Roman mosaic depicting Orpheus, wearing a Phrygian cap and surrounded by the beasts charmed by the music of his lyre

Orfeus, Pýthagorás, Platón… kdo byli Orfikové? Orfikové ne náhodou říkají to stejné co Origenes nebo Bogomilové

Le massacre des Albigeois, Chronique de Saint-Denis, British Library
Vlevo »Pope Innocentius III excommunicating the Albigensians«, vpravo »Massacre against the Albigensians by the crusaders«. Obrázek pochází z iluminované kroniky Chronique de Saint-Denis (mezi roky 1332 až 1350), momentálně uložené v British Library.

Kdo hledá najde — to je neskutečně velká Kristovská moudrost. Dochované orfické znalosti jasně poukazují na jednu základní pravdu (poznání) o duši a jejím úkolu na Zemi. Tato pravda byla různými učiteli přinesena Zemi a pak zapomenuta nebo často také násilně potlačena. Už dříve jsme si řekli o tzv. Bogomilech, kteří měli velmi blízko k původnímu pravému křesťanství » podobně jako Katarští. Nebo jako Origénes, který sepsal první křesťanský teologický systém ještě před papežskou cenzurou a proto i jeho dílo muselo být potlačeno »

Orfikové mluvili o stejné základní Pravdě jako Origenes nebo Bogomilové

Helénistický mýtus o vzniku filosofie odkazuje mj. k Orfeovi (Diogenés Laertios I, 5), některé tradice řadí tohoto bájného „pěvce“ a „muže božího“ mezi 7 mudrců (Diogenés Laertios I, 42). Pod Orfeovým jménem psal i „Pýthagorás“ (Diogenés Laertios VIII, 8).

Nejstarší doklady nacházíme u Aristofana a Eurípida, pak u Platóna, ale asi v jeho přepracování. Jako „orfické“ bývají vykládány texty papyrů (např. Derveni, –4. st.) a destiček z hrobů. Alegorické výklady náboženských témat, metempsychósis (nejstarší doklad: Xenofanés o Pýthagorovi, B 7). Už u některých mythografů (např. u Ferekyda) nacházíme myšlenky analogické orfickým. Později je to typické pro většinu pýthagorejců a Empedoklea. Pozdní orfismus je neopýthagorejský nebo novoplatónský. „Orfické hymny“ jsou pozdně antické, s byzantskou redakcí.

Orfikové se nazývali podle Orfea, básníka a zpěváka, jehož ženu Euridiku uštkl do kotníku had a zemřela, když byl na cestách. Šel si pro ni do podsvětí, ale nesměl se ohlédnout. Když se přesto ohlédl, zmizela mu — lidé tomu dnes říkají mýtus, ale tento příběh je jednoznačně symbolickým vyjádřením cesty duše na Zemi. Ne-náhodou se zde vyskytuje ten stejný had, který v Genesis navedl Evu aby jedla jablko poznání!

Pokračování textu