Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. A řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré a oddělil ho od tmy. Ti, co to kdysi podělali, teď budou za to platit. A co vy, zvednete hlavu a porozumíte konečně Slovu, které už dva tisíce let zní tímto světem?

Doporučuji vám si rámcově připomenout předchozí text na který nyní navazujeme » Pokračování je zde:

Na počátku mé vlastní „úzké“ cesty kdysi stála vize, která mne provází od té doby neustále. Mnohočetný zástup lidí kráčí v obrovském nekonečném kruhu, krok sun krok, pomalu, hlavy svěšené, oči skelné, bez vlastní vůle. Kolem tohoto „stáda“ krouží temné bytosti nelidského vzhledu, pravděpodobně mimozemského původu, které drží v rukou jakési tyče, kterými zahánějí každého, kdo vybočí, nekompromisně zpět do řady.

Taková je symbolika osudu lidského rodu na Zemi dnes v jednadvacátém století. A není pravdou, že by se po těch letech obraz v té opakované vizi nějak výrazněji pozměnil. Bývá pouze občas doprovázen vizí zničené liduprázdné planety, na níž skupina bytostí ve skafandrech vysazuje do holé půdy něco, co vypadá jako jakési luční kvítí. Možná ne náhodou vnímám tu zničenou mrtvou planetu jako současnou Zemi a jednou z těch květinek, která snad vzejde, je i tento pokus zasít poznání do duší těch z vás, kteří ho ještě stále hledají.

Pokračování textu