Vy všichni jste bytostmi světla. Všeobjímající tanec mezi duchem a tělem aneb Pochopení smyslu temnoty. Proč si duše vůbec kdy zvolí oddělenost? Proč si duše zvolí vstoupit na cestu inkarnace?

Vážení čtenáři, jsem v posledních měsících dosti pracovně vytížen a proto v červnu plánuji krátkou dovolenou. Protože nestíhám připravit nové kvalitní texty pro vás, rozhodl jsem se toto období překlenout materiálem, který sice v archivu webu je k dispozici, ale který si rozhodně zaslouží povytažení do popředí. Přirozeně jsem jej obnovil, případně doplnil o některé vlastní poznámky v těch oblastech, které vás jistě budou zajímat.

Možná už někteří z dřívějška víte, že já jako ragauian mám velmi blízko bytosti, kterou znáte z channelingu Pamely Kribbe pod jménem Jeshua. Originály těchto channelingů můžete nalézt na www.jeshua.cz  v českém překladu Denisy Vaňkové.

Vy, kteří mou práci již dokonale znáte, jistě nejste udiveni tím, že  souznění našich pohledů na tento svět a vše kolem něj je téměř dokonalé. Je tomu tak proto, že oba, já tady a on tam, čerpáme z jednoho zdroje: Zdroje, kterým je nejvyšší bytost praduchovního světa a tudíž i této části stvořeného světa, bytost Ducha svatého alias Syna člověka.

Budiž vám povzbuzením fakt, že teoretické postuláty, sdělované vám Jeshuou, můžete zde na Zemi uvést do životní praxe podle návodu, který mám pro vás k dispozici. Taková je naše dělba práce, takto se my jako dvě bytosti různých světů podílíme na vaší přípravě k vzestupu. Pokud si to ovšem vy sami přejete, samozřejmě.

Pokračování textu

69. Připadala jsem si jako ve slepé uličce. Osud si se mnou pohrával a já byla neštastná, věčně ustrašená, bez přátel i životního partnera. Do práce jsem chodila se strachem, co se zase stane, rodina se mnou zametala jako s hadrem a otázka „proč zrovna já“ mě nutila k pláči a zoufalství. A pak jsem narazila na stránky www.ragauian.cz a všechno je dnes jinak!

Lidka a Liduška žily běžný život ženy naučené milovat lidi kolem sebe lidsky podmíněnou láskou, s minimem radosti, bez chvilek štěstí ve svém životě. Nebyla si vědoma své ceny, chyběla sebeúcta, vědomí vlastní hodnoty a síla si se životem poradit. O tom, co se stalo pak, si něco přečtěte níže:

Pokračování textu

Svoboda volby a karmický Zákon nejvyšší spravedlnosti. Zamyšlení nad podstatou voleb z duchovního-energetického hlediska. Je rituál „svobodných voleb“ jen okultistický trik?

cz-eu-slavery

Dnes je ideální příležitost si připomenout debatu o tom, zda má smysl jít k volbám. Jistě jste mimo jiné již slyšeli, že je lepší jít hlasovat až druhý den, aby se omezila možnost zákulisní manipulace… Osobně jsem stále přesvědčen, že mlčení znamená souhlas a že právě pasivita a ignorance lidského „stáda“ dovedla lidstvo tam, kde je… víte kde… Mohl bych připomenout i slavný bonmot připisovaný Einsteinovi: „K vítězství zla stačí aby dobří lidé nedělali nic…“

sheeps-shepherd-dog

Citujeme a doplňujeme zajímavý text:


Volby a základní zákon Vesmíru

Naprostá většina lidí na této Zemi dosud stále nepochopila, co jsou tzv. „svobodné demokratické volby“ svou podstatou zač. Přestože už je opravdu ten nejvyšší čas si uvědomit a jednat podle fundamentálních zákonitostí Universa, lidé bohužel stále nevidí to, co mají přímo před očima. A když už to vidí, přes mnohé indoktrinace bytostně nevěří tomu, že by něco tak „bláznivého“ mohlo být pravdou a mohlo fungovat. Nu což. Když to s lidmi nejde po sto páté, musí se to s nimi zkusit po sto šesté…

Zaprvé:

V celém Universu platí jeden důležitý zákon. Věří v něj překvapivě mnoho lidí i ze skupiny takových, kteří již rozhodně nevěří v to, co se k této zákonitosti logicky váže a co z ní nutně vyplývá. Je to Zákon nejvyšší spravedlnosti… nebo také tzv. karmický zákon »

Pokračování textu

68. Vše je propojeno se vším, říká studentka Věra. A přiblíží vám svá vyrovnávání se s energiemi svých rodičů, svých předků, ale i potomků v rodové linii.

Další zajímavý pohled od vnitřního světa mladé ženy, která se ve své práci na svém nitru vyrovnává s energiemi svých rodičů a prožívá si jejich nádherné uvolnění. Všimněte si prosím, že se nejedná pouze o záležitost jednostrannou, ale odblokování nesmírně pomůže i protistraně, tedy těm, kteří jsou už mimo inkarnaci. Prostě vše je spjato se vším a kdo o tom zatím nic neví či dokonce nechce vědět, je duševně slepý jako malé kotě. Malé kotě ovšem brzy prohlídne, což velmi mnozí z těch, pro které je tato duševní slepota normou, již nikdy nedokáží. Zde je její příběh:  Pokračování textu

Alex_Grey-Psychic_Energy-576

Energetika lidského těla: Co jsou čakry? Co znamená jóga? Je toto poznání v rozporu s vědou, nebo je to skutečná realita? Víte v čem je největší omyl jógy a hinduismu?

Často zde mluvíme o energiích v duši a v lidském těle a také často opakujeme, že pro opravdové (gnostické) Poznání je třeba si spojovat střípky informací v jeden celek — a přesně proto se nyní nejdříve podívejme, co nám na téma energie těla a duše říká materialistická encyklopedie:

Čakry jsou podle hinduismu a dalších, často s hinduismem kulturně spřízněných myšlenkových proudů, energetická místa (centra) v těle popisovaná jako vír nebo kruh. Podle těchto nauk slouží čakry jako složité převodníky a transformátory tzv. prány v lidském organizmu. Současná věda však nezná žádný fenomén, který by čakrám odpovídal. Níže uvedené teorie nejsou potvrzeny žádnými objektivními medicínskými testy. … atp. atd.

Materialisté se nám snaží nakukat, že duchovní učení je „vědecky“ vyvráceno. Ve skutečnosti není pravé duchovní Poznání v rozporu s vědou, problém je pouze v materialistickém náboženství a ve fanatickém, dogmatickém výkladu vědy. Dodejme že deformace vznikají i samotným předáváním duchovních poznatků žákům a časem dochází k informačním „šumům“. To se bohužel stalo i v jógovém učení, jak si ukážeme dále.

Poznámka: Zmíněná energie, nazývaná „Prána“ v jógovém učení, podle všeho odpovídá energii zvané „Čchi“ v Taoismu, což je sama původní [lépe řečeno zdrojová] síla »

Ilustrace: Miroslav Kemel
Ilustrace: Miroslav Kemel

Pravděpodobně nejzábavnějším příkladem materialistického fanatismu jsou neználci, údajní vědci, ze spolku Sysifos, kteří ještě i dnes mystifikují a manipulují lidičky a tváří se přitom strašně důležitě „vědecky“. Sysifovci veřejně na svých oficiálních stránkách tvrdí např. následující. Citujeme:

…představa o čakrách patří do mystické indické filosofie a nemá žádnou oporu v biologických poznatcích. Nic takového jako čakry v těle neexistuje. Veškeré léčitelské metody, odvolávající se na čakry, jsou pouhým šarlatánstvím. … atd.

Největší materialistická manipulace

Vidíme zde zas a znovu typickou materialistickou mystifikaci, která se nám snaží nakecat, jakože prý „když něco nedokážeme změřit, tak to neexistuje“ :-) Jsou směšní. Tento jejich argument nemá žádnou váhu. Myslící člověk by si měl uvědomit, že my lidé vnímáme jen nepatrný zlomek spektra vibrací… a jen o něco málo více vidíme pomocí přístrojů…

Tudíž je zcela zřejmé, že tito sysifovci jsou v rozporu s logikou i se základními vědeckými pravidly — neschopnost současné „vědy“ změřit energie těla a duše, v žádném případě nemůže dokázat neexistenci těchto energií. A naopak existuje mnoho nepřímých důkazů, které dokládají energetickou podstatu lidského vědomí, těla a duše. Ve skutečné vědě se při vědeckých výzkumech mnoho věcí měří nepřímo »

Těmi nepřímými důkazy může být mj. zdravotní stav člověka, který je ovlivňován psychickým (energetickým!) stavem vědomí. Ten důkaz může najít každý sám v sobě!

Nehledě na to, že skutečná věda (kvantová fyzika) již dávno objevila, že sama hmota je jakoby upletena z energetického vlnění a mohli bychom říci že v podstatě neexistuje. Pro zvídavé jsme přehled důkazů shromáždili v našem seriálu o podstatě reality »

Elektromagnetické spektrum (někdy zvané Maxwellova duha) zahrnuje elektromagnetické záření všech možných vlnových délek. Lidem viditelná část, označená symbolem oka, je jen malou, malinkatou částí spektra vibrací. — Dále, je třeba si uvědomit a ZDŮRAZNIT: Spektrum pokračuje dál a dál vlevo i vpravo od grafu, nejsou zde zakresleny rozhodně všechny existující frekvence! — Odtud plyne i další fatální materialistický omyl, když se lidem pokoušejí nakukat, že prý co oni nedokážou změřit, tak to prý neexistuje. Jsou trapní jako sáňky v létě ;-)
Elektromagnetické spektrum (někdy zvané Maxwellova duha) zahrnuje elektromagnetické záření všech možných vlnových délek. Lidem viditelná část, označená symbolem oka, je jen malou, malinkatou částí spektra vibrací. — Dále, je třeba si uvědomit a ZDŮRAZNIT: Spektrum pokračuje dál a dál vlevo i vpravo od grafu, nejsou zde zakresleny rozhodně všechny existující frekvence! — Odtud plyne i další fatální materialistický omyl, když se lidem pokoušejí nakukat, že prý co oni nedokážou změřit, tak to prý neexistuje. Jsou trapní jako sáňky v létě ;-)

Pokračování textu

Vše je jak Yin (přijímající ženská energie) tak Yang (expanzivní mužská energie). Tečky uvnitř obou polovin Taoistického symbolu reprezentují aspekt svých protikladů. Tao (tzn. Cesta) představuje rovnováhu a harmonii protikladů. — Realizovat by se to mělo skrze kristovskou lásku a srdeční čakru, která by měla obsahovat rovnováhu  protikladů Jin-Jang...

Posvátná geometrie: Co je to Jin-Jang? Co je čchi a odkud pochází? Co je Tao, které je základem Taoismu? Starověké principy čchi-kungu jsou „prarodiči“ bojového umění, tchaj-či. A jak s tím souvisí pojem Bůh?

Prazáklad z něhož vše vychází a do něhož se vše zase vrací

Když se budeme pokoušet pochopit Taoismus, okamžitě narazíme na zmatení a nepochopení pojmů. Základní chybou lidí často bývá, že si nespojí faktické informace v jeden celek… Vidíme to hned na úvodní široce rozšířené „encyklopedické“ definici, která napůl zmatečně říká:

„Taoismus označuje Tao za prapůvodce všeho, jednotu a stejnost. Neuznává [prý] Boha jako tvůrce všeho, a tedy ani nadřazenost ducha nad hmotou. Neexistuje v něm ani rozdělení světa na hmotu a ideu, subjekt a objekt, neboť vše tvoří absolutní jednotu projevující se nekonečnosti různých podob.“

Pokračování textu

Symbol Vesica Piscis znázorňuje stvoření života a zrození duality mezi ženskou a mužskou energií.

Posvátná geometrie: Vesica Piscis symbolizuje bránu života neboli zrození duality a zrození člověka jako trojice ducha-těla-duše. Souvisí i s označením Krista „rybáře lidí“. Pythagoras i Platón to věděli!

Geometricky je Vesica Piscis tvar vzniklý průnikem dvou kruhů o stejném poloměru, které se protínají tak, že střed každého z kruhů leží na obvodu kruhu druhého. Doslovný překlad z latiny znamená „rybí měchýř“.
Geometricky je Vesica Piscis tvar vzniklý průnikem dvou kruhů o stejném poloměru, které se protínají tak, že střed každého z kruhů leží na obvodu kruhu druhého. Doslovný překlad z latiny znamená „rybí měchýř“.

Vesica Piscis symbolizuje, jak se Jednota sama-v-sobě odděluje a vytváří dva nezávislé, ale vzájemně provázané aspekty (ženské a mužské), které jsou nezbytné pro tvoření v tomto Univerzu.

Tyto aspekty mohou být také považovány za Matku Zemi spojující se s Otcem Nebe, aby porodily dítě — „slunce“. Proto tento symbol je „bránou (portálem) života“ a představuje také lůno ženského pohlaví, jakožto tvůrčí podstatu zrozenou z vody.

„Slunce“ nebo dítě je „sjednocujícím se člověkem“, jehož život probíhá v kole, neboli v cyklech reinkarnací.

Pokračování textu

Podstata člověka (vyšší mysl, Božská Jiskra, velké Já) se nachází v energetickém poli Jednoty, alias „Božském matrixu“. Božská Jiskra na základní úrovni se nachází v centru duše a má zrcadlový obraz sama-sebe, který se nachází uvnitř oblasti srdce těsně mimo náš 3D frekvenční rozsah. — Srdeční čakra by měla obsahovat rovnováhu  protikladných energií Jin-Jang, což přímo souvisí se symbolikou Merkaby, která reprezentuje spojení lidského těla s duchovním tělem a také energii lásky v srdeční čakře. Merkabu tvoří tetrahedron (čtyřstěn) ukazující nahoru (reprezentuje horní 3 čakry, tj. mužskou energii Jang, oheň, ostří nebo meč) a spojený s dolů-ukazujícím tetrahedronem (reprezentujícím spodní 3 čakry, tj. ženskou energii Jin, vodu, kalich resp. grál).

Posvátná geometrie: Co je Merkaba? Jak s ní souvisí srdeční čakra? Jaký je smysl Merkaby pro vývoj člověka? Proč se podobá židovské Davidově hvězdě? Proč ragauian používá Merkabu jako svůj symbol?

Proč ragauian používá Merkabu jako svůj symbol?

Abychom to pochopili, musíme se podívat na kořeny této symboliky. Realitou tohoto světa je temnota = nedostatek informací — díky tomu můžeme např. vidět i taková nedorozumění, kdy někteří považují Merkabu jen za nějakou techniku. Merkaba ve skutečnosti především popisuje kristovskou duši, resp. její duální podstatu — proto je úzce spojena i se symbolikou Jin-Jang » Současně také ukazuje Cestu pro vývoj a vzestup takové duše.

Pokračování textu

67. Úzká cesta od nadvlády ega k realizaci vedení ducha ve společné součtové duši. Právě o tom je tento případ Oty a Otíka. A zvládli to na jedničku, kluci šikovní!

Dnes vám nabízím další pozvánku do vnitřního světa člověka, mladého muže, k nerozeznání podobného komukoli z vás. Již dvakrát jste měli možnost nahlédnout do niterných pochodů mezi jeho „Já“ a“já“ v jeho příspěvcích do rubriky „Zkušenosti klientů“. internetové adresy příspěvků jsou uvedeny níže.

Onen mladý muž po první zkušenosti s lekcí lásky k sobě pevně uvěřil v té době /před zhruba čtyřmi lety/ po původní záplavě edforie, že mu to stačí ke štěstí a jak se mi sám později svěřil, práci na sobě na dva roky pustil k vodě. Z té doby pochází také jeho první příspěvek, který si můžete přečíst zde:

http://www.ragauian.cz/36-nenavist-k-sobe-samemu-a-svetu-pryc-s-ni/

Jeho tehdy stále ještě iniciativní, silné a sebevědomé ego prostě příliš nestálo o lásku svého ducha, protože dobře tušilo, že okamžik, kdy by to připustilo, by znamenal konec jeho nadvlády nad duchem v součtové duši. A chtělo si dál žít svůj život zde na Zemi po svém. A tak se stalo, že převzalo v součtové duši opět iniciativu a mladý muž svou úzkou stezku opustil.

Objevil se u mne později po dalších dvou letech s hromadou problémů k řešení a s dotazem, zda bychom mohli v práci na jeho psychice pokračovat. Dostalo se mu mého ujištění, že není možné, aby on jako duše lavíroval mezi pozicemi ega a ducha s tím, že to nějak dopadne. Sdělil jsem mu, že může začít i podruhé vstup na onu úzkou stezku, ale že tenhle pokus už může být poslední, protože při opětovném selhání již těžko někdy najde sílu začít potřetí.

A dali jsme se do práce. Netrvalo dlouho a stalo se něco, co onoho mladého muže, dá se říci, až vyděsilo. Jeho dosud stále ještě velmi aktivní ego ho v jedné chvíli málem vtáhlo do hodně kritické situace, která pro něj mohla mít i dosti neblahé následky. Naštěstí již opět opřen o touhu své duše po kvalitách prožívání svého ducha si v tomto těžkém konfliktu s vlastním egem poradil a zvítězila v něm tentokráte už natrvalo láska jeho ducha nad nenávistí a záštím jeho ega. Tento konflikt vám přiblíží text na níže uvedené adrese:

http://www.ragauian.cz/55-vnitrni-konflikt-ducha-a-ega-a-jak-ho-prekonat/

Jak máte z textu výše možnost poznat, díky svobodnému rozhodnutí vlastní duše tentokrát neselhat a díky tomu, co během dalších dvou lekcí se mnou měl možnost svým prožitím poznat, se mu podařili odpor ega již jednou provždy zdolat a dokončit tak svůj projekt vnitřní bezpodmínečné lásky k sobě a na stezce zůstat a jít po ní dál.
Do třetice všeho dobrého si nyní přečtete obsah jeho mailu z nedávných dnů o tom, jak se mu daří zvládat a překonávat další vnitřní úskalí zatím stále přítomná v jeho nitru. A podotýkám, že díky jeho vlastnímu iniciativnímu přístupu je řeší skvěle. Přečtěte si:
Dobrý den vám přeji!  Uběhly dva roky od poslední lekce a a po novém začátku spolupráce s vámi jsem si pro lekci další nedávno přijel k vám. Tato lekce se týkala odbourání starých a nevhodných programů či vzorců myšlení. I když jsem si k tomu vytvořil dříve vlastní postup, ten nebyl  natolik účinný, jak bych si sán představoval. Tak proč se s tím spokojit, když u Vás mohu mít vše naprosto funkční a ověřené. Bych byl hlupák, nevyužít Vašeho vedení.
Budu psát pro větší srozumitelnost v přítoném čase. Po návštěvě u Vás provádím odbourání nevhodných vzorců a zaplnění jejich místa lepšími energiemi. A jak to tak bývá, odhalila se další energie, od které jsem se nechal nevědomky trápit mnoho let. Říkám si: paráda, další blok vyřešen.
Ale co to? Koukám a co vidím: U domečku mé duše se najednou objevil zástup lidí. Když se na ně podívám, tak některé poznávám z tohoto života, ostatní nepoznávám. Těm co poznávám, udělám na zahradě pohoštění a jednoho podruhém volám k zahradnímu stolku. Je krásny slunečný den s pěknými vatovými mráčky na modré obloze.
Po nalití citronády, každému vysvětlím, že jsou mezi námi energie, které nás svazují, ale že my dva /já jako duch a mé vědomí těla/ už je nechceme, protože nás brzdí. A proto si teď navzájem odpustíme to, co jsme si provedli. Po odpuštění si ještě navzájem předáme proutěné košíky, ve kterých jsou místo hub tyto odpuštěné energie. Při podívání do košíku jsou tyto energie něco jako krátké filmy ukazující  to, co se v minulosti stalo.
Po všech těchto čištěních a osvobozováních se mi podařilo uvědomit další energii, která má co dočinění ke vztahu s mou dcerou. Nechávám dcerce v rámci jistých bezpečnostních hranic velkou volnost, přece jenom je samostatnou bytostí a moc dobře ví co tady dělat. A lámat jí k něčemu, co nechce, není dobrý ani pro ni, ani pro mě.
Beru jí jako parťáka, se kterým se věci domlouvají a ne rozkazují. Onou nepříjemnou energii je nevědomý strach o dceru, přitom tento strach nemá v tomto životě moc odůvodnění. A vzápětí na to pozoruji, že jako duše na tomto světě jsem sice radostná, ale i trochu smutná. Vydávám se tedy jako duch do domečku duše a vidím smutně zadumané vědomí těla, jak sedí v kuchyni na židli u stolu. Z jeho lehce zaslzených očí je vidět veliká bolest. A protože jsme už nějakou dobu nejlepší kamarádi či partneři, nemohu to tak nechat, a jdu mu okamžitě, ale přitom opatrně na pomoc.
A jemně se ptám. „o co jde?“. Otík kouká do klína a jenom se na mě smutně podívá. Aha, jedná se tedy o něco vážného. Ptám se opatrně znovu. Otík o tom nechce mluvit. Začnu ho jemně pobízet ať se mi svěří, „vždyť není nic co bychom spolu nevyřešili“. Obejmu ho, uklidňuju, vysvětluju, ujišťuju o úspěšném vyřešení, vždyť přece vše čím jsme si spolu prošli a co jsme spolu vyřešili nás v tom jenom utvrzuje.
Povídám mu, „a kdyby náhodou bylo nejhůř, tak můžem poprosit pana Karpetu o pomoc“. Hned dodávám, „ale přece ho nebudeme obtěžovat, určitě má svý práce dost.“ Otík neustále uhýbá pohledem. „Zvládneme to, pojď na to“, pobízím ho. Otík kývnutím souhlasí a podívá se na mě zaslzenýma očima z kterých se na mě vylévá obrovská vlna bolesti a smutku. Jsem hozen do vzpomínek z mnoha životů, kde je Otík /jako rodič, maminka/ svědkem úmrtí mnoha vlastních dětí. Žádná slova, žádný zvuk, pouze přes sebe se přelévající pohyblivé obrazy s hutným emocionálním nábojem.
Je mi z toho těžko, ouzko, smutně, hnusně, tak na tohle jsem teda připravenej nebyl, mám slzy v očích. „Nedivím se, že seš bezradnej Otíku.“ Přemýšlím co s tím. Navrhuji „karpeťárnu“ /přemazání škaredých vzpomínek vzpomínkami hezčími/. Říkám mu: ale ještě před tím ti musím Otíku něco říct… Chápu, že to byly tramatizující události, ale trvaly jenom chvilku proti tomu, kolik radosti sis s dětmi užil. Přece nenecháme tyto krátké tragické okamžiky, aby přebíjely daleko delší okamžiky radosti s dětmi prožitými. A tu mi přišla krásná vzpomínka, která se stala onou vzpomínkou přepisovací.
Otík je jako maminka v domě se šesti dětmi, tři holky, tři kluci. Podlaha hliněná, v rohu místnosti velká pec, u malých okýnek stojí jídelní stůl se židlemi. Maminka říká dětem: co kdybychom si udělali koláče z lesních plodů? Všechny děti jásavě souhlasí a berou si hrníčky na sbírání. Děti bosky vybíhají ven z domu pod stín velké lípy stojící u domu. Všichni vyrážíme k lesu, který je hned za loukou.
Ta je poseta voňavými květinami. Je krásný, lehce teplý, provoněný letní den a je cítit naprosté bezpečí, jenom dobré věci se stanou. Na okraji lesa děti zblajznou všechny lesní jahody se šibalským povídáním, že se na koláč nehodí. Vcházíme do lesa, kde všichni poctivě až na nejmenšího ujídače sbírají borůvky. Po nasbírání borůvek a malin se všichni posadíme do mechu pod strom, o který jsme opření, povídáme si příběhy, smějeme se, nejmenší ujídají. Vydáváme se na cestu domů. Kluci utíkají napřed, chtějí nachystat vodu, vajíčka a mouku a zatopit v peci. S holkama scházíme z lesa přes louku, do stínu lípy.
Vcházíme do domečku. Všichni se radují a těší na koláče. Každý si zdobí svojí část koláče podle chuti. Dáváme do pece dva velké koláče. Za chvíli je mísnost provoněna, všem se sbíhají sliny a kluci začínají být nedočkaví. Vyndané koláče necháváme chvilku vychladnout a pak se do nich pouštíme. Po celou dobu se obrovsky radujeme. Celá vzpomínka je jedna velká radost a bezpečí, kterou nemůže něco špatného přebít.
I když jsme si vzpomínku s Otíkem prožili, zdá se mi, že to nestačí, je v tom něco víc. Obrátil jsem se na Boha Otce a požádal o pomoc. Přichází anděl jak hora s přísným výrazem tváře a před sebou vede bytost lidského vzhledu s ptačími rysy, která nese velkou knihu.
Bytost knihu otevře a začína v ní provádět změny, anděl na ní přísně dohlíží. Poté, co má bytost dokončeno, odchází s andělem pod jeho dozorem pryč. V tu chvíli se Otík štěstím mění na světelný proud, zakrouží mi kolem hlavy a tradá pryč z domečku duše jakoby byl zbaven okovů. Několik dnů jsem o něm neslyšel, něco na způsob zasloužené dovolené. Ještě jsme párkrát provedli „karpeťárnu“, už to třeba ani nebylo zapotřebí, ale znovu-prožívání této krásné vzpomínky nám dělalo moc dobře.
Ještě jsme s Otíkem přišli na další nevhodný vzorec myšlení a tím je „mít kontrolu nad vším i svým okolím“, který je u nás prazákladní či výchozí pro již některé odstraněné vzorce a i pro další do té doby neobjevené. Takže jeho uvědoměním si a odstraněním se odřízla větev pro všechny z něho vycházející. Tato energie je stejně divná, protože jediný, co můžeme mít plně pod kontrolou, je náš vnitřní svět.
Po takovýchto událostech nastalo „období sucha“, kdy se ve vnitřním ani vnějším světě nic nedělo, skoro nuda. No a tady si musím nasypat popel na hlavu, protože místo toho abych si tento klid vychutnával, tak jsem pořád hledal, co se kde objeví, zbytečně moc ve střehu. Musím Vám, pane Karpeta, poděkovat za následné poupravení tohoto mého směřování na realizaci zásady „Nežít v obavách, ale být vždy připraven pozitivně reagovat.“ Děkuji i za celou řadu dalších rad, jak na to. Děkuji.
Poznámka závěrem: vy, kteří případně čtete na tomto webu jen náhodou a myslíte si něco o tom, že Otíkovo prožívání ve vlastním nitru jsou jen jakési bludy neúřední obludy, se velmi mýlíte… lidé jako Otík a řada z těch, jejichž zprávy v této rubrice můžete číst,  již pozvedli svůj vnitřní zrak nad smyslovou rovinu hmotného světa a připravují své vědomí na východ z hmoty… a je to právě bohatý vnitřní svět, který člověka připravuje na bytí na vyšších rovinách vibrací… věřte nebo nevěřte, to vy jste sami strůjci svého osudu… i vy máte tu možnost a pokud ji nevyužijete, stane se to, co se stát má.. .A co to asi bude? Kdo to ví, sám si odpoví!

Jarní rozjímání nad životem a nad světem, nad stavem našeho bytí zde a nad tím, co se s tím dá dělat. Co takhle začít se skutečnou láskou k sobě právě teď v květnu?

Příjemné dny jara o Velikonocích jsou za námi. Prožili jsme si se svými blízkými tu krásnou pohádku o tom, že kdysi dávno náš „spasitel“ zemřel, aby se nám po třech dnech vrátil a zůstal tu s námi navěky. Kdo z vás o to měl zájem, jistě si zde na webu našel texty o tom, jak tomu bylo ve skutečnosti. Dostatečně srozumitelně jsem se zde vyjádřil i ke Kristovu božství, k dogmatům, o které křesťanská církev svou verzi Kristova života a smrti opírá a kterou do mysli nás lidí vtlouká už dva tisíce let.

Pokračování textu