Mostar je město v Bosně a Hercegovině, v kantonu Hercegovina–Neretva v muslimsko-chorvatské části země. Jeho název je původem podle světoznámého Starého mostu, který město symbolizuje. Po skončení konfliktu z města odešla většina srbského obyvatelstva. Modernější a evropští část (tzv. Západní Mostar) má chorvatskou většinu, historická část města zůstala obývána především muslimy-bosňáky.

24. března 1999 začalo havloidní „humanitární“ bombardování Jugoslávie v rozporu s mezinárodním právem bez schválení OSN. Hloubková analýza faktů ukazuje, že NATO je jen maskou pro teroristické akce USA. Chcete být spoluviníky?

24.3. máme jubileum děsivého pogromu, jehož přičiněním se nám v úplné nahotě ukázala skutečná podstata vládců Západu i jejich schopnosti pomocí prolhaných mediálních presstitutek převracet realitu v archonticky překroucenou lež — především tam, kde potřebují prosadit své mocenské zájmy. Agresivita NATO se zvyšuje každým dnem, prozřeli jsme již z iluzí. Prozřeli jsme ale dost na to, abychom vystoupili NATO a přestali být spoluviníky?

Je nutno se podívat s odstupem a složit si komplexní obraz. A to je přesně to, co vám ragauian.cz nabízí neustále — dívat se na svět ze širší perspektivy a s větším nadhledem!

Jako úvod a v zájmu pochopení celku je dobré si osvěžit v paměti, že v jádru Jugoslávských problémů je ten stejný islám, který se i dnes ve spolupráci s jezuitským Vatikánem pokouší obsadit Evropu — tentokráte pomocí imigrační invaze. Omluvte prosím poněkud delší text — ale ono je prostě nutné si dát dohromady souvislosti, jinak bláznivému kolotoči světového dění nelze porozumět.

Historický kontext

Poctivé studium odhalí že historicky dlouhodobě bylo území na hranici Evropy pásmem kde probíhala agresivní infiltrace islámu do Evropy a jde tedy především o konflikt islám versus pravoslaví (Srbové)…

Snaha vyhladit pravoslavné Slovany nakonec byla skutečným (i když nepřiznávaným) důvodem už pro rozpoutání 1. světové války, kdy západní mocnosti v pozadí s Vatikánem vytvořily záminku pro útok na pravoslavné Srbsko a potažmo jeho spojence Rusko. Podrobněji se o tom dočtete např. v knize Tajné dějiny jezuitů.

Můžete mne klidně nazvat paranoidním a zaujatým vůči Vatikánu, ale ona se nám nabízí historicky ještě daleko hlubší ďábelská souvislost — již jsme vám zde vysvětlili jak katolická církev ve 4. století zničila a překroutila původní Kristovo učení, když se stala státní římskou ideologií určenou k ovládnutí ovčanů »

Ty stejné temné síly vládnoucí Vatikánu později podpořily vznik islámu za účelem ovládnutí Arabů a likvidace zbylých originálních křesťanů na severu Afriky. Víme také že určitá skupina pravých křesťanů se rozšířila v oblasti Balkánu, říkali si Bogomilové »

bogomils-catholic-otrhodox-great-schism-1054

Bogomilská nekropole Radimlja, Srbsko. Symboly kotvy jsou jednoznačně spojeny s prvotními křesťany...
Bogomilská nekropole Radimlja, Srbsko. Symboly kotvy jsou jednoznačně spojeny s prvotními křesťany…

Možná tedy islámská i katolická agresivita vůči „pravoslavným” na Balkáně souvisí se snahou vymýtit poslední zbytky této energie, které tam někde ještě přežívají v srdcích původních obyvatel… Na Balkáně to začalo — dnes už ovšem Vatikán „pro změnu“ používá migranty importovaný islám k demontáži křesťanství a instalaci duchovního otroctví islámu po celé Evropě.

Důvody rozpadu Jugoslávie? Islám a papežská církev

Každopádně když se podíváte na zdánlivě neprůhledné a spletité důvody rozpadu Jugoslávie — v pozadí stojí opět především islám a jeho útok na pravoslaví. A když na pravoslaví neútočil islám, tak to byl katolický Vatikán, mj. podporou katolicko-fašistického ustašovského režimu, jak nedávno přiznala dokonce i ČT. Mimo jiné nelze popřít že „chorvatská katolická církev se ve značné míře stala aktivním partnerem ustašovců při vynuceném obracení tradičně pravoslavných Srbů na katolickou víru”, jak uvedla ČT.

V Chorvatsku v roce 1941 ustašovský režim tiše podporovaný Vatikánem zahájil násilnou asimilační kampaň a genocidu srbského-pravoslavného obyvatelstva, při které zahynulo několik set tisíc Srbů.

Mezi četnými silami bojujícími proti fašistům a ustašovcům nakonec triumfovali komunističtí partyzáni pod vedením Josipa Tita. Těm se podařilo získat kontrolu na většině území a navíc si získat podporu spojenců, a to jak západních zemí, tak i Sovětského svazu.

Můžeme vidět, že společný odpor proti vatikánskému jezuitskému fašismu » nakonec vedl ke stmelení Titovy Jugoslávie. Titovo charisma drželo po 2. světové válce stát pohromadě, ale po jeho smrti opět začali vystrkovat růžky především islamisté, což je také hlavní kořen následného násilného rozpadu Jugoslávie. Po celou dobu Jugoslávie v sobě měla dědictví rozporů mezi pravoslavím a islámem. Sever republiky těžil z rozvoje za časů existence Rakousko-Uherska, jih se naopak potýkal s nerozvinutostí způsobenou osmanským dědictvím.

Pro pochopení historických souvislostí si připomeňme co dále říká encyklopedie:

Vojenská hranice alias Vojna Krajina

Území „Vojenské hranice“ na mapě Chorvatska (vyznačeno červeným obrysem). Vojenská hranice zabírala v polovině 19. století území části Slavonie, okolí Pakrace, celou Liku a Kordun. Táhlo se až k Jaderskému moři.

Vojenská hranice (též označována jako Krajina, srbochorvatsky Војна Крајина/Vojna Krajina je území podél chorvatsko-bosenských hranic, kde se za dob habsbursko-tureckých válek již od poloviny 16. století usídlovali pravoslavní Srbové, kteří emigrovali před útlakem z Osmanské říše. V tomto pohraničním pásu konali vojenskou a pohraniční službu, za což získali od habsburských vládců rozsáhlé výhody, jako politickou a náboženskou autonomii, pozemky a daňové úlevy. Území se již od roku 1579 nazývalo „Vojenská hranice“ (Vojna Krajina) a jeho obyvatelům se říkalo „hraničáři“ (krajišnici). Až do počátku 80. let 19. století tvořila Vojenská hranice zvláštní správní jednotku v rámci habsburské, později rakouské a rakousko-uherské monarchie.

Vojenská hranice vznikla proti hrozbě, kterou představovali muslimové — Osmanští Turci. Byla vytvořena na konci 17. století po uzavření Karlovického míru, kdy byli Turci zatlačeni až za řeku Sávu. Zde se potom vojenská hranice rozkládala.

Kterak jsme se stali spoluviníky

Zpět k současnosti a k onomu ďábelskému humanitárnímu bombardování na základě vylhaných záminek, kterým jsme mnozí věřili, než se k nám dostaly reálné informace. V tomto případě bylo tedy překrouceno naruby mj. slovo „humanitární“… dobré je, že celá tato fraška možná umožnila některým prozřít ohledně skutečného charakteru Václava Havla a uvědomit si komu tento temný pán sloužil — totiž americkým neoconům, kteří mu u sebe na základně také postavili oslavný pomníček za zásluhy »

11. března 2014 přijal Kongres Spojených států amerických, nejvyšší zákonodárný orgán USA, rezoluci č. 506 oceňující život a odkaz Václava Havla. Zdroj: vaclavhavel-library.org
11. března 2014 přijal Kongres Spojených států amerických, nejvyšší zákonodárný orgán USA, rezoluci č. 506 oceňující život a odkaz Václava Havla. Zdroj: vaclavhavel-library.org

Toho Havla, který nás ve službách US neoconů jen o chvilku dříve zatáhl do NATO a zařídil tím našemu naivnímu a neinformovanému národu spoluvinu v nelegální a protiprávní válce proti Jugoslávii na základě vylhaných záminek, velmi analogicky jako to temní provedli v Iráku a jako se to stále ještě pokoušejí udělat v Sýrii. Havlovo děsivé prohlášení bude viset na pekelné nástěnce až do konce světa — širokému publiku je známo jeho vyjádření kdy řekl: „…povaha [bomb a náletů] je výlučně humanitární…“ Je šílené tohle slyšet od někoho, kdo měl plná ústa pravdy a lásky… Jediná spolehlivá pomůcka, která nám nakonec zbývá, je Kristův výrok „podle ovoce poznáte je“.

Přiznávám, že i já osobně jsem byl havloidním fanouškem, když se tento neznámý pán pro mne stal symbolem osvobození od jedné totality. Trvalo mi docela dlouho než mi došlo, že jsme se dostali do područí totality druhé, ještě horší, pro změnu sídlící v Bruseli… Stydím se že mi prozření trvalo tak dlouho. Ano, připadám si dnes jako hlupák, když jsem si docela dlouho myslel, že s odchodem reálného socialismu a bolševické ideologie budou maso-média konečně nezaujatě informovat — fatální omyl :-( Neo-bolševický globalismus teď pro změnu přichází z Brusele, z USA a z OSN, zatímco v Moskvě máme tvrdý národně orientovaný kapitalismus, který se těmi globalistickými bolševiky nechce nechat pohltit a proto se pro změnu stalo třídním nepřítelem Rusko. Jo paradoxy.

Níže, na konci tohoto textu můžete najít zákulisní informace o rozhodování Zemanovy vlády z té doby — nejvíce tlačil na pilu (nepřekvapivě) americký trojský kůň — Havel. A na rozhodování bylo velmi málo času, Washington byl ohledně Kosova velmi rychlý, stejně jako bleskový a účelový vstup ČR do NATO…

Válka NATO proti Jugoslávii byla terorismem pod vymyšlenou záminkou

Připomeňme si, opakování matkou moudrosti:

24. března 1999, začala agrese NATO na Svazovou republiku Jugoslávii, která trvala 78 dní. Vyžádala si asi 2500 civilních obětí, asi 550 životů jugoslávských vojáků, nepředstavitelné materiální škody — zasaženy byly továrny, civilní domy, budovy veřejných orgánů, zařízení státních médií, dopravní infrastruktura, nemocnice, aj. Vše v hrubém rozporu s mezinárodním právem, bez schválení v OSN, pod vylhanou záminkou — podobně jako tomu bylo při útocích USA a spol. na Irák, Libyi a další země. Šlo o největší teroristický útok od konce druhé světové války.

Letouny NATO zasáhly 12. dubna 1999 ve 12:15 při útoku na železniční most u obce Grdelička jižně od Bělehradu osobní vlak.
Letouny NATO zasáhly 12. dubna 1999 ve 12:15 při útoku na železniční most u obce Grdelička jižně od Bělehradu osobní vlak.

Havloidní humanitární bombardování

Dne 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde vyšel rozhovor, který Václav Havel poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters. Text prvního odstavce článku zní francouzsky:

“Dans l’intervention de l’OTAN au Kosovo, je pense qu’il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intéret matériel. Leur caractere est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l’homme auxquels est accordée une priorité qui passe meme avant la souveraineté des Etats. Voila ce qui rend légitime d’attaquer la Fédération yougoslave, meme sans le mandat des Nations unies. Mais, en m’appuyant sur mon expérience personnelle, je suis également convaincu que seul le temps permettra d’évaluer avec objectivité ce qui se passe ces jours-ci en Yougoslavie et les répercussions sur l’OTAN…”

V překladu do češtiny:

„Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO…“

Jediným Čechem, který v té době v Kosovu z pověření OSN pobýval, byl Jiří Dienstbier starší, zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. A ten opakovaně prohlásil, že k masovému exodu Albánců a jejich humanitární krizi došlo až v souvislosti s bombardováním NATO. Human Rights Watch uvedla a potvrdila Dienstbierova slova, že bylo více než 500 civilistů zabito při úderech NATO v bývalé Jugoslávii.

Dvanáct dnů před útoky NATO na Bělehrad z nás udělali spoluviníky

Na počátku této tragédie v březnu 1999 se Česko, spolu s Polskem a Maďarskem, definitivně odpoutalo od komunistické minulosti svým účelovým vstupem do Severoatlantické aliance (NATO) jako její devatenáctý člen. Dvanáct dnů před útoky Aliance na Bělehrad. Jsme byli „namočeni“ do rafinované zrady bývalých přátel. Byla to tragikomická situace — najednou jsme byli členy NATO. Náletů se sice ČR přímo neúčastnila, souhlasila však s přistáváním letadel a přesuny jednotek NATO přes své území. O naše letadla nikdo nestál, ale o ranveje a zradu na Srbech ano…

Rozpad Jugoslávie v kontextu

 

Mostar je město v Bosně a Hercegovině, v kantonu Hercegovina–Neretva v muslimsko-chorvatské části země. Jeho název je původem podle světoznámého Starého mostu, který město symbolizuje. Po skončení konfliktu z města odešla většina srbského obyvatelstva. Modernější a evropští část (tzv. Západní Mostar) má chorvatskou většinu, historická část města zůstala obývána především muslimy-bosňáky.
Mostar je město v Bosně a Hercegovině, v kantonu Hercegovina–Neretva v muslimsko-chorvatské části země. Jeho název je původem podle světoznámého Starého mostu, který město symbolizuje. Po skončení konfliktu z města odešla většina srbského obyvatelstva. Modernější a evropští část (tzv. Západní Mostar) má chorvatskou většinu, historická část města zůstala obývána především muslimy-bosňáky.

Součástí rozpadu Jugoslávie byla válka v Bosně a Hercegovině (1992–1995). Začala poté co se v referendu z 1. března 1992 rozhodlo 99,7 procenta hlasujících o vytvoření samostatného státu, což srbská strana neakceptovala a poslala do země armádu. Součástí občanské války se staly i boje mezi Chorvaty a Muslimy-Bosňáky, jejichž tichým mementem byl Chorvaty zničený Starý most v Mostaru.

Posledním dějstvím války byla válka v Kosovu (od 1997), konflikt mezi Srby a Albánci, jejichž vztahy se od počátku 90. let zhoršovaly. Když byla v roce 1995 podepsána Daytonská dohoda, která uznala Svazovou republiku Jugoslávii v jejich dosavadních hranicích, tedy včetně Kosova i přesto, že v referendu z 30. září 1991 rozhodlo 99 procenta hlasujících o vytvoření samostatného státu. Roku 1997 vypukla v Kosovu občanská válka mezi teroristickou UÇK a ozbrojenými silami Svazové republiky Jugoslávie.

Spouštěčem byli kosovští muslimové

Pravdou, kterou musela přiznat i havlistická ČTV, ovšem vždy bude fakt, že celé to vyprovokovali kosovští muslimové, kteří násilně území Kosova čistili od nealbánských etnik, tedy především od pravoslavných Srbů. Citujme si:

Rozpad Jugoslávie v devadesátých letech provázela série vleklých válečných konfliktů, z nichž připomeňme alespoň krvavé boje v Chorvatsku trvající až do roku 1995. Jednou z posledních fází byla tzv. kosovská válka, která začala v roce 1997 srážkami srbských jednotek s tzv. kosovskou osvobozeneckou armádou UÇK. Navazovala na dlouhodobé spory a konflikty mezi albánskými obyvateli Kosova a Srby, pro něž má území Kosova mimořádnou hodnotu i vzhledem k historickým tradicím. Srbská (respektive jugoslávská) vláda po krátkém váhání zahájila vojenské akce proti povstalcům, kteří území Kosova razantním způsobem čistili od nealbánských etnik (především od Srbů) … Zprávy, X-1999-03-24; ČT

Toto vše bylo pak použito jako záminka pro mocenské zájmy USA-NATO…

Rajko Doleček: Civilizovaný svět nesmí zapomenout na agresi NATO proti Srbsku

Sarajevské předměstí Grbavica zničeno teroristy z NATO
Sarajevské předměstí Grbavica zničeno teroristy z NATO

24.března 1999 se NATO, na základě výmyslů svých vůdců a jejich dezinformací o událostech v Kosovu, stalo svou činností v podstatě zločineckou organizací.

Jak jinak nazvat nevyprovokovanou skutečně krvavou agresi proti tehdejší „malé Jugoslávii“ (Srbsko + Černá Hora), která znamenala 78 dnů a nocí bombardování (denní průměr bombardování byl 10 hodin !), ničení a zabíjení hlavně v Srbsku, částečně i v jeho provincii Kosovu, bez doporučení, nebo povolení Radou bezpečnosti OSN, s následným vyhnáním hodně přes 200 000 Srbů, Romů, prosrbských Albánců a uloupením jejich majetků..

Tehdy letci z „hodné, šlechetné Evropské unie“, tedy z Dánska, Holandska, Itálie, Francie, z Británie, atd., z NATO a hlavně z USA, bez milosti ničili a vraždili a jako „kolaterální škodu“ zabili na 2 768 civilů, včetně dětí, a 1031 vojáků, zranili přes 11 000 lidí a napáchali v rámci orgie ničení a škod, i podle západních odhadů, za více než 50 miliard US dolarů. Třebas jen u Nového Sadu zničili TŘI veliké mosty přes Dunaj. Kolik jen elektráren, škol, továren civilních potřeb, zdravotnických zařízení (přes 80), chemických továren, velikých provozů ropného průmyslu a měst při tom bylo těžce poškozeno.

usa-nato-bombarduje-protizakonne-jugoslavii-1999

Tady je dobré připomenout, že Německo, včetně jeho bombardérů, v Srbsku již potřetí za poslední století ničilo a zabíjelo…Ty „kolaterální ztráty“ znamenaly opakovaně i mnoho zabitých Albánců, když se ti NATO „hrdinové-letci“ např. z bezpečné výšky 5 000 metrů špatně trefili a omylem 14. dubna 1999 napadli albánskou kolonu civilů na cestě mezi Dečani a Djakovicí a zakázanými kazetovými bombami tam zmasakrovali na 75 albánských civilů. Den na to veliký dezinformátor, prezident USA Bill Clinton v projevu v San Francisku řekl „My jsme v Kosovu, protože se staráme o to, abychom uchránili lidské životy…“

Tady nelze nepřipomenout hlavní viníky toho vraždění a ničení, kromě již citovaného prezidenta Clintona. Byla to soudružka Albrightová, ministr zahraničí USA (kdosi ji později vtipně nazval „Balkánská řeznice“), bombardování velmi podporující a svého manžela do toho nutící Hillary Clintonová (o 12 let později tvrdě prosazovala bombardování Libye a člověka jímá hrůza, že je možnou kandidátkou i na prezidenta USA), tehdejší britský premiér Tony Blair, tajemník NATO Javier Solana, ministr zahraničí Británie Robin Cook, Joschka Fischer, ministr zahraničí Německa, Hans Dietrich Genscher a záplava dalších… O té době budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu (2005) Harold Pinter napsal článek „Harold Pinter o banditech a vrazích“ (Der Standard, 20.května 1999). Za rok původně mainstreamový autor William Pfaff vystřízlivěl a napsal článek „Po lžích NATO o Kosovu je čas se očistit“ (International Herald Tribune , 11. května 2000). O myšlenkách z té doby australského premiéra M.Frazera napsal M.Madigan (Herald Sun, 9. března 2000): „Bývalý premiér M.Frazer označil NATO za organizaci lhářů, přirovnal NATO v Jugoslávii ke španělské inkvizici a křižákům, kteří pobili milióny lidí ve jménu křesťanství“.

Bývalý americký hlavní prokurátor (attorney general) Ramsey Clark organizoval 10. červnaq 2000 v New Yorku Válečný tribunál o zločinech USA/NATO proti Jugoslávii, Srbům. V obžalobě obvinil prezidenta USA B..Clintona, vládu USA, NATO a ostatní, z mezinárodních zločinů a z porušení mezinárodních i domácích zákonů…

Výbor pro zastavení války proti Jugoslávii, ústy profesora právnické fakulty v Torontu Michaela Mandela, prohlásil 12.dubna 1999 o čtyřech zločinech organizace NATO, jakožto nástroje amerických neokonů a tzv. „deep-state“:

  • 1. zločin proti lidskosti (zničující zbabělé letecké útoky)
  • 2. zločin proti mezinárodnímu právu a Chartě OSN
  • 3. zločin proti historii (degradace pojmu genocida k ospravedlnění agrese. Jako Žid toto vnímám obzvlášť intenzivně. Jak může vůbec někdo vážně přirovnávat Srby k nacistům?)
  • 4. zločin proti pravdě („Já zde mluvím o vás, media, která zveřejňujete každou od NATO připravenou povídačku jako pravdu, abyste vyrobila souhlas (k agresi)“.

media-presstitue

Genocida to nebyla — v pozadí jsou USA, jejichž nástroji byli NATO a muslimové

Lži, které v té době mainstreamová media a vlády zveřejňovaly, se týkaly, kromě jiného, i počtu mrtvých Albánců, údajně povražděných Srby. Vláda USA měla i svého „putujícího velvyslance (ambassador at large) pro válečné zločiny“ při State Departmentu, pana Davida Scheffera, který označil za nejhorší bombardování Srbska v květnu 1999, kde je nezvěstných a asi mrtvých (feared dead) 100 až 225 000 Albánců. Ministr obrany USA W.Cohen v CBS 16. května 1999 odhadoval počty nezvěstných a asi mrtvých Albánců na 100 000. Ani prezident Clinton nebyl „troškař“. Na tiskové konferenci 25.června 1999 prohlásil, že na Kosovu leží desetitisíce mrtvých Albánců. Údaje od OSN původně mluvily o 44 000 mrtvých, pak počty zmenšily na 22 0000, pak dokonce na 11 000 i méně. Kdyby bylo těch mrtvých i jen 10, je to strašné, ale dělat takto z lidských tragedií (ať už Albánců, Srbů, Romů, Goranců) neúnosnou propagandu, je skutečně hnusné. Tak trochu tečku za těmito strašnými údaji, plnými nehorázných lží, udělal článek americké novinářky M.Farleyové (Los Angeles Times, 11.listopadu 1999) „Na Kosovu bylo dosud vykopáno 2108 mrtvol“. Jaksi to nesouhlasí s těmi statisíci zřejmě mrtvých, jak to uváděli propagandisté. Mezi těmito mrtvými byli nejen Albánci, ale i Srbové, Romové. Známý americký novinář Alex Cocburn napsal k tomu provokativní článek „Kde jsou doklady o genocidě Albánců?“ (Los Angeles Times, 29.října 1999). Zdalipak se ta banda lhářů alespoň trochu začervenala?

Jako perličku z výkonů těch lhářů nutno citovat i hrůzostrašnou zprávu západních medií, z doby divokého bombardování Srbska, citovanou i NATO mluvčími, ve které údajný albánský očitý svědek uvedl, že Srbové pobili 700 (!) Albánců a jejich mrtvoly pak naházeli do velkodolu Trepča… Když válka na Kosovu skončila a NATO jednotky okupovaly Kosovo a teroristická organizace UÇK začala vraždit Srby, Romy a prosrbské Albánce, mluvčí vyšetřující komise Tribunálu v Haagu (ICTY) Kelly Moorová prohlásila (12.října 1999), že v šachtách dolu Trepča žádné mrtvoly a ani jejich zbytky nenašli!!! Takže se koncem roku (31.prosince 1999) objevil ve Wall Street Journal pozoruhodný článek D.Pearla a D.Blocka „Válka v Kosovu byla krutá, rozhořčená a divoká; Genocida to nebyla“, s podtitulkem „Povídačky o masových ukrutnostech vznikaly a přecházelo se přes ně s nedostatečnými důkazy – Nebyly žádné mrtvoly v šachtách dolu“… Bandám lhářů a propagandistů to bylo zřejmě jedno…

Lhářům z medií a bohužel i z řady vlád Západu uštědřili nepříjemné překvapení i španělští lékaři, soudci a forenzní znalci, kteří měli zajistit pitvy údajně masově povražděných Albánců v okolí města Istok na severu Kosova. Člen toho týmu Pablo Ordaz napsal v časopise El Pais (23.září 1999) „Zločiny války – Ano, Genocida – Ne. Říkali nám, že odjíždíme do nejhorší zóny Kosova, že se máme připravit na provedení více než 2 000 pitev do konce listopadu…Našli jsme pouze 187 těl k pitvě. A tak jsme už doma (konec září). K tomu dodává Juan Lopez Palafox: „187 nalezených a vyšetřených těl bylo pohřbeno v individuálních hrobech, většinou obrácených (jako muslimové) na východ k Mekce… Těla byla bez známek mučení…“ K tomu dodal forenzní odborník Emilio Perez Pujol: „Nebyly to masové hroby… Srbové nejsou většinou tak špatní, jak je líčili…“

Ministerstvo zahraničí „malé Jugoslávie“ (Srbsko+Černá Hora) vydalo několik knih s názvem „NATO zločiny v Jugoslávii“ (NATO Crimes in Yugoslavia). Mám dvě z nich, mají dohromady 1 000 stránek a doslova stovky fotografii zkázy a vražd, provedených jménem té „hodné“ Evropské Unie, NATO a USA, po psychické masáži světa jejich masivní propagandou lží o hrůzách na Kosovu, které údajně napáchala srbská armáda a policie. Jistě bylo napácháno mnoho zla, ale kdo to začal, kdo začal zabíjet srbské a jihoslovanské polocity, úředníky?

Pravda o příčině války v Kosovu

Bylo by dobré, kdyby se občané Česka mohli dovědět skutečnou pravdu o „rozbušce války na Kosovu“, o údajné vraždě civilů v Račaku (16.ledna 1999), kterou tak úspěšně rozdmýchal a inscenoval šéf mise OBSE, americký diplomat W.Walker, známý svou činností v Salvadoru v osmdesátých létech, kdy tam řádily ultrapravicové „eskádry smrti“.

Proč nepustil na místo ohledání „zločinu“ v Račaku srbského soudce z Prištiny paní Marinkovićovou, i když o to intenzivně žádala? Srbská media potom nazvala pana Walkera „velvyslancem lží“.

Tady se člověk nepřestává divit trapnosti, provedené v 2008 Karlem Schwarzenbergem, když BEZ souhlasu parlamentu uznal Kosovo za nezávislý stát, proti energickému postoji prezidenta Klause, který se za tuto trapnou ránu česko-srbskému tradičnímu přátelství omluvil velvyslanci Srbska. Jak je dobré, že nemáme pana Schwarzenberga za prezidenta. …

Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc., předseda Českého nadačního fondu přátel Srbů a Černohorců

„Humanitární“ BOMBARDOVÁNÍ KOSOVA aneb PRAVDA o NATO. OTEVŘETE OČI!

Ne-překvapivá pointa na závěr aneb kdo tady lže?

Celý svět dnes ví že celý útok na Jugoslávii byl veden pod vymyšlenou záminkou v zájmu amerických neokonů, velmi podobně jako např. útok na Irák díky údajným zbraním hromadného ničení, o nich už dnes víme že nikdy neexistovaly.

Stejně tak jsme se — poté co byla Jugoslávie zničena a čistka o pravoslavných Srbů provedena — dozvěděli že, že se vlastně žádná genocida nekonala, přesně jak říkal český velvyslanec v Jugoslávii, Ivan Bušniak. Proč mu nikdo nevěřil?

ICTY zprostil Miloševiće z obvinění z válečných zločinů

1. 8. 2016: Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu rozhodl, že zesnulý bývalý srbský prezident Slobodan Milošević nebyl zodpovědný za válečné zločiny, které se uskutečnily v letech 1992–1995 během války v Bosně. …

Senát ICTY mj. zjistil, že v zachycené komunikaci s Radovanem Karadžićem, „se Milošević ptal, zda je moudré používat ‚nelegitimní akty v reakci na jiné nelegitimní akty‘ a zpochybnil zákonnost vytvoření bosenskosrbského parlamentu.” Porotci také zjistili, že „Slobodan Milošević vyjádřil své výhrady k tomu, jak by mohl bosenskosrbský parlament vyloučit muslimy, kteří byli ‚Jugoslávci’“. V rozsudku je také uvedeno, že při jednáních srbských představitelů a bosenských Srbů Slobodan Milošević uvedl, že „všechny příslušníky jiných národů a etnik je třeba chránit“ a že „národním zájmem Srbů nemůže být diskriminace“.

Je třeba také připomenout, že Slobodan Miloševič zemřel za velmi podezřelých okolností. Zemřel na infarkt jen dva týdny poté, co soud zamítl jeho žádost podstoupit operaci srdce v Rusku. Byl nalezen mrtvý ve své cele méně než 72 hodin poté, co jeho právník doručil dopis ruskému ministerstvu zahraničních věcí v němž psal, že se bojí, že ho někdo otráví. …

To vše vyvolává důvodné podezření, že mocné geopolitické síly raději chtěly, aby Milošević zemřel před koncem svého procesu, než ho vidět osvobozeného a své vlastní zlé lži vyvráceny. …

12. března 1999 vstoupila ČSR do NATO

usa-democracy-vietnam-1

usa-democracy-will-come

Vzpomínky přímých účastníků jednání zachytil Karel Pacner v knize Osudové okamžiky XX. století. Jeho kniha fandí neokonské americké straně, nicméně i v jeho zaujatém textu lze vysledovat pravdu o tom, kterak NATO, jakožto prodloužená paže neokonů, nepokrytě nadržovalo muslimským teroristům z UCK. Citujme si:

Půldruhého roku po sametové revoluci tedy Československo, stejně jako další země regionu, zpřetrhalo se Sovětským svazem všechny vazby – politické, hospodářské a vojenské. Byl to diplomatický úspěch Prahy, hlavně Havla. …

Tři dny po tom, co zavlála česká vlajka u štábu NATO, 19. března, kabinet v Praze při první zkoušce zakolísal. [Tajemník NATO] Solana zatelefonoval Kavanovi: V Jugoslávii se zkomplikovala situace. Není vyloučeno, že brzy zahájíme její bombardování. Žádáme o váš souhlas, stejně jako od Varšavy a Budapešti. Od ostatních členů ho mám od konce ledna.

Kosovská osvobozenecká armáda (UCK) válčila od roku 1997 s jugoslávskou armádou a obě strany terorizovaly civilní obyvatelstvo. OSN a NATO nařídily, aby Miloševič jugoslávské vojáky z Kosova stáhl.

Když to z větší části udělal, UCK, kterou Američané označili za „nepochybně teroristickou organizaci“, se pustila do vyhánění Srbů.

Jugoslávci opět zahájili ofenzivu – znovu krev. NATO se rozhodlo, že boje musí skončit a donutí k tomu Srby leteckými útoky.

Pozn. redakce: Vskutku podivná reakce NATO, když jugoslávská vláda se jen brání muslimským teroristům z UCK…

Kavana Solanův telefonát udivil. Zřejmě nečetl hlášení velvyslance Kovandy. „Zásah v Kosovu visel ve vzduchu už delší dobu,“ vzpomíná Karel Kovanda. „Zvali mě na porady Severoatlantické rady od léta 1998, ještě než jsme se stali členy NATO. Na těchto schůzích se probírala situace na Balkáně a já jsem o tom podával zprávy do Prahy.“

Ministr zahraničí zavolal premiéra Zemana. Neshodli se na ničem. Vláda zřídila „speciální krizovou skupinu“. Až 24. března se sešla Bezpečnostní rada státu. Předseda poslanecké sněmovny Václav Klaus se tvářil odmítavě. Prezident Havel bombardování podporoval. Ten večer zahájilo NATO nálety.

V úterý 30. března, během pravidelného zasedání vlády, dostal o půl jedenácté večer Kavan naléhavou zprávu z Bruselu: Začne bombardování „vybraných cílů vysoké vojenské hodnoty“. Probíhá takzvaná tichá procedura – pokud země neoznámí do půlnoci své výhrady, s návrhem souhlasí.

Kavan a ministr obrany Vladimír Vetchý vysvětlili ostatním podstatu. S nálety souhlasil místopředseda vlády Egon Lánský a ministr Jaroslav Bašta. S lehkým zaváháním i Zeman. Naproti tomu Pavel Dostál, Jan Fencl, Miloš Kužvart a Antonín Peltrám protestovali.

Vláda několikrát orientačně hlasovala – návrh neprošel. Kavan volal Kovandu: Ať nám termín prodlouží aspoň o hodinu. Zeman ministry nakonec zpracoval. Až 45 minut po půlnoci Kavan ohlásil do Bruselu: Česká vláda nemá námitek. Teprve potom bombardování mohlo začít – Aliance vyžaduje jednomyslnost.

Ráno druhý den si posteskl Kovanda v Bruselu novinářům, že se někteří západní politici nad přístupem české vlády pozastavovali. Rozčilený ministr Dostál žádal v tisku jeho odvolání. Kavan velvyslanci telefonicky vynadal. Kovandův vynucený odchod by nechuť českých sociálních demokratů ještě zvýraznil.

Když rozpačitý tón v Čechách neutuchal, zavolal Kovanda na Hrad. Havel, jehož i ČSSD považovala za autoritu, vydal prohlášení na podporu NATO.

Útoky Aliance ostře kritizoval velvyslanec v Bělehradě Ivan Bušniak. Vytrvale opakoval: Západ situaci nerozumí, protože jeho novináři nejsou objektivní. Když Kavan zadal úředníkům, aby rozpracovali návrh na ukončení bombardování, podílel se na jeho formulaci. V polovině dubna se český ministr domluvil s řeckým kolegou Jorgosem Papandreem, funkcionářem socialistické strany, že návrh předloží společně. Koncem května se oba ministři potkali v Pekingu a tam deklaraci požadující konec náletů a zahájení diplomatických jednání zveřejnili. I metropole komunistické Číny podtrhovala její paradox.

V té době uvažovali západní generálové a politici, že když Miloševiče nepřinutí k ústupkům bombardování, nasadí pozemní armádu. Začátkem června, po ultimátu NATO, které doručil zprostředkovatel Evropské unie Martti Ahtissari, se Milošević vzdal. Později stanul srbský prezident před tribunálem v Haagu – stejně jako srbští, muslimští a chorvatští generálové byl obžalován z genocidy a válečných zločinů proti lidskosti.

-konec citace-

Otázka na závěr

Velvyslanec v Bělehradě Ivan Bušniak vytrvale opakoval: Západ situaci nerozumí, protože jeho novináři nejsou objektivní. Proč nebyl brán vážně ten, kdo byl nejblíže u zdroje?


Zdroje a další informace:

Uloupené Kosovo, dokument

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>