heart-33

62. Anna a Anička — nadějeplné pokračování příběhu na Cestě vnitřní změny

Životní zkušenosti Aničky na Cestě za nalezením sebe-sama… aneb Anička v říši divů, díl 4. Podívejme se dnes, jak pokračuje příběh spolupráce Anny a Aničky. Ze stejného zdroje jste si mohli přečíst už 3 díly. Zde naleznete předchozí část »

Pozn. redakce: Cítíme silně že bychom rádi něco dodali — tohle sdílení je úžasná věc a rozhodně má velký smysl pro všechny duše na Cestě… Takže díky za něj!


Dobrý večer, pane Karpeto,

vím, že u počítače strávíte denně spoustu času, ale ráda bych Vám po dlouhé době napsala pár slov do Vaší rubriky „Zkušenosti klientů“. Budu ráda, pokud svým příspěvkem inspiruji další Vaše příznivce, kteří se s námi, čtenáři Vašeho webu, podělí o své prožitky. Četla jsem všechny zde dosud uveřejněné a mnohé mi skutečně pomohly, protože se na cestě k poznávání svého nitra často potýkáme s podobnými problémy. Navíc, jsme z různých koutů a také nás (jdoucích tímto směrem) není bůhvíjaká grupa, takže osobní setkávání je téměř nemožné. Přesto je, konkrétně pro mě, důležité pobýt chvíli s podobně naladěnými lidmi, když se, bohužel, v mém okolí nevyskytují. Člověk si pak tolik nepřipadá jako exot…

Pro Vás, kteří jste na tento článek zavítali takříkajíc omylem, mám doporučení – cítíte-li, že byste tu mohli najít něco zajímavého, přečtěte si, prosím, nejprve něco (dle Vaší intuice) z rubrik na levé straně a až poté třeba „Zkušenosti klientů“. 

Už několik měsíců každý večer navštívím Váš web, přečtu si aktuální nebo starši článek, nebo se prostě jen podívám na úvodní stránku a obrázek lucerny se srdcem. Nenazývala bych to  rituálem před spaním, spíš je to jako bych si šla k tátovi pro pohlazení na dobrou noc. Nemám kolem sebe nikoho podobně smýšlejícího, ve Vašich textech nacházím tolik potřebné souznění. Dost často pak s Aničkou (mým tělesným já) prohodíme pár slov o uplynulém dni nebo rozebíráme prožité situace.

Před 3 dny jsme spolu po přečtení Vašeho článku právě tak my dvě spolu /Anna a Anička/ debatovaly, když jsem uvnitř těla pocítila zvláštní chvění.  Nahlas říkám: “ Co to, kurňa, je?“ Chvění sílilo, zvedla jsem ruce, abych se podívala, jak moc se třesou, ale nehýbaly se. Tak jsem si jen lehla a čekala, co bude dál. Přirovnala bych to k malému, vnitřnímu zemětřesení. Provázel ho i zvláštní hluk. Viděla jsem svoje tělo stát v prostoru. Náhle několikrát zasvítil a zablikal velký červený nápis TRANSPOZICE a někdo to i zakřičel. V tu chvíli mě napadlo, že výraz transpozice znám pouze z hudby, když potřebuji změnit tóninu.

Pozn. redakce: Tóny jsou frekvence, vibrace — takže jde o zřejmý odkaz na transformaci, změnu vibrací…

Pak jsem viděla, jak se moje tělo pomyslně roztrhlo a z horní části se vydrala průhledná, zářící silueta mužské postavy. Nějaká neviditelná síla ji rychle táhla směrem nahoru. Ale ona se s velkým vypětím otočila zpátky. Tam v torzu těla stála moje Anička a dívala se za ní. Průsvitný muž k ní natáhl ruce a povídá: „Prosím tě, pojď se mnou… podej mi ruce, nenechám tě tady samotnou…“ A Anička natáhla ruce, on ji vyzdvihl a už jako siluetu přitáhl k sobě. Obě průhledné postavy se propletly spirálou do sebe a obrovskou rychlostí vyrazily směrem vzhůru. Ještě chvíli jsem je jako zářící bod pozorovala na noční obloze…

"Prosím tě, pojď se mnou... podej mi ruce, nenechám tě tady samotnou..."
„Prosím tě, pojď se mnou… podej mi ruce, nenechám tě tady samotnou…“

V příloze jsem Vám poslala obrázek, který mi celou situaci připomíná. Není to přesné, ale pro představu to stačí..

Snad budu stejně připravená, až přijde čas. Strach nemám, jen vnímám, že se to blíží. Stejně tak intenzivně vnímám snahy o rozptylování a svody všelijakých individuí, aby naplno zaměstnaly mysl lidí, kteří by snad zapochybovali o správnosti svých kroků po té široké, umetené a uválcované cestě…

Moc ráda bych, ale nevím, jestli dokážu někoho namotivovat, aby sám z vlastní vůle začal pracovat na poznání sebe sama. Bez osobní, těžké krize nebo nemoci se člověk většinou nepohne. Nebyla jsem jiná. Ono nám je v té iluzi dobře, máme to bez práce. Přiznat si a přijmout skutečnost, že naše veškeré poznatky, vědomosti a hodnoty stojí na lži, je pro většinu lidí nepřekonatelný vodní příkop s krokodýly. Nebo jsou už tak zblblí z veškeré té esoterické literatury, přednášek, kde žmoulají všemožné šutry a čichají bio éterické oleje (nic proti – jen nepřehánět), že získají pocit vlastní výjimečnosti a vůbec je nenapadne, že směřují do té samé pr… jako všechna ta (podle nich) nevědoucí hovádka. Navíc, já sama mám zatím velké rezervy, vím toho tak málo, komu já můžu radit…

Přesto – jsem denně v kontaktu s velkým počtem lidí. Někteří ve mě cítí spojence, svěřují se mi, žádají mě o radu. Mnohdy vidím v jejich očích tu jiskřičku, když řeknu něco, co potřebují slyšet. Těmto lidem pak nabízím, že jim dám odkaz na webové stránky se zajímavými informacemi (vaše stránky). Musí ale udělat jednu věc – při odchodu si o tu webovou adresu říct. Všichni jsou strašně natěšení… nikdo z nich si o ni dosud ale neřekl. A je jedno, jestli odcházejí za 5 minut či za 2 hodiny. Přitom stačí tak málo! Trochu projevit snahu! Já vím, všechno má svůj čas. Ten se ale bohužel krátí.

Tímto jsem Vám jen chtěla říct, že si moc vážím všeho, co jste pro mě a ostatní, kdo chtějí vědět, udělal. Někdy jsme tak zabednění! Víte, pro mě ještě není snadné a samozřejmé žít pouze v pozitivitě. Chce to obrovskou dávku sebekázně a neustálou pozornost. Také to znamená, že čím víc znám sebe, tím méně toužím po společnosti jiných lidí. Ale na jediný okamžik jsem nezapochybovala a nezalitovala svého rozhodnutí vydat se po Vašich stopách. Prosím Vás, vytrvejte, nevzdávejte to s námi. Má to smysl.

Děkuji Vám za vše!
Anna a Anička

3 komentáře u „62. Anna a Anička — nadějeplné pokračování příběhu na Cestě vnitřní změny“

  1. Ahoj, Anicky diky za hezky prispevek. Jsme na tom s Mireckem podobne, pocity atd. Drzte se holky. Mupy mup.

  2. Ahoj Aničky :-)

    Velmi silně souzním, soucítím s těmito slovy: „Četla jsem všechny zde dosud uveřejněné a mnohé mi skutečně pomohly, protože se na cestě k poznávání svého nitra často potýkáme s podobnými problémy. Navíc, jsme z různých koutů a také nás (jdoucích tímto směrem) není bůhvíjaká grupa, takže osobní setkávání je téměř nemožné. Přesto je, konkrétně pro mě, důležité pobýt chvíli s podobně naladěnými lidmi, když se, bohužel, v mém okolí nevyskytují. Člověk si pak tolik nepřipadá jako exot…“

    Velmi silně a stejně to cítíme i my „dva uvnitř jednoho domu“ těla. DÍKY!
    m+M

  3. PS: Nedá mi to, ještě chci dodat k tomuto: „vím toho tak málo, komu já můžu radit“… tady bych oponoval gnostickým heslem „poznejte sami sebe — a poznáte vše“ ;-) Cesta do Království Otce, je uvnitř vás!! Tedy, to poznání už máte uvnitř, ve spolupráci vás dvou!

    A pokud to světlo máte, nedávejte jej pod poklop — věřím tomu, že s láskou k sobě už vám nehrozí duchovní pýcha, takže nebojte se to světlo sdílet — samozřejmě podle cítění a ženské intuice (která bývá lepší než mužská)…

    …ještě k tomu odkazu, viz „lidem pak nabízím, že jim dám odkaz na webové stránky se zajímavými informacemi (vaše stránky). Musí ale udělat jednu věc – při odchodu si o tu webovou adresu říct“ — hmmm, možná proto že jsem muž (kterýžto princip je zaměřen jinak než to má ženská energie), možná proto bych se nebál to těm lidem prostě dát/poslat… svobodná vůle není narušena, použiji podobenství: Je to tak trochu jako u obchodních nabídek ;-) Letáčky chodí do schránek. Mailem jich každému chodí spousty — a každý použije svobodnou vůli k tomu zda ji využije — a NEMUSÍ JI ANI ČÍST :-)

Komentáře nejsou povoleny.