Zpočátku šlo o případ, jako mnoho jiných – půvabná žena v krásných třiatřiceti letech, přiměřeně sebevědomá a úspěšná v práci a ve společnosti. Přiznává však problémy v partnerském vztahu a v osobním životě vůbec – má dlouhodobě přítele, je ale dosud svobodná a dítě nemá, přestože se mu ani celkem nesnaží bránit…

Prostě se nedaří, jak říká – v posledním období byla už téměř rozhodnuta problémy ve vztahu řešit svým odchodem a změnou partnera.

Přečetla si však mé příběhy z praxe a poslechla videa na http://www.cestyksobe.cz/ragauian-ad1145/ a postupně došla k názoru, že chyba může být i na její straně…

Pokračování textu /19/ Vina a sebetrestání →

Byla v dobré pohodě – posadila se do křesla proti mně a usmívala se – nevěřil jsem vlastním očím – takhle nevypadají ženy, které vyhledávají moji pomoc.

Prý o mně zaslechla, říká – a ráda by můj kurs sebepřijetí absolvovala – její kamarádka si změny ve svém prožívání všedních dnů nemůže vynachválit!

Ona sice má jen nějaké drobnější problémy s partnerskými vztahy a ve vztazích k vlastním dětem, ale má zájem je vyřešit, dokud nejsou nijak zvlášť zatěžující…

Pokračování textu /16/ Absence rodičovské lásky →

Bylo to manželství jako mnoho jiných – žena přede mnou vypráví o tom, jak si brala mladého muže, jež se jí netajil s tím, že je již ve věku svých pětadvaceti let nemocen vážnou chorobou.

Brala to jako osudovou předurčenost a první léta jejich manželství byla poznamená společným bojem s těžkou nemocí – narodily se i dvě děti – boj o manželův život nakonec skončil remízou: definitivní řešení bylo odloženo a zdálo se, že rodinnému štěstí nic nestojí v cestě – vysoké postavení obou manželů ve společnosti, dům, velká zahrada, dvě auta, životní nadstandard, drahé dovolené…

Pokračování textu /15/ Zákulisí rozvodového řízení →

Bylo jí něco přes čtyřicet a byla to velmi pohledná žena – děti již odrostly a byly na svém, bývalý manžel byl již taky minulostí…

Další dva vztahy rovněž nevyšly – přišla s tím, že chce se svým životem ještě něco udělat a zdá se jí, že to prostě sama nedokáže. Hledala na duchovních seminářích, hledala na rodinných konstelacích, absolvovala kursy věnované odstraňování psychických bloků a nebyly ji cizí ani jiné terapie. Ale prostě má asi smůlu nebo neví, jak na to – zdalipak to nevím já?

Pokračování textu /14/ Jen hledání partnera? →

Byl velmi mladý – šlo mu na devatenáctý rok věku – vážil padesát kilo při svých sto sedmdesáti pěti centimetrech a aspiroval na hlavní roli v některém filmu s tematikou nacistických koncentráků… rovnou by mohl hrát hlavního hrdinu – prostě hromada kostí potažená kůží – trpěl tím, hodně trpěl – kluci kolem něj si namlouvali dívky a on jen přihlížel z povzdálí.

Pokračování textu /9/ Nenávist ničí nás samotné →

Byl to opravdu smutný případ – znal jsem ho jen zprostředkovaně přes svého přítele, se kterým jsem se v té době pravidelně stýkal. Ten člověk byl havíř profesí a automechanik duší – všichni o něm říkali, že má zlaté ručičky – kolegové a známí ho měli rádi, udělal pro každého možné i nemožné.

V osobním životě se mu ale příliš nedařilo – manželství bylo všelijaké – zvlášť se na jeho neutěšeném stavu podílelo společné bydlení s její ovdovělou matkou, která se netajila nenávistí k němu.

Pokračování textu /08/ Nekázeň myšlenek a citů zabíjí →

Poznal jsem ji, když jí bylo krásných devatenáct let – nádherná, milá dívka – byla radost ji vidět a s ní komunikovat.

Jásavé mládí promísené čistou krásou a láskou k životu a světu – ale i ona měla své problémy – přišla známost, na kterou se nezapomíná.

Ona, křehké, krásné, něžné stvoření plné poezie a touhy po svobodě – on mladý muž plný agresivity, žárlivosti a touhy ji mít a vlastnit.

Pokračování textu /7/ Karmický vztah a jeho úskalí →

Byla to spíše náhoda než cokoli jiného – potkali jsme se a slovo dalo slovo – pětatřicetiletá matka a pětiletý syn – byl s ní – takový hubeňoučký smutný hošík – měla na mne doporučení a tak se mi svěřila… šlo v podstatě o banální příběh – ona byla svobodná, on její šéf a atraktivní muž – jako již tolikráte v historii lidstva mnozí před nimi i oni spolu hráli obvyklou tragikomedii o lásce a nevěře.

Miloval samozřejmě jen ji a sliboval, že se rozvede – brzy, co nevidět – jen co doma zvládne to či ono, jen co pominou ty či ony důvody, pro které zatím nemůže – věřila mu – když stále váhal, rozhodla se pro tradiční ženskou lest – otěhotněla a porodila mu dítě.

Pokračování textu /6/ Nevědomost hříchu nečiní? →

Bylo mu devětapadesát a právě si začal užívat důchodu – se svými šedesáti kily a bručounskou povahou se nikdy neoženil a dříve i nyní pendloval pravidelně mezi nonstop hospůdkou a svým bytem na sídlišti.

Poklid jeho dní byl najednou narušen: začala mu selhávat pravá noha v třísle – prostě stál nebo šel a pak prásk, ve vteřině ležel na zemi – noha vypověděla službu, ztratil v ní oporu a bylo to.

Deset minut i více trvalo, než se zase mohl  znovu postavit – lidé štítivě obcházeli staršího muže, ležícího v blátě – a doma? Kdo by si všiml, že ten osaměle žijící muž nevychází z bytu?

Pokračování textu /5/ Vražedná síla nenávisti →

Byl jednou jeden pán kolem čtyřicítky a jak už se to mužům stává, našel si jinou – po třech letech to prasklo.

Bylo to někdy v říjnu jednoho roku a začal obvyklý kolotoč – o to intenzivnější, že on i ta jeho, co ji opouštěl, byli původem z takové nóbl vesnice a jejich rody tam něco znamenaly – prostě, bylo to jako kdyby Romeo po letech manželství podvedl Julii.

Pokračování textu /01/ Případ nevědomé černé magie →

Vypráví paní M.H.: nejsem už nejmladší a mnohé jsem v životě prožila – mám dva syny a myslím, že jsem je vychovala dobře – mají své rodiny a jejich vztah ke mně je velmi pěkný – když jsem odešla do důchodu a začala jsem mít více času, hodně jsem četla – zaujala mne  esoterická literatura a stále víc mne to ve volném čase táhlo i na různé přednášky a další akce tohoto druhu.

Pokračování textu 4. Útěk z lopaty Dr. Chocholouška →

Vypráví paní M.J.: nevzpomíná se mi na to snadno – prožila jsem si své: S manželem jsme se před několika lety po dvacetiletém soužití rozvedli a pobyt s ním ve společném rodinném domě se pro mne stával stále více utrpením – nakonec jsem si nevěděla rady a se svými depresemi a nočními můrami jsem skončila v ordinaci psychiatra – dostala jsem léky a doporučení, abych změnila místo pobytu.

Tak jsem na čas opustila Prahu a našla si zaměstnání kus od ní – do Prahy jsem se vracela jen občas kvůli dětem – problémy mé psychiky se však vystěhovaly se mnou a dávky psychofarmak se postupně zvyšovaly…

Pokračování textu 3. Nedostatek mateřské lásky →

Vypráví paní V.Š.: Od jisté doby se mi život stal noční můrou – začalo to po rozvodu stěhováním do staré části Prahy do bytu po tetičce v letitém domě, jehož úprava mne stála spoustu peněz a stejně to nebylo nijak moc znát – v zanedbaném činžáku bydlely kromě mne a mého syna samé podivné existence a v okolí byla spousta nevlídných zákoutí.

Ani můj patnáctiletý syn sám ve večerních hodinách nijak zvláště z domu nespěchal – já jsem vycházela večer jen sporadicky a v nejnutnějších případech. Od samotného počátku bydlení zde na mne občas padala tíseň – jakoby ve zdech domu a bytu byla přítomna nějaká neznámá znepokojující síla, kterou jsem nedokázala definovat.

Po nějakém čase jsem se blíže seznámila se sousedy pode mnou a začala jsem onen nevysvětlitelný pocit tísně spojovat s tím, že podle nich (bydleli v místě už dvacet let) v tomto domě za záhadných okolností zemřeli sebevraždou už nejméně tři lidé… a prý se šušká, že jich dříve, snad až za první republiky, zemřelo taky několik.

To však nebylo ničím proti tomu, co s čím jsem se já a můj syn začali později setkávat přímo v našem bytě – v noci nás náhle probouzelo nevysvětlitelné hlomození, které okamžitě utichalo, když jsme se probudili – jakoby někdo něco v bytě rozbíjel o zeď či co…

Pokračování textu 2. Astrální bytost jako ochránce →

Vypráví paní A.H.: Přesto že jsem byla vždycky »psavec«, mám teď problém nějak začít – prožili jsme s manželem v minulých letech skutečně těžké životní období, osud k nám byl velmi krutý a naším údělem byla nečekaná a nesmírně těžká ztráta syna, který odešel v rozpuku mládí ze světa vlastní rukou.

To se přirozeně podepsalo na mé i manželově psychice i na našem vzájemném vztahu – výčitky svědomí, vzájemné výčitky, stres a nervozita měly u nás každodenní domovské právo – prostě se nám život rozsypal a ocitli jsme se ve slepé uličce.

Já sama jsem hledala pomoc v různých esoterických aktivitách a úniku z tohoto světa – duchovní semináře přinášely sice určitou úlevu, ale ta byla jen dočasná a brzy se rozplývala vniveč: Vždy se vracely hodiny a dny těžkého přemítání o tom, co se stalo a proč se tak stalo…

Pokračování textu 1. Trauma ze smrti syna →