baby+teddy-bear-2

A co když už je dítě s námi na tomto světě? …aneb o správné duševní výchově dětí

Poslední dobou přituhuje a temno kolem nás přímo běsní… systém vztahů mezi státy se poprvé od doby 30.let v Evropě začíná hroutit a evropské demokracie vedeny zástupy volených i nevolených VIP a psychikou značně blízkou Satanovu programu „sobectví“ se pohybují volným pádem směrem k propasti…

Nebuďte z toho smutní… ono to tak prostě musí být… ještě spousta lidí musí přijít z hlediska své duchovní podstaty o nežádoucí umrtvující klid ponoření se do ega a materiální pohody a je jim právě oním zhoršováním současné světové, evropské…. a v souvislosti s tím i vlastní osobní krize umožněno se z onoho „spánku“ probudit a začít hledat to, co tady na Zemi původně hledat přišli…

Vše je do značné míry předurčeno… vývoj se pohybuje podle základní dějové linie od Zlatého věku přes Věk Stříbrný, Bronzový až k dnešnímu Železnému a má se opět posunout o jeden závit spirály dál /a výš/… jedině díky té předurčenosti se mohou na tuto dějovou linii napojovat lidé se skutečně věšteckým nadáním a sdělit vám všem, co můžete v budoucnu očekávat…

Proto to, co se kolem vás děje, vy, čtenáři textů mého webu, neberte jako hrozbu… berte to pouze jako příležitost konečně se vzpamatovat a začít na sobě pracovat… a neodkládejte to, prosím… čas nazrává a začínat s prací na sobě ve zhoršujících se životních podmínkách bude stále obtížnější…

Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.
Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.

Pamatujte však, že máte v sobě /zcela jistě, pokud čtete tyto řádky/ ve svém nitru část nádherného a nesmrtelného ducha a smrt vašeho fyzického těla vždy v minulosti bývala pouhou změnou životního prostředí a životního stylu směrem do jemnohmotných světů… a poté následovala cesta zpět…

Faktická pozn. redakce: Pro všechny, kterým snad přijdou dále uvedené informace příliš neuvěřitelné, zde máme reálné, hmotné důkazy, zkušenosti a svědectví ohledně vědecky dokázané reality převtělování duší »

Tento kolotoč můžete přerušit vlastní aktivitou, nasazením vlastní svobodné vůle na „úzkou“ cestu rekonstrukce vlastní lidské psychiky s cílem znovu sjednocení vašich vnitřních energií a tím znovuzrozením v duchu… což vám umožní třeba právě nyní opustit definitivně správným směrem tuto vibračně nejníže v historii lidstva pokleslou pozemskou realitu ve prospěch světů podstatně lépe uzpůsobených šťastnému a radostnému životu…

můžete ho ale přerušit i druhou cestou… perspektivně rozprášením své duševní osobnosti v kosmický prach v případě, že se budete držet jako klíšťata ideologií ateismu či s časem stále více a více retardované církevní víry v něco, co je dnes ve svém souhrnu již pouze bohaprázdným klamem k ovládání věřících…

A co děti? Mají správné podmínky pro svůj vývoj?

Ale buďte optimisty… ať již se vy sami rozhodnete pro jednu či druhou variantu, do vašich rodin přicházejí jako děti a vnuci nádherné duše těch, kteří většinově dají v onom dni „D“ /o němž podle Krista ví jen Otec na nebesích/ přednost onomu vzestupu směrem vzhůru před pádem do jezera síry… ať již to znamená cokoli…

je jen na vás, zda těmto dětem svým vlastním chtěním připravíte peklo na Zemi nebo je dobře připravíte pro to, co chtějí udělat a proč sem přišli… buďte si jisti, že děti a vnoučata vás, kteří čtete tyhle řádky, patří mezi ty jdoucí vzhůru

abych vám to ulehčil, podělím se s vámi o pár základních poznatků, které vzešly z mé víceleté praxe rozboru příčin psychických a psychosomatických poruch a jimi vyvolaných životních krizí, které trápily ty dospěláky, kteří u mne hledali a našli způsob, jak se vrátit do pohody… do té trvalé dynamické rovnováhy, kdy si podle vlastních slov již sami řídí svůj život…

Neblahé psychické poměry v dětství stojí u zrodu potíží, strachů, úzkostí a depresí v dospělosti…

Ty poznatky se týkají právě dětí, protože malý človíček přichází na svět a je plně závislý na rodičích, prarodičích a téhle bohužel v podstatě celkové zkur…. společnosti vedené po staletí a tisíciletí VIP z řad Satanově programu „sobectví“ oddaných parchantů v parlamentu, katedrálách a i jinde, kam se jenom podíváte…

a jsou to právě často neblahé poměry v jejich dětství, které stojí u zrodu jejich potíží, strachů, úzkostí a depresí v dospělosti… provedu vás stručným výčtem způsobů správného a nesprávného chování k dítěti, které byste měli zvolit či naopak eliminovat, chcete-li se jim v jejich dospělosti podívat zpříma do očí…

i já jsem se ve dvaadvaceti se stal otcem syna…znám ten pocit určité hrdosti a zadostiučinění, že jsem tím, kdo má dítě… měl jsem ho, protože muži v tom věku mají mít ženu a dítě a prostě to patří k životu, že ano“…

Co to tehdy znamenalo pro mne, mít dítě? …teprve mnohem později jsem pochopil, že jsem měl k němu především vztah ryze hmotně vlastnický…

je můj, já jsem jej zplodil, staráme se o něj s  mojí ženou, jeho matkou…v tom a v tom se musíme kvůli němu omezovat a proto mám nárok na jeho vděčnost a poslušnost… je můj a proto si ho utvářím podle svých představ… a mám právo ho utvářet podle svých představ a to bych se podíval na to, kdyby mi v tom kdokoli, zejména pak on sám, chtěl bránit… bude prostě takový, jakým ho chci mít a basta… diskuse se nepřipouští…

tehdy jsem si neuvědomoval, že tím vším vlastně podvědomě vítám možnost manipulovat s někým jiným stejně svobodně a stejně volně jako manipuloval můj otec a moje matka se mnou…

že podvědomě vítám možnost manipulovat s někým jiným jako mé okolí celé mé dětství manipulovalo se mnou…

já sám jsem neměl prostor vyvíjet se skutečně svobodně a proto jsem nechápal, co pro dítě svoboda znamená…

neměl jsem ani potuchy o tom, co vím teď… o tom, jak je důležité dát prostor svobodné vůli malého človíčka a jeho právu si v každém věku rozhodovat o všem, nač jeho mentální a citová zralost právě stačí…

mému synovi je dnes dvaačtyřicet let a z pohledu měřítek této společnosti je poměrně úspěšným mužem… dá se říct, že jsem ho z pohledu běžných lidských měřítek vychoval dobře… vystudoval vysokou školu, poctivě pracuje s zas až s tak nikoli průměrnými příjmy… oženil se, má dvě děti, stará se o svou rodinu…

ale dal jsem mu vše, co jsem mu dát mohl?… mohl jsem pro něj jako otec udělat více?…vím, že ano… mnohem více… podívejme se na tento problém, jak ho vnímám s odstupem času… podívejme se na tento problém očima člověka, který dozrál určitému poznání…

Můžeme jako rodiče pro své děti udělat více?

baby-gif-funny-animation

V našich dětech k nám v lidském těle s důvěrou přichází cizí, zcela vyspělý duch… naprosto není vyloučeno, že svou zralostí z hlediska duchovního vývoje je nám jako rodičům rovnocenný… naprosto není /zejména v dnešní době/ vyloučeno, že nás i v mnohém nebo ve všem převyšuje

v každém případě je tato duchovní bytost po první léta svého života vtělena do malého tělíčka, které mu stupněm svého vývoje pouze velmi pozvolna dává příležitost k plnému projevení se…

je proto velmi závislá na nás rodičích a svém okolí… je v prvních letech svého života prostě vydána svým způsobem na milost a nemilost tomuto světu a nám, kteří jsme do něj přišli dříve… neboť ho formují životní zkušenosti a ty jeho jsou nutně spojeny bezprostředně s námi…

ten malý človíček by měl dostat v optimálním případě příležitost vyrůstat od prvních dnů své fyzické existence /o prenatálu již byla řeč dříve/ v tomto světě v naprosté svobodě, aby mohl své Já, které si tady do tohoto slzavého údolí přináší, rozvinout postupně do celé nádhery svého Bytí zde…

Jsme to právě my, jeho nejbližší, kteří mu v tom můžeme být buď hodně nápomocni.. nebo se naopak obvykle jako první stavíme do cesty jeho vlastnímu růstu k dokonalosti sebe sama…

v optimálním případě vše souvisí s nutností správně v každičké chvíli života dítěte až do dospělosti aktuálně rozeznávat křehkou hranici mezi naší potřebou dítě svým způsobem chránit a vést životem a nutností dát mu v každém okamžiku co největší prostor k uplatnění jeho svobody projevu a rozhodování o sobě samém úměrně věku, ve kterém se právě nachází…

většinou jako rodiče nevěnujeme tomuto aspektu soužití s vlastním dítětem dostatek pozornosti… sami jsme v zajetí nesprávných schemat myšlení, které jsme si přinesli ze zkušeností  vlastního dětství… a pokud jsme měli na rodiče smůlu, i my skutečným potřebám psychiky dítěte vedle pokrytí jeho hmotných potřeb přikládáme obvykle žádnou nebo jen nepatrnou důležitost…

vedeni svým přesvědčením, že sami nejlépe víme, co dítěti prospívá, klademe dítěti limity pro jeho vývoj a chování tak, jak je máme zapsány v energetických strukturách své psychiky podle zkušeností daných nám naším okolím v našem dětství…

zapomínáme ovšem na to, že ne vše, co si přinášíme z dětství do věku dospělosti a tím i do stavu mateřství či otcovství, bylo to pravé ořechové pro nás a příliš se nezamýšlíme nad tím, zda je to to pravé ořechové pro naše dítě…

zapomínáme na to, že velmi pravděpodobně jsme byli v dětství stejně jako naprostá většina lidí tohoto světa podrobeni násilí na svém svobodném vývoji a že náš pohled na potřeby našeho vlastního dítěte je silně deformován našimi zkušenostmi z této deformace nás samotných…

deformace, kterou jsme nevědomky přijali jako běžnou normu…

dělej to a ono, nedělej to a ono, tohle se sluší, tohle se nesluší…

tohle si mysli, tohle si nemysli, tohle cítit musíš, tohle ať tě ani cítit nenapadne…

to vše obvykle v osvědčené formě zákazů a příkazů — to vše obvykle bez pozitivní motivace, bez adekvátního vysvětlení respektujícího věk dítěte…

a to vše pouze formou striktních či méně striktních omezení, bez jakékoliv snahy o skutečnou spoluúčast malého človíčka na rozhodování o něm samotném tak, aby mohl uplatnit své vlastní Já…

nechme teorie a vyprávějme si chvíli na příkladech, co je možno pro vývoj dítěte udělat či neudělat…

Příklady chyb při výchově dítěte

Když dovolíte, vyjdu z vlastní praxe a nechám na vás, nakolik a zda vůbec budete souhlasit s mými poznatky v tomto směru… někde jinde na této na tomto webu jsem se krátce zmínil v příběhu o náhle zvadlé růži a o dívce — duchovní bytosti… tato dívka se jednoho krásného dne objevila na této úrovni bytí jako malé dítě…

bylo to v mé bezprostřední blízkosti, takže jsem mohl její vývoj a celou situaci v oné mladé rodině dobře sledovat — osud mi dopřál, abych se pohyboval v její blízkosti téměř pět let jejího života a byl ji nablízku téměř denně…

řekl bych, že prvním překvapivě zajímavým a jasným vjemem v jejím kontaktu s naším dospělým světem byl problém jejího spánku jako miminka…

již od několika týdnů svého života odmítala pravidelně spát v rozsahu běžném pro jiné děti a to jí zůstalo vlastní až do věku, kdy se děti obvykle k například k odpolednímu spánku přestávají ukládat…

většinou pouze ležela a vykládala si něco pro sebe, pokud ovšem proti nucené nečinnosti občas neprotestovala pláčem… prostě její mimořádně vyspělý duch, který u jiných dětí tohoto světa ke své regeneraci potřebuje hodiny spánku, si v jejím případě vystačil  s absolutním málem…

pravděpodobnou příčinou bylo to, že energie jejího ducha byly velmi málo blokovány jejím hmotným tělíčkem — stálo to hodně práce, naučit její blízké, aby ji brali jako svéprávnou osobnost, která má právo už v tomto věku do jisté míry svobodně volit svůj denní režim…

a aby pochopili, že ji mají dát prostor, který potřebuje a vyžaduje — aby odhodili ono pohodlné klišé, že spát se musí, protože děti jejího věku přece všechny spí… a aby /a to hlavně/ odhodili svoji pohodlnost a svoji touhu si od své dcerky na chvíli odpočinout tím, že ji prostě odloží k spánku…

když byla jako dítě v tom nádherném věku, kdy sedávala v oné speciální sedačce uzpůsobené k papání dítěte, dostávala SUNAR či nějakou jeho moderní obdobu jako náhradu nedostačující stravy kojením… při pohledu na to, jak se ještě ne roční dítě odstavuje od matčina prsu, jsem pochopil, že prsy moderní maminky přece jsou na ozdobu, nikoli na kojení…

její maminka byla velmi společenská žena a kamarádkami se jejich byt hemžil… není divu, že obvykle došlo k tomu, že si na jídlo pro dítě vzpomněla za minutu dvanáct…

byla rychlá a dítě v mžiku sedělo a mělo láhev s dudlíkem v puse…

pij rychle, už jsi měla být v postýlce, ozývalo se pravidelně ve večerních hodinách v oné domácnosti… a ta dívenka proti stresujícímu chování své mámy protestovala tím, že odmítala přijímat stravu takto náhle a násilím vnucenou a byla v tom velmi důsledná…

když jsem pozoroval její každodenní boj s rodiči o to, kdo v danou chvíli zvítězí, uvažoval jsem, jak zavést do toho potřebného rituálu prvek svobody, který učiní to dítě partnerem svých rodičů, nikoli pouhým objektem jejich pozornosti…

a tak mi jednou padl náhodou zrak na reklamu příchutí do mléka pro děti… a přiměl jsem její matku, aby jich zakoupila hned několik krabic s více druhy…

změň přístup, radil jsem matce — udělej z jídla nikoliv nenáviděnou povinnost pod silným a neustávajícím mateřským tlakem… to toliko k hovnu dobré jest…

udělej z jídla pro dítě zajímavý akt, na kterém se bude dítě samo podílet — respektuj její nádhernou osobnost už v tomto věku tak, že do přípravy jídla  vložíš moment respektu její svobodné vůle…

upozorni ji půlhodinku předem, že se bude odehrávat kouzelný akt podávání jídla… akt, ve kterém ona bude hrát hlavní roli… a že ty se už velmi těšíš na spolupráci s ní při tomhle krásném aktu… a dej jí prostě u každého jídla právo volby příchuti mléka, které ji chystáš…

uděláš tak z aktu jídla nikoli povinnost, která ji obtěžuje svou naléhavostí a tvým — samozřejmě z pohledu dítěte nepříjemným — psychickým tlakem, ale naopak příležitost projevit její právo na vlastní volbu — uvidíš, co se stane…

a stalo se… boje přestaly a domácností se rozlehl dětský smích…

Jestli vaše dítě něco nesnáší, je to manipulace z vaší strany, které ho obvykle vystavujete…

Maminky, chystáte se s dítětem ven? …prostě ho zvednete od jeho  hraček a bez slova vysvětlení na něj natahujete dupačky, protože jste už měla být u kamarádky?

brání se dítě a křičí? — dejte mu na zadek a definitivně zvítězí vaše vůle nad nejmladším členem rodiny…

a právě jste účastna jednoho dějství celého seriálu lámání svobodné vůle toho čistého človíčka, toho božského dítěte, který vám byl svěřen do výchovy!

Nechcete-li v tomto seriálu účinkovat jako jeden z hlavních záporných hrdinů — který si pak v roli nic nechápajícího padoucha v pokročilém věku zoufá nad psychickými bloky a problémy svého dítěte — pak se k dítěti začněte chovat jako k někomu, kdo je nikoli věcí ve vašem vlastnictví, ale jako ke svéprávné živé bytosti…

promluvte si s ním předem o svém a vašem denním programu — získejte si jeho souhlas s denním plánem a vysvětlete mu důvody, proč je nutné jít tam a tam a dělat to a to…

nedejte na předsudky, že to přece ještě dítě nevnímá a nemůže pochopit — ujišťuji vás, že jeho duše dobře vnímá a chápe velmi dobře, jen jeho tělo mu ještě neumožňuje se projevit v potřebné míře… a je to vaše štěstí, protože by vám jinak vaše vlastní ratolest už v útlém věku s chutí nakopala zadek…

budete-li totiž v manipulaci s vědomím dítěte proti jeho vůli dokonalí, neptejte se raději v jeho patnácti letech, proč ke všemu potřebuje příkaz a sám ze sebe se o žádnou činnost nepokusí…

případně proč se tahá s partou, opíjí se či bere drogy… je to totiž jeho částečně nevědomý, částečně vědomý protest proti exkluzivitě vašich požadavků na něj, se kterými jednak nesouhlasí, jednak ovšem nemůže nic dělat bez příslušné negativní odezvy z vaší strany…

na prvních krocích k selhání vašeho dítěte v jeho životě jste se plně podepsali právě vy… svalovat vinu na kohokoli jiného, zejména pak na dítě samotné, je irelevantní…

jde vaše dítě poprvé do školy? Zavolejte si ho před rodinnou radu a řekněte mu, že nastal velmi důležitý okamžik jeho života…

zdůrazněte mu, že se musí dobře učit, aby jste ho mohli mít rádi a být na něj pyšní…

pokud možno ve snaze ho dobře připravit na novou etapu jeho života mu řekněte, že kdyby ze školy nosil prasátka, tak to byste se za něj museli stydět a asi byste ho nemohli mít rádi tak, jak byste sami chtěli…

pokud to uděláte, způsobíte svému dítěti obrovské trauma… jeho dosud nedostatečně vyvinutá psychika nezvládne tuto zátěž a poté, co ono prasátko či nějakou horší známku donese, bude dlouho žít strachem, že přijde o vaši lásku…

že jste ho prostě už přestali nebo každou chvíli přestanete mít rádi…

Tento podvědomý strach, posílený o další a další zkušenosti s podobnou manipulací s vlastní láskou ze strany rodičů se nesmazatelně vryjí do dětského podvědomí a zanechají v něm jednoznačné záznam:

Nemůžeš se mít rád, když ty chuděro, nedokážeš si lásku rodičů udržet… nemůžeš se mít rád, protože jsi nedokonalý… nemůžeš se mít rád, protože ti, kdož pro tebe znamenají celý svět, tě upozorňují na to, že jsi nedokonalý a proto mají problém tě milovat…

Maminky, trápí vás manžel, otec vašich dětí?

Cítíte se pod tlakem a nevíte si s tím rady?… potřebujete se nějak odreagovat?… zbavit se svého vnitřního přetlaku a na manžela si netroufáte?…

nezoufejte, máte třeba na sobě závislého nejstaršího syna… je to i jeho syn a je to chlap, takže proč ho nepoužít jako hromosvod…

říkejte mu, jak je neschopný a nemožný… přivádějte ho k zoufalství svojí manipulací a vyžadováním něčeho bez ohledu na jeho názor, jen z pozice své mateřské síly… dělejte mu vše, co byste si vůči manželovi nikdy nedovolila… a nezapomeňte mu občas dát před držku… to vás zvláště dobře vyladí

Dokonale zlomíte jeho sebevědomí… a až vám vyroste, tento nesebevědomý mladý muž svoji potlačenou agresivitu k vám, kterou si nikdy netroufl projevit, obrátí proti ženě, která s ním bude žít… jistě k vaší velké radosti!… a hlavně si pak lámejte hlavu, po kom ten kluk je…

Uvidíte, jak je to fajn, když budete mít příležitost si důsledky své výchovné práce vychutnat — jak vaše vnitřní nekázeň a neláska k sobě dodatečně poškozuje rodinu vašeho vlastního syna…

Tátové, trápí vás matka vašich dětí?

Je to křehké dítě, ta holčička — vaše dcera — je krásně zranitelná a nezaslouží si místo lásky nic jiného než váš mužský soucit a trochu pohrdání?…

potřebujete dát své ženě, její matce, nepřímo něco najevo a prohlašujete něco o snížené intelektuální schopnosti děvčat a o tom, že jste si vždy přál syna ?…

čím méně ji budete milovat, čím více ji budete dávat najevo, že je jenom ženská a shazovat a když ji připravíte o veškerou sebedůvěru, tím více budete jednou svého zetě chtít zaškrtit… proč?… proč asi… protože ona si zákonitě po vašem vzoru vybere kreténa, který je vám podobný…

A moji milí, milující rodiče, postupně se nechtě stanete se svědky toho, jak vaše vnitřní nekázeň a neláska k sobě poškozuje vašeho syna či vaši dceru… a asi vůbec nebudete mít tušení, že se na nich prostě jen mstili za chyby vašich rodičů, kterých se ti dopustili na vás…

Prazákladní příčina a kořen zla

A tak my rodiče svým chováním vrháme na podvědomé úrovni /později již dospělého/ chlapce či dívku do nelásky k sobě a nepřijímání sebe sama…

Právě tyto aspekty podvědomého pohledu na sebe sama jsou prazákladní příčinou a zdrojem všeho, co je v jejich dospělém životě negativní

Setkávám se při své práci z devadesáti devíti procent právě s těmi, jejichž základním problémem je podvědomá neláska k sobě…

Prostě potřebují jako dospělí dodatečně napravit naše chyby při své výchově, vážení rodiče… ale to už je obvykle pozdě… protože v nemalé míře je stačili, ty chyby, kterými trpěli, přenést na své vlastní děti a vaše vnoučata…

A tak jde generace za generací a je stále hůř… divíte se tomu?

PS: Pro ty, co by snad chtěli lépe pochopit příčiny a i nalézt řešení, srdečně doporučujeme podrobnější texty v rubrikách o fungování lidské psychiky: