/16/ Absence rodičovské lásky

Byla v dobré pohodě – posadila se do křesla proti mně a usmívala se – nevěřil jsem vlastním očím – takhle nevypadají ženy, které vyhledávají moji pomoc.

Prý o mně zaslechla, říká – a ráda by můj kurs sebepřijetí absolvovala – její kamarádka si změny ve svém prožívání všedních dnů nemůže vynachválit!

Ona sice má jen nějaké drobnější problémy s partnerskými vztahy a ve vztazích k vlastním dětem, ale má zájem je vyřešit, dokud nejsou nijak zvlášť zatěžující…

Výborně, já na to – začneme láskou k sobě a pak půjdeme dál – a viděl jsem hned, že tu není něco v pořádku – vy se nemáte ráda, vyhodnocuji její vibrace lásky k sobě samé –

ale mám, směje se – mám, asi se mýlíte – pokračujeme v rozboru a její postoj se nemění – odráží mé pokusy o pochopení toho, co je nesmazatelně vryto do jejího podvědomí, totiž nelásku k sobě -

usmívá se a s vervou mi oponuje – můj život, říká, je v tomhle ohledu v pořádku – problémy s láskou k sobě nemám – nějak jen nemohu najít ten pravý vztah ke svým blízkým, neklape to a to mne trápí –

to je skvělé, říkám – jenže vy žijete v iluzi o sobě samé a o tom, co vlastně se ve vás děje – a já vám mohu pomoci jen tehdy, až dokážete přijmout skutečnost, že je nutné  mít ráda vědomí svého hmotného těla a svůj život tady a teď v tomto světě –

vaše problémy pochází z toho, že vy unikáte z této reality a svou nelásku k vlastnímu pobytu v tomto těle si nepřipouštíte – kdysi dávno jste si nasadila masku a skrýváte se za ni – a žádná maska ale nevydrží věčně –

ta vaše už puká, jinak by jste ke mně nepřišla – pochopení toho, co jí vlastně chci říci, bylo ale z její strany nulové – a tak vedu dál rozhovor obecným směrem a dávám jí některé rady ohledně vztahů s jejími blízkými, jak si sama přeje -

přijímá je, konzultuje některé své pohledy na svět a lidi kolem sebe a že na tom bude pracovat – loučíme se s úsměvem – ona vyjadřuje uspokojení, že mne mohla poznat a odchází –

nu což, říkám si, uvidíme – a trvalo to jen chvíli – dvě zoufalé esemesky rychle po sobě následující doplnil stejně zoufalý telefonát – prý se jí od chvíle, kdy byla u mne rozpadá život –

popisuje mi příznaky toho, co pociťuje – i jí samotné se nechce věřit, že ve svých čtyřiceti letech prožívá opakovaně vůči životu, světu a lidem kolem sebe pocity podobného rázu –

pocity malé trucující holčičky, která kudy chodí, tak pláče a je zlá na celý svět, všechny kolem i na sebe sama – pocity malé holčičky, které se stále vrací pocity hlubokého zklamání ze života a která si stále přehrává touhu z něj nějak uniknout – přišla v nejbližším možném termínu

podívali jsme se do symboliky jejího dětství – ona sama se dostala v domku svých rodičů na půdu a odlehlém koutě tam našla velkou dřevěnou bednu –

měla strach ji otevřít – vedl jsem její mysl a nakonec to udělala – našla v ní sama sebe ve věku kolem pěti let – dítě spalo a kolem něho se váleli oblíbení plyšáci z dětských let –

našla prostě sama sebe tak, jak pod tlakem necitlivých výchovných přístupů svých rodičů v  útlém věku musela opustit své dětství a nasadit si masku hodné dospělé slečny, která nikdy nezlobí, je vždy OK a dělá svým blízkým jen a jen radost –

celé dvě hodiny plakala – vyplakávala se z pocitu ztraceného dětství a mládí – vyplakávala ty pocity malé trucující holčičky, která se cítí velmi nešťastná a které se stále vrací pocity hlubokého zklamání ze života – ona maska, za kterou svá zranění z hlubokého dětství skrývala, se po našem prvním sezení uvolnila a nakonec odpadla -

a ona začala slyšet na má slova o potřebě lásky k sobě – skutečná bezpodmínečná láska, kterou jí v tak nedostatečné míře věnovali rodiče, ji probudila a dala jejímu životu nový směr –

rychle a navždy odhodila pocity, že se nemůže mít sama ráda, pokud ji nemají rádi jiní – je to o pocitu vlastní nedokonalosti, která mi brání s radostí přijmout v dospělosti sebe sama –

dětská mysl totiž nelásku jiných chápe jako vlastní pochybení, jako vlastní nedokonalost, jako neschopnost si tuto lásku zasloužit –

pak se to vše spravilo – další program naší společné práce přijala do všech důsledků a změnila se – láska k sobě samé a její vlastní práce na sobě samé vyzvedla to dítě z bedny a ona ho přitiskla na svou hruď –

splynula s ním a přijala ho s jeho zraněními, aby ho svou dospělostí a pochopením příčin, které k tomu vedly, vyléčila -

přijala sebe sama a konečně našla skutečnou lásku ke světu, životu, svým blízkým a ostatně i k těm, které dříve vnímala jako nepřátele –

je to zatím jen pár měsíců, ale je v pohodě – dokonce našla zpět cestu domů, ke stárnoucím rodičům, kterým se léta snažila vyhýbat –

a díky tomu, že poznala, co je to mít ráda sama sebe, poznala také, co znamená skutečně mít rád své blízké – a její problém s nimi se vyřešil – nebyl totiž v nich, ale v ní samé –

to jí jen svým přístupem k ní nasazovali zrcadlo nelásky, aby poznala, čím sama ve svém nitru žije -  a vlastně proto původně přišla -