2. Astrální bytost jako ochránce

Vypráví paní V.Š.: Od jisté doby se mi život stal noční můrou – začalo to po rozvodu stěhováním do staré části Prahy do bytu po tetičce v letitém domě, jehož úprava mne stála spoustu peněz a stejně to nebylo nijak moc znát – v zanedbaném činžáku bydlely kromě mne a mého syna samé podivné existence a v okolí byla spousta nevlídných zákoutí.

Ani můj patnáctiletý syn sám ve večerních hodinách nijak zvláště z domu nespěchal – já jsem vycházela večer jen sporadicky a v nejnutnějších případech. Od samotného počátku bydlení zde na mne občas padala tíseň – jakoby ve zdech domu a bytu byla přítomna nějaká neznámá znepokojující síla, kterou jsem nedokázala definovat.

Po nějakém čase jsem se blíže seznámila se sousedy pode mnou a začala jsem onen nevysvětlitelný pocit tísně spojovat s tím, že podle nich (bydleli v místě už dvacet let) v tomto domě za záhadných okolností zemřeli sebevraždou už nejméně tři lidé… a prý se šušká, že jich dříve, snad až za první republiky, zemřelo taky několik.

To však nebylo ničím proti tomu, co s čím jsem se já a můj syn začali později setkávat přímo v našem bytě – v noci nás náhle probouzelo nevysvětlitelné hlomození, které okamžitě utichalo, když jsme se probudili – jakoby někdo něco v bytě rozbíjel o zeď či co…

Mívala jsem také stavy, kdy jsem ležela zcela při vědomí a nedokázala jsem pohnout ani jediným svalem svého těla – trvalo to někdy i docela dlouho a dokonce jsem se kvůli tomu párkrát i zpozdila do práce – můj syn, který měl vlastní pokoj, z něj čas od času vybíhal v jakémsi polospánku s křikem a s děsem v očích a když se pod mou ochranou zcela probudil, vyprávěl, že měl nesmírně živé sny o pavoucích a jiné havěti, která mu lezla po těle a jichž se děsně bál -

uklidňovala jsem ho, že jsou to jen sny – ale sama jsem byla vždy hodně rozrušená a trvalo to dlouho, než jsem se jakž takž uklidnila – naštěstí mezi těmito případy byla období klidu, kdy se tam prostě nějak dalo žít – aby toho ale nebylo málo, jednoho krásného dne jsem potkala muže, který o mne jevil viditelný zájem – nebyla jsem tím nijak nadšena, zážitky ze soužití s předchozím partnerem byly dosud živé a já jsem nestála o opakování stejné zkušenosti -

byl ale vytrvalý, vlídný, pozorný, tak jsem souhlasila s tím, aby mne občas doprovázel na mé oblíbené sobotní výlety či kulturní akce, které jsem pravidelně navštěvovala – vše trvalo tak půl roku – začala jsem uvažovat o sblížení, ale vždy mi na něm něco vadilo – nejspíše to, že byl tajemný jako hrad v Karpatech – přicházel vždy v nevypočitatelných intervalech, mezi kterými se ho nebylo možno ani nijak dovolat ani ho nějak kontaktovat -

o sobě, o tom, co dělá a jak žije, nikdy nemluvil – vždy byla řeč jen o mně, o tom, jak beze mne nemůže už být, jak mne miluje a tak – přiznám se, podlehla jsem tomu – otevřela jsem mu dveře svého bytu a několikráte s ním strávila večer v soukromí – stále více jsem však stála o to zvědět, co se za jeho nepřístupností skrývá – uhodila jsem na něj a on mi pustil určité kusé informace o tom, kde pracuje a kde bydlí -

obvolala jsem si to a nebyla jsem líná si tam i zajít – bylo to k ničemu – ano, bydlel tady, ale delší dobu už nebydlí, vyslechla jsem si od lidí v místě znalých situace – ano, pracoval tady, ale už nepracuje, dozvěděla jsem se jinde - pak jsem zachytila informaci, že je momentálně hospitalizován v Bohnicích -  a tak jsem na něj uhodila, jak to vlastně je -

a pak to začalo – změnil se k nepoznání – byl to někdo úplně jiný – dokázal hodinu klečet u mých nohou a prosit o odpuštění, aby chvíli na to jen tak mimochodem držel u mého krku nůž, který vzal neznámo kde a vyhrožoval, že mne zabije – přesně tak, jak to dělají schizofrenici, jak jsem si velmi rychle zjistila -

vyšlo najevo, že v ústavu dostává pravidelně dovolenky za dobré chování a to jsou chvíle, kdy se objevuje v mém životě -  nemohla jsem se před ním nikde skrýt a nijak se ho zbavit – stačil si nechat bez mého vědomí udělat kopie klíčů od mého bytu  a čekal na mne i tam – nepomohla výměna zámku – ten na chatrných zárubních pro něj nebyl žádnou překážkou -

policisté na místním oddělení se viditelně dobře bavili, když jsem jim tuhle story líčila – prý se mám zase ozvat, až přijde a hlavně, prý si mám vše dobře rozmyslet, abych nebyla sama vystavena trestnímu stíhání pro křivou výpověď – prostě idioti – ve chvíli nejvyšší nouze mi někdo poradil kontaktovat pana K., prý by si s tímhle mohl poradit -

neváhala jsem ani chvíli, šlo mi o život a měla jsem strach o svého syna – pan K. se na mne podíval a nechal si to vše převyprávět – pokud šlo o ty nevysvětlitelné jevy v našem domě a bytě, pan K. mi vysvětlil, že se tam periodicky otevírá krátkodobě brána do jiné dimenze a ony rušivé vlivy pronikají do mé a synovy reality právě z této dimenze – jako protiopatření instaloval do prostoru mého bytu světelný kříž a napojil ho trvale na vesmírný světelný zdroj – po jeho instalaci skutečně ony mimořádné události ustaly, spala jsem klidně a i mé i synovy obtížné občasné pocity zmizely -

pokud šlo o případ s oním mužem,  posléze se mi svěřil, že by nemohl zasáhnout nijak, pokud by šlo mezi mnou a tím mužem o nevyřešený karmický případ – mám ale štěstí, v tomto případě nic nebrání tomu, aby jeho zásah byl z pohledu Boží vůle legální -

na nic nečekal a přidělil mi z týmů svých spolupracovníků, jak jim říkal, elementární bytost jménem Steve – podle informací, které jsem dostala, byl Steve vysoce inteligentní mužská bytost velmi nízkého astrálního světa, jejíž specializací byla právě ochrana před neodbytnými a agresivními lidmi – vysvětlil mi také, že k tomu, aby vše správně podle fungovalo, je nutné, abych zásadně změnila své vnitřní psychické struktury, protože právě ony jsou průchodem k tomu, aby se mi v tomhle reálném světě tohle vše dělo -

informoval mne i o tom, jak správně motivovat a oslovovat Steveho, aby byla při mé ochraně naplněna podmínka respektování mé svobodné vůle z jeho strany – prostě jsem s ním musela pravidelně komunikovat o tom, že chráněna chci být – absolvovala jsem také  kurs lásky k sobě samé, naučila jsem se chránit si své energie a pracovali jsme i na mém „bazénu emocí“ a „hangáru myšlenek“ – ještě pár věcí jsme spolu dělali, věnoval se mi intenzívně, skončili jsme to během tří čtyř týdnů -

s tím Stevem to fungovalo bezvadně od samotného počátku – onen násilník se mi vloupal do bytu, když jsme tam nebyli – to však bylo těsně předtím, než se mnou začal spolupracovat Steve – pak se onen násilník již nikdy od chvíle, kdy mne Steve hlídal, nepokusil o přímý fyzický kontakt se mnou – ano, stále mne sledoval, někdy, hlavně zpočátku, i hodně zblízka – později jsem ho zahlédla občas  při mých cestách městem,  čekával také poblíž vchodu do našeho domu, volal mi na mobil a občas zvonil na domovní zvonek – postupně jsem si byla jista tím, že mi již nebezpečí z jeho strany nehrozí a uklidnila jsem se zcela – zhruba do tří měsíců mne ustal sledovat a mám klid -

když jsem se zajímala o princip, na kterém ochrana Steveho funguje, bylo mi řečeno, že tato elementární bytost působí na frekvenci  mentální a emocionální úrovně  vědomí dotyčného agresívního člověka tak, že v něm vytváří mentální a emocionální zábranu se ke mně fyzicky přiblížit, čímž jeho případné aktivity zcela blokuje – že to opravdu tak funguje, o tom mne přesvědčily i některé SMS ze strany onoho muže, v nichž psal o své nevysvětlitelné obavě se ke mně přiblížit a o tom, že si s touto obavou neví rady -

jsem ráda, že to vše dopadlo, jak to dopadlo – přesto intenzívně šetřím, abychom si mohli se synem pořídit nová byt mimo podivnou zónu, kde se dějí takové věci – asi to co nejdříve udělám -