46. Chcete žít v klidu a pohodě? Usilujete o to celý život a skutek utek? Tak zkuste lásku k sobě samé a mentální ochranu před negativními vlivy okolí! Ani netušíte, co to pro vás bude znamenat!

Jsem to opět já, Daniela. Po svém prožití si první lekce skutečné lásky k sobě » jsme byly ve skvělém rozpoložení obě s Dáduškou zvědavy na obsah druhé lekce k ochraně vlastních aurických energií před energetickým vampýrismem.

Od lekce uplynul týden a je nádherné slunečné páteční ráno. Udělala jsem Dadušce s láskou skvělou kávičku a ona se z ní právě má velikou radost. Užíváme si spolu jejího i mého skutečně nepopsatelného pocitu společného „bytí v lásce k sobě samé“ a je nám skvěle ve vzájemném souznění tady a teď. Myšlenky se vracejí k oné druhé lekci a spontánně proudí hlavou. A povídáme si s radostí o tom, co nám ta druhá lekce ochrany před energetickými útoky z našeho okolí přinesla.

Promítáme si, jak jsme se poprvé cítily, když jsme provedly a uskutečnily předepsaný rituál mentální ochrany. Bylo to velmi zvláštní tím, že se nám připomněl pocit, jako když jsme opět v matčině lůně ničím nedotknutelné a chráněné před vším negativním clonou matčina těla. Tato clona přirozeně po narození zmizela, ale podle Dádušky se jí působením téhle mentální ochrany jakoby opět navrací!

Ona, Dáduška, to sama to cítí tak, že nepříjemné energie od lidí kolem, které ještě třeba před dvěma týdny volně proudily do jejího nitra a dokázaly ji i mne jako duši pozemského člověka kdykoli okamžitě rozhodit, zranit, ublížit, nyní již nepřicházejí dovnitř svojí někdejší silou a přestože je samozřejmě vnímáme, nemají už šanci nás rozhodit či jinak zranit a poškodit.

Obě vysoce hodnotíme úžasný přínos toho všeho pro náš vnitřní klid

Pryč jsou ty chvíle, kdy nás sobecky zabarvené působení lidí z bezprostředního i vzdálenějšího okolí dokázalo kdykoli automaticky srazit z krátkých období prožívání výšin energií lásky a sjednocení s celým světem prudce do hlubin prožívání negativity, starostí, nelásky, depresí a strachů.

Je to k neuvěření, ale prakticky ihned jsme obě pocítily, že tyto negativní a mnohdy i silně agresivní energie zvenčí, které si s námi po léta našeho života dělaly, co chtěly, nyní dovnitř, do našeho společného samostatného mikrokosmu, vůbec nemají šanci proniknout. Vše negativní, co musela Dáduška kdysi prožívat a náročně se s tím vyrovnávat, k ní doléhá jen jakoby z veliké dálky zpoza stěny, která ji dokonale chrání. Je jí skvěle a mně též!

Běžné životní situace, které nám život přináší, od doby uplatňování oné mentální ochrany skutečně prožíváme jinak a mnohem lépe. Například můj manžel je normální chlap a někdy prostě považuje za své právo a povinnost na mne kvůli nějaké pitomosti vyjet. Jistě to znáte i vy, jak se cítíváte ve chvíli, kdy se vám „pán tvorstva“ doma nečekaně rozhodne prohrábnout struny vašich denním shonem již tak pocuchaných nervů.

Pocítily jsme to obě zvláště intenzívně předevčírem pozdě večer, když přijel manžel z práce a měl kvůli nějakým drobnostem doma notně štiplavé poznámky. Očekáváte úsměv, polibek a poděkování za skvělou večeři a ouvej! Přímo jsme vnímaly, jak na něj, chudáka, někdo v práci vylil kýbl negativní špinavé energie a jak ho ta energie tíží. A on nevědom si dějů ve svém nitru se pokusil část těchto ho tížících negativních energií přelít do naší aury.

Znám se velmi dobře a proto vím, že jindy bych nechala Dádušku po něm vystartovat raketovou rychlostí. Ona to ta moje Dáduška umí, v podobném případě vždy až zuřila, cítila se zraněná a nutně to končilo pořádnou hádkou. Klídek, řekla jsem jí tentokrát, máme bariéru a necháme ho, ať si vlastní negativitu sám vychutná. Usmála se na mne a zaradovala se.

A zachovala se zcela jinak. A to zejména proto, že už není tolik závislá na manželově lásce /protože má tu moji!/ a proto ji její občasná absence tolik netrápí. A u vědomí té nádhery našeho společného žití v klidu a pohodě Dáduška ráda využila toho, že řádit prostě nemusí. A přesně jsme obě cítily, jak se ty útoky od nás neškodně odrážejí a manžel se rychle zklidňuje.

Byla jsem přímo překvapena, jak na jeho vztekání dokážeme obě  najednou reagovat s úsměvem, s klidem, v pohodě a s nadhledem.

Teorie oné mentální ochrany, kterou mi představil pan Karpeta, se naprosto potvrdila v praxi. Netrvalo pár minut a ta špína, kterou se snažil /nevědomky/ přehodit na mne, se k němu v důsledku zákona odrazu od bariéry vrátila a donutila ho se rychle zklidnit. A večer byl zachráněn.

Podobně jsem mohla poznat účinky bariéry proti negativním energiím i v kontaktu s mojí dlouholetou přítelkyní…

Přišla ke mně a jako již mnohokráte hovor zabloudil ta téma jejích problémů doma s manželem. Ani ona neodolala tomu, aby se nepokusila svůj kyblíček špíny z prožívání konfliktu s manželem mi vylít za krk.

A já u vědomí toho, že ve skutečnosti se chystá pouze na mne přehodit onen energetický kal z obtížné hádky, kterou doma absolvovala, jsem zůstávala důsledně v ochranné bariéře a nenechala se z ní vylákat ven.

Zafungoval onen „odraz“ a kamarádka se nedočkala žádoucího okamžiku odložení svých starostí do mé aury a s tím spojené úlevy. Rozhozená se vracela zpět domů i s tím kyblíčkem špíny, který měla nachystán pro mne.

Mám ji ráda, ale rozhodla jsem se dát jí prostě příležitost, ať se naučí své problémy řešit sama a ne přehazovat je na jiné.

Prostě od chvíle, kdy jsme s Dáduškou poprvé prožily těch několik osvobozujících pocitů klidu po oné druhé lekci, přestaly jsme mít kompletně chuť se s kýmkoliv bavit o svých či jejich případných krizích v manželství i jinde. Nemám už potřebu do někoho jiného odkládat svou špínu /ta postupně mizí a nevrací se/, ale ani se špínou toho jiného nenechám zasahovat.

Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.
Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.

Ono cvičení v podobě ranního rituálu, doporučeného mi Pavlem K. opět skvěle funguje. „JÁ“ a mé druhé „já“ pomalu ale jistě cítíme tu změnu, která se v nás děje a máme z toho nadpozemskou radost. Máme se sice ještě hodně, co učit a objevovat a zpracovávat, ale už známe cestu ke světlu. Chceme vědět, kudy vede dál a tak se už nemůžeme dočkat na další lekce…

Daniela