Další důkazy NDE a svědectví o životě po životě. Konference IANDS 2011 v Durhamu: Shrnutí třiceti let výzkumu, část 1. — Materialisté jsou úplně mimo mísu!

Pro všechny hledající, na Cestě poznání Pravdy o smyslu života člověka v těle, tu nyní máme další svědectví o tom, jak to na této planetě doopravdy funguje. Navazujeme na předchozí informace o tzv. NDE » Prosíme, mějte přitom na paměti, že většina lidí, kteří zažili tzv. NDE (zážitky v blízkosti smrti), nahlédli jenom malilinkatý kousek za „oponu“ a často získali nesprávnou představu o tom, co se děje, když člověk odloží schránku (skafandr) lidského těla. Tzv. astrál a věci s ním spojené jsou jen dalším sektorem pozemského matrixového vězení, další vrstvou rafinované pasti, která udržuje vědomí duše v koloběhu inkarnací. Srdečně doporučujeme si připomenout přednášku Petra Chobota, který tyto věci uvádí na pravou míru »

NDE jsou samozřejmě potvrzením a důkazem toho, že lidské vědomí existuje NEZÁVISLE na těle, jak jsme již opakovaně dokazovali » Je to věc, která NENÍ v rozporu s moderní kvantovou fyzikou, je v rozporu pouze s tzv. materialismem. Materialismus je ovšem jeden z největších podvodů a podfuků na lidstvo, existuje na stejné úrovni klamu jako Satanova katolická církev a církve z ní odvozené » Podívejte se další důkazy o tomto podvodu:


Klinická smrt, NDE: Konference IANDS, shrnutí třiceti let výzkumu, část 1.

Citujeme reportáž z konference Mezinárodní asociace pro studium zážitků v blízkosti smrti, IANDS, která proběhla na podzim 2011. Vycházíme z textu v Epoch Times. Redakčně doplněno a rozšířeno.

Stephanie Lam, Epoch Times, 30. 10. 2011: Reálná událost. Babičku se právě podařilo oživit. Probudí se a vypráví vám podivný příběh o tom, že vyšla ze svého těla a šla do „nebe“. Zbláznila se? Poškodil se její mozek kvůli nedostatku kyslíku? Vědci po třiceti letech výzkumu došli k závěru, že tak to není. Místo toho se domnívají, že tento úkaz je něco, čemu dnešní věda teprve musí porozumět.

Dr. Raymond A. Moody je prvním badatelem zabývajícím se tematikou prožitků blízkých smrti, NDE. Jeho nejznámější kniha se jmenuje Život po životě (anglicky Life After Life).
Dr. Raymond A. Moody je prvním badatelem zabývajícím se tematikou prožitků blízkých smrti, NDE. Jeho nejznámější kniha se jmenuje Život po životě (anglicky Life After Life).

 

Zážitky při klinické smrti jsou označovány jako zážitky v blízkosti smrti nebo také podle anglické zkratky NDE. S tímto termínem přišel v roce 1975 doktor Raymond Moody ve své knize Život po životě. Zážitky v blízkosti smrti obecně zahrnují zkušenosti kognitivní, citové, paranormální a nadpřirozené. Příklady klinické smrti zahrnují například změnu ve vnímání a způsobu myšlení, pocity klidu a míru, získání mimo-smyslového vnímání, zobrazení uplynulého života a vidění toho, jaké následky mají vlastní činy na druhé osoby.

Také tu bývá pocit, že člověk opouští svoje tělo, vidí zemřelé lidi a jiné bytosti, jako například anděly, či má pocit, že vstoupil do jiné dimenze. Zájem o studium NDE začal po publikaci Moodyho knihy. V roce 1981 pak byla založena Mezinárodní asociace pro studium blízké smrti (IANDS), která má podle svých stránek za úkol „propagovat zodpovědné více-oborové bádání o blízké smrti a podobných zážitcích, jejich účinky na životy lidí a jejich dopady na víru o životě, smrti a smyslu lidského života“. IANDS uspořádala začátkem září konferenci v americkém Durhamu, kde výzkumníci NDE prezentovali svá zjištění.

Místo očekávaného poškození mozku se objevují zlepšené duševní funkce!

Dr. Bruce Greyson je lékař a ředitel oddělení percepčních studií na Virginské univerzitě. Tvrdí, že NDE jsou spolehlivé, protože vyprávění lidí, kteří klinickou smrtí prošli, se časem nemění. Greyson srovnával popisy NDE u těchto lidí s odstupem dvaceti let a objevil, že se za ty roky nezměnily. Vědec se domnívá, že klinická smrt je důkazem toho, že mysl je na mozku nezávislá, protože během klinických situací, kterými pacienti prošli, by normálně došlo k poškození mozku. Jeho výzkum však ukázal, že u lidí, jež NDE prošli, k žádnému odpovídajícímu poškození duševních funkcí nedošlo.
Dr. Bruce Greyson je lékař a ředitel oddělení percepčních studií na Virginské univerzitě. Tvrdí, že NDE jsou spolehlivé, protože vyprávění lidí, kteří klinickou smrtí prošli, se časem nemění. Greyson srovnával popisy NDE u těchto lidí s odstupem dvaceti let a objevil, že se za ty roky nezměnily. Vědec se domnívá, že klinická smrt je důkazem toho, že mysl je na mozku nezávislá, protože během klinických situací, kterými pacienti prošli, by normálně došlo k poškození mozku. Jeho výzkum však ukázal, že u lidí, jež NDE prošli, k žádnému odpovídajícímu poškození duševních funkcí nedošlo.

 

„Ve většině případů jsou duševní funkce lidí lepší při NDE než během normálního života, kdy jsou vzhůru,“ uvedl Greyson v rozhovoru s Velkou Epochou. „Jejich myšlení je rychlejší, je jasnější, je logičtější. Mají větší kontrolu nad myšlenkovými pochody, jejich smysly jsou přesnější a jejich vzpomínky jsou živější. Když se někoho zeptáte na jejich zážitek s blízkou smrtí, který se přihodil před patnácti lety, povypráví vám ho, jakoby se stal včera. Když se jich zeptáte na jiné zážitky z jejich života z té samé doby, jsou to velmi zamlžené vzpomínky, pokud vůbec nějaké jsou,“ vysvětluje vědec.

Dr. Greyson: „Když se nad těmito zážitky — které jsou charakterizované zvýšeným přenosem informací a ke kterým dochází, když mozek dobře nefunguje nebo někdy dokonce nefunguje vůbec (protože došlo k zástavě srdce nebo hluboké anestezii) v situaci, kdy vám konvenční věda o mozku tvrdí, že byste prý neměli být schopni myslet (nebo vnímat nebo si utvářet vzpomínky) — když se nad nimi zamyslíte, je celkem jasné, že tuhle věc na základě [materialistické] fyziologie mozku vysvětlit nedokážeme.“

Neurochirurg Eben Alexander osobně zažil klinickou smrt neboli NDE

Eben Alexander, MD
Dr. Eben Alexander

 

Na konferenci promluvil i neurochirurg Eben Alexander, který si klinickou smrtí sám prošel a podrobně jsme jeho důkazy již dříve publikovali a rozebírali zde »

V roce 2008 dostal bakteriální zápal mozkových blan, který poškozuje neokortex (vývojově nejmladší část mozku) a upadl do kómatu, kdy byl šest dnů napojený na dýchací přístroj. Jeho hladina cukru v mozko-míšní tekutině byla 1 mg/dl, přičemž normální hladina je mezi 60 a 80 mg/dl. Pokud úroveň klesne na 20 mg/dl, meningitida se považuje za vážnou. Poté, co přišel zpět k sobě, nemohl Alexander několik dnů pořádně mluvit ani si vzpomenout na zážitky před kómatem.

Neočekává se, že by se někdo s tak závažným poškozením mozku ještě uzdravil. Lékař měl však během NDE tak živé zážitky spojené s vícero smysly, jako zrak, sluch či čich, že je ani podle svých slov nedokáže popsat, jak úžasné to bylo.

„Můj mozek by právě teď — a myslím, že jsem se zotavil dost dobře — nedokázal udělat nic podobného tomu, co (tehdy) prováděl. Jak dokáže být umírající mozek daleko, daleko schopnější a v okamžiku zvládnout toto ohromné množství informací a dát si je dohromady?“ prohlásil později Alexander.

-pokračování-


Zdroj a další informace:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>