Atlantida před první katastrofou před ca 800.000 lety.
Source: Theosophical Publishing Society

Ivo Wiesner: Ukázka z knihy Děti moudrých draků aneb něco málo o historii osídlení této Země /1/

Nedávno jsem dotáhl do konce zveřejňování textu knihy vynikajícího českého autora Ivo Wiesnera /1933–2008/ s názvem „Národ v lénu bohů“ a můj záměr se setkal s jednoznačným úspěchem, mnozí z vás mi to dali a stále dávají najevo při osobní či elektronické komunikaci a jsem tomu opravdu rád… připomeňme si osobnost tohoto vynikajícího člověka a spisovatele, jehož dílo nedošlo v naší zemi zdaleka takové popularity, jakou si zaslouží…

Ivo Wiesner byl absolventem písecké reálky a brněnské techniky. Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii v oblasti výzkumu a rozvoje plastických hmot. Byl autorem více než 330 patentů a asi 50 odborných a vědeckých prací publikovaných v různých odborných časopisech. Zabýval se esoterikou, historií dávných civilizací, starověkými technologiemi a především skrytými dějinami českého národa. Napsal tyto knihy:

Světlo z dávných věků, Národ v lénu bohů, Předpeklí ráje, Bohové a apokalypsy, Děti moudrých draků, Rozprávění s bohy, Poutníci do země andělů, Alchymie a theurgie svatého ohně, Stezka draka, Temné mocnosti proti stezce draka a spolu s manželkou přeložili védský spis o létání Vimaanika Shaastra.

Sám Ing. Ivo Wiesner o sobě kdysi řekl:

»Projde-li člověk jednou nechtěně “časoprostorovým kontinuem” do paralelní dimenze, přinutí ho takový otřesný zážitek vyrovnat se s tím a tak použije svůj mozek a nástroje, jimiž jej věda vybavila, aby pátral po příčinách a souvislostech. Zjistí, že v podobném zážitku nebyl sám, ale stejně na tom byli mnozí před ním. Všichni ale o tom neradi hovoří, neboť kolem nás je stále dost povrchních dogmatiků a demagogů majících zřejmě za svůj životní cíl ničit a zesměšňovat vše, co neleží v úrovní jejich omezené inteligence. Když jsem četl různá znevažující hodnocení knih Dänikena, Součka, Bergiera a jiných odvážně myslících autorů, pocházející od zavedených marxisticky orientovaných kritiků a neochvějně “exaktně” myslících vědců /o jejichž skutečném vědeckém přínosu jsem sám měl vážné pochybnosti/, byl jsem jemně přinucen svým “alter ego” k analýze existujících názorů i tabuizovaných pravd. Použil jsem k tomu řadu vědeckých nástrojů mimo jiné systémové informatiky a logiky, které jak se zda dnes mnoho vědců nepoužívá či nezná. Předně je to “systémová analýza”, které jsme dříve říkali “strategická analýza” či “hloubkový rozbor souvislostí”, která je tak stará jako Alexander Veliký, možná i starší. Neméně podivuhodná a systémově použitelná je i matematická teorie chaosu a další nástroje. Během konfrontací názorů zmíněných autorů a jejich kritiků jsem si postupně vytvořil názor, že i když na příklad pan Däniken nemá vědecké a technické vzdělání a tak některé jeho argumenty mohou vyznívat naivně, má v podstatě pravdu. Jeho kritici se mýlí, neboť jsou zatíženi intelektuální leností a omezeností svého rozhledu a často ani nejsou dostatečně informování o tom co sami kritizují. Posléze jsem dospěl do situace, že jsem měl po ruce spoustu informačního materiálu a analýz, které by bylo škoda uložit do šuplíku. Byl jsem zvědav na reakci objektivně založených čtenářů a tak jsem šel na trh se svou kůží, beztak dost zjizvenou z četných soubojů provázejících početné oponentury, kterých jsem absolvoval několik set. Když jsem pozoroval akce českých Sysifů a četl jejich články, nebo sledoval proslovy některých předních akademiků, dospěl jsem k názoru, že hlupákům se nesmí ustupovat a je stále dost dobrých důvodů proč Pravdu, Lásku a Porozumění hájit a mezi lidmi rozšiřovat. A to je hlavní důvod proč své knihy píši, třebaže nejsem tak dobrý spisovatel jako mnozí jiní, kteří zatím nenašli svoji někam založenou odvahu.«

Já osobně bych nechtěl změnit ve Wiesnerově pohledu na svět a problematiku, kterou se spolu s vámi na stránkách tohoto webu zabývám, doslova ani čárku. A protože vám zatím nemohu poskytnout plné texty jiných jeho knih, dovolím si zde přinést alespoň ukázky z některých z nich. Tahle je první a pochází z knihy Děti moudrých draků. Jistě si ji rádi přečtete:


DĚTI MOUDRÝCH DRAKŮ

Božský plamen praví Jiskře z něj vystupující:
„Ty jsi moje vlastní Já, můj otisk, můj stín, mé dítě.
Dal jsem ti svoji podstatu a setrvám v tobě
až do splynutí, kdy z Jiskry vzejde Plamen
a ten se spojí opět s mým.“

Kniha Dhyanů VII. 7

Většina lidí si dříve či později položí otázku o smyslu života, o jeho poslání a cílech lidského snažení v tomto klopotném a často i neradostném pobytu zde na Zemi. Není náhodou, že se tak nejčastěji děje v čase setkání se smrtí, s utrpením blízkých lidí, následku působení Zla nebo rozpoutaných živlů. Právě v takových případech pocítí člověk svoji slabost a bezbrannost vůči krutému světu.

V utrpení a ve smrti jsou si lidé rovni a není mezi nimi rozdílů, jaké jinak vytváří bohatství, moc, bezohlednost, chamtivost, sobectví a krutost. Vůči utrpení a ortelu smrti nepomůže sebevětší moc či bohatství, neboť v životním poslání člověka hrají zcela podřadnou roli, menší než prach na botách poutníka. To, co člověk od člověka nezbytně potřebuje, je láska, přátelství, soucit, pomoc v nouzi, ale i dobré slovo a včasnou radu. Hledáme cestu vedoucí k porozumění samotné existence člověka, jeho údělu i poslání, ale na počátku takového hledání nás zastaví první překážka, kterou je neznalost vlastní identity. Nemůžeme pochopit smysl své existence, pokud neporozumíme své osobní podstatě, nepoznáme historii svého rodu a nenalezneme své kořeny.

Moudří lidé tohoto světa říkají, že vše již bylo dávno řečeno moudrými a zapsáno v jejich knihách. Člověk ale nesmí být líný v nich číst a hledat cestu k pravdě o sobě i o světě.

VÍCE LIDSKÝCH RAS V HISTORII ZEMĚ

Když byli na Zemi vysazeni první lidé Adamova rodu, což se odehrálo asi před 35 000 lety, obdrželi od Stvořitele i jeho synů Moudrých Draků (Elohim, Dhyan Chohanů, Rishiů) poučení o minulosti a budoucnosti Vesmíru, o plemenech civilizací obývajících Zemi v předcházejících dobách, ale i o svém původu, údělu a poslání v čase pozemského života. Toto poučení je předmětem řady starých knih a k nejstarším z nich náleží Kniha Dhyanů, Sefer Razi-el, Bhagavadgíta (Džnanešvari), Paramartha a Kniha Zlatých pravidel. Podle pradávných mýtů sepsal Knihu Dhyanů jeden z nich, jehož jméno bylo Kasyapa. Knihu Sefer Razie-el sepsal Nebeský pták (anděl) Razi-el a předal ji Adamovi před jeho příchodem na Zemi. Bhagavadgíta byla sepsána Vivasvánem a ten ji předal prvnímu otci lidí Manuovi. Paramarthu a Knihu Zlatých pravidel sepsali podle legend z Nagarjuny Nágové (Hadi), učitelé prvních lidí, kteří pocházeli ze souhvězdí Plejád. Ponecháme-li stranou rázovitý projev a dikci, odlišnost jazykových termínů či jmen, odkryjeme podivuhodně konzistentní jádro sdělení společné všem těmto knihám.

Atlantida před první katastrofou před ca 800.000 lety. Source: Theosophical Publishing Society
Atlantida před první katastrofou před ca 800.000 lety.
Source: Theosophical Publishing Society

Atlantida po první katastrofě před ca 800.000 lety do příchodu druhé katastrofy před ca 200.000 lety. Source: Theosophical Publishing Society
Atlantida po první katastrofě před ca 800.000 lety do příchodu druhé katastrofy před ca 200.000 lety. Source: Theosophical Publishing Society
Země v době před ca 200.000 lety až ca před 80.000 lety. Source: Theosophical Publishing Society
Země v době před ca 200.000 lety až ca před 80.000 lety. Source: Theosophical Publishing Society
Před 80.000 lety z původní Atlantidy zůstal již jen ostrov Poseidonis. Tento ostrov se potopil v roce 9.564 před n. l. Source: Theosophical Publishing Society
Před 80.000 lety z původní Atlantidy zůstal již jen ostrov Poseidonis. Tento ostrov se potopil v roce 9.564 před n. l. Source: Theosophical Publishing Society

Před současným lidstvem žilo a víceméně úspěšně se na Zemi rozvíjelo lidstvo jiného původu a pro duchovní evoluci mu Stvořitel vyměřil sedm evolučních cyklů zvaných manvátáry. Nemáme přesné údaje o počátku prvého cyklu (prvé manvátáry), ale poměrně přesně se podařilo zjistit konec poslední, sedmé manvátáry, související s kataklyzmatem vyvolaným Nimiru v roce 52 369 př.n.l. Současné lidstvo prožívá poslední z dalších sedmi manvátár, která dle různých pramenů a výpočtů má skončit v roce 2 666 n.l.

Existuje však ještě hlubší historie lidí, která sahá daleko do hloubi věků a její počátek se odehrával v jiné části Vesmíru, možná i v jiném časoprostoru. Na počátku po stvoření Vesmíru vznikly z vůle Stvořitele nejprve vysoce duchovní bytosti prvé kalpy (éry), tvořené pouze zhuštěnou energií Logosu. Byli to Dhyan Chohanové zvaní také Moudří Draci. Tito synové Stvořitele, zvaní někdy Prabohové Vesmíru, vytvořili ze své podstaty (energie Logu) bytosti druhé kalpy způsobem, který lze přirovnat k metodě klonování. Staré knihy tyto bytosti označují jako nižší duchy, Lhae, anděly a mnoha dalšími jmény. Bytosti druhé kalpy byly pomocným a výkonným personálem bytostí prvé kalpy.

Pozn.: Autorův výraz „kalpa“ je identický se mnou používaným termínem „rasa“… např. tam, kde je zde označováno dnešní lidstvo jako „lidstvo páté kalpy“, u mne je označováno jako „lidstvo páté rasy“…

Podle pokynů Stvořitele pomáhaly Moudrým Drakům při „klonování“ bytostí třetí kalpy, zahušťování jejich energie a v poslední fázi je opatřily také poprvé hmotným tělem. Že konstrukce a formování, hmotného těla a vhodného prostředí planet nebyla nijak jednoduchá práce, svědčí vyprávění Knihy Dhyanů a dalších starých textů. Mnoho pokusů bylo neúspěšných a dlouho trvalo, než vhodný typ hmotného těla byl stvořen.

Když se to konečně podařilo, byla tímto hmotným lidstvem osídlena řada oblastí Vesmíru, především Plejády, Orion, oblast Siria a vzdálené oblasti Vesmíru, o nichž dnes  mnoho nevíme. Lidstvo třetí kalpy žilo ve stavu vyššího vědomí než-li my a vládlo schopností zvanou „kriyasaktí“, což lze přeložit přibližně jako „síla vytvářející schopnost tvorby pouhou myšlenkou“, přičemž předmětem tvorby mohlo být v podstatě cokoliv z oblasti hmotného a duchovního světa. Bytosti třetí kalpy byly zpočátku vysoce duchovní, ale jak se vyvíjel jejich intelekt, docházelo k útlumu duchovní podstaty a v rostoucí míře se uplatňoval vliv hmotného těla i vliv hmotného prostředí planet.

Na Zemi přišly tyto bytosti třetí kalpy přibližně na rozhraní prahor a prvohor (období Satjá jugy), jak o tom svědčí poměrně početné nálezy jejich zkamenělých koster, stop a artefaktů. Bylo jich sedm a knihy různého původu uvádějí, že se jmenovali Valarové (Anulindalé), Anunakové, (sumerské eposy), bohové světla (Gyelrap), Ameša Spenta (Bundahišmu), Archonti (gnostické texty), planetární prabohové řeckého a védského panteonu atd. Těchto sedm planetárních bohů s sebou přivedlo též sedm svých božských družek, ale rovněž i technický a výkonný personál (Maiarové, Igigové, Gandhár-vové a část nižších Anunaků).

POSTUPNÝ PÁD PŮVODNÍCH LIDSKÝCH RAS DO HMOTY

Tak jak rostl vliv hmotného těla a prostředí Země, vzrůstala inteligence a tvůrčí schopnost, počal u části bytostí třetí kalpy narůstat odpor a vzdor proti svým otcům Dhyan Chohanům a vůči Stvořiteli. Tak se na svět zrodil ateismus, ale i různé negativní vlastnosti jako sobectví, chamtivost, nenávist, touha po moci a krutost. Ty bytosti třetí kalpy, které se vzbouřily proti zákonům Stvořitele, jsou ve starých textech nazývány Lhamayiny (bohy Tmy, bohy Měsíce) či anděly temných sfér. Podle knihy Dhyanů Lhamayinové tvořili asi dvě třetiny bytostí třetí kalpy a jejich symbolem byl ležatý srpek Měsíce.

Moje pozn.: Autor se bohužel nedožil dnešního stavu s migrací islámu do Evropy… nemůže ho tedy nikdo onálepkovat jako xenofoba či rasistu… jeho informace o tom, že vždy v historii byl srpek měsíce symbolem bohů Tmy, tedy bohů Zla, je v souvislosti se státy Středního východu a jejich náboženstvím v podobě islámu o to více než vypovídající…

Tu část bytostí třetí kalpy, která zůstala věrná zákonům Stvořitele, pojmenovaly staré texty Lhay (bohy Světla, bohy Slunce). Antagonizmus mezi oběma skupinami rostl a posléze přešel až do válečných střetů, které se z větší části odehrávaly kdesi ve Vesmíru. Podrobněji se o tom zmiňuji ve svých knihách Předpeklí ráje a Bohové a apokalypsy, ale výstižné reflexe lze nalézt i v eposu J.R.L. Tolkiena Silmarillion. O těchto událostech zasvěceně vypráví Kabala a řada biblických textů, které neprošly tendenčními úpravami raně křesťanských teologických redaktorů, jak se bohužel přihodilo Bibli. Kabala bohy třetí kalpy nazývá „Bnej-ha Elohim“ — synové Elohimů (Dhyan Chohanů, Moudrých Draků).

Lhamayinové časem ovládli velkou planetu jménem Tir, která v dávných časech obíhala po orbitě sousedící s orbitou Země. Na Tiru Lhamayinové uskutečňovali rozsáhlý program genetických experimentů, jejichž hlavním cílem bylo vytvoření početné populace použitelné jako vojenské síly při plánované expanzi na Zemi, Mars a další planety, ale i v roli dělníků a otroků.  Produktem těchto experimentů byly nejprve různé druhy zvířecích monster, později i kombinace těl zvířat a lidí, a když jim Stvořitel odejmul schopnost a sílu kriyasaktí, soustředili se na cestu generativní evoluce, založené na směšování vlastního genomu s genomem původního primitivního‘ pozemského černého plemene, vyvíjejícího se na Zemi v oblasti rovníku.

Touto cestou způsobili Lhamayinové onen biblický „dědičný smrtelný hřích“, který se promítá až do genomu dnešního lidstva. Biblický smrtelný hřích je tedy v podstatě hříchem genetickým, jehož podstatou je ztráta původního čistého genomu bohů třetí kalpy, vzniklá proniknutím a propojením zvířecího genomu s genomem Bnej-ha Elohim. Výsledkem bylo zrození obřích, ale i trpasličích monster, divokých, krutých a nelítostných, jejichž heterozygotní genom generaci od generace degeneroval a rychlým množením působil na Zemi velké potíže.

Ještě v čase, kdy byli Lhamayinové obdařeni kriyasaktí, vytvořili početnou generaci svých potomků, což byly bytosti čtvrté kalpy. Staré knihy je znají pod mnoha jmény jako například Titáni, Asurové, Asové, Daimoni, Trigardové, Giganti, Kurusové, Thorásové, Geniové, Chic-chanové, Thandové atd. Byli ještě agresivnější, nesnášenlivější a chamtivější, než jejich otcové Lhamayinové a na planetách, které obývali, byli stálým zdrojem neklidu a rozmíšek.

Dhyanové proto rozhodli, že budou postupně vysídleni na Zem a dohlížet na ně bude menší skupina Lhaů, sídlící v Sundarsomu, což byla gigantická stacionární družice Země umístěná ve značné výši nad rovníkem. Védské knihy v této souvislosti hovoří o 33 Surech (bozích Světla) v čele s králem Indrou. Přesídlení na Zem se odehrálo přibližně před 85 000 lety. Po mnoha tisících let, kdy se Ásurové vyvinuli v technicky vyspělou ateistickou civilizaci, napadli a dobyli Sundarsom a Sury vyhnali na Zem. Tak začala válka démonů přibližně před 25 000 lety a její třetí a poslední etapa skončila úplnou porážkou démonů kolem 20 000 př.n.l.   Podrobnější popis událostí zájemce nalezne především v knize Bohové a apokalypsy. Na příkaz Stvořitele odebrali Dhyan Chohanové Lhamayinům jejich sílu kriyasaktí a spolu s jejich potomky je zčásti nucené usídlili na Zemi, zčásti donutili odejít do vzdálených a pustých oblastí Vesmíru. Země byla dvěma očistnými potopami (52 369 př.n.l. a 34 024 př.n.l.) zbavena většiny lido-zvířat a zvířecích bastardů a tím byla připravena pro uskutečnění druhého plánu Stvořitele, jehož podstatou bylo osídlení Země novým plemenem lidí, jehož genetický model hmotného těla je znám pod jménem „Adaman Kadmon“.   K tomuto osídlení došlo přibližně před 35 000 lety pravděpodobně v oblasti Tarimské pánve a Gobi, které v té době byly pozemským rájem (Eden). Tak na Zemi přišly bytosti páté kalpy a jsou jimi prapředkové dnešního lidstva, které antro-pologie identifikovala a popsala jako cromagnonskou rasu. Lidstvo patrně bylo vysazeno i na dalších místech Země (například na americkém kontinentě), ale o tom není k dispozici dostatek zpráv. Relativně nejčistší formu tohoto „pátého lidstva“ lze nalézt v Pyrenejích (Baskové), na Kavkaze (Ingušové, Čečenové, Gruzínci aj.) a stopy tohoto původního lidstva páté kalpy tvoří některé minority severních oblastí Kašmíru, Pákistánu a Afghánistánu (Hunzové, Nagarci aj.)

Lidstvo páté kalpy se od předcházejícího lidstva čtvrté kalpy lišilo v mnoha směrech. Na prvém místě v době života, která byla zkrácena z 1000–1500 let na 120 let. Lidstvo páté kalpy má i výrazně nižší tělesnou výšku oproti bytostem čtvrté kalpy, které měřily v průměru 3–4 m, proto byly v bájích a starých tradicích nazývány „obry“. Se sníženou tělesnou výškou došlo i ke snížení biologické odolnosti a životnosti, pomaleji se hojí rány. Výrazný pokles inteligence lidstva páté kalpy přímo souvisí s hlubokou blokádou aktivit více než 80 % kapacity mozku, přičemž blokována jsou zejména ta centra, která sloužila ke kontaktu se sférami vyššího stavu vědomí, Univerzálním informačním a akašickým polem.

Tento hluboký pokles fyzické a mentální zdatnosti je především důsledkem smísení vývojově velmi vzdálených genotypů, takže potomci získali díky tomuto smísení vedle vysloveně letálních genů i sady genů vzájemně antagonistických či efektivně retardačních. Došlo ke smísení nejméně tří evolučně vzdálených genotypů, především genotypů lidstva čtvrté a páté kalpy a genotypu staré původní pozemské vývojově mladé černé rasy. Nejvážnějším negativním efektem se při křížení uplatnily zkázonosné genotypy lido-zvířat, které v malém množství přežily očistná kataklyzmata. Tyto genotypy přinesly dnešnímu lidstvu danajský dar destruktivně působících ale i zodpovědných za zločinecké a asociální chování části populace, deformace charakteru (agresivita, vnitrodruhová nesnášenlivost, chamtivost, bezohlednost atd.) a tendenci k samozničení.

Vnesení zvířecího genomu lido-zvířat do genomu potomků je podstatou biblického „smrtelného hříchu“, který je obdobně zmíněn i z jiných pramenů jako celková degenerace lidstva. Zákony Stvořitele zaznamenané ve starých knihách výslovně varují před míšením lidstva čtvrté a páté kalpy a zejména před míšením s produkty zakázaného křížení zvířat a lidí, které bylo výsledkem genetického inženýrství bytostí třetí kalpy. Ortodoxní výklad Bible, Koránu či Talmudu duchovně omezenými kněžími vedl lidstvo k vytváření umělých mechanizmů rasové segregace a nesnášenlivosti, přestože problém nespočíval v existenci ras, ale v existenci vývojově vzdálených genomů. Následující náboženské či rasové války a otroctví jsou jen vnějším projevem omezenosti a mentální zaostalosti lidstva, jehož duchovní vůdci zcela selhali. To je podstata, příčina a důsledek „smrtelného hříchu“ našich dávných prapředků.

Současné lidstvo je populací hmotných bytostí nesoucích éterická a zčásti i astrální těla (formy, rupy) bytostí páté kalpy (cromagnonců), ale i obrů čtvrté kalpy (Neteru, Nefilim) a části jejich božských otců třetí kalpy, kteří byli postiženi změnou karmy v důsledku vzpoury proti zákonům Stvořitele. Podstatou nové karmy bylo připoutání k hmotné Zemi, blokáda nadlidského vědomí a sdílení osudu současného lidstva. Tak byly bytosti tří kalp postaveny na jednu startovní čáru svého osudu.

 -pokračování-

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>