Ivo Wiesner: Ukázka z knihy Děti moudrých draků aneb něco málo o historii osídlení této Země /2/

Pokračujme se zveřejňováním textu knihy vynikajícího českého autora Ivo Wiesnera /1933–2008/ s názvem „Děti moudrých draků“. Jistě vás zaujmou podrobnější informace o vzniku entit dnešních lidí, jejichž těla právě jako duše dnes nosíte. Ve svých článcích zabývajících se rekonstrukcí lidské psychiky jsem velmi omezen místem a nutností soustředit vaši pozornost na hlavní téma, takže v otázce původu a vzniku člověka značně zjednodušuji. Věřím, že tyto řádky s radostí přivítáte.


J. R. Tolkien: Quenta Silmarillion

Má-li člověk porozumět podstatě Zla a Dobra, smyslu zákonů Stvořitele a harmonii Universa, musí především porozumět smyslu své existence a pochopit své poslání v tomto světě. Poslání člověka uvádí více či méně zřetelně řada starých knih, nejsrozumitelněji hovoří Kniha Dhyanů (viz motto této kapitoly) a eposy ligursko-iberského původu, obsažené v Tolkienových dílech (Quenta Silmarillion). Ilúvatar (Stvořitel) dlel celý věk o samotě v zamyšlení a pak rozhodl:

„Miluji Zemi, která bude domovem Quendiů a Atanů. Quendiové budou nejskvělejšími ze všech pozemských bytostí, budou krásní a stvoří sami mnohem více krásy, než stvořily dosud mé ostatní děti, dojdou na tomto světě i k největšímu bláznovství. Atany však obdaruji nejskvělejším darem, který povede srdce lidí za hranice tohoto světa, ve kterém nenaleznou klid, získají schopnost formovat své bytí mezi silami a jevy světa, za hranice vymezené hudbou Ainurů, jež je pro ostatní určeným údělem, aby mohli dovést k dokonalosti a dokončit mé dílo do poslední tečky. Tímto krásným darem je úplná svoboda volby cesty k pravdě a vědění vedoucí mnoha jejich životy, na jejichž konci se vrátí ke mně, aby se připojili k druhému tématu hudby Ainurů.“

Ainurové jsou bytosti první a druhé kalpy, které jsme poznali pod jmény Svatí Otcové, Dhyan Chohanové, Moudří Draci, Elohim atd. Quendiové je v ibersko-ligurském jazyce pojmenování bytostí třetí kalpy, se kterými se v knihách setkáváme pod jmény Elfové, Váňové, Surové, Aditjové atd. Jméno Atani náleží lidem, kteří přišli na Zem jako poslední, tedy jako lidstvo páté kalpy.

Staré knihy nás seznamují s prastarým tajemstvím, které bylo z různých důvodů a dle jiných zájmů lidem zastíráno a zkreslováno. Základem tohoto tajemství je, že nejvyšší entitou člověka je „duše“ (Átma), která představuje čistou sekvenci Stvořitele v člověku. Žádná stvořená bytost jako součást vlastní podstaty tuto sekvenci Boha nemá, protože i nejvyšší duchovní bytosti první kalpy byly stvořeny ze sekvencí Logu, což lze chápat jako prapodstatu Vesmíru stvořenou Bohem. Lidská duše jako sekvence Boha, je tou Jiskrou vyslanou Stvořitelem, aby se ve škole života změnila v božský Plamen. Tak jako otec se zmnožuje ve svých dětech, kterým předává to nejlepší, co v něm je, aby se jeho rod rozmnožil v počtu i vlivu, tak Stvořitel očekává od svých Jisker změněných v Plameny zmnožení moci a síly absolutního Vědomí a dosažení úplné krásy a harmonie Universa. Člověk je ve své podstatě mladičký bůh, který byl vyslán svým Otcem na zkušenou do předpeklí ráje, kterým je naše Zem, aby se naučil čelit Zlu a poznal skutečné hodnoty Dobra, Lásky a Přátelství. Tak se svým nedokonalým lidským mozkem chápu podstatu druhého plánu Stvořitele.

Kniha Dhyanů, Sefer Razi-el ha Malach, Kabala a další prameny se zmiňují o nesouhlasu a odporu bytostí nižších duchovních sfér vůči plánu Stvořitele. Bohové a andělé levého berijatického a jeciratického světa se záměrem plánu Stvořitele nesouhlasili, protože se domnívali, že člověk stvořený podle tohoto plánu, nebude dodržovat zákony formy a bude je měnit dle své vůle. Bohové i andělé pravého berijatického a jeciratického světa namítali, že člověk dle své vůle a představy bude zdrojem lásky, milosrdenství a harmonie světů. Podstatou odporu těchto nižších duchů byla žárlivost a nevůle plynoucí ze záměru Stvořitele vložit do člověka svou sekvenci (Jiskru), kterou Hebrejové nazývají „Nešámá“, buddhisté „Dharmakaya“ a védské prameny „Atma Buddhi“.

Tyto termíny mají téměř shodný význam, přeložitelný přibližně jako „duchovní tělo“ „či duchovní formu“. Závist nižších duchů pak vyplývala z toho, že Stvořitel tímto svým rozhodnutím postavil člověka do údělu nesrovnatelně vyššího a závažnějšího, než jaký byl dán duchovním bytostem všech sfér. Když Stvořitel dle svého druhého plánu vytvořil jádro nového člověka, či spíše jeho „duchovní srdce“, vložil do něj nevysychající pramen lásky, soucitu, milosrdenství a harmonie. Posláním člověka je tento podivuhodný pramen uvolnit, očistit a prohloubit. Podle pokynů Stvořitele vytvořili Moudří Draci (Dhyanové) ze své vlastní substance, která je v podstatě substancí Logu, astrální tělo člověka (astrální formu), kterou védské a brahmánské prameny nazývají „Manasa sharira“ či „Manasa rupa“ a Hebrejové „Rúach“.

Do astrálního těla vložil Stvořitel své dílo „duchovní tělo“ a celý komplex Moudří draci vybavil neukojitelnou kreativitou, neohraničitelnou touhou po poznání a vědomím propojující Člověka se všemi dimenzemi a světy. Celým tímto komplexem sestávajícím z duchovního a astrálního těla se člověk liší od nižších duchovních bytostí, ale většina těchto schopností se probouzí pomalu, závisle na lidské vůli hledat a nalézt Pravdu. Stvořitel člověka vybavil dokonale a poskytl mu úplnou svobodu volby i tvorby, kterou nikdo jiný kromě Stvořitele nemůže omezovat, aniž poškodí svoji vlastní karmu.

Kniha Dhyanů proces stvoření člověka popisuje tak, že Svatý Otec a Svatá Matka v jednom (Stvořitel a Duch Svatý) tkají duchovní strukturu člověka tak, že jeho duchovní hlava počíná v nejvyšší duchovní rovině (Puruši) a spodní část pomyslného duchovního těla vstupuje do hmoty (Prakrti). Dech svatého Otce i Svaté Matky, pojmenovaný Fohat, dotváří duchovní tělo člověka ze dvou substantivních energií pocházejících z Praplamene (Logu). Takto oživení synové (lidé) se rozcházejí do světů, aby poznali Pravdu. Na konci Velkého dne, kdy Pravda je nalezena a plně je dosažena i Harmonie, se synové vrátí, aby splynuli s Otcem i Matkou a vytvořili rodinu v jednom (spojenou v jediný celek). Kniha Sefer Jecira o poslání člověka hovoří takto:

„Mladý člověk v čistém astrálním (duchovním) těle, které obdržel ve sféře beriatického světa nejvyšších bohů, sestupuje jako duchovní Adam do světa jeciratického, světa nižších bohů, tam je vložen do hmotného těla a v něm jako hmotný Adamah Kadmon (Gayomard — člověk páté kalpy) se objevuje v hmotné pozemské sféře zvané Asia. Ve sféře Ásia se během mnoha životů setkává se Zlem i Dobrem, naučí se čelit Zlu, pochopí jeho reálnou podstatu a nezbytnost své dočasné existence ve sféře Ásia, kde se má naučit rozvíjet spící dary svých rodičů a získat potřebné zkušenosti.“

Kniha Dhyanů je poněkud podrobnější a udává, že entita člověka, tvořená komplexem duchovního a astrálního těla, je odeslána do sféry nižších bohů (andělů), kteří ji vybaví nejprve éterickým a posléze i hmotným tělem, načež je vysazena na Zem. V hmotném těle v prostředí Země, či obdobných hmotných světů se vyvíjí v dlouhé řadě životů. Realitu reinkarnací prokazuje již zmíněný Delpassův efekt.

Proces stvoření a zjevný omyl darwinistů

Reálnost samotného procesu stvoření vyplývá z odhadu času nezbytného k evoluci primitivního jednobuněčného organizmu v souladu s představami a teorií darwinistů. Kvalifikovaný odhad udává, že nezbytná doba pro vývoj jednoduchého organizmu z anorganických složek je nejméně 500krát delší, než je současné odhadované stáří Vesmíru.

Sám hmotný život tedy musel vzniknout „jinde“, nebo byl stvořen. To ovšem zhola nic neříká o vzniku duchovní podstaty člověka (vědomí), kterou darwinisté pomíjí. Skutečnost procesu stvoření a tedy i „tvořivou moc“ (Stvořitele) však kupodivu potvrdily výsledky výzkumů moderní technologie.

Nikola Tesla: Pokud chcete pochopit Univerzum, uvažujte o energii a frekvenci (vibracích). Kresba: Micke Hill
Nikola Tesla: Pokud chcete pochopit Univerzum, uvažujte o energii a frekvenci (vibracích). Kresba: Micke Hill

Známý vědec Nikola Tesla vypracoval teorii existence faktoru „Zero Time“ (nulový čas) a pomocí svého generátoru Zero Time, který sestrojil v roce 1920, prokázal oprávněnost své teorie. Podstatou této Teslovy teorie je zjištění, že náš Vesmír, ale i sluneční soustava a její planety mají svůj Zero Time určující počátek jejich vzniku, a ten lze pomocí jeho generátoru přesně změřit. Rozhodujícím zjištěním bylo, že Zero Time má každý člověk, ale chybí většině zvířat, protože ta jsou produktem zdlouhavé evoluce druhů, jak ji formuloval Darwin a jeho stoupenci.

Zero Time má každý člověk jiný a tento údaj je stejně specifický, jako jsou otisky prstů, pachová stopa či zvukové spektrum lidského hlasu. Zero Time se však nevztahuje ke stáří těla člověka, ale určuje čas stvoření jeho multidimenzionální bytosti a u mnoha lidí byla nalezena hodnota nulového času převyšující stáří Země i sluneční soustavy a blízkého okolí Vesmíru. Naprostá většina lidí má nulový čas větší, než je stáří zemské biosféry, což by dokazovalo mimozemský původ lidí, ale také nesmrtelnost multidimenzionální entity, včetně reality reinkarnací.

Existence Zero Time však nepřímo prokazuje i reálnost téze o stvoření. Jelikož fakt stvoření si není možno představit bez Stvořitele, je tím nepřímo prokázána i skutečná existence Boha. Hodnoty Zero Time zkoumal Nikola Tesla na svém generátoru ZTRG pracujícím v oblasti frekvence 30 Hz. Teslovy závěry byly v 70. a 80. letech tohoto století prověřeny a potvrzeny v souvislosti s hluboce utajovanými americkými vládními projekty Montauk a Phoenix.

Architektonická struktura poly-dimenzionálního (multi-dimenzionálního) člověka a vzájemná vazba jednotlivých forem i dimenzí nalezla grafické zpodobnění jako Velká mantra, tibetský „čhorten“ a grál, jak jsem se o tom zmínil v předcházející kapitole. Analýzu historie a způsobu stvoření duchovního i astrálního těla člověka jsme již provedli, a tak zbývá analýza éterického a hmotného těla, která je značně obtížná a ne všechny nejasnosti se podařilo osvětlit.

Éterické tělo zvané „Linga sharira“ či „Nirmanakaya“, což bývá překládáno ve smyslu „tělo z jemné hmoty“, tvoří jakousi energetickou spojku či přechodku dovolující propojení hmotného těla s tělem astrálním, ale rovněž zprostředkovává vstup fenoménu „životní síly“ (životní energie), bez níž je hmotné tělo pouhou mrtvou hmotou. Podle tibetského komentáře ke Knize Dhyanů bylo éterické tělo stvořeno rovněž Dhyan Chohany, ale až po stvoření hmotného těla, které Dhyanové vybrali jako vyhovující jejich požadavkům. V souvislosti se stvořením hmotného těla (formy, rupy) se rozvinula vysoce konfliktní situace, jak o tom vypráví Kniha Dhyanů, ale i Kabala a další starobylé knihy.

Původně Dhyan Chohanové uložili stvoření hmotného těla člověka bytostem třetí kalpy Lhaům (nižším duchům, andělům), a to ještě v čase předcházejícím zmíněnou vzpouru vůči Stvořiteli. Podle komentáře ke Knize Dhyanů byl tento vývoj hmotné formy velmi náročný a vyžádal si dlouhý čas. Jednotlivé vývojové etapy tohoto tvoření se dodnes opakují ve formě vyvíjejícího se lidského embrya. V komentáři se tvrdí, že jednotlivé etapy tvoření hmotného těla člověka byly vybaveny živočišnou formou životní síly a postupně vysazovány na 40 planet majících podobné životní podmínky, jako má Země. Tam se posléze vyvíjely dále ovlivněny silami té které planety. Bohužel zatím toho o evoluci života na planetách víme příliš málo, nehledě na skutečnost, že ani nejsme schopni tyto experimentální planety identifikovat až na jedinou — Zemi.

Stvoření hmotného těla člověka

Utváření hmotného těla člověka byl zřejmě velmi obtížný úkol i pro samotné Lhae a Kniha Dhyanů tvrdí, že po čase se směr utváření rozdělil na dva směry, či dvě evoluční pojetí, která se vzájemně více a více vzdalovala.

O těchto problémech Lhaů s utvářením těla člověka hovoří mimo jiné sumerský epos „Athrahasis“, babylonský epos „Enki a Ninmach“, chetitský epos „Vládcové nebes“, peruánské mýty o Pachamacovi, Tolkienův Silmarillion a další prameny. Došel jsem k závěru, že diferenciace dvou odlišných tvůrčích záměrů Lhaů byla příčinou vyhrocení pozdějších kontroverzních aktivit dvou rozdělených skupin Lhaů. Jedna z nich zvaná Lha-mayinové pak přešla k otevřené vzpouře a rozpoutala sérii krutých démonských válek.

Jeví se mi, že právě vyhrocený spor o to, jak bude stvořena hmotná forma člověka, byl příčinou oddělení Lhamayinů od Lhaů. Lhamayinové pak vešli do paměti věků jako duchové temných sfér, bohové podsvětí či bohové Země. Zaměřme se na objasnění podstaty sporu.

Lhaové v utváření hmotných forem postupovali krok po kroku od jednoduchých forem až k savcům a teprve ve stadiu primátů odklonili směr utváření člověka od dalšího utváření fauny. Darwin a jeho stoupenci tento proces zaznamenali jako evoluci živočišných forem, ale uniklo jim, že nešlo ve skutečnosti o přirozenou evoluci, ale o utváření bohatosti forem z vůle bytostí s vyšším stavem vědomí.

Že se tento názor blíží skutečnosti, prokazují nálezy rozličných artefaktů a lidských stop již v období rozvoje trilobitů (spodní kambrium), tedy dávno před tím, než se na Zemi objevili savci a primáti. Zájemce odkazuji na knihu M.A. Crema a R.L. Thompsona. K nálezům, o kterých se zmiňuji v Předpeklí ráje, připojuji odkaz na nález zkamenělého obřího prstu s nehtem, kostry obří ženy a dítěte a kovové hlavy kladiva se zkamenělým topůrkem v údolí řeky Paluxy River v Texasu, a to ve vrstvách horniny staré 135 milionů let.

Podrobnosti uvádí Magazín 2000 (č.ll z roku 1994). Je překvapivé, že sama hlava kladiva je produktem zřejmě vyspělé metalurgie a ocel neobsahuje nikl, ale 2,6 % chloru (spíše izotopu síry). Obdobným důkazem je i artefakt neznámého použití, nalezený v pískovně u řeky Mures v Transylvánii v blízkosti zkamenělé kosti mastodonta ve vrstvě pleistocénního stáří. O nálezech obřích koster v horninách stáří desítek milionů let podává přehled V. Farkas (Nevysvětlitelné záhady).

Zjevný omyl darwinistů

Tento krátký exkurs potvrzuje zjevný omyl darwinistů. Lhamayinové postupovali odlišnou cestou vycházející ze zvířecího těla primáta (patrně Horno erectus), přičemž sledovali zvýšení úrovně vědomí a inteligence tohoto zvířete. Kolik experimentálních vzorů takto vzniklo nelze dnes odhadnout, ale s velkou pravděpodobností jednou z posledních a patrně nejdokonalejších forem zvířete s vloženou inteligencí a vyšším vědomím byl Horno sapiens neanderthalensis.

Kniha Dhyanů konstatuje, že Moudří Draci (Dhyan Chohanové) tyto výtvory Lhamayinů odmítli použít a použili model hmotného těla utvořený Lhay, který nejlépe odpovídal druhému plánu Stvořitele. Tento vzor hmotného těla vešel ve známost pod jménem Gayomard či Kadmon. Z kontaktů s ETI z Galaktické federace vyšlo najevo, že tento model hmotného těla byl Lhay i Stvořitelem přijat jako univerzální vzor hmotného těla člověka pro celý Vesmír. Odmítnutí Lhamayinové však po své újmě pokračovali v genetickém vývoji „svého“ člověka a to tak, že cestou genetických manipulací na molekulární a submolekulární úrovni kombinovali geny primátů s geny vlastního druhu a vytvořili zcela nový genom bytosti, kterou známe spíše pod termínem „lido-zvíře“.

Rozličných verzí lido-zvířat bylo utvořeno značné množství a neandrtálec byl patrně jednou z nich. Tyto monstrozní bytosti měly zachovány vlastnosti zvířete (rychlost, síla, odolnost, vytrvalost), avšak navíc získaly od svých genetických „otců“ některé schopnosti a nadlidské vlastnosti vyplývající z vyššího vědomí. S těmito monstrozitami se starověké národy často setkávaly a měly před nimi posvátnou úctu a bázeň plynoucí z jejich nadlidské moci.

Lze předpokládat, že schopnosti těchto monster byly velmi blízké schopnostem bytostí třetí kalpy (nižších bohů, andělů). Toto nežádoucí smísení genů zvířete s geny nižšího boha bylo Stvořitelem a Dhyan Chohany považováno za nedovolené a zkázonosné porušení plánu stvoření člověka a tvoří podstatu biblického „smrtelného hříchu“. Smrtelný genetický hřích ale Lhamayinové ještě dále prohloubili tím, že vedli své potomky ze čtvrté kalpy k pokračování genetických experimentů, jejichž cílem bylo dosažení vyváženého lido-zvířecího genomu cestou generativního křížení s původní primitivní pozemskou černou rasou (tzv. „plemeno černé Evy“), ale i s plemenem Adamah Kadmon, po jeho vysazení na Zem.

Podle pokynů Stvořitele byla většina lido-zvířecích monster zničena během několika gigantických kataklyzmat (52 369 př.n.l., 34 024 př.n.l., 15 679 př.n.l.), ale malá část z nich se zachránila a v horských refugiích přežila a „hříšný“ genom později přenesla křížením s plemenem Adamah Kadmon do genomu současného lidstva. Proniknutí cizích genů do genomu rasy Adamah Kadmon narušilo jeho homozygotnost a vyváženost. Značnou část problémů dnešní populace, jako je chamtivost, nesnášenlivost, krutost, mentální labilita a tendence asociálního chování, je patrně vnějším projevem přítomnosti škodlivých cizích genů.

Adamah Kadmon, verze 1 a dál

První verze hmotné formy Adamah Kadmon byla herma-froditem, ale spojení obou pohlaví v jedné bytosti bylo údajně nevýhodné, proto Dhyan Chohanové oddělili obě pohlaví a část životní síly prány (ti, čchi, rei-ki) odebrali Adamovi a vložili do ženské části bytosti Adamah Kadmon. Od té doby je původní bytost tvořena dvěma částmi s opačným pohlavím (muž a žena) a obě části procházejí evolucí vědomí odděleně. K jejich opětnému spojení má dojít až po ukončení evoluce v hmotném těle, kdy se obnoví opět duchovní Adamah Kadmon.

Pozn.: Zde vás chci upozornit na skutečnost, že v jedné věci se autor této knihy hluboce mýlí — mé informační zdroje onu existenci dvojic hmotné ženy a hmotného muže, kteří se mají na závěr své vývojové cesty sejít, spojit a tak dosáhnout vysvobození z této pozemské a jí podobných realit, vylučují ve prospěch varianty nutnosti dosažení vnitřní rovnováhy mužských a ženských energií v každé lidské bytosti. Tento fakt je možno si ověřit systémovým rozborem originálních Kristových výroků v jediném dochovaném církví nezpraseném záznamu: Tomášově evangeliu » Mé kritické výhrady k pojetí autorova přístupu v této věci pokračují dále i do jím zmiňované oblasti příčin homosexuality.

Hluboký cit, přitahující muže ke zcela určité ženě a naopak, je reflexí podvědomí toužícího po opětném splynutí obou oddělených částí původní bytosti. Setkání obou bytostí v hmotných tělech je spíše výjimkou než pravidlem. Občas dochází k setkání obou částí dočasně sídlících v hmotných tělech téhož pohlaví. Zde tkví hlavní příčina homosexuální orientace některých lidí. Nesuďme je příkře a buďme k nim soucitní a shovívaví, protože dopředu nikdo z nás neví, do kterého těla se v příštích životech bude inkarnovat. Biblické prameny tyto dvě části Adamah Kadmona ve hmotných tělech opačného pohlaví pojmenovávají „Adam“ (mužská část) a „Eva“ (ženská část), védské prameny Adama znají jako hmotnou bytost jménem Mahlja, kdežto Evu pod jménem Mahljánag. To je v podstatě tajemství původu a zrození člověka.

Ukázka z knihy: Ivo Wiesner — Děti moudrých draků

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>