Jan Hus, křižáci, Vatikán a lumpárna za 270 miliard. O co ve skutečnosti šlo? O víru? Nebo spíš o prachy a moc?

Připomínáme si v tomto období málo známého velikána českých dějin. Píši málo známého, jelikož skutečné důvody tehdejšího dění jsou skryty pod ideologickými nánosy a pravda dostává na frak. Podívejme se ve stručnosti co nám říká encyklopedie a hned potom si vypíchneme to nejpodstatnější, skutečné jádro pravdy:

Jan Hus (kolem r. 1370 Husinec – 6. července 1415 Kostnice) byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel.

Jan Hus kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Ta ho označila za kacíře, jeho učení za herezi a exkomunikovala jej. Nezapomeňte: papa má vždy pravdu! Roku 1415 byl upálen. Jak láskyplné. Ilustrace: Spiezer Chronik, 1485.
Ilustrace: Spiezer Chronik, 1485.

Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi a exkomunikovala jej (1411). Přes záruku bezpečnosti ze strany vrchnosti byl po odsouzení na koncilu tou stejnou světskou mocí upálen zaživa na hranici.

Skutečné důvody, proč byl Hus vládnoucími katolíky zavražděn

O Husově učení se dodnes vedou spory, katoličtí teologové okolo tohoto církevního zločinu neustále mlží, ale i přes tu spoustu zavádějících keců může každý vypozorovat skutečné hlavní důvody, proč byl Hus vládnoucími katolíky zavražděn. Ano vážení a milí, Vatikánu nikdy nešlo o čistotu učení, to bylo vždy jen maskovacím pláštíkem pro boj o moc:

  1. Skutečný důvod k jeho justiční vraždě vznikl, když Hus vystoupil proti zločinné křížové výpravě vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi Ladislavu Neapolskému. V této bule papež slíbil odpustky každému, kdo se bojů zúčastní — ostatně, tak bylo ďábelským zvykem církve ve všech podobných případech. Jan Hus 17. června kritizoval násilnickou bulu a nazval papeže antikristem — a měl samozřejmě pravdu, jak už dnes dobře víme » Na Jana Husa proto v říjnu 1412 nesvatý papá Jan XXIII. (logicky) vyhlásil klatbu, stejně jako na všechny, kdo se s ním stýkali, zároveň nařídil, že má být Hus zajat a souzen podle církevních zákonů a že má být zbořena Betlémská kaple.
  2. Souběžně s tím se začal vyostřovat spor o svobodné kázání, v němž se Hus stavěl za to, že z Bible může veřejně kázat i laik a to bez jakéhokoli církevního schválení. Odvolával se při tom na zprávy z evangelií, kde Ježíš evangelizaci přímo nařídil všem svým následovníkům. Tím ovšem zaútočil na církevní totalitu…
  3. Ve stejné době začal Hus také podporovat překládání Bible do jazyka lidu — trval na tom, že číst Bibli ve srozumitelném jazyce mají právo všichni lidé.

Ano, pro tyto hlavní důvody se jej satanovo bratrstvo muselo urychleně zbavit: Pražská teologická fakulta odsoudila Husa jako bludaře roku 1413, vytýkala mu (logicky) vzpírání se autoritě církve a odmítání poddanosti vůči papeži, biskupům a kněžím…

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Jan_Hus

Le massacre des Albigeois, Chronique de Saint-Denis, British Library
Vlevo »Pope Innocentius III excommunicating the Albigensians«, vpravo »Massacre against the Albigensians by the crusaders«. Obrázek pochází z iluminované kroniky Chronique de Saint-Denis (mezi roky 1332 až 1350), momentálně uložené v British Library.

Samozřejmě, nikdo, kdo alespoň trochu zná realitu církevní politiky, nemůže být překvapen tím co se dělo. Stručný přehled faktů o zločinech církve za 2000 let její nesvaté existence můžete nalézt zde »

I díky Husovi se Čechům dýchalo trochu volněji a dodnes jsme o něco více svobodomyslnější lidé než je Vatikán zvyklý u svých ostatních oveček. Posuneme se nyní historií a podíváme se do současnosti, ale i do období po Husově vraždě. Český národ měl světlé okamžiky, kdy odmítl být za voly. Na všechny ty svobodomyslné lidi, kteří statečně vzdorovali První šelmě Janova Zjevení můžeme být pyšní. V dále citovaném článku si při této příležitosti připomeneme pár detailů o tom, jak z nás dělají voly právě teď:

Lumpárna za 270 miliard: „vyrovnání“ státu s církvemi a smlouva s Vatikánem

Za deset let od roku 2000 vzrostl počet duchovních z tří a půl tisíce na 4800. Na jejich mzdy ministerstvo kultury vyplácelo v roce 2010 1,4 miliardy korun, před deseti lety to bylo jen 660 miliónů korun. Nejvíce v posledních letech přibývali katoličtí kněží.

Ze svých daní platíme „duchovní“ organizaci, která má na svědomí tolik zločinů proti svobodě slova, duchovní svobodě, svobodě vyznání, tolik násilností na nevinných obětech včetně žen a dětí, sexuálního zneužívání, jako málokterá jiná zločinecká organizace.

Katolická církev jako největší církev u nás se podílí na vyrovnání se státem takřka z 90%, zbytek si rozdělují ostatní církve mezi sebou. Nepoměr mezi nejpočetnější katolickou církví a druhou nejpočetnější husitskou je velmi markantní. Lze říci, že se jedná v podstatě o vyrovnání státu s katolickou církví a papežským státem Vatikánem.

Původní záměr pro finanční „vyrovnání“ státu s církvemi počítalo s navrácením většiny zabaveného movitého majetku a finančního vyrovnání 83 miliard ve splácení po dobu 60 let, což mělo činit i s úroky 270 miliard. Možná jsem asi úplně hloupý, ale spíše než aktuální zpráva mi to přijde, že si z nás někdo udělal legraci…

Jde o navrácení majetku, který byl znárodněn komunistickou vládou. Tento znárodněný majetek ale sama církev nabyla za staletí svého působení zcela nezákonným způsobem, pokud jej ve skutečnosti rovnou nenakradla a neuloupila… Vůbec neobhajuji komunistický způsob vládnutí a jeho bezpráví páchané na občanech svého státu…

V tomto směru si můžeme připomenout nedávnou snahu o zrušení státní podpory stavebního spoření pro občany, aby se ušetřil schodek státního rozpočtu o 6 miliard. Lidé pod vlivem garance státu si uzavírali tyto finanční produkty a přesto je stát po určité době zruší. A ještě se prohlašuje, že to „navýší“ schodek státního rozpočtu. To je klamavá rétorika, které se představitelé státu vůči občanům dopouštějí…

Vláda bez problému hovoří o „vyrovnání s církvemi“ v rozsahu až udávaných 270 miliard, ale 6 miliard chce ušetřit, přesněji spíše sebrat nižší příjmové skupině obyvatelstva, která s očekáváním dodržení slibů státu své smlouvy uzavírala. Zde stačí srovnávací tabulka a z ní je jasně vidět, čí zájmy „náš“ stát skutečně hájí…

Poznáte je po ovoci praví Kristus

Církev se maskuje jako organizace jejichž úkolem je šířit duchovní nauku mistra Ježíše a jeho žáků – apoštolů, která vede k poznání a spáse. Ježíš se svými žáky nepotřeboval honosné chrámy, ani vlastnit lesy a pozemky, nebo dokonce miliardy. Ježíš sám kritizoval a ostře vystupoval proti všem penězoměncům, farizejům a lichvářům již ve své době… ke svému působení katolická církev rozhodně nepotřebuje žádné majetky, žádné lesy, žádné polnosti, ani miliardy ze státního rozpočtu. Většina tohoto majetku, ke kterému katolíci přišli, byl uloupen anebo je potřísněn něčí krví…

Proti odpustkům a podobným lumpárnám už u nás jednou vystoupil Mistr Jan Hus… stručně si shrňme přínosy „duchovnosti“ katolické církve na našem území a národě:

  1. Upálení představitelů husitského reformačního hnutí Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského v letech 1415-16.
  2. Křižácké vyhlazovací výpravy proti „kacířským“ Čechům v letech 1421 – 1431 organizované přímo oficiálními představiteli katolické církve – jejich papeži a kardinály. Cíle těchto v té době mezinárodních intervenčních armád posvěcených Vatikánem byly čistě mocenské s cílem doslova „roznést na kopytech svých koní ty kacířské Čechy“. Husitství bylo reakcí na uhájení holé existence českého národa v té době.
  3. Násilná rekatolizace česko-moravských zemí v pobělohorské době po roce 1620 společně s vládou Habsburků.
  4. Politické procesy s tzv. „čarodějnicemi“ v 17. století; jediným územím, které významněji postihly, bylo Jesenicko a Šumpersko s převládajícím německým obyvatelstvem; udává se stovka obětí, ve všech podobných procesech jde však o sta tisíce nevinných obětí; cílem těchto akcí byl ekonomický a mocenský prospěch.
  5. Během německé okupace se sice někteří stateční katoličtí vlastenci zapojili do odboje, ale sama katolická církev oficiálně proti německé agresi a okupaci nevystoupila, naopak její vyšší představitelé s nacistickými režimy spolupracovali. Ve skutečnosti dokonce jak Mussolini, tak Hitler přišli k moci díky zákulisní podpoře Vatikánu! Je to samozřejmě předmětem utajování, ale máme důkazy »
  6. Nevídaný rozmach pedofilního sexuálního zneužívání dětí duchovními představiteli v řadách katolické církve a jejich krytí.
  7. Atd.

Neměla by se spíše usmiřovat katolická církev s naším národem a státem ona, než požadovat majetek, peníze a financování jejich zaměstnanců? …a smlouva s Vatikánem?

Ptám se, proč má náš stát usilovat, anebo dokonce uzavírat nějakou smlouvu s Vatikánem, tedy papežem a jeho mocenskou skupinou, která je jádrem katolické církve. Papežové ukázali již několikrát svůj vztah k našemu státu a národu. Během husitské revoluce Vatikán a jeho představitelé vyhlásili pět křižáckých výprav do zemí tehdejší koruny české a to s jediným cílem: vyhubit ty kacířské Čechy.

Na tom se samozřejmě rádi účastnili všichni mocní tehdejšího vyspělého římsko-katolického světa, Němci počínaje. Tyto doslova trestné a vyhlazovací výpravy proti tehdejším Čechům měly charakter čistě vyhlazovací.

Papež jim dal jasné směrnice, aby křižáci nerozlišovali, zda je někdo pod obojí nebo nikoliv, zkrátka platilo co Čech=kacíř. S překročením hranic zemí koruny české nastalo drancování, plenění, znásilňování a cílené vyhlazovaní jedné vesnice, tvrze, hradu za druhým. To je to, co se v suchých číslech v učebnicích dějepisu nedočteme, ale přesně tak to bylo. To vím jak se říká „z první ruky“.

Během první křižácké výpravy do Čech v roce 1421 hned na počátku vstupu křižáckých vojsk do Čech bylo vypleněno kolem 200 vesnic prostého venkovského bezbranného obyvatelstva včetně žen a dětí. To je to, co z učebnic dějepisu není zřejmé a co si již z odstupu několika století a klidu domova neuvědomujeme. Lze to naprosto bez okolků přirovnat k postupu nacistů v Lidicích nebo Ležácích.

Tato skutečnost a pochopení, že šlo opravdu o holý boj o přežití našeho národa, se dostatečně v učebnicích dějepisu nezdůrazňuje a není z popisu této doby často zřejmá. Zkrátka pro Čechy to bylo zejména uhájení pouhé existence, doslova boj o národní přežití…

Chudina (první byli domažličtí a klatovští lidé ze západního pohraničí, kteří první přišli do kontaktu s křižáckými vojsky) se zcela intuitivně při vpádu intervenčních vojsk stahovala ku Praze. Zde se velení všech takto narychlo vytvořených polních vojsk ujal hejtman Jan Žižka na posvátné hoře Vítkov. Byl zvolen naprosto spontánně. Kolem tehdejší Prahy ležela největší intervenční armáda tehdejšího katolického světa – katolické Evropy. Prahu obklíčilo na 45 000 křižáků s pověřením Vatikánu a papeže. Celkový počet obránců bylo nanejvýše 10 000 včetně žen a mladistvých. Jan Žižka se mohl uchýlit k taktice podobně jako kdysi Řekové u Thermopyl, tedy co nejvíce zúžit styčnou plochu pro střet s několikanásobnou převahou protivníka. Nechal zbudovat na hoře Vítkov dva sruby.

Křižáčtí velitelé si mysleli, že s touto „lůzou“ budou rychle hotovi a budou se moci věnovat drancování. Generální útok začalo těžké jezdectvo v počtu 300 jezdců vojska míšeňského markraběte Bedřicha přímo proti vrchu Vítkov. Velení obránců zde převzal osobně Jan Žižka. Posádku vybudovaného srubu zde tvořilo celkem 26 mužů, dvě ženy a jedna panna. Opakuji 26 mužů, dvě ženy a jedna panna proti čelnímu útoku 300 dokonale vyzbrojených profesionálů. Nastala nelítostná řež, střelci z kuší stačili vystřelit jen párkrát a hned byli na dosah studených zbraní nepřítele. Ke slovu přišly cepy a sudlice v přímém kontaktu muž proti muži nebo ženě. Jedna z žen padla v boji za výkřiku: „toho bohdá nebude, aby pravý křesťan kdy antikristovi ustupoval“. Sám Žižka se jednu chvíli nechal strhnout bojem v prvním šiku a byl málem zajat. Jen s velkým úsilím se jej podařilo doslova vybít z houfu nepřátel.

V kritickém okamžiku, kdy křižáci již překonali dvě linie obranného valu a pronikli na nádvoří posledního srubu, kde se bránil zbytek obránců v čele s Žižkou, přišla pomoc. V kritické chvíli, kdy již útočníci pronikali do srubu, přivedl kněz se svátostí v ruce Žižkovi na pomoc zástup selských cepníků a zhruba padesáti střelců. Mohutný bojový pokřik znásobil sílu protiúderu. Křižáci začali zmateně ustupovat a zanedlouho nato strhli k panickému úprku i zadní řady, které se chystaly zasáhnout do boje. Během jedné hodiny, jak se později ukázalo, bylo rozhodnuto o výsledku celého tažení. Praha očekávala generální útok, k němuž však již nedošlo. Devatenáctého července vypukl v křižáckém ležení požár, jemuž padla za oběť část stanů i zásob. Zahraniční křižáci si svou zlost vybíjeli v zázemí Prahy, kde vypalovali vesnice a nemilosrdně vraždili pochytané kališníky včetně žen a dětí.

Podle dobových svědectví okamžitě poklekali táborité i pražané mezi mrtvými těly přímo na bojišti a nahlas se začali modlit: „Tě Bože chválíme.“ Celý národ věděl, že to byl doslova boží zázrak, který umožnil přežití národa. Toto byla jedna z nejvýznamnějších duchovních zkušeností našeho národa, která spočívá v národním podvědomí. Zkušenost, že v boji za pravdu při nás stojí Bůh a o jeho sílu se můžeme v kritických okamžicích opírat a nejen opírat, ale skutečně spoléhat na její pomoc, to přineslo obrovské vnitřní obrácení k víře v Boha mezi tehdejšími Čechy – husity. Kdo tedy skutečně prospěl duchovnímu jádru a celé naší společnosti je evidentní, byli jimi původní husité (dnešní husitská církev s tím nemá nic společného) a nikoliv katolická církev.

Současně to přinášelo i obrovskou duchovní sílu, která jim v boji dávala moc neporazitelnosti, husitským velitelům naprosto přesnou válečnou intuici a taktickou genialitu a husitským bojovníkům doslova šílenou sílu a chrabrost, před kterou nic neobstálo. Tak skončila první křižácká výprava Vatikánu do Čech. Další čtyři dopadly ve stejném duchu. Jasně se tak ukázalo, že i přes žehnání papežem a jeho kardinálů korouhvím křižáků a přesvědčení, že jejich vraždění je posvěceno samotným Bohem, nelze proti hrstce lidí bránící pravdu a své vyznání v Čechách uspět…

Jedním z terčů útoků různých mocenských skupin s proněmeckými a katolickými zájmy, společně s jejich českými „kolaboranty“ z řad pseudohumanistických intelektuálů, kteří se snaží trvale útočit na vše české s cílem rozrušit státní svrchovanost a národní pospolitost, je právě celé období husitské reformace. Různí intelektuálové u nás, ale i zahraniční tisk, se často snaží překrucovat pohled na vrcholné období nejen našich dějin a ukazovat husitství jako období největšího úpadku a husity jako vrahy a neznabohy. Náš český katolický moralista kněz Halík například přímo v TV označil Jana Žižku za „malého bin Ládina českých dějin“. Tyto katolicko-německo-rakouské snahy, společně s některými českými pseudointelektuály, se nám snaží vnutit svůj pohled na toto významné období, podobně jako se představitelé nejrůznějších sudetských krajanských sdružení v Německu a v Rakousku snaží dělat z Čechů zločince, kteří státem řízenou politikou v čele s „bestiálním vrahem“ Benešem, jak je náš prezident častován například v sudetoněmeckém tisku, násilně vyháněli a údajně vraždili nevinné Němce ke konci války.

Je nutné po pravdě říci, co je Vatikán, papež a jeho mocenská klika. Jejich cíle jsou stále stejné, jenom se musely změnit prostředky a dočasně se upustilo od otevřeného prosazování svých mocenských cílů.

Ale nedosáhli nakonec přeci jenom svého? Nyní této organizaci má náš stát vyplatit až 270 miliard a vrátit mnoho lesů a půdy v naší zemi. Neměli bychom spíše s Vatikánem vyjednávat o reparacích za tyto násilné akty proti našemu státu? Nebo se již nehlásíme k zemím koruny české v letech 1415 – 1434?

Navíc mnoho podstatných věcí o této významné době se stále dost jasně nesděluje. Například to, že právě v období husitství u nás vládla jistá podoba dnešních demokratických parlamentů v podobě husitských sněmů, kde byli zástupci všech husitských stran a skupin, které sjednocoval společný jednací řád, apod.

Husité vzali do ruky zbraně na vlastní obranu vyznání, přesvědčení i uhájení své národní a fyzické existence jako takové. Nebyli agresory, ale napadenými obránci svých idejí, a navíc se bránili na svém historickém území a to opravdu proti všem, proti celé tehdejší katolické Evropě…

Je vhodné si také připomenout, co řekli o husitech jeden katolík a jeden český jezuita, abychom si udělali představu, jak ve skutečnosti smýšlejí tyto skupiny o Češích:

„Onen totiž národ český je bezuzdný a nezkrocený, a proto je nutno s ním zacházet jako s koněm či mezkem, jehož je potřeba zkrotit a chovat se k němu mírně, dokud nebude mít na krku ohlávku.“ Jan Palomar, katolický teolog na basilejském koncilu 26. srpna 1433

„Táboři byly zběř lidu divokého, lůza nezkrocená, bezbožných otroků rota, svatokrádců hluk, oltáborců houf, obrazotepců komonstvo, svatorůhačů zástup, šlechetných matron a neporušených pannen prznitelů praporec, posvátných věcí mrhačů regiment, české země zákeřníků armáda.“ Jan Kořínek, český jezuita, 1675

Katolická církev u nás nemá tradici, jak se na první pohled zdá, třebaže mnoho lidí podléhá její propagandě o spáse a vyvolenosti před Bohem. Zájmy této skupiny jsou stejné, jako byly v minulosti…

Pozn. redakce: Je zde třeba upřesnit, že v hloubce mezi pravými motivy papeženců je absolutní moc, a to absolutní moc nad dušemi. Vatikán — jako První šelma Janova Zjevení — se snaží především skrýt před lidmi pravý, původní význam Kristova učení, který se znovu dostal na světlo světa po znovuobjevení Tomášova evangelia »

Někteří snadno označí toto mé pojednání za klišé, nebo dokonce za neduchovní, nebo dokonce za „zatahující do světa“, ale to tak bývá. Ona utrpení a prolitá krev ale klišé není, a je úplně jedno, zda se tak děje v minulosti, nebo dnes. Uvádím celý článek jako ukázku toho, co je náš svět a co se děje pod klamnou zevní fasádou našeho světa, kde stále pokračuje nelítostný boj nejrůznějších sil.


Zdroj:

http://www.trojclennost.cz/index.php/postrehy-z-tisku/28-lumparna-za-270-miliard-vyrovnani-statu-s-cirkvemi-a-smlouva-s-vatikanem