Janovo Zjevení, apokalypsa, 12. kapitola — kdo je žena oděná sluncem a kdo je její syn? Ježíš, Kristus, Mesiáš, nebo Syn člověka?

Pokračujeme v dekódování Janova Zjevení a navazujeme na minulý díl o 12. kapitole — o ženě oděné sluncem » Teď  je ovšem nutné dovysvětlit, znovu připomenout a přesně vyjasnit časté zmatení pojmů Ježíš, Kristus, Mesiáš a Syn člověka. Ne, není to jedno.

Ježíš je židovské vlastní jméno

Ježíš je jednoduše vlastní jméno konkrétního žida. Jméno Ježíš je česká podoba řeckého Ίησοῦς (Iésús) (resp. ιησου jak uvádí např. Textus Receptus z roku 1624).

Řecký výraz vznikl helenizací vlastního jména יְהוֹשֻׁע‎‎ (Jehošua), případně staženého tvaru יְשׁוּע‎‎ (Ješua), což je židovská forma jeho jména, spolu s přívlastkem ha-Nocri tj. Nazaretský. První část jména (יָה) je zkrácenou formou Božího jména „JHVH“, druhou část pak tvoří sloveso יָשַע‎‎ (jáša‘) „pomáhat“, „zachraňovat“, „spasit“.

Celé jméno pak lze přeložit jako „Bůh je záchrana“ — což je něco zcela jiného než Immanuel s významem „Bůh je s námi“. Zdůrazňuji to proto, že existuje snaha napasovat na Ježíše Izaiášovo proroctví o Immanueli — nebudu-li podezírat církevní pantáty ze zlého úmyslu, tak každý může vidět že je to jednoduše kardinální omyl.

Kristus je titul i energie

Encyklopedie praví: Název Kristus (který pochází z řeckého Χριστός – Christós) je v křesťanství jeden z nejdůležitějších titulů, kterými je nazýván Ježíš. Jedná se o řecký název — nikoliv hebrejský ani aramejský.

Člověk Ježíš získal titul Kristus v tom okamžiku, kdy přijal energii božské bytosti.

Řecké Χριστός se ale v překladu Bible používá jako ekvivalent pro hebrejské maššíach (tj. mesiáš, viz níže).

Ovšem tady máme první kámen úrazu!

Ona slova Χριστός a Μεσσίας totiž nejsou tak úplně přesně synonyma. Novější řecké slovo Kristus se používá pro překlad starého hebrejského formálního titulu Pomazaný, tj. Mesiáš (מָשִׁיחַ‎‎ [mašiach]) — Mesiáš přitom má svůj řecký překlad Μεσσίας. Kristus (Χριστός) ale znamená něco trochu jiného než Mesiáš (Μεσσίας)… a jen naši neznalí překladatelé v tom dělají babylonský zmatek…

Takže jaký je nejpřesnější překlad a skutečný význam slova Kristus?

Možná nejpřesněji nám pravý (a opomíjený) význam tohoto označení vykresluje výrok z listu Koloským: „Všechno a ve všech je Kristus„. Což vysvětluje, proč se občas můžeme setkat s označením „Kristovská energie„, resp. „Kristovský duch„. Také to dokonale koresponduje s níže uvedeným prastarým výkladem 12. kapitoly Zjevení, který spočívá v tom, že potomek ženy představuje osobního Krista, vnitřní Kristovskou energii.

Prosím pěkně, tohle je klíčové, pouvažujme nad tím do hloubky:

Zde už není žádný Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar a divoch, otrok a svobodný. Všechno a ve všech je Kristus! (Koloským 3:11)

Mesiáš značí „pomazanou“ osobu

Encyklopedie praví: Mesiáš má doslovný význam „pomazaný“ (hebrejsky מָשִׁיחַ‎‎ [mašiach], aramejsky משיחא‎‎, řecky Μεσσίας [messias]). V judaismu znamená tento hebrejský výraz mocnou osobu zasvěcenou, tj. „pomazanou“ svatým olejem. Podle židovské tradice tím taková osoba získává nejvyšší autoritu. Především se jedná o trojí úřad kněze, krále (Bible, Zach6:13), nebo proroka (Bible, 1.Král 19,16).

Je pozoruhodné, že v Bibli se slovo „mesiáš“ ani jednou nevyskytuje v souvislosti se spasitelem ani s eschatologií (což je označení záležitostí týkající se tzv. posledních časů).

Díky v současnosti vládnoucí babylónské nevěstce je to pro mnoho lidí překvapivá informace — nicméně tato prostá pravda koresponduje s posledním titulem Syn člověka… a je to velmi silný argument pro tvrzení že je zbytečné čekat na druhý příchod Ježíše. Bezpochyby.

Syn člověka NENÍ označení Ježíše

Syn člověka je snad nejvíce nepochopený termín a titul. Nechápající zapisovatelé Písma v tomto udělali pěknou paseku, když dotyčné výrazy používali jako synonyma. Dali tím příležitost k snadnému překrucování významu. Myslím že dobrou příležitost k pochopení nám dává tato pasáž, která zřetelně popisuje někoho jiného než Ježíše. Stačí nám k tomu prostá selská logika:

Zj 1,12-16: Obrátil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů někoho jako Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného zlatým pásem až k prsům. Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné bronzu rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod. A ve své pravici měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč a jeho tvář jako když slunce září ve své síle.

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/rev.1.12-16.csp

V Bibli jsou zřetelně popsány a předpovězeny obě Kristovské osobnosti, jak Ježíš, tak i Syn člověka nazývaný též Immanuel. Také 3. Fatimské proroctví (tajemství) je upozorněním na příchod onoho Immanuela, alias Syna člověka » To se ovšem od církve nedozvíte, naopak to bylo důkladně zcenzurováno a překrouceno. Ve Fatimě je ve skutečnosti ohlašováno to stejné, co ve Zjevení i v dalších již zmíněných proroctvích. Je tu ohlašován tzv. druhý příchod Krista, alias Syna člověka, alias Immanuela:

14 Proto vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívka otěhotní, porodí syna a dá mu jméno Immanuel [tzn. Bůh je s námi]. 15 Bude jíst máslo a med, aby uměl zavrhnout zlé a zvolit dobré. 16 Protože dříve než ten chlapec bude umět zavrhnout zlé a zvolit dobré, země, jejíchž dvou králů se děsíš, bude opuštěna.

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/isa.7.14-16.csp

Nikdo, kdo se drží pravdy, nemůže prohlásit že by se Ježíš jmenoval Immanuel. O tom že Ježíš by měl být Immanuel, je jen jedna zmínka v dokazatelně zfalšovaném evangeliu Matouše, jak jsme si ukázali v předchozích dílech o falšování Bible »

Ano, falzifikátoři právě chtěli lidem touto manipulací podsunout, že Ježíš je Immanuel. Nicméně — je dobře známo, že žádný jiný biblický autor nenazývá Ježíše Immanuel… Krom toho, Marie nebyla pannou, jak je v našem rozboru také velmi dobře dokázáno: „21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš. On vysvobodí svůj lid z moci zla. 22 Těmito událostmi se splní předpověď proroka Izajáše: 23 ‚Slyšte! Panna bude těhotná a porodí syna. Budete mu říkat Immanuel, to znamená: Bůh je s námi.‘ “ (Matouš 1:21–23)

Zmíněná pasáž svědčí jen o křečovité, horlivé snaze prvních křesťanů obhájit své učení. Kristovi tím ovšem udělali medvědí službu, on nic takového nepotřeboval.

A Kristus sám je pak druhou osobou, kterou Izaiáš předpověděl:

1 Hle, můj otrok, kterého budu pevně držet, můj vyvolený, jehož si má duše oblíbila. Vložil jsem na něj svého Ducha, a přinese právo národům. 2 Nebude křičet ani se pozdvihovat ani nebude venku slyšet jeho hlas. 3 Nalomenou třtinu nezlomí a hasnoucí knot neuhasí, bude vynášet pravdivý soud. 4 Nezemdlí ani se nenalomí, dokud neustanoví v zemi právo. I ostrovy budou očekávat na jeho zákon.

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/isa.42.csp

Syn člověka je jednoduše ten, který je nám předpovězen ve Zjevení a který má teprve přijít na Konci časů.

Historie jednoho z mnoha
církevních omylů

V historii se tedy velmi rychle z titulu Kristus stala součást vlastního jména, a tak je už ve většině Nového zákona titul Kristus používán jako Ježíšovo vlastní jméno. V tomto smyslu je známe i my dnes.

Arabská verze slova slova Kristus znějící „iású‘ al-masíh“ a označení křesťana jako „al-masíhí“, „mesiášovec“ nás upomíná na fakt, že termín „křesťan“ v historii nahradil slovo „mesiášovec“. Dokonale to potvrzuje i vědecko-historický rozbor Bible:

Prvotní křesťané byli označováni jako Cesta nebo též Ebionité a Nazaretští případně Mesianisté

Podle knihy Skutků apoštolských, která přichází na konci 1. století, Ježíšovi následovníci byli nazývaní, nebo si snad i sami říkali, „Cesta“ (Sk 9: 2; 19: 9, 23, 24:14, 22). Termín „křesťan“ nebo „křesťané“ je zmíněn dvakrát — ale — jako zbrusu nové označení, pocházející zřejmě z vnějšku, jak se hnutí šířilo na sever do Antiochie Syrské (Sk 11:26; 26:28). Je jistě pro mnohé překvapivé si uvědomit, že pojem „křesťan“ se pak vyskytuje už jen jednou v celém Novém zákoně, v jednom z našich nejnovějších zdrojů (1. Petr 4:16). To je, nicméně, název, který se zřejmě rychle ujal, protože se objevuje v našich nejstarších římských zdrojích zmiňujících toto hnutí (Suetonius, Tacitus, Plinius mladší, Lucian a Galen). Jedná se o řecký název — nikoliv hebrejský ani aramejský — a bohužel anglický překlad „křesťan“ silně zkresluje to, co bylo pravděpodobně původním významem slova — daleko přesnější význam v angličtině je něco jako „Messianist“…

Více informací: http://www.ragauian.cz/vznik-krestanstvi-po-stopach-prvotnich-jezisovych-nasledovniku/

Markovo svědectví: Marek nikdy nepoužil titul Kristus jako pojmenování Ježíše

V našem seriálu Tajnosti církve jsme si mimo jiné dokazovali, že daleko nejspolehlivější a nejstarší evangelium je to Markovo. Je nejblíže původní žido-křesťanské komunitě, kde Ježíš svou výuku začal. Dokonale je to rozebráno například ve vědecké práci J.D.Tabora.

A teď pozor: Marek nikdy, skutečně nikdy nepoužil titul Kristus jako pojmenování Ježíše — protože tak je to správně!

Pavlovo svědectví: Kristus znamená v první řadě Kristovskou energii

Dále, Pavlovy listy — o kterých historici vědí, že patří rovněž mezi nejstarší a nejpůvodnější zdroje informací o učení Ježíše — tyto listy jasně ukazují, že Pavel skutečně mluví o Kristovské energii, o Kristově duchu.

V Pavlových listech je zřejmý jeden fakt — označení Kristus značí i něco jiného než člověk Ježíš.

Uvedli jsme, že Kristus je titul — Kristem se stal člověk Ježíš — když do „nádoby“ svého těla přijal (o svém křtu) božskou energii.  Pavel evidentně často používá termínChristos“ samostatně bez jména člověka Ježíše

Dále např. v 1. Korintským 04:15 a v Římanům 12:5 používá výrazyv Kristu“ jako odkaz na stoupence Ježíše. Tady máte další důkaz toho že „Kristus“ znamená v první řadě „Kristovskou energii“ neboli „Kristova ducha“.

Teď budu citovat řečtinu — Elzevir Textus Receptus z roku 1624 je jeden z nejstarších a nejpůvodnějších záznamů, které jsou běžně dostupné každému. A pak si dáme český překlad. Každý čtenář nechť prosím sám-za-sebe laskavě posoudí, zda Pavlovy výroky typu „v Kristu jsem vás zplodil“ dávají smysl pokud by na místě Kristovské energie měl být Ježíš… tak co dával by vám takový výrok smysl, nebo by to spíš byl jen zmatený blábol? ;-)

A opět, zcela jasně je vidět, jak nechápající zapisovatelé a překladatelé používají výrazy Kristus a Ježíš jako synonyma — následkem toho svévolně do svých opisů vkládají navíc slova [Ježíš] a zvyšují tak nepřesnost oproti originálu. Jednoduše řečeno — informační šum se stále zvětšuje… Už v řečtině je bohužel jedno nadbytečné slovo Ježíš [ιησου]. Jako by nestačila ta cenzura co provedl ne-svatý Jeroným :-(

15 εαν γαρ μυριους παιδαγωγους εχητε εν χριστω αλλ ου πολλους πατερας εν γαρ χριστω [ιησου] δια του ευαγγελιου εγω υμας εγεννησα 16 παρακαλω ουν υμας μιμηται μου γινεσθε 17 δια τουτο επεμψα υμιν τιμοθεον ος εστιν τεκνον μου αγαπητον και πιστον εν κυριω ος υμας αναμνησει τας οδους μου τας εν χριστω καθως πανταχου εν παση εκκλησια διδασκω (1. Korintským 04:15, Elzevir Textus Receptus)

https://www.bible.com/en-GB/bible/182/1co.4.15-17.tr1624

15 Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu [Ježíši] já jsem vás zplodil skrze evangelium. 16 Prosím vás tedy: Napodobujte mě! 17 Proto jsem k vám poslal Timotea, který je mým milovaným a věrným synem v Pánu. On vám připomene moje cesty v Kristu [Ježíši], jak učím všude v každém sboru. (1. Korintským 04:15, CSP)

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/1co.4.15-17.csp

6 ειναι τα εθνη συγκληρονομα και συσσωμα και συμμετοχα της επαγγελιας αυτου εν τω χριστω δια του ευαγγελιου... 
(Efezským 3:6, Elzevir Textus Receptus)

https://www.bible.com/en-GB/bible/182/eph.3.6.tr1624

6 že totiž pohané jsou spoludědicové a údy téhož těla a spoluúčastníci toho zaslíbení v Kristu [Ježíši] skrze evangelium... (Efezským 3:6, CSP)

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/eph.3.6.csp

Co myslíte vážení a milí, mohli by být „pohané spoludědicové a údy téhož těla„, pokud by se tím výrazem myslelo 3D tělo Ježíše?

Vypadá to jako pěkný církevní blábol, žeano? A také jím je!

Ovšem — pokud budete toto Kristovo symbolické energetické „tělo“, chápat jako Kristovskou energii, energeticko-informační matrix, pole energie — prostě jako energii, která je společná nám všem — pak to dává naopak smysl velmi: „Všechno a ve všech je Kristus! (Koloským 3:11)“

Těmto tradovaným omylům je třeba nyní na Konci časů učinit rázný konec, pokud skutečně chceme pochopit oč tu doopravdy běží!

4 Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd; i svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile porodí. 5 A porodila syna — muže, který má pást všechny národy železnou berlou. Vtom bylo její dítě vytrženo k Bohu a k jeho trůnu. 6 A žena utekla do pustiny, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní. .... 10 A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: “Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí. 11 Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti...

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/rev.12.4-6.10.11

Símě, neboli potomci ženy: Šét znamená „Bůh vložil“

Je to žena, kterou Satan svedl jako první (1.Mojž.3,1 a násl.) a koho zuřivě pronásleduje, neboť právě skrze ni bude uchováno a šířeno símě spásy.

Ano, Bůh do potomků ženy vložil símě ducha! A to je klíčové pro pochopení stavu současného člověka!

Tato pravda vyvěrá z prvních stránek Bible. Po nezdařeném pokusu s Ábelem, této „páře“ dějin, dostává místo něj Eva Šéta, jako símě připravené Bohem, aby započalo a zajistilo řadu potomků, v níž jedním z nich bude Spasitel lidstva. Jméno Šét připomíná tuto Boží přítomnost v těle historie. Šét znamená „Bůh vložil“ (1.Mojž.4,25) Hebrejský text si hraje se slovy. Šétovo jméno souzní se slovesem, které uvádělo o několi veršů výše první proroctví Bible: „Mezi tebe a ženu položím (set) nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí (šúf) hlavu a ty jemu rozdrtíš (šúf) patu.“ (1.Mojž.3,15)

Společná témata ženy, hada, porodu a nepřátelství ukazují, že náš text z knihy Zjevení se odvolává na toto proroctví. Na obzoru těchto dvou textů se rýsuje stejná vidina naděje. Oba dva texty předpovídají vítězství nad hadem díky tomu, kdo se narodí z ženy — a to je logicky Syn člověka, bytost s kořeny v lidské rase — jak jasně říká jeho titul.

Vedle Evy, „matky všech živých“, se proroctví vztahuje na Izrael , „ženu smlouvy“ (symbol božího lidu), z něhož vyjde „syn, který má pást všechny národy“ (Zj 12,5). V těchto slovech zaznívá žalm 2,9, který hovoří o příchodu Božího syna (Ž 2,7), krále celé země. Podle textu ze Zjevení vyústí jeho zplození v Boží království. Toto dítě je dosazeno na trůn. „Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu.“ (Zj 12,5). O něco dále prorok ze Zjevení vykládá mechanismus tohoto vítězství, které vyúsťuje v Boží království. „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí.“ (Zj 12,10-11)

Potomek ženy představuje osobního Mesiáše (míněno Krista)

Existuje prastarý výklad, který spočívá v tom, že potomek ženy představuje osobního Mesiáše (Krista). Tento výklad je doložen již ve 2. stol. př. Kr. v Septuagintě, která překládá slovo „potomstvo“ (símě) osobním zájmenem mužského rodu jednotného čísla (autos) místo středního rodu (auton), který by se měl použít. Tento kristovský výklad se nachází právě jak v židovské tradici (viz J.Doukhan, Boire aux sources, s. 66–67), tak v tradici křesťanské (viz Ř 16,20; srov. Žd 2,14 a církevní Otce, zejm. Irenea).

Obraz z proroctví naznačuje simultánní děj. Rozdrcením hlavy hada je zasažena pata potomka. Hebrejský text zesiluje tento dojem současnosti hrou se slovy. Rozdrcení hlavy a zranění paty je vyjádřeno stejným slovem — šúf.

Království však má teprve přijít. Radost se omezuje na nebe (Zj 12,12). Na zemi stále ještě zuří zlo.

Žena unikla před drakem do pustiny

6 A žena utekla do pustiny, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní...

13 Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila toho syna.14 Ale té ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla letět do pustiny na své místo, kde skryta před hadem bude živena čas a časy a půl času. 15 A had vychrlil z tlamy za ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proudem. 16 Ale země přispěla ženě na pomoc: země otevřela svá ústa a pohltila řeku, kterou vychrlil drak ze své tlamy.

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/rev.12.6.13-16

Příchod Mesiáše, jeho smrt a vzkříšení, jeho vítězství nad zlem však příliš nezměnily tvář světa. Had je stále tady. Smrt, utrpení a zlo stále útočí. Boží království ještě nepřišlo. Boží lid stále ještě žije očekáváním.

Zjevení to vyjadřuje tím, že přirovnává Boží církev k Izraeli v době vyjití z Egypta. Tak jako staří Izraelci se církev rovněž nachází na poušti a je sycena Bohem (12,6.14). Orlí křídla (Zj 12,14; viz 2.Mojž.19,4; 5.Mojž.32,11), země, která pohlcuje nepřítele (Zj 12,16; viz 2.Mojž.15,12), jsou stejnými obrazy, které Bible již dříve použila k popisu vyjití Božího lidu z Egypta a útoků faraónovy armády.

A znovu: časový úsek 1260 dní

Tyto četné podobnosti mezi oběma příběhy přinášejí stejná naučení. Tak jako izraelský lid vysvobozený z egyptského otroctví kráčel směrem k zaslíbené zemi, církev zachráněná z otroctví hříchu kráčí směrem k novému Jeruzalému. V obou případech je zkouška dlouhá. Ještě jsme uprostřed dějin. Boží lid bude muset bloudit po tisíc dvěstě šedesát dnů (12,6).

O tomto časovém údobí se v knize Zjevení hovoří několikrát a vícerými způsoby, jako by se tím chtěl zdůraznit jejich historický charakter. Někdy je udáno ve dnech — Zjevení 11,3 a 12,6 hovoří o „tisíc dvou stech šedesáti dnech“. Někdy je udáno v měsících — Zjevení 11,2 a 13,5 hovoří o „čtyřiceti dvou měsících“ (42 x 30 = 1260 dnů). Jindy je zase udáno v letech — Zjevení 12,14 stejně jako Daniel 7,25 a 12,7 hovoří o „času, časech a polovině času“ (360 + /360×2/ + /360:2/ = 1260).

Počátek silově, vojensky podpořené světské vlády papežství lze počítat od roku 538 n.l. V tomto roce na příkaz drakoniánského císaře Justiniána dobyl východo-římský generál Belisarius Řím. Mapka ukazuje vojenské tažení v letech 535–540.
Počátek silově, vojensky podpořené světské vlády papežství lze počítat od roku 538 n.l. V tomto roce na příkaz drakoniánského císaře Justiniána dobyl východo-římský generál Belisarius Řím. Mapka ukazuje vojenské tažení v letech 535–540.

Při pohledu do dějin vidíme, že od r. 538 — kdy církev oficiálně zlikvidovala ariánské křesťany a byla uznána jako svrchovaná moc — až do r. 1798, kdy je tato moc otřesena údery Francouzské revoluce a filosofů, uběhlo tisíc dvě stě šedesát let. Proroctví nemohlo být přesnější.

Declaration of the End of the former Papal Authority, with French original at Left and Italian Translation at Right (Center), and Inset of Louis Alexandre Berthier, 1798.
Declaration of the End of the former Papal Authority, with French original at Left and Italian Translation at Right (Center), and Inset of Louis Alexandre Berthier, 1798.

Válka doby konce

17 Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, aby rozpoutal válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví. 18 I postavil se na písku u moře.

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/rev.12.17-18

Podle knihy Zjevení těchto 1260 dní/let vede do doby konce — odtud netrpělivost a zloba hada (12,17). Ten cítí, že jeho vliv se chýlí ke konci. Soustředí tedy veškeré své úsilí proti tomuto poslednímu zbytku „potomstva“ ženy, jejímu poslednímu semeni. Tento motiv „potomstva“ znovu poukazuje na proroctví z 1.Mojž.3,15. To je chvíle skoncovat s ženou, která odolala všem jeho útokům.

Pro hada jsou tito spravedliví poslední doby obzvláště nebezpeční. Kniha Zjevení je popisuje jako vzdorující, kteří „zachovávají Boží přikázání a kteří mají svědectví Ježíšovo“ (Zj 12,17. To, co je charakterizuje, je jejich věrnost — „zachovávají přikázání“. Prošli všemi časy a všemi vlivy a nezpronevěřili se tomu, co jim bylo svěřeno. Pamatují na to.

To je portrét posledních Božích věrných z doby konce (14,12). Proti nim tedy drak zaměří všechny své síly. Had se utábořil na pláži (12,18). Tímto gestem ukazuje svůj dvojí vliv — nad mořem i zemí, a také svůj záměr povolat jejich síly do svého boje.

…a moře okamžitě odpovídá. Z jeho vln vystupuje šelma, která se překvapivě podobá drakovi…

-pokračování-