1981 photo of Jonah Ossuary inside Talpiot Tomb, detail

Ježíšova dynastie 3: Další archeologické důkazy nejranějšího křesťanství

Tento text vznikl jako výsledek pátrání autora, který chce vědět jak to bylo s Ježíšem doopravdy a jaké bylo originální Kristovské poselství. Církve nám tvrdí že mají „pravdu“… dokonce kvůli tomu samy sebe prohlašují za neomylnéale právě tohle je soudnému člověku podezřelé! Tak došlo k rozhodnutí ověřit si věci sám.

Pokračujeme v našem detektivním pátrání po stopách Nového Zákona a Kristova poselství. Minulé díly najdete pohromadě v rubrice Tajnosti církve římské »

Přichází na řadu další zajímavé archeologické objevy. Výzkum Ježíšovy dynastie, který je důkladně a seriózně zdokumentován v Taborově knize, v žádném případě nezávisí na těchto archeologických nálezech. Tyto výzkumy nám ovšem minimálně pomohou zobrazit Ježíšovu dobu daleko živěji než jakýkoliv biblický zdroj.

Mystérium hrobky Talpiot

2 Talpiot tombs located on an ancient rich family estate just south of the Herodian Walls of the Old City of Jerusalem overlooking the main road to Mar Saba and the Dead Sea
2 Talpiot tombs located on an ancient rich family estate just south of the Herodian Walls of the Old City of Jerusalem overlooking the main road to Mar Saba and the Dead Sea

„Jakubova Kostnice“ nebyla první, která po celém světě vygenerovala titulky o antických ossuáriích a jejich možném vztahu k Ježíši. Krátce před Velikonocemi v roce 1996 vypukl další dramatický příběh ohlašovaný titulky typu: „Hrobka Ježíšovy rodiny objevena“. Bylo oznámeno, že dotyčná hrobka byla objevena už v roce 1980 a obsahovala významný shluk jmen spojených s rodinou Ježíše, včetně Marie, Josefa, druhé Marie, Judy, Matouše …a co je nejdůležitější, i Ježíše, syna Josefa. Londýnský Sunday Times věnoval tomu příběhu celou titulní stranu 31. března 1996 s nadpisem „Hrobka, která se neodvažuje sama sebe pojmenovat“ (The Tomb That Dare Not Speak Its Name). Velikonoční ráno BBC odvysílala dokumentární film s názvem přibližně ve smyslu „Zpochybňované tělo“ (The Body in Question). Associated Press, Reuters, a Gannett rychle následovaly a jejich reportéři houfně obklíčili nic netušícící úředníky IAA ve Starém městě v Jeruzalémě, a dožadovali se více informací.

Natáčení velikonočního pořadu pro televizi BBC / CTVC v roce 1995

V roce 1995, rok před tím, než příběh začal, britský filmový štáb BBC / CTVC v čele s Ray Brucem a Chrisem Mannem v Jeruzalémě natáčeli dokument o vzkříšení pro jejich velikonoční speciál. Jejich cílem bylo přinést britské veřejnosti nejnovější a nejlepší historické a archeologické důkazy týkající se zpráv o Ježíšově prázdném hrobu a jeho vzkříšení. Měli v úmyslu být provokativní a nekonvenční, ale přesto si nedokázali představit to překvapení, které je čeká.

Dorazili do archeologického skladu IAA (Israel Antiquities Authority) v Romemmě, zchátralém předměstí Jeruzaléma, kde plánovali rutinní natáčení několika „ossuárií“ z 1. století. Ray Bruce a jeho kolega producent Chris Mann si udělali malý domácí úkol. V katalogu autora L. H. Rahmaniho [13] z roku 1994 zjistili, že z více než tisíce ossuárií uložených a katalogizovaných v různých izraelských sbírkách, jen šest nese jméno „Ježíš“ (Yeshu, Yeshua, nebo Yehoshua v hebrejštině), a z těch šesti dva byly  popsány „Ježíš, syn Josefův“.

První z nich, nalezena v roce 1926, je krásně vyřezávaná a jasně čitelná. [14] Druhá,  nalezená v roce 1980, je téměř nečitelná, s nápisem vyškrábaným do kamene jakoby hřebíkem nebo ostrým špičatým předmětem. Náhoda tomu chtěla, že obě tato  ossuária se nacházela ve skladu Romemmě. Kurátor, Baruk Brendel, byl ochoten ukázat britským filmařům obě položky. [15]

1981 photo of Jonah Ossuary inside Talpiot Tomb.
1981 photo of »Jonah« Ossuary inside Talpiot Tomb.

Ti byli pochopitelně rádi, že mohou natočit intaktní kostnice s takovým nápisem přesně z období Ježíšova života. V tomto bodě se stále jednalo o prostou rutinu, protože i kostnice s názvem „Ježíš, syn Josefa“ — byť fascinující pro veřejnost — nebyla odborníky považována za zajímavou, protože obě jména byla velmi běžná v tom období. Ale to nejlepší vzrůšo mělo teprve přijít. Chris a Ray se z popudu inspirace zeptali Baruka, zda nejsou některá z dalších ossuárií ve sbírce ve vztahu ke kostnici „Ježíše, syna Josefova“. Katalog a popisy byly přezkoumány a ukázalo se, pět dalších se našlo ve stejném hrobě jako „Ježíš, syn Josefův“. Ona hrobka se nacházela ve východním Talpiotu (East Talpiot), jižně od jeruzalémského Starého města. Hrob byl odkryt při odpálení TNT při stavbě nového bytového komplexu. Izraelský archeolog Josef Gath prováděl výkopové práce ve velkém spěchu aby stavba mohla co nejdříve pokračovat.

Ze zvědavosti se Ray a Chris zeptali na jména na dalších pěti ossuárií. Byla to tato: Kromě „Ježíše, syna Josefova“, Josef, Marie (pravděpodobně manželka Josefa), další Marie, Jakub, syn Ježíše a Matouš. [16]

Filmaři zpovídali různé židovské a křesťanské archeology a historiky. Každý z nich v podstatě souhlasil s tím, že i když jména jsou zajímavá, současně byla v té době velmi běžná a i takové jedinečné seskupení jmen jako v Talpiotu je neprůkazné a nedokazuje že jde rodinu onoho slavného Ježíše. Několik badatelů poukázalo na fakt, že jméno Marie bylo nejčastější ženské jméno v těch letech a jméno Josef druhé nejčastější mužské jméno po Simonovi. Amos Kloner (který sepsal oficiální zprávu o vykopávkách v Talpiotu) tvrdil, že „pravděpodobnost toho, že jde o rodinu TOHO Ježíše je velmi blízko k nule.“ [17] Motti Neiger, mluvčí IAA, souhlasil „že šance aby to byly skutečné hroby Svaté rodiny jsou téměř nulové.“ [18]

Všichni zúčastnění si uvědomovali, že tento konkrétní klastr jmen, mezi stovkami objevených ossuárií v katalogu, je jedinečný, a to přes velkou rozšířenost konkrétních jednotlivých jmen. Joe Zias, kurátor Rockefellerova Muzea a pravděpodobně největší znalec židovských hrobů v této oblasti, uznal že toto seskupení jmen v hrobce skutečně může být statisticky významné, a přinejmenším si zaslouží další výzkum: Zias řekl: „Kdyby to nebylo nalezeno v hrobce [při oficiálním archeologickém výzkumu], tak bych řekl že se jedná 100% o padělky — ale ono to má velmi dobrý, neporušený archeologický kontext [to znamená mj. spolehlivou dokumentaci celého objevu]. A to není něco, co by někdo mohl uměle vytvořit a vymyslet…“ [19]

Jediný způsob dalšího vědeckého ověření je provést mitochondriální DNA testy na vzorcích kostí a prozkoumat příbuzenské relace…

Izraelci udržují diplomatické vztahy s Vatikánem

Izraelci jsou velmi citliví na křesťanský svět a udržují oficiální diplomatické vztahy s Vatikánem. Jsou rádi za křesťanský turistický průmysl ve Svaté zemi. Poslední věc, do které by se chtěli namočit, je kontroverzní archeologický nález, který by byl v rozporu s katolickými papežsko-vatikánskými DOGMATY.

A potencionální Ježíšova „rodinná hrobka“ je samozřejmě velký dogmatický problém…

V roce 1996 jsem neměl nejmenší tušení, že by se hrobka Talpiot mohla stát součástí mého vlastního šetření v budoucích letech, ani že by se mohla vztahovat k mému celoživotnímu výzkumu Ježíšovy dynastie. Shimon Gibson a já jsme se v té době ještě neznali. Téměř o deset let později, na počátku roku 2004, jsem se dozvěděl, že Gibson asistoval Gathovi při vykopávkách hrobky Talpiot v roce 1980 a dělal oficiální kresby pro zveřejnění. Znovu a znovu se Shimon Gibson objevoval jako správný muž ve správný čas, jakoby šťastnou náhodou spojujíce dohromady objevy, které by člověk ani náhodou nepodezíral že mají něco společného…

Ray Bruceovi a jeho filmařům bylo řečeno, že ossuária byla „prázdná“ — což znamená, že hrob byl pravděpodobně vykraden již v dřívější době a kosti ztraceny nebo rozptýleny. Dnes víme že to bylo jinak. Podle oficiální zprávy o hrobce Talpiot, zveřejněné v roce 1996 Amosem Klonerem, tato ossuária určitě obsahovala kosti. [22] Podle izraelského práva, všechny lidské ostatky z hrobek musí být vráceny ortodoxní židovské komunitě ke znovu-pohřbení — což pravděpodobně  vylučuje možnost DNA testů. Říkám „pravděpodobně“, protože většina ossuárií stále obsahuje nepatrné zbytky lidských pozůstatků a fragmentů kostí a moderní testy DNA mohou přinést důkazy i z nejmenších vzorků.

Návrat na místo činu

Ptal jsem se Gibsona na hrobku Talpiot při návštěvě Izraele v roce 2004. A on si vzpomněl na dvě velmi neobvyklé věci — tedy mimo zajímavého seskupení jmen:

1980 photo of Talpiot Tomb by Amos Kloner.
1980 photo of Talpiot Tomb by Amos Kloner.

Přední část hrobky měla podivnou výzdobu vytesanou do průčelí nad vchodem — kruh a invertovanou pyramidu nad ním. Nikdo nevěděl, co by to mohlo znamenat, nebo symbolizovat. Také tam byly tři lebky umístěné zvědavě na podlaze hrobky, každá přímo před výklenky s kostmi.

Gibson vytáhl starou fotografii vchodu do hrobky ze svého archivu. Také mi ukázal původní podrobnou mapku hrobky. Lebky byly jasně viditelné, zakresleny, tak jak je na vlastní oči viděl.

1st Talpiot Tomb: Original locations of ossuaries as shown on Gibson’s map
1st Talpiot Tomb: Original locations of ossuaries as shown on Gibson’s map

Je zvláštní, že v oficiální zprávě o hrobce, kterou Amos Kloner zveřejnil v roce 1996, se Gibsonova kresba objevila s lebkami pečlivě vyretušovanými. Gibson a já jsme se rozhodli pro malé detektivní pátrání. Myslím, že jsme byli první archeologové v historii, kteří hledali starobylé hrobky tak, že šli do města klepat na dveře.

Vrátili jsme se do sousedství hrobky, na tu samou ulici, kde byla hrobka kdysi objevena. Apartmánový komplex byl mezitím dokončen. Začali jsme se ptát a — k našemu překvapení — dlouhodobí obyvatelé skutečně znali umístění „Hrobkového bytu“ (Apartment of the Tomb). Mnozí si mysleli, že byt je prokletý, a to se stalo předmětem místních strašidelných příběhů. Zaklepali jsme na dveře a současný majitel nám potvrdil, že pod podlahou bytu je hrobka, hned vedle kuchyně, kde byla zvýšená veranda. Dva větrací otvory označují to místo. Stavitelé postavili dům tak, aby hrob byl zachován. Majitel nám řekl, že si koupil byt za dobrou cenu, bez ohledu na strašidelné příběhy, protože nevěří na pověry.

V průběhu příštího roku jsme Gibson a já shromažďovali každý kousek dostupných informací o hrobce Talpiot. V roce 2005 jsme zkoumali původní záznamy o vykopávkách v izraelských archivech — Gibson byl inspektorem v původním týmu. Četli jsme nepublikované ručně psané poznámky Gatha, zesnulého archeologa který původní vykopávky prováděl. Dozvěděli jsme se, že na místě byly nalezeny dokonce dvě hrobky v těsné blízkosti sebe.

Vstup do druhé Talpiot (Talpiyot) hrobky je zakryt betonovou deskou. Bytový komplex je vidět v pozadí.
Vstup do druhé Talpiot (Talpiyot) hrobky je zakryt betonovou deskou. Bytový komplex je vidět v pozadí.

Jedna z nich byla tenkrát jen uzavřena, zapečetěna a neprozkoumána. Druhá byla hrobka, kterou Gibson zakresloval — ta s tím neobvyklým shlukem jmen. Neměli jsme tušení, zda by mohly spolu souviset, ale tato možnost se nabízela. Nebyli jsme si jisti, která z těchto dvou hrobek je pod zmíněným bytem. Jediný způsob, jak to zjistit, bylo zkusit spustit robotickou kameru do ventilačního potrubí, abychom viděli zda se jedná o hrobku prozkoumanou nebo tu druhou. Nebylo jasné, zda bychom mohli najít něco důležitého, pokud bychom se vrátili do prozkoumané hrobky, ale byli jsme velmi zvědaví. Divné znaky na čelní straně hrobky… lebky, které byly rituálně umístěny před ossuárii i zajímavé seskupení jmen volalo o vysvětlení…

Rozhodli jsme se zajet do skladu IAA v Bet Shemesh kousek od Jeruzaléma, abychom se podívali na ossuária z Talpiotu na vlastní oči. A tam nás čekalo velké překvapení.

Gibsonova původní kresba z vykopávek Talpiot hrobky jasně ukazuje celkem deset ossuárií. V úředním hlášení archeolog Amos Kloner rovněž potvrzuje, že deset ossuárií bylo vyzvednuto a uschováno úřadem IAA. Kloner pečlivě popisuje jedno po druhém ve své zprávě, a popisuje v detailech velikosti, dekorace a nápisy. Když přijde na poslední, desáté, poskytuje popis jedním slovem: nepopsané. Nic víc. Jen rozměry: 60 x 26 x 30 cm. U každého popisu je fotografie kostnice — s výjimkou desátého. Vzhledem k tomu, že Kloner nevedl původní vykopávky, tak psal svou zprávu pouze na základě poznámek zesnulého Gatha.

Ale… oficiální Rahmáního katalog ossuárií z r. 1994, také obsahuje pouze devět ossuárií z této hrobky. A přesto víme, že desátému bylo nepochybně přiděleno i katalogové číslo podle IAA: 80.509.

Chybějící kostnice v Bet Shemesh

Když jsme dorazili do skladu v Bet Shemesh, kurátor nám řekl, že tu je drobný problém — jedna kostnice chybí. IAA 80.509, číslo deset z Klonerovy zprávy prostě zmizelo.

V tak rozsáhlé sbírce se to občas stává. Ale nikdo neměl žádné vysvětlení pro tento konkrétní případ. Vzhledem k tomu, hrob Talpiot obsahoval deset ossuárií s tak zajímavou kombinací jmen, velmi rádi bychom důkladněji prozkoumali onu desátou… abychom měli jistotu že nic nebylo přehlédnuto…

Všiml jsem si také, že rozměry chybějící desáté kostnice jsou stejné, na centimetr, jako rozměry Jakubovy kostnice známé z předchozího textu. Gibson si vzpomíná, že když přijel několik dní poté co začala vykopávka, aby zakreslil nálezy, některá — ale ne všechna — ossuária byla na místě. Několik jich bylo přesunuto pro usnadnění prací. Nakreslil je v jejich původních místech, tak jak mu vedoucí vykopávek, Joseph Gath ukázal. Gibson mi řekl, že si není jistý, zda na místě v té době bylo všech deset, nebo ne.

1980 photo of Talpiot Tomb by Amos Kloner.
1980 photo of Talpiot Tomb by Amos Kloner.

Tady napínavé archeologické pátrání prozatím končí, minimálně do doby než bude možné provést další výzkumy, jako např. DNA testy…

Každopádně lze zatím na základě těchto nálezů alespoň říci, že Marie, matka Ježíšova, byla velmi pravděpodobně pohřbena se svou rodinou v této hrobce nedaleko Starého města v Jeruzalémě.

Allsehendes Auge am Tor des Aachener Dom.
Aachen Cathedral in Germany, oldest Cathedral in North Europe, built around 800 AD

Rovněž znak nad vstupem do hrobky vzbuzuje v člověku zajímavé asociace… ale jistě je to jen náhoda :-))

A mimochodem, když už jsme narazili na nejstarší katedrálu v severní Evropě, dovolil jsem si nahlédnout i do jejích útrob:

Bronze pine cone in the narthex of the cathedral at Aachen. This bronze sculpture may have been brought to Aachen from Italy at the time of Charlemagne, or it may have been cast in Germany as late as ca. 1000. It was inspired by the pine cone that once stood in the courtyard of Old St. Peter's Basilica and is now in the Cortile della pigna of the Vatican Museums.
Bronze pine cone in the narthex of the cathedral at Aachen. This bronze sculpture may have been brought to Aachen from Italy at the time of Charlemagne, or it may have been cast in Germany as late as ca. 1000. It was inspired by the pine cone that once stood in the courtyard of Old St. Peter’s Basilica and is now in the Cortile della pigna of the Vatican Museums.

Všichni poctiví katolíci jistě potvrdí, že jim jejich cézaropapež a všichni jeho farizejové jasně a dokonale vysvětlili proč církev mimo egyptských obelisků používá i sochy »borovicové šišky« (pine cone) které jsou esoterickým symbolem tzv. třetího oka… (Přesněji řečeno se tento symbol spojuje s tzv. šišinkou v mozku, která má skutečně fyzickou konstrukci velmi podobnou normálnímu oku, jen s tím rozdílem, že nevnímá okolní pozemské světlo…)

Proč proboha církev porušuje Desatero?

Jistě vám vaši Vlci převlečení za pastýře poctivě vysvětlili proč církev používá tyto magické předměty. Proč církev porušuje Desatero mj. ve formě Mariánského modlářského kultu… Proč církev provozuje černou magii modlářským uctíváním ostatků mrtvol » Jistě vám vaši Vlci vysvětlili proč Kristus říká „nehřešte ani v myšlenkách“ » Jistě vám to vše dokonale vysvětlili, stejně jako mně, za třicet let poctivého katolicky zbožného života ;-)

Pope Benedict XVI. kisses the glass reliquary containing blood of the late Pope John Paul
Pope Benedict XVI. kisses the glass reliquary containing blood of the late Pope John Paul

Nechce to konečně někdo vysvětlit i mně?! Nějak jsem nepochopil, jak je to slučitelné s Božím přikázáním…

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. Neměj žádné bohy kromě mne. Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. (Exodus 20,1-7)

http://bible.com/15/exo.20.1-17.b21

http://bible.com/en-GB/bible/15/deu.5.7-9.b21

V dalších dílech se podíváme, zda lze zjistit více podrobností o těchto jedinečných archeologických nálezech z doby Ježíšovy…


Literatura:

  • 1. For more information on these and other interesting sites relevant to biblical studies see http://www.tfba.org.
  • 2. The students with me that afternoon were Kaitlyn Cotanch, Lee Hutchinson, Vicki Powell, Jeff Poplin, and Mark Williams.
  • 3. In the Bible the phrase „gathering the bones“ of the deceased possibly refers to this practice of secondary burial. The Jewish practice is summarized in the Mishnah, m. Sanhedrin 6:6: „When the flesh had decomposed they collect the bones and bury them in their right place.“
  • 4. B. Zissu, S. Gibson, Y. Tabor, „Jerusalem — Ben Hinnom Valley,“ in Hadashot Arkheologiyot (Jerusalem: Israel Exploration Society, 2000), vol. 111, pp. 70–72, Figs. 138–39.
  • 5. Hershel Shanks and Ben Witherington III, The Brother of Jesus: The Dramatic Story & Meaning of the First Archaeological Link to Jesus & His Family (New York: HarperSanFrancisco, 2003).
  • 6. David Samuels’s „Written in Stone“ (New Yorker, April 12, 2004), gave many the erroneous impression that the case was closed.
  • 7. A full regularly updated archive of materials both pro and con on the authenticity of the James ossuary inscription can be found at http://www.biblicalarchaeology.org
  • 8. Her official letter is at http://bib-arch.org/bswbOOossuary_yardeni.asp.
  • 9. Their official press release is archived at: http://www.rom.on.ca/news/releases/public.php?mediakey=vhggdo3048.
  • 10. See Gibson’s published account of this information based on Rafi Lewis‘ written affidavit in „A Lost Cause,“ Biblical Archaeology Review (November/December 2004): 55–58.
  • 11. Samuels, „Written in Stone,“ 51.
  • 12. It is interesting that the initial AP headline, „JESUS“ CASKET FOUND IN ISRAEL, was defensively softened to CASKETS LABELED JESUS, MARY AND JOSEPH PROBABLY COINCIDENCE within a matter of hours. By the time the story filed by veteran Jerusalem Post reporter Abraham Rabinovich appeared in USA Today on April 3, the Gannett headline read COFFIN IN ISRAEL IS NOT THAT OF JESUS‘ FAMILY, experts say. The story had deflated like a punctured tire.
  • 13. L. Y. Rahmani, A Catalogue of Jewish Ossuaries in the Collections of the State of Israel (Jerusalem: Israel Antiquities and Israel Academy of Sciences and Humanities, 1994). The ossuary inscribed „Jesus son of Joseph“ is catalogue No. 80.503 in the Israeli warehouse and listed as No. 704 in the Rahmani publication.
  • 14. The ossuary is catalogued as S 767 in the warehouse and appears as No. 9/Plate 2 in Rachmani. It was „discovered“ by Eleazar Sukenik of Hebrew University, the first Israeli to identify the Dead Sea Scrolls. He found it in a basement storage area of the Palestinian Archaeological Museum (today the Rockefeller) in Jerusalem in 1926. Unfortunately it had no archaeological context. When Sukenik published a report about the ossuary in January 1931, the news that such an inscription existed, it being the only one ever found until that time, created no small stir in the world press, particularly in Europe (see L. H. Vincent, „Épitaphe prétendue de N.S. Jésus-Christ,“ Atti della pontificia: academia romana di archaeologie: Rendiconti 7 [1929–30]: 213–39).
  • 15. For some reason Baruk seems to have misidentified the first one. Instead he showed them a broken inscribed fragment barely six inches in diameter that could not have read „Jesus son of Joseph.“ No such inscribed fragment exists. The actual 1926 ossuary with this inscription is complete and intact, pictured clearly in the Rachmani catalogue. Had the crew been shown this one it would have more than suited their purposes for filming and I doubt they would have even asked to see the second one. Baruk then brought out the second one, discovered in 1980.
  • 16. The ossuary from Talpiot with the inscription „Jude son of Jesus“ is on permanent display in the Israel Museum for public viewing as part of an exhibit showing the common use of these various Jewish names on burial ossuaries of the time.
  • 17. London Sunday Times, March 31, 1996.
  • 18. Reuters, April 2, 1996.
  • 19. London Sunday Times, March 31, 1996. Zias’s comments are all the more interesting given his later skepticism about the authenticity and significance of the so-called „James ossuary“ revealed to the public in 2002.
  • 20. Neil Silberman, The Hidden Scrolls: Christianity, Judaism, and the War for the Dead Sea Scrolls (New York: Putnam, 1994), p. 129.
  • 21. Associated Press, April 2, 1996.
  • 22. Amos Kloner, „A Tomb with Inscribed Ossuaries in the East Talpiot,“ Atiqot 29 (1996): 15–22. Kloner writes, „The bones within these ossuaries were in an advanced stage of disintegration“ (p. 16). He says nothing about the human skulls that Gibson saw and put in his drawing. In a final note in his article he says, „After the completion of the excavation, the bones were reburied“ (p. 22). Notice that Kloner did not publish his official report until 1996, sixteen years after the excavation and the same year all the publicity broke. He apparently was not involved in the excavation and writes his report based on the information compiled by the excavator, the late Joseph Gath.

Citace přeloženy z knihy „The Jesus Dynasty“,
James D. Tabor, 2006.


Poctivou, fakty pečlivě podloženou a přitom čtivou vědeckou práci Jamese D. Tabora můžete nalézt v knize The Jesus Dynasty: The Hidden History of Jesus, His Royal Family, and the Birth of Christianity.

Jesus Dynasty-book

https://itunes.apple.com/us/book/the-jesus-dynasty/id381507690?mt=11

http://www.amazon.com/Jesus-Dynasty-Hidden-History-Christianity/dp/074328724X/ref=sr_1_1/103-8322723-5710267?ie=UTF8&s=books&qid=1175907831&sr=8-1

Kniha Jamese D. Tabora: Ježíšova dynastie existuje i v češtině, je ovšem momentálně rozebraná… Musím dodat, že z nějakého důvodu anotace v českých obchodech obsahuje poměrně zásadní chyby. Nejvýznamnější z nich je především fakt, že ono „království boží na Zemi“ je míněno především v duchovním smyslu. Duchovní pozvednutí lidstva — to byl skutečný účel Ježíšovy mise. Chybná anotace nic nemění na tom, že kniha je skutečně excelentní vědeckou prací pro všechny, kdo konečně chtějí poznat pravdu o Ježíšovi.

James D. Tabor- Ježíšova dynastie

https://www.kosmas.cz/knihy/134537/jezisova-dynastie/

Kniha sice momentálně není k mání, ale Tabor naštěstí poměrně mnoho informací o svých výzkumech publikuje i na svém blogu. Některé jsou extrémně zajímavé a budu jim proto věnovat více dílů v našem detektivním pátrání po skutečném necenzurovaném Kristově poselství.


Tento článek je součástí série Tajnosti církve římské » o necenzurované historii církve: O tom, jak lidstvu bylo Kristovské poselství utajeno i o tom jaké bylo doopravdy. Text je rovněž doplňkem seriálu Dualita lidského bytí » který ono Kristovo poselství rozebírá prakticky.