Kodexy z Nag Hammadi pocházely z kláštera Khénoboskion

Kniha Tomášova se zachovala v jediném koptském překladu ze 4. století, který byl objeven společně s dalšími křesťansko-gnostickými rukopisy v Nag Hammádí v Egyptě. Chcete ji doopravdy pochopit? /4/

Navazuji na předchozí díly » Dlouho jsem váhal, zda uveřejnit i závěrečnou část fragmentů textu Tomášovy knihy, objevené před více než půlstoletím v Nag Hammádí v Egyptě. Místy to není radostné čtení. Osobně nepochybuji, že se jedná o záznam skutečných slov Spasitele — jak je v Tomášově knize Ježíš Kristus nazýván. A tak bychom je měli brát vážně, přestože jejich vyznění je vůči většině dnešních lidí, žijících na Zemi, víc než negativistické. Toto vyznění je ovšem v souladu i s výrokem Mt 7:13–14 o „dvou cestách“, dochovaným v kanonické Bibli:

Dvě cesty: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá. (Mt 7:13–14)
Dvě cesty: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá. (Mt 7:13–14)

V zájmu celistvosti jsem se nakonec rozhodl pro zveřejnění i části čtvrté. I pro mne je však v některých pasážích Spasitelův pohled jen obtížně uchopitelný a těžce nacházím slova a věty, kterými bych je šířeji komentoval. Poněkud archaická čeština překladu vyznívá dosti hrozivě na to, aby se dala nějak podstatněji vylepšit a představit v méně tragickém světle. Můžeme jen  doufat, že Stvořitelovo líčení níže je již vývojem oněch dvou tisíc let alespoň částečně překonáno a skutečnost, tam popsaná, nebude tak tristní.

Na straně druhé víme, že lidstvo i planeta za dobu těch dvou tisíciletí dále klesala ve vibracích a jsme svědky dění okolo nás, které nemá v historii obdoby » a které v mnoha případech poukazuje na fakt, že to v knize Tomášově předestřené se dnes už realizuje a že není příliš šancí, že příští vývoj se stočí opačným směrem.

Ne všechny v současnosti inkarnované lidské bytosti » proto mohou být v klidu. O to více si prosím važte toho, co bylo dáno darem právě vám a nesejděte z nastoupené cesty. Pro vás je řešení nasnadě. A svým vnitřním světlem můžete pomoci mnoha dalším, kteří se ještě mohou probudit…

Zřejmě ne nadarmo jsou České země, Morava a Slezsko i s bratrským Slovenskem považovány za duchovní střed světa v současnosti. Psal o tom mj. Ivo Wiesner, skvělý český národní spisovatel zabývající se historií a duchovnem, jehož knihy jsou dnes tak trochu u našich multikulturalistů na indexu právě pro jejich národní a duchovní charakter. O předurčenosti střední Evropy stát se duchovním centrem nové doby píší i jiní autoři a existuje v průběhu staletí řada věšteb v tomto smyslu.

Buďme proto osobně optimisty… Ale přečtěme si o tom, co se může a pravděpodobně i bude dít s těmi, kteří se od nově přineseného Kristova pravého učení i nyní opět odvracejí a dále odvracet budou. Docela to vypadá na pořádný pláč a skřípění zubů. Pojďme tedy na to:

KNIHA TOMÁŠOVA — dešifrovaný text

James Robinson zkoumá a restauruje kodex z Nag Hammádí
James Robinson zkoumá a restauruje kodex z Nag Hammádí

A Tomáš odpověděl a řekl: „Co bude s tím, který bude hozen dolů mezi ně? Neboť si o ně dělám starosti, jsou mnozí, kdo s nimi bojují.“

Spasitel odpověděl a řekl: „Jak se na to díváš ty?“

Juda nazývaný Tomáš řekl: „Jsi to Ty, Pane, komu přísluší, aby mluvil, a mně, abych naslouchal.“

Spasitel odpověděl: „Poslouchej, co ti teď řeknu, a důvěřuj pravdě. Ten, kdo zasévá, i to, co je zaséváno, zaniknou v ohni — v ohni a vodě — a ukryjí se v temných hrobech. A když po dlouhé době se ukážou plody špatných stromů, jsou potrestány zabitím ústy zvířat a lidí, (nebo) působením dešťů, větrů a vzduchu a světla, které svítí nahoře.“

Moje poznámka k pasáži textu výše: Tady vám zůstanu vysvětlení tak trochu dlužen, o čem je alegorie o plodech špatných stromů a co to je za trest oním zabitím ústy zvířat a lidí, to netuším… Jen v jednom vám mohu posloužit — podívejme se na souvětí: …ten, kdo zasévá /zlo/, i to, co je zaséváno /zlo/, zanikne — v ohni a ve vodě… Slovo „zánik“ představuje určitou definitivu, definitivní, konečný stav a v souvislosti s popisovaným děním v závěrečné části textu se přímo nabízí pojem „duchovní smrt“…

Duchovní smrt, smrt duše alias „druhá smrt“ je popsána i v kanonické Bibli

7 Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. 8 Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.” 
(Zjevení 21:7-8 Český studijní překlad)

Jste již od ragauiana seznámeni s faktem, že duše člověka /na rozdíl od duše zvířete/ je duší individuální a má proto jako taková individuální vývoj v mnoha inkarnacích » a je určitým způsobem dlouhodobě po dobu svého vývoje nesmrtelná. Tělo umírá, duše zůstává a odchází na čas žít jinam… pak se znovu zrodí v novém těle… rodí se mnohokráte, ale je to pořád ona, individuální duše, individuální entita, která se mnoha životy a zkušenostmi z nich stále dotváří k dokonalosti » Vyvíjí se a její osobní kvality teď a tady jsou důsledkem přenosu vloh a toho, co jste se v minulých inkarnacích naučili… Člověk je prostě individuem, osobností. Duše zvířat oproti tomu jsou pouze částí společné duše svého druhu » Žádná  individualita mezi životy tedy neexistuje… zvíře nemá proto skutečnou osobnost.

Chcete-li si představit pravou podobu duchovní smrti, pokuste se přijmout jako fakt, že dnešní zvířata kolem nás jsou bytostmi z minulé inkarnace naší Země, které tehdy při závěrečné duchovní „maturitě“ /obdobné té, která čeká dnešního člověka v blízké budoucnosti/ prostě propadly a neprošly sítem zkoušek. Postrádají proto dnes svoji původní individualitu, kterou si v předchozím vývojovém období vybudovaly a je signifikantní, že ve své nynější zvířecí podobě žijí pouze svým zvířecím egem… jejich božské Jiskry jim byly odňaty.

Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.
Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.

Z pohledu lidské duality » tak, jak ji ode mne znáte, se v trochu jiném provedení tehdy stalo to, co se mnohým stane dnes: Prostě, duch /muž/ nedokáže „pozvednout“ včas do daného termínu Stvořitelova plánu vibrace své ega /ženy/ ve společné duši a jejich duše tak nedokáže překonat stanovenou vibrační bariéru pro „přelet nad kukaččím hnízdem“ pro daný vývojový stupeň… Narazí na energetickou bariéru, neprojde duchovní „maturitou“ a bude proto zbavena individuality a jakoby rozemleta na duchovní „prach“. Duši tedy bude odebrána její duchovní část, ona božská Jiskřička » a zůstává v ní jen zvířecí ego… Podle míry sobeckosti z období, kdy nedokázala vyprostit svým duchem své ego  z nízkých vibrací, se pak v dalším vývojovém cyklu rodí do fyzických těl zvířat, a to podle míry dochovaného sobectví…  v lepším případě jako býložravec, v horším jako dravý masožravec…  Je to vcelku legrace… ovšem jak pro koho. Představte si blíže nespecifikované dlouholeté poslance v příští zemské inkarnaci jako budoucí smečku kojotů, kteří se opět „v potu svých tlam“ budou živit paběrkování na kořisti jiných, tak jako paběrkují ve výnosu z vašich daní v inkarnaci této…  a zkuste si třeba představit, do jakého roztomilého tvorečka vstoupí to, co pravděpodobně zbude z původní duše jedné nejmenované parlamentní bojovnice pseudopravicového ražení… Možností je mnoho… Pokud přijmete tento příběh přechodu o krok zpátky, do jisté míry pochopíte, co  znamená ono výše zmíněné Spasitelovo vyjádření o tom, že: …ten, kdo zasévá, i to, co je zaséváno, zaniká v ohni — v ohni a vodě…

Onen zánik v ohni a ve vodě je v Bibli také nazýván pádem do jezera plného síry… jezero představuje vodu, síra pak oheň…

Tomáš odpověděl: „Zajisté si nás přesvědčil, Pane. Chápeme ve svém srdci, a to je zřejmé, že je to tak, a toto tvé slovo je dostatečné. Ale tato slova, jež jsi nám pověděl, jsou pro svět směšná a nicotná, neboť zůstávají nepochopena. Tak jak jim je můžeme hlásat, když nemáme ve světě vážnosti?“

Spasitel odpověděl a řekl: „Vpravdě, pravím vám, že kdo uslyší vaše slova a odvrátí svoji tvář pryč, nebo ohrnuje nos nebo se bude na tyto věci pošklebovat, vpravdě, pravím vám, že bude předán vládci nahoře, jenž panuje nad všemi mocnostmi jako jejich král, a ten takového někoho obrátí a svrhne z nebe dolů do propasti. A bude uvězněn v úzkém tmavém místě. Nebude se moci obrátit ani pohnout kvůli ohromující hloubce Tartaru a tíživé hořkosti podsvětí, která je stálá […] je to […] neodpustí […] pronásledují vás […] Předají […] anděl Tartaru […] oheň pronásledující je […] ohnivé metly, z nichž srší spršky jisker do tváře toho, kdo je pronásledován.

Uprchne-li na západ, nalezne oheň, obrátí-li se k jihu, najde ho tam také. Otočí-li se k severu, setká se opět s hrozbou vařícího ohně. Ani na východě nenalezne cestu, aby mohl uprchnout a být zachráněn — neboť ji nenašel v den, kdy byl v těle — tak jak by ji mohl naleznout v den soudu.“

Moje poznámka k pasáži textu výše: Prosím, nevytýkejte mi, že se tady zcela vědomě prohřešuji proti /dnes povinnému/ optimismu v oblasti esoteriky, kdy podle různých Zlatých dušiček a dalších nebe znalých dam všichni šťastně kráčíme ke spasení a kolem nás zní hlasitě andělské chorály doprovázející nás všechny do radostné budoucnosti… Prý ještě chvilku vytrvat a už tam budeme… Mé texty znáte a víte dobře, že nejsem zdaleka tak optimistický. Ale je pravdou, že je-li tohle skutečně originální text Tomášovy knihy /a já o tom nepochybuji/ a jsou v něm zachycena slova Spasitelova /jak je tady nazýván JK/, je to i pro mne silná káva… Já vám slibuji, že se při některé ze zřídkavých příležitostí dotážu JK na to, zda je skutečně autorem toho, co Tomáš zde zapsal a nakolik  je to míněno vážně. Dám vám pak vědět, mám ale obavy z toho, že se dozvím, že je tomu skutečně tak…

Moje poznámka k pasáži textu: …tato slova, jež jsi nám pověděl, jsou pro svět směšná a nicotná, neboť zůstávají nepochopena…

Ostatně o tom, že lidé této Země odjakživa odmítají podobný pohled na svoji budoucnost brát vážně, svědčí i tato slova. Platilo to před dvěma tisíci lety a myslím, že ještě mnohem více to platí i dnes… A ptá-li se Tomáš, jak je možné to lidem říci, když to slyšet nechtějí, nutně se ptám taky, má-li to význam a mám-li do toho jít na svém webu… Odpověď by nejspíše zněla,  že je to stejně zbytečné — protože vy, co to čtete, jste už mnozí téměř za vodou, a těch 99,9 procenta ostatních tohle stejně číst nebude… Pánbu s nimi a zlé pryč.

Moje poznámka k pasáži textu: …kdo uslyší vaše slova a odvrátí svoji tvář pryč, nebo ohrnuje nos nebo se bude na tyto věci pošklebovat, vpravdě, pravím vám, že bude předán vládci nahoře, jenž panuje nad všemi mocnostmi jako jejich král, a ten takového někoho obrátí a svrhne z nebe dolů do propasti…

Ale mám-li vám zprostředkovávat vše, co je Jeho, pak nemohu vynechat toto varování. Můžeme se domýšlet, co to v praxi znamená být svržen z nebe dolů do propasti… Nevím, jak vám, ale i mně, který už poznal tam i jinde mnohé, jde z toho mráz po zádech… Ošklivý osud pro ty, kteří nechtějí a nikdy nebudou slyšet to, co by slyšet a znát měli. Oněch osm set návštěv denně na tomto webu rozhodně není hodně a jste to většinou opakovaně vy, kteří vstupujete, byť právě pro vás je tahle informace již prakticky irelevantní… „Naštěstí“ je právě ona kritická část textu knihy natolik poničena, že se dochovaly jen útržky informací… Ovšem i tyto útržky jako například „…nebude se moci obrátit ani pohnout kvůli ohromující hloubce Tartaru…“ či „tíživá hořkost podsvětí…“ nebo „…ohnivé metly, z nichž srší spršky jisker do tváře toho, kdo je pronásledován…“ nesvědčí o ničem, oč by dnes ještě lidská, dosud součtová duše, velmi mnohých kolem nás měla stát.

Moje poznámka k pasáži textu: …uprchne-li na západ, nalezne oheň, obrátí-li se k jihu, najde ho tam také. Otočí-li se k severu, setká se opět s hrozbou vařícího ohně. Ani na východě nenalezne cestu, aby mohl uprchnout a být zachráněn — neboť ji nenašel v den, kdy byl v těle — tak jak by ji mohl naleznout v den soudu…

Co k tomu říci? Snad jen hezky od plic poznamenat, že je to pěkně v p*deli, viďte… brr…

Pak Spasitel pokračoval pravíc: „Běda vám, bezbožníci, kteří nemáte naději, kteří spoléháte na věci, které se nestanou! Běda vám, kteří doufáte v tělo a ve vězení, jež zanikne! Jak dlouho budete spát? A jak dlouho si budete myslet, že zahyne i (to, co je) nehynoucí? Vaše naděje se upírá ke světu a vašim bohem je tento život! Porušujete své duše!“

Moje poznámka k pasáži textu výše: Cokoli dodávat k těmto slovům je zbytečné…

„Běda vám, (kteří jste) v ohni, jež vás spaluje, protože je nenasytný!“

Moje poznámka k pasáži textu výše: Připomeňme si, že výraz „kteří jste v ohni“ znamená u JK ty, kteří jsou propadlí cele egu — tedy ty, kteří žijí dosud s převahou svého zvířecího ega a od zvířat se liší pouze siluetou lidského těla a intelektem. Sundejte si, prosím, šupiny z očí a rozhlédněte se kolem… co vidíte?   

„Běda vám kvůli kolu, které se otáčí ve vašich myslích!“

Moje poznámka k pasáži textu výše: Ono „kolo ve vašich myslích“ je to, co ve svých textech nazývám „šílící myšlenky“ — je to neschopnost koncentrace na cokoli pozitivního, jde o faktickou fragmentaci osobnosti ochromující vůli toho, kdo tohle „kolo“ ve své mysli má… Lidé, kteří přicházejí ke mně s tímto „kolem“ ve své mysli velmi aktivním, jsou na samém pokraji možnosti dosažení cíle, který u mne hledají — ne všem se to nakonec podaří. Je logické, že na cestě rekonstrukce lidské psychiky u mne zákonitě nacházíte stav k tomu úplně opačný — totiž stav bytí „přítomným okamžikem“, tedy stav žití „tady a teď“ — a jste-li skutečně pilnými žáky, zvládnete i stav „bez myšlenek“… úžasně osvobozující.  

„Běda vám, (že) patříte hoření, co je ve vás, neboť to stráví vaše těla zjevně a rozštěpí vaše duše skrytě a připraví vás pro vaše společníky!“

Moje poznámka k pasáži textu výše: Zde máte tak trochu ukrytu onu již někde výše mnou zmíněnou zprávu o tom, že lidská součtová duše bude rozštěpena a v ní dosud alespoň živořící božská Jiskřička » definitivně vyhasne /bude  odňata/ a duše se ponoří z reality žití v zóně svobodné vůle mezi své „společníky“ — tedy do světů, kde budou všichni téže kvality jako ona — a užije si od svých „společníků“ dosyta toho, co dříve jako člověk sama dávala zde na Zemi užívat těm, kteří se jí pro svoji vyšší duchovní úroveň nedokázali bránit. Tedy ty, kteří trpěli podobně, jako jste před svou vnitřní změnou trpěli vy…

„Běda vám, zajatcům, neboť jste připoutáni v jeskyních! Smějete se! V šíleném smíchu se radujete! Nechápete ani svou záhubu, ani nepřemýšlíte o tom, v čem se nacházíte, ani nechápete, že přebýváte v temnotě a smrti! Jste opilí ohněm a naplnění hořkostí! Vaše mysl je vyšinutá kvůli hoření ve vás, a sladké jsou vám jedy a rány od vašich nepřátel! A temnota vám povstala jako světlo, protože jste se vzdali své svobody kvůli otroctví! Zatemnili jste svoje srdce a vzdali jste se svých myšlenek kvůli pošetilosti a naplnili jste své myšlenky dýmem ohně, který je ve vás! A vaše světlo se ukrylo v oblaku […] a šat, do něhož jste oblečeni […] A zmocnila se vás naděje, jež neexistuje. A komu jste uvěřili? Nevíte, že jste všichni mezi těmi, kdo […] Pokřtili jste své duše ve vodě temnoty! Šli jste (skrze) své rozmary!“

Moje poznámka k pasáži textu výše: Pěkně drsné, viďte… Zdá se, že v Kristově době skutečně ještě nenastal čas, aby on sám učil své apoštoly a lidi kolem sebe bezpodmínečné lásce k sobě. Zdá se mi, že v té době, o řadu inkarnací zpět, by lidé výzvu k lásce k sobě pochopili jako výzvu k ještě většímu sobectví a bylo by na světě ještě hůř… proto, myslím si, JK jde cestou kritiky lidského počínání a obav z Božího hněvu spojeného s modlitbou k Bohu jako způsobu, jak alespoň na chvíli odklonit duši člověka od hmotných podnětů ega… a asi to tehdy tak fungovalo.

Dnes je ale  jiná doba a platí zřejmě to, co jsem vám sdělil již v závěru textu s pořadovým číslem /2/. Poslechněte si znovu Kristova slova /cituji/: „…ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy…“ Tehdy jsem konstatoval, že tady JK zřetelně naznačil, že byste to /tehdy/ ještě nepochopili a také naznačil, že po dvou tisících letech bude na tuto veškerou pravdu alespoň malá, velmi malá, část lidí připravena a uslyší na ni, když jim bude předložena… A proto dnes není na pořadu dne vzbuzování bázně z božího hněvu, protože v Boha na nebesích už dnes nevěří ani křesťané a nebojí se již ani malé děti. I kněží svou víru jen předstírají… ale ona božská Jiskřička ve vašem srdci, ta částečka Boha ve vás, je skutečná a vy jste ji v sobě našli a proto je dnes láska k sobě a vědění o Bohu na pořadu dne a postupně nahradí pouhou víru v Boha /oslabovanou navíc nesmyslnými církevními předpisy a rituály/.

„Běda vám, kdo žijete v omylu! Nevidíte, že slunce, jež soudí a shlíží na všechno, krouží kolem všech věcí, aby z nepřátel učinilo otroky? Ba ani měsíce v noci si nevšímáte, jak v noci i ve dne shlíží dolů a dívá se na vaše zabitá těla!“

„Běda vám, kteří milujete důvěrnosti s ženskostí a nečistý styk s ní! Běda vám, (kteří) patříte mocnostem svých těl, neboť ty vás budou soužit! Běda vám, (kteří jste) ovládáni silami démonů zla! Běda vám, jejichž údy svádí oheň! Kdo je ten, jež vás pokropí osvěžující rosou, aby ve vás uhasil tolik ohně a spalujícího hoření? Kdo je ten, jenž způsobí, aby vás slunce osvítilo a rozptýlilo temnotu ve vás a překrylo temnotu a znečištěnou vodu?“

Moje poznámka k pasáži textů výše: Pokud se zde hovoří o milování důvěrnosti s ženskostí a o nečistém styku s ní, zcela jistě je tou ženskostí míněna opět ženská energie ega v člověku… Pokud ovšem studujete historii, tak víte, že kdysi, v dlouhém období církevního temna, to bylo skutečně doslovně vztaženo na ženu — pozemskou ženu — jako takovou… dokonalá církevní blamáž! Kdo tedy nade vše miluje své ego, obcuje s ním a dává mu ve všem přednost před duchem /v běžné denní praxi žije sobectvím a nezná lásku/,  patří mocnosti svého těla /egu/ a jeho údy svádí oheň. Výraz „oheň“ vždy značí, i tady, energii nízkých vibrací, přímý protipól oproti „ohni“ vysokých vibrací, kde ho popisujeme jako světlo… „oheň“ ega spaluje a ničí, světlo ducha prosvětluje a oživuje…

„Slunce a měsíc vám dají vůni, spolu se vzduchem, duchem, zemí a vodou. Neboť pokud slunce nesvítí na tato těla, ona zvadnou a zahynou stejně jako plevel nebo tráva. Jestliže na ně slunce svítí, ony obstojí a zadusí vinný keř. Pokud však převládne vinný keř a zastíní plevel a všechno další bodláčí rostoucí okolo, a rozšíří se a rozkvete, on sám zdědí zemi, na níž roste. A každé místo, co zastíní, ovládne. A až se rozroste, ovládne celou zemi a stane se hojným pro svého pána. Z toho se těší tím spíše, že trpěl velikými bolestmi kvůli těmto rostlinám, dokud je nevykořenil. Ale vinný keř sám je odstranil a zadusil, a ony zahynuly a jsou jako země.“

Moje poznámka  k pasáži textů výše: K pochopení téhle pasáže je nutno napřít již harmonizovaná obě vaše vědomí, tedy mysl i srdce… Jste tady upozorňováni, že Slunce a měsíc, ty dva hmotné objekty spolehlivě doprovázející váš život na této Zemi, podporují vaše těla — pokud ona svítí, těla vedená vědomím svého ega prosperují — ale pokud by Slunce a Měsíc nesvítily,  tato těla „zvadnou“ a zahynou stejně jako plevel nebo tráva. Jistě jste si zde vzpomněli, že o vůni už byla jednou řeč a to v textu /3/ „…oheň, který je žene, ten jim dá iluzi pravdy, osvítí je [pomíjivou] krásou, uvězní je v temné sladkosti a upoutá je voňavou rozkoší…“ Je tedy zřejmé, že vůně slunce, měsíce spolu se vzduchem, ohněm, zemí a vodou, tedy vše, co vám dává život pozemský, velmi dobře /podobně jako tráva nebo plevel/ zarůstá a stíní „vinný keř“, tu pravou, jedině živou vzácnou rostlinu ducha ve vás. JK jistě měl své důvody, proč zvolil jako alegorii kvalit ducha „vinný keř“… My severo-moraváci bychom asi dali přednost slivovici před vínem, viďte — snad tomu tak bylo proto, že v Palestině švestky nerostly a nerostou…

Podstatné ale je, že vy jako lidé si musíte být potřeby růstu „vinného keře“ vědomi a nepřipustit, aby ho lákadla i běžné starosti vašeho pozemského života překryly „travou a plevelem“, aby ho plevel a tráva zarostly a zadusily… Proto vám říkávám: Ano, rekonstrukce vaší psychiky vám přinese více klidu, míru, štěstí a spokojenosti do vašeho života jako nikdy dříve — ale to všechno dostáváte jen jako poslední zkoušku před odchodem z této reality směrem „domů“. Budete to vše nakonec opouštět vyrovnaně, bez obav a s radostí v duši? …nebo ve vaší duši ve chvíli odchodu zavládne smutek, stres a splín? Nezapomínejte, že pokud budete dlouhodobě a v posledních kritických chvílích svého života žít to první, tak JK to vidí takto: „…když převládne vinný keř a zastíní plevel a všechno další bodláčí rostoucí okolo, a rozšíří se a rozkvete, on sám a vinný keř zdědí zemi, na níž ten keř roste… a každé místo, co zastíní, ovládne. A až se rozroste, ovládne celou zemi a stane se hojným pro svého pána…“

Teprve pak budete žít jako výhonky toho vinného keře v zemi, ve které skutečně stojí za to žít.

Ježíš pokračoval a řekl jim: „Běda vám, neboť jste nepřijali učení a ty, kteří byli […] se budou namáhat při svém kázání. A vy se ženete do […] posíláte je dolů […] zabíjíte je dennodenně, aby mohli vstát z mrtvých. “

„Blažení jste, kdo máte předem znalost o kamenech úrazu a kdo se vystříháte cizích věcí!“

„Blažení jste, když vám zlořečí a znevažují vás kvůli lásce, kterou má pro vás váš Pán!“

„Blažení jste, kdo pláčete a jste utlačováni těmi, (kteří) jsou bez naděje, neboť budete osvobozeni ze všech pout!“

„Bděte a modlete se, abyste nechodili v těle, ale abyste vyšli z pout hořkosti tohoto života. A když se modlíte, naleznete pokoj, neboť jste odešli od utrpení a potupy. Když totiž vyjdete z utrpení a žádostí těla, přijmete spočinutí z dobrého a budete panovat s Králem — vy spojeni s Ním a On s vámi — od nynějška až na věky. Amen.“

Kniha Tomášova.

-konec-


Zdroje:

14 komentářů u „Kniha Tomášova se zachovala v jediném koptském překladu ze 4. století, který byl objeven společně s dalšími křesťansko-gnostickými rukopisy v Nag Hammádí v Egyptě. Chcete ji doopravdy pochopit? /4/“

    1. 18 A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata.

      19 Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný úděl: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá. Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost.

      20 Všechno to odchází na stejné místo [[pozn. překladatele CSP: není tím míněno nebe či peklo, ale místo určení pro člověka, které lze pozorovat: návrat do prachu, stejně jako u zvířat.; srv. 6,6]] vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach.

      21 Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?

      https://www.bible.com/en-GB/bible/509/ECC.3.csp

    2. Pokouším-li se porozumět, tak cítím vyznění ve smyslu upozornění na zvířeckost naší tělesné schránky, která bez ducha neznamená nic — viz slova „aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata…“ Kazatel 3:18

      Jsem ovšem dost v rozpacích z výroku Kazatel 3:19: „Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost…“ ten mi dává smysl jen pokud se tím myslí „člověk“ jako tělesná schránka. Tuto domněnku bychom mohli podpořit tím, že Starý zákon mluví o kompletním duálním člověku jako o „živé duši“, nikoliv jako o „člověku“ viz „Jehova Elohim vytvořili člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechli dech života; a člověk se stal živou duší. (1. Mojžíšova neboli Genesis 2:7)“ »

      Stejně tak rozpaky vzbuzuje výrok „Všechno to odchází na stejné místo…“ Naštěstí pozn. překladatele CSP, to dost vyjasňuje slovy „…není tím míněno nebe či peklo, ale místo určení pro člověka, které lze pozorovat: návrat do prachu, stejně jako u zvířat…“

      Ale nakonec je nejvíce matoucí věta „21 Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru?“ Kazatel 3:21… Tuším, že to lze obecně přičíst rozšířené a nesprávné židovské představě o životě po smrti (v záhrobí) {kde Židé mj. mluví o „spánku“ v hrobě} a samozřejmě i (nejspíše zlovolně) potlačené znalosti reinkarnace »

      Důkazem toho, že Kazatel 3:21 je nejspíše zdeformován nepřesnostmi při přepisování i překlady, je fakt že dále je o smrti člověka v Kazateli 12:7 napsáno:

      Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a duch se navrátí k Bohu, který jej dal. (Kazatel 12:7)

      1. A nakonec připomeňme, že Kristus nám nejen jasně říká, že jsme vnitřně rozděleni:

        Tomáš 11: Ve dni, [kdy] jste byli jedním, učinili jste se dvěma. Jestliže se stanete dvěma, co učiníte?

        …ale především nám jasně odpovídá, co máme učinit:

        Tomáš 48 Ježíš řekl: Když dva spolu uzavřou mír v jednom domě, pak mohou říci hoře: „Pohni se“, a ona se pohne.

        Tomáš 106 Ježíš řekl: Když dva učiníte jedním, stanete se Syny člověka. A když řeknete: „Horo, pohni se“, tak se pohne.

        Mne osobně z toho Slova vždycky mrazí a jasně tu velkou Sílu cítím… každý To může sám na sobě Poznat!!

        A ragauian vám říká JAK TO MŮŽETE REALIZOVAT sami-na-sobě!!

    3. A když už jsme u studia Bible, narazil jsem ve svém pátrání na další potvrzení u Pavla. Již jsme zde nejednou doložili fakt, že Pavlovy texty patří mezi ty nejméně pokřivené. Nabízím vám teď od něj další kanonické potvrzení o existenci ducha, neboli oné božské Jiskry, sídlící v jednom domě těla spolu s tělesným vědomím ega. Tou Boží svatyní, tím domem, tou živou duší jste i VY osobně:

      16 Nevíte, že jste Boží svatyně a že ve vás bydlí Duch Boží? 17 Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá, a tou svatyní jste vy.

      https://www.bible.com/cs/bible/509/1CO.3.CSP

      19 Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji?

      https://www.bible.com/cs/bible/509/1CO.6.CSP

  1. Kazatel 3:19 Cze :
    Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, …..

    v tom to překladu je vyloženě – duch je stejný ( ale zřejmě jeden z překladů )

    aby mi to vše sedělo chtěl bych se taky přiklánět k názoru , že jde pouze o tělo, schránku.

    Měl jsem psa, umřel, nějak se „sním“ potkat musím!!!
    Nechci se smířit s tím , že ne.

    1. Máte pravdu, v konkrétním ČSP překladu Kazatel 3:19 je uvedeno „19 Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný úděl: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá…“ … nicméně právě proto jsem udělal tak důkladný rozbor, který je velmi dobře podložen. Naše rozbory zde na webu vícekráte jasně dokazují že každý překlad, je současně i výklad (nezapomínejme ani na možné nepřesnosti při opisech). Výklad musí být v souladu s ostatními částmi Písma — pokud není, tak je někde „překlep“ a informační šum v překladu — a za správné můžeme ZODPOVĚDNĚ PROHLÁSIT to, co dává LOGICKÝ CELEK a soulad SE ZBYTKEM!

      Nevím co je to za překlad „Cze“, nicméně moje dlouhé pátrání srdečně doporučuje jen CSP, neboli Český Studijní překlad, dále např. anglického Darbyho, to jsou ty, které si většinou nepřekrucují výklad podle své falešné víry!!

      ‚A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata. 19. Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný úděl: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá. Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost. ‚

      https://www.bible.com/bible/509/ECC.3.18-19

      ‚For what befalleth the children of men befalleth beasts; even one thing befalleth them: as the one dieth, so dieth the other, and they have all one breath; and man hath no pre-eminence above the beast: for all is vanity. ‚

      https://www.bible.com/bible/478/ECC.3.19.DARBY

      Ano, nic o stejném „duchu“ se zvířaty, „dech“ je zde naprosto evidentně ve fyzickém materiálním smyslu — na rozdíl od Genesis, která je evidentně vysoce symbolická… Mimochodem, to je velmi častá chyba světských lidí a obecně židovské kultury, že symbolické duchovní zápisy „materializovali“… podívejte se například na ten blábol o zrození Ježíše z panny, nebo o spánku mrtvých v hrobě, nebo o vzkříšení fyzického hmotného těla v Době Soudu, kterým církev oblbuje slepé ovečky… A zmaterializováním Genesis zase byla odvozena ta pohádková legenda o golemovi žeano…

      Karmicky zodpovědně proto ručím za svůj výklad. Je velmi zřejmé že 3:19 i 3:18 i 3:20 se DOPLŇUJÍ a rovněž tak je velmi zřejmé, že mluví o tělesné „zvířecí“ schránce z prachu Země!

      *1* Opakuji, o kousek dále je jasně řečeno: „Až se navrátí prach na zem… duch se navrátí k Bohu, který jej dal…“ (Kazatel 12:7)

      *2* Lidé „jsou sami o sobě jako zvířata…“ (Kazatel 3:18) …míněno sami o sobě neboli bez ducha jsou jako zvířata, zcela logicky a v souladu se všemi ostatními výroky, vč. Genesis!

      *3* Dále, ten „prach“ i toho „ducha“ i „živou duši“ velmi jasně definuje slavný výrok o stvoření člověka: „Jehova Elohim vytvořili člověka z prachu ze Země, a do jeho chřípí vdechli dech života; a člověk se stal živou duší.“ (1. Mojžíšova neboli Genesis 2:7)

      Přímo Kristus nám pak jasně říká co je doopravdy „živé“:

      11 Ježíš řekl: Toto nebe [vesmír] pomine a to co je v tomto nebi pomine. A mrtví nežijí a živí nezemřou. [Ve] dnech kdy jste jedli mrtvého, činili jste jej živým. Pokud byste se ocitli ve světle, co učiníte? Ve dni, [kdy] jste byli jedním, učinili jste se dvěma. Jestliže se stanete dvěma, co učiníte? (Tomáš 11)

      7 Ježíš řekl: „Blažený je lev, kterého pohltí člověk — a ten lev se stane člověkem. A zavržený je člověk, kterého pohltí lev — a ten lev se stane člověkem.“ (Tomáš 7)

      Výrok č. 7 jasně symbolizuje zvířecí podstatu v duální duši jako „lva“ a ve výroku č. 11 je symbolicky řečeno že člověk musí jakoby integrovat svou zvířecí podstatu („jíst lva“) aby se stal skutečně a doopravdy živým v duchovním smyslu. Vše, co nemá ducha, je mrtvé a zanikne spolu s tímto vesmírem.

      http://marcion.sourceforge.net/nag-hammadi-library/tomasovo-evangelium.html

    2. Pokud jde o oblíbené pejsky a kočičky, nejdříve se prosím zkuste seznámit s podstatou a rozdílem individuální lidské a zvířecí kolektivní duše, pro začátek najdete např. úvod zde »

      Dále, v dalších (nejen) ragauianových textech se můžete dozvědět že právě nejvíce psi a kočky k nám mají skutečně blízko a jejich podstaty se soužitím s námi někdy tak vyvinou, že mohou dostat šanci žít v lidském těle…

      Dále také prosím pochopte, že pokud vaše duše dozraje a udělá onu pomyslnou kosmickou „maturitu“, pak omezení času a prostoru pro ni přestane platit… takže není třeba smutnit, že byste snad opouštěli své miláčky… Z vlastní zkušenosti to dokonale popisuje Petr CHobot zde »

      V první řadě ovšem bezpodmínečně musíte poznat sami sebe a zapracovat na své „maturitě“… vše ostatní dostanete od „Zdroje“ jako „bonus zdarma“. Neberte to samozřejmě doslovně, ale snad to alespoň někomu dává smysl…

    1. Já to cítím asi takto:

      Každý asi ví, že výraz Tartar Řekové používali jako ekvivalent tzv. Pekla… což je v souladu i s tím, že se kousek dále píše také o „tíživé hořkosti podsvětí“… to vše ukazuje na stejný objekt: (“Hell (in Greek mythology)”), from Ancient Greek Τάρταρος (Tártaros).

      Tedy pokud se mluví o hloubce Pekla, tak jasně cítím že je hloubka míněna v energetickém smyslu — neboli ohromně frekvenčně-vibračně nízko. A anděl Tartaru by mohl být prostě ten, kdo tam vládne…

      1. Ďakujem,asi to bude ako píšete,aj z kontextu to má logiku.A tento grécky výraz pre peklo bol v tej dobe taký zaužívaný že ho použil aj Ježiš Kristus v rozhovore s Tomášom?

        1. Ano, jak vám řeknou encyklopedie, v té době to bylo normální. Nejsem až tak velký znalec, nicméně jsem si jist, že dobří učitelé (jako byl i Ježíš) se snažili používat terminologii pochopitelnou lidem v dané době. Malý citát:

          V řecké mytologii je Tartaros (Τάρταρος, 2. pád Tartaru, latinsky Tartarus) mohutná propast se železnými zdmi a bránami, vzniklá z prvopočátečního chaosu, nebo také bůh této propasti. Leží tak hluboko pod zemí, jak vysoko je nad ní nebe.

          Svrhnutí do Tartaru patřilo mezi nejstrašnější tresty v řecké mytologii. Úranos zde například věznil své tři syny – padesátihlavé a storuké obry Hekantocheiry, jménem Briareós, Gyés a Kottos, které osvobodil až Zeus, ten zde zase uvěznil přemožené Titány, než usoudil, že je potrestal příliš krutě, a propustil je.

          https://cs.wikipedia.org/wiki/Tartaros

          PS: Bůh této propasti… to je ten zmíněný anděl Tartaru…

          PPS: Zajímavá je i zmínka „propast vzniklá z prvopočátečního chaosu“… v kontextu toho, že od gnostiků víme že Zemi stvořil Satan, tedy temná síla, a že začal v podstatě z opačné strany od Zdroje, tedy tam, kde bylo nejméně energie, nejnižší vibrace… z toho vlastně plyne další potvrzení že jde o „pád“ do těch úplně nejnižších vibrací, až do nicoty…

          A Římané nejspíš navazovali na řeckou tradici: In Roman mythology, Tartarus is the place where sinners are sent. Virgil describes it in the Aeneid as a gigantic place, surrounded by the flaming river Phlegethon and triple walls to prevent sinners from escaping from it. … At the bottom of this pit lie the Titans, the twin sons of Aloeus, and many other sinners. Still more sinners are contained inside Tartarus, with punishments similar to those of Greek myth.

        2. Hezky to popisuje ragauian zde, přičemž vibrace v podstatě odpovídají energii vyzařování Zdroje, čím vyšší vibrace, tím více energie:

          Odst.: Role Stvořitele a Satana

          …původně vibračně vysoká bytost, kterou si nazvěme třeba Satan, se z nějakých /pravděpodobně/ malicherných důvodů nebo po tiché vzájemné dohodě postavila proti Stvořiteli. Já osobně se přikláním k variantě druhé.

          V rámci našeho vesmíru „m“ ovšem měl Satan jedinou možnost jak dát najevo svůj odpor k božskému duchovnímu tvoření pod taktovkou Stvořitele — a to přechodem na opačný, dosud neobsazený konec této vesmírné bubliny. Pokud platí teze, že se chtěl v tvůrčí práci měřit se svým někdejším šéfem, musel tvořit v podmínkách velikého nedostatku světla a tepla a tedy nízkých vibrací /ocitl se v prostoru nejdále od vstupu božských vibrací tam, kde tyto hodnoty byly nejnižší/.

          A nebyl na to ovšem sám, protože zlákal mnohé ke vzpouře proti Stvořiteli. Protože ale na temném konci vesmíru je láska /a energie vůbec/ nedostatkové zboží, vyvinul pro jím řízený hmotný vesmír svůj vlastní program „sobectví a oddělenost“. V oblasti jeho panování jedinec prostě o energii musí bojovat a udržet si ji proti výpadům z okolí… Satanova tvůrčí činnost pak pokračovala rozšiřováním hmotného vesmíru zdola, naproti shora rozšiřujícímu se vesmíru duchovnímu.

          http://www.ragauian.cz/stvoritel-satan-a-studijni-program-lidske-duse-v-hmotnych-svetech-1/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>