Mýtus o egu jako nepříteli 2

Jen připomenu, že si povídáme o tom, kým naše ego je a kým není. Posledně jsme si z prvního úhlu pohledu ukázali, jak neskutečný vnitřní nesoulad a vnitřní svár v myslích mnohých duchovně hledajících lidí panuje nad pojmy duch a ego a jejich vzájemnými vztahy v nás.

Naznačili jsme si z pohledu běžné denní praxe lidské řeči, že dualita člověka, tedy jeho pád z jednoty a rozdělení na „sebe“ a „sama“, je přirozeným stavem našeho současného bytí zde na Zemi, přestože si to dnes už mnozí neuvědomují.

Kdysi, v době naší nevinnosti před pádem do hmoty, byly tyto dnes tak vibračně rozdílné dvě energie, mužská a ženská, v nás v rovnováze a souladně vibrovaly spolu ve vibracích Světla. Proto hovoříme o tom, že jsme byli dříve v Jednotě a naše touha po lásce a návratu do Jednoty je vzpomínkou na tento stav bytí.

Původní mužská a ženská energie po pádu do hmoty není ničím jiným než dvěma samostatnými vědomími ducha a ega tak, jak je známe dnes. K tomu všemu došlo jako nutný důsledek  odchodu nás samotných jako Jiskřiček z oceánu božského Světla. Tento odchod  s sebou přinesl i rozpad duálních energií původně jednotného celku na ony energie ducha / muž / a těla / žena /.

Každá tato část nás samotných, mužská i ženská, se v těchto světech vyvíjela jinak, jsou ale ve svém vývoji jsou neoddělitelně provázány a navzájem spojeny a nikdy tomu nemůže být jinak. Dohromady představují celek, jedna bez druhé nemohou existovat.

Ego je vědomím ženy v nás

Ego, jak již bylo výše naznačeno, je vědomím ženy v nás a v důsledku svého maximálního ponoření se do hmoty zvládá již jen program „sobectví“ a „oddělenosti“. Duch je vědomím muže v nás a je nositelem programu „láska“ a „sjednocení“.

Vysvětlili jsme si, že vezmeme-li v úvahu, že platí, že duch rovná se v naší řeči pojmům „sám“ či „sama“ a ego rovná se pojmu „sebe“, je naprosto nelogické jakkoli potlačovat silou „sama“ „sebe“.

Protože to neznamená nic jiného, než potlačovat svým duchovním vědomím / vědomím mužské části nás samotných / své vědomí těla, své ego / tedy vědomí ženské části nás samotných. Obrazně řečeno je to boj sebe sama se sebou samým.

Už jste se utkali se svým obrazem v zrcadle?

Jak by asi takový boj dopadl?

Asi blbě, viďte!

Udělejme nyní další krok vpřed v pohledu na vztah ducha a ega a vývoj tohoto vztahu. Věřím, že ode mne přijmete vizi děje, který je velmi dobře v možném souladu s tím, co je uvedeno v biblických i nebiblických starých textech.

„Vyhnání z ráje“ aneb „pád do hmoty“

Podívejme se zblízka na děje, které jsou ve starých textech nazývány „prvotní hřích“, „obrácení se proti Bohu“, „vyhnání z ráje“, „svedení Adama Evou“, „mlsání jablka poznání“ a „pád do hmoty“.

Nebudeme si pro tentokráte všímat osudů tzv. pravých lidí, jimž je tato Země určena k vývoji. Podíváme se na to, jaké to bylo s vámi, kteří nejste pravými lidmi této Země a přesto jste dnes stále tady a teď.

Jen tak na okraj: vy, kteří jste četli můj „Nekonečný příběh“, si uděláte jasný obraz o tom, kdo je nepravý člověk. Jako nepraví lidé jste byli zde jako projektanti nebo realizátoři onoho tehdy probíhajícího projektu Země a tuto Zemi jste připravovali pro vývoj tzv. pravých lidí.

Úhel druhý: tradice uchovávaná ve starých textech

Pojďme na to. Představte si prosím, že jste byli kdysi nedílnou součástí oceánu božského světla jako individuální Jiskřičky světla a veškeré vaše energie byly ve vás v nádherné rovnováze a dokonale sjednoceny.

Tedy jste se nacházeli ve stavu, po kterém dnes toužíte a který hledáte. Byli jste součástí celku, byli jste jedním, ponořeni v Jednotě.

Připusťte, že se mohlo stát, že jako čistý duch / jako Jiskřička ponořená do oceánu božského Světla / poletujete vesmírem podobně jako nespočetné myriady jiných kolegyň Jiskřiček, plníte beze zbytku a bez zaváhání Stvořitelovy pokyny a vnášíte jeho Světlo přesně tam, kam ho vnášet máte.

Vaše pravidelná trasa třeba míří k Zemi na určitou zelenou louku. Tam předáváte  životodárnou energii třeba květinkám a broučkům. Kmitáte sem a tam, podle pokynů centrálního dispečinku k centrálnímu Slunci a zpět na Zemi, vy jako Jiskřička, naplněna láskou ke Stvořiteli a radostí a touhou dokonale plnit úkol, který vám byl svěřen.

A eony let plynou a vy jednoho krásného dne dorazíte opět jako již nesčetněkrát na svoji louku a doslova do něčeho vrazíte. Polekáte se řevu a pohybu, který naplňuje prostor květinek a broučků, který tolik milujete. Miliony a miliardy jiných Jiskřiček kolem vás dění na louce nepřikládají absolutně žádnou váhu, odevzdají energii a běží pro novou.

Ne tak vy. Miliardkráte jste přilétli s kyblíčkem Světla na tuto planetu, aniž by vás napadlo se nějak vkládat do dějů tady probíhajících. Na politických školeních mužstva tam nahoře vám vštěpovali, že tohle jsou hmotné světy démonů, které jednou budou osvobozeny Světlem, které tam vnášíte.

A byli jste varováni, ať si s nimi nic nezačínáte. Že by to mělo pro vás fatální důsledky. Nejezte jablko ze stromu poznání, varuje Bůh Adama a Evu. Zatím odoláváte a jste na to patřičně hrdi. Ale červíček žádosti konkrétně ve vás hlodá, hlodá, až vás nahlodá.

Příkazy shora sice zní jasně: klusej, Jiskřičko, nejvyšší rychlostí tam, kam jsi byla vyslána. Je to tvůj úkol a řád tohoto vesmíru je postaven na tom, že ty i tvé kolegyně své úkoly vždy a včas splníte.

Bohužel /nebo bohudík, vyberte si/ v jedné části vašich stále ještě jednotných energií roste zvědavost a touha po poznání toho, oč se v tom hmotném a přilehlých jemnohmotných světech na této Zemi vlastně jedná.

A jsou to právě ženské energie ve vaší dosud jednotné duální bytosti, které tolik touží poznávat, vědět a znát. A rozhodly se  nebýt aspoň na chviličku pouze převodovou pákou boží vůle ve světech hmoty.

Je to ženský princip ve vás, který chce poznávat a znát, tvořit samostatně ze sebe a kterému podílet se na tvoření bez uplatnění vlastního chtění a iniciativy již nestačí. Proč myslíte, že dnes rodí děti ženy a ne muži? To ženské energie ve společném duálu si již tehdy přály samostatně tvořit ze sebe!

Tehdy jste prostě jednou poprvé pod vedením své ženské části opustili přikázanou trasu, postavili se příkazu Stvořitele a zastavili jste svůj předem plánovaný let o své vůli třeba u jistě pro ženu ve vás inspirující scény kopulace páru dvou tyranosaurů na třetihorní savaně.

Je to zajímavé, počkej chvilku, jen to omrknu a jedeme zase dál! Tak vás ujišťovalo vaše  ženské „Já“, tehdy stále ještě v rovnováze s vaším mužským „Já“. A vaše mužské „Já“ se prostě podřídilo – ostatně – což to jako muži neděláte dodnes, když chcete mít doma klid?

Při pohledu na nechutné  praktiky těch obrovských zvířat při páření ve vás tehdy jako v nádherné čisté bytosti shůry převládlo v první chvíli zděšení a rozhořčení nad tím, co se tu dálo.

Pusté násilí páchané samcem na nebohé samici a navíc ten zřejmý požitek obou z tak ohavného aktu! Ne, nikdy, zní ve vašem nitru rozrušený hlas vaší vnitřní ženy a vy radostně jako muž přitakáváte.

A utíkáte spolu, ženské energie spolu s energiemi mužskými, ve shodě a dosud v jednotě zpět na vyhrazenou trasu a ještě třeba eony věků odoláváte a opět plníte vzorně pokyny Stvořitele. Ale jak říkávají staří: kdo jednou zkusí, ten pak už musí.

Sílící nutkání a rostoucí zvědavost ženské části vašich dosud jednotných a harmonických energií ve vás samotných se pomaličku prosazuje a nakonec vás oba dostane.

Touha poznat zakázané ovoce vítězí a vy se jednoho z vašeho dnešního pohledu člověka spíše škaredého než hezkého dne zde na Zemi znovu / a pak stále častěji / zastavíte, aby jste situaci obhlédli ještě více zblízka.

Studujete, omrkáváte pohyb těch neskutečných oblud, fascinují ženu ve vás dosud nepoznaným, svojí silou a byť ještě nepříliš horkou, ale již tepající krví. A pak tutéž ženu ve vás napadne, jaké by to bylo takhle si to na zkoušku všechno prožít.

Od záměru je jen krůček k činu. A vaše ženská část se napojí perispritem své části vás jako  ducha na smyslové orgány některého z praještěrů a takto napojena si i prožije onen pro ni tak zajímavý akt.

Vy jako mužská část duálu, byť se odtahujete od té hrůzy sebevíc, jste skrze své spojení se svou duální ženskou částí rovněž do děje na této nízké rovině vibrací zataženi.

Klíčové z  hlediska dalšího vývoje je, že do kmitočtů svého společného duchovního mikrokosmu založeného na jemném magnetismu vysokých vibrací energií Světla, kterými jste dosud spolu uvnitř své jednotné bytosti žili, vletí drtivá síla elektrického fluida pozemského života vyšlechtěného padlými anděly v odporu proti Stvořiteli.

Proč se člověk stává závislým na čemkoli?

Proč se člověk stává narkomanem? Proč se stává alkoholikem? Proč se stává závislým na čemkoli? Protože je v něm podvědomá touha části jeho bytosti vše poznávat a prožít. Poznávat a prožít až do nutně následující závislosti na opětovném prožívání!

Ach ty ženy, že ano, pánové! Ale pozor, jsou i ve vás dodnes, ty vaše vnitřní ženy!

Do jablka poznání bylo kousnuto: Rozpad jednoty a pád do hmoty

A ona drtivá, silná elektrická energie praještěřího dovádění prosytí svou silou jemné magnetické spojení obou vašich duálů a naruší jejich jednotu. Spojení se prostě přepálí a od této chvíle je původní Jednota minulostí. Jste definitivně dva a začíná pád ženské části vašich energií do hmoty.

Do jablka poznání bylo kousnuto. Žena ve vás nabídla poznání muži ve vás a on přijal. A byli jste společně vyhnáni z ráje, tedy z Jednoty oceánu božského světla a stali jste se individui v tomto stvoření. Noříte do duality, jste dva v jednom, ale už vlastně každý sám, muž a žena, tedy mužská a ženská energie, prozatím ještě od sebe ne až tak vibračně vzdáleni.

Vaše ženství se ale už veze na své nezvládnuté a nezvladatelné touze poznávat a ochutnávat vše, co je tady dole na dosah a utěšeně „padá do hmoty“ stále hlouběji. Ostatně, doprovázeli jste někdy manželku do nákupního centra a svěřili ji nákupní kartu ? Pak jistě víte, o čem je řeč.

Stále hůře se ženě ve vás z této Země odchází s potemnělým světelným tělem a žádostmi, jejichž opakované uspokojování se jí stává nezbytností. A ona si pořizuje k realizaci svých vášní a tužeb postupně stále hrubší a hrubší hmotné tělo, aby se do těchto vášní a tužeb mohla nořit a jimi se dokonale sytit.

Její a tedy i vaše společné tělo, ke kterému jste jako mužská část původně jednotného duálu připoutáni, se postupně stává stále hutnějším a hutnějším, od průhledného  éterického po měkké a tvárné tělo jako z vodních krystalů.

A vibrační vzdálenost mezi ženou / vědomím těla / a mužem / vědomím ducha / roste. A vy jste tím původním obalem obou dvou, nyní tou duší ve vibracích uprostřed mezi nimi. Duší, která dodnes prožívá spolu s ním nelásku muže ve vás k vlastní vnitřní ženě, která se z vašeho i jeho pohledu spouští při každé příležitosti s hmotou ve svém okolí.

Jednoho nejméně krásného dne zjistíte, že už není ve vaší moci své tělo vlastní vůlí rozpustit a znovu zhmotnit. Stáváte se definitivně skrze své ženství zajatci hmoty, byť jste hodně dlouhověcí.

Stvoření dnešního člověka páté rasy

Ještě jako Atlanťané začínáte tvořit kolektivně i soukromě stále více tady na Zemi a zabředáváte do dějů ve hmotě kolem sebe. A rozhodně při své tvorbě zde už tolik nehledíte na to, co si přeje Stvořitel, ale na to, co si přejete vy sami.

Možná to tušíte, možná ne, ale svými skutky zde stále více podléháte karmickému zákonu a důkazy vašich provinění se hromadí. Archandělé se svými podřízenými anděly evidují vaše přečiny a karmické bytosti zavádějí stále nové a nové karmické spisy.

A byli jste to nakonec vy jako lidé čtvrté rasy, kteří z pohodlnosti a ve své snaze vyrovnat se Bohu, stvoříte z pozemských primátů postrádajících ducha lidské tělo dnešního člověka páté rasy ke své obsluze a potěšení.

Do těl lidí páté rasy zasadíte zárodky příští inteligence a duchovního vývoje tím, že do nich vložíte původně velmi nesebevědomé a hodně omezené entity lidského ducha z oblastí těsně u hranic duchovních a jemnohmotných světů. Právě ti se dnes vyvíjejí na této Zemi jako tzv. praví lidé tohoto světa.

Samozřejmě ne do všech výtvorů, které jste v té době páchali, vám bylo povoleni vložit duchovní podstatu. Stvořitel spolurozhodoval a vyhověl vám tam, kde jste tvořili / spíše výjimečně / v souladu s jeho potřebami.

Zacházeli jste s nimi a chovali jste se k nim všelijak, vy dlouhověcí, k oněm lidem krátkověkým. Považovali jste je za méněcenné a chovali jste se k nim jako ke služebným bytostem.

Jednoho krásného dne tato Země na své pouti galaxií natolik poklesla ve vibracích, že je nutné, aby jste ji opustili. Ale ne všichni však natrvalo. Vy, kteří jste se zamotali do karmických vazeb mezi sebou a s entitami lidí páté rasy, jste svojí karmou opakovaně přitahováni zpět do těl lidí páté rasy.

Bylo již řečeno, že je to právě vaše ženská složka, která má podstatně nižší vibrace než složka mužská a proto si periodicky vytváří k naplnění svých žádostí a tužeb zde ve vibracích 3D pro sebe hmotné tělo a jeho vědomí. A vaši mužskou složku poutá ke sférám, jejíž prožívání pro ni neznamená nic skvělého.

A ejhle, máme tu vás v těle člověka páté rasy. A vy jste  tou duší, v níž jsou spojeni ten, který zůstává nahoře v duchovnu a je tam pevně ukotven, s tou, která je padlá do hmoty a jí uvězněna tady dole. Muž a žena ve vás, duch a ego ve vás, vědomí ducha a vědomí ega ve vás.

Takže jak? Trváte na tom, že ego je váš nepřítel, se kterým je nutno bojovat? Proč ne? Chcete tedy nakopat svému egu s chutí do zadku? Prosím, poslužte si. Doporučuji vám zkusit to s rozběhem. Když už, tak už. A buďte nemilosrdní. Nejlepší jsou boty s kovovou špičkou.

Kopete totiž do zadku sami sebe. Takže pokud to skutečně děláte, nic jiného než tohle kruté zacházení se sebou samými si nakonec ani nezasloužíte. Vy, mužové, mužské energie ve vás, kopete do zadku tu část sama sebe, které se štítíte a která je vám odporná,  protože je jako žena ve vás, tedy ego, ponořena do hmoty a válí se v blátě.

Jste plni touhy tu ženu v sobě trestat?

Cítíte ji, tu touhu trestat?

Trestat sebe sama?

Pak ovšem jako duchové trestáte tam, kde máte odpustit. Odsuzujete tam, kde nemáte soudit ! Odmítáte soucit tam, kde soucítit je na místě. A odmítáte podat pomocnou ruku tam, kde je podaná ruka jediným řešením. A nechcete dát lásku tam, kde je láska jedinou silou, která může pomoci i vám osobně jako duši.

Právě jen láskou k sobě můžete pomoci „sami“ „sobě“!

Pomoci ke znovuzrození do jednoty!

Čí znovuzrození, ptáte se?

Vás samotných!

Sebe sama!

- pokračování -