6. Návrat do života aneb Pohádka o Popelce

Je mi pětačtyřicet a tak ještě někdy počátkem tohoto roku jsem byla naprosto zoufalá – své mládí jsem prožila na malé vesničce a byla jsem nechtěným dítětem své maminky za svobodna – maminka se vdala a přibyly dvě sestřičky – svého pravého otce jsem nikdy nepoznala a ten nový si mne absolutně nevšímal.

Můj život v dětství mi z dnešního pohledu připomíná pohádku O Popelce – byla jsem v rodině vždy ta vzadu, která nic neumí a proto je k ničemu – ale také ta, které všechno musí, aby si zasloužila alespoň občas záblesk nějakého citu ze strany těch okolo.

O nic lépe mne nepřijímalo ani mé okolí – jak jsem vyrůstala, hledala jsem způsob, jak z tohoto prostředí uniknout za každou cenu – vzala jsem si prakticky prvního muže, který měl o mne zájem – v manželství jsem měla dítě, které ve třech letech zemřelo na zákeřnou chorobu – další už nepřišlo a já jsem vedle manžela zůstala sama -

manžel, se kterým jsem nyní v rozvodovém řízení, mne nikdy jako životní partnerku nepřijal – používal mne ve všech směrech jako něco, co mu patří – před těmi deseti měsíci jsem byla už naprosto na dně – cokoli z toho, co jsem zkusila i v oblasti duchovna, bylo k ničemu – nadopována antidepresivy jsem dělila svůj život mezi termíny návštěvy u psychiatra – vážně jsem uvažovala o odchodu ze života -

v jedné zvlášť zoufalé chvíli jsem se dostala na stránky internetového magazínu Matrix – zaujaly mne články pod pseudonymem „ragauian“ a ve svém zoufalství jsem autoru napsala pár řádek – ujal se mne a začali jsme pracovat přes internet – s odstupem času si uvědomuji, jak jsem byla obtížný případ – moje hmotná holčička ve mně byla ještě batolecím věku a zoufale hledala, kdo se jí ujme – a já, její vlastní duchovní sestra, jsem k ní cítila takový odpor, že jsem ho nedokázala vlastní silou tak docela překonat -

a moje hmotná přítelkyně mi stále nedůvěřovala a skrze ni mi i nadále přicházely ošklivé vidiny nějakých příšerek, které mne strašily již léta jak ve snu, tak i v průběhu běžného dne -

nastalou patovou situaci jsme řešili prací na vymazání strachu z nepřijetí – ten strach se objevil v mé psychice již hluboko v prenatálním věku a provázel mne ve velkém rozsahu dodnes – neskutečně na mne zabrala vizualizace mého hmotného já, oné dívenky v batolecím věku, kterak je ponořena do ošklivé bažiny plné oněch šklebících se potvůrek, které na ni dorážejí -

a já, jako dospělá a velká žena, jsem se postavila do pozice té, která se oněch potvůrek absolutně nebojí - hovořila jsem ke svojí malé / svému vnitřnímu dítěti / a přesvědčovala ji, aby mi podala ručičku, že ji z té bažiny vytáhnu – chuděrka, ona se tak bála – bylo jí v té bažině hrozně, ale vyjít z ní ven se bála taky – protože tam to aspoň znala a co je venku, to nevěděla a děsilo ji to -

nakonec se mojí poctivou snahou jí pomoci a mojí láskou, kterou jsem ji předávala ve velkém, nechala přesvědčit a byla ochotna mi podat ruku – a já jsem ji postupně z oné bažiny dostala a s úlevou jsem zjistila, že ty potvůrky za ní výš už nemohou –  vnitřní tlak v mé duši na obtížné prožívání těchto nepříjemných energií slábl a ono nádherné batole, které jsem objímala a konejšila, kudy jsem chodila, začalo dorůstat -

čím bylo větší, tím nám bylo spolu lépe, a já jsem až tehdy pochopila, že tento proces ve mně uvolnil zdroj vnitřní síly, který mi pomáhá stále lépe zvládat vlastní život – samozřejmě nebylo ještě zdaleka vyhráno – následovala práce na ochraně vlastních energií, emocionální čištění i přemazávání spousty falešných mentálních a emocionálních vzorců, které byly do mne vloženy v dětství -

vím, že mne čeká ještě pořádný kus práce -  tohle vše se musí ve mně  upevnit a své vnitřní změny musím potvrdit v každodenní praxi svého života v tomto světě  – neutíkat, žít tady a teď – vy dvě spolu, píše mi ten, který mne vedl v těch těžkých chvílích - vy dvě spolu, v  lásce a důvěře k sobě , s vírou v sebe, život, svět a lidi kolem sebe – to jsou nejčastější slova v jeho mailech které si dodnes občas vyměňujeme - děkuji životu za vše špatné, co mi předložil k prožití – jedině díky tomu jsem byla nucena tohle najít a zvládnout - poprvé ve svém životě mám pocit, že skutečně žiji -

dosud se mnou manipulovali ti druzí -  věřím, že teď dokážu být sama sebou – s tím, co jsem v sobě a o sobě během práce na sobě poznala, si troufám řešit cokoli – a můj život se stává zajímavým a stále radostnějším -