Ukázka z knihy Poutníci do země andělů aneb něco málo o historii předků Slovanů a jejich příchodu do Evropy

Pokračuji v programu vašeho seznámení s dílem vynikajícího českého autora Ivo Wiesnera /1933–2008/, tentokráte knihy s  názvem Poutníci ze země andělů. Připomeneme si tak osobnost tohoto vynikajícího člověka a spisovatele, jehož dílo se zabývá dávnou historií slavných předků našeho národa a je protiváhou západně pojaté historiografické verze existence Slovanů v Evropě jako jakéhosi „omylu“ dějin, se kterým se naši nejbližší sousedé, Germáni již několikráte pokusili po dobrém i po mnohem méně dobrém razantně vypořádat. A snaží se o to dodnes.

Ivo Wiesner byl absolventem písecké reálky a brněnské techniky. Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii v oblasti výzkumu a rozvoje plastických hmot. Byl autorem více než 330 patentů a asi 50 odborných a vědeckých prací publikovaných v různých odborných časopisech. Zabýval se esoterikou, historií dávných civilizací, starověkými technologiemi a především skrytými dějinami českého národa. Napsal tyto knihy:

Světlo z dávných věků, Národ v lénu bohů, Předpeklí ráje, Bohové a apokalypsy, Děti moudrých draků, Rozprávění s bohy, Poutníci do země andělů, Alchymie a theurgie svatého ohně, Stezka draka, Temné mocnosti proti stezce draka a spolu s manželkou přeložili védský spis o létání Vimaanika Shaastra.

Ve této své knize se zabývá m.j. i historicky danými příčinami animozity mezi Germány a Slovany ve střední Evropě a vyvrací nacistickou teorii a příslušnosti Germánů k původní árijské rase. Naopak přivádí řadu poznatků o faktu, který jsem již směrem k vám dříve uplatnil. Totiž fakt, že Árjové a jejich následovníci Slované a Ásové a jejich potomci Germáni bojovali již v démonských válkách před mnoha tisíci lety na opačných stranách fronty. A byli to právě oni, předkové Germánů, tehdy jako Asurové, kteří spolu se Syny Beliahu, tímto temným satanským atlantským svazkem napadli a nakonec i prohráli boj se Sury, Syny světla, k nimž patřili předkové Slovanů — Árjové.

Ten boj trvá až do dnešních dnů. Nezapomínejte na to, odkud jste vzešli. Nikdy nedokážete být jako oni. Máte jako národ v sobě cit pro pravdu a Světlo, které je jim absolutně cizí. Jen se kolem sebe rozhlédněte, oko vidí, oko není blbec. Zřejmě není náhoda, že knihy Ivo Wiesnera jsou zcela vyprodány a s dotisky se podle mých informací údajně neuvažuje. Našim eurohujerům a germanofilům mezi vámi neustále nesmyslně volenými VIP spoluobčany se to zřejmě nehodí z mnoha důvodl do krámu. Mnozí z nich se prodávají směrem na západ za hubičku. Čtěte prosím:


HYPERBOREA — KOLÉBKA ÁRIJSKÉ CIVILIZACE

Po kataklyzmatu provázejícím cyklus Nimiru v roce 3.449 p. n. l. byla původní prastará evropská kultura prakticky zničena a rozsáhlé oblasti byly zbaveny lidí i živých tvorů. Došlo ke změnám mořských a následně  i vzdušných proudů, takže některé oblasti Země se topily v nepřetržitém dešti a jiné žíznily. Nedostatek vláhy a krutá žízeň postihly i rozsáhlou říši Aryanů — Árjů v oblasti vymezené Kaspickým mořem, Hindúkušem, Tien Shanem a jižními svahy pohoří Ural, tedy oblasti zvané Turánská nížina.

Tato nížina, původně bohatá na vláhu a zavodňována mnoha řekami, byla velmi úrodná a dokázala bez obtíží uživit početnou árijskou entitu.  Po kataklyzmatu rostoucí sucho a s ním  neúměrně klesající úroda hrozila početným Árjům hladomorem, proto se árijské kmeny začaly posunovat jednak do severní Indie, jednak do oblasti Černého moře a na území dnešní Ukrajiny. Řečtí historikové měli zprávy o velké a bohaté říši zvané Aria, obývané početnými kmeny bílé rasy Aryanů, od kterých odvozovala svůj původ i většina řeckých kmenů sídlících původně v západní části oblasti Černého moře a Malé Asie. Staré historické informace potvrdila především anabáze Alexandra Velikého, který se svým vojskem dosáhl území Arie a jistý čas zde zůstal.

Rozloha Arie nebyla přesně vymezena, ale s velkou pravděpodobností zahrnovala celý dnešní Afghánistán, západní část Íránu až ke Kaspickému moři a zřejmě část severního Pakistánu. Védy uvádějí, že Árjové přišli do oblasti Turánské nížiny již v poslední třetině věku Dvápara yuga, což přibližně odpovídá období kolem 5.500 př. n. l. Védy také tvrdí, že do této nové vlasti přišli Árjové z původní pravlasti zničené přívaly ledu (Hyperborea).

Postupně se osamostatnily dvě skupiny původně jednotného národa a vytvořila se větev východních  Árjů ( brahmáni) a větev západních Árjů(zoroastrovci, lid Avesty) vyvíjející se v Persii. Dávné tradice íránských Árjů hovoří o tom, že pranárod Thandů (Zendů, Zendiků) existoval na počátku časů, z nichž  později vzešli Árjové a sami Thandové přinesli s sebou na Zem soubor kanonizovaných posvátných textů známých pod jménem Avesta či Thand Avesta (Zend Avesta), ale tyto texty se v průběhu času ztratily. Podle dochovaných pověstí byla Thand Avesta ve své původní verzi zjevena Ahura Mazdou ( Stvořitelem) přímo nejvyššímu knězi Thandů Zarathustrovi ( Zoroastrovi) a ten zjevně texty sepsal v prastarém, dnes zapomenutém jazyku Thandů jako posvátnou knihu Thand  Avesta. Zarathustra pak podle pokynů Ahura Mazdy založil nové náboženství později po něm pojmenované „ zoroastrismus“.

Vycházeje z výsledků systémové analýzy, je pravděpodobné, že Árjové představují jeden ze čtyř proudů hyperborejských exulantů, kterým se podařilo přežít řádění živlů provázející cyklus Nimiru v roce 9,564 př. n. l. Znamená to tedy, že Keltové a Árjové jsou dvě velmi úzce spojené bratrské větve jedné a téže rasy. Keltové pravděpodobně vstoupili do Evropy v několika po sobě následujících vlnách od severu přes Britské (Cínové ostrovy) a Skandinávii, kdežto Árjové použili východní únikovou trasu přes Novosibiřské ostrovy, představující s velkou pravděpodobností neponořený zbytek Hyperboreje, k ústí Leny a postupně podél horských pásem Sajan, Ala Tau a Tien Shanu nakonec dospěli do Turánské nížiny, kde vytvořili již zmíněnou říši Ariu.

Některé indicie naznačují existenci dalšího proudu hyperborejských exulantů, který překonal mělký šelf Barentsova moře a po dosažení pevniny  Nové  Země pokračoval dál k ústí Pečory a podél západních svahů Uralu dospěl až do severozápadní Evropy již jako slovanští Antové. Je pravděpodobné, že přeměna hyperborejských exulantů  v entitu Árjů trvala několik tisíc let, přičemž Árjové mohli do Turánské nížiny skutečně dorazit kolem roku  6.000 př.n.l.

To by potvrzovalo udržovanou védskou tradici o počátku  období  Védů kolem roku 5.500 př.n.l., což odpovídá i informacím o založení kvetoucí říše Aria vznešeného lidu Aryanů.

Mezi prvními badateli, kteří hovořili o předpokládaném původu Árjů  z národu arktických Hyperborejců byla nesporně H. P. Blavatská, která měla možnost seznámit se se starými manuskripty uloženými v knihovnách klášterů Tibetu, Kašmíru a severní Indie. Prvním  z badatelů, kteří se zabývali hlubší analýzou vztahů Árjů k Hyperboreji byl prezident Bostonské univerzity W. F. Wilson. Jeho hypotéza spočívá v označení Hyperboreji jako kolébky bílé rasy.

Indický filozof B. G. Tilak (1856–1920), který napsal dvě závažné knihy „ Orion or Researches into the Antiquity of the Vedas“ a „The Arctic Home in the Vedas“, dokazuje realitu arktického původu Árjů s tím, že Svitadwipar (Hyperborea) byl zničen přívaly ledu v období 10. 000–8.000 př. n. l.  Můžeme tedy konstatovat, že existuje dostatek důkazů a indicií o původu Keltů a Árjů z Hyperboreje.

O  „ NEÁRIJSKÉM“   PŮVODU   GERMÁNŮ

Předkové Germánů či přesněji Normanů přišli z hvězdného světa jménem Jotunheim (Domov obrů), kde žili na březích velkého oceánu, ve kterém na ostrově sídlil posvátný had Midgardsormr a hlídal strom života jasan Yggdrasil. Z nejasných důvodů /???/ byli z původního domova odvezeni na Zemi a vysazeni na březích moře, které lze identifikovat jako Černé moře. Sami sebe nazývali ÁSOVÉ (VYHNANCI) a po čase osídlili území kolem tohoto moře, především dnešní Malou Asii, Thrácii, jižní Ukrajinu, jižní Rusko a Kavkaz.

Kavkaz byl Ásy nazýván „Bifrost“ (Duhový most), neboť pro ně představoval duchovní spojení s hvězdnou pravlastí. Hlavní město bylo nazváno Ásgaard a v něm bylo i sídlo krále.  Nedaleko Ásgaardu, na úpatí pohoří Ida , vybudovali Ásové chrám zasvěcený prabohu Thorovi. Prostranství před Thorovým chrámem  známé jako Idská pláň bylo shromaždištěm Ásů při posvátných obřadech, poradách či volbě krále. Svoji novou vlast Ásové pojmenovali „Thorheim“ (Domov boha Thora) a reflexi na to nacházíme  v řeckém tvaru „Thráké“ a dnes pojímané jako „Thrácie“.

Chanellingová informace ze zdroje „Lyssa Royal Corner“ udává, že Normané a zejména Vikingové  pocházejí ze staré mimozemské rasy kdysi sídlící  v planetárním systému v souhvězdí Lyry a ujalo se pro ně označení „Rudohlaví“, pro měděně až jahodově červenou barvu vlasů. „Rudovlasí“ měli mohutně vyvinutou kostru i svalstvo a tělesná výška mužů se pohybovala mezi 170–220cm, měli bílou barvu kůže, oči v různých odstínech zelené a pokožku velmi  citlivou na sluneční paprsky. Projevovali se údajně jako velmi průbojné , podnikavé, násilnické, nesnášenlivé, bojechtivé a buřičské plemeno, které bylo v dávných časech pro své negativní vlastnosti deportováno na Zemi.  Normané a Vikingové jsou přímými potomky Ásů.

Démonské války

ramayana1

When morning came, Rama, taking the celestial ship, ready to start. That ship was large and beautifully decorated, two-story, with many rooms and windows. The ship issued a melodic sound before soar in the clouds … so is described in the ancient Indian epic "Ramayana".
When morning came, Rama, taking the celestial ship, ready to start. That ship was large and beautifully decorated, two-story, with many rooms and windows. The ship issued a melodic sound before soar in the clouds … so is described in the ancient Indian epic „Ramayana“.

 

Během tzv. „démonských válek“, při nichž chtěli Asurové ovládnout území Suernů, jednalo se o střet mezi trojspolkem Trigardů na jedné straně  a  Velkým Bílým bratrstvem (Suerny) na straně napadených. Trigardové představovali tři bojechtivá plemena Ásů, Nagoliánů (Mongolů) a atlantských Tzolkinů (Toltéků).

Války trvaly údajně asi tisíc let a skončily vítězstvím Suernů, jímž velel Parašúráma (Ráma – kšátria). Zbytek Ásů, který přežil se musel shromáždit na Idské pláni a ve dvanácti skupinách odpovídajících dvanácti kmenům Ásů byli zajatci deportováni na sever Evropy, kde se postupně změnili v germánské kmeny Normanů, Vikingů, Rusů a dalších entit. Přelidnění a zhoršení klimatu na severu Evropy přivodilo hlad, a tak byli Germáni donuceni pronikat na jih, kde se střetávali s Kelty a dalšími entitami navazujícími na původní ligurské osídlení. Z toho všeho je zřejmé, že Němci jako potomci Germánů či Normánů, nemají s Árji naprosto nic společného a teze nacistických ideologů o árijském původu Němců neodpovídá skutečnosti.

Říše Aria vzkvétala až do období kolem roku 3.449 p.n.l., kdy úder živlů vyvolaný cyklem Nimiru zjevně postihl i Ariu a v následujících letech způsobil i výraznou změnu klimatu Turánské nížiny, která se rychle začala měnit v poušť. Hrozící hladomor donutil Árje z Turanské nížiny odejít, a tak došlo k „ druhému stěhování národů“. Západní oblast Černého moře a východní Středomoří bylo těžce devastováno řáděním živlů vyvolaných cyklem Nimiru a tato oblast byla téměř liduprázdná. Podle zpráv antických historiků byly Attika, Egeis a Thrákie zcela zničeny.

Život se sem začal vracet až po třech stoletích. Můžeme tedy předpokládat, že první vlny Árjů mohly dosáhnout Egeis, Thrákie a Attiky kolem roku 3.100 př.n.l. O jménech kmenů přicházejících Árjů z období“ druhého stěhování národů“ není dost spolehlivých údajů.  Z této vlny pocházejí první protořecké kmeny Achájů, ale i stepní kmeny Skythů, kmeny Chetitů. Horské kmeny Árjů sídlící v Afghánistánu, severním Pákistánu a severním Kašmíru (Kofénové či Káfirové, Nýsové, Baktrové a Sakové) nebyly řáděním živlů příliš ohroženy a proto setrvaly ve svých horských sídlištích.

O historii Slovanů

Římská říše pod vládou Hadriána (vládl 117–138). Venedové sídlili pravděpodobně na horní Visle v dnešním Polsku.
Římská říše pod vládou Hadriána (vládl 117–138). Venedové sídlili pravděpodobně na horní Visle v dnešním Polsku.

Tyto horské kmeny vyhnalo teprve kataklyzma vyvolané střetem Země s asteroidem či kometou Typhoon, k němuž došlo v roce 1495 př.n.l. Prudká změna klimatu, zejména snížení atmosférických srážek a značné ochlazení způsobilo zhroucení zemědělství a chovu zvířat, takže i tyto kmeny odešly hledat lepší životní podmínky. Jejich pohyb na západ, který vyvolal řetězovou reakci, která odpovídá „třetímu stěhování národů“ , jež je v archeologii známější jako „stěhování mořských národů“. Nás zajímají především árijští Nýsové, kteří prošli územím dnešního Ruska a jižní Ukrajiny, načež se podle některých indicií na mnoho století usadili na území mezi karpatským obloukem a  Dněprem, především na Podolské vysočině. Časem se Nýsové rozrostli počtem a jejich přítomnost v této oblasti byla zaznamenána řadou antických historiků, pod jménem Vánové, Venedi Wenedi či Wenedové, a to již ve 2. století.

Jižněji usídlená árijská skupina byla nazývána Slovini či Sklavini. Nástup suchého podnebí počátkem 4. st. uvedl do pohybu stepní nomády Povolží a ti vyvíjeli tlak nejprve na Sloviny a později i na Nýsy. Během tohoto „čtvrtého stěhování národů“ Slovini postupně obsadili celé povodí Dunaje až po Mohan, přičemž přibližně kolem 4. St. pronikli chebskou branou do Čech a osídlili odlesněné oblasti, v nichž dříve sídlili Keltové a Markomani (zejména západní a jižní Čechy). Winedové-Nýsové  obcházeli severní úbočí Karpat a načas se usídlili v oblasti dnešního polského Slezska.


Zdroj a další informace:

  • Ivo Wiesner, „POUTNÍCI DO ZEMĚ ANDĚLŮ“
  • Ivo Wiesner věřil v poslání českého národa (Čechů, Moravanů, Slezanů i Slováků). Více o jeho historii napsal v knize „Národ v lénu bohů“, kde se snaží ukázat spojení mezi dneškem a dávnou historií. K nalezení v této rubrice: http://www.ragauian.cz/category/ivo-wiesner/narod-v-lenu-bohu/