Přečtěte si něco o sobě — vy, kteří již kráčíte „úzkou cestou“ ke znovuzrození v duchu. Něco o tom, jací jste byli, jací jste a jací budete.

Možná bych místy něco napsal líp nebo pozměnil. Ale ponechám tento text tak, jak ho jeho autorka stvořila. Je o vás, kteří jste se rozhodli být světlem lidem kolem sebe. Je o tom, co vás kdysi trápilo i o tom, jak jste trpěli. I o tom, jak důležité je, co děláte. Ani tato paní neví nic o možnostech rekonstrukce lidské psychiky, jak jste ji poznali. Ale hezky píše o tom, jaké to je, když už to máte za sebou a užíváte si plodů své práce na sobě. Ode mne to už všechno znáte. Určitě si to rádi přečtete i v jejím podání:

Světelné bytosti jsou duše, které v sobě mají zakódovánu obrovskou vnitřní potřebu šířit na Zemi světlo (poznání, svobodu a lásku – nejenom k druhým, ale i k sobě). Cítí to jako své poslání. Velice je přitahuje duchovno a vůbec terapeutická práce, kde mohou druhým pomáhat.

Protože jejich činnost musí být provázena pocitem SMYSLU, cítí se často jiní než ostatní lidé. Na své životní pouti prožívají spoustu různých úskalí, a život je nutí k tomu, aby si sami nalezly
svoji vlastní, jedinečnou cestu.

Světelné bytosti jsou velmi často individualisty, kteří nedokáží zapadnout do pevně stanovených společenských struktur. Mívají i potíže s autoritami, protože necítí, že by měly
někoho poslouchat jenom proto, že „se to musí nebo má“.

Název „světelná bytost“ může vést k nedorozuměni, protože někomu může evokovat, že se světelné bytosti staví lepšími než ostatní, že jsou ‚jiní’, odlišní od těch, kteří ‚světelní‘ nejsou. Toto pojetí je však od filosofie světelných bytostí na hony vzdálené, neboť vydělování se jako něco ‚lepšího‘ či ‚vyššího‘ je věru značně ‚neosvícené’. Blokuje růst svobodného a láskyplného vědomí.

V určitém stadiu svého vývoje se světelnou bytostí stává každá duše, takže toto sousloví není vyhrazeno pro konkrétní, omezený počet „světelných bytostí“.

Světelné bytosti se v žádném případě vydělovat od ostatních bytostí — ani se nad ně povyšovat — rozhodně nechtějí. Mají jenom poněkud jinou historii než ostatní, kteří do této skupiny nepatří. Díky tomu mají odlišné psychologické rysy, které jsou pro tuto skupinu charakteristické. (O některých jsem se již zmínila, o dalších si povíme dále.)

Proč se však začal název „světelné bytosti“ (v AJ ‚lightworkers’) používat, když kvůli němu může docházet k mnohým nepochopením? Jednoduše proto, že vyvolává asociace, jež v dotyčných probouzejí hlubinnou paměť a pomáhají se jim rozpomenout na jejich původ a poslání.

Světelné bytosti v sobě mají schopnost dosáhnout duchovního probuzení rychleji než ostatní populace.

Proto se zdá, že — pokud chtějí — dosahují v rozvoji pozoruhodných výsledků a v rekordním čase. Ani to však není „důkazem“, že by byly
‚lepší’. Jsou jenom staršími dušemi než většina těch, které jsou v současné době na Zemi inkarnováni. Výraz starší by se měl chápat jako ‚zkušenější’, spíše než aby se vztahoval k lineárnímu času. Světelné bytosti již před svým příchodem na Zemi a započetím své mise dosáhly určitého stupně ‚osvícení’.

Vědomě si zvolily, aby byly pevně vsazeny do „karmického kola života“, a mohly tak na vlastní kůži poznat, co lidský život znamená, jaké to podlehnutí zmatkům, strachu a iluzím vlastně je.

Podstoupily to proto, aby co možná nejlépe pochopily „pozemskou zkušenost lidského života“, jež jim usnadní naplnění jejich následující mise. Jedině díky tomu, že sami projdou všemi úrovněmi nevědomosti a klamu, získají nakonec prostředky, jak druhým pomoci zbavit se strachu i otroctví, a dosáhnout stavu skutečného štěstí a osvícení.

Světelné bytosti od útlého věku cítí, že jsou jiní než ostatní. Mnohdy mají pocit, jako by byly od druhých izolováni, cítí se opuštění a nepochopeni. Bývají to samostatné individuality, hledající sami svoji osobitou cestu životem. Mají potíže zapadnout do rámce tradičních rolí a společenských struktur. Jejich problémy s autoritami vyplývají z toho, že cítí vnitřní odpor vůči rozhodnutí a hodnotám, které jsou založené jenom na projevu moci, či dosažené hierarchickým postavením; tento rys odporu vůči bezmyšlenkovitým a stereotypním projevům autority je zjevný i tehdy, pokud je světelná bytost neprůbojná a stydlivá.

Tento odpor má souvislost se samotnou podstatou jejich poslání zde na Zemi. Světelné bytosti přitahuje práce, při níž mohou lidem pomáhat, jako jsou terapeuti a učitelé. Často bývají také psychology, léčiteli, lékaři a zdravotními sestrami a tak podobně. I když se jejich profese v prvním plánu pomocí lidem nezabývá, je v nich jasně viditelný záměr přispívat svojí prací k vyššímu dobru lidstva.

Jejich náhled na život je zabarven potřebou pochopit, jak do sebe všechno zapadá, jak to je vzájemně propojeno a jaké to má souvislosti. Uvědomují si, nebo aspoň nesou ve svém podvědomí, vzpomínky na to, jaký život byl ve světelných sférách, kde nebyly spoutáni hmotou a z ní vyplývajícími povinnostmi. Občas je po nich přepadne stesk a cítí se na Zemi jako cizinci.

Hluboce si váží života a uctívají jej, což se u nich mnohdy projevuje v lásce ke zvířatům a v zájmu o životní prostředí. Když činností člověka zmizí nějaký živočišný nebo rostlinný druh, cítí v hloubi svého srdce nesmírný pocit ztráty a žalu. (V AJ existuje výraz „Pečovatelé o Zemi“ – Earthkeepers.)

Jsou laskavé, citlivé a empatické (dokáží se vžít do pocitů druhých). Mívají potíže se zvládáním agresivních přístupů a mnozí mají problémy s tím, když se mají sami za sebe postavit. Mohou působit jako snílci, naivkové nebo idealisté, kteří žijí v oblacích. Protože snadno pochytí (i negativní) pocity a nálady lidí kolem sebe, je pro ně důležité trávit pravidelně nějakou dobu o samotě. To jim napomáhá k rozlišování jejich vlastních pocitů od pocitů druhých. Čas o samotě potřebují k tomu, aby se sbližovaly sami se sebou a s matkou Zemí.

SVĚTELNÉ BYTOSTI A HODNOTY VĚTŠINOVÉ SPOLEČNOSTI

Světelné bytosti prožily na Zemi mnoho životů, a v mnoha z nich se intenzivně zabývaly spiritualitou nebo náboženstvím. Byly členy dávných náboženských a mystických řádům, žily jako mniši a jeptišky, poustevníci, léčitelky, vědmy, šamani, kněžky apod. Tvořily most mezi viditelným a neviditelným světem, mezi běžným pozemským životem a mystickými posmrtnými říšemi, mezi Bohem a dobrými a zlými duchy.

Za naplňování těchto rolí byly často pronásledováni a perzekvováni. Mnoho jich bylo za své neobvyklé schopnosti upáleno nebo umučeno. Jejich duše si tato traumata z pronásledování dobře pamatuje, což se u nich může projevovat třeba v podobě strachu plně se uzemnit, být zcela přítomní tady a teď — a to kvůli vzpomínkám na brutální napadení a odsuzování za to, že jsou takoví, jací jsou.

Kvůli hodnotám a názorům většinové společnosti, které jsou často v ostrém protikladu vůči jejich vnitřním impulsům, mnoho světelných bytostí zbloudilo a začalo o sobě silně pochybovat, popírat sama sebe a upadlo do skutečných depresí a beznaděje. Protože se nedokáží zařadit do zaběhlého řádu věcí, usoudí, že je s nimi něco v hrozném nepořádku — což se projevuje jako nesmírně mocná sabotáž sama sebe, které není snadné se zbavit. Vyžaduje totiž obrovské odhodlání a vnitřní výdrž překonat všechny škodlivé vzorce pochyb o sobě a vlastního popírání sebe sama.

Co pro to mohou světelné bytosti udělat? V první řadě přestat hledat potvrzení sama sebe u druhých, ve vnějším světě, u rodičů, partnerů, přátel, společnosti. Do určité míry jste všichni, co čtete tento článek, udělali velký skok ke skutečné vnitřní síle, která spočívá v tom, že si doopravdy věříte a respektujete své přirozené sklony a vnitřní poznání, podle nichž také jednáte.

Přestaňte hledat potvrzení sebe sama vně a věřte, že jste Božské a úžasné bytosti Světla — dcery a synové Stvořitele, Boha Otce-Matky.

Obraťte se do svého nitra a tam hledejte potvrzení vlastní existence, poslouchejte svoji intuici a předtuchy.

Světelné bytosti v této historické době přišly pomáhat přeskočit lidstvu na další stupeň duchovního vývoje, aktivně se účastnit procesu vzestupu a osvícení, rozpomenout se na schopnost tvoření (manifestace) a stát při znovuzrození v multidimenzionální bytost.

V procesu tvoření je na zodpovědnosti každého, aby se oddal svému Božskému dědictví a své síly využíval ve prospěch Světla, pro nejvyšší dobro všech zúčastněných a v souladu s celkem. To, co vytváří, je Boží přítomnost Já Jsem, vaše nejvyšší jemně-hmotné tělo. Skutečná pravda byla před námi dlouho skrývána, ale nyní nastal čas, abychom se konečně rozpomenuli a objevili, kým skutečně jsme — mocnými, nesmrtelnými bytostmi s univerzálním poznáním a moudrostí, úzce spjatí s našimi sourozenci ve vesmíru a v duchovních říších.

Naši duchovní průvodci jsou neustále blízko nás a jenom čekají, až je zavoláme na pomoc. Ve velmi blízké budoucnosti se vrátí plné vědomí mnohým z nás, a v tom okamžiku si uvědomíme, proč tu jsme a co máme dělat, před očima budeme vidět, kým jsme byli v minulých životech, a budeme si jisti svým Božským původem, tady v životě na naší milované Matičce Zemi. Prožijte si to!

S požehnáním Světla a Lásky
Ivana Muková

S použitím materiálů na lightworkers.org a www.jeshua.net napsala Ivana Muková. Článek je možné dále šířit, ale bez úprav a s uvedením jména překladatele a zdroje jitro.bloger.cz.


Další informace:

Poznámka k pojmu „Pracovník Světla“

Není úplně jasné proč IM anglický výraz „lightworker“ překládá jako „světelná bytost“. Nechme na intuici čtenářů, ať si sami procítí, zda náhodou výraz „Pracovník Světla“ nevyjadřuje přesněji smysl činnosti „Pracovníků Světla“ na Zemi… Ve skutečnosti je překlad IM z větší části jen jinou verzí skvělého překladu Denisy Vaňkové na www.jeshua.cz. a skutečným autorem je bytost nazývající se Jeshua.