two-hands

Jste opravdu skvělí — PODĚKOVÁNÍ VŠEM, KTEŘÍ POMOHLI

Děkuji vám všem, vám, kteří jste dokázali otevřít své srdce ku pomoci dvěma nádherným dospělákům a jejich stejně nádherným dětem. Díky vám se sešlo na jejich účtu celkem osm tisíc korun a do značné míry to rodině pomohlo pokrýt náklady oné nešťastné exekuce.

Prosím, nepochybujte o tom, že jste pomohli dobré věci. Chci se s vámi podělit o radost, kterou mám z přístupu Květy i Martina ke zvládání vnitřní přeměny sebe sama. Postupně se dostáváme u nich stále blíže ideálu žití pozitivitou po dobu celého dne a tento vnitřní stav mysli a citu se velmi dobře podepisuje nejen na jejich zdraví, ale i na kontaktech v rodině a v jejich okolí.

Ještě jednou za sebe a z jejich pověření i za ně — děkuji!

Kvĕtiny Obrázky 4

Toto je prosba o pomoc pro skutečně potřebnou rodinu.

Aktualizace 11.7.2015

Milý pane Karpeta, dovolte mi tímto dopisem poděkovat vám i všem čtenářům vašich stránek za ochotu, pomoc a pochopení. Doba je sice zlá, ale ještě stále hodní lidé, kteří dokáží podat pomocnou ruku v pravou chvíli. Během jednoho týdne se pro paní majitelku našeho bytu povedlo nasbírat 6000 korun. Tím jsme se hodně přiblížili k potřebné částce 11000 korun.a naplňuje nás to nadějí. Je to opravdu nádherná pomoc. Představa, že bychom se dvěma dětmi skončili někde na ulici kvůli nedorozumění, které jsme ani sami nezavinili, je naprosto úděsná.
Všem, kteří se podíleli svoji pomocí, děkujeme z celého srdce a věříme, že zbylých 5000 korun se jistě podaří dosbírat. Já, manžel i naše dvě malé dítka vám budeme velmi vděčni po celý zbytek života. S pozdravem Šubrtovi.

Manželé z Prahy, dvě nedospělé děti, Patrik, 8 let, nádherná slečna Agátka, 3,5 roku /krásně se s ní přes internet povídá/, oba zdraví jako rybičky. Paní Květa, 33 let, prakticky slepá, epileptička, manžel Martin, 40 let, epileptik, oba v této společnosti bez šance na zaměstnání. U obou těžká traumata nedostatku lásky z dětství, epilepsie jako neschopnost odolávat energetickému vampýrismu okolí. U obou výrazná nevědomá nenávist k vědomí vlastního těla, paní Květa při práci na rekonstrukci vlastní psychiky přes všechny své handicapy zvládá nápravu dokonale, Martin rovněž reaguje velmi dobře, teprve s prací na sobě začínáme. U Květy jsme zapracovali na ochraně energií, z vícenásobných epileptických záchvatů denně jsme se po šesti týdnech dostali na zhruba jeden slabý týdně. Zvládá čistit emocionální bazén a připravujeme se na práci na nápravě traumat získaných v prenatálním období, které vznikly v důsledku necitlivého přístupu matky k lékaři detekovanému možnému zdravotnímu poškození dítěte. I Martin reaguje na potřebu lásky k sobě velmi dobře, atmosféra v rodině, i před tím poměrně harmonická, vykazuje zřetelný nárůst pozitivity. Vynikající reakce velmi citlivých dětí na rostoucí pozitivní prožívání všedního dne u rodičů jistě přispěje v budoucnu ke kvalitě jejich dospělého života. V práci na zlepšení stavu budeme dále pracovat.

Paní se mi teprve nyní svěřila se svým největším současným problémem. Je to tak trochu  nezaviněný dluh u T-Mobile /původně zhruba 500 Kč/, který jim unikl při změně bydliště pro nedoručení upozornění a který narostl při spuštěné exekuci na zhruba 11 tisíc korun. Požádal jsem ji, aby mi o tom napsala. Přikládám text mailu tak, jak jsem ho obdržel. Přiznám se vám, že jako bývalý havíř a důlní záchranář uvyklý na tvrdé podmínky života jsem si nad jejím dopisem hezky poplakal. Velmi jim přeji štěstí a dělám pro ně, co mohu.

V RÁMCI SVÝCH MOŽNOSTÍ JSEM ZE SVÉHO DŮCHODU POSLAL NA JEJICH KONTO 262561166/0300 U POŠTOVNÍ SPOŘITELNY ČÁSTKU JEDEN TISÍC KORUN.

To ovšem nestačí…

VĚŘÍM, ŽE I NĚKTEŘÍ Z VÁS, KTEŘÍ SLEDUJETE MÉ PŘÍBĚHY KLIENTŮ A PŘÍPADNĚ FANDÍTE MÉ SNAZE POMÁHAT POTŘEBNÝM, ZVÁŽÍTE MOŽNOST ZASLAT NA UVEDENÉ KONTO TĚCHTO OPRAVDU NÁDHERNÝCH LIDÍ JAKÝKOLI DROBNÝ PŘÍSPĚVEK.

STOVEČKA KE STOVEČCE A VLASTNÍMI SILAMI NEŘEŠITELNÝ DLUH, KTERÝ OHROŽUJE STABILITU RODINY, BUDE UHRAZEN.

DĚKUJI VÁM VŠEM, KTEŘÍ SE PRO TO ROZHODNETE.

Pracujeme s Květou a Martinem přes internet a známe se jen na dálku. Ale mám je rád, moc rád, Květinku, Martina, Patrika i Agátku. Nemohu jinak, než se o tuhle pomoc pro ně pokusit.

Pavel Karpeta

Přikládám text mailu paní Květy:

Vážený a milý pane Karpeta!

Předem tohoto dopisu vás srdečně zdravím. Jelikož již nyní vím, že díky svým schopnostem dokážete skutečně velmi pomoci, prosím dovolte mi si u vás trochu vylít svoje srdce. Jsem od malička silná epileptička a mám poškozený zrak. Svého manžela jsem poznala na jedné rodinné škole pro žáky s různými vadami. Bohužel, je též silný epileptik se zrakovou atrofií + narušená motorika. Měli jsme se velmi rádi a moc jsme si přáli žít takový život, jako žijí zdraví lidé. Možná jen naše láska, víra a bůh při nás celou dobu stáli a já věřím tomu, že budou stát až do konce života. A nejen toho našeho. Narodily se nám dvě úplně zdravé děti, Patrik 9 let a Agátka 3 a půl roku. Bůh určitě velmi dobře věděl, proč nám přivádí do cesty právě tyhle dva andílky.  Patrička, jako výborného ochránce, například při mých epileptických záchvatech v dopravních prostředcích nebo na ulici, pomoc při nákupech v obchodě atd. No a Agátka, jako malý andělíček, který umí potěšit a pohladit na duši vždy, když je to opravdu potřeba. Hodně krát jsem uvažovala o tom, že takhle to dál nejde, že můj zdravotní stav je po neustálém střídání a zvyšování všech možných léků víc a víc horší než lepší a že si nějak ublížím. A, Agátka, jakoby to cítila. Přišla pokaždé za mnou a řekla: "Maminko, já tě mám tolik ráda." Dokonce jsem prodělala i několik neurologických operací. Vagový stimulátor proti mým epileptickým záchvatům mi byl v roce 2004 na Homolce v Praze voperován a přes to, že mi skutečně velice pomáhal a to i po psychické stránce, v roce 2012 mi byl na Homolce v Praze odebrán. "Tenhle stimulátor máte vybitý, nový stojí 400000 a to nám pojišťovna neproplatí". Ano. To jsou slova neurologů z Homolky. Ptáte se, co na to já? Sesypala jsem se úplně. Víte, to je to samé, jako, když dáte slepému člověku do ruky bílou hůl, aby mu pomohla při samostatných pohybech a až se  s ní naučí chodit, tak mu ji seberete. Asi dva roky jsem se pokoušela postavit se na vlastní nohy. Bohužel marně. Nebyla jsem schopna samostatného pohybu na ulici nebo v půlce přechodu přišel epileptický záchvat a opět jen boží vůle může za to, že jsem ještě se svojí rodinou. Pro to, že bez stimulátoru bylo několik záchvatů denně, zůstala jsem z velké části na lůžku. Tato situace byla velice nesnadná pro mého manžela. Nikdy mi nevyčetl ani slůvko, ale cítila jsem, že je toho na něj moc. No a, jak se na to všechno dívaly děti? Bály se nás. Občas totiž samozřejmě přišel i epileptický záchvat z manželovy strany. Na přelomu února, či března letošního roku jsem se dověděla o vás. Moje teta mi řekla, co všechno je o vás psáno na internetu a já, úplně rozhozená po všech stránkách a plná beznaděje jsem vás telefonicky oslovila. Jako bych ještě v koutku své dušičky cítila, že vy opravdu pomoci umíte. A začali jsme společně pracovat a hledat. Ano, dnes už vím, že moje záchvaty jsou z velké části způsobené mojí vlastní maminkou. Nedokázala se vyrovnat s tím, že krom svých tří dětí jsem já ta čtvrtá zrakově postižená a snažila se po celé mé dětství řešit situaci slovy: „Tohle přeci nezvládneš. Takhle ne. Zase je to špatně". Nejen, že mi to vadilo, ale zvládat žít samostatný život bylo pro mě tak mnohem více složitější. Společnými silami jsme přišli na způsob, jak před maminkou neutíkat a při tom být v relativním klidu. Moje záchvaty jsou nyní jeden za týden a dnes se stalo, že po mém návratu od maminky domů se záchvat snažil přijít, ale na konec nepřišel. Moc vám za to děkuji.

Ke štěstí mi již schází jen vyřešení jedné věci, která se už zdraví netýká, ale může s ním začít souviset, nenajde-li se v čas andělská pomoc. Asi před dvěma lety jsme si u společnosti T-mobile změnili telefonní čísla a netušili jsme, že na nich máme asi 500 korun dluh. Operátoři nás upozornili písemně, ale bohužel na špatné adrese. Když se jim pak dopis vrátil zpět na prodejnu, založili ho. Dlužná částka nám naskočila na 11000 korun a v měsíci únoru letošního roku nám do bytu přišli exekutoři se slovy: Buď 11000 korun, nebo všechno, co máte. "Prosím, vezměte si nějaké věci v hodnotě 11000 korun a netrapte nás. Jsme oba zdravotně postižení a máme 2 malé děti." Tak zněla naše slova. "To v žádném případě. Jsou to děti vaše, ne moje." Tak zněla jejich slova. Měli jsme zrovna připravené nájemné a jelikož máme složenou u majitelky bytu kauci ve výši jednoho nájemného, vystrašeni a roztřeseni jsme jim dali částku, kterou požadovali. Já i manžel jsme pak skončili na infuzích v záchvatech: Poté, co jsme se snažili vyhledat pomoc, policie i T-mobil nám řekli: "Ve své podstatě si za to můžete sami." Víte, pane Karpeta, všechno souvisí se vším. Paní majitelka chce kauci zpět, já i manžel se bojíme o střechu nad hlavou a děti už mi položily i otázku typu: Maminko, nebudou z nás bezdomovci, viď?" Máme v současné době zažádáno o byt na městském úřadě, ale je to otázka času a štěstí. S prací je to moc těžké pro zdravé lidi. Na tož pak pro těžce postižené občany jako jsme my.  Jsme vděčni za jakoukoli pomoc. 

Vážíme si toho, že se pokoušíte nám pomoci i jinak než s naším psychickým zdravím. S pozdravem Šubrtovi. Květa, manžel Martin, dcerka Agátka a syn Patrik.

Dvě cesty životem aneb Příručka pro použití Země