Skutečný Ježíš Kristus — o jeho životě, o tom, jak to skutečně bylo. Lhali vám, lžou a budou lhát, ty k*vy, pokud jim to svojí pasivitou dovolíte! 1

Církevní pohádky kouzla zbavené

Podotýkám, že tohle čtení je jen pro silné nátury. I pro vás, kteří jste už sami došli k náhledu o to, jak je církev prolhaná, prohnilá a jak se nesmírně provinila na nás všech » budete překvapeni hloubkou manipulace, které se ti kluci pitomí v minulosti dopustili a stále dopouštějí.

Proč mešity přetékají „věřícími“?

Paris, Mantes La Jolie, 2016
Paris, Mantes La Jolie, 2016

Na Eurozprávách.cz vyšel článek s názvem „Nemůžeme vinit muslimy, že chtějí islamizovat Evropu. Musíme hledat chybu u sebe“. Tuto nepochybně moudrou větu pronesl pro list Kronen Zeitung v Litoměřicích narozený rakouský kardinál Christoph Schönborn. Podstatou jeho sdělení nám Evropanům je asi toto: Nedivte se, že vám hrozí převálcování od muslimů. Naše kostely zejí prázdnotou, jejich mešity přetékají věřícími. To Bůh na vás sesílá pohromu za to, že jste se odklonili od víry!

Pomineme teď papežské pokrytectví v tom smyslu, že sama katolická církev islamizaci Evropy nepřímo a skrytě pod záplavou sladkých lží podporuje »

Rodokmeny královských rodů

A já vás opět pozvu do světa historicky doložených faktů o tom, že víra pana kardinála tak trochu zapáchá a chce po nás, samostatně myslících lidech, nemožné — věřit dogmatickým pohádkám vycucaným z prstu papeži a jejich poskoky. Zapomněl vám také říci, že ve vytvoření islámu měla prsty římská církev »

Rád bych v několika pokračováních doplnil své, již dříve zde uvedené, spíše intuitivní argumenty o církevních lžích a falšování dějin tentokráte i uvedením historických skutečností uvedených v díle Laurence Gardnera „Bloodline of the Holy Grail“, česky „Svatý Grál“. Autor je renomovaný historik, archivář a genealog, který při sestavování rodokmenů královských rodů shromáždil velké množství zajímavých a přesvědčivých historických informací o životě Ježíše Krista a o počátcích církve. Text navazuje na náš rozbor skutečných událostí tzv. ukřižování Ježíše » a naznačuje stručně, co se dál dělo s Ježíšovou dynastií »

Ukázka rodokmenu z knihy Laurence Gardnera „Bloodline of the Holy Grail“ (Genetická linie svatého grálu)
Ukázka rodokmenu z knihy Laurence Gardnera „Bloodline of the Holy Grail“ (Genetická linie svatého grálu)

 

Vychází z faktů o skutečné historii Ježíše, o jeho případných potomcích, o roli Máří Magdalény v jeho životě, a podobně. Při této příležitosti se Gardner dostal k mnoha starým a ještě starším textům v osobních archivech 33 královských rodů, pro které pracoval. Jeho rukama během této doby prošly dokumenty s důkazy o historii těchto královských rodin, jejich jednotlivých šlechtických odnoží a dostal se tak k psaným chronologickým záznamům skutečností, o nichž tyto rodiny znaly podstatu, ale často neznaly detaily. Měl tedy například možnost porovnat texty jednotlivých evangelií v jejich často i témeř originální podobě z počátku křesťanství a přirozeně je mohl porovnat s tím, jak byla církavními pantáty postupně upravována do dnešní, s originály nesrovnatelné podoby.

Pro většinu příslušníků královských rodů nebylo nikdy tajemstvím, že Ježíš byl ženat a měl potomky. Tato fakta nacházel zapsána v mnoha rodinných archívech, často nejen soukromých, ale i veřejně přístupných. Široce o tom pojednávají i listiny Marie, královny Skotské, nebo Jamese II. Anglického. Tyto dokumenty byly svého času i veřejně publikovány.

Při shromažďování podrobností, bráno generaci za generací, Gardner se spolupracovníky zpřístupnil dnešnímu poznání informace, které byly po staletí a po tisíciletí uzavřeny uzavřeny v bezpočtu krabic a skříní v soukromých archivech těchto rodů, do nichž nikdy ničivá ruka církve nedosáhla a ty nám proto dávají obraz o tom, jak to kdysi v Kristově době bylo. Nacházeli velice staré dokumenty, z nichž některé byly podle signatur naposledy otevřeny například někdy v roce sedmnáct set i dříve, sepsány však byly ještě o několik set let dříve na základě dnes již neexistujících starých podkladů.

A čím více pronikali do těchto dokumentů, tím více také zjišťovali, že rodokmeny různých rodů začaly se začaly sbíhat do společných kolejí. Práce na rodokmenech proto trvala dlouho, protože sledování genealogických souvislostí a sestavování rodokmenu je velmi pracné a složité. A bylo to čím dál zajímavější, protože jak už bylo výše řečeno, z velmi široké základny mnoha zprvu zdánlivě zcela nesouvisejících rodinných linií se postupně docházelo k jednomu společnému původu.

Společné kořeny královských rodů

Gardner si náhle uvědomil, jaký původ to je. Uvědomil si, že všechno to vychází z „House of Judah!“ /v překladu „Judův dům“/. Když svůj poznatek zadavatelům práce na rodokmenech oznámil, oni mu řekli ano, my to víme, ale chtěli jsme, abyste k tomu došel svojí cestou. A souhlasili, aby se nevědomé milióny lidí venku o této skutečnosti dozvěděly. Tak vznikla zmíněná kniha.

Gardner byl zároveň po šest let královským pověřeným představitelem Keltské církve a měl se proto možnost dostat se ke všem záznamům Keltské církve až do roku 37 tohoto letopočtu. Jeho rodina měla navíc určité propojení s rytířskými řády a díky tomu měl rovněž přístup k templářským dokumentům. Dokonce i k těm základním, které přinesli templářští rytíři do Evropy v roce 1128 a konfrontovali s nimi tehdejší oficiální církevní struktury.

Tím je tehdy velice poděsili, protože to byly dokumenty pojednávající právě o krevní linii a rodokmenech Kristova rodu. Tyto informace dodnes považuje církev za herezi a popírá je.

Hereze je ve všech slovnících definována jako „názor, který je v rozporu s ortodoxním dogmatem křesťanských biskupů“. Hereze není v podstatě nic jiného než znevažující „nálepka“ používaná církevním establishmentem proti těm, kteří ohrožují jejich po staletí trvající snahy ovládat společnost strachem z neznámého.

Jakékoliv hledání je ze své podstaty zajímavé a fascinující a hledání v historii je mimořádně poučné. Avšak poznatky z nich vzešlé zůstávají bez užitku, pokud zároveň neexistují cesty, jak je společnost může využít pro svou budoucnost. Vždyť historie není nic jiného než zaznamenaná zkušenost. V pojetí  západnho světa to ovšem obecně bývá zkušenost vítězů, těch úspěšných, protože ti sepisují /a mnohdy i přepisují/ historii. Ale je třeba vzít jako fakt, že učit se z dřívějších zkušeností dává smysl.

Je to právě ta zkušenost, která udržuje a kterou se přenáší morální, kulturní, politické a sociální linie k budoucnosti. V tomto kontextu to může být třeba sociální přístup zavedený Ježíšem při Poslední večeři. Spočívá v povinnostech dávání a přijímání služby. Což zároveň stanovuje, že ti, kterým byla volbou přisouzena autorita a vliv, by si měli vždy být vědomi svých povinností vůči společnosti, která je zvolila. Přijali závazek společnosti sloužit, nevyvyšovat svou autoritu nad společnost. Je to v podstatě jeden ze základních pilířů vlády, která může být zvána demokratickou. Je to tedy vláda lidí pro lidi. Bez dodržení těchto zásad zůstává pouze nám všem důvěrně známá vláda lidí nad lidmi. A to není demokracie, to je jen hra na demokracii.

Dosud nevyprávěná historie

Nás samozřejmě zajímá, co nového nám Gardnerovo hledání v prastarých dosud nepřístupných dokumentech může říci o době života Ježíše Krista a počátcích křesťanství. Pojďme tedy pátrat ve Svaté zemi Judei v době Ježíšově. Podíváme se spolu s Gardnerem na jeho zjištění o mystériu Svatého grálu, což nás zavede i do Evropy a posléze i do Ameriky, vždyť Mystéria Grálu zasahují až do Británie krále Artuše. Rovněž i do USA, kde američtí Otcové zakladatelé patřili mezi největší exponenty poselství Grálu.

Američané jako George Washington, John Adams, Benjamin Franklin, Charles Thompson, nebo Thomas Jefferson, byli stejně významnými zastánci Svatého Grálu jako král Artuš, Sir Lancelot, či Galahad.

Kniha odtajnila okolnosti kolem Ježíšova rodu. Jsou v ní důkazy, že Ježíš měl děti a že byl tedy ženatý. Historie Ježíšova rodu je příběh pevné, stabilní královské dynastie, následníků a dědiců Ježíšových, kteří bojovali v průběhu staletí proti všem překážkám, aby zachovali až do dnešních dnů mesiášský královský zákon. Sledováním této historie narážíme na uchvácené koruny, obžaloby, vraždy, a neoprávněná utajování informací lidmi západního světa.

Je to příběh o dobrých vládách a špatných vládách. I o tom, jak dřívější patriarchální král lidí byl nahrazen dogmatickou tyranií a diktaturou nad zeměmi. Je to historie, která byla postupně napsána, ale ještě nebyla vyprávěna.

Co je to Svatý Grál?

Jak souvisí tzv. Svatý Grál s Ježíšem a potažmo s jeho potomky? Skutečnost, že Ježíš měl potomky, může mnohé překvapit. Bylo to ale běžně známo v Británii i v Evropě ještě před pár stoletími. Ježíšova rodová linie byla nazývána francouzským slovem Sangreál, což je složenina dvou slov. Slova Sang Reál znamenají „královská krev“. Byla to královská krev Židů, královská linie Davidova, která pokračovala Ježíšem a jeho potomky. V anglickém překladu se z názvu Sangreál stal San Greál, San ve smyslu svatý, a spisovným zápisem pak Saint Grail. Saint je významově svatý, posvátný, a už jsme u Svatého Grálu.

V Británii a Evropě bylo a je mnoho rytířských a vojenských řádů navázaných na královskou rodovou linii, tzv. Messianic Blood Royal. Patřily mezi ně Řád Sionského království, Řád svaté hrobky, ale nejprestižnějším ze všech byl Svrchovaný řád Svatého Grálu — Rytíři Svatého Grálu.

Byl to řád dynastie Scotland’s Royal House of Stewart. V symbolickém pojetí je Grál v povědomí esoteriků často pojímán jako kalich obsahující Ježíšovu krev zachycenou při jeho ukřižování. Kalich s vínem, jakýsi odkaz na onen Svatý grál v tradici církevního kléru, je samým základem svatého přijímání, mše, eucharistie. Víno přitom reprezentuje věčnou krev Ježíšovu.

Co symbolizuje tzv. „svaté přijímání“?

Ačkoliv křesťanská církev udržovala starý zvyk tzv. „svatého přijímání“, naprosto ignorovala /natož aby vyučovala/ pravý význam a původ tohoto zvyku. Jen málokoho zajímal původ základního symbolizmu posvátného kalichu s vínem, protože valná většina lidí v každé době měla za to, že pochází z nějakého odstavce evangelia v souvislosti s Poslední večeří Páně.

Církevníci v počátcích křesťanství pravdu znali, a protože skutečný význam poselství Svatého Grálu zachycuje významnou roli žen v hustorii, zahalili tuto skutečnost do mnoha závojů iluzí. Prostě lidem lhali a lžou. Nepřiznávají a dokonce vždy aktivně popírali fakt, že mezi Ježíšovými kněžími bylo mnoho aktivních žen.

Mezi jinými Máří Magdaléna, Marta, Helena-Salome, Marie Jakubova, nebo Joanna. To jen ty známější. Je o nich psáno, že byly kněžkami, z nichž některé měly vlastní náboženské školy v Nazarenské tradici. V epištole sv. Pavla Římanům se Pavel konkrétně zmiňuje o svých vlastních ženských pomocnicích, například Phoebe, kterou nazývá sestrou církve, či o Julii nebo Priscille.

Nový Zákon ve své staré verzi je plný žen učednic, ale církev je všechny ignorovala. Když byla vytvářena církevní pravidla kněžské disciplíny, bylo v nich řečeno: „Žena nesmí v kostele hovořit, ani si dělat nárok na jakýkoliv podíl v jakýchkoliv mužských funkcích.“ Pánové podvodníci si tak tímto krokem začali chystat prostor k tisícileté nadvládě nad velkou částí pozemského lidstva.

Proč církev antikristovsky uzákonila celibát kněží?

O tom, že kněžími mohou být jen muži, rozhodla sama církev. Těžko dnes říci, proč měli církevníci z žen tak velký strach, že stanovili celibát. Uzákonili to v roce 1138 a tento zákon přetrvává dodnes. Ono asi ani tak nešlo o sexuální aktivity kněží. Ty církev ve své praxi nikdy, pokud je známo, nijak neomezovala a netrestala. Dokonce nezasahovala ani u svých pedofilních bratří » jak ukazuje současnost víc než dokonale.

Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.
Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.

Pozn.: Vy, kteří znáte moji práci, důvod útoku církve na ženy a jejich vyloučení ze společnosti znáte… je to ženský princip, je to srdce člověka, které vládne emocemi… a proto je to i srdce člověka, do kterého je možno vložit strach a získat nad lidmi prostřednictvím strachu kontrolu… výsledkem tlaku na nevolnictví pozemských žen bylo dosáhnout vnitřního vyřazení srdce u lidí a vnesení další nelásky mezi obě vám již známé bytostí, bytost ega /žena/ a ducha /muž/ v člověku… samozřejmě nejen v ženách, ale i v mužích prostřednictvím žen… vy, kteří jste prošli lekcemi lásky k sobě, víte dobře, jak náhle a nádherně vstoupily radost a pocity štěstí do vašeho života skrze otevření se ega lásce ducha… a jak se otevřelo vaše srdce lásce k jiným skrze Kristovo „miluj bližního sebe jako sebe sama“… protože nemilujete-li sebe sama, nemilujete ani jiné!

…oni ti hošani církevní hloupí nebyli — pokud šlo o to, jak získat moc nad lidmi — a už tehdy dobře věděli, že není možné zotročit lidi, kteří lásku k sobě, radost a štěstí znají… jistě mi to potvrdíte, vy, kteří jste to už na sobě prožili… a možná o tom něco napíšete i pod tento článek… ať si ostatní nemyslí, že kecám!

Proto tehdejší církevní bafuňáři chtěli minimalizovat vliv žen v nové církvi. Vedl je k tomu tehdy probíhající konflikt mezi usurpátory Kristovy historie a jeho jména a mezi zastánci rodové linie Ježíše Krista, která se aktivně stavěla na odpor. Jak víte, nakonec zvítězili ti z Vatikánu a předvedli nám pěknou smršť falešných úprav v Bibli, aby /jak jsem vám již nesčetněkráte sdělil/ zdiskreditovali a z vašich životů vymazali skutečné Kristovo učení »

Klíčové tedy bylo udržet tabu, pokud jde o mateřství a pokrevní rodové linie. To vše mělo být z vědomí lidí v souvislosti s církví a Ježíšem odstraněno, protože byl zájem odmítáním Kristovy sexuality zastřít jakoukoli existenci jeho pokrevních linií. Prostě pro vás dole, ze kterých udělali blbce, zpracovali pohádku o tom, že Kristus jako Bůh o ženy zájem nejeví. Natož že by pak ještě /ó hrůzo/ snad jako člověk své semeno vkládal do lůna obyčejné lidské ženy? Apage Satanas!

Všeobecná víra v Krista Boha a jeho pohlavní čistotu vymazala z historie povědomí o pravé Kristově rodové linii a o pravém Kristově učení, které tato linie v dalších generacích přenášela do budoucnosti. Cílem bylo nedopustit zpochybnění legality mocných v římsko-katolické církvi a jejich záměrů s tímto lidstvem… což by povědomí o rodových liniích přímých potomků Ježíšových a jejich odlišných postojích k člověku zpochybnilo, proto muselo být utajeno…

Je známo, že sv. Pavel napsal ještě v epištole Timotejským, že biskup by měl mít jednu ženu, a měl by mít i děti, protože muž vlastnící zkušeností s rodinou a domácností je mnohem lépe připraven pečovat o církev. Přestože římsko-katolické autority, které učení sv. Pavla jinak velmi výrazně podporovaly a dávaly mu prostor, tomuto explicitnímu doporučení nevěnovaly žádnou pozornost a tuto pasáž odstranily.

Záměrem církve /který se nakonec podařilo ve vědomí lidí prosadit/ bylo ignorovat Ježíšovo manželství. Jenže ve své době byla představa „neženatého“ Ježíše v příkrém rozporu se skutečností a dokumenty tuto skutečnost potvrzující. Přesto, nebo právě proto, byla tato církevní představa direktivně šířena i mezi běžným obyvatelstvem až do roku 1547, kdy konečně /z pohledu církevní vrchnosti/ bylo odporování této „věčné pravdě“ prohlášeno za tvrdě trestatelnou herezi. A hurá, šlo se upalovat!

Sexistické restrikce nebyly platné jen pro Nový zákon, obdobné „úpravy“ byly aplikovány i na židovský Starý Zákon. Ten církevníci „zlikvidovat“ nemohli, tak jej alespoň „zmršili“ do podoby přijatelné pro připojení ke křesťanské — přesněji římsko-katolické Bibli. Je to naprosto zjevné z různých pasáží, které zřejmě unikly pozornosti editorů.

Velmi zajímavá v této souvislosti je mnohem starší „Kniha upřímného“, nebo přímého — Book of Jasher. Kdysi byla považována za velmi důležitou, v dnešní Bibli, ale dnes o ní není sebemenší zmínka. Jako mnoho dalších knih, byla účelově vypuštěna. Ona však stále existuje, je to třímetrový židovský svitek a dlouhou dobu byla historicky velmi důležitá. Byla perlou soudu francouského císaře z let 742–814, a překlad této knihy byl základním motivem pro založení pařížské univerzity v roce 800.

To bylo asi sto let před tím než byl Starý Zákon zkompilován do podoby, v jaké ho známe dnes. Kdo to byl Jasher? Byl to údajně oficiální Mojžíšův posel. Jeho zápisy obsahují mimo jiné i historii pobytu Izraelitů v Egyptě, a také jejich exodu do Cannanu. Tyto zápisy se ale značně liší od verze, která je nám prezentována dnes.

Podle nich duchovním vůdcem izraelitských kmenů, které překročily Rudé moře na horu Sinaj nebyl Mojžíš, ale Miriam. A navíc v té době Židé Jehovu neznali, uctívali bohyni Asherah. Jejich duchovními vůdci byly převážně ženy. Podle „Knihy upřímného“ představovala Miriam pro Mojžíše při nastolování prostředí mužské dominance takový problém, že ji musel uvěznit. To ale neměl dělat, protože „židovský národ pak povstal proti Mojžíšovi se svými zástupy, aby Miriam propustil“. O tom se ale v Bibli nedočtete.

 -pokračování-


Zdroj a další informace:

laurence-gardner-hidden-lineage-of-jesus-revealed-1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>