19. Velký úklid…

Tak už to bývá. Věci je třeba dotahovat do konce. Přečtěte si spolu se mnou, jak Petr a Petřík dořešili problém s hadem, který na ně zaútočil z astrální roviny. Přiznám se, že v oblasti dějů v jiných dimenzích se pohybuji řadu let, ale konkrétní projevy mne neustále překvapují. Stále více se však přesvědčuji, že tyto konflikty Světla a temna či dobra a zla mají jasná pravidla a ten, kdo jde cestou vnitřní transformace prostřednictvím duální lásky sebe / ducha / sama / ega/, nemůže neuspět. Přesvědčte se sami.

Dobrý den Pavle,

uplynuly 2 dny co jsem absolvoval bitvu s negativní energií. Cítím se od té doby stále velmi dobře, shrnuto do jedné věty : velmi povznášející pocit na duši. Taková ta lehkost bytí, jakou jsem už dlouho nepocítil.

Petřík je šťastný a radostný a já také, že jsme spolu zvládli úkol, se kterým bylo potřeba se zřejmě takto vypořádat. Cítíme s Petříkem velmi klidný a harmonický stav a takové vnitřní ticho, souznění a klid v duši.

Nicméně je potřeba dotahovat věci do konců a proto díky Vaší rychlé reakci s radou pro tento případ nám bylo jasné, co je třeba udělat, aby tato kapitola mohla být řádně uzavřena a posunuli jsme se tak s Petříkem o kousek dál na naší cestě.

Dnes v 9:00 hod tedy započala etapa úklidu. Snažil jsem se opět něco z toho zachytit a popsat pro vás svými slovy :

Nejprve aby vše proběhlo v klidu a pokoji, jsme se s Petříkem společně poradili nad dalším postupem. Jak už jsem uvedl výše, Petřík se mi svěřil, že se cítí velmi spokojeně a radostně a tak plně souhlasil, že nyní musíme provést tam dole řádný úklid a dotáhnout tak věci do konce.

 

Vysvětlil jsem mu, že na to nejsme zdaleka sami a že můžeme v tomto ohledu podle vaší rady požádat Boha o pomoc s úklidem našeho sklepa, protože od té události jsme tam nebyli a oba víme, jak to tam asi bude vypadat.

Vysvětlil jsem Petříkovi, že požádám Boha o laskavost a o seslání pomocné úklidové čety, která provede práce spojené s úklidem za naší účasti.  Vysvětlil jsem mu rovněž, že tato četa nejen že vše uklidí a „vydezinfikuje“, ale že provedou i celkovou rekonstrukci tak, abychom zase mohli tyto prostory s klidem a důvěrou oba používat.

Petřík se mi rovněž i přiznal že přesně tato otázka ho trošku tížila, co že bude dál s naším sklepem a byl velmi potěšený že o „svůj sklep“ nepřijde :o)

Poprosil jsem tedy v mentálním soustředění krátkou modlitbou Boha o seslání této čety. Po chvíli jsem vnímal, že se rozezněl zvonek u dveří našeho domku  duše a když jsme otevřeli, přede dveřmi stála bytost. K našemu společnému velikému údivu nám již známá a velmi laskavá a sice starý pán s bílým plnovousem v bílé kutně.

Ano, je to skoro až k nevíře a neskutečné, jak věci do sebe zapadají – byl to Valetudinarian, náš už známý průvodce světy za dubovými dveřmi. Velmi zajímavé bylo, že všude kolem našeho domečku se rozprostírala v tuto dobu něco jako bíle perleťová obrovská poklice, uvnitř které byl celý náš domek.

Předně jsem poděkoval, že naše modlitba o pomoc byla vyslyšena a společně s Petříkem jsme mu krátce sdělili, co se zde odehrálo a jestli by byl tak laskav a mohl nám v této záležitosti pomoci. K našemu překvapení se jen pousmál, pokýval hlavou a tichým a klidným hlasem řekl : „my víme“ :o)

Najednou se začaly z dálky přibližovat menší postavičky. Bylo jich relativně hodně, takový houf, který se shromáždil přede dveřmi. Zajímavé bylo, že jim ale nebylo vidět do tváří, jakoby to byly jen takové pohybující se siluety ohraničené stříbrnou zářící linkou kolem každé z postaviček.

Valetudinarian pokynul jen rukou, něco jako abychom poodstoupili a vešel do chodby našeho domečku. Úžasné bylo, že s jeho kroky ho následovalo i velmi pronikavé bílé světlo, které vše kolem doslova rentgenovalo. Prostě jako když se jde s loučí v naprosté tmě a louč osvětluje jen vždy bezprostřední okolí místa, ve kterém se nachází.

Opět pokynul ve smyslu, abychom jej následovali, ale sám šel první a očividně a naprosto přesně „věděl“, kam má jít. Protože  šel chodbou rovnou až ke dveřím, co vedou ke schodišti do sklepa.

Ty dveře se samy otevřely a pomalu jsme sestupovali dolů za ním. Ty všechny ostatní osůbky, které také přišly, šly postupně za námi. Velmi zvláštní bylo, že vytvořily něco jako řetěz a tudíž ne všichni sestoupili až do sklepa, ale stáli v mírných odstupech od sebe.

Stala se velmi zvláštní věc: Valetudinarian se na mě otočil a jak kolem něj pořád bylo to nádherné čisté světlo, rukou jen naznačil krouživým pohybem kruh, který se okamžitě velmi intenzivně ještě víc rozzářil. A podal nám s Petříkem ruku.

Nevím ani proč, ale nějak intuitivně jsme s Petříkem do toho kruhu vstoupili za ním a najednou opět přišel ten nepopsatelný pocit naprostého klidu, velmi příjemného tepla, lásky a pokoje.

Petřík v tu chvíli se někam „jakoby ztratil“. No, on se neztratil, ale jen já ho neviděl, protože místo toho jsem viděl a cítil velmi silné, ale příjemné teplo a světlo vycházející z mé hrudi. Jakoby zářící krystal tak o velikosti cca 15-20 cm.

Poté Valetudinarian otevřel dveře od oné místnosti, kde se to všechno stalo a  všude byl naprostý bordel. Rozteklý tér nebo asfalt nebo co to bylo, děsný puch a všude se to hemžilo různě velkými brouky nebo červy, pořádně nevím, co to bylo. Já jsem vnímal, že jakoby stojím jemu za zády, a přišlo mi, že mně jimi jakoby chrání jako štítem.

Najednou jsme ale nebyli na zemi, nedotýkali jsme se podlahy, ale jakoby jsme se vznášeli v těsné blízkosti nad tím vším marastem všude kolem. Zajímavé bylo, že i přesto že zdi byly zacákané všude kolem tou špínou, těch pět tabulek s pozitivními mentálními energiemi na zdi bylo naprosto netknutých a zářily jako dříve.

Valetudinarian natáhl levou ruku před sebe, rozevřel dlaň a najednou z jeho ruky vyšlehl prudký bílý paprsek nebo spíš to byl proud o průměru několika desítek centimetrů, kterým začal pomalu pohybovat po zdech té místnosti. Najednou jsem přestal cítit ten děsný zápach, a co mě překvapilo naprosto, vůbec jsem necítil ani žádný strach nebo jako odpor k tomu, co tam leželo. A to opravdu nebyl hezký pohled.

Začaly odpadávat kusy toho bordelu ze zdí, stropu, a postupně tak prošel velmi důkladně místečko od místečka celou místnost. Ve dvou místech se ale pozastavil. Levý roh naproti dveřím a uprostřed podlahy u čelní zdi proti dveřím.

Doslova tam vypálil tunel přes sklepní zeď / všimnul jsem si jen, že sebou lehce při tom cuknul /. Potom nasměroval tu zář do místa, odkud ten had se proboural do našeho sklepa. Paprsek najednou ještě víc zmohutněl doslova do metrového průměru a nějakou dobu mizel tím směrem.

Poté se otočil ke mně, pokýval hlavou a pomalu jsme se začali přemísťovat ven z místnosti. Jen jsem si všimnul, že vše, co tam zůstalo, už nebylo černé jako předtím, ale takové světle šedé barvy a brouci a červi se už nehýbali. Sem tam jakoby to bylo všechno ještě pocukrované zcela jemným bílým práškem.

Prošli jsme sklepní chodbičkou do vedlejší komůrky, všude byly nějaké zaprášené krabice. Porozhlédnul se jen tam a jakoby zase tou rukou jen tak prošel tím prostorem. Otočili jsme se a vyšli ven.

Naproti byly ještě jedny, poslední dveře, a za nimi podobná komůrka. Vešli jsme tam, překvapilo mě jen že tam nebyl rovný strop, ale oblouková klenba, něco jak bývá ve starých domech nebo kostele.

Zní to divně, ale přišlo mi to jak nějaká malá kaple, co třeba bývalo kdysi na hradech. Byl tam na prostředku jen malý dřevěný zaprášený stolek, na něm vyhořelý starý zaprášený svícen a kolem pár dřevěných židlí a nějaké rozházené papíry. Prošel to opět rukou a zastavil se v místě pod stolkem, kde v podlaze bylo něco jako odtoková podlahová vpust.

Nad tím se pozastavil a nasměroval do toho místa rukou opět ten bílý paprsek, který tam pustil a doslova vyboural v tom místě zase díru v podlaze. Poté se jen otočil na mě, pokýval hlavou a vystoupili jsme ven zpátky do chodby.

K mému údivu mezi tím, co jsme byli ve vedlejších dvou místnostech, ti ostatní pomocníci tvořící takový ten jakoby řetěz se drželi za ruce a jak se tak drželi a zářili, přišlo mi to něco jako světelná hadice od vysavače, kterou „vysávali“ všechno to špatné.

Najednou jsme s Valetudinarianem stáli venku před domečkem a opravdu u dveří byla obrovská nádoba, do které ten poslední házel různé kusy toho vyklizeného materiálu. To vše se odehrávalo stále pod tou obrovskou bílou poklicí zastřešující náš domek a kus prostranství okolo. Po chvíli začali z domku vycházet ty siluety postaviček a začaly se rozestavovat kolem té nádoby.

Zavřel se poklop, oni se chytli za ruce vše se zvedlo do prostoru, ta bílá poklice se najednou prodloužila, takže se z ní stala jakoby veliká bublina a v té bublině se vše uzavřelo i s Valetudinarianem a mnou. Nepopsatelný pocit. Měl jsem pocit jako když v té bublině letíme výš a výš a najednou jakoby jsme se dostali do nějakého tunelu nebo víru a letěli v něm.

Po chvíli to vše ustalo a před náma najednou byla obrovská bílo až ohnivá koule s fialově namodralými malými plaménky všude po jejím povrchu po okraji a najednou se ty postavičky začaly vytrácet. Zůstal tam jen Valetudinarian.

Zvláštní bylo, že já jsem se nikde neviděl, ale viděl jsem jen jeho jakoby z povzdálí, jak mohutným světlem vycházejícím z obou jeho rukou vtlačil tu celou nádobu, aniž by se jí jakkoli dotýkal, do té koule. A ta se za tím kontejnerem zavřela.

Po krátké chvíli jsme se najednou ocitli před naším domkem, ze kterého  vycházely další postavičky. Řekl bych ty stejné, ale nevím, jak je to možné, možná paralelně pracovali dál, když jsme tam nebyli. Těžko říct, ale prostě tam byly, ty bytosti, a vycházely ven.

Najednou zase jakoby střih a stáli jsme v našem sklepě. Naprostý údiv, všude naprosté čisto, opravené zdi, podlaha, v té jedné komůrce sice zůstaly ty staré krabice, ale vše bylo otřené, srovnané a čisté.

V té druhé komůrce taky vše zůstalo, jak bylo, jen zmizel ten kanál v zemi a všechny 3 místnosti byly vymalované nabílo, ale takovým zvláštním způsobem, protože ty všechny zdi jakoby na sobě měly zvláštní stříbrno perleťový povlak, protože se z nich odrážely tu a tam malilinkaté záblesky světla.

Něco jako když se posvítí na třpytky a ty se zalesknou. A co mě hodně překvapilo, byl ten vzduch, co tam všude byl. Vůbec nebylo nic cítit, žádný puch jako předtím, ale doslova to tam všude vonělo. Nemůžu si pomoct, mně to připadalo, jako voní miminko přivezené první den z porodnice !

Valetudinarian jen pokyval hlavou a bylo vidět z jeho výrazu ve tváři, že z něj vyzařuje spokojenost. Mezitím poslední postavička opustila sklepení a střih, stáli jsme všichni před domem: Najednou byl krásný den, svítilo sluníčko, modrá obloha, sem tam bílý mráček, před našim domkem krásný zelený trávník po straně pár keříků a záhonek s květinami. Nikdy předtím jsem si toho přiznávám až tak nevšimnul.

A najednou jsme tam zase stáli s Petříkem a drželi se za ruku a jen udiveně na to vše koukali. Jen jsem stačil poděkovat a uklonit se když se všichni včetně Valetudinariana lehce usmáli, pokynuli a pomalu se prostě začali rozplývat.

Zvláštní bylo jen to, že než se rozplynul i on, podal mi ještě takový starodávný zlatý klíč velmi podobný tomu, který mi předčasem přinesl Petřík a který pasoval do těch dubových dveří.

Stáli jsme tam s Petříkem, v jedné ruce ruku Petříka ve druhé ruce ten klíč, cítil jsem jen, jak z toho klíče stále ještě sálá to příjemné teplo a klid a v tu chvíli jsem jakoby procitnul z toho mentálního soustředění k normálu.

Je to velmi zvláštní, protože to teď může vypadat, že jsem spal a zdál se mi nádherný sen. Ale já jsem si jist, že jsem přitom rozhodně teda nespal. Byl jsem vzhůru :o), jen zřejmě někde jinde nebo nějak jinak. Neumím to prostě vysvětlit.

Co je ale mnohem důležitější pro nás s Petříkem než to, kde jsme byli, tak je to ten úžasný pocit a klid, který z toho v nás obou přetrval. Petřík stál s vykulenýma očima rozzářenýma spokojeností a radostí, protože máme zase náš celý domeček v pořádku, a navíc oba cítíme obrovský vnitřní klid a důvěru v to, že to vše bylo provedeno naprosto dokonale. Prostě jako když hraje dokonale secvičený symfonický orchestr.

Děkuji Bohu a i Vám Pavle z celého srdce za tuto pomoc.

dobrý den, Petře -

.

tady je každý komentář zbytečný – opět jste byl účasten na jiné rovině vědomí určitým konkrétním dějům s hlubokým symbolickým nábojem pro vás osobně a váš život vezdejší ve hmotě – byla to symbolika, ale s hlubokým dopadem na pročištění té části vaší duše, která patří egu a kde jste nejen ve vašem dosavadním životě, ale i v řadě minulých inkarnací nasbíral mnoho toho, co se nyní jevilo jako onen bordel / jak píšete / v tom sklepě / podvědomí / -

to, že jste měl možnost tohle vše na jiné rovině bytí prožít jako skutečnost, je důsledkem toho, že jste vykročil po „úzké“ cestě transformace ke sjednocení sebe sama / ega s duchem / – přítomnost onoho průvodce a jeho pomocníků ve vaší věci je výrazem božské milosti, která vám pro tento případ byla udělena –

ať si to uvědomujete nebo ne, svou prací na duální lásce sebe jako Petra k sobě jako Petříkovi podle mých doporučení beze zbytku realizujete pravidla pro duchovní vzestup lidstva, která jsou skutečným obsahem učení Ježíše Krista z období před dvěma tisíci let – tudíž se vám dostává patřičné pomoci a solidního zacházení více než kdykoli dříve -

to, co nám z Kristova učení dnes a po staletí a tisíciletí prezentuje křesťanská církev, je energeticky vzato úplně z opačné, tedy té temné  strany – církev a její představitelé ve vztahu ke každému dnes žijícímu člověku západního civilizačního okruhu stojí ve stejné linii s oním hadem, který se vám probourával do podvědomí – a používají stejných metod -

onen váš Valetudinarian je bytostí ze Světla, která vám přišla v božské linii shora pomoci pročistit to, co je třeba, a to je pro vás velmi důležité vzhledem k událostem, které nutně za vašeho života tady na Zemi nastanou –

a znovu opakuji : jen vaše společná síla, souhlasné chtění Petra a Petříka bylo zárukou, že vaše prosba o pomoc pronikla až ke středu Univerza a mohla být vyslyšena – odezva proseb samotného ducha z této reality je vystavena blokům ze strany ega, této druhé části nás samotných, která nespolupracuje, pokud nenastavíte program skutečné vzájemné lásky k sobě samému -

hledejte dál – ještě máte co řešit – jsou tu ještě staré mentální vzorce z oblasti vztahů, partnerských či jiných, je tu ještě řada starých mentálních vzorců na téma práce a peníze – i další problémy se mohou objevit – pátrejte, spolu si s nimi poradíme -

pokud jde o ten zlatý klíč, přejte si, aby byl klíčem k vašemu nadvědomí – pokud tomu tak bude, splnil jsem svou roli ve vašem životě – protože pak už budete sám vědět, co je třeba dělat -

zatím tak jako dosud jsem připraven vás vést – těším se na další práci s vámi -

Pavel Karpeta