/19/ Vina a sebetrestání

Zpočátku šlo o případ, jako mnoho jiných – půvabná žena v krásných třiatřiceti letech, přiměřeně sebevědomá a úspěšná v práci a ve společnosti. Přiznává však problémy v partnerském vztahu a v osobním životě vůbec – má dlouhodobě přítele, je ale dosud svobodná a dítě nemá, přestože se mu ani celkem nesnaží bránit…

Prostě se nedaří, jak říká – v posledním období byla už téměř rozhodnuta problémy ve vztahu řešit svým odchodem a změnou partnera.

Přečetla si však mé příběhy z praxe a poslechla videa na http://www.cestyksobe.cz/ragauian-ad1145/ a postupně došla k názoru, že chyba může být i na její straně…

Hodně se zajímá o esoteriku, leccos si přečetla a odzkoušela a sama vnímá, že asi nemá v pořádku emoce – nedokáže se prostě z ničeho těšit, ani radovat -

k projevům emocí se musí nutit a dokáže je docela dobře předstírat, ale skutečnou radost a samotné prožití emočního náboje je ji naprosto cizí  – zda bych jí mohl pomoci?

Mohu a dáme se do toho, říkám – ordinuji obvyklý postup – zvládnutí lásky k sobě, ochranná bariéra před působením energetických vampýrů a stahování energií do této bariéry –

provedeme i nezbytné úpravy pro hladkou funkci  emocionálního bazénu a začínáme čistit její mentální psychoenergetické struktury – jsme po třetím či čtvrtém sezení, zvládli jsme vymazání takových obtížných podvědomých programů, jako je „nejsem dost dobrá“, „nevěřím si“ a řadu dalších doprovodných energií ve vztahu k sobě a jejímu poměru k okolnímu světu – uvidíme, jak se to na vašem stavu projeví, říkám na rozloučenou

a připomínám to, co připomínám obvykle : nezapomeňte, že řešení problému psychiky je jako loupání cibule – loupete vrstvu za vrstvou a každá pod sebou skrývá další slupku – a my se postupně musíme prokousat všemi –

to jsem netušil, že ta další slupka ani nepočká do další dohodnuté schůzky – SMS s voláním o pomoc a opět sedíme v křeslech proti sobě -  je to opravdu ve mně, říká –

a vypráví o dění ve vztahu s přítelem na posledních pár dnů a o tom, jak jí nádherně dochází, oč vlastně v jejich vztahu běží –

samotným důvodem onoho volání o pomoc byl okamžik, kdy její přítel jí najednou říká : nezlob se, ale to není o tom, že já bych tě neměl rád – já prostě cítím, že ty mou lásku odmítáš –

nevím, co to do něho vjelo, říká ona – tohle jsem od něj ještě nikdy v ani v náznaku neslyšela – ale okamžitě jsem věděla, že má pravdu

že tomu tak je – a tak jsem vám volala a věřím, že tahle slupka už skrývá jádro mého problému –

dali jsme se do práce – tahle slupka ho opravdu skrývala a to, co jsme objevili, byla i na mne silná káva – krásná žena přede mnou byla třetím dítětem svých rodičů – dvě děti krátce po narození zemřely –

a problém s emocemi, který ji provází až do třiatřicátého roku svého života, ji provází od tří let jejího věku – to jme celí my, dospělí – povídáme si o našich „velkých“ věcech v přítomnosti našich batolících se ratolestí v blahém přesvědčení, že to mimino přece ničemu nerozumí –

opak je pravdou – moje klientka jako dítě byla zhruba ve věku tří klet vystavena situaci, kdy si dospělí mezi sebou opakovaně rozebírali situaci v rodině – hovořilo se i o těch zemřelých dětech, i o tom, že tahle dcerka je jakousi náplastí za ty, co odešly -

protože děti, které zemřely, byli chlapci, byla zde i jakási obvyklá nostalgie po mužském dědici a v tom povídání dospělých byla i spousta dalších pro dítě znepokojujících energií –

vnímání tříletého dítěte má svá specifika a jeho dosud nevyvinutá mysl má  protiváhu v naprosto dokonale vyvinutém emocionálním vnímání reality – a ona dívenka si v této chvíli do svého podvědomí zapsala traumatizující pocit viny za to, že aby ona směla přijít na tento svět a žít na něm, musely ty dvě děti před ní zemřít –

od toho je již jen krůček v podvědomému pohledu na sebe sama, že je tím vinna a že proto si nezaslouží se radovat ze života, který žije na úkor svých bratříčků –

a jsme u příčiny neschopnosti dospělé ženy se radovat a prošívat pozitivní emoce – je prostě vinna a odepírá sama sobě radost ze života – hleděla na mne rozšířenýma očima -

tolik dosud nevysvětlitelného v jejím prožívání sebe sama a svých pocitů se jí náhle vyjasnilo – tolik tíhy, dříve k neunesení, náhle spadlo, když se na to zpětně podívala očima dospělé ženy –

oddechla si a pořádně – pak to byla už rutinní záležitost – provedli jsme změny v podvědomí, vymazání energií, vložených do ní jinými v dětství a vložení energií opačných, z hlediska jejího života dospělé ženy žádoucích –

její emoce se postupně vracejí a učí se je prožívat naplno – už je, po tolika letech, skutečně cítí –

ještě spolu budeme déle pracovat – věřím, že až spolu skončíme, otevře se i onomu partnerskému vztahu a poté, kdy příště vymažeme do ní vnesený strach z toho, že by mohla své dítě taky ztratit, se z ní stane matka –

jak říkával velikán českých dějin blahé paměti Josef Švejk : život lidskej je tak složitej, že samotnej život člověka je proti němu ničím – nemyslíte, že měl pravdu ?