Absolvoval jsem kratší zdravotní dovolenou a nyní se vám opět mohu věnovat. Navážu na předchozí tři články a a podíváme se dnes spolu, jak korespondují s mým vhledem do věcí mimo tuto realitu tak, jak ji znám dnes. Prosím tedy, abyste vzali v úvahu, že „ragauian“ předchozího období je už minulostí, protože po dobu svého odmlčení na webu jsem hodně cestoval. Ale ne po vlastech českých a moravských, ani nikde jinde v blízkých i vzdálených dálavách tohoto hmatatelného hmotného světa.
Na těch cestách jinde jsem našel poznání, o kterém se asi nikde nic nedočtete, protože se naprosto vymyká tomu, jakou má lidstvo o světech mimo tuto realitu představu. A tohle moje poznání verifikuje to, co tady v prvních třech textech bylo řečeno.
Tak se pojďme na to podívat. Toto UNIVERZUM je tvořeno třemi velkými okruhy světů. Ty světy jsou odlišeny aktuální převažující životní vibrací na nich a tak jsou seřazeny nad sebou podle jejich konkrétní výše podobně jako jsou nad sebou seřazeny třeba rádiová vysílání na krátkých, středních či dlouhých vlnách.
Pokud si vzpomínáte na rozhlasové přijímače s ladičem programů nikoli tlačítkovým, nýbrž otáčivým, jistě jste již tehdy registrovali fázi úplného fázi vyladění dané stanice a fázi šumu mezi stanicemi. A tak to funguje i u jednotlivých světů: plné vyladění daného světa a šum mezi nimi, přes který ten svět pod vámi a nad vámi obvykle nevnímáte. .
Z tohoto pohledu si také můžeme ztotožnit krátké vlny s pásmem světelných světů, tedy SVĚTA, vlny dlouhé pak s pásmem světů temných, tedy ANTISVĚTA, charakteristického absencí Světla.
Představte si dále svislou osu s mnoha a mnoha body protínajícími jednotlivé roviny světů. SVĚT jako takový, tedy ten světelný, začíná nahoře ve vibracích nejčistších duchovních světů a směrem dolů u světů ležících stále níže jejich světelné vibrace slábnou. ANTISVĚT je přímým opakem SVĚTA. Začíná u nejnižších vibrací s úplnou absencí čehokoli kromě temna a s tento trend je směrem nahoru ve vibracích provázen postupný „šíráním“, čili zesilováním určitého, byť minimálního a prakticky velmi obtížně rozlišitelného podílu světla /viz ony ohně na pobřeží močálu/.
Tolik tedy o pozicích SVĚTA a ANTISVĚTA v rámci UNIVERZA. Ale kromě radiových vln v pásmu krátkých vln a vln dlouhých máme také k dispozici pásmo vln středních. A přesně podle Thowtovy poučky o tom, že platí „jak dole, tak nahoře“ máme i v rámci celého UNIVERZA podobné střední pásmo světů. Střední pásmo, které si můžeme pojmenovat jako světy jemnohmotné.
Pásmo jemnohmotných světů je tvořeno na jedné straně určitým podílem světů světelných z jeho nejnižších vibračních částí, dejme tomu jeho třetinou, na straně druhé pak podílem světů temných z jeho vibračně nejvyšších částí, rovněž zhruba jeho třetinou. Toto pásmo jemnohmotných světů tedy odděluje SVĚT a ANTISVĚT, ale jednotlivé jeho části jsou současně SVĚTA a ANTISVĚTA.
Vyberme si pro názornost jediný svět mezi všemi ostatními, ten úplně střední na přímém rozhraní SVĚTA a ANTISVĚTA. Když tak učiníme, dostáváme se do situace, kdy pozorujeme ten jeden jediný svět mezi světy jemnohmotnými, a to svět, kterému my tady na planetě Zemi říkáme svět hmotný.
A představíme-li si tento svět jako určitou vibrační rovinu mezi spoustou ostatních rovin existujících ve vibracích nad ním i pod ním, pak si rovinu existence hmotného světa můžeme označit jako rovinu „ZERO“. Rovina „ZERO“ nám odděluje od sebe SVĚT a ANTISVĚT. Jinak řečeno, obě kvality stojící na obou pólech duality, Světlo i temno, zde na Zemi mohou být v rovnováze.
Proč? Protože projevy Světla a temny /ducha a ega/ ve společné duši každého z nás se střetávají s podobnými projevy ostatních a my se je učíme zvládat a tím zejména zjemňovat svá ega za účelem výchovy lidských duší ponořených do uniformy pozemských hmotných těl.
Ale ono tomu tak právě teď není! Protože pozice roviny „ZERO“ vůči SVĚTU a ANTISVĚTU doznává v čase změny. Rovina „ZERO“, na níž se pohybuje planeta Země, se totiž v čase různě vlní a prohýbá. Pozice planety Země, tedy našeho hmotného světa, v určitých cyklických intervalech zapadá hlouběji pole do Antisvěta či zase vystupuje výš do pole Světa a je tak výrazně ovlivňována vlivy svého okolí, v němž se právě nachází. A to má samozřejmě na planetu a lidstvo na ní vliv, který historikové popisují jako Věk zlatý, stříbrný, bronzový a Kalí-Yugu.
Víte-li, že podle buddhistů momentálně se Země nachází v období Kalí-Yugy, jistě vám to k současnému dění ve světě mnohé napoví.
Prosím, podíváte-li se zpět na minulý text číslo 3, můžete si položit rovnítko mezi situaci, kdy jsou lidé ještě zcela v zajetí onoho hlubokého močálu, se stavem, kdy tyto bytosti tam procházejí fázemi nejhlubšího temna ANTISVĚTA. Tedy oněmi dvěma třetinami jeho nejnižších vibrací.
Fáze, kdy se ony bytosti nalézají již na břehu močálu a pokoušejí se vylézat na první kořeny obrovského Stromu života, je možno ztotožnit se stavem, kdy se tyto bytosti pohybují již světy „šírání“ /svit ohně, u kterého se ohřívají/. Stále ale ještě platí, že jsou zcela v zajetí Antisvěta.
Teprve v určité fázi jejich velmi obtížného výstupu vzhůru po nejvyšších kořenech dochází k tomu, že bytosti světla, které sestupují níže, háží těm lezoucím zdola svá světelná lana.
To je ovšem jen alegorický popis toho, co se děje ve skutečnosti. Ono házení lana se odehrává v nitru dnešního člověka, kde bytost sestupující shora /lidský duch/ se spojuje skrze lano /lidskou duši/ s bytostí lezoucí zdola /lidským egem/. A opakuji, cílem toho všeho, tedy PRAVÝM cílem lidského života zde je očištění, zjemnění dolní bytosti ega působením ducha a posléze po obvykle dlouhém vývoji v mnoha inkarnacích transformace obou ve společné duši zpět do duchovního světa.
Je tu někde řeč o majetku, moci, alkoholu a jiných drogách?
Jistě jste si všimli, že opět jsme u těch dvou v nás, které je třeba učinit podle Krista jedním /t.j. vyrovnat rozdíly vibrací těch dvou do stavu rovnováhy/, abychom úspěšně se postupně zbavovali bláta, kterou má na sobě z prvotních dob svého snažení o cestu vzhůru ona bytost vynořující se zdola.
Podívejme se nyní, co z výše uvedených informací pro bytost zvanou člověk žijící kdykoli na této planetě plyne:
Do doby vstupu do nejspodnější části jemnohmotného světa, kde se bytost zdola má šanci zachytit lana visícího od bytosti shora a zavěsit se na ně, je možné o této bytosti mluvit jako o předchůdci člověka, později pak jako o zvířecím člověku. Charakteristickou vlastností pro vysoké primáty a zvířecího člověka je absence ducha a intuitivního vnímání, vše v jeho životě je posazeno pouze na pudech a instinktech.
Zvířecí člověk je tady vybaven pouze fyzickým tělem a duší a není bytostí s vloženým plánem individuálního rozvoje v podobě ducha. Je v podstatě jen jednotkou ve stádě jemu podobných a po smrti svého fyzického těla jeho duše odchází podobně jako duše jiných zvířat do společné duše.
Od chvíle, kdy se zvířecí člověk stává člověkem dnešního typu, tedy od chvíle, kdy přijímá do svého těla po určitých úpravách zprostředkovaných mimozemskými bytostmi svoji duchovní složku, přestává jeho zařazení do stáda zvířecích lidí a stává se individuální lidskou bytostí. Na rozdíl od zvířecího člověka má již nikoli dvě, ale tři energetická těla, a to tělo fyzické s jeho nízkovibračním egem, jemnohmotnou duši a vysokovibrační tělo duchovního člověka.
A získává právo na svůj individuální vývoj, kdy je sice jako dosud odkázán na četné vlivy zvenčí, ale může začínat ve svých rozhodovacích procesech spoléhat na /zpočátku velmi nízkou/ kvalitu vlastní svobodné vůle. Po odložení svého hmotného těla v případě úspěchu svého konání a jednání neodchází do společné duše, ale postoupí o stupeň či dva po onom žebříku jemnohmotných vibrací směrem vzhůru, dále ven z temna.
Lidská duše ponořená v uniformě hmotného těla se tak v mnoha inkarnacích pohybuje kus po kousku směrem vzhůru jemnohmotnými světy. Přestože platí, že prakticky všichni tzv. praví lidé dnes se rodící opakovaně tady na planetě začínali své inkarnace jako duchovní lidé ve stejnou dobu, právě využívání osobní vůle každého z nich při práci na svém nitru vedlo k výraznému třídění úrovně podílu ega a ducha na práci jejich společné duše vůči jejich hmotnému okolí. Proto vidíte kolem sebe pár skutečně již vyspělých duší naplněných aspekty lásky a na druhé straně spoustu jedinců se snadno rozeznatelnými aspekty nelásky a případně i nenávisti u těch, kteří se ve vývoji vlastní vinou opozdili.
Jen ti skutečně dobří, kteří na sobě pracovali a právě dnes v období informačního boomu na sobě dále intenzívně pracují, mají šanci třeba již v této inkarnaci dosáhnout přechodového pásma mezi jemnohmotnými světy a světy duchovními. Křesťané tomu říkají spasení a dodávají k tomu, že musíte být hodní, modlit se, postit, dát církvi, co je její a pak se snad do toho nebe dostanete. A, vlastně, málem bych zapomněl, navíc si pro vás musí neznámo kdy a neznámo proč přijít ve svém druhém příchodu Ježíš Kristus.
Řekněme si ještě pár zajímavostí z oblasti dění v UNIVERZU v souvislosti se současnými událostmi na planetě Zemi. UNIVERZUM je bohem plánováno jako veliká škola pro vzestup bytostí, později také duší a dále lidských duší tam, kam patří, tam, kde je jejich původní domov. Ponořením plochy „ZERO“ hlouběji směrem do prostoru Antisvěta v posledních tisíciletích došlo k výraznému porušení zde panující rovnováhy sil mezi Světlem a temnem.
A toto porušení rovnováhy dané postupným rozpadem kvalitní spolupráce vyučujících, tedy STVOŘITELE vládnoucího SVĚTU a ANTISTVOŘITELE vládnoucího ANTISVĚTU, bylo dále velmi prohloubeno tím, že ponoření se roviny „ZERO“ s planetou Zemí hlouběji do prostoru ANTISVĚTA umožnilo i některým bytostem temných sfér, které by normálně neměly na Zemi přístup, aby na planetu v minulosti pronikly.
To je důvod, proč masa sobeckých lidí oddaných svému egu a preferujících své potřeby hmotných statků a moci nad ostatními je dnes tak na koni. Má totiž silnou podporu těch velmi temných přišlých z oblastí mimo temné části nemnohotného světa. Ale toto období Kalí-Yugy se ale opravdu chýlí ke konci a rovina „ZERO“ se Zemí na ni ležící vychází z temných sfér zpět ke Světlu /viz růst energií Slunce, oteplování Země, změna klimatu/ a lidstvo dostává novou šanci. Ale nikoli lidstvo jako celek.
Vývoj každého člověka bude podroben přezkumu v rámci jistých katastrofických událostí na Zemi a bude, jak říká bible, ten již se zvládnutým egem jsoucím ve vibrační rovnováze s duchem odklizen jako zrno do Boží sýpky. Ti ostatní, kteří této úrovně svého vnitřního bytí nedosáhli, dostanou roli potápěčů v onom pověstném jezeře plném síry.
Příště se zase uvidíme.