Archiv autora: ragauian

Hra zvaná život aneb co je skutečně možno také ještě považovat za pravý duchovní vývoj II

6 / Ale všeho do času. Tato „široká“ cesta východu z krize hledáním pomoci směrem ven ze sebe, byť směrem vzhůru ve vibracích, vyčerpá své možnosti. Člověk si uvědomí, že další únik před realitou i před sebou samotným nikam nevede a začíná dále hledat řešení. A je nutně / často nevědomě / veden ke změně směru nazírání na řešení své životní situace. Směr pohledu ven ze sebe při hledání řešení má totiž alternativu a tou je směr dovnitř sebe.

Pokračování textu Hra zvaná život aneb co je skutečně možno také ještě považovat za pravý duchovní vývoj II

Hra zvaná život aneb co je skutečně možno považovat za pravý duchovní vývoj I.

5 / Když hledím do každodenního zmatku v dění v makrokosmu kolem sebe, dá se říci, že po letech práce na zvelebení vlastního nitra mne excesy světa kolem již prakticky nechávají v naprostém klidu. Jsem rád, že dnes už při troše  ostražitosti rušivé vlivy okolí nedokážoujako kdysi bez dovolení kdykoli pronikat do mého mikrokosmu tak, aby výrazněji či dlouhodoběji dokázaly byť jen mírně snížit aktuální vibrační úroveň mého vlastního prožívání osobního tady a teď.

To znamená, že prakticky nejsem v žádném případě násilně zvenčí ničím a nikým vysouván a ani dobrovolně nevycházím ze svého středu naprostého klidu. Tento stav vlastního nitra je nesmírně osvobozující a řekl bych, že se dá přirovnat k pojetí „nirvány“ tibetských mnichů.

Z mého pohledu je tento stav mysli a stav srdce neskonale dokonalejší než podobné praktiky východních mistrů. Zejména proto, že tento aplikovaný stav mysli a srdce může být žit v běžném každodenním životě i ve  shonu západní civilizace a není nutno k jeho dosažení unikat někam vysoko na tibetské náhorní planiny pryč z tohoto světa.

Pokračování textu Hra zvaná život aneb co je skutečně možno považovat za pravý duchovní vývoj I.

Hra zvaná život aneb pojednání o duchovní pýše člověka II

4 / Navažme na předchozí text a řekněme si, že duchovní pýcha představuje velmi nepříjemné stadium duchovního vývoje / či lépe řečeno duchovní stagnace / daného jedince. Pro „postiženého“ je velmi obtížné proniknout iluzí o vlastní jedinečnosti a dokonalosti a pochopit pravý stav věcí. Tento fatální existenční stav duše může být prožíván opakovaně ve více inkarnacích a na iluzi o vlastní duchovní dokonalosti se postiženému nabaluje řada dalších nesprávných představ a postojů k sobě, životu, světu a lidem kolem.

Pokračování textu Hra zvaná život aneb pojednání o duchovní pýše člověka II

Hra zvaná život aneb pojednání o duchovní pýše člověka I

3 / Dnešní téma je jistě pro některé z vás, kteří čtení tohoto textu věnujete svůj vzácný čas, asi trochu kontroverzní. Možná vás postaví před problém, se kterým se budete muset osobně vyrovnat. Chci se s vámi totiž podělit o svůj pohled na specifický projev vztahu ducha a ega, který se dnes již stal a dále stává v českých luzích a hájích jevem podobným dávným epidemiím. Zachvacuje stále širší a širší okruh lidí. Jak už název textu napovídá, řeč bude o duchovní pýše.

Pokračování textu Hra zvaná život aneb pojednání o duchovní pýše člověka I

Hra zvaná život aneb o čem to vlastně také je

2 / Navažme dnes na minulý text a rozviňme další aspekty pohledu na to, o čem to tady na Zemi a nejen tady je. Protože informace jsou vším nejen v oblastech vojenské či průmyslové špionáže. Jsou klíčové i pro naši orientaci v transformačním procesu a dění kolem nás. Prakticky nic v této naší realitě všedního dne není docela úplně takové, jak se nám to zdá. Vše, co se k nám dostává dnes a denně, je do jisté míry iluzí.

Jakousi hrou, kterou nás učí hrát svět a lidé kolem nás již odmalička s sebou a jejíž pravidla jsme z nezbytí a nedostatku jiných možností přijali. Hry, které mnohdy k vlastní škodě hrajeme stále, aniž bychom byť na chvíli  pomysleli na to, že změna pravidel je nejen možná, ale že změnit ta pravidla je mnohdy i cílem toho, proč jsme sem přišli.

Pokračování textu Hra zvaná život aneb o čem to vlastně také je

Hra zvaná život aneb o čem to tady vlastně je

1 / Věčné lidské téma – láska. Není nikoho na tomto světě, kdo neusiluje o to milovat a být milován. Existuje mnoho podob lásky. Mám ze své dlouholeté praxe dostatek indicií, abych mohl konstatovat, že láska je základní hybnou silou našeho vesmíru a stvoření jako celku. Je to základní tvůrčí energie, která ve své prapůvodní podobě a ve svých mnoha transformacích tvoří a zalidňuje planety, světy, galaxie. Je obsažena ve všem a nám lidem žijícím momentálně zde v těle na Zemi skrze své přeměny ve vztazích k vesmíru, planetě, přírodě a lidem kolem nás nabízí prožívání klidu, míru, radosti a štěstí. Ostatně, proč asi tolik chceme milovat ? A proč asi tolik toužíme být milováni ?

Když to vezmeme kol dokola, nic jiného než Láska a Světlo neexistuje. Neláska a temnota není ničím jiným než momentální absencí Lásky a Světla. Někdy je mi vytýkáno, že vůbec pracuji s pojmy neláska, temno, negativita. Byť reálně podle mnohých neexistují,  výrazně ovlivňují chování celého systému, který je nedostatku Lásky a Světla vystaven. A proto je třeba je v dané chvíli brát vážně.

Pokračování textu Hra zvaná život aneb o čem to tady vlastně je