Dnes už půjdeme k věci. Vysvětlíme si, co to vlastně znamená mít rád sám sebe či samu. A k tomu se odrazme od Kristových slov o tom, že máme mít rádi své bližní jako sebe sama. Protože právě v tomto jeho výroku je vložena na pojem mít rád sám sebe váha nejvyšší. Tento výrok si totiž taky můžeme obrátit v tom smyslu, že kdo nemá rád sám sebe, neumí a ani nedokáže mít rád Kristovou bezpodmínečnou láskou ty kolem sebe, a to ani své nejbližší, rodiče, partnera a své děti.

Bez lásky k sobě zůstává vaše láska ke komukoli jinému jen láskou lidsky  podmínečnou. To je přesně ten typ /také/ lásky nikoli ducha, ale ega, láska, která v jistých intervalech v závislosti na tom, jak vám milovaná bytost vyhovuje či nevyhovuje vašim představám o tom, jaká by měla být či nebýt, překmitává od zdánlivě hluboké lásky v nelásku a vede k hádkám a konfliktům. Kde pak máte onu „bezpodmínečnost“, kdy danou bytost milujete, ať je jakákoliv?

Ale o tom podrobněji jindy.

Myslím, že v tuto chvíli po přečtení předchozích textů je vám již jasnější, kdo ve vás je ten „sám“ a kdo je ten „sebe“. Ano, je to ženská energie „jin“ a mužská energie „jang“ podle východních náboženství, jinak tedy vaše ego a váš duch. Pokud jste už tedy tu zásadní změnu myšlení o sobě a změnu nazírání na tenhle svět akceptovali alespoň částečně, můžete dnes spolu se mnou pokračovat v náhledu do vlastního nitra ještě hlouběji.

Tím, kdo se ve vás označuje jako „sám“ a kdo by měl mít rád rovněž ve vás toho „sebe“, je vaše mužská energetická část, váš duch. A tím „sebe“, který má být milován, je pak ženská energetická část vás samotných, rovněž samostatná bytost ve vás, vaše ego. Logické, viďte?

Ptáte se, jak tyto dvě bytosti ve nás rozeznat v té změti kostí svalů a šlach a vnitřních orgánů? Jen velmi obtížně a až po delším výcviku. Tyto dvě bytosti totiž nemají nic společného s tělem jako takovým. Jsou to dvě části vaší duše, tedy vás samotného, kterým tady na planetě Zemi ve své uniformě lidského těla jste. 

Abych vám ten ponor do vlastní duše při pátrání po tom, kdo je kdo a kdo koho má či nemá rád pokud možno usnadnil, mám zde návod na ponoření se do hloubi vaší duše pomocí jednoho zajímavého experimentu. Podotýkám ovšem, že předpokladem úspěchu zde je fakt, že máte již do jisté míry vyvinut fenomén vnitřního zření, ať mentálního nebo pocitového. Což do značné míry znamená, že jste své předchozí životy nepromarnili a dosáhli jste jistých duchovních výšin.

Podrobně vám popíši návod, jak postupovat. Prosím, to, co budete vnímat, je do pouze rituál, poměrně přesně zjednodušeně zachycující realitu, kterou byste v její pravé podobě zatím nebyli schopni zachytit. Věřte prosím tomu, co vnitřním zrakem vidíte nebo prostě cítíte, je to pro vás podstatné!  

Nyní si představte si svým vnitřním viděním nebo cítěním své tělo jako dům, ve kterém bydlí vaše duše a spolu s ní v tom domečku žijí ještě dva mladí lidé, dvě samostatné bytosti, a to jedno ženského /ego/ a druhé mužského pohlaví /duch/.

Pro tento případ soustřeďme na kuchyni v tom domě. Pro lepší představivost si nakreslete obdélník rozměrově tak 25 na 15 cm, s delším rozměrem na výšku. To pro vás představuje půdorys oné kuchyňské místnosti. V kratší stěně na obrázku blíže k vám si uprostřed ve vzdálenosti po asi půl centimetru na obě strany od svislé osy nakreslete dva body, to bude pro vás okno ve zdi vedoucí do zahrady. Pro větší názornost i můžete směrem ven nakreslit i dvě krátké šikmé čárky, které budou představovat okenice.

Již jsme si řekli, že naše tělo, náš dům, obývá duše /tchyně, dejme tomu matka oné ženy/a mladá žena a mladý muž. Tak nyní si představte, že onen mladý muž stojí v oné kuchyni u okna a dívá se směrem ven do zahrady. Nebude pro vás žádný problém ani to, když svým vnitřním zrakem vstoupíte do pohledu onoho muže a díváte se vlastně ven do té zahrady vy osobně. A představte si, že tak dva tři metry od okna roste nádherný keř šeříku a všimněte si, jakou má barvu.

Pokud jste se úspěšně dostali až sem, další postup vám už půjde také dobře. Nyní si dokončíme popis situace ve vaší vnitřní kuchyni za zády onoho mladého muže. U krátké zdi nahoře je kuchyňská linka. Stačí si ji vyznačit na náčrtu jednoduchou vlnovkou, později si ji představíte, je to klasika. U levé zdi bráno od okna stojí příborník, nakreslete si ho jako úzký delší obdélník. U pravé zdi je pak pohovka, zaznačte jako kratší úzký obdélník. Uprostřed kuchyně je stůl, zaznačte jako přiměřeně velký čtverec.

A pod oním stolem leží a odpočívá pejsek. Zadeček má pod stolem, přední část těla vysunutu z pod stolu směrem k oknu, hlavu položenu na packách a tudíž kouká na záda onoho muže. Ptáte se, proč právě pejsek? Již dříve jsem se zmínil, že pro naši potřebu můžeme po dobu vývoje v hmotných a jemnohmotných světech kdykoli zaměnit postavu ženy a zvířete, v tom případě pejska. A tady je to pro to, co si chceme prožít a poznat, velmi důležité.

Půjdeme dále. Pamatujte prosím, že nyní budete po celou dobu rituálu již spojeni svým vnitřním zřením s oním mladým mužem. Jak už jsem vám sdělil, mladý muž ve vás velmi pravděpodobně svoji mladou ženu /pejska/ nemá rád a tak celé dny kouká do hmotného světa za oknem a ani ho nenapadne se podívat zpět do vlastního nitra, do té vlastní vnitřní kuchyně. No a teď si představte, jak onen mladý muž kouká ven a slyší za sebou otevírat dveře do té kuchyně. Neotáčí, pořád kouká na ten šeřík, ale vnímá, že k němu zezadu přistupuje ona tchyně, matka jeho dcery, a pokládá mu ruku na rameno. A slyší, jak ona říká /rozčileně/: to už se nedá vydržet… proč ty si té své ženy /pejska/ nevážíš, proč ji vlastně nemáš rád?.. vždyť ona se stará o tělo, které je domovem vás obou, dělá všechny domácí práce, maká jak brok, zatímco ty se flákáš a čučíš ven z okna… a za ta léta, co takhle spolu žijete, ses ji ještě nikdy nepokusil oslovit, pohladit, říct jí, jak si jí vážíš a že ji máš rád… je nešťastná, po těch letech už moc nešťastná, a já s ní… udělej s tím prosím konečně něco, rozpláče se ona tchyně /duše/ a odchází dveřmi opět ven.

A vy v pozici onoho mladého muže se ještě chvíli koukejte na ten šeřík a říkejte si pro sebe: co když má ta tchyně pravdu? Proč já vlastně jsem se nikdy na tu ženu, toho pejska, v kuchyni pořádně nepodíval a nedal mu aspoň trochu poděkování a lásky? Měl bych to zkusit.

Prostě v sobě hledejte odhodlání se otočit a dovnitř podívat. Podle mých zkušeností to není tak jednoduché a mnozí s tím mívají problémy. Ale překonejte případný odpor, nechuť či jiný druh zábrany a otočte se ve svém vnitřním vidění od okna dovnitř kuchyně.

Nejdříve se dívejte svým vnitřním zrakem ponořeným do těla onoho mladého muže kolem sebe vodorovně, ve výši jeho očí. Povšimněte si oné kuchyňské linky, příborníku i pohovky. Pokud si budete skutečně přát to udělat, podaří se vám to. Pak se podívejte na desku onoho stolu uprostřed a sjeďte pak svým vnitřním zrakem pod stůl. A uvidíte tam ležet a odpočívat pejska.

Nenechte se vyvést z míry tím, že vám bude třeba věrně připomínat vašeho věrného čtyřnohého přítele, kterého máte nebo jste dříve měli doma. To je obvyklé. Ale není to on, ten váš čtyřnohý přítel. Tenhle pejsek je pro vás ztělesněním vašeho ega, té části vás samotné, která se cítí nemilována, má strach, obvykle se něčeho bojí a je trvale negativně vyladěna.

Dívejte se chvíli a dobře si ho prohlídněte. Jak reaguje, když zjistil, že jste se na něj podívala? Objevil se mu v očích zájem nebo jen vyčkává, co bude? Zvedl hlavu nebo ji nezvedl případně opět položil na své packy? A zkuste se na něj nacítit? Jak je mu? Co si asi myslí?

Je tu celá možná škála projevů jeho těla a cítění jeho emocí. U vás, kteří s láskou k sobě se chystáte teprve začít, to nebude nic moc. U vyspělejších možná zaregistrujete i známky radosti, vrtění ocáskem, případně se posadí a čeká.

Proč čeká? Protože vám ještě moc nevěří a nechce být zklamán. Po léta jste si ho nevšímali. A když jste se možná do svého vnitřního světa jednou za čas podívyli, nevěnovali jste mu pozornost. Proto čeká, co uděláte.

V obou případech udělejte v oné vaší vnitřní kuchyni těch čtyři pět kroků od okna k tomu pejskovi a klekněte si k němu. Není vyloučeno, že při tom rozhodování, zda jít mči nejít, budete muset překonávat i odpor k tomu to udělat. Až se vám to podaří, dejte nu ruku na záda a hlaďte ho, A pokuste se do toho hlazení dát i kus své osobní lásky. Máte ráda pejsky, nebo nemáte? A podrbejte ho za ušima a dělejte mu prostě to, co pejskům dělá dobře.

A pozorujte jeho reakce. Mnohé vám napoví o tom, jaký byl vzájemný vztah onoho pejska /ženy/ a muže /ducha/ ve vás dříve. A pak se přesuňte po kolenou před něj, vezměte mu do rukou hlavičku, podívejte se mu zblízka do očí a řekněte mu pět krát nahlas „mám tě rád“ či „mám tě ráda“. Ale s citem, prosím!

Dokázala jste to vůbec vyslovit nahlas? Pokud ano, bylo ten proto, že to máte říct nebo jste do svých slov dostala skutečný cit lásky? Nebo jste to dokázala říct jen v duchu? Nebo máte velký odpor tahle slova vůbec ze sebe jakýmkoliv způsobem dostat?

Tady vy sama přímo v sobě samé si prožíváte na sobě samé, jak je to ve vás s láskou k sobě samé! Myslím, že vám vaše intuice jasně napoví, jak to s vámi vlastně je. V každém případě tohle je pravdivé, pokud se to prožití rozchází s tím, že jste si dosud myslela, že s láskou k sobě problém nemáte, byl to omyl vašeho ega a rozumu.

Myslím, že k tomuto rituálu není zapotřebí více dodávat. Pro příště budu mít pro vás ještě jeden podobný, kdy sami v sobě poznáte, co je třeba na vnitřní rovině udělat, abyste se mohli na začátek oboustranné lásky k sobě postavit.

Tento rituál jsem ještě nikdy nezveřejnil. Čas konce věku nazrává, je načase to zveřejnit i s tím rizikem, že to nepochopíte a takzvaně vylijete s vaničkou nepochopení krásné jádro návodu, jak spasit sami sebe.

Mějte krásné májové dny!

 

Pozn:

prosím, nezaměňuje lásku k sobě za lásku k fyzickému tělu… fyzické tělo patří k oné ženě. Tak například za to, že jste na kole ujeli padesát kilometrů, nebudete děkovat svým nožičkám, nýbrž svému „sebe“, své ženské energii, která to tělo opatruje a činí způsobilým udělat to, co si jako duch usmyslíte