mother-and-daughter-3

Dítě se narodí a co pak? Jste vůbec způsobilí je vychovat lépe než vychovali vás vaši rodiče? Nebo zklamete podobně jako zklamali oni?

V předchozím textu na výše uvedené téma » jsme si všímali základního psychického nastavení člověka v závislosti na kvantitě prožívání pozitivity a negativity v prenatálu jako funkce nastavení okolního dění v hmotné a jemnohmotné realitě kolem něj.

Je třeba si uvědomit, že tou bytostí v pozemském člověku, která takto v prenatále trpí, je právě ona bytost zvířecího člověka se svým vědomí těla /ega/, nikoli bytost člověka duchovního. Ten je v naprostém klidu, jen se odvrací s jakousi nechutí od onoho pozemského člověka /nemá ho rád!/ a přestává mu být oporou.

Proč tomu tak je, v tom vás odkazuji na mé vlastní texty v rubrice Dualita lidského bytí, např:

Zranění způsobené nedostatečnou láskou rodičů k dítěti v prenatálním stadiu vývoje následně ovlivňují celý život člověka

heart-44

Psychologové často hovoří u člověka o osobnosti. Osobnost člověka je podle mých zkušeností dána úrovní sebevědomí lidského ega. Jaké může mít sebevědomí ego člověka, do jehož duše se promítají obsahy jeho zranění způsobené trvalou nedostatečnou láskou vlastních rodičů a okolí již v prenatálním stadiu svého vývoje?

Nemluvě o tom, že chování rodičů k dítěti tam, kde je skutečně problematické již v prenatálu, se po narození příliš nemění a  základní prenatální indispozice se proto dále prohlubují.

Matka, která dítě nechtěla a těžko se smiřovala se svým těhotenstvím, se okamžikem porodu nestane matkou bezvýhradně milující. Snad kromě výjimečných případů /se kterými jsem se ovšem ve své praxi nesetkal/ tohle dítě podvědomě stále odmítá a nepřijímá ho tak, jak by dítě potřebovalo.

Nehraje roli to, že ona matka sama si myslí, že své dítě miluje

Co možná platí na úrovni duše /díky určitému sebeprosazení se lidského ducha v součtové duši/, to nemusí platit pro podvědomou úroveň ega, kde onen nepříznivý stav nelásky matčina ega k dítěti i často přetrvává po celé dětství a mnohdy i do dospělosti.

Odstrašující příklad otce, který si přál syna

Podobně nesmyslně — otec, který si přál syna, se na úrovni ega cítí po narození dcery zraněn ve svém přání ega a osudem podveden. A jeho ego se s tímto faktem obvykle vůbec /nebo ne zcela/ smíří a tok otcovy energie lásky k dítěti ženského pohlaví je tím nejméně částečně, mnohdy zcela omezen.

Dítě v prvním roce po narození je opět potřeba především přijmout do /pokud možno úplné/ rodiny jako zcela svébytnou, nám dospělým rovnou a bezvýhrad /!!!!!/ milovanou bytost!

Proto obvykle radím ženám: Chovejte se k dítěti prosím tak, jak byste si přála, aby se ono chovalo k vám, kdybyste si role prohodili /obdoba onoho známého „měj ráda /dítě, tedy bližního svého/ jako sebe sama!“

Pozn.: Pokud se ovšem bezvýhradně ráda máš… a to v 99,9% neplatí… věř zkušenému… proto aspoň víš, proč tvé děti v dospělosti trpí mnohými poruchami své psychiky… 

Dítě žije svůj život a je na nás, abychom jeho maličkému a dosud se vyvíjejícímu egu /je jedno, jestli sedmého nebo třeba sedmistého dne jeho života/ dali tolik lásky a prostoru pro uplatnění jeho vlastní vůle, kolik si žádá.

Opačný přístup totiž tuto jeho svobodnou vůli ega láme a my stojíme jako rodiče na počátku destrukce sebevědomí malého človíčka, které vás v jeho dospělosti může přivést a pravděpodobně přivede k zoufalství. Lámete-li opakovaně svobodnou vůli ega dítěte egem svým, nakonec vychováte člověka, který nikdy v dospělosti nebude mít schopnost se sebevědomě podívat svému vlastnímu životu do očí.

Pozn.: Problém je v tom, že vás, maminky a tatínkové, vaši rodiče, stejně jako je jejich prarodiče, pod tisíce let trvajícím falešným církevním pohledem na svět a místo člověka v něm naučili milovat výhradně onou nešťastnou lidsky podmíněnou láskou.

A vy, protože „nemilujete sami sebe bez výhrad“, přirozeně nedokážete milovat ani bez výhrad ty kolem sebe. a ze svých dětí opět v kolikáte již generaci vychováváte neurotiky a psychicky velmi zranitelné dospěláky. A kolotoč se točí!

I pro výchovu opět platí  zásada bezpodmínečné lásky

Pro výchovu tedy platí zásada bezpodmínečné lásky. Měla by být přímo zákonem pro každého rodiče. Měl jsem možnost nahlédnout již dříve do jedné mladé rodiny s roční holčičkou Znal jsem duši té dívenky již před jejím ponořením se do hmotného tělíčka a věděl jsem, jak nesmírně čistá je to bytost…

Její matka vystresovaná denním shonem a mnoha „nutnými“  telefonáty s kamarádkami se podívá na hodiny a začíná šílet. Sedm hodin večer, malá se musí koupat, jíst a jít spát. Vše se děje v nervózním chvatu a poklusu. Opravdové drama začíná ve chvíli, kdy dítě má jíst. Dítě se brání, kroutí, plive mlíčko ven, matka ječí…

Pozn.: Všimněte si někdy, jak vaše láska k dítěti, partnerovi či komukoli ve vašem okolí skokově přerůstá v nelásku ve chvíli, kdy tito udělají něco, co se vám nelíbí… Máte tyto své blízké totiž rádi jen za podmínky, že jejich chování vyhovuje vaší představě o tom, jak by se chovat měli. A jakmile máte pocit, že tomu tak není, je po lásce a vaše ego startuje na válečnou stezku.

Chápu tu dívenku… mám taky rád whisky, ale představa, že mně někdo přepadne, znehybní a vrazí mi /byť nádherně plnou/ láhev do úst a chce, abych její /byť skvělý/ obsah co nejdříve zhltal, to bych se asi bránil i já…

Chovejte se k dítěti jako k člověku, kterého si vážíte. Neznásilňujte ho ani v jeho zdánlivém zájmu. Pamatujte: Jeho tělíčko je ještě malé, ale jeho dospělá nádherná duše, mnohdy mnohem nádhernější než vaše, je tímto násilím pokaždé, když ho uskutečníte, skrze vaše ego znovu a znovu zasahována!

Děti jsou zrcadlo vašich vnitřních problémů!

Dítě je spojeno s rodiči v prvních letech života silnou psychickou pupeční šňůrou. Nevnímá vaši případnou masku vzorné maminky, kterou si nasazujete před ostatními. Vnímá skutečný obsah vašeho nitra tady a teď ve vztahu k sobě a životu a jeho chování je reakcí právě na ono vaše momentální vnitřní nastavení ega.

Vaše vnitřní nervozita, hádky mezi manželi, vámi prožívaná psychická negativita, na to vše reaguje neméně tak, jako na ostatní nepříjemné vnější hmotné podněty a obvykle svým chováním proti tomu důrazně protestuje.

A páni rodičové, buďte upřímní a přiznejte si otevřeně vlastních pocitů, když dítě svým zdánlivě bezdůvodným zlobením proti vašemu vnitřnímu nastavení protestuje. Vaše mateřská či otcovská láska se rychle vytrácí, rozpouští se v negativních postojích k dítěti, které si podle mínění vašeho ega neváží, co pro něho děláte.

mother-and-daughter-3

A jste-li k sobě skutečně upřímní a odmítnete snahu svého ega mi okamžitě při čtení těchto řádek přidělit místo někde v dolní části vašich zad, jste sami u sebe svědky aktu tzv. lidsky podmíněné lásky. Ano, miluji tě, ale musíš být hodná holčička, hodný chlapeček, zní vaším nitrem. Když nejsi hodná holčička nebo chlapeček, tak ztrácíš nárok na moji lásku a nejspíš dostaneš nabančeno! A basta!

A dítě je trestáno za to, že vám zrcadlí váš vnitřní stav a další kostička zapadne do mozaiky jeho psychických bloků, které si odnese do života. Uvedený princip je příčinou toho, proč i někteří méně informovaní znalci dění mezi dětmi a rodiči vám říkají, že je to vaše dítě, které vám tady přišlo ku pomoci. Ku pomoci svým chováním tohle pochopit a dát vám příležitost zase se o kus více vás vnitřně zdokonalit.

Rada především maminkám: Chcete-li ve vyšším věku spokojeně pozorovat osobnost svého dítěte, kterak v klidu, rozhodně a hlavně úspěšně proplouvá nástrahami svého života, pokládáte tomu základ již v tom nejútlejším mládí.

Nechte dítě co nejčastěji a co nejvíce, aby si samo poradilo s věcmi, úměrnými jeho věku. A nejen to, trpělivě přemýšlejte o drobných úkolech, opět přiměřených jeho věku, které byste mohli před něj postavit, aby se je pokusilo zvládnout.

Vyhovte na maximum jeho „já sám“, já sama“. Stavíte tím osobnost dítěte na pevné základy. Mějte ho také rádi bez podmínek. To znamená, že ho pochválíte i za vydařený i nevydařený pokus, případně s ním i zdar a nezdar jeho pokusu s ním proberete pomocí slov a gest. Ani netušíte, jak vám jednoleté či tříleté děťátko rozumí a jak je schopno se poučit. O těch starších nemluvě.

Vaše „na to jsi ještě malej“ nebo „nešahej na to, neumíš to“. jsou pokaždé stavebními kamínky do pocitu uloženého v psychice budoucího dospělého člověka, že „není dost dobrý“ či že „si nevěří“. A tyto negativní energie ovlivňují jeho jednání v dospělosti víc než co jiného.

Pozn.: Je až neuvěřitelné, jak negativně ovlivníte dispozice dospělého života svého dnešního tří či čtyřletého dítěte např. v případě, že mu pravidelně po delší dobu odmítáte koupit mlsek při společném nákupu se zdůvodněním, že na to nemáte peníze… ve vědomí osobnosti vašeho dítěte zůstane uchována do dospělosti informace vyvolaná opakovaně prožívanými negativními zklamáními z neuskutečnění oné touhy mlsat a působí v jeho dospělém životě jako energie „nikdy nebudu mít dost peněz na to, co bych si přál mít“… a podle zásady, že svět nastavuje zrcadlo každému z nás /tedy energiím v našem nitru/, jistě pochopíte, že jste nevědomky svému dítěti vytvořili blok vůči hojnosti peněz či jiných  pozemských benefitů tohoto druhu… skrze vámi do dítěte vložené přesvědčení se peníze budou muži či ženě v dospělosti vyhýbat tak dlouho, dokud si existenci této energie ve svém nitru neuvědomí, nevymaže ji a nenahradí ji opačnou…

Nepodceňujte prosím také inteligenci dítěte, které se vám batolí nebo již pobíhá po pokoji, kde vedete vážné rozhovory např. o starostech o tom, jestli vám hyperaktivní či naopak trochu nesamostatné dítě vezmou do školky či do školy.

V zásadě v jeho dětské psychice formulujete svými opakovanými necitlivě v jeho přítomnosti prezentovanými názory a starostmi jeho náhled na sebe sama, které si ono o sobě vytváří a mnoho takových situací z něho či z ní udělá právě tak problémové dítě, jak se toho obáváte. Prostě vám uvěří a stane se takovým, jak to o něm předpokládáte. Fatální situace, viďte. Nemluvě o protažení takto získaných energií do jeho dospělosti s dalšími negativními dopady na jeho život.

Velmi důrazně je třeba vám rodičům říci, že jakékoli podcenění faktoru mateřské a otcovské lásky je pro život vašeho potomka danajským darem, který zanechá hluboké negativní stopy v jeho psychice v dospělosti. Při řešení psychických problémů dospělců se jeví velmi negativně fakt, když dítě je nějakým způsobem dlouhodobě odloženo k prarodičům či jiným pěstounům.

Rodičovská láska je
archetypální vesmírný koncept

Rodičovská láska je archetypálním vesmírným konceptem, který na Zemi v přirozeném prostředí musí k dítěti proudit denním kontaktem s milujícími rodiči. Zejména mateřská láska je nenahraditelná nejméně do onoho sedmého roku dítěte, pokud vůbec nahražena může být.

heart-11

Na nepřítomnost každodenní mateřské lásky doplácí dítě hlubokými pocity nelásky k sobě a nevědomými pocity viny, které v sobě generuje jako vysvětlení příčin, že se o něj rodiče zajímají jen nárazově. I stokiloví chlapi se v dospělosti potýkají s depresivními stavy, jejichž základ má původ  v podvědomé absencí dostatku mateřské či otcovské lásky v dětském věku.

Lidově řečeno, každé dítě by mělo dostat vrchovatý soudeček lásky od své matky i od svého otce. Pokud tento soudeček není naplněn, pak podle výše chybějící energie lásky se vedle běžných depresívních stavů z nedůvěry k životu, ke světu a lidem v něm dochází k některým specifickým projevům, které dobře znáte.

Pro dívku je velmi důležitá role otce a jeho přijetí a láska. Je až neuvěřitelné, jak vysoké procento otců v případě dospělých žen, se kterými jsem pracoval, ve své rodičovské roli selhává. Nevedu si přesné záznamy, ale psychické problémy žen,  které vznikly negativitou otce k dítěti ženského pohlaví v dětství, jsem měl možnost detekovat nejméně v padesáti procentech případů.

Dívka, jejíž otec ji nepřijímá a nedává ji svou potřebný díl přijetí a lásky, toto vnímá již od prenatálu a velmi to poškozuje její psychiku. Svého otce jako dítě miluje sobě vlastní bezpodmínečnou láskou právě v prvních letech svého života, kdy se na ní ještě neprojeví zvrácenost křesťanstvím podbarvené výchovy této společnosti a její láska se stane lidsky podmíněnou typu „něco za něco“.

Jak už bylo řečeno, trápí se tím a obviňuje z otcova selhání sama sebe, že se mu nedokáže přiblížit ona a je tedy nedokonalá. A prakticky ve stech procentech případů to řeší snahou ukrýt část svých ženských energií a snaží se přijímat energie mužské. A pak tu máme ženy s ženskými těly a chováním muže. Emancipované, sebevědomé ženy, které se však své mužské partnery pokoušejí ovládat silou mluveného slova místo oslovení jejich srdce láskou.

A už téměř padesát procent rodin se nám rozpadá, a dokonce i opakovaně. A pokud bude tento trend pokračovat, potěš nás však vy víte kdo.

A co naši chlapci, budoucí muži, vedeni v rodinách dominantní matkou, pro niž je penis jen loutkou na cvičišti: Stůj, lehni a tak dále. Vyrůstají a lámání jejich charakterů ze strany matek se spolupodílí na tom, že jejich mužství /i v kvalitě jejich spermií/ začínají selhávat.

A silný matčin vzor předurčuje i jejich postavení v budoucích manželstvích. Mnozí už si pak nehledají partnerku, spíše rovnou náhradní matku. Neznáte to mnozí docela zblízka?

V každém případě prosím vy, rodiče, berte na vědomí, že jak dítě vychováte do šesti sedmi let věku, tak se ubude dále vyvíjet do dospělosti a vy už s tím mnoho nenaděláte. Znalost tohoto principu se skrývá za lidovým rčením o tom, že stromek je nutno ohýbat, dokud je mladý. Protože pak už je pozdě.

Ještě upozornění na závěr. Vaše dítě určitě nesáhne po drogách nebo páchání protispolečenských aktivit s nějakou partou, pokud ho nezlomíte svojí neláskou a násilím, kterému ho každodenně vystavujete pod záminkou, aby vám „nezvlčel“.

Lidi, mějte rozum. Velmi mnozí jste spoluzodpovědni jako rodiče za to, že náš národ není soběstačný. Stále více a více cizinců bude vplouvat do českých zemí a ta nakonec už nebude patřit vašim dětem.

Řešení problému a naléhavé doporučení

Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.
Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.

Moje doporučení je opět stejné. Naučte se skutečné lásce k sobě a projděte procesem vnitřní změny » Pak, když ty dva, onoho ďáblíka ega a onoho anděla ducha spojíte bezpodmínečnou láskou, najdete sílu vyházet ty VIP pitomce, co to tady zatím vedou a vezmete věci do svých rukou. Pak udržíte sílu našich národů do budoucna.

1 komentář u „Dítě se narodí a co pak? Jste vůbec způsobilí je vychovat lépe než vychovali vás vaši rodiče? Nebo zklamete podobně jako zklamali oni?“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>