Kodexy z Nag Hammadi pocházely z kláštera Khénoboskion

Kniha Tomášova se zachovala v jediném koptském překladu ze 4. století, který byl objeven společně s dalšími křesťansko-gnostickými rukopisy v Nag Hammádí v Egyptě. Chcete ji doopravdy pochopit? /3/

Seznamuji vás v tomto seriálu textů » s knihou Tomášovou, o které již víte, že byla, spolu s vám již dobře známým Tomášovým evangeliem », nalezena v minulém století v Nag Hammádí v Egyptě.

Objevitel fantastického pokladu Muhammad Ali Khalifah al-Samman stojí ve vesnici al-Qasr. V pozadí vpravo Deir Anba-Balamūn (klášter sv. Palamon) a Jabal al-Tarif je na levé straně.
Objevitel fantastického pokladu Muhammad Ali Khalifah al-Samman stojí ve vesnici al-Qasr. V pozadí vpravo Deir Anba-Balamūn (klášter sv. Palamon) a Jabal al-Tarif je na levé straně.
Deir Anba-Balamūn (klášter sv. Palamon). Al-Qasr, El-Sayad, Nagaa Hammadi, Qena, Egypt
Deir Anba-Balamūn (klášter sv. Palamon). Al-Qasr, El-Sayad, Nagaa Hammadi, Qena, Egypt

Cenné kodexy zde zakopali koptští PŮVODNÍ PRAVÍ křesťané a zachránili je tím před církevní likvidací, která počala ustanovením satanovy státní církve v Římě Konstantinem I.

Proto i Kniha Tomášova byla ušetřena cenzorských zásahů prováděných na biblických textech římsko-katolickou církví » Představuje tedy cenný soubor původních Kristových výroků a já se vám pokouším dešifrovat skutečný význam vět zapsaných v této knize do srozumitelných slov, abyste dokázali informací v ní obsažených využít pro svou práci na sobě samých i dnes. V komentářích k originálnímu textu vás upozorňuji na mnohdy skrytý význam toho, co tento starodávný text přináší i vám, kteří dnes trávíte svůj čas hledáním smyslu /nejen/ své inkarnace.

Plně mohou obsah této knihy, včetně mých poznámek, pochopit a docenit pouze lidé, kteří již prošli procesem rekonstrukce vlastní psychiky pod mým vedením » nebo ji zvládli jinak. Vám ostatním může být vodítkem k tomu, abyste začali hledat Cestu, která vám umožní postupně se k plnému pochopení těchto řádek dostat.

KNIHA TOMÁŠOVA — dešifrovaný text

Tomáš odpověděl: „Pane, to je přesně to, na co se tě ptám od doby, kdy jsem poznal, že jsi nám prospěšný, jak říkáš.“

Spasitel znovu odpověděl a řekl: „Proto je nutné, abychom s vámi mluvili, neboť toto učení je pro dokonalé. Pokud tedy chcete být dokonalí, budete tyto věci naplňovat. Pokud ne, je vaším jménem ‘nevědomost’. A není možné, aby moudrý člověk přebýval s bláznem, neboť moudrý člověk je dokonalý ve vší moudrosti. Leč pro blázna je dobro a zlo jedno a totéž. Věru, moudrý člověk bude vyživován pravdou a ‘bude jako strom rostoucí u vody’.“

Moje pozn. k pasáži textu: …Spasitel znovu odpověděl a řekl: „Proto je nutné, abychom s vámi mluvili, neboť toto učení je pro dokonalé. Pokud tedy chcete být dokonalí, budete tyto věci naplňovat. Pokud ne, je vaším jménem ‘nevědomost’.

Stále více se setkávám s „mudraly“, kteří si touží se mnou popovídat a předpokládají, že já je budu pozorně poslouchat, či že je mou povinností vyvracet jejich pochybnosti o tom, co na svém webu nebo v osobním styku lidem nabízím… táží se po zdrojích, ze kterých čerpám, chtějí důkazy pro má tvrzení a občas mne někdo i varuje, abych si nezadělával na těžkou karmu tím, že lidi kolem sebe uvádím v omyl… přiznám se, že jsem mívával dříve pochybnosti o tom, zda přece jen není mou povinností je přesvědčovat a uvést tak jejich mnohdy bludné představy na pravou míru… ale už po léta mne tyhle pochybnosti netrápí… jsem si naprosto jist tím, co dělám, co svému okolí předkládám i jak se rozhoduji… a když jsem se někdy před měsícem dostal k těmto fragmentům textu Tomášovy knihy, pak mne přečtení výše uvedené pasáže Kristova výroku nadmíru potěšilo… ano, je nutné, abych k lidem takto mluvil, protože toto je učení pro dokonalé… a ti, kteří dokonalí jsou, tahle slova a věty přijímají jako svátost, jako něco, co je naplňuje, jako něco, nač po celý život čekali a co jim pomáhá najít sebe sama a svou cestu životem… vy, co jste dokonalí, s radostí a plným nasazením jdete stezkou, kterou vás vedu.

Na pochybnosti, úvahy a experimenty prostě nezbývá časten, kdo si je chce dopřát, ty pochybnosti, úvahy a experimenty, ten, kdo vyhledává se mnou diskusi na toto téma, pak není tím dokonalým, za kterého by se sám rád považoval… a jménem oněch „mudralů“ podle Krista je „nevědomost“… a já nemám vůbec žádný problém s tím, abych se jim nemotal do jejich života a nenechal je hrabat se v tom mém… každý je svého štěstí strůjcem… jak je říká Kristus: …není možné, aby moudrý člověk přebýval s bláznem, neboť moudrý člověk je dokonalý ve vší moudrosti… a právě o těchto „mudralech“ plně platí další pasáž z textu Tomášovy knihy v níže uvedeném znění…           

„Avšak někteří, i když mají křídla, se pídí jen po viditelných věcech, které jsou daleko od pravdy. Oheň, který je žene, ten jim dá iluzi pravdy, osvítí je [pomíjivou] krásou, uvězní je v temné sladkosti a upoutá je voňavou rozkoší. A budou zaslepeni neukojitelnou žádostí a pálením svých duší. (Oheň) se jim stane kůlem vraženým do srdce, jenž nikdy nebudou moci vytáhnout. A jako udidlo v tlamě je povede podle svého vlastního přání. A tak je spoutá svými řetězy a sváže všechny jejich údy s trpkostí otrocké žádostivosti po věcech viditelných, jež podléhají rozkladu, mění se a odchylují skrze podněty. Byli vždy stahováni dolů, a tak jsou zabíjeni a připodobňují se všem zvířatům ze sféry pomíjivosti.“

Moudrý člověk tedy poodstoupí, když narazí na, dílčími poznatky nabitého, muže či ženu s ohromnou chutí — nikoli naslouchat — živému Kristovu slovu v jeho originálním znění, které se opět šíří po této Zemi. Moudrý člověk respektuje plně přístup toho druhého, protože ví, že i cesta omylu a hledání je právem každého člověka v inkarnaci a vede v konečné fázi vpřed. Moudrý člověk k těmto naprosto jasným a zásadním věcem odmítá diskutovat, protože tím dává jasný signál, který snad jednou bude tím druhým pochopen… vyvaruje se však každého soudu či odsudku, aby se neprovinil proti Kristovu „nesuď, abys nebyl souzen“. Abych měl zpětnou vazbu k svému způsobu ochrany před energetickým vampyrismem, kam podobné ataky „mudralů“ bezpochyby patří, optal jsem se příležitostně Krista na jeho pohled na tradovaný biblický výrok o tom, zda je opravdu nutno nastavit druhou tvář, uhodí-li mne někdo po té první. Přesný záznam jeho odpovědi máte tady /cituji/: „Pokud ti dal někdo facku, stal ses právě součástí zkoušky… on v té své selhal… nedovol, abys selhal také… vrátíš-li úder, prohrál jsi… raději nastav druhou tvář, než abys pošpinil svou duši… a odpusť druhému, že na své cestě chyboval… přej mu, aby příště ve své zkoušce uspěl… pokud dotyčného znovu potkáš, možná potřebuje na své cestě tvoji pomoc… poskytni mu ji…“ Z této odpovědi jednoznačně vyplývá, že i váš nepřítel, který vám pravidelně ubližuje, je duší, která směřuje ke světlu, byť možná tempem hlemýždím, a proto mu to možná bude trvat hezky dlouho, nebo nakonec pro nedostatek času svého cíle ani nedosáhne… To vše proto, že v něm stále ještě plane „oheň ega“, o kterém Kristus hovoří takto /parafrázuji/: „…který ho žene a který mu dává iluzi pravdy, osvěcuje ho [pomíjivou] krásou, vězní jej v temné sladkosti a poutá je voňavou rozkoší…“ Tedy „oheň ega“ je v něm ještě natolik silný, že se odmítá nechat uhasit bezpodmínečnou láskou svého vlastního ducha a udržuje si ve společné duši vedoucí postavení… Apropó, pro vás, kterým tohle uniklo, vnímáte v Kristových slovech potvrzení správnosti metody mentální ochrany před astrálními útoky energetických vampýrů zvenčí? Pamatujete si? Učíval jsem vás v podobných případech pošeptat ukryti za onou bariérou svému „já“ větu: „…nic si z toho nedělej… vždyť já ti říkám vždy, že jsi krásný a skvělý kluk /holka/ a jestli on říká, že jsi debil, je to jen a jen jeho problém… je to jeho problém, že tak o tobě a o nás smýšlí, nám to ale nevadí, abychom ho měli rádi, viď, že ano…“ Proto také nikdo z vás nikdy nedostal lekci ochrany před lekcí lásky k sobě, aby nebyl schopen této ochrany zneužít k útoku na jiné. Vy, kteří se stáváte, či jste se již stali Syny člověka, věřte si, a s „mudraly“ nediskutujte. Oslovte Kristovou pravdou výhradně ty, kteří jsou připraveni jí naslouchat. Ostatním pomáháte už jen tím, že jim na cestu svítíte svou přítomností v jejich životech…

Tomáš odpověděl: „To je zřejmé a bylo řečeno: ‘Mnozí jsou […] ti, kteří neznají […] duše.’“

A Spasitel odpověděl pravíc: „Blažený je moudrý člověk, který hledal pravdu, a když ji nalezl, spočinul v ní navěky a nebojí se těch, kdo by ho chtěli zneklidnit.“

Moje pozn. k pasáži textu: A Spasitel odpověděl pravíc: „Blažený je moudrý člověk, který hledal pravdu, a když ji nalezl, spočinul v ní navěky a nebojí se těch, kdo by ho chtěli zneklidnit.“

Skutečná Pravda, tedy Poznání vyvěrající z nitra moudrého člověka, nezná pochyb… tak, jako je neznal Ježíš Kristus, tak, jako je neznám já, neměli byste je znát ani vy, kteří jste dospěli k tomu, že ti dva ve vás jsou už skutečně jedním a tudíž jste členy týmu Syna člověka. A je tomu tak proto, že je to právě dosažení harmonie vědomí srdce a mysli /ženy a muže/ ve vás, které vás sjednotí a umožní vašemu srdci a vaší mysli vždy kráčet jedním směrem, což vám dává sílu dělat to, co je třeba dělat a vylučuje pochybnosti o tom, co děláte. Prostě už ve vašem nitru není nic a nikdo, kdo by ty pochybnosti měl. Je to logické, nemyslíte?

Kristův proslov na téma reinkarnace a „prvotní“ lásky

Tomáš odpověděl a řekl: „Je pro nás prospěšné, Pane, abychom spočinuli mezi těmi, kteří k nám patří?“

Spasitel řekl: „Ano, je to užitečné a je to pro vás dobré, neboť věci na člověku viditelné se rozpadnou, nádoba jejich těla se rozpadne, a až bude zničena, bude náležet věcem viditelným, uprostřed věcí, které jsou viditelné. A pak jim oheň, který spatří, přivodí bolest kvůli lásce k víře, kterou měli předtím. Znovu budou shromážděni zpět do toho, co je viditelné. A ti, kdo mají před očima věci, které nejsou viditelné, bez prvotní lásky zahynou ve starostech o tento život a spálí je oheň. Jenom chvíli trvá, než se to, co je viditelné, rozpadne. Pak se objeví beztvaré stíny, budou navěky dlít mezi hroby na mrtvolách v bolesti a zkaženosti své duše.“

Moje pozn. k pasáži textu: …Spasitel řekl: „Ano, je to užitečné a je to pro vás dobré, neboť věci na člověku viditelné se rozpadnou, nádoba jejich těla se rozpadne, a až bude zničena, bude náležet věcem viditelným, uprostřed věcí, které jsou viditelné. A pak jim oheň, který spatří, přivodí bolest kvůli lásce k víře, kterou měli předtím. Znovu budou shromážděni zpět do toho, co je viditelné.

Tady jste přímo v Kristově podání konfrontováni se skutečností  reinkarnace duší v pozemském prostoru, kterou církve cíleně a zlovolně ve svých učeních zavrhly: „…znovu budou shromážděni zpět do toho, co je viditelné“, říká JK… příčinou, jak zde říká Spasitel, je oheň žádostivosti po pomíjivé kráse viditelného, kvůli níž odcházejí jejich duše do jemnohmotných světů zaslepeny neukojitelnou žádostí po temné sladkosti a voňavé rozkoši pozemského bytí a tento oheň žádostivosti se jim stane kůlem vraženým do srdce, jenž nikdy nebudou moci vytáhnout a jako udidlo v tlamě je povede podle svého vlastního přání do dalších a dalších inkarnací, dokud tento oheň nebude transformován ve skutečné Světlo pozvednutím vibrací původně „zvířecího“ ega do vysokých vibrací blízkých duchu — a to prostřednictvím jeho bezvýhradné lásky k egu.

Moje pozn. k pasáži textu: A ti, kdo mají před očima věci, které nejsou viditelné, bez prvotní lásky zahynou ve starostech o tento život a spálí je oheň. Jenom chvíli trvá, než se to, co je viditelné, rozpadne. Pak se objeví beztvaré stíny, budou navěky dlít mezi hroby na mrtvolách v bolesti a zkaženosti své duše.“

Co to znamená, z pohledu běžného člověka, mít před očima věci neviditelné, ale nemít „prvotní“ lásku?

Je to naprosto jednoduché… Takto činí ti, kteří touží po Bohu a unikají do výšin vibrací pouze svou částí, tedy duchem, a své ego nechávají bez pomoci a často, přečasto v nelásce plakat v koutě své duše… Bez prvotní, té základní lásky k sobě samým, bez bezvýhradné lásky ducha k svému egu, nedokáží rozpustit jeho strach z vlastní smrti a zahynou nakonec ve starostech o tento život a spálí je oheň…

Jen nerad komentuji to, o čem JK hovoří v oněch posledních dvou větách… fakta jsou skutečně frustrující — ale je to částí těchto fragmentů Tomášovy knihy a proto alespoň stručnou zmínku: Oheň žádosti ega, nevyřeší-li se v dané inkarnaci, nedovolí nižším obalům duše /z vibrací bezprostředně umístěných nad hmotným světem/ zcela se rozpustit… a tyto obaly, byť vyprázdněné, zůstávají spojeny s rozkládajícími se hmotnými těly na hřbitovech a částečně i s odcházející duší a do života těchto duší ve světech jemné hmoty přinášejí pach zmaru a rozkladu. To, co bývá vídáváno na hřbitovech nebo na místech poznamenaných lidskou smrtí a bývá označováno jako „duch“, není ničím jiným než vyprázdněnou formou opuštěného energetického těla, které vyživováno právě ohněm žádostivosti přetrvává často dlouho po smrti fyzického těla — to jsou ony beztvaré stíny, které budou navěky žít mezi hroby na mrtvolách v bolesti a zkaženosti duše. A právě s nimi, těmi obaly, a tím, co v nich není zpracováno, se při nové inkarnaci lidská bytost opět setkává, je s jejich obsahem konfrontována a jsou to ony, které opět jistým způsobem ovlivní i tento váš život… Mrazivě žhavý oheň nezpracovaného ega se k člověku vrací a to setkání není nijak příjemné…

Tomáš odpověděl a řekl: „Co máme říci tváří v tvář těmto věcem? Co máme říci slepým lidem? Jaké učení máme sdělit těm ubohým smrtelníkům, kteří říkají: ‘Přišli jsme, abychom činili (skutky) dobra a ne zatracení.’ A ještě řeknou: ‘Kdybychom nebyli zplozeni z těla, neznali bychom hříchu.’“

Spasitel řekl: „Opravdu, co se takových týče, nepovažuj je za lidi, ale pohlížej na ně jako na zvířata, neboť stejně, jako se zvířata navzájem požírají, tak se navzájem požírají i lidé tohoto druhu. Naopak, jsou připraveni o království, neboť milují sladkost ohně a jsou otroky smrti a páchají skutky nečistoty. Naplňují žádosti svých otců. Budou svrženi dolů do propasti a budou trápeni mučením z hořkosti svojí zlé přirozenosti. Budou bičováni, se skloněnou hlavou se poženou zpět na místo, které neznají, jejich údy znehybní, ne z trpělivosti, ale ze zoufalství. A radují se nad […] šílenství a pomatenost […] Ženou se za pomateností, aniž by si uvědomovali svoje šílenství, a myslí si, že jsou moudří. Oni […] jejich tělo […] Jejich mysl je obrácena jenom k nim samým, neboť jejich myšlenky jsou s jejich skutky. Ale je to oheň, co je spálí.“

Moje poznámka k pasáži textu výše snad ani není nutná. Text hovoří zcela jasně a není k němu co dodat… Ano, do lidských těl se v dnešní době Kalí-Yugy vtěluje řada bytostí, které by ze Stvořitelovy vůle neměly být účastny na světech, v nichž existuje právo svobodné lidské vůle, tak jako v této pozemské realitě. Vzestup bytostí, které by se měly vyvíjet ještě v podsvětí a neměl by jim být s ohledem na jejich velmi nízké vibrace duše povolen vstup do lidských těl této Země, je dán hlubokým úpadkem lidstva do propasti zvířecí žádostivosti /pociťované a prožívané zejména při  sexuálním aktu/Jistě je vám jasné, proč masmédia /a tahle společnost jako celek/ klade takový důraz na sexualitu a vede své členy zcela otevřeně k výstřelkům, které dříve nikdy lidem ani na mysl nepřišly… Text výše pak popisuje, co se stane s těmito bytostmi ponořenými do lidských těl v okamžicích zákonitého vzestupu vibrací této Země. Budou vráceny do vibračně nízkých světů bez svobodné vůle, kde budou samy mezi sebou a budou opět trápit jen  samy sebe… neboť, jak říká JK: …jejich mysl je obrácena jen k nim samým a tedy k potřebám a žádostem jejich nijak nekultivovaného ega a jejich myšlenky jsou s jejich skutky… čili generují negativitu, která stahuje do hlubin vibrací lidstvo i tento svět…

-pokračování-


Zdroje:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>