Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. A řekl: „Ať je světlo!“ — a bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré a oddělil ho od tmy… Pak nám ho ti odjinud zhasli. Pojďte, ukážeme si, jak se dá znovu rozsvítit!

Navážeme nyní na předchozí díl v této sérii pohledů na svět a člověka v něm » Posuneme se na ryze osobní rovinu bytosti zvané pozemský člověk. V minulých dvou textech jsem se vám snažil předat informaci, že lidská duše se pohybuje ve tmě a to jí brání realizovat skutečnou svobodu, kterou má od Boha. A také uvádím řadu údajů o tom, kdo a jak se o temnotu v duších lidí postaral a proč mu tento stav vyhovuje. Dnes se zaměříme na to, abych vás přesvědčil o tom, že je jen a jen na vás, zda si opět ve své duši rozsvítíte světlo a začnete užívat svobody. A protože mnoho, velmi mnoho lidí na této Zemi už ani netuší, co to ta pravá člověčí svoboda znamená, řekneme si něco i o tom.

Nejdříve si však areál duše jako takový popišme. Je těžké uklízet v prostředí, které neznáme, ve kterém se neorientujeme a ve kterém vlastně nevíme, co kam patří. Podle mých zkušeností běžně informace o duši nejsou dostupné, představa o ní je neurčitá a to nijak neslouží k tomu, aby člověk lépe pochopil sebe sama a sám sobě porozuměl. A když o sobě nic nevím, může mi každý nakukat, co chce a manipulovat se mnou podle libosti.

Co je aura

Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.
Obr. 1. Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.

Pojem „aurické vejce“ nejspíše znáte » Aurické vejce v sobě má obsaženu kompletní energii multi-dimenzionální lidské bytosti, tedy vás samotných. Ony tři samostatné bytosti v ní /fyzické, jemnohmotné a duchovní tělo/ si představte v podobě tří známých ruských panenek typu „matrjoška“, které jsou zasunuty jedna v druhé. Jen s tím rozdílem, že fyzické tělo /ego/ tvoří nejen samostatnou vrstvu energie jemnohmotných vibrací obalující hmotné tělo, ale tím hmotným tělem i proniká. Podobně duchovní tělo /duch/ kromě toho, že tvoří samostatný vnější obal, proniká i tělem hmotným a duší.

Pozn.: Nepochybuji, že po zmínce o „matrjošce“ si nás konečně kádrováci a cenzoři na ministerstvu vnitra i v evropsky hodnotných neziskovkách » povšimnou a zařadí nás mezi proruské weby a tedy i mezi weby údajně dezinformační a lidu této země nepřátelské… osobně to budu považovat za vyznamenání…

Součtová duše

My si dnes budeme všímat výhradně té střední elipsy vyplněné jemnohmotnou energií lidské duše. Ve svých textech vždy hovořím o lidské duši jako duši součtové, spojující samostatné bytosti ega a ducha /s jejich rovněž samostatnými vědomími/. Z výše uvedeného popisu je zřejmé, že vibrace energií duše jsou posazeny mezi vysokými vibracemi ducha a nízkými vibracemi těla někde uprostřed. Všechna tři tato pásma vibrací jsou propojena energií přechodových pásem. V praxi se často uvádí informace o tzv. „energetických“ tělech vibračně odstupňovaných mezi hmotným tělem a duchem » Tato těla odpovídají 7 úrovním čaker. Pro náš účel je ale nejpodstatnější již uvedené rozdělení na 3 vrstvy, tj. ego, duch a součtová duše, která ty dva spojuje — tvoří mezi nimi most.

Emocionální a mentální tělo

Důležité je říci, že ta část duše, která přiléhá k egu, má poněkud nižší vibrace energií než má část duše, která přiléhá více k duchu. Rozdíl ve vibracích je dosti výrazný. Je natolik výrazný, že můžeme hovořit o dvou samostatných částech duše. V literatuře můžete najít pro tento případ pojmy „emocionální /citové/“ tělo, označující tu vibračně nižší část přilehlou k egu, případně „nebeské /duchovní/“ tělo, označující tu vibračně vyšší část přináležející k duchu. Již jsme si dříve mnohokráte řekli, že duše je ta část lidské bytosti, která prochází vývojem mezi hmotnými a jemnohmotnými světy v opakovaných zrozeních » a je podmíněně nesmrtelná /čili nepodléhající smrti postihující tělo hmotné/.

Duše, to jste vy, pozemský člověk, to jste tedy vy tak, tak, jak myslíte, cítíte a vnímáte sebe a tento svět. Duše ve vás je tím, kdo říká: To je mé tělo, to je moje ruka. Duše ve vás je tím, kdo ve vás /případně/ říká: Tohle je můj duch.

Pozn.: Pro zajímavost jen tak na okraj — povšimněte si u lidí kolem sebe /a u sebe též/, kam míří jejich /váš/ prst, když například vyslovíte větu: To jsem já! Míří na úroveň třetí čakry /ego/ nebo čakry čtvrté /duch/? Nebo někam mezi třetí a čtvrtou čakru? A umíte si směřování toto gesta vysvětlit? Chytrému napověz, hloupého nakopni!

Obr. 2: Blokace energie
Obr. 2: Blokace energie

Pro názornost si představte rozdělení energií duše v aurickém vejci na ona dvě těla takto: Vibračně nižší /a tedy těžší/ část energií duše, jinak řečeno „emocionální“ energie, proniká a obklopuje spodní část vašeho fyzického těla, vibračně vyšší /a tedy lehčí/ část energií vaší duše, jinak řečeno „duchovní“ energie proniká a obklopuje horní část vašeho fyzického těla. Detaily jsou zachyceny na obr. č. 2. Dáte-li si tyto údaje dohromady s údaji na obrázku č. 1, který jsme již nejednou zveřejnili, bude vaše představa úplná. Z obou obrázků je zřejmé, že čakry jedna až tři patří skutečně k fyzickému člověku a k emocionálnímu tělu příslušejícímu k egu, čakry pět až sedm pak člověku duchovnímu a nebeskému tělu příslušejícímu k duchu.

Přechod mezi životy

Vás přemýšlivé jistě již mnohdy napadlo, jak se v případě, že ego je vědomím hmotného těla a ztrácí svoji funkčnost při smrti tohoto těla, přenáší faktor zpracování podílu ega a ducha z předchozích inkarnací do té inkarnace budoucí?

To právě díky duši, která je ve vás nositelkou duality vašeho vědomí. Duše si do období mimo inkarnaci » nese s sebou ve své emocionální části vibračně sníženou nebo naopak vibračně zvýšenou kvalitu emocionálního prožívání v dané inkarnaci, která tak doplňuje kvality /či nekvality/ v ní obsažené již z inkarnací minulých.

Pokud za života na fyzické rovině bytí se v chování a jednání daného lidského jedince uplatňují především prvky sobeckého chování a nedostatku lásky, takový člověk prožívá převážně negativní emoce související s řadou osobních vlastností nízkých kvalit /závist, nenávist, hněv, naštvání, zlost/. To se projeví jako „vyšší tíha“ emocionální části jeho duše po odchodu z této Země a duše jako celek pak nutně nemá šanci vystoupit do vyšších světlých světů v onom „moři jemnohmotnosti“, kde je jí dáno žít mezi inkarnacemi. A přesně úměrně této „tíži“ emocionální části duše je při návratu do inkarnace upravován genetický profil jedince, jeho zařazení do inkarnace podle data narození /viz horoskop a jeho dispozice/, i výběr rodičů a prostředí, ve kterém se nově zrodí. Jinak řečeno, za každý průser v životě, za každou ránu do palice si můžete jedině vy sami chybami ve svých životech minulých!

Světlo = láska

Takže pokud jsem vám předal informaci o tom, že určitá část vaší duše žije ve tmě se všemi důsledky z toho plynoucími, nechechtejte se prosím, až se za břicha popadáte, ale vezměte v úvahu, že zdrojem světla na této Zemi ve viditelném spektru je Slunce a v širokém spektru vibrací pak univerzální energie tohoto stvoření, které bývá obvykle zvána energií božskou. A do vaší aury se tedy nutně dostává shora, klesá od sedmé čakry přes šestou a pátou k čakře čtvrté /spojené s láskou/, kde u dnešního pozemského člověka naráží na minimální prostupnost nebo přímo totální neprůchodnost lidské 4. /srdeční/ čakry pro energie světla směrem dolů.

Srdeční čakra by měla obsahovat rovnováhu  protikladů Jin-Jang... Vše je jak Yin (přijímající ženská energie) tak Yang (expanzivní mužská energie).
Srdeční čakra by měla obsahovat rovnováhu protikladů Jin-Jang… Vše je jak Yin (přijímající ženská energie) tak Yang (expanzivní mužská energie).

A to je problém, který vytváří situaci, kdy v emocionální části vaší duše pod čtvrtou čakrou panuje těžké přítmí nebo dokonce úplná /energetická/ tma. A chudák vaše ego je z toho přirozeně hezky v p*deli.

Ta blokace světla na čtvrté čakře je fenoménem, který je možno rozebrat a vysvětlit nekonečně mnoho způsoby. Řadu těchto příčin jsem na webu již dříve zmínil, nebudeme se k nim tedy vracet. Řekneme si pouze to, že omezený nebo žádný průnik světla čtvrtou čakrou směrem dolů souvisí právě s tím, zda člověk žije nebo nežije skutečnou bezpodmínečnou láskou k sobě. Proč takto? Je to jednoduché: Božská láska a světlo jsou prakticky totéž. A nemiluje-li lidský duch /mužská energie ve vás/ svou partnerku ego /ženská energie ve vás/ Kristovými slovy „bezpodmínečně“, nepředává mu lásku /světlo/ a to pak k egu do jeho emocionální části duše přes čtvrtou čakru neproudí, tedy ego /žena/ žije ve tmě…

Blokace energií lásky a zvíře v nás

Když bych vám přece jen měl alespoň trochu přiblížit důvody blokace energií lásky /světla/ na vaší čtvrté čakře, pak si představte silné proudy negativních emocionálních energií, které vaše emoční tělo produkuje pod vlivem stejně temných energií na něj útočících z vašeho pozemského okolí. Tyto proudy negativních energií, podobně jako výbuchy sopek na Zemi, směřují směrem vzhůru. Tedy do prostoru, který je schopen onen přetlak absorbovat a uvolnit. Přirovnáme-li tyto výrony negativních energií z emocionální části vaší duše k výronům sopky, pak pochopíte, že snahou mentální části duše /ve spojení s duchem/ je tyto výrony spalujícího a vše ničícího ohně, lávy a popele udržet pod pokličkou. A to se také děje. A protože tento pohyb energií souvisí s pohyby energií v páteřním kanále, tak tato pomyslná „zátka“ brání pohybu energií v obou směrech.

Hovořili jsme výše o možnosti existence „přítmí“ v emocionální části duše i o možnosti úplného temna v ní. Tyto dva stavy přímo souvisí s existencí nelásky k sobě v řadě prvé — a s určitým stupněm nenávisti k sobě v případě druhém. První případ nelásky k sobě podle mých zkušeností v naší populaci není příliš frekventovaný, pouhá neláska k sobě představuje již nutnost určitého duchovního povznesení člověka směrem ke zjemnění ega a příklon k pozitivnímu přístupu k životu. V převážné většině případů /a to ke mně přicházejí již duchovně vyspělí lidé/ registruji u lidí přímo nenávist k sobě, tedy nenávist ducha k egu.

Dvě cesty: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá. (Mt 7:13–14)
Dvě cesty: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá. (Mt 7:13–14)

A jak jsem již předeslal, tento stav není vůbec výjimečný i u lidí, kteří již kráčeli či kráčejí po tzv. „široké“ cestě k Bohu a mají o stavu svého nitra často fatální iluze, kterých se pak těžce a pracně zbavují. Charakteristickým stavem prožívání těchto stavů na úrovni ega je za těchto podmínek strach a agresivita ega z tohoto strachu vyplývající. A tento stav je u člověka stavem velmi blízkým stavu zvířecí existence.

Sebeduchovnější nátěr mizí ve skutečně emocionálně vypjaté situaci, kdy ego dostane zvenčí plný zásah negativity a je vrženo silou do negativních emocí. Pak se i ti, kteří si myslí, že už jsou za vodou, nestačí divit, jak s nimi ego nezvladatelně mává.

Divíte-li se, v čem je tento stav blízký stavu zvířecímu, pak vezměte v úvahu, že zvíře jako takové nemá individuální duši a není přímo spojeno se samostatnou duchovní bytostí. Psychika zvířete nemá přímý vnitřní přístup ke světlu, protože mu chybí duchovní tělo i k němu přináležející mentální část duše. Jedná prakticky automaticky na povel instinktu, což je nástroj /program/ ega. A totéž se děje u člověka, který má na čtvrté čakře zablokován přístup světla do emocionální části své duše.

Proč u duší na „široké stezce“ trvají chvíle štěstí a radosti jen krátce?

Pokud někdo z vás namítá, že přece bývají v životě lidském chvíle, kdy je naše duše radostná a šťastná, namítá to správně. Emocionální část duše může reagovat pozitivně na případy dění kolem sebe radostí a pocity štěstí. Tyto případy jsou ovšem striktně vymezeny situací, kdy duch při naprostém klidu ega /tedy při momentální neexistenci negativních podnětů zvenčí/ nepředpokládá možnost výronu negativity z emocionální části duše do části mentální a při takto prožívaných okamžicích pohody pootevírá až otevírá onu „záklopku“ na čtvrté čakře. Světlo pak proniká k egu a dostavují se spontánní radostné emoce.

Stačí ovšem velmi málo k tomu, aby nějaký podnět zvenčí aktivoval opět těžké energie strachu ega a duch na to reaguje opět okamžitým zablokováním čtvrté čakry směrem vzhůru do mentální části duše a odstřižením proudění světla směrem dolů. To proto, aby nebyl zneklidňován protiproudem negativních energií.

Dovolte mi malé odbočení — tohle je chvíle, kdy vám nejlépe mohu poukázat na rozdíl mezi Kristovou bezpodmínečnou láskou a tzv. lidsky podmíněnou láskou. Tu lidsky podmíněnou prožívá váš duch vždy tehdy, když při neexistenci negativních výbuchů ega pootevírá onen páteřní kanál směrem dolů a společně s egem prožívá radost a pocity štěstí… a tou lidsky podmíněnou je jeho láska k egu také vždy, když při opětovném výronu negativity ega tu zátku opětovně chvatně uzavírá a od svého ega se odstřihává a nechává se ho v tom plácat samotné… u lásky bezpodmínečné zátku v žádném případě neuzavírá, nechává negativní výrony ega k sobě proudit přes veškerou jejich ošklivost a posílá egu směrem dolů vědomě a neúnavně proud své lásky /světla/ egu ku pomoci při zvládání strachu, úzkostí a depresí…

Proto trvají chvíle štěstí a plné radosti u lidí žijících lidsky podmíněnou láskou tak krátce a jsou tak zřídkavé. Jen při žití bezpodmínečnou láskou se postupně přes negativitu ega propracujete k oboustrannému prožívání svého bytí v této inkarnaci v pozici, která vám nutně vůči dřívějšku připadá jako procházka růžovým sadem. 

A vy, kteří díky pasivitě vaší duše z neznalosti nijak nezasahujete do automatiky reakcí v jednání duch-ego, lítáte ve svých emocích jak na horské dráze — jednou dole, jednou nahoře. Je pravidlem, že s postupem let a s rostoucí životní zkušeností se hloubka a doby trvání pobytu duše v negativitě zvyšuje a pobyt v pozitivních emocích zkracuje, mnohdy načas docela mizí /životní krize/.

Vy sami jste svými životními zkušenostmi mými svědky, že ve chvíli sebemenšího ohrožení naše ego reaguje strachem, negativitou, případně agresí a ta se zcela vylučuje s prožíváním radosti a pocitů štěstí.

Převaha prožívání negativních pocitů ega v součtové duši nad prožíváním pozitivních citů za účasti ducha je dána právě onou výše zmiňovanou vyšší tíží negativních vibrací, které stahují automaticky prožívání celé duše a tedy vás jako člověka směrem dolů.

Osobně vždy zájemcům o poznání uvádím jako příklad toto: Vyhrajete-li v Sazce tři sta milionů, popadne vás na dvacet minut euforie z pocitu štěstí z oné výhry. Po těch dvaceti minutách převládnou pocity strachu ega z toho, aby vám ty prachy nikdo neukradl. Je tedy možno právem říci, že právě tento jev v naší duši způsobuje to, že pocity štěstí jsou v lidském životě tak zřídkavé a velmi pomíjivé.

Podobně je tomu u lidí na „široké“ cestě k duchu skrze tolik oblíbené meditace. Při koncentraci na vstup a prožívání energetických sfér vyšších rovin vědomí se dostáváte do stavu vědomí, kdy je ego pacifikováno a neutralizováno, tedy jeho vědomí je potlačeno. Radost, kterou prožíváte, je čistou radostí vašeho ducha a prožíváte ji převážně pouze na „duchovní“ rovině své duše. O jistém stupni odpojení ega se snadno přesvědčíte: Vaše tělo je po dobu meditace naprosto nehybné a radost prožívaná v duši se projevuje řečí těla jen okrajově a rychle se po východu z meditace vytrácí.

Dá se tedy bez obalu říci, že si sice pořizujete příjemné chvíle, ale jejich přínos do všedního soužití ducha a ega rozhodně nevede ke zlepšení vztahů mezi nimi v prožívání všedních dnů. Byly doby, kdy jsem experimentoval s meditacemi a v pauzách o kuřáckých přestávkách vyzvídal po děvčatech všeho věku v tzv. chvílích normálního stavu vědomí, jak dlouho jim ta nádhera v duši, o které hovoří tak zapáleně při výstupu z meditace, vydrží v normálním životě. Odpovědi se od sebe moc nelišily a vy je jistě uhodnete sami.

Meditace nebo afirmace nic neřeší!

Meditace jsou nástrojem řízeného úniku ducha od obvykle problematického soužití s egem a absolutně nic neřeší. Podobně je to i se stejně problematickými a přitom tolik falešně doporučovanými „duchovními“ postupy, jako jsou například tzv. afirmace.

Pravda je taková, že když vy máte problém v psychice, tak ten problém má vždy vaše ego.

Vy ale nic nevíte o tom, kdo vlastně ve skutečnosti jste a kdo ve vás je kdo » a tak se např. rozhodnete pro memorování určité fráze, která má napravit něco nevyhovujícího ve vašem podvědomí, tedy ve vědomí vašeho ega. Ale funkčnost takového postupu je minimální a krátkodobá.

Obrazně řečeno: Z vaší nelásky a ze stálého zanedbávání skutečného partnerství je ego /žena ve vás/ tak otrávena, že prostě vaši snahu /muže-ducha/ jí pomoci ignoruje a změna se nedostaví. Chcete-li příměr, zkuste si tuto situaci s afirmací představit takto: Ego-žena vnímá snahu ducha-muže jí pomoci, ale hluboce zklamána nedostatkem lásky a pocitem, že s ní on chce opět pouze manipulovat, jedná podle vzorce ty „debile, když mne nemáš rád, já ti na tvoji snahu mi pomáhat se*u“.

Nepochybuji o tom, že přijetí mého pohledu na nitro člověka a spolupráci jeho částí resp. samostatných bytostí v něm není pro vás jednoduché. Pro ještě hlubší pochopení podstaty oné „úzké“ cesty do vlastního nitra k egu a rozdílu oproti nic neřešící tzv. „široké“ cestě, vám dám k dispozici ještě jeden paralelní pohled. Sami si pak vyberte, která verze vašemu pochopení vyhovuje lépe.

Pro pochopení dějů v nitru člověka na duchovní cestě si uveďme další možný výklad, který má ke skutečnému dění velmi blízko:

Pozemský člověk ponořený do hmoty nemá žádnou potřebu prosvítit svůj život světlem. Za prvé o možnosti žít jinak než v zajetí hmoty a s temnem v emocionální části své duše nic netuší a je rovněž touto společností od možných informací na toto téma důsledně izolován. A za druhé jeho ego /mající v málo produchovněné duši dosud převažující vliv/ o ono světlo a pomoc ducha nijak nestojí. Jeho egu se nelíbí ani představa, že by mohlo přijít o svou rozhodující roli v duši jako takové a tedy i v životě člověka. S poukazem na to, co bylo napsáno výše, ego v tomto případě podobně jako duch kontroluje „přepážku“ na čtvrté čakře a má eminentní zájem na tom, aby světlo směrem dolů pokud možno nepouštělo.

Pozn.: Tato skutečnost je odpovědí pro ty z vás, kteří si lámete hlavu nad tím, že ač při svém prozření k vyššímu poznání rozhazujete pro vás prokazatelné perly toho poznání těm „sviním“ kolem vás, ony o ně naprosto nejeví zájem a před vašima očima je rozdupávají /a často by nejradši rozdupaly i vás/. Výraz „svině“ je převzat z Bible — představuje poukaz na dosud „zvířecí“ nastavení duší těchto lidí a proto, i když Pavlík je někdy sprosťák /např. když přijde řeč na politiky či flanďáky a černokabátníky všech služebních velikostí/, tentokráte je v tom nevinně:

1 Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. ... 6 Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině, aby je snad nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás.

V určitém stadiu vývoje v mnoha inkarnacích je ovšem ego neustálým střetáváním s egy jiných lidí již tak unaveno a zraňováno, že přestává věřit ve svoji schopnost prosadit své sobecké potřeby mezi ostatními egy svojí silou a může dojít v lidské duši k zásadní změně: Nešťastné a rozbolavěné ego začíná řešit odpověď na otázku „proč?“ a „co s tím mám dělat?“. Bývá zvykem, že mu v dané inkarnaci napomůže nějaký druh životní krize. Ego, sevřeno ze všech stran strachy a depresemi a neschopno to řešit, volá o pomoc.

Šťastný je ten, kterému se tohle stane. Brutální tlak ega na sobecká řešení života a situací v něm je minulostí a duše osvobozena od tohoto útlaku se začíná rozpomínat na to, že existují i jiné dimenze bytí. Její trvalá touha po změně po určitém čase probudí k nové aktivitě hmotný orgán v těle zvaný brzlík-thymus, jež se nachází v horním anterioru hrudní dutiny mezi hrudní kostí a srdcem — jeho umístění se nikoli náhodou shoduje s lokací 4. čakry. Brzlík podle obecného mínění na přelomu dětství a dospělosti zakrňuje a je nadále nečinný. Což je ovšem omyl, protože brzlík zastavuje svoji činnost společně se zákonitým odklonem mladého lidského jedince od prožívání ducha v dětství a jeho vstupem do aktivity ega prvních fází dospělého života.

Trvalá touha po „něčem jiném“ však probudí po nějakém čase brzlík opětovnému životu a ten začne vysílat do lidského těla /a aury jako celku/ něco jako světelný „hormon“. Je to logické, když to nejde „hot“, druhá možnost je jen „čehý“. Nelze-li tedy jít dále cestou ega, musí být aktivována cesta druhá. Tento „hormon“ po dosažení určitého „kritického množství“ vyrazí na onu „širokou“ duchovní cestu tím, že začíná proudit a obíhat v horní části krevního oběhu na trase k mozku. Koluje horní částí krevního oběhu hezky dlouho a člověk pod vlivem jeho působení se začíná postupně otevírat novým obzorům.

srdce-krevni-obeh

V člověku se prohlubuje touha po světle a té touhy se uchopí lidská mysl… je to tedy mozek člověka, speciálně jeho přední část, do té doby zcela zahlcena podněty ega k realizaci sobeckých plánů a představ o vlastním bytí zde na Zemi. A přední mozek, sídlo lidského intelektu, začíná využívat takto egem uvolněné kapacity — člověk hodně čte, studuje, hledá a zkouší, pokouší se ve spolupráci se zadním mozkem o meditace, diskutuje se stejnorodým okolím. Hledá vzory, přimyká se tu tam a tu onam… právě o této fázi hovoříme jako o pouti po oné „široké cestě“ k Bohu.

Proudění světla horním krevním okruhem postupně zesiluje až ke svému maximu. Pojetí duchovní cesty však stále zůstává plně v režii pouze mentální části duše a často se stává, že přední mozek, který jinak pracuje ve shodě s egem /a to je logicky do tohoto dění na mentální rovině zataženo/, ve své omezenosti dosaženou úroveň poznání zveličí ad absurdum a to se mnohdy projevuje stavy, které ve svých textech označuji jako duchovní pýchu. V praxi se to projeví tak, že se lidské ego naprosto zmocní vlády nad výdobytky procesu osvícení dosažené na oné „široké cestě“ k Bohu a lidé často ve jménu ducha začínají konat zlo, aniž by si to uvědomovali. Na své cestě za poznáním jste se jistě už s podobnými lidmi nejednou setkali.

Velmi často se projevuje v psychice lidí, kteří již delší dobu kráčí po duchovní „široké stezce“, také pád do tzv. syndromu vyhoření. Makáte na sobě „duchovně“ jak „broci“ a pořád nic. A jste u zdroje jedné z nejhlubších lidských krizí. Tento stav vyhoření na duchovní „široké stezce“ je pro vás ale darem z nebes, protože člověk pochopí, že tudy cesta nevede. Chvíle duševních životních krizí, které jsou zákonitě provázeny hluboce prožívanými negativními emocemi, obrací člověka od pohledu do okolního světa /kde nic pořádného nenašel/ k světu vnitřnímu, který si ve své bolesti z „pádu na čumák“ začíná silněji uvědomovat. A začíná toužit po skutečných hodnotách, nikoli těch programovaných mu světem a jeho zku*venými vládci v reklamách apod.

Onen tzv.  světelný „hormon“ putuje samozřejmě i do spodního krevního oběhu, tedy do části těla patřící hmotnému člověku v nás. A tam existuje jeden zásadní problém. Nemilované a tolikrát zraněné ego prostřednictvím jater a sleziny vyhodnocuje Světlo již kolující ve spodním krevním oběhu jako nežádoucí a cizorodý prvek a z krevního oběhu ho odebírá. Okruh tedy nemůže být uzavřen a spodní část fyzického těla s přilehlou emocionální částí duše je stále ve tmě.

Tento stav je charakteristický pro stav lidské mysli, která dosud nezná či neuznává své lidské vědomí — ego — jako sobě rovnocenného partnera. Teprve ve chvíli, kdy člověk začíná praktikovat skutečnou lásku k sobě samému, tedy vědomé přijetí svého  ega správným způsobem, začíná se stavět na počátek „úzké cesty“ k Bohu prostřednictvím snahy o postupné dosažení harmonie obou těchto svých základních vědomí /harmonie mužských a ženských energií/.

Skutečný problém praktického života

Povšimněte si prosím prostorové lokalizace čaker, která se evidentně shoduje s lokacemi žláz s vnitřním vyměšováním...
Povšimněte si prosím prostorové lokalizace čaker, která se evidentně shoduje s lokacemi žláz s vnitřním vyměšováním…

Tato likvidace světelného hormonu v játrech a slezině /jako důsledek nelásky k sobě samému a nepřijetí sebe-sama/ je skutečný problém.

Bez účinného vedení někým zkušeným je však cesta k faktické realizaci skutečného nástupu na „úzkou stezku“ dlouhá a trnitá, protože ego, vědomí zvířecího člověka, byť už je ochotno ke spolupráci, je po letech nevšímání si a hrubého zacházení ze strany svého partnerského ducha silně nedůvěřivé a zatrpklé /asi jako žena, kterou chlap podvede/. Taky velmi těžko odpouští, pokud vůbec.

A to je tak velký problém, že ho dnešní člověk již prakticky není schopen svými silami zvládnout. Právě o řešení tohoto problému se cítil povinován říct prorok první poloviny minulého století Abd-ru-shin ve svém „Poselství grálu“ to, co už ode mne znáte, ale čemu stále pravděpodobně nevěnujete pozornost. Sděluje vám, že dnešní člověk je tak připoután na všechny ty jemu předkládané omyly, že nebude moci dokončit svůj vzestup /rozuměj prosvětlení spodního krevního oběhu/, dokud se mu nedostane vysvětlení v rámci pravého Kristova učení, které v době „času konce“ přináší Syn člověka »

K překonání bariéry jater a sleziny musí duch člověka /muž/ získat dobrovolný souhlas ega /ženy/. A k tomu musí sáhnout od nevědomého posílání světla do spodního krevního oběhu k posílání světla vědomému. A protože platí, jak jsem už dříve poznamenal, že světlo = láska, musí začít vědomě milovat své ego a přijmout ho do svého života. Teprve za těchto podmínek je ego připraveno postupně blokádu světla v játrech a ledvinách uvolnit a proces „osvícení“ člověka může být uzavřen.

Kdo ještě teď není v obraze a říká, že neví, jak se to dělá a nač se především zaměřit, ten ať se věnuje pro sebe něčemu užitečnějšímu, například intenzivnímu sledování pořadů maistreamových masových médií o výhodách etnického míšení stárnoucí evropské populace skrze „potentní vysokoškoláky“ z jihu a následně pak už může vesele se zavřenými očima sledovat autogenocidu svého národa »

A nebylo by špatné, kdyby si koupil v drogerii trochu síry /chemická značka „S“/ a rozpustil si ji doma v lavóru. A může si pomaličku po večerech přivykat na budoucí koupel v jezeře síry tím, že začne postupně máčet nejdříve palečky u nohou a pak i další části těla. Kdo je připraven, není překvapen.

-pokračování-

1 komentář u „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. A řekl: „Ať je světlo!“ — a bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré a oddělil ho od tmy… Pak nám ho ti odjinud zhasli. Pojďte, ukážeme si, jak se dá znovu rozsvítit!“

  1. Ahoj Pavle,

    děkujeme za nádherné perly. Snad si jich všimne co nejvíc lidí a ne sviní. Nám s Mirečkem se moc líbí.
    Mireček si s Mirkem musel vyříkat tu záklopku v srdeční čakře, ale co bylo to bylo.
    Tata má vypálenou jabkovici, tak se musíš zastavit na košt.

    Mirek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>