Neuvěříte tomu, co se děje tam, kam nás naše vlády chtějí integrovat. Ani Satan snad není takové hovado, aby to vymyslel. Likvidace rodiny, krádeže dětí a ještě horší věci v Norsku jsou předvojem globalistického neo-bolševismu. 1

Vážení návštěvníci tohoto webu, psal jsem už tady mnohé a předával vám informace o lecčems nepříjemném. V rámci možností se snažíme třidit a vyhodnocovat toky informací tak, abychom si byli jisti pravdivostí toho, co se k vám od nás dostává. A tentokrát jsem jako člověk, který má rád život a doslova miluje děti, ty krásné bytosti, jejichž dobru zasvěcuji svou práci na rekonstrukci psychiky vás rodičú a prarodičů, doslova šokován a zděšen tím, co se na tzv. Západě děje. Přiznávám se, že kdyby neprocházely v minulých měsících i naším tiskem informace o tom, jak byly v Norsku české mamince státem doslova ukradeny děti, měl bych tendenci tohle, co se právě chystáte číst, považovat za přehnané.

Ale bohužel není tomu tak… čtěte a domyslete důsledky, které hrozí vašim rodinám, pokud se toto šílenství přenese do naší republiky, pokud proti tomu nevystoupíme… A ujišťuji vás, že základy k tvrdému omezování rodičovských práv k dětem jsou pomocí peněz „elitami“ financovaných „neziskovek“ pod pláštíkem tzv. Agendy 2030 již položeny » a vše se nenápadně rozbíhá i u nás. Tzv. inkluze je jen jedním z předvojů Agendy »

Agenda 2030 pod pokryteckým pláštíkem falešného, zdánlivého dobra je opravdu, ale opravdu velkým problémem... Agenda 2030 se snaží svázat a ovládnout prakticky všechny oblasti lidské činnosti. Jedná se opravdu o realizaci globálního vládnutí — NWO. A tentokráte naostro. Jde do tuhého vážení. Konec srandy. Finito.
Agenda 2030 pod pokryteckým pláštíkem falešného, zdánlivého dobra je opravdu, ale opravdu velkým problémem… Agenda 2030 se snaží svázat a ovládnout prakticky všechny oblasti lidské činnosti. Jedná se opravdu o realizaci globálního vládnutí — NWO. A tentokráte naostro. Jde do tuhého vážení. Konec srandy. Finito.

Ďábelský plán rozkladu tradiční společnosti a vzniku globálního superstátu s dohledem nad každičkým hnutím občana je prostě na programu dne českých, evropských i světových „elit“.

Seznamte se s tímto nelidským trendem prosazovaným pomocí peněz „elitami“ a nebuďte neteční, prosím, za každou cenu! Dokud je čas!! Jde o naše děti!!! Není tomu tak, že bychom byli bezmocní vůči „elitám“, stačí když nebudeme na veřejnosti mlčet…

Edmund Burke údajně pronesl výrok: K vítězství zla stačí, aby dobří lidé nedělali nic » Ale tento výrok bývá přisuzován také Shakespearovi nebo dokonce i Lincolnovi. Je to každopádně pravda. Je nutné aby si „mlčící většina“ uvědomila, že nepozvedne-li svůj hlas, bude prostě zničena v neo-marxistickém sociálním experimentu, který má za cíl zničení klasické rodiny i vaší rasy!

Norský soud zbavil Irinu Bergsetovou rodičovských práv

Úvodem se nejdříve podívejme co o našem případu píše oficiální zpravodajství. Agentura Sputnik v článku s názvem „Norway: Irina Bergset deprived of parental rights“ uvádí:

Norský soud zbavil Irinu Bergsetovou rodičovských práv a svěřil péči o jejího čtyřletého syna jejímu norskému bývalému manželovi, kterého ona obvinila ze sexuálního zneužívání svého syna. Ruský vyšetřovací výbor zahájil trestní řízení proti bývalému manželovi Iriny.

Když žena začala podezřívat manžela z pedofilie, šla na [norskou] policii a snažila se jim říct, že něco není v pořádku — její děti následně byly [namísto ochrany] odebrány a dány adoptivním rodinám. Nakonec jí byl vrácen její starší syn, který je ruským občanem. Ale pokud jde o jejího mladšího syna, pokus o navrácení se nezdařil.

Čtyřleté dítě, Misha, který je norským občanem, bude vychováván jeho otcem, který je také norským občanem [a který velmi pravděpodobně dítě pedofilně zneužívá].

Irina Bergsetová tvrdí, že soudní rozhodnutí bylo způsobeno skutečností, že nebyly vzaty v úvahu všechny informace týkající se kriminálního jednání jejího bývalého manžela: „Norská policie, státní zástupci, soud a později úřady pro ochranu dětí rozhodly, že to, co jsem řekla byla čistá fantazie a že všechna moje obvinění byla bezpředmětná. Opakovaně jsem absolvovala psychické testy a bylo znovu zjišťováno, jaký vztah jsem měla se svým bývalým manželem. Písemné prohlášení učiněné mým dítětem o tom, že byl zraněno, bylo ztraceno [pozn. pravděpodobně záměrně] a proto jsem šla na policii.“
Norský soud rozhodl, že matka může vidět svého syna jen jednou ročně a že s ním může mluvit pouze za přítomnosti zástupců orgánů ochrany dětí. A jak je známo, tato žena neudělala nic, co by mohlo sloužit jako důvod pro její zbavení rodičovských práv. Problém je v jejím ruském občanství, říká právník Janis Yuksha: „Pokud je dítě občanem cizího státu a stane se, že jeho matka nebo otec začnou bránit své (své) právo na dítě, pak pokud je případ slyšen v zemi, jejíž občanství má jeden z rodičů, můžeme s velkou jistotou říci, že vítězem bude osoba s tímto občanstvím.“

A přesně to se stalo Irině. Její mladší syn není ruský občan, což způsobuje, že boj o chlapce je mnohem obtížnější. …

Interview v novinách „Zítra“

Irina Bergset, obet norske mafie, ukradene deti

Irina Bergset, která se stala obětí Norské mafie, ve svém interview v novinách „Zítra“ hovoří o „světlé budoucnosti“ Evropanů, kteří do tohoto procesu chtějí zapojit i Rusko: „V Norsku jsou praktikovány národní tradice, postavené na intimních hrách s dětmi: s chlapci i dívkami, páchané vlastními příbuznými, s jejich následným propůjčováním svým sousedům“.

„ZÍTRA“: Irino, řekněte nám, jak jste se dostala do Norska a jak na vás tato země zapůsobila?

Irina BERGSET: V roce 2005 v Moskvě jsem se vdala za Nora. Mému synovi bylo tehdy 7 let. Odešli jsme žít do Norska, do komuny Aurskog-Hegland, obec Aurskog. Tehdy jsem ještě nevěděla, že před padesáti lety bylo Norsko zemí, kterou bylo možné srovnávat s civilizací v zemích ve střední Africe.

V roce 1905 se Norsko stalo nezávislým nejen od Dánska, ale i od Švédska. Tak jako tento stát byl státem nevolníků, tak jím i zůstal a navíc jeho velitele občané nikdy neviděli. Platili pouze příspěvky. Rozvoj kultury neexistoval. Obyvatelé hovořili někde dánsky, jinde švédsky, tedy jazyky vykořisťovatelů. Později se tyto jazyky smísily a vytvořily jeden umělý jazyk nazývaný bokmál. Ale i dnes každá rodina v Norsku hovoří svým vlastním dialektem. Do dnešní doby neexistuje v Norsku žádný státní jazykový standard.

Bylo by možné říci, že se tento stát teprve teď formuje, kdyby [mezi tím] nevznikl opačný proces. Norská společnost morálně rychle degraduje tím, že kopíruje americké zákony a pořádky.

Naftu tam našli už před 50 lety. Je jasné, že stát, který nevlastnil nauku o kultuře, nemohl mít ani technologie na dobývání nafty z moře – Norsko využilo zahraniční naučně-technologickou pomoc.

Tohle všechno jsem zjistila až potom. Když jsem opouštěla Rusko, věděla jsem jenom, že v Norsku je velmi vysoká životní úroveň na světě. Nehledě na to, že jsem zakončila novinářskou fakultu MGU a jsem kandidátkou filologických nauk, Norsko neuznalo moje vzdělání. Nabídli mi práci učitelky v sousední komunitě v novém typu venkovské školy – progresívní čínský model nazývaný „Riddersand“, co v převodu znamená „škola rytířů“.

Norské školství vypadá ve srovnání s naším ruským systémem jako škola pro mentálně zaostalé. Od 1. do 7. třídy je základní škola. Úkolem státního programu je naučit abecedu do 13 let a naučit je číst – číst ceny v obchodech. Nahlas ve třídě číst nelze, protože je to považováno za „ostudu“. Odborný učitel vyvádí dítě na chodbu a pouze tam poslouchá, jak čte, aby nedošlo k jeho zostuzení. Učitel má právo probrat s dětmi dva matematické příklady za den, když děti nejsou schopny pochopit látku, během tří dnů se ještě pokouší jim probírané vysvětlit. Domácí úkol na týden je pět nebo osm anglických slov pro diskrétnost dítěte.

Norská škola je dostatečný příklad degradace vzdělávání. Literatura tam není, historie není, fyzika není, chemie není, zeměpis není. Je tam přírodověda, která se jmenuje „obzor“. Děti se tam učí okolní svět v obecných rysech. Vědí, co byla druhá světová válka. Ostatní podrobnosti se jeví jako psychické násilí proti dítěti.

Nejbohatší stát světa nedává dětem ve škole ani ve školce jíst. Přesněji je to tak, že dávají nějakou hmotu pod názvem „tomatová polévka“ ze sáčku a to jen jednou týdně. Je to tak, ve státních i soukromých školkách je jídlo pouze jednou za týden!

Můj starší syn se učil v Rusku v obyčejné škole. Proto se v Norsku stal génius. Do 7. třídy se neučil nic, nepotřeboval to. Ve školách visí oznámení typu: „Jestliže tě rodiče nutí dělat úkoly, zavolej nám. My ti pomůžeme zbavit se od takových rodičů.“

Jediným způsobem jak si trénovat paměť se pro syna stalo piano. Já jsem mu jen říkala: „Jen se někde zmiň o tom, jakou máš náročnou mámu…“

S medicínou je to v Norsku špatné! Potřebovali jsme vyříznout znaménko – Saša má nyní šrám dlouhý 5 cm, prostě ho tam rozřezali nožem. Chirurg z Osla s dvacetiletou praxí, ke kterému jsme čekali více než 7 měsíců, odvedl svoji práci jako vesnický veterinář. Je třeba podotknout, že doktoři v Norsku nejsou. Na to je potřeba se mnoho let učit na univerzitě. Proto hledají doktory po celé západní Evropě.

Měli jsme štěstí, že znaménko nevyřezávala naše místní vesnická doktorka v Borklangenu. To byla dáma z východního Německa. Řekla nám na rovinu: „Víte, nikdy jsem to nedělala. Pracovala jsem v Německu v pojišťovně. Fungovalo to tam takto: když si někdo zlomil nohu, přijela jsem a říkala: ano, noha je zlomená“. Potom ještě dodala: „Ale nebojte se, já to zvládnu…“. Před naším zrakem otevřela lékařský deník a řekla: „Tak, zde stojí: namočte vatu v lihu a potřete postižené místo…“. Samozřejmě jsem vzala syna do náručí a odešla jsem…

Norsko, severská země k úchylům nejpřátelštější
Norsko, severská země k úchylům nejpřátelštější

„ZÍTRA“: Celý tento „místní kolorit“ může vytvořit nějaké nepříjemné pocity, ale od určitého momentu se váš život v Norsku stal prostě nesnesitelný. Proč?

I.B.: K neštěstí došlo po šesti letech mého života v Norsku. Nic jsem nevěděla o jejich systému „Barnevernet“.

Žila jsem se svými starostmi: práce, dům, rodina… Žila jsem tam a jen málo jsem pronikala do státního mechanismu této země, do které jsem se přestěhovala. Slyšela jsem, že někomu sebrali děti, ale já jsem přece byla normální matka.

S mužem jsem se rozvedla za tři roky společného života. Vzala jsem si úvěr v bance a koupila byt, začala jsem žít normálním životem, nikdy jsem nebyla sociálním klientem: Pracovala jsem, dětem jsem věnovala dostatečné množství času. Děti byly jen se mnou. Když otec urážel syna z prvního manželství, řekla jsem, že žádná setkání s ním více nebudou.

S dětmi měl povinnost se scházet. Já jsem si jen hlídala, jak jsem mohla, aby u otce nenocovaly – byla tam možnost, že je bude bít. Ale školka a jiné státní úřady na mně vyvíjely tlak, abych dítě otci dávala. Malý syn proto zůstával u otce zpočátku po dvě hodiny v sobotu nebo v neděli. Ale naposledy u něho strávil skoro týden, dítě však dostalo horečku poté, co ho unesl ve třicetistupňovém mrazu k příbuzným do Trondheimu.

1. března 2011 jsem šla na policii v obci Bjorlelangen, protože mi můj malý syn řekl, že mu tety a strejdové, příbuzní jeho táty, dělali bolest v ústech a v zadečku. Vyprávěl o věcech, kterým jsem nemohla ani uvěřit.

Norsko, země k úchylům nejpřátelštější má i odpovídající sexuální výchovu dětí. Zde např. můžete vidět jak mainstreamový Sun píše o vzdělávacím pořadu státní norské TV pro děti od 8 let!!
Norsko, země k úchylům nejpřátelštější má i odpovídající sexuální výchovu dětí. Zde např. můžete vidět jak mainstreamový Sun píše o vzdělávacím pořadu státní norské TV pro děti od 8 let!!

V Norsku je národní tradice, související s intimními hrami s dětmi: s hochy i dívkami, páchané vlastními příbuznými, jejich s následným propůjčováním svým sousedům. Uvěřit tomuto deliriu nebo peklu jsem prostě nemohla. Napsala jsem hlášení na policii. 8. března nás předvolali na službu péče o děti Barnevern. Vyslýchání trvalo šest hodin. Byla jsem tam pouze já a moje dvě děti.

Mají tam exemplární systém ochrany dětí, vytvořený na pohled, že se perou s incestem. Potom jsem pochopila, že centrály Barnevern, které jsou v každé vesnici, jsou potřebné pouze proto, aby odhalily dítě, které se prořekne na nepoddajnou mámu nebo otce a zkrátka je od sebe izolují, potrestají je. Z novin jsem se dozvěděla o případu, kdy sedmi nebo osmiletou dívku soud odsoudil k náhradě soudních výloh a vyplacení kompenzace násilníkovi za jeho pobyt ve vězení. V Norsku je všechno převráceno vzhůru nohama. Pedofilie se tam nepovažuje jako přestupek.

Pak mi poprvé odebrali dvě děti. K odebrání dochází tak: dítě se nevrátí ze školky nebo ze školy, prakticky je ukradené, zmizne. To proto, že je před vámi schované na tajné adrese.

Ten den mi bylo řečeno: „Pochopte, nastala taková situace, hovoříte o násilí k dítěti. Potřebujeme, aby vás prohlédl doktor a řekl nám, jestli jste v pořádku“. Neprotestovala jsem. Poliklinika se nacházela 10 minut cesty autem. Zaměstnankyně Barnevern mně posadila do auta se slovy: „Pomůžeme vám, pohrajeme si s vašimi dětmi“. Děti nezůstaly jen někde, ale na službě ochrany dětí. Nyní ale rozumím tomu, co nebylo správné. Když jsem dojela na polikliniku, starší syn Saša, kterému bylo tehdy 13 let, mi zavolal a řekl: „Mami, odvážejí nás k přijímací rodině“.

Byla jsem ve vzdálenosti 10 km od dětí, které byly odváženy na tajnou adresu. Podle zdejšího zákona tu děti odnímají bez toho, že by někdo dal vědět dopředu a bez nějakého papírování. Jediné, co jsem tehdy mohla, bylo vzpamatovat se. Plakat je v Norsku zakázáno, to se počítá jako nemoc a Barnevern tím může člověka přiřadit na nucenou psychiatrii.

Zdá se, že v Norsku existuje státní plán, kvóta na odebírání dětí rodičům. Pečovatelské orgány se dokonce předhánějí v jeho splnění. Grafy a diagramy se publikují každý kvartál – kolik dětí bylo v jaké oblasti odebráno.

norway-child-robbery

Nedávno se ke mně dostal dokument, zpráva ze Švédska. Je to doklad o případech odebrání dětí z rodin ve Švédsku a sousedních skandinávských zemích. Řeč je o zvláštním fenoménu. Píše se v něm, že ve Švédsku bylo od rodičů odebráno 300 000 dětí. Tedy je řeč o celém ukradeném pokrevním pokolení rodičům. Vědci, kriminalisté, právníci, advokáti – lidé s tradičními hodnotami, kteří ještě pamatují, co ve Švédsku znamenala rodina – se tomu diví. Říkají, že se děje něco nekalého. Jde tu o státní pohromu rodin. Odborníci hovoří o cifře 10 000 korun na den. Takovou sumu dostává nová rodina za jedno přijaté dítě, jedná se o jakékoliv dítě.

Soukromý agent organizace Barnevern dostává za zničení takového rodinného hnízda obrovské prémie, vlastně je zaplacen za krádež potomka. Takhle to chodí ve všech skandinávských státech.

Kromě toho si rodič-příjemce může vybírat děti jako na tržnici. Například se vám zalíbila jedna ruská, modrooká dívka a vy jste se rozhodli, že chcete právě ji. Potřebujete proto jen zavolat do Barnevern a říci: „Jsem připravena, mám nevelký pokoj pro dítě…“ Potom nahlásíte jméno. Právě toto dítě vám přivezou. Takže na začátku se najdou „pěstouni“ a až potom se u pokrevních rodičů odebírá dítě „podle objednávky“.

Norští ochránci práv bojují s všemohoucím sankčním systémem Barnevern. Opravdu se domnívají, že je to korupční systém na obchodování s dětmi. 3. května 2015 organizovali v Norsku postižení Barneverem protest proti násilnému rozdělování rodičů a dětí státem v Norsku. V žebříčku krádeží dětí rodičům je Norsko první na celé planetě, rozděl0ování rodičů a dětí je tu totiž státní projekt. Nadpis v norských novinách: „Jedna pětina dětí v Norsku je už zachráněna od rodičů“. Jedna pětina, to je z jednoho milionu všech dětí v tomto státě dvě stě tisíc „zachráněných“ a nyní žijících ne doma, nýbrž v azylech.

Příspěvky na azyly dětí v Norsku činí průměrně dvanáct milionů rublů za rok. Pokud z dítěte uděláte invalidu, dostáváte ještě více prostředků a dotací. Čím více ublížení, tím výhodnější azyl, který není ničím jiným, než vězením rodinného typu.

Ze statistiky opublikované v novinách v Norsku jsou z každých deseti novorozených dětí pouze dvě děti od samotných Norů, osm z těch deseti rodí migranti. Migranti Norsku zajišťují zdravou populaci, protože nepraktikují manželství blízkých příbuzných. Nejvíce ze všech dětí se dostalo do Barnevern od ruských rodičů. To znamená, že ruské děti jsou odebírány v první řadě. Prakticky všechny děti narozené jednomu nebo dvěma ruským rodičům se dostávají do spisku Barnevern a jsou v riskantní skupině. Jsou adepty na odebrání „číslo jedna“.

„ZÍTRA“: Když je odebíráno dítě, co s tím mohou udělat rodiče?

I.B.: Skoro každý měsíc v Norsku končí život sebevraždou jedna ruská žena. Protože když k vám přijdou a odeberou vám dítě, jste bezbranní, jeden na jednoho se systémem. Když vám říkají: „Nepřipravuješ omeletu podle Norského receptu. Nutíš dítě mýt si ruce. Kulháš, nemůžeš tedy sedět na pískovišti s dítětem. To znamená, že jsi špatná máma, proto vám dítě odebereme!“

Pravdivost přísloví „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“

Systém ochrany dětí v Norsku je postaven na domněnce viny rodičů. Rodič je vinen vědomě. Na rodiče se vytahuje moře lží. Všechno se začíná z prostého obvinění: „Vy chcete odjet do Ruska“. A vy si tohle nemůžete obhájit, protože máte v Rusku příbuzné. Nebo: „Vy chcete zabít své děti“. To proto, že Rusové rádi říkají: „Já tě zabiju!“

Neustále vás staví do situace, kdy se musíte obhajovat. A přitom chápete, že obhájit se je nemožné. Jeden člověk nezastaví norský státní stroj postavený na báječných bonusech advokátům, vychovatelům, soudcům, psychologům, psychiatrům, pěstounům, „odborníkům“ a dalším… Prémie se vyplácejí za každého modrookého prcka. Nemáte žádnou šanci zachránit svého syna nebo dceru od norského azylu. Prošla jsem všemi instancemi norských soudů. Zasaženo je všechno, všude je korupce. Děti jsou pro ně zboží. Nevracejí se.

Všechny materiály ruského tisku o mých dětech byly přeloženy advokátem Barnevern a použili se jako obvinění u soudu: „Ona je blázen, ona chrání své dítě v tisku!“ Na západě není svoboda tisku ve vztahu k dětem. Apelovat na společnost není možné. Tam existuje zákon o ochraně soukromí, který aktivně proráží nyní i v Rusku.

„ZÍTRA“: Vyrozuměla jste, že současný aktivní systém zničení rodiny v severní Evropě podporuje sexuální násilí na dětech. Jak funguje tento mechanizmus?

I.B.: Ministerstvo mládeže v Norsku by se mohlo „doslovně“ nazývat ministerstvem mládeže a rovnoprávnosti všech forem sexuální rozmanitosti. Sexuální menšiny v Norsku, to už prostě nejsou menšiny. Vlastně to vypadá tak, že co je normální, to je v menšině… Svobodně dostupné jsou materiály sociologů, které dokládají: k r. 2050 bude Norsko na 90 % homosexuálním státem. Co se rozumí pod slovem „homo“, je nám těžké si představit. Říká se, že naše ruské představy o „gejích“ a „lesbičkách“, to už je minulost. Na západě je legalizováno jako minimum třicet druhů netradičního manželství. „Předním“ státem na této úrovni je Norsko, tam je „muž“ a „žena“ – dožívajícím pojmem. A ne jen tak náhodou není možno v Norsku bránit dítě, které je narozené v klasické rodině.

Zdálo by se, že se vás to netýká. Říkáte si: „Ať si dělají, co chtějí! Proč by se to mělo týkat mně a mých dětí?“ Dříve jsem také takto přemýšlela, neboť jsem byla v úplné nevědomosti ohledně toho, že v celé Evropě existují sexuální standardy, které vládnou výchově dětí podle určitého klíče.

Toto nařízení je závazné pro všechny země, které podepsaly dohodu o změně, kterou se nyní lobuje o přijetí i v Rusku. Tam je přímo napsáno, že rodiče jsou povinni spolku s mediky a dětskými vychovateli učit maličké děti „různým druhům lásky“. Speciální rozdělení tohoto celoevropského sexuálního standardu oznamuje, proč mají učit evropské děti masturbovat rodiče a vychovatelé ve školkách přísně do čtyřech let a v žádném případě ne později (tyto povinnosti už na sebe Rusko přijalo – pozn. redakce Zítra).

Pro vás, skalní Rusy, je to velmi užitečná informace. Na str. 46 vzpomínaného dokumentu se píše, že novorozenec musí poznat svoji „pohlavní identitu“. Přikázanou sexuální osvětou je nutné už v době porodu zjistit, kdo to vlastně je: Gay, lesbička, bisexuál, transsexuál nebo transvestita. A protože jsou z rovnoprávnosti pohlaví vyňata slova „muž“ a „žena“, závěr si udělejte sami. Pokud si vaše dítě nevybere „pohlaví“, tak mu v tom pomůže všemocná norská Barnevern nebo finská Lastensuoelu, německá Jugendamt atd.

Norsko je snad první země na světě, která vytvořila výzkumný institut na univerzitě v Oslo, která sleduje sebevraždy dětí od 0 do 7 let. S celkovým pohledem na obyvatele je to velmi podivné. Jak může být novorozenec vůbec schopný ukončit život?  Ale z pohledu místní Barnevern je to samozřejmé. Jestliže děti po sadistických orgiích skutečně umírají, tak je možné to oficiálně svést na „sebevraždu“.

„ZÍTRA“: Irino, zkusíme se vrátit k vaší osobní historii…

I.B.: Sebrali mi děti podruhé 30. března 2011. U dveří zazvonili dva policisté a dva zaměstnanci Barnevern. Otevřela jsem dveře na řetízek, podívala jsem se. Policisté div neměli v rukách revolvery, přijel dokonce i sám náčelník Borklangenské policie a řekl: „My jsme přišli pro vaše děti“. Zavolala jsem advokátce, ale ta mi řekla: „Ano, podle zákona v Norsku jste povinna děti předat. V případě, že se budete protivit, děti stejně vezmou s sebou, ale vy je už nikdy více neuvidíte. Musíte jim děti dát a zítra vám vysvětlí, co se děje…“ Děti si vzali hned, ani mi je nenechali převléct a ani mi při tom neukázali žádný dokument, žádné rozhodnutí.

Po tomto procese jsem zůstala v šoku: nyní jsem musela dokázat, že jsem – dobrá matka.

V norských novinách byl popsaný případ: Jednoho chlapce, kterého sebrali matce v dětském věku a znásilňovali ho ve všech azylech. Když se dožil 18 let, koupil si zbraň, a když přišel „domů“ zastřelil své pěstouny.

Pozn. redakce: Ve skutečnosti je tento satanský neo-marxistický systém „péče o děti“ příčinou i podivného Breivikova případu, který všichni jistě dobře znáte z masomédií – více se dozvíte níže.

Jiného norského chlapce sebrali, on plakal, chtěl k mámě. Lékaři řekli, že je to paranoia. Nakrmili ho léky a udělali z něho teplouše. Po křiku tisku ho předali zpět mámě na invalidním vozíku. Už nebyl schopen hovořit, zhubnul o 13–15 kg. Došlo u něho k degradaci na takové úrovni, že proces se stal již nevratným.

Po jediném setkání se mnou můj starší syn řekl, že napsal dopis na ruský konzulát: „Já tu umřu, ale já stejně jednou uteču z Norska. Já nebudu žít v koncentráku“. Dokonce si sám zorganizoval svůj útěk. Po internetu se spojil s Polákem Krištofem Rutkovským, kterému se už podařilo zachránit polskou dívku z norského azylu. Polák mi zavolal v úplně poslední chvíli, kdy už všechno bylo připraveno, a řekl: „Když vyvezu vašeho syna bez vás, bude to únos, krádež cizího dítěte, když s vámi, tak budu prostě jen pomáhat rodině“. Bylo to těžké, výběr byl strašný: Zahynout všichni tři v Norsku nebo zachránit aspoň sebe a staršího syna… Nedej Bože nikomu takovou zkoušku, takový výběr!

V Polsku jsme zůstali tři měsíce. Matka má právo na vlastní děti pouze v Rusku, tam je subjektem rodinného práva. V Evropě nikde. Můj syn na začátku dostal norskou pěstounskou matku. Potom nás zastavili jakoby na žádost „druhé“ oficiální norské matky. V žádosti stálo: „Jistá teta (tedy já) ukradla dítě z norského teritoria“. Proto Polsko, ze zákonů Evropy, mému synovi dalo polskou pěstounskou matku.

Abychom byli schopni odvézt dítě z Polska do Ruska, moje máma, tedy babička mého syna, se stala ruskou pěstounskou matkou. Takovým způsobem probíhala výměna mezi polskou a ruskou pěstounskou matkou. Takže to byl norský rodič číslo jedna, polský rodič číslo dva a ruský rodič číslo tři. Pravá matka je v Evropě nepodstatná.

„ZÍTRA“: Po vašem návratu do Ruska k vám začala proudit informace o podobných případech. Řekněte něco o vaší společenské aktivitě.

I.B.: Třeba situace: Irina C. 18 let prožila v Anglii. Měla tam přítele. Narodila se jim dcera. Jednou Irina náhodou zjistila, že její přítel je členem sadomasochistického klubu. Dívka se dívala na televizi, kde ukazovali místního závodníka: „Mami, tento strejda si ke mně přišel hrát na doktora. O! A ta teta si se mnou hrála ve vaně…“ Dovedete si představit, co prožíváte, když vám dítě říká takové věci?

Irina šla k anglickému dětskému psychologovi a ten jí řekl: „Drahá, vy jste zaostalá, přemýšlíte včerejším dnem. To není zvrácenost, to je kreativní sex pro elitu“. V tu chvíli se zasekla a pomaličku začala sbírat věci, připravovala se na odchod do Ruska. Moudrá žena…

Salámová metoda likvidace tradiční rodiny

Na začátku byla v Norsku legalizována jednopohlavní (homosexuální) manželství. Potom byla legalizována výchova dětí v jednopohlavních manželstvích. Duchovní tam, jak ženy, tak i muži, otevřeně oznamují o své netradiční orientaci. A nyní se tam objevili i tací, kteří položili otázku o právu zasnoubení se s dětmi, vcházení s nimi dokonce do manželství.

Pokud my, jako tradiční rodiče, budeme jako nečinní sedět a čekat, tak prohrajeme tuto bitvu s jednopohlavními nebo i s jinými pohlavními rozvraceči za naše rodné děti. Dnes jsou experimentální zóny v severní Evropě, Německu plus USA a bývalé britské kolonie: Kanada, Austrálie, Nový Zéland – to jsou „horké body“, odkud já dostávám signály „SOS“ od ruských matek. To jsou první záblesky války za posvěcený obraz tradiční ruské rodiny.

Myšlenka o neodkladnosti otevřeného odporu mi dávala možnost, abych se v Norsku nezlomila, abych se nezbláznila. Každý z rodičů v Rusku by tohle měl pochopit. Za posledních 30 let struktury, které se dotýkají obchodování s dětmi, zajímající se o přerozdělení demokratických mas, uzákonili stav, že rodič a dítě – vůbec nejsou celek. Nyní děti patří nějakému abstraktnímu společenství, případně státu. Nestačí, že po Haagské úmluvě o krádeži dítěte z r. 1980, kterou Rusko podepsalo v r. 2011, děti patří teritorii, na které prožívaly poslední tři měsíce.

Audun Lysbakken je kritizován za to, že jeho úřad dal NOK 300,000 na podporu knihy  "Sexuality in School" o sexuální výchově napsané členem jeho strany pouhý jeden měsíc poté, co převzal funkci ministra. — Kniha má spoustu společných myšlenek se spornou příručkou o sexuální výchově ve škole, napsanou známými propagátory úchylek. Oba její autoři, Åse Røthing  & Stine Helena Bang Svendsen, jsou členy Norway's Socialist Left Party.
Audun Lysbakken je kritizován za to, že jeho úřad dal NOK 300,000 na podporu knihy „Sexuality in School“ o sexuální výchově napsané členem jeho strany pouhý jeden měsíc poté, co převzal funkci ministra. — Kniha má spoustu společných myšlenek se spornou příručkou o sexuální výchově ve škole, napsanou známými propagátory úchylek. Oba její autoři, Åse Røthing & Stine Helena Bang Svendsen, jsou členy Norway’s Socialist Left Party.

Filozofii těchto nelidů zčásti osvětluje projekt vládnoucí dělnické strany v Norsku, o kterém jsem si nedávno přečetla v norských médiích. Lysbakken, ministr dětských záležitostí, bez ostychu říká: „Já jsem homosexuál. Chci, aby všechny děti v tomto státě byly takové, jako já“. Dal iniciaci státnímu programu provést experiment:

Kniha „Král a král“: Podprahová propagace homosexuality: V dětech se fanatičtí sluníčkáři snaží vzbudit dojem, že homosexualita je správná věc. Viz text v obrázku.
Kniha „Král a král“: Podprahová propagace homosexuality: V dětech se fanatičtí sluníčkáři snaží vzbudit dojem, že homosexualita je správná věc. Viz text v obrázku.

Ve školkách byla odstraněna literatura typu „Popelka“, všechny pohádky bratří Grimů. Namísto nich byla napsána jiná literatura, sexuální „krásná literatura“ jako je např. „Král a král“ nebo „Děti-gayové“. Tam se například princ zamiluje do krále nebo prince, dívka, princezna se touží vdát za královnu. Ze zákona jsou vychovatelé povinni číst dětem takové pohádky už ve školce na nočníku a k tomu jim ukazovat i obrázky.

Pozn. redakce: Probudí se lidé u nás? Stačil si už někdo povšimnout, že tato svinstva jsou zde již dlouhodobě propagována skrze satanovy neziskovky typu „hejtfrí“… a co hůř, že to začaly podporovat i naše socanské vlády plné bláto-sobotkovců? Pokud to někomu nedochází — neo-marxistické programy jsou už spuštěny i v našem školství a pokud se proti nim nebude aktivně protestovat, samy od sebe se nezastaví »

Zločinci z neziskovky propagují deviantní programování dětí dlouhodobě. | Ministr pro lidská práva Jan Chvojka říká že ho mj. naštvalo video, v němž zhruba dvacetiletý kluk vysvětluje pětiletému bratrovi, že je gay a jednou si vezme muže. „To mě trošku uráželo. Spíš to totiž zavánělo zneužíváním malého chlapce ke zviditelnění toho staršího a k propagaci nějaké myšlenky. V pěti letech totiž samozřejmě nemůžete rozumět tomu, co je svazek mezi mužem a ženou nebo mužem a mužem,“ míní Chvojka. Podle jeho slov totiž, když by v osmnácti letech řekl svému výrazně mladšímu bratrovi, že se ožení s mužem, asi by mu také tleskal. „Ale to by dělal i v případě, že bych mu oznámil, že si hodlám vzít Bobíka či Fifinku ze Čtyřlístku. Nepochopil jsem, proč tam HateFree takové věci věší.
Zločinci z neziskovky propagují deviantní programování dětí dlouhodobě. | Ministr pro lidská práva Jan Chvojka říká že ho mj. naštvalo video, v němž zhruba dvacetiletý kluk vysvětluje pětiletému bratrovi, že je gay a jednou si vezme muže. „To mě trošku uráželo. Spíš to totiž zavánělo zneužíváním malého chlapce ke zviditelnění toho staršího a k propagaci nějaké myšlenky. V pěti letech totiž samozřejmě nemůžete rozumět tomu, co je svazek mezi mužem a ženou nebo mužem a mužem,“ míní Chvojka. Podle jeho slov totiž, když by v osmnácti letech řekl svému výrazně mladšímu bratrovi, že se ožení s mužem, asi by mu také tleskal. „Ale to by dělal i v případě, že bych mu oznámil, že si hodlám vzít Bobíka či Fifinku ze Čtyřlístku. Nepochopil jsem, proč tam HateFree takové věci věší.
Patička webu HateFree, sponzoři neziskovky patří mezi dobře známé, neslavně proslulé "firmy": Agentura pro migranty a "pobírače dávek z povolání", Úřad vlády, EEA Granty (Norské fondy) a Kavčí hory.
Patička webu HateFree, sponzoři neziskovky patří mezi dobře známé, neslavně proslulé „firmy“: Agentura pro migranty a „pobírače dávek z povolání“, Úřad vlády, EEA Granty (Norské fondy) a Kavčí hory.

Irina pokračuje: Stal se takový případ. Turisté z Ruska přijeli do Nového Zélandu s krátkodobým vízem, například sedmi denním, matka, otec, dítě. Buď rodiče nahlas okřikli dítě, nebo dítě hlasitě plakalo, z restaurace nebo hotelu někdo zavolal službu ochrany dětí. Přijel sbor „záchranářů“ a dítě odebrali, „zachránili“ ho od „rodičů sadistů“. Ruští diplomaté se více než rok bili za to, aby se dítě mohlo aspoň setkávat se svými biologickými rodiči.

Já sama se už dva roky snažím o to, abych měla právo na setkávání s mladším synem. Breivik, který zastřelil 80 lidí, má právo volat každý den svým příbuzným. Odsouzení k smrti mají na celém světě právo na dopisy a volání, ale matka nemá možnost dokonce ani pohovořit se svým dítětem!

Breivik o svých atentátech říká: Udělal bych to znovu. Breivik také popisoval, jak křičel na prchající děti "Dnes zemřete, marxisti!". Tohle rozhodně není náhoda — on si v neo-marxistickém systému výchovy dětí zažil své.
Breivik o svých atentátech říká: Udělal bych to znovu. Breivik také popisoval, jak křičel na prchající děti „Dnes zemřete, marxisti!“. Tohle rozhodně není náhoda — on si v neo-marxistickém systému výchovy dětí zažil své.

Mimochodem šílený Breivik „zachraňoval“ Norsko od té vládnoucí „Dělnické strany“ (Norway’s Socialist Left Party) a dokonce oznámil, že nenávidí muslimy. Breivik byl ve čtyřech letech znásilňován norskou matkou. „Barnevern“ ho odebrala a pustila ho „po vodě“.

Každá rodina si ho zkusila „na chuť“. Potom mladík devět let připravoval svoji akci. Myslím, že ho nyní izolovali a řekli: „My jsme ti připravili prostředí, všechno co si chtěl, jen o tomhle tématu mlč!“ Tento aspekt však z médií postupně mizí. Švédští žurnalisté už tuto historii zlikvidovali.

Každých pět let Barnevern sčítá migranty, jakých dětí v Barnevern je nejvíce. Top místo zaujímá Afganistán, následuje Eritrea, Irák. Z bílých dětí je na prvním místě Rusko a z celkového počtu států pak na čtvrtém místě. Biologičtí rodiče dostávají od státu povolení na návštěvu s ukradenými dětmi – na 2 hodiny jednou za půl roku. To je maximum. Nyní můj starší syn, který utekl do Ruska, má teoretickou povinnost se nacházet v jejich dětském domě, jako majetek norského obyvatelstva (populace) až do 23 let.

Nemělo by se mluvit o pedofilii jako takové. Tohle je ale jiný fenomén. Jen v Norsku je 19 000 nestátních společenství na přesměrovávání dětí ze „starobylých“ (muž, žena) na jiné netradiční pohlaví.

Dítě je donuceno rozvíjet se v určité netradiční pohlavní kategorii. To, co mi vykládal můj syn, to už není jen primitivní pedofilie, to je určitý „organizovaný“ tréning, zaměřený na změnu orientace.

„ZÍTRA“: Celému tomu hororu je těžké uvěřit…

I.B.: Mezi tím, co přemýšlíte, či věřit nebo nevěřit, objevilo se celé pokolení rodičů, kteří jsou donuceni s tímto hororem žít.

V moderní Evropě se to předkládá jako způsob tolerantnosti. Říká se, že děti mají jakoby právo na sexuální orientaci od nula let, že mají právo na sexuální různorodost. Proti nám všem, proti rodičům a dětem tu působí dobře organizovaná světová kriminální síť. Nyní se zdá, že přišel čas, abychom si to čestně a otevřeně přiznali a začali v každém oddělení ruské policie a po celém jejím působišti zavádět speciální pod rozdělení na obranu proti mezinárodním skupinám demografického banditizmu.

Pozvala jsem lidi z pochodu „Záchrana dětí“, aby se podívali na krásnou masku západní „justice Juvenile“, která se k nám chová jako „spasitelka dětí od rodičů alkoholiků“, přitom je to globální expert na změnu pohlaví našich dětí. Hrůzný experiment, který už běží po Evropě bezmála třicet let.

V Evropě, v Kanadě, v USA, v Austrálii, na Novém Zélandu, stále ještě za hranicemi Ruska – je rodičovství zničeno a rozděleno. Rodičovství, jako spojení rodičů s dítětem, se záměrně ničí. Čísla odebraných dětí, 200 tisíc v Norsku, 300 tisíc ve Švédsku, 250 tisíc ve Finsku, v Německu, v Izraeli – takové obrovské množství – to je ukradené pokolení!

„ZÍTRA“: Na tomto pozadí vypadá naše Rusko jako ostrůvek křesťanského životního stylu…

I.B.: O mně často říkají: „To je ona, prvně utekla na Západ a nyní se stala světlou patriotkou!“ Ano, asi jsem patriot. Proto, aby se dalo ocenit naše Rusko, je potřeba možná prvně všechno ztratit. Za svoji chybu jsem zaplatila příliš vysokou cenu – vlastním synem a hroznou zkušeností.

Více než 100 ruských rodin je na kolenou a křičí: „My jsme hosté z vaší budoucnosti. Nám na Západě ukradli naše děti. Podívejte se na naše trápení a zapamatujte si to. Probuďte se, zastavte ten mor třetího tisíciletí. Vybudujte železnou oponu toleranci zvráceností. Vytlačte tu špínu za hranice Ruska!“

-pokračování-

Zdroje a další informace:

 

 

4 komentáře u „Neuvěříte tomu, co se děje tam, kam nás naše vlády chtějí integrovat. Ani Satan snad není takové hovado, aby to vymyslel. Likvidace rodiny, krádeže dětí a ještě horší věci v Norsku jsou předvojem globalistického neo-bolševismu. 1“

  1. Stačí, že uvádíte jako zdroj informací Sputnik a rozhodl jsem se, že už to dál číst nebudu, protože to je zneužívání nižší inteligence některých spoluobčanů k zapojení do rejdů, jež rozpoutává v Západní Evropě trollí farma v Pítěru, využívajíc prostředků informační, hybridní války.

    1. jsem opravdu rád, že mezi čtenáři mého webu se objeví alespoň občas někdo, kdo vlastní intelekt nad průměr nás ostatních… dostal jste mne, příteli, znovu jste mi jako v zrcadle poukázal na mé nízké sebevědomí, se kterým se potýkám celý život… vaše vzdělání musí mít vynikající charakter a jistě bylo dosaženo ve škamnách některé ze světových univerzit, protože i já se svými dvěma vysokoškolskými diplomy inženýra strojní a hornické fakulty Vysoké školy v Ostravě si netroufám soudit, že by existovali lidé, čtenáři mého webu, jejichž nižší inteligence by bylo možno tak snadno zneužít… na druhé straně jsem rád, že na vašem příkladě mohu všem, i těm s pravděpodobně nižsí inteligencí /včetně té své/, dokázat pravdivost svého tvrzení o existenci lidí, kteří již dávno rezignovali dobrovolně na možnost naslouchat všem dostupným informačním zdrojům, listovat v nich a činit si tak svůj úsudek… prostě jsou napojeni na rozhlas po drátě, vysílaný řečeno vašimi slovy výhradně trolími farmami maistreamu tzv. oficiálních médií EU a USA /ČR samozřejmě nevyjímaje/ a jejich život se značně zjednodušil tím, že názory protistrany jednoduše ignorují… pokud jste se rozhodl, že dále nebudete číst, přijímám vaše rozhodnutí sice s těžkým srdcem, ale o to radostněji, že jsem měl možnost skrze váš příspěvek poznat v souvislosti s aktuálně probíhajícím koncem věku dalšího vážného kandidáta pro účast na koupeli v jezeře plném síry s přednostním právem využití vířivky pro zasloužilé VIP… budete tam jistě v dobré společnosti, ve společnosti těch nejlepších evropských státníků typu Merkelové, Mayové, Macrona, Schulze a dalších… tak ať se vám /zatím/ jinde dobře čte…

    2. Pane Macků moc vám děkuji za pobavení, už dlouho jsem se tak dobře nezasmál nad lidskou naivitou. Podívejme se na pár faktů. Víte my dobře víme že dnes naplno jede eurobolševická propaganda šířená západními neomarxisty a neoliberály (typu gay-pornoherce Jandy), která označuje v podstatě jakoukoliv alternativní žurnalistiku a hlavně ruské zdroje za nepravdivé. TO ovšem není důkaz že ty zdroje jsou nepravdivé. Víme? ;-) My spoléháme na prostý selský rozum a na ověřování faktů, zřejmě na rozdíl od vás.

      Snažně vás prosím, abyste dokázal a ozdrojoval co je špatně v daném textu, rádi to opravíme — v opačném případě vás snažně prosím abyste začal používat mozek.

      Víte, my víme že Sputnik je ruská státní agentura, ale to neznamená že vše co šíří je špatně. Pokud nedokážete že daný článek Sputniku (který v podstatě jen oznamuje že „Norský soud zbavil Irinu Bergsetovou rodičovských práv“), je nepravdivý, tak prostá logika říká že vy jste šiřitelem FAKE-NEWS a necháváte se manipulovat trolí farmou v Bruselu a Washingtonu. Pravda bolí, to my dobře víme.

      Můžete prosím napsat co z uvedených zdrojů není pravda:
      thelocal.no
      thesun.co.uk
      mojanorwegia.pl
      https://www.vg.no/nyheter/innenriks/sosialistisk-venstreparti/ga-pengestoette-til-partivenns-bok/a/10052587/
      https://zpravy.tiscali.cz/breivik-sebevrazda-zvazoval-jsem-ji-ale-rozhodl-jsem-se-dal-bojovat-133268
      http://www.newsweek.com/2015/05/01/baltic-states-say-norway-uk-and-finland-have-stolen-their-children-324031.html

      Ano, už víme že si necháváte nalít do hlavy tu „správnou“ bruselskou propagandu a proto ruské zdroje automaticky zpochybňujete, ale mohl byste prosím dokázat co z osobních svědectví Iriny na russianmothers.ru je nepravdivé? Nebo třeba něco zde? http://sputniknews.com/voiceofrussia/2012_04_18/72168091/

      My všichni co tady hledáme pravdu vám budeme velmi vděčni ZA PROKAZATELNÉ informace, které zpřesní ty co zde již jsou, protože my si je ověřujeme, pokud víte co to znamená…

  2. Pane Macku, nevim proc podle Vas ctenari, tohoto webu maji nizsi inteligenci. Podle mne je tomu prave naopak. Osobne mam pred jmenem take zkratku ing. Nejake oduvodneni Vasich vet take schazi, coz spis svedci neco o Vasi inteligenci. Cist Vas to samozrejme nikdo nenuti.
    Tak jen na rozloucenou prijemnou koupel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>