Pracovníci Světla, zrození duše a vývoj života a vědomí na Zemi 2

Zásadní poznámka Pavla Karpety k uveřejnění tohoto textu: Tento text je převzat opět z channelingového sdělení bytosti zvané Jeshua v podání Pamely Kribbe.

Prosím, neulpívejte na podrobnostech tohoto sdělení, které jdou daleko za rámec toho, co jsem vám ve svých textech poskytl já. Bytosti bez těla, jako Jeshua, vidí naprosto stejný příběh naší historie, jako ho vidím i já. Ovšem, jako bytost komunikující s vámi v zájmu Světla mezidimenzionálně, Jeshua je vázán určitými pravidly a nemůže vám proto říci všechno. Prostě nesmí, je povinen respektovat vaši svobodnou vůli v tom, že to podstatné si musíte tady na Zemi z dosažitelného okruhu informací svou intuicí dát dohromady sami. Já /jakožto zde spolu s vámi právě žijící „člověk“, který si již stáhl vysoké intuitivní poznání spolu s vyššími duchovními těly do přímého kontaktu se svým tzv. denním vědomím duše/ už nejsem vázán podobnými omezeními a mé informace pro vás mohou být komplexní.

Dvě cesty: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá. (Mt 7:13–14)
Dvě cesty: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá. (Mt 7:13–14)

A proto se ve svých textech orientuji na to, co u Jeshuy a jinde nenajdete… A to především obraz základní linie bytí » v té podobě, jak ji bezpodmínečně musíte právě teď a tady znát, abyste dokázali sami v sobě najít onu „úzkou“ cestu směrem vzhůru do jednoty sebe sama » Pamatujte prosím, že lidská mysl už dávno ztratila kontakt se svým srdcem a intuitivními vjemy, které se v něm rodí. A že je, ta vaše mysl, dříve než dosáhnete v sobě rovnováhy mužských a ženských energií, nejvíce charakteristická tím, že sklouzává po zajímavých detailech a toho podstatného si nevšímá. A tomu byste se měli vyhnout. 

Navazujeme na předchozí článek o tzv. „nepravých lidech“ nebo též „pracovnících Světla“. Dnes je na řadě úžasný příběh o zrození duše » Stylové vánoční čtení… Duše Pracovníků Světla se zrodily daleko dříve, než vznikla planeta Země a lidstvo…

Zrození duše

Duše se rodí ve vlnách. V určitém smyslu jsou věčné bez jakéhokoli začátku a konce. V jiném smyslu se však rodí v určitém okamžiku. Právě v tomto okamžiku zrození dosáhne jejich vědomí smysl individuálního Já. Před tímto okamžikem již tyto duše existují jako možnost. Neexistuje však zatím vědomí mne a ostatních.

Vědomí „Já“ nastává, když je nějakým způsobem vykresleno rozhraní mezi skupinami energií. Abychom to dokázali vysvětlit, budeme se muset vrátit k metaforám.

Myslete na chvíli na oceán a představte si, že to je obrovské pole tekoucích energií, proudů, které se ustavičně mísí a rozdělují. Představte si, že rozšířené vědomí prostupuje celým oceánem. Pokud chcete, nazvěte to duchem oceánu. Po chvíli se v jistém místě oceánu zrodí koncentrace vědomí. Vědomí je zde soustředěnější a méně rozptýlené, než je tomu v jeho přímém okolí. V celém oceánu probíhají rozdílnosti, které vedou k vývoji transparentních forem. Tyto formy, které jsou ohnisky vědomí, se pohybují nezávisle na svém prostředí. Sami sebe vnímají od oceánu (Ducha) odlišně. To, co tu nastává, je zrození základního smyslu sebe sama či sebe-uvědomění. Proč se v některých částech oceánu vyskytují ohniska vědomí a v jiných ne? Těžko se to vysvětluje. Cítíte, že je však na tomto způsobu něco velmi přirozeného? Když zasejete semínka do země, všimnete si, že každá malinká pučící rostlinka roste svým tempem a rytmem. Některá nevyroste tak velká nebo tak snadno jako jiné. Některá nevyroste vůbec. Napříč polem jsou rozdíly. Proč? Energie oceánu (Duch oceánu) intuitivně vyhledává to nejlepší vyjádření pro všechny své rozmanité proudy či vrstvy vědomí. Při utváření individuálních ohnisek vědomí uvnitř oceánu existuje síla, která na oceán působí zvenčí nebo to tak alespoň vypadá. Toto je síla božské inspirace, kterou můžeme vnímat jako mužský aspekt Toho, co vás stvořilo. Zatímco oceán představuje ženskou vnímavou stránku, mužský aspekt lze zobrazit jako světelné paprsky proudící do oceánu, které pozvedají proces rozdílnosti a oddělenosti na jednotlivé kusy vědomí. Jsou jako paprsky slunce, které zahřívají záhon. Oceán a světelné paprsky společně vytváří entitu či bytost, která může být označována jako archanděl. Je to archetypální energie s mužským i ženským aspektem a je andělskou energií, jež se vám sama projevuje či vyjadřuje. K pojmu archanděl se vrátíme podrobněji v poslední kapitole I. části nazvané „Vaše Světelné Já“.

Po tom, co se duše zrodí jako individuální útvar vědomí, pomalu opouští oceánské stádium jednoty, které bylo po dlouhou dobu jejím domovem. Duše si stále více uvědomuje svoji oddělenost a samu sebe.

S tímto uvědoměním v duši vzniká nejdříve pocit ztráty. Když duše vstupuje na svoji průzkumnou cestu jako samostatná bytost, nese si sebou jistou touhu po celistvosti, touhu patřit k něčemu většímu, než je ona sama. Hluboko uvnitř sebe si udrží vzpomínku na stádium vědomí, ve kterém je vše jedním, ve kterém není žádné „já“ a „druzí“. Tohle je to, co považuje za svůj „domov“: stádium extatické jednoty místo naprostého bezpečí a pružnosti. S touto vzpomínkou v pozadí své mysli začíná duše cestovat realitou, naskrz nespočetnými poli zážitků a vnitřního zkoumání. Novorozená duše je poháněna zvědavostí a má obrovskou potřebu prožitku. Tento faktor v oceánském stádiu jednoty chyběl. Duše je nyní schopna svobodně prozkoumávat cokoli si přeje. Může svobodně hledat celistvost všemi možnými způsoby.

Uvnitř vesmíru existuje nespočet rovin reality k prozkoumání. Země je jen jednou z nich, tou, jež v kosmickém měřítku vznikla poměrně pozdě.

Roviny reality či dimenze vznikají vždy z vnitřních potřeb nebo tužeb. Tak jako jsou všechna stvoření manifestací vnitřních vizí a hloubání. Země byla stvořena z vnitřní touhy svést dohromady prvky z různých realit, které byly v rozporu. Země měla být tavícím kotlem pro obrovské pole vlivů. Vysvětlíme to později. Nyní postačí, když řekneme, že Země přišla na kosmické jeviště relativně pozdě a že mnoho duší žilo spoustu životů naplněných zkoumáním a vývojem na jiných rovinách reality (planetách, dimenzích, hvězdných systémech atd.) daleko dříve, než se Země zrodila.

Praví a nepraví lidé

Pracovníci Světla [nepraví lidé] jsou duše, které v těchto jiných realitách žily velmi mnoho životů před tím, než se inkarnovaly na Zemi. Tohle je to, co je odlišuje od „pozemských duší“, jak je budeme pro jednoduchost nazývat. Pozemské duše [praví lidé] jsou duše, které se ve fyzických tělech inkarnovaly na Zemi poměrně brzy ve svém vývoji jako individuální jednotky vědomí. Dalo by se říci, že svůj cyklus pozemských životů započaly, když byly jejich duše v dětském stádiu. V té samé době duše Pracovníků Světla „dospěly“. Prošly již mnoha zkušenostmi a typ vztahu, který měly s pozemskými dušemi, může být přirovnán ke vztahu rodiče a dítěte.

Vývoj života a vědomí na Zemi

Vývoj životních forem na Zemi byl úzce provázán s vnitřním vývojem pozemských duší. Přestože žádná duše není vázána na konkrétní planetu, pozemské duše by se daly nazvat domorodci vaší planety. Je to proto, že jejich růst a rozšiřování se přibližně shoduje s množením životních forem na Zemi. Když se rodí individuální jednotky vědomí, jsou co do struktury a schopností částečně totožné se samotnými fyzickými buňkami. Stejně jako fyzické buňky mají i ony relativně jednoduchou strukturu a vnitřní pohyby nově narozeného vědomí jsou transparentní. Zatím nevznikly žádné velké rozdílnosti. Leží jim u nohou celý svět možností, jak fyzických tak duchovních. Vývoj z nově narozené jednotky vědomí k typu vědomí, které je sebe-reflexní a schopné pozorovat a reagovat na své prostředí, může být přibližně srovnáván s vývojem jednobuněčného organizmu v komplexní žijící organismus působící rozmanitými způsoby na své prostředí. Porovnáváme tu vývoj vědomí duše s biologickým vývojem života a činíme tak nejen metaforicky. Ve skutečnosti by mělo být na biologický vývoj života na Zemi nazíráno na pozadí spirituální potřeby po zkoumání a prožitku na straně pozemských duší. Tato potřeba či touha po bádání přivedla k životu na Zemi bohatou rozmanitost životních forem. Jak jsme již řekli, tvoření je vždy výsledkem vnitřních hnutí vědomí. Ačkoli evoluční teorie, v současnosti přijímaná vaší vědou, do jisté míry správně popisuje vývoj životních forem na vaší planetě, zcela postrádá vnitřní pohnutku, „skrytý“ motiv za tímto hluboce tvořivým procesem. Rychlé množení životních forem na Zemi bylo způsobené vnitřními pohyby na úrovni duše. Jako vždy, duch (duševní stav) předchází a vytváří hmotu. Nejdříve se pozemské duše inkarnovaly ve fyzických formách, které nejlépe vyhovovaly jejich plně nevyvinutému smyslu sebe sama: do jednobuněčných organismů. Po období získávání zkušeností a začleňování těchto zkušeností do svého vědomí vzrostla potřeba po komplexnějším způsobu fyzického vyjádření. Z tohoto důvodu přišly k životu komplexnější životní formy. Vědomí vytvořilo fyzické formy, aby odpovědělo na vnitřní potřeby a touhy pozemských duší, jejichž kolektivní vědomí obývalo Zemi. Vznik nových druhů a vtělení pozemských duší do jednotlivých členů těchto druhů představuje velkolepý experiment života a vědomí. Přestože je evoluce řízena vědomím, ne náhodou nebo nehodou, nenásleduje předurčenou linii vývoje. Je to proto, že samo vědomí je svobodné a nepředvídatelné. Pozemské duše experimentovaly s různými druhy živočišných forem života. Obývaly několik typů fyzických těl ve zvířecí říši, ale ne všechny zakusily stejnou linii vývoje. Cesta vývoje duše je mnohem pestřejší a dobrodružnější, než se domníváte. Neexistují nad vámi či kolem vás žádné zákony. Sami jste svým zákonem. Když tedy například toužíte zakusit život z hlediska opice, můžete se v určitém okamžiku v čase ocitnout v těle opice od narození nebo jen jako dočasný návštěvník. Duše, zvláště mladá duše, vyžaduje prožitky a chce se vyjádřit. Toto nutkání prozkoumávat vysvětluje rozmanitost životních forem vzkvétajících na Zemi. V rámci tohoto obrovského experimentu života označil vzestup lidské formy života na Zemi začátek důležitého stádia ve vývoji vědomí duše. Před širším vysvětlením bychom nejdříve rádi obecně pohovořili o vnitřním vývoji duše obecně.

Vývoj vědomí: dětství, dospělost, stáří

Když se podíváme na vývoj vědomí duše poté, co se zrodí jako individuální jednotka, projde zhruba třemi vnitřními stádii. Tato stádia, která si vědomí vybere obydlit či zakusit, jsou nezávislá na jednotlivých rovinách reality (planetách, dimenzích, hvězdném systému).

  • 1. Stádium nevinnosti (ráj)
  • 2. Stádium ega („hřích“)
  • 3. Stádium „druhé nevinnosti“ (osvícení)

Tato stádia by se dala metaforicky přirovnat k dětství, dospělosti a stáří. Potom, co se duše zrodí jako individuální útvary vědomí, opouští oceánické stádium jednoty, které si pamatují jako blažené a naprosto bezpečné místo. Posléze pokračují v prozkoumávání reality zcela novým způsobem. Pomalu získávají více uvědomění o sobě samých a o způsobu, ve kterém jsou jedinečné ve srovnání se svými spolucestujícími. V tomto stádiu jsou velice vnímavé a citlivé — jako malé děti, které se dívají na svět široce otevřenýma očima, jež vyjadřují zvědavost a nevinnost. Toto stádium může být nazýváno rajským, jelikož je prožití jednoty a bezpečí v paměti nově narozené duše stále živé. Jsou stále poblíž domova; zatím ještě nepochybují o svém právu být tím, kým jsou. Jak jejich cesta pokračuje, vzpomínka na domov mizí, zatímco se noří do různých typů prožitků. Vše je na počátku nové a vše je v dětské fázi nekriticky přijímáno. Nová fáze nastává, když mladá duše začne vnímat samu sebe jako středobod svého světa. Poté si začne skutečně uvědomovat, že existuje něco jako „já“ a „druzí“. Začne experimentovat s tím, jak může jednáním ovlivnit své prostředí. Samotná představa dělat něco, co pramení z vašeho vlastního vědomí, je nová. Předtím to bylo více či méně o pasivním přijímání toho, co proudí kolem. Nyní narůstá uvnitř duše pocit vlastní moci ovlivňovat to, co prožívá.

To je začátek stádia ega.

Ego v původním významu vyjadřuje schopnost používat svou vůli k ovlivnění vnějšího světa. Uvědomte si prosím, že původní funkcí ega je zkrátka to, že umožňuje duši zakoušet samu sebe v plné míře jako oddělenou bytost. Toto je přirozený a pozitivní vývoj v evoluci duše. Ego samo o sobě není „špatné“. Má však tendenci se rozpínat nebo být agresivní. Když nově narozená duše objeví schopnost ovlivňovat své prostředí, do ega se zamiluje. Hluboko uvnitř této nyní dospívající duše je stále bolestná vzpomínka; pamatuje si na domov, pamatuje si na ztrátu ráje. Zdá se, že ego má na tuto bolest, na tento stesk po domově, odpověď. Zdá se, že umožňuje duši aktivně a pevně uchopit realitu. Nakazí tuto stále ještě mladou duši iluzí moci. Jestliže někdy existoval pád z milosrdenství či pád z ráje, bylo to toto: vědomí mladé duše se nadchlo možnostmi ega pod příslibem moci. Nicméně základní smysl vědomí narozeného jako individuální duše je zkoumat, zakusit vše, co existuje: ráj stejně jako peklo, nevinnost stejně jako „hřích“. A tak pád z ráje nebyl „špatným krokem“. Není s tím spojená žádná vina, ledaže vy sami věříte, že ano. Kromě vás samotných vás nikdo jiný neviní. Když mladá duše dospěje, posouvá se do „sebestředného“ způsobu sledování a zakoušení věcí. Iluze moci posiluje oddělenost mezi dušemi namísto jejich propojení. Díky tomu se uvnitř duše zakotvuje pocit osamělosti a odcizení. Ačkoli si to duše ve skutečnosti neuvědomuje, stává bojovníkem, válečníkem o moc. Moc se zdá být jedinou věcí, která poskytne mysli pocit klidu — na chvíli. Třetí stádium vývoje vědomí duše jsme označili jako: stádium osvícení, „druhou nevinnost“ či stáří. Mnohé vám o této fázi i řekneme později, zejména o přechodu z druhého stádia do třetího. Nyní se vrátíme k našemu příběhu o pozemských duších a objasníme, jak probuzení fáze ega zapadá do objevení lidských bytostí na Zemi.

Pozemské duše vstupují do stádia ega: objevení lidských bytostí na Zemi

Fáze, ve které pozemské duše prozkoumávaly rostlinný a živočišný život, splýval na vnitřní úrovni se stádiem nevinnosti či ráje. Životu na Zemi se dařilo pod vedením a ochranou spirituálních bytostí z andělských a dévických říší. (Devasové pracovali na éterické úrovni, tj. blíže k fyzickému světu než andělé.) Éterická těla rostlin a živočichů byla nekriticky vnímavá k dobrosrdečným a vyživujícím mateřským energiím andělské a dévické říše. Neměla sklony k „osvobození“ či k odchodu a k poznávání vlastních cest. Mezi všemi žijícími bytostmi existoval stále velký smysl jednoty a harmonie. Vzestup lidoopa označoval transformační bod ve vývoji vědomí. Vzpřímenou chůzí a vývojem mozku vědomí, které sídlilo v lidoopovi, získalo lepší pochopení svého prostředí. Vědomí ztělesněné v lidoopovi začalo zakoušet, jaké to je mít větší kontrolu nad svým přímým okolím. Začalo objevovat svou vlastní moc, schopnost ovlivňovat své prostředí. Začalo prozkoumávat svobodnou vůli. Tento vývoj nebyl náhodný. Byl odpovědí na vnitřní potřebu pociťovanou pozemskými dušemi, potřebu prozkoumávat individualitu na hlubších úrovních než dřív. Vzrůstající sebe-uvědomění pozemských duší připravilo půdu pro podobu člověka z biologického hlediska, pro lidskou bytost, jak ji známe.

Svobodná vůle a Konec ráje jako přirozená součást vývoje duše

Když byly pozemské duše připraveny vstoupit do stádia ega, stvoření člověka umožnilo těmto duším zakusit životní formu se svobodnou vůlí.

Stvoření člověka také obdařilo inkarnované vědomí větším vědomím „já“ jako protikladu „druhých“. Tímto bylo připraveno jeviště k možným konfliktům mezi „mým zájmem“ a „tvým zájmem“, „mou touhou“ a „tvou touhou“. Jednotlivec se odpoutal ze zcela samozřejmé jednoty, z přirozeného pořádku „dávání a přijímání,“ aby našel další možné cesty. Tohle značilo „konec ráje“ na Zemi.

Žádáme vás, abyste to nevnímali jako tragickou událost ale jako přirozený proces, něco jako vaše roční období. Byl to přirozený obrat v dění, který vám nakonec umožní v tomto dni a věku uvést do rovnováhy božství a individualitu uvnitř vaší bytosti. Když vědomí pozemské duše vstoupilo do stádia ega a vyrazilo na cestu zkoumání „lidské bytosti“, dévické a andělské vlivy pomalu ustoupily do pozadí. V nejhlubší přirozenosti těchto sil je respektovat svobodnou vůli všech energií, se kterými se setkají. Nikdy nebudou vynakládat svůj vliv, pokud není vítán. A tak vědomí ega získalo svobodné vládnutí a pozemské duše se obeznámily se všemi výhodami a nevýhodami moci. To také ovlivnilo rostlinnou a živočišnou říši. Dalo by se říci, že rodící se válečnická energie byla částečně těmito ne-lidskými říšemi pohlcena, což uvnitř nich vytvořilo pocit nepokoje. To je dnes stále přítomno. Když se pozemské duše dožadovaly nových míst k prožitkům, učinilo je to taktéž vnímavé k novým vnějším vlivům. Tady bychom chtěli upoutat pozornost zvláště na typy mimozemských galaktických vlivů, které obrovsky ovlivnily dospívající, ale stále mladé pozemské duše. V tomto bodě naší historie vstoupily na scénu duše, které jsme nazvali Pracovníky Světla.

Galaktické vlivy na člověka a Zemi

Galaktickými či mimozemskými vlivy máme na mysli vlivy kolektivních energií spojené s jistým hvězdným systémem, hvězdami či planetami. Ve vesmíru existuje mnoho úrovní či dimenzí existence. Jedna planeta či hvězda může existovat v rozmanitých dimenzích, sahajících od materiálních až k dimenzím éterickým. Galaktické společnosti, které ovlivnily pozemské duše, existovaly všeobecně v méně „husté“ či materiální realitě, než v které vy existujete na Zemi. Galaktické říše byly obydleny dospělými dušemi, které se zrodily daleko před pozemskými dušemi a které byly ve stádiu rozkvětu svého ega. Když Země začala být obývána různými druhy životních forem a nakonec i lidskými bytostmi, mimozemské říše sledovaly tento vývoj s velkým zájmem. Rozmanitost a hojnost životních forem poutaly jejich pozornost. Cítily, že se děje něco neobyčejného. Mezi různými galaktickými společenstvími bylo po dlouhý čas mnoho bojů a válčení. Byl to v jistém smyslu přirozený jev, protože vědomí duší, které v tom byly angažované, potřebovalo bitvu, aby se dozvědělo vše o sebestřednosti a moci. Prozkoumávaly fungování ega a jak „postupovaly“, staly se velkými znalci v manipulování vědomí. Staly se experty v podřizování druhých duší či společenství duší pod jejich vládu prostřednictvím lstivých či méně lstivých psychických nástrojů. Zájem, který galaktická společenství měla vůči Zemi, byl převážně egocentrický. Pocítila příležitost používat svůj vliv novými a mocnými způsoby. Dalo by se říci, že v tom bodě intergalaktické boje dosáhly mrtvého bodu. Když vzájemně s někým stále dokola bojujete, po chvíli dosáhnete jisté rovnováhy; dosáhnete tak říkajíc rozdělení mocenských zón. Znáte se navzájem tak dobře, že víte, kde je prostor k činu a kde není. Situace se dostala do bezvýchodného stavu a galaktičtí nepřátelé doufali v nové příležitosti na Zemi. Mysleli si, že by Země mohla poskytnout jeviště pro obnovení bitvy a překonání této slepé uličky. Způsob, kterým se galaktická společenství snažila vyvolat svůj vliv na Zemi, byl v manipulování vědomí pozemských duší.

Když pozemské duše dosáhly stádia ega, byly obzvláště vnímavé na VNĚJŠÍ vlivy. Předtím byly k jakékoli vnější síle motivované mocí imunní, protože samy k používání moci netíhly.

Vůči agresi a moci jste imunní, když uvnitř vás není nic, na co by se mohly tyto energie napojit. Proto galaktické energie nemohly vstoupit do vědomí pozemských duší dříve, než se tyto duše rozhodly prozkoumat energii moci samy.

Strach se stal nástrojem manipulace a ovládání lidí! Je čas tomu učinit přítrž. Probuďme se už konečně!!

Přechod do fáze ega učinil pozemské duše zranitelné, protože kromě jejich záměru probádat vědomí ega, byly stále velkou měrou nevinné a naivní. Pro galaktické síly nebylo tedy těžké zneužít své energie nad vědomím pozemských duší. Způsob, kterým operovaly, byl pomocí manipulace vědomí či kontroly mysli. Jejich technologie byly velmi propracované. Měly většinou psychické nástroje, podobné vymývání mozku skrze podvědomé hypnotické sugesce. Operovaly na psychických a astrálních úrovních, ale ovlivňovaly lidské bytosti až do hmotných/fyzických úrovní těla. Ovlivnily vývoj lidského mozku a zúžily tak pro lidské bytosti rozsah možných prožitků. V zásadě podněcovaly vzorce myšlení a emocí spojené se strachem. Strach byl ve vědomí pozemských duší přítomen již jako výsledek bolesti a stesku po domově každé mladé duše, které si nesla uvnitř. Galaktické síly vzaly tento existující strach jako výchozí místo ke značnému rozšíření energií strachu a poddanosti v myslích a emocích pozemských duší. To jim umožnilo kontrolovat lidské vědomí. Galaktičtí válečníci se postupně pokoušeli bojovat se svými předešlými galaktickými nepřáteli prostřednictvím lidské bytosti. Boj o moc nad lidstvem byl bojem mezi starými galaktickými nepřáteli, kteří používali lidské bytosti jako svoje loutky. Jemný pocit individuality a autonomie pozemských duší byl ve svém počátku tímto násilným zásahem, tímto válčením o srdce lidské rasy, odříznut. Avšak galaktické zásahy jim nemohly jejich svobodu skutečně vzít. Jakkoli masivní tyto zásahy byly, božská esence v každém jednotlivém vědomí duše zůstala nezničitelná. Duše nemůže být zničena, ačkoli její svobodná a božská podstata může být na dlouhý čas zahalena. To souvisí s faktem, že moc není skutečná. Moc vždy dosahuje svého skrze iluze strachu a nevědomosti. Může všechno pouze zakrýt či zamaskovat; ve skutečnosti nemůže cokoli stvořit nebo zničit. Kromě toho tento zásah vůči pozemským duším nepřinesl na Zemi pouze temnotu. Neúmyslně zahájil ve vědomích galaktických válečníků hlubokou změnu, obrat k dalšímu stádiu vědomí: osvícení či „druhé nevinnosti“.

Galaktické kořeny duší Pracovníků Světla

Jak se pojem duší Pracovníků Světla váže k této historii? Předtím, než se duše Pracovníků Světla inkarnovaly na Zemi v lidských tělech, obývaly několik hvězdných systémů. V rámci tří-fázového vývoje vědomí zde strávily velkou část své dospělosti. Právě v této fázi prozkoumávaly vědomí založené na egu a všechny otázky spojené s mocí. Bylo to stádium, ve kterém prozkoumávaly temnotu a ve kterém značně zneužívaly svoji moc. V tomto galaktickém stádiu byli Pracovníci Světla spolutvůrci lidské bytosti tak, jak se vyvíjela. Tak jako ostatní galaktické síly měli i oni zájem na využití člověka jako loutky, aby získali vedoucí postavení v ostatních částech vesmíru. Je těžké popsat techniky, které galaktické síly používaly ve svých bitvách, neboť se nedají srovnat s ničím ve vašem světě, přinejmenším ne v rozsahu, do kterého je zdokonalily. Galaktická válečná technologie byla v zásadě postavena na nematerialistické vědě o energii.

Znaly moc psychiky a věděly, že vědomí tvoří fyzickou realitu. Jejich metafyzika byla přiměřenější než materialistické pohledy a pojetí vašich současných vědců. Protože vaše vžité vědecké pojetí vnímá vědomí jako výsledek materiálních procesů namísto opaku, nemůže probádat tvořivé a kauzální síly mysli.

Stvoření současného člověka kromaňonského typu

V kromaňonském věku zasahovaly duše Pracovníků Světla do přirozeného vývoje člověka na genetické úrovni. Měli byste tento genetický zásah chápat jako seshora dolů mířený proces manipulace. Vtiskly lidskému mozku/vědomí jisté myšlenkové formy, které ovlivnily fyzickou, buněčnou vrstvu organismu. Důsledek těchto mentálních otisků byl ten, že do lidského mozku byl instalován tento robotický mechanický prvek, který odebral lidské bytosti část přirozené síly a sebeuvědomění. Byl to umělý implantát, který učinil člověka vhodnějším nástrojem pro mimozemské strategické cíle.

Pozn. redakce: Zdůrazňuji tento moment, protože se projevuje velmi bolestivě ve všedním životě člověka. Každý může důkazy vidět okolo sebe, každý den v roce, kdykoliv… jak lidé tíhnou k pohodlnému opakování zažitých vzorců chování naprogramovaných školou, okolím a masmédii. A já úpěnlivě volám: VYSTUPME už konečně ZE ZAČAROVANÉHO KRUHU A MYŠLENKOVÉHO VĚZENÍ současného lidstva! BUĎME UŽ KONEČNĚ SAMI-SEBOU!

Zasahováním do vývoje života na Zemi takovým způsobem duše Pracovníků Světla porušily přirozený běh věcí. Nerespektovaly integritu pozemských duší, které obydlily vyvíjející se lidský druh. Svým způsobem je oloupily o jejich čerstvě získanou svobodnou vůli. Existuje smysl, ve kterém nikdo nemůže žádné duši ukrást svobodnou vůli, jak jsme naznačili na konci minulého odstavce. Avšak v praxi kvůli mimozemské nadřazenosti na všech úrovních pozemské duše významně ztratily svůj smysl pro svobodné rozhodování. Pracovníci Světla nazírali na lidské bytosti jako na nástroje, v podstatě jako na věci, které jim pomáhaly dosáhnout jejich cíl. V této fázi nebyli připravení respektovat hodnotu života. Nerozpoznávali v „druhých“ (ve svých nepřátelích nebo otrocích) živou duši, jakou byli sami. Nyní nemá žádný smysl vynášet o tom jakékoli soudy, neboť vše je součástí velkolepého a hlubokého vývoje vědomí. Na nejhlubší úrovni neexistuje žádná vina, jen svobodná vůle. Neexistují žádné oběti, žádní pachatelé; ve skutečnosti je vše pouze zkušenost. Vy, duše Pracovníků Světla, které kdysi používaly tyto temné způsoby útisku, jste se za své činy soudily velmi přísně. Dokonce i nyní nesete uvnitř hluboký pocit viny, kterého jste si částečně vědomi jako pocitu, že nejste dost dobří v čemkoli, co děláte. Tento pocit pochází z nedorozumění. Je důležité pochopit, že „Pracovník Světla“ není něco, co jednoduše jste nebo nejste. Je to něco, čím se stáváte, když jdete cestou poznání: zakoušejíc světlo a temnotu. Jste světlo a temnota. Kdybychom vás měli pojmenovat, nazvali bychom vás namísto Pracovníků Světla Kristovskými dušemi. Zažili jste někdy to, že velká chyba, kterou jste učinili, nakonec změnila věci pozitivním a nečekaným způsobem? Něco podobného jako důsledek galaktického zásahu do Země a lidstva nastalo. Během vtiskávání své energie pozemským duším vlastně galaktické síly na Zemi stvořily velký kotel vlivů. Dalo by se říci, že do lidstva byly implantovány bojovné prvky z různých galaktických duší a tím nutily lidské bytosti najít způsob jejich spojení či přivedení k jejich poklidnému soužití. Třebaže to byla pro pozemské duše velmi komplikovaná cesta, nakonec jim umožnila vytvořit lepší šanci pro pozitivní průlom, východisko ze slepé uličky, do které se galaktické konflikty dostaly. Pamatujte, že všechny věci jsou vzájemně propojené. Existuje úroveň, na které pozemské a galaktické duše byly a jsou vedeny stejným záměrem. Je to andělská úroveň. Každá duše je v nejhlubším jádru andělem. (Viz poselství „Čas, multidimenzionalita a vaše světelné Já” na www.jeshua.cz.) Na andělské úrovni galaktičtí válečníci i pozemské duše souhlasili, že se zúčastní kosmického dramatu, které jsme vykreslili výše. Galaktický zásah nejen že „pomohl“ Zemi stát se tavícím kotlem, kterým měla být, ale stejně tak označil počátek nového typu vědomí uvnitř galaktických válečníků. Nepředvídatelnými způsoby to označilo konec stádia ega, konec jejich dospělosti a počátek něčeho nového.

Konec stádia ega pro Pracovníky Světla

Intergalaktické války dosáhly mrtvého bodu předtím, než Země vstoupila do hry. Když byla bitva obnovena na Zemi, jednalo se vlastně o její přenesení na Zemi. S tímto přenesením se začalo v galaktickém vědomí něco měnit. Čas galaktických válek byl u konce. Ačkoli galaktické duše zůstávaly na Zemi s lidstvem aktivně zapojeny, pomalu ustupovaly do role pozorovatele. V této roli si začaly uvnitř svého bytí uvědomovat určitý druh únavy. Cítily uvnitř prázdnotu. I když boje a válčení pokračovaly, už je to nefascinovalo tolik jako dřív. Začaly si pokládat filozofické otázky jako: jaký je smysl mého života; proč neustále bojuju; skutečně mě dělá moc a síla šťastným? SÍLENÍM těchto otázek jejich únava z válek sílila. Galaktičtí válečníci postupně dosahovali konce své fáze ega. Nevědomě přemístili energii ega a boje o moc na Zemi, na místo, které bylo této energii energeticky otevřeno. Lidské duše v té době zrovna vědomí stádia ega začínaly prozkoumávat. Ve vědomí galaktických válečníků se vytvořilo jisté místo: místo pro pochyby, místo pro přemítání. Vstoupili do transformační fáze, kterou popíšeme následujícími charakteristickými kroky:

  • 1. Být nespokojený s tím, co nabízí vědomí založené na egu, touha po „něčem jiném“: počátek konce.
  • 2. Uvědomování si svých vazeb na vědomí založeném na egu, rozpoznání a opuštění emocí a myšlenek, které s tím souvisí: prostředek konce.
  • 3. Nechat staré energie založené na egu uvnitř sebe zemřít, zbavení se ochranného obalu a stát se novým Já: konec konce.
  • 4. Probuzení vědomí založeného na srdci motivovaného láskou a svobodou; pomáhání ostatním v jejich přeměně.

Tyto čtyři kroky označují přeměnu vědomí založeného na egu k vědomí založeném na srdci. Pamatujte prosím na to, že jak Země, tak i lidstvo a galaktické říše, touto fází prochází, pouze ne současně.

Planeta Země nyní prochází krokem 3. Mnoho z vás Pracovníků Světla jste u třetího kroku taktéž, v souladu s vnitřním procesem Země. Někteří z vás stále bojují s krokem 2 a jsou zde i tací, kteří dorazili do bodu 4 a zakouší potěšení srdečné radosti a inspirace.

Velká část lidstva však vůbec netouží opustit vědomí založené na egu. Stále ještě nevstoupila do 1.fáze přeměny. Není to něco, co bychom měli soudit, kritizovat nebo se nad tím rmoutit. Zkuste se na to dívat jako na přirozený proces, jako je růst rostlinky. Nesoudíte rostlinku za to, že je pupenem namísto plně rozkvetlého květu. Zkuste to vidět v tomto světle. Činit morální rozsudky nad destruktivními následky vědomí založeného na egu je ve vašem světě způsobeno nedostatkem pochopení spirituální živosti. A co víc, oslabuje to vaši vlastní sílu, protože zlost a frustrace, které někdy cítíte, když se díváte na zprávy či čtete noviny, nemohou být transformovány do něčeho činorodého. Pouze vás vyčerpávají a oslabují vaši vlastní úroveň vibrací. Zkuste se na věci podívat s odstupem, z postoje víry. Pokuste se intuitivně pocítit spodní proud kolektivního vědomí, věcí, o kterých se těžko dočtete či o nich uslyšíte v médiích. Nemá smysl snažit se změnit duše, které jsou stále lapené v realitě vědomí založeném na egu. Nechtějí vaši „pomoc,“ protože ještě nejsou otevřeni energiím založeným na srdci, které si vy – Pracovníci Světla – přejete s nimi sdílet. Ačkoli se vám zdá, že potřebují vaši pomoc, dokud ji nebudou chtít, tak ji nepotřebují. Je to takto jednoduché. Pracovníci Světla skutečně rádi dávají a pomáhají, ale často ztrácejí v této oblasti míru soudnosti. To vede k plýtvání energie a může to mít za následek sebepochyby a zklamání na straně Pracovníka Světla. Prosím, používejte svoji pronikavost, protože touha pomoct se může stát pastí, která vám zabrání 3.krok přeměny skutečně dokončit. (Pojem „pomáhání“ je projednán dále v této kapitole a také v poselství „Pasti na cestě stát se léčitelem,“ část II.) Nyní dokončíme náš popis Pracovníků Světla na konci stádia ega. Jak jsme již zmínili, v té době jste spolu s dalšími galaktickými říšemi zasahovali do lidstva, když vznikla podoba moderní lidské bytosti. Když jste začali čím dál víc hrát hru pozorovatele, přestalo vás bojování bavit. Moc, po které jste tak dlouho toužili, skončila typem dominance, která zničila jedinečné a individuální vlastnosti, jež jste ovládali. A tak nemohlo do vaší reality vstoupit nic nového. Zabili jste vše, co bylo „jiné“. Tento způsob jednání učinil za chvíli vaši realitu statickou a předvídatelnou. Jakmile jste si uvědomili prázdnotu boje o moc, vaše vědomí se otevřelo novým možnostem. Vznikla touha po „něčem jiném“. Dokončili jste 1. krok přeměny k vědomí založenému na srdci. Energie ega, které mohly po věky svobodně vládnout, se usadily a umožnily dát prostor „něčemu jinému“. Ve vašich srdcích se probudila nová energie, křehká jako květina. Jemný a tichý hlas s vámi začal mluvit o „domově“, o místu, které jste kdysi znali, ale časem na něj zapomněli. Pocítili jste uvnitř stesk po domově. Stejně jako pozemské duše i vy jste měli zkušenost se stavem oceánské jednoty, ze kterého se rodí každá duše. Postupně jste se z tohoto oceánu vyvinuli v individuální útvary vědomí. Jako tyto „malé duše“ jste měli velkou chuť prozkoumávat, ačkoli jste zároveň uvnitř nesli bolestnou vzpomínku na ráj, který jste zanechali za sebou. Když jste později vstoupili do vědomí fáze ega, tato bolest byla stále uvnitř vás. To, co jste se v podstatě pokoušeli dělat, bylo zaplnit toto prázdné místo ve svém srdci mocí. Hledali jste naplnění ve hře o boj a vítězství.

Moc je energie, která nejvíce vzdoruje jednotě

Používáním moci, se izolujete od „ostatních“. Bojem o moc se mnohem více vzdalujete od domova: od vědomí jednoty. Na dlouhou dobu vám byla skryta skutečnost, že vás moc vede pryč od domova, místo toho, aby vás k němu přibližovala, protože moc je silně protkána iluzemi. Moc může naivní a nezkušené duši snadno skrýt svou pravdivou tvář. Moc vytváří iluzi hojnosti, naplnění, poznání a dokonce lásky. Stádium ega je neomezeným zkoumáním oblasti moci: vítězství, ztráty, boje, dominance, manipulace, být pachatelem i obětí. Během této fáze je duše na vnitřní úrovni trhána na kusy. Stádium ega způsobuje útok na integritu duše. Integritou myslíme přirozenou jednotu a celistvost duše. Se vstupem vědomí založeném na egu se duše dostává do stavu schizofrenie. Ztrácí svou nevinnost. Na jedné straně duše bojuje a vítězí; na straně druhé zjišťuje, že je špatné ničit a škodit ostatním lidským bytostem. Není to tak špatné podle nějakého objektivního práva či soudce. Ale duše sama podvědomě zjišťuje, že dělá něco, co je v kontrastu s její vlastní božskou přirozeností. V samotné povaze její vlastní božské podstaty je tvořit a dávat život. Když duše jednají z touhy po osobní moci, vynoří se hluboko v ní pocit viny. Znovu, neexistuje žádný vnější rozsudek, který by prohlašoval, že je duše vinna. Duše samotná si uvědomuje, že ztrácí svou nevinnost a čistotu. Zatímco duše usiluje o moc zvnějšku, zevnitř roste sžírající pocit bezcennosti.

Stádium vědomí založené na egu je přirozeným stupněm na cestě duše. Ve skutečnosti zahrnuje kompletní prozkoumání jednoho aspektu bytí duše: vůli.

Vaše vůle představuje most mezi vnitřním a vnějším světem. Vůle je ta část vás samých, která soustřeďuje energii vaší duše do hmotného světa. Vůle může být inspirována touhou po moci nebo touhou po jednotě. To záleží na stádiu vašeho vnitřního uvědomění. Když duše dosáhne konce stádia ega, vůle se více a více stává prodloužením srdce. Ego nebo osobní vůle není zničena, ale plyne v souladu s moudrostí srdce a inspirací. V tomto bodě ego radostně přijímá srdce jako svého duchovního průvodce. Přirozená celistvost duše je obnovena. Když jste vy, duše Pracovníků Světla, dorazily do 2.kroku přeměny z vědomí založeného na egu k vědomí založeném na srdci, cítily jste upřímnou touhu napravit to, co jste udělaly na Zemi špatně. Uvědomily jste si své špatné zacházení s lidskými bytostmi na Zemi a to, že jste bránily svobodnému projevu a vývoji těchto pozemských duší. Uvědomily jste si, že jste poškodily život samotný tím, že jste se ho snažily manipulovat a kontrolovat dle svých potřeb. Chtěly jste vyprostit lidské bytosti z pout strachu a omezení, která jim přinesla do života mnoho temnoty, a cítily jste, že byste mohly v tomto ohledu vykonat nejvíc, kdybyste se samy do lidských těl inkarnovaly. A tak, abyste mohly transformovat stvoření zevnitř, inkarnovaly jste se do lidských těl, jejichž genetické složení bylo částečně vytvořeno vámi samotnými. Duše, které přišly na Zemi s tímto posláním, plánovaly šířit Světlo do svých vlastních zmanipulovaných výtvorů. Z tohoto důvodu jsou nazývány Pracovníky Světla. Rozhodli jste se to udělat – a zaplést se do celé série pozemských životů – z nově narozeného pocitu zodpovědnosti a ze srdečné touhy vzít toto karmické břemeno na sebe tak, abyste mohli zcela propustit minulost.

-Jeshua-


Zdroj: www.jeshua.cz, překlad: Denisa Vaňková

Malý výtah z toho, co o sobě říká Jeshua

Kým jsem, je skutečně složité vysvětlit. Budu se tudíž snažit rozlišovat mezi třemi „identitami“: Jeshua, Ježíš a Kristus. Já, jenž nyní hovořím, jsem Jeshua. Byl jsem lidskou bytostí, která ve své inkarnaci na Zemi nesla Kristovskou energii. Tato energie může být také nazývána Kristem. Ježíš – v mém názvosloví – je jméno pro Božího člověka, který byl výsledkem přijetí Kristovské energie do duševní a fyzické reality Jeshuy.