Didymos Judas Thomas, brother of Jesus and apostle of India

Vznik Nového Zákona, apokryfy, gnostické, tajné spisy, esejští, ebionité, nazarejští

Tento text vznikl jako výsledek pátrání autora, který chce vědět jak to bylo s Ježíšem doopravdy a jaké bylo originální Kristovské poselství. Církve nám tvrdí že mají „pravdu“… dokonce kvůli tomu samy sebe prohlašují za neomylnéale právě tohle je soudnému člověku podezřelé! Tak došlo k rozhodnutí ověřit si věci sám.

Pokračujeme v našem detektivním pátrání po stopách Nového Zákona a Kristova poselství. Minulé díly najdete pohromadě v rubrice Tajnosti církve římské »

Dnes bude řeč o spisech, které byly z Bible vyloučeny, jelikož nebyly církví uznány za hodnověrné. Důvodů bylo více…

Církevní názor na apokryfní a nekanonické spisy

Podívejme se na typický názor. Jde o citát z jedné konkrétní knihy, který ale dobře vystihuje obecnou atmosféru v církvi, resp. názory badatelů v oblasti Ježíšova života a učení. Většina těchto výzkumníků je s církvemi propojena — výsledky tudíž vždy odpovídají oficiálním dogmatům…

Sluší se poznamenat, že pro toho, kdo by v těchto spisech hledal poučení o prvních apoštolech, jsou tyto spisy téměř bezcenné. Nejsou dílem současníků – vznikaly nejdříve od poloviny 2. století – a jejich základním zdrojem nejsou historické zprávy o první církvi, nýbrž soudobá náboženská a zábavná literatura. Autoři apokryfních skutků využili několika obvyklých žánrových rámců antického písemnictví a naplnili je pozoruhodnou směsí biblických i jiných citací a dalších prvků, pospojovaných nevyčerpatelnou lidskou fantazií. O historickou skutečnost zde nejde, jejich neskrývaným záměrem bylo přesvědčit čtenáře apoštolovými ústy o správnosti několika náboženských tezí a životních postojů... 

Ti, kdo chápou vznik apokryfů jen jako dodatečný pokus o zpochybnění či doplnění novozákonního kánonu, dospívají... k paušálnímu odsuzování těchto spisů i jejich autorů. Kromě toho má slovo „apokryf“ v církvi špatný zvuk od dob, kdy ho v kladném smyslu užívali gnostikové. (JAN A. DUS, Příběhy apoštolů — novozákonní apokryfy II)

Tento citát je typickou ukázkou a potvrzením církevního přístupu k těmto spisům. Je samozřejmě nepochybné, že byla tenkrát vytvořena spousta literatury jejímž „záměrem bylo přesvědčit čtenáře apoštolovými ústy o správnosti náboženských tezí“. Stejně tak je ale jisté, že tyto matoucí spisy byly zneužity pro „paušální“ likvidaci i těch písemností církvi nebezpečných… podle přísloví „vylít s vaničkou dítě“. Nebezpečné byly pro církev právě ty tzv. gnostické směry.

Kristus byl gnostik

Jak vás opakovaně informujeme na tomto místě, tzv. gnostikové leželi církevním představitelům v žaludku od počátku a to přesto, že Kristus sám byl bezpochyby gnostik. Je notoricky známo, že „gnóze“ znamená poznání. I kdybych pominul všechny historické záznamy o Kristově učení, stačí mi k tomu jeho známý a církví uznávaný výrok o pravdě, který jsme si už rozebrali zde »

Poznání v rukou poddaných bylo mocným vždy nebezpečné, není totiž nic pravdivějšího než prostý fakt, že pravda (poznání!) osvobozuje.

Už jsme si v minulém dílu řekli že tzv. tajné nauky byly skrývány především kvůli jejich nepřijatelnosti pro „běžného“ člověka — byla to jakási vysoká škola, kterou Ježíš přinesl — a jeho velikost jistě nepopírá ani církev. Vztah oficiální církve k těmto menšinovým proudům dokazují všeliké dochované zmínky např. ta od Klémenta Alexandrijského, který píše, že se gnostikové chlubili svými „tajnými spisy“… když se podíváte do tzv. protikacířských spisů, tak uvidíte že občas byly církevní výpady oprávněné, ale dost často také naivní a hloupé, plné nepochopení — týká se to především útoků proti gnostikům. Takže, právě nastal čas podívat se na zoubek těm gnostikům.

Nastal čas zjistit PROČ! Pročpak asi byli tito Kristovi následovníci, zabývající se hledáním poznání, pročpak asi byli trnem v oku církvi?

Le massacre des Albigeois, Chronique de Saint-Denis, British Library
Vlevo »Pope Innocentius III excommunicating the Albigensians«, vpravo »Massacre against the Albigensians by the crusaders«. Obrázek pochází z iluminované kroniky Chronique de Saint-Denis (mezi roky 1332 až 1350), momentálně uložené v British Library.

Dalším důkazem, že tyto informace se církev rozhodla zničit za každou cenu, jsou známí Kataři (Cathars). Milí čtenáři, prosím pěkně, zkuste použít prostý selský rozum a ptejte se sami sebe, proč papež nechal spálit Katary zaživa i s jejich písemnostmi? Jak se toto slučuje s Kristovým učením? Bylo to snad kvůli jejich mocenským ambicím? Kataři byli známí maximálním asketismem a odmítáním světského života, přičemž samozřejmě uznávali i Krista. Odpovím vám proč: Oni totiž byli gnostici a nějak se dostali k těm původním znalostem. A tím byli nebezpeční pro papežské mocenské ambice!

7 Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. ... 12 Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. 13 Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. (Jan 16:7,12,13)

https://www.bible.com/en-GB/bible/15/jhn.16.7,12,13

Podle dochovaných informací můžeme bez obav prohlásit, že tu byl souběh dvou faktů:

  • většina dnes oslavovaných bojovníků proti tzv. herezím byla tzv. mimo mísu, jednoduše nechápala o co jde, nechápala onu vysokou duchovní školu — koneckonců sám Ježíš v Bibli říká: Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést…
  • ti co chápali, ovšem nehodlali pustit tyto vědomosti mezi lid — už v minulých dílech jsme si ukázali, jak to začalo u Konstantina I. — najednou už nešlo o pravdu, ale jen a pouze o moc

V zásadě je to jednoduché: Ti co nechápali, dělali „užitečné idioty“ světské moci a vykonali sami horlivě špinavou práci. Ti co chápali, si jen mnuli ruce, případně si užívali s matrónami — viz minule zmíněný papa Damasus I.

Cézaropapežský státní katolicismus ovládlo ego a původní kristovský duch byl potlačen.

Vatican, San Giovanni, Lateran obelisk: Docela by mne zajímalo, zda cézaro-papežská církev někdy nějakému křesťanu vysvětlila proč a k jakým účelům používá egyptské obelisky Slunečního kultu? ;-) Proč sakra vůbec ve svém mocenském centru vztyčuje takové věci? Má to něco společného s Kristovou naukou? Nebo nám snad zapomněli něco říci?
Vatican, San Giovanni, Lateran obelisk: Docela by mne zajímalo, zda cézaro-papežská církev někdy nějakému křesťanu vysvětlila proč a k jakým účelům používá egyptské obelisky Slunečního kultu? ;-) Proč sakra vůbec ve svém mocenském centru vztyčuje takové věci? Má to něco společného s Kristovou naukou? Nebo nám snad zapomněli něco říci?

Můžete mi klidně říci, že jsem se zbláznil, nicméně „učitelé lidstva“, kteří stáli za Kristem předvídali historický vývoj a toto sdělení pro nás zakódovali v tzv. Zjevení Jana. To je další důkaz.

Fakta, jsou fakta. Analýza Zjevení Jana je k dispozici zde » Svým způsobem se těm na světlé straně síly povedl moc hezký vtip — sama církevní Bible obviňuje církev! Se státní mocí spojená církev je v textu Zjevení zakódována pod krycím jménem „Nevěstka v šarlatu a purpuru“.

Kardinální otázka zní: Kolik lidí tento vtípek pochopí a bude z něj mít užitek? Kolik jich je mezi námi, milí čtenáři?

Příště se podíváme podrobněji na archeologické objevy, které vynesly na světlo světa některé zcenzurované a důkladně spálené spisy… nebo bychom snad ještě mohli některé originály najít v tajném Vatikánském archivu? Kdo ví…

Seznámíme se nyní s těmi nejpůvodnějšími a nejoriginálnějšími křesťanskými směry, které byly s nástupem cézaro-papismu brzy potlačeny a jejichž spisy zlikvidovány tak důkladně, že dnes křesťané ani netuší, že něco takového kdy existovalo. Kdo si troufá hádat o kterých křesťanech bude řeč?

Kdo byli esejci, ebionité a nazarejští?

Musím zdůraznit, že právě v našem pátrání vstupujeme na tenký led skrytých informací. Poměrně velký zmatek panuje už v pojmenování těchto pra-křesťanů. Mluví se zde o sektách, dnes často i se záměrem znevěrohodnit tyto skupiny. V našem pátrání je důležité vytvořit si komplexní obraz, nutnému zjednodušení se nevyhnu…

Bylo zde mnoho různých frakcí, které se různě ideologicky proplétaly. Plné pochopení je komplikováno i tím že existovaly již zmíněné tzv. tajné nauky, které před svými protivníky používaly maskovací strategie.

Pro naše účely bude možná nejlepší shrnout ty tři, kterými se teď budeme zabývat, pod názvem židokřesťanská hnutí. Mějte prosím přitom na paměti, že Esejské hnutí existovalo už před rokem 0.

Ebionité

Ebionité (Ebionites, Ebionaioi, řecky: Ἐβιωναῖοι; odvozeno od hebrejského אביונים ebyonim, ebionim, což znamená „ubozí“ nebo „chudí“) považovali Ježíše z Nazareta za Mesiáše, ale neuznávali jeho božství a jeho tzv. narození z panny. Ebionité používali pouze své židovské evangelium (jak jsem zmínili už v souvislosti s Jeronýmem, který toto evangelium z církevní Bible vyškrtl), uznávali jako hlavu církve pouze Jakuba Spravedlivého (James the Just) a odmítli Pavla z Tarsu jako odpadlíka od Zákona. Jak název hnutí napovídá, dávali zvláštní důraz na dobrovolnou chudobu (asketismus).

Ebionim byl jeden z termínů používaných sektou v Kumránu, která se snažila distancovat od zkorumpovaného chrámu — tedy většinového náboženství (něco jako židovská státní církev), které se podle nich odchýlilo od správného způsobu života podle Zákona. (viz Eisenman, Robert: „James, the Brother of Jesus“, 2002)

Většina výzkumníků si dnes myslí, že Kumránští byli přímo Esejští (Essenes, in Modern Hebrew: אִסִּיִים, Isiyim; řecky: Εσσήνοι).

Esejská spojka

Mé pátrání začalo být ještě mnohem zajímavější, když jsem narazil na informaci, že radikální žid, očekávající mesiáše, žid jménem Jan Křtitel totiž z tohoto hnutí vyšel, ano on byl původně esejec, i když se s nimi později pravděpodobně rozešel.

James H. Charlesworth, specialista na esejské svitky, mi to později nezávisle potvrdil: „Many scholars claim that the Essenes were the first Christians, or were related to John the Baptist and to Jesus Christ. Prof. James Charlesworth, a senior Bible scholar who also specializes in the Dead Sea Scrolls, Josephus and the Gospel of John, believes John the Baptist lived among the Essenes for at least a year and drew some of his central ideas from them.“ (James H. Charlesworth, Princeton Theological Seminary’s George L. Collord Professor of New Testament Language and Literature, https://www.ptsem.edu/index.aspx?id=1917&menu_id=72)

Ano! Známý Jan Křtitel, jakožto klíčová osoba v plánu šíření Kristovského učení, byl esejec!!

Je velmi pravděpodobné, že i Ježíš byl obeznámen s esejským učením — byli přece příbuzní, jejich matky byly přítelkyně. Odpusťte mi opovážlivost, ale nelze zavírat oči před biblickými fakty toho typu že malý 12letý (!) Ježíš diskutuje v chrámu s učenci o Zákoně. Takové věci se nedějí náhodou. Jak jsem řekl, v žádném případě nechci shazovat Kristův význam a jeho velikost, jen je třeba se držet reality. Naše hmotná těla se rodí s vymazanou pamětí a vše se musíme naučit — i když každý k tomu samozřejmě máme jiné předpoklady, podle své duchovní úrovně.

41 Jeho rodiče chodívali každý rok slavit Velikonoce do Jeruzaléma. 42 Také když mu bylo dvanáct let, putovali se účastnit slavnosti jako obvykle. 43 Když svátky skončily a oni se vraceli domů, chlapec Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě... 46 Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky. 47 Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi...
(Lukáš 2:41-47)

https://www.bible.com/en-GB/bible/15/luk.2.41,42,43,46,47.b21

Ježíš znal Zákon velmi dobře a často se na něj odkazoval — důkazy jsou v kanonických evangeliích. Jeho znalosti byly udivující a není pravděpodobné, že by k nim dospěl pouze jako geniální samouk. Naopak je velmi pravděpodobné že měl dobré učitele už od dětství.

Tito učitelé museli být vysoce profesionálními znalci a učenci — ne jenom obyčejnými pouličními vykladači náboženských předpisů, jakými byli např. farizejové — takových bylo mezi Izraelity plno a jejich znalosti mívaly jen povrchní úroveň. Židovský Zákon byl tvořen především pěti knihami Mojžíšovými (Tórou). K nim se pak přidružovaly spisy proroků. V příštím díle se podíváme na archeology nalezenou esejskou knihovnu, povšimněte si prosím jejich oblíbených spisů.

(Malá odbočka: Víte např. že slavný génius Leonardo da Vinci měl svého času přístup k tajným Vatikánským archivům? Co když ani ta jeho genialita tak úplně z nebe nespadla?)

Další indicie propojující Ježíše s Essény

  • Křest vodou, na který kladl velký důraz — tento rituál byl přesně mezi Esejci velmi rozšířen — jak ukázaly např. vykopávky v Kumránu.
  • Společné sdílení majetku.
  • Odsuzování manželské rozluky mezi Esejci i u Ježíše.
  • Ježíšovo užívání pojmu »Duch svatý«, které v židovském oficiálním náboženství neexistovalo. U Esejců však ano.
  • Ježíš (v protikladu ke Starému Zákonu) Boha charakterizuje jako Boha odpuštění a lásky — stejně jako Esejci.

Nazarejští

Většina učenců a i církevní otcové z prvních století po Kristu považují Ebionity (Ebionites) za totožné s tzv. Nazarejskými (Nazorejskými, Nazarenes). Jak jste se asi už sami domysleli, toto slovo je odvozeno od Nazareta — šlo přece o následovníky Ježíše z Nazareta.

Je dobré podotknout, že tento termín se na počátku používal tam, kde dnes používáme slovo křesťané. Ano, pokud se považujete za křesťana měli byste si říkat spíše nazarejec. To není legrace!

Zmizení tohoto termínu souvisí s tím, co lze dobře vidět u uznávaných tzv. církevních otců — původní židokřesťanské směry se brzy staly předmětem útoků ze strany majoritní církve…

A jelikož byly vždy minoritní byly snadno a rychle odsunuty do zapomnění, jejich spisy likvidovány. Jen mimo dosah římské moci nějakou dobu některé komunity přežily.

Více se lze dočíst třeba v knize Jeffreyho Butze:

"In fact, the Ebionites and the Nazarenes are one and the same." pg 124; "Following the devastation of the Jewish War, the Nazarenes took refuge in Pella, a community in exile, where they lay in anxious wait with their fellow Jews. From this point on it is preferable to call them the Ebionites. There was no clear demarcation or formal transition from Nazarene to Ebionite; there was no sudden change of theology or Christology.", pg 137; "While the writings of later church fathers speak of Nazarenes and Ebionites as if they were different Jewish Christian groups, they are mistaken in that assessment. The Nazarenes and the Ebionites were one and the same group, but for clarity we will refer to the pre-70 group in Jerusalem as Nazarenes, and the post-70 group in Pella and elsewhere as Ebionites.", pg 137; (Jeffrey Butz, The Secret Legacy of Jesus, ISBN 978-1-59477-307-5)

Pokud by vás náhodou napadlo hledat podrobnosti o Ebionitech na české Wikipedii, tak v současnosti tam lze nalézt krásný příklad zjednodušené zmanipulované interpretace faktů. O dost lépe je na tom anglická verze s mnoha odkazy na literaturu: http://en.wikipedia.org/wiki/Ebionites

Prvotní křesťané byli gnostici?!

Catholic Encyclopedia překvapivě neopomněla spojit Ebionity s gnosticismem: http://www.newadvent.org/cathen/05242c.htm

Vidíme zde obvyklé odsuzující dogmatické hodnocení v tom smyslu, že gnóze je úplně špatně :-) a nemá s křesťanstvím nic společného. Dobrý vtip ;-) Vše ebionitské (gnostické) se zatracuje s poukazem na jakýsi synkretismus.

Co když on ten Kristus skutečně byl gnostik? Co s takovým poznatkem uděláme?

Cituji z Catholic Encyclopedia:

Obecný charakter jejich výuky je nepochybně gnostický — lze jej shrnout takto: Hmota je věčná a je emanací (vyzařováním) božstva; to neznamená že by byla Božím tělem, tím není.

(Poznámka autora: Někteří z vás vážení čtenáři si možná říkáte, co to ti gnostici plácali za hlouposti: Jak může být hmota vyzařováním? Mohu dodat tolik: Moderní fyzika dnes ví, že hmota je ve skutečnosti vytvořena z čisté energie, tj. záření. Dalo by se to říci i takto: Hmota je zkondenzovaná energie s nízkou vibrací / frekvencí. Ubezpečuji vás, že mne osobně tato pasáž antických gnostiků ještě nepřestala šokovat. Je možné se ptát: Jak to, že tito gnostici věděli to, co moderní věda objevila teprve nedávno?)

Stvoření je pouze transformací již existujícího (pre-existujícího) materiálu. Bůh tedy „vytváří“ vesmír použitím svého vědomí, které je popisováno „ruka demiurga“ (cheir demiourgousa) produkující (tvořící) svět. Toto vědomí alias myšlenka alias Logos alias Sophia, není nějakou jinou, další osobou.

Sophia vytváří svět postupným vývojem duálních protikladů (syzygies), žena (ženská energie) v každém případě předchází muže, ale obtíže nakonec překoná za pomoci muže (někdy se používá překlad „je nakonec překonána mužem“, ten je ovšem evidentně nesprávný, cílem vývoje je vyváženost).

Tento vesmír je také rozdělen do dvou oblastí / říší, Dobra a Zla (Satana, Ďábla).

Syn Boží vládne říši dobra, a jemu je dán přicházející svět, oproti tomu Kníže Zla je vládcem tohoto světa (srov. Jan 14:30, Efezským 1:21, 6:12).

Tento Syn Boží je Kristus, prostřední (zprostředkující) bytost mezi Bohem a stvořením, je nestvořenou bytostí, ale není totožný ani nemůže být srovnáván s Bohem Otcem (autogenneto ou sygkrinetai). Adam byl nositelem prvního zjevení, Mojžíš druhého, Kristus třetího a dokonalého!!

Člověk je zachráněn poznáním (gnose).

-konec citátu-

31 Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. 32 Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8:31-32) 
(Pozn.: pravda symbolizuje poznání!)

Sophia vytváří svět postupným vývojem duálních protikladů

Bingo! Toto nám říkají prvotní křesťané, první posluchači Kristova učení.

Toto pojetí potvrzuje také slavný Órigenés, jehož pravověrnost DOSVĚDČUJE mimo jiné známý Eusebius, ale to si už necháme do některého příštího dílu — tato kapitola se nám již nebezpečně nafukuje.

Povšimněte si prosím pěkně také výkladu o dualitě ve stvoření v souvislosti s vývojem lidské duše v seriálu Dualita lidského bytí »

ragauian.cz1
Dualita lidského bytí: Role Stvořitele a Satana ve stvoření, www.ragauian.cz

Útoky církve proti prvotním křesťanům

Jak již jsem dříve uvedl, díky tvrdé cenzuře máme většinu zmínek o těchto směrech jen z anti-heretických útoků proti nim: Např. Eusebius uvádí, že „ho (Krista) považovali za obyčejného člověka, který byl ospravedlněn jen díky své mimořádné ctnosti a který byl plodem pohlavního styku muže a Marie“.

Irenej z Lyonu ve svém díle Proti herezím píše: „Ebionité souhlasí s tím, že svět byl stvořen Bohem, avšak jejich názory týkající se Pána jsou obdobné, jako názory Kérintha a Karpokrata.“ O Kérinthovi pak píše: „Představoval Ježíše nikoliv jako narozeného z panny, ale jako syna Josefa a Marie, … který však byl spravedlivější, prozíravější a moudřejší než ostatní lidé. Mimo to k němu po jeho křtu sestoupil Kristus ve formě holubice od Pána Nejvyššího, kterého poté prohlásil za svého nepoznaného otce a vykonával zázraky. Ale Kristus nakonec Ježíše opustil, a poté Ježíš trpěl a znovu povstal, kdežto Kristus zůstal bez utrpení, neboť byl duchovní bytost.“

Upřímně řečeno, vážení hledající čtenáři, všechny takovéto spory o božství Krista jsou naprosto nesmyslné a plynoucí z nepochopení. Vidíte tu hloupou fanatickou argumentaci? Nejvíce vadilo, že židokřesťané neuznávali zrození Ježíše z panny… dnes by zmíněné fanatiky obratem poslali do Bohnic. Tito tenkrát ale na základě hlouposti svého omezeného ega odsoudili a zcenzurovali prvotní Kristovy následovníky. Hloupost je nekonečná… ale to nejhloupější je, že církev tato nesmyslná dogmata vnucuje lidem dodnes…

Mimochodem, abych nezapomněl: V minulém díle jsem podal jednoduchý a logický důkaz, že Biblická zmínka o tzv. panenském početí je falešný textový dodatek do evangelií.

Většina tehdejších lidí si pravděpodobně ani nedokázala představit skutečný význam základních symbolických výroků o tzv. Bohu, jako je např. tento:

1 Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. 3 Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je.

4 V něm byl život a ten život byl světlem lidí.
5 A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila. (Jan 1:1-5)

https://www.bible.com/en-GB/bible/15/jhn.1.1-5.b21

Dokáží to ti dnešní?

1 V prazákladu všeho (bytí) bylo Slovo (tak je vyjádřena tvůrčí Myšlenka = Idea = Světlo = Vyzařování tj. energie). Toto Světlo vystoupilo z Boha a bylo tedy nejen v Bohu, nýbrž i u Boha. 3 Všechno vzešlo z tohoto Světla... Vše co jest je Světlo (záření, energie)...

A pravda je samozřejmě jen jedna… O čempak myslíte, že mluví následující slavný výrok?

„Jatínám brahma bhavati sárathih“ — „Všechno to, co je, je brahma“ (Rgvéd I.158.6)

Esejský / ebionitský / nazarejský popis přece nikterak nesnižuje Ježíšovu velikost, naopak odpovídá lépe známým zákonitostem tohoto světa. Odpovídá jim podstatně lépe než názor prosazený egem duchovních primitivů vládnoucích v té době církvi i státu.

Takže na následující úryvek o křtu se lze dívat tak, že k již tak duchovně vyspělému člověku Ježíši se připojila v okamžiku křtu božská entita… dalo by se to vysvětlit třeba i jako duchovní probuzení, aktivování…

Evangelium Ebionitů

Již zmíněný Eusebius napsal o Ebionitech, že používají pouze evangelium Židů (Gospel of the Hebrews). Epiphanius tvrdil, že evangelium které Ebionité používají, bylo napsáno podle Matouše a nazývá je evangelium Židů. Evangelium Ebionitů je pravděpodobně jen moderní název pro toto ztracené písmo.

Ukážeme si jeden ze sedmi dochovaných zlomků z Evangelia Ebionitů dochovaný v protikacířském díle „Panarion“ jejž napsal Epifanios ze Salamíny (cca 315–403). Je zajímavý především tím, že ukazuje scénu křtu, kdy do těla Ježíše vstupuje tzv. Duch svatý v podobě holubice.

ZLOMEK 4

Když byl lid pokřtěn, přišel také Ježíš a byl od Jana pokřtěn. A když vystoupil z vody, otevřela se nebesa a uviděl Ducha svatého v podobě holubice, jak sestupuje a vstupuje do něho. A hlas z nebe pravil: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení. Já jsem tě dnes zplodil." A to místo ihned obklopilo veliké světlo. Když to Jan uviděl, řekl mu: "Kdo jsi, Pane?" A znovu zazněl z nebe hlas a řekl mu: "Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení." Potom před ním Jan padl na zem a řekl: "Pane, prosím tě, pokřti ty mne." On se však bránil a řekl mu: "Připusť to, neboť takto je třeba všechno naplnit."

Viz http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006080017

Povšimněte si prosím malého a přesto významného posunu smyslu sdělení v cenzurované variantě u Matouše. Podtržená Ebionitská část se jaksi ztratila, jistě je to jen náhoda ;-)

13 Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu, aby se dal od Jana pokřtít. 14 Ten se velmi zdráhal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe a ty jdeš ke mně.“ 15 Ježíš mu odpověděl: „Jen to, prosím, udělej. Musíme splnit Boží vůli.“ A tak ho Jan pokřtil. 16 Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. 17 Současně se ozval hlas: „Toto je ten můj milovaný Syn, moje radost.“

https://www.bible.com/en-GB/bible/162/mat.3.snc

Proč jsou židokřesťané extrémně důležití k nalezení pravdy o Ježíši?

Palestine in the times of Jesus
Palestine in the times of Jesus

Je nepochybné, že z principu první křesťané museli být židokřesťané — to je nezpochybnitelná selská logika vyplývající jednoduše z toho, kde působení Ježíše začalo: V poušti u Bethabary Janovým křestem.

Vše co je v NZ popsáno se odehrává na této scéně: Decapolis, Judea, Samaria, Galilee… Viz přiložená mapa Palestiny.

Proč se vůbec  židokřesťany zabývám? Ve skutečnosti byla u Židů té doby silná mesianistická očekávání, která byla hodně spojena s Esejskými. Byla to sice relativně malá skupina národa, nicméně existovala.

První křesťané byli židokřesťané a je velmi logické, že jejich informace byly nejméně zkreslené. Opakuji tuto triviální pravdu proto, že je dnes záměrně přehlížena — a není to samozřejmě náhodou, jak jsme si dříve naznačili.

Začalo to vnesením některých prvků z pohanského prostředí, které přinesl Pavel z Tarsu… pokračovalo to vyškrtnutím Kristu nejbližších  židokřesťanských textů z Bible prostřednictvím Damase, Jeronýma a spol. (jak jsem ukázal v předchozích dílech)… a zle to skončilo cézaropapistickým státním náboženstvím, které přímo převzalo některé pohanské prvky předchozích státních náboženství. Ale to už je jiný a komplikovaný příběh, jehož důkazy ukáži později.

Židokřesťané ve vztahu k většinové církvi

Pro dokreslení obrazu je nutno připomenout i tuto temnou skvrnu:

  • Ani po prohrané židovské válce nebyla Židům odebrána jejich privilegia, která v Římské říši jako svébytná náboženská skupina měli. Byli osvobozeni od povinného císařského kultu, od vojenské služby, bylo jim tolerováno svěcení šabatu a umožněno vybírat zvláštní chrámovou daň. Dokud byli prvotní křesťané chápáni jako součást židovství, vztahovala se uvedená privilegia i na Židy — doklady, že se na ně odvolávali, máme zachyceny i ve Skutcích apoštolských, Sk 24,14-21 a Sk 26,19-32.
  • Ve čtvrtém století, kdy křesťanství po Ediktu milánském nad pohanstvím v Římské říši zvítězilo, začalo se programově zbavovat těch částí, které svým židovským původem byly většině obyvatel nesrozumitelné nebo nepřijatelné. Na koncilu v Nikaji v roce 325, kam nebyli biskupové židokřesťanských obcí přizváni, bylo židokřesťanství prohlášeno za heretické a byla přijata antižidovská opatření.
  • Ve čtvrtém století se také rozšířilo putování do Svaté země, putování spojené s nalézáním míst spojených se životem Ježíše Krista, budováním chrámů a monumentů… V druhé polovině 4.století židokřesťané přestávají být z hlediska ortodoxní církve považováni za křesťany a ortodoxní církev používá státní moci Římské říše na kriminalizování slavení soboty a 14. nisanu jako paschy.
  • 376 — Epifanius v Panarionu objasňuje, že židokřesťané nejsou křesťané
  • 381 — První konstantinopolský koncil a souhlas císaře Theodosia I. s předáním staré synagogy na Sionu v Jeruzalémě byzantským křesťanům

A s těmito originálními, nejpůvodnějšími křesťany zmizely i nepohodlné znalosti. Začala doba temna.

Indická spojka

St. Thomas, the apostle of India
St. Thomas, the apostle of India

Tzv. Tomášovští křesťané v jihozápadní Indii jsou pravděpodobně spojeni s Esény (Esejskými). Lze to vystopovat v Manimekalai, jedné z velkých Tamilských epických básní, která se odkazuje na národ jménem „Issani“ (viz Manimekalai, by Merchant-Prince Shattan, Gatha 27; Shattan was a member of the Sangam, an old academy of Tamil poets. A critic of poetry, he was also a friend of nobles and a successful merchant. He lived in India in the early centuries A.D.)

Křesťané Svatého Tomáše se také nazývají syrští křesťané resp. „Nasrani“. Byli antickou komunitou křesťanů z Kerala v Indii, jejich původ lze vystopovat až k evangelizační činnosti apoštola Tomáše v 1. století!

Častá přítomnost tzv. Cohen DNA mezi dnešními Nazarejci (Nazorejci) v indické provincii Malabar poskytuje další oporu pro tvrzení, že jsou Essénského, tedy židovského původu. Esséni byli často tzv. Levity nebo Coheny což může vysvětlit relativně častá tvrzení o „kněžském dědictví“ mezi nazarejskými rodinami v Indii. (Kohen, Cohen nebo Kohain, hebrejsky: כֹּהֵן, „kněz“, plurál כֹּהֲנִים Kohanim) je hebrejské slovo pro kněze.

Židovská tradice na základě Tóry tvrdí, že všichni tzv. Kohanim jsou přímými potomky biblického Áróna. (viz Weil, S.: „Symmetry between Christians and Jews in India: The Cananite Christians and Cochin Jews of Kerala. Contributions to Indian Sociology“, 1982)

  • http://en.wikipedia.org/wiki/Essenes
  • http://www.cohen-levi.org/jewish_genes_and_genealogy/the_dna_chain_of_tradition.htm

Raně-křesťanské spisy

V následující tabulce máme chronologický seznam těch zcela nejstarších spisů seřazen podle předpokládané doby vzniku.

Z hlediska důvěryhodnosti nás jako detektivy extrémně zajímá, jak starý je nejstarší opis (ideálně celého) dokumentu — tedy nejen teoretická doba vzniku.

Už jsme si v předchozích dílech ukázali tabulku papyrů s tzv. kanonickými spisy. Ty jsou i v následující tabulce. Pokud si vzpomínáte, za nejdůvěryhodnější, z hlediska archeologicky doložitelného, je třeba považovat Janovo evangelium. Celý text je na tzv. Bodmerově papyru už zhruba z r. 200.

Co se týče evangelií, tak jako první v následující tabulce padne do oka Tomášovo evangelium, jehož nejstarší existující manuskript je časově zhruba srovnatelný s 3 známými synoptickými evangelii. Jak je ale jasně vidět, je bezkonkurenčně nejstarší podle doby vzniku. Zde to začíná být zajímavé. A ještě více zajímavé to je, když člověk zjistí, že toto Tomášovo evangelium nevypadá tak jak je zvyklý u evangelií z církevního kánonu — ono je totiž psáno ve formě výroků!

Toto jsou skrytá slova, která řekl živý Ježíš, a která zapsal Didymos (dvojče) Judas Thomas.
Toto jsou skrytá slova, která řekl živý Ježíš, a která zapsal Didymos (dvojče) Judas Thomas.

Ha! Možná si někteří i vzpomenou, že jsme se již probírali výsledky církevní biblistiky — narážím na tzv. Pramen Q, který se bohužel nedochoval, ale oficiální církevní biblistika o něm mluví jako o původním zdroji informací pro všechny ostatní evangelisty. Pramen Q jsou originální Kristovy výroky — tedy informace nejblíže ke zdroji. Dochází to už někomu?

Tomášovo evangelium je podle církevně a všeobecně uznávaných biblistických zásad nejblíže k originálním Kristovým výrokům!

Jak jsme si už řekli v tomto seriálu, Tomášovo evangelium nebylo církví přijato do Biblického kánonu — ovšem výběr tenkrát byl plně pod kontrolou těch, kdo chtěli vládnout ovečkám — nikoliv těch, kterým by snad šlo o pravdu. Toto jsem již jasně demaskoval a můžete se snadno k tomu vrátit, vážení čtenáři…

Dodatečně v srpnu 2014 doplňuji jednu z nově objevených stop: Kdo z Vás milí čtenáři tušil, že jméno Didymos (= řecky dvojče) Judas (= Jidáš) Thomas (= aramejsky dvojče), ve skutečnosti patří Ježíšovi bratru Judovi? Rozbor a důkazy jsou k vidění zde » http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-kym-byl-pisatel-tomasova-evangelia-muzeme-mu-verit/

Je jisté, že se na Tomáše budeme muset podívat v dalších dílech podrobněji, abychom ověřili jak to vypadá s jeho věrohodností ;-)

DOBA 

VZNIKU

NEJSTARŠÍ ZLOMEK

NEJSTARŠÍ CELÝ TEXT

NÁZEV SPISU ČI JMÉNO AUTORA

40–80

Pramen Q — Kristovy výroky

45–60

kolem 200

kolem 200

List Galatským

50–60

kolem 200

kolem 200

První list Tesalonickým

50–120

130–250

330–360

Tomášovo evangelium

56–60

3. stol.

3. stol.

List Filoménovi

57–62

kolem 200

kolem 200

List Filipským

57

kolem 200

kolem 200

První list Korintským

57

kolem 200

kolem 200

Druhý list Korintským

57–58

kolem 200

kolem 200

List Římanům

60–80

kolem 200

kolem 200

List Koloským

80–95

kolem 200

kolem 200

List Židům

50–140

280–320

Evangelium Oxyrhynchus 1224

50–200

330–360

330–360

Moudrost Ježíše Krista

63–85

4.stol

4.stol

Markovo evangelium

70–100

1/2 3.stol.

3. nebo 4.stol.

Matoušovo evangelium

70–120

150–200

Papyrus Egerton

70–133

konec 3.stol.

konec 3.stol.

První list Petrův

70–160

180–220

8.stol.

Petrovo evangelium

70–160

kolem 1750

Tajné Markovo evangelium

73–200

73–200

73–200

List Mara Bar Serapionův

80–100

300

4.stol.

Druhý list Tesalonickým

80–100

kolem 200

kolem 200

List Efezským

80–120

kolem 220

11. stol.

List Barnabášův

80–130

4.stol.

1056

Didaché

80–130

175–250

3.stol.

Lukášovo evangelium

80–130

250

1/2 4.stol.

Skutky apoštolů

80–140

250

5.stol.

První list Klementův

80–150

1/2 3.stol.

1/2 4.stol.

List Jakubův

80–150

180–200

Evangelium Egypťanů

80–150

180–200

Evangelium Hebrejců

80–250

3.stol.

Oracula Sibyllina

90–100

150–200

1/2 4.stol.

Zjevení Janovo

90–110

125–160

kolem 200

Janovo evangelium

Viz http://www.earlychristianwritings.com/index.html


Tento článek je součástí série Tajnosti církve římské » o necenzurované historii církve: O tom, jak lidstvu bylo Kristovské poselství utajeno i o tom jaké bylo doopravdy. Text je rovněž doplňkem seriálu Dualita lidského bytí » který ono Kristovo poselství rozebírá prakticky.


Literatura:

  1. Flusser, D.: Esejské dobrodružství
  2. Allegro, John: Rukopisy od Mrtvého moře
  3. Eisenman, Robert: James, the Brother of Jesus
  4. Arendzen, John: The Catholic Encyclopedia, vol. 5
  5. Edwards, James R.: The Hebrew Gospel & the Development of the Synoptic Tradition
  6. Fuller, J. M.: A Dictionary of Christian Biography and Literature to the End of the Sixth Century A.D., with an Account of the Principal Sects and Heresies
  7. G. Uhlhorn: A Religious Encyclopaedia or Dictionary of Biblical, Historical, Doctrinal, and Practical Theology, vol. 2
  8. Goranson, Stephen: The Anchor Bible Dictionary, vol. 2
  9. Flavius Iosephus: Válka židovská
  10. Epifanios ze Salaminy: Panarion
  11. Eusebios z Kaisareie: Církevní dějiny