Archiv rubriky: Chcete kráčet vlastní úzkou cestou ke znovuzrození v duchu?

pravda o to, proč a nač člověk tady je a co má dělat, aby už nikoli tady pořád byl…

Jistě znáte z vlastního prožívání svého života, že láska je niternou potřebou lidské bytosti a máte-li ji, je vaše vnitřní rovina bytí naplněna spokojeností a štěstím. Nemá-li člověk pocit, že je milován, je to problém.

Vážení přátelé, pojďme zase o kus dále v poznávání vlastního lidského nitra a energií, kterými toto nitro žije. Mnozí z vás navštívili na tzv. vnější stezce v rámci poznávání světa Egypt, Spojené Emiráty, Chorvatsko a možná i safari v Ugandě, ale na své tzv. vnitřní stezce, pro sebe sama nesmírně důležité, jste možná ještě neviděli a nevnímali celkem nic. Pokusme se po našich dvou předchozích textech na toto téma dnes vaše znalosti zase o kousek prohloubit. 

Hned zkraje se věnujme energii lásky jako takové z hlediska obou samostatných bytostí ve vás, ega a ducha, i vlivu jejich vzájemných vztahů na vás jako duši /tedy člověka jako takového/. Jistě znáte z vlastního prožívání svého života, že láska je niternou potřebou lidské bytosti a máte-li ji, je vaše vnitřní rovina bytí naplněna spokojeností a štěstím. Nemá-li člověk pocit, že je milován, je to problém. Od pocitů osamělosti k depresím, neklidu a pocitům nenaplněností nebo dokonce zbytečnosti žití. Což je vlastně náplní psychického nastavení života téměř sta procent na této planetě v současnosti žijících lidí.

Prostě láska je základní potřebou člověka a dává lidskému životu ten správný rozměr, aby byl život naplněn. Ovšem jak sami víte, partnerská láska ve vnějším světě nebývá mnohdy /a v dnešní době už vůbec/ věčná a často o ni lidé přichází. Rovněž láska ze strany lidí kolem vás je přelétavá a jen opravdu málokdy má trvalý charakter. A pokud se dostáváte do situace, že vám lidé ve vašem okolí neopětují lásku láskou tak, jak byste si představovali /láska tedy není z vaší a z té druhé strany vyvážená/, začínají vaše problémy s pocity nelásky.

Tento typ lásky, která je závislá na opětování vaší lásky někým jiným z vnějšího světa kolem vás, nazývám lidsky podmíněnou láskou. To proto, abych ji odlišil od Kristovy bezpodmínečné lásky, o které obvykle už mezi lidmi chybí jakékoli povědomí. A my si dnes něco o té bezpodmínečné lásce povíme.

Proč nazývám tuto první lásku láskou lidsky podmíněnou? Protože je to láska, kterou jste jako děti přijímali jako normu již v raném dětství ze strany rodičů a vašich vychovatelů v rámci této společnosti. Chcete příklady? Vzpomeňte si na okamžiky, kdy rodiče podmiňovali splnění vašich dětských tužeb tím, že vy na oplátku uděláte to či ono. Ano, můžeš jít hrát si do písku s bábovičkami, ale nejdříve musíš dojíst polívečku. Když si neuklidíš botičky, nebude žádný večerníček. Na tábor pojedeš pouze v případě, že na vysvědčení nebude žádná trojka.

A to už vynechávám případy, kdy lidé kolem vás svoji lásku k vám přímo podmiňovali něčím, co považovali jako samozřejmé, že jim máte splnit. Tak například: ještě jednou doneseš trojku z češtiny a přestanu tě mít ráda. Pokud neuděláš to či ono, maminka /tatínek/ se na tebe bude zlobit /odmítne ti, byť na přechodnou dobu/ dát svoji lásku.

A vy takto naučeni dáváte v sobě projevům lidsky podmíněné lásky prostor i ve své dospělosti. Nejen že se dopouštíte stejných faulů ve výchově svých vlastních dětí a posunujete tento fenomén lidsky podmíněné lásky /či nelásky/ o další generaci dál, ale podvědomě se snažíte si zasloužit pozornost a pokud možno lásku lidí ve svém okolí tím, že se snažíte jim v problémech pomoci a všemožně vycházet vstříc. Radou, penězi, tím, že za ně něco vyřídíte nebo seženete protekci atd.     

A tato lidsky podmíněná láska vás v dospělosti přivádí do řady stresujících události ve vašich vztazích ke svému okolí. Kolikráte se vám už stalo, že právě nejlepší kamarád, kamarádka, člen rodiny, který byl na dně a vy jste mu /jí/ hodně pomohli zpět na nohy, vám nakonec místo vděčnosti a pocitu, že jste za svoji dobrotu milováni, dali najevo, že o vaši další pozornost už nestojí?

A vás to pěkně zraní! A od pocitu lásky k této bytosti do jisté míry nebo zcela se na úrovni citu  i myšlení dostáváte do situace negativního pohledu na tuto osobu, odsuzujete ji na to, že neumí být vděčná a za vaši lásku vám působí zklamání /nevrací vám lásku ve vámi požadovaném či očekávaném množství/. 

Jistě to znáte z vlastní praxe, pokud si to ovšem chcete připustit. Vysvětlení těchto vztahových anomálií při realizaci lidsky podmíněné lásky je poměrně jednoduché, pokud se na ni podíváte z pozice těch dvou vnitřních bytostí ve vás.

Vaše ženská energie /žena ve vás/ podobně jako žena ve vnějším světě touží po lásce vašich mužských energií /muže ve vás/. Tohle je ta základní a naprostou většinou lidí neuvědomovaná touha po lásce. A té lásky se jí, vaší vnitřní ženě /egu/  nedostává z příčin, kterými jsme se zabývali již v minulých vstupech. .

Pro tentokráte snad jen přijmete odkaz na to, že duch, spojující se při spojení duše s fyzickým tělem se znovu setkává skrze své ego a své spojení s ním s energiemi pozemské sféry, které jsou pro něj jako pro někoho, kdo přichází shora z nádherných světů Boha Otce, tak trochu šokující. A on je neustojí a přestane mít rád své tělo a jeho vědomí ega /tedy ženu v sobě, jinak řečeno sebe sama/.

Jen pro přirovnání: duch se v těle cítí asi tak, jak byste se asi cítili vy, když by vás svázali lasem a ponořili až po krk do sraček. Věřte mi, prožívám se svými klienty tato pocity až příliš často, aby se mýlil.

Takže při realizaci své lidsky podmíněné lásky hraje hlavní roli ve vás vaše duchem nemilované ego /žena ve vás/, která touží po lásce svého duálního souputníka, ducha /muže ve vás/, ale když se jí té lásky nedostává, snaží se ji realizovat náhradním způsobem skrze lidi ve svém okolí.

Ano, přátelé, je to tak. Vaše celoživotní snaha mít vedle sebe milujícího partnera je vlastně jen náhražkou za nelásku svého vlastního ducha.

Upnete se k fyzické bytosti druhého pohlaví ve snaze dosáhnou optimální rovnováhy energií jin a jang ve vnějším světě, když se vám nedaří toho dosáhnout ve světě vnitřním. A že projevy lidsky podmíněné lásky jsou záležitostí vašeho ega, je naprosto zřejmé podle pocitu a myšlenek, které vás obvykle cele zaplaví v případě, že váš partner podle vašeho názoru selže v tom, co vy konkrétně považujete za důležité /partnerská věrnost atd./

Partner nesplnil podmínku, pryč s partnerem.

Tahle lidsky podmíněná láska je prací křesťanských církví, zejména té katolické. Ta ve snaze udržet vás pod kontrolou do vás tento způsob lásky hustila v kostelích /případně na hranicích z bukových polen/ po dva tisíce let. A to proto, aby před vámi dokonale skryla způsob, jak je možno milovat bezpodmínečně, tedy bez podmínek.

Vše se dělo ve snaze totálně vymazat z myslí lidí v každé generaci povědomost o skutečném odkazu Kristově tak, jak byl lidstvu podán.

Kristova bezpodmínečná láska je totiž jedině k mání v lidském nitru, v našem vlastním mikrokosmu. A teprve poté, kdy ji dokážete realizovat a prožívat tam, mezi svou vnitřní ženou a vnitřním mužem, ji dokážete přetáhnout a prožívat i ve vnějším světě.

Církev po dva tisíce let a dnešní mocní finančního světa se snaží dělat všechno pro to, abyste /když už jste jednou kdysi jako lidstvo na to zapomněli/ si dnes na to, že máte nějaký vlastní mikrokosmos, si už určitě nevzpomněli. Měli jste a máte možnost podle nich pokud možno zůstat i po mnoha inkarnacích na vnitřní linii ego-duch, jak jsem to popisoval v minulých textech, vibračně co nejníže, to znamená co nejblíže své vlastní zvířecí podstatě. A na kvality svého ducha, který z vás činí člověka, vám brání jen pomyslet.

A už ani to jim dnes nestačí, těm mocným. Kdo trochu sledujete koronavirus a fakt, že i na nově spouštěnou epidemii opičích spalniček opět připravují /a dokonce v předstihu už mají připraveny/ očkovací látky Johnsou-Johnsou a Pfizer, vězte, že pomocí nanotechnologií jsou do vakcín vpraveny technologie, které ve vaší krvi, která je v těle nositelkou ducha, zlikvidují možnost kontaktu mezi egem /vaší vnitřní ženou/ a duchem /vaším vnitřním mužem/.

A bude vymalováno. Snaze o dosažení původního stavu jednoty je či bude brzy u velké části lidstva odzvoněno, ti dva v nich už pravděpodobně nikdy nerealizují svou vnitřní lásku k sobě, budou ve velkém umírat a ti, kteří zůstanou, budou snadno ovladatelní skrze moderní technologie ovládání mas.

Církev nad vámi povětšinou /alespoň tady u nás doma/ svou schopnost ovládat vaše cítění a myšlení ztratila, ale zcela ji v této roli nahradily masmédia a naše vlády. Dělají vše, aby vaše ega zahltily strachem, jen aby vám zabránili najít „sami“ „sebe“, svou pravou přirozenost nesmrtelné duše a ponechali vás v přesvědčení, že jedině vaše hmotné tělo a uspokojování jeho potřeb je pro vás důležité.

Dovolte mi poznámku k tomu, jak dokonale některé zdánlivě duchovní a rozšířené praktiky vás zavádějí totálně na scestí, takže se spousty lidí se svojí skutečnou duchovností zcela míjejí. Mám na mysli koncept tzv. dvojplamenu lidských duší. 

O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení.

Dvojplameny /někdy také zvané jako párové duše/ jsou teorií, která vykládá samotné znovuzrození v duchu jako projev znovunalezení vzájemné lásky muže a ženy po řadě inkarnací, kdy se fyzický muž a fyzická žena jaksi v čase a prostoru míjeli. Teorie dvojplamenů sice poměrně správně uvádí, že řešením pozemského znovuzrozování duše je nalezení lásky a spojení dvou kdysi rozdělených energií muže a ženy, ale na rozdíl od toho, co vám předkládám já, vykládá to nikoli jako spojení vnitřního muže a vnitřní ženy, ale jako znovu nalezení spojení nějakého hmotného muže a hmotné ženy, kteří údajně kdysi byli spolu, pak se ztratili a teď se mají opět najít. A ti dva pak vytvoří kompletní duši, která se otevře cestě k Bohu.

Tento princip, či koncept, či jak to chcete nazvat, je kompletně zavádějící na scestí zejména pro duše fyzických žen, které tvoří skupiny či sekty těch, které tomu setkání s vyvoleným mužem věří a jsou pro tento případ rozhodnuty opustit i stávajícího partnera a rodinu, aby došly fiktivního spasení. Měl jsem možnost nahlédnout do zákulisí tohoto hnutí a nedělám si žádné iluze. Víra těch, kteří takto „duchovně“ žijí, je tak neotřesitelná, že jakákoli snaha o změnu jejich myšlení je házením perel sviním. Tady pomůže k probuzení jen negativní zkušenost.

Koho tento koncept zajímá blíže, vyhledejte si můj článek „Vztah dvojplamenů, tzv. karmických duchovních dvojčat, je ideálním způsobem, jak elegantně a s noblesou zmást hledající na duchovní cestě. Nechte si raději vyprávět tu o Červené Karkulce, poučíte se a aspoň nebudete nikomu za idioty“. Najdete ho v rubrice „Různé“.

 

Pozor, onu vzájemnou vnitřní lásku je nutné dostat do dění vašeho běžného všedního dne!

Dnes budeme pokračovat tam, kde jsme posledně skončili. Tedy ve chvíli, kdy jste objevili své druhé „já“ a měli jste možnost poznat, co to znamená přijmout ho s láskou a s ním dát lásku i sami sobě. Tedy ve chvíli, kdy jste dosáhli praktického naplnění Kristových slov o spojení těch dvou v jednom domě a postavili jste se na začátek oné úzké stezky do vlastního nitra.

Ale už posledně jsem vám naznačil, že řešit lásku k sobě pouze pravidelným ponořováním se do svého nitra svým vnitřním zrakem a mimosmyslová komunikace se svým „já“ je z hlediska všedního dne trochu kontraproduktivní. Váš partner je totiž velmi blízko vašemu fyzickému tělu a přirozeně chce, aby byl milován se vším všudy /tedy i se svým tělem/ a pokud možno dvacet čtyři hodin denně. Něco podobného, jako když žena ve vnějším světě se rozhodně nespokojí s mužovou pozorností jen v posteli, žádá si jeho přítomnost, pozornost a lásku pokud možno pořád v průběhu celého dne.

Proto je třeba onu vzájemnou vnitřní lásku dostat do dění běžného všedního dne. Uvedu vám dva příklady, jak je možno milovat nebo nemilovat své druhé „já“. Opět se na naše „já“ soustředíme pro větší názornost jako na pejska. Představte si situaci, kdy já  sedím u televize doma a můj pejsek Pavlík je vedle mne. Sedí na zemi a kouká se na televizi se mnou. Je to logické, jsme přece pořád spolu, prakticky od narození.

Jako první si vezměme variantu, že já ještě ani netuším, že je se mnou a vůbec si jeho přítomnosti jako samostatné bytosti nevšímám ani si ji nijak neuvědomuji. Že prostě jsem jedním z těch asi osmi miliard lidí žijících na této zemi, kteří sice věří Bohu a církvi, ale jinak o sobě vědí absolutní hovno. Takže když zjistím, že jsem daný díl seriálu v televizi už viděl, řeknu si: kašlu na to, vypnu televizi, půjdu ven a trochu se ohřeju na sluníčku a jestli už budou jahody, nějaké si natrhám a sním. A vstanu, zhasím televizi a chystám se jít ven.

Ale ouha, on ten pejsek je pánem mého těla a bez něj jít samozřejmě nemůžu. Takže prostě tak jako jsem to dělával léta před tím, zcela nevědomky popadnu vodítko, beze slova ho připnu ho pejskovi na obojek a trhnu s ním, aby šel se mnou. On je, jak jsem vám vždy říkal, trochu méně bystrý a pomalejší. On si právě třeba říkal, proč ta televize nehraje, a najednou onen škub, takže se poleká, cože se to po něm vlastně chce? Ani slůvko upozornění, ani gesto vůči němu, prostě nic.  Je to něco podobného, jako by ve vnějším světě muž řekl ženě třeba „stará, lehej, jdeme na to“! Jak by se v takovém případě zachovala ta normální většina žen? Tak i ten pejsek se postaví na zadní a zašprajcuje nohama, brzdí, brzdí, Až konečně pochopí, že chcete, aby šel s vámi. A pak smutně ťape za vámi na tom provaze.

 Vezměme si druhou variantu. Já už jsem s pejskem kamarád a komunikujeme spolu. Ve chvíli, kdy vidím, že už jsem ten díl seriálu viděl, se otočím k pejskovi a říkám mu: hele, bráško, že my už to viděli? Nezdá se ti? Ne? Ale já vím, že ano a ty mi určitě věříš, že jo! Hele, co kdybychom zhasli televizi a šli ven? Je tam hezky, já se budu trochu opalovat, ty si vyhřeješ kožíšek, a kamaráde, jestli tam už budou jahody, natrhám ti ty nejlepší a ty si spapáš! Tak pojď, jdeme! Zvednu se a zhasím televizi. A pozor, potřebuji vodítko a používat na svém pejskovi Pavlíkovi nějaké násilí? Ne, protože on mi přirozeně rozumí a už stojí u dveří a mlátí radostí ocasem do futer.

Který případ si vy a ten pejsek prožijete spolu lépe? Ten první nebo ten druhý? A kdy je ve vaší součtové duši radost z toho, že jdete spolu na zahradu? Prostě tak nepatrný rozdíl v chování sám k sobě a tak hluboký rozdíl mezi mrzutostí a negativitou a radostí a pozitivitou  uvnitř vaší vlastní psychiky! A záleží to jen a jen na vás! Prostě ši řídíte svůj život, jeho kvalitu v danou chvíli, vy sami!

Takže, přátelé, se svým druhým „já“ je třeba si povídat v průběhu všedního dne, jakoby chodilo vždy vedle vás! Jako byste měli vedle sebe neviditelného, ale jinak zcela reálného bratra či sestru, povídejte si s ním, nahlas, nebo nejste-li sami, takzvaně „v duchu“, dělejte mu radost, pochvalte ho, potěšte ho. A současně si tu radost sami na svém fyzickém těle u ve své duši prožijte. Proč mnohdy čekáte zachmuřeně, až vás někdo pochválí, udělá vám radost, když si můžete posloužit sami sobě?

Protože, přátelé, věřte nevěřte, veškeré strachy, úzkosti, deprese, těžší i lehčí druhy negativity, které jako duše-člověk kdykoli prožíváte, má ve vás právě ona ženská část, vaše „já“, vaše ego! Chcete-li tyto stavy zmírnit respektive se jich rovnou zbavit, věnujte pochvalu či radost svému pejskovi /vnitřní ženě/, rozptylte ji slovem, potěšte ji pochvalou, zapomene na negativitu přicházející zvenčí a bude s vámi, s vaším „Já“, jako vaše „já“ prožívat pohodu a radost, která je vašemu „Já“ přirozeností. 

Dám vám k dispozici příběh, jakýsi rituál, který provádím už více než pětadvacet let. Někteří z vás jistě pochopí, oč tu jde a pokusí se nainstalovat kreativně tyto prvky do svých životů. Na ty, kteří to nedokážou nebo odmítají, prostě s láskou seru. Ať si trhnou packou!

Ráno, když se probudím /můj duch se vrátí do těla a potká se po nočním odloučení s Pavlíkem/, mám ve zvyku se s ním pozdravit. A zeptat se ho, jak se vyspal. Nahlas, přímou řečí, jako by ležel vedle mne: a protože obvykle cítím, jak se mu /tělu/ opět zavírají oči, ptám se ho, zda si chce ještě zdřímnout. Když cítím, jak se mu zavírají oči, tak posunu o něco budík a oba ještě na chvíli usneme. Když zazvoní budík podruhé, já se ho zeptám: tak co, Pavlíku, vstáváme? A zaposlouchám se citem do sebe: už chce vstávat, nebo ještě chce poležet? Když cítím, že ano, nedělám mu násilí a ležíme dále. Když však musím něco nutně hned po ránu udělat, řeknu mu to a vysvětlím mu, proč je to nutné a domluvíme se spolu o tom, že je třeba stávat. Domluvíme se spolu! A vstáváme a jdeme do koupelny.

Opláchnu Pavlíka v teplé vodě a pak je na řadě studená. Úplně cítím, jak dělá „brr, to snad ne!“. Ale nedám jinak, přesvědčím ho, že je to zdravé a že tu aspoň budeme spolu déle na tom světě. On samozřejmě většinou souhlasí, pak se utírám a jdu k zrcadlu.

Kouknu se do zrcadla na něj /před zrcadlem stojím „Já“, v zrcadle je obraz mého těla, tedy on, Pavlík/. Ukážu na něj prstem a říkám mu /Pavlíkovi/ : kdy jsem ti naposledy říkal., že jsi krásný kluk? On se dívá na mne, já na něj a já se usměju, on samozřejmě v zrcadle též a pokračuji: hele, naposledy jsem ti to říkal včera, že? A dnes ti to říkám zase: jsi krásný kluk a kdyby ti někdo říkal něco jiného, tak ho pošli do prdele! A máš z toho radost, že jsi krásnej kluk? A skutečně se při těchto slovech intenzívně raduji na fyzickém těle /to se vlastně raduje on/ i ve své duši! Jsem přece krásný kluk, věřím tomu a každý kolem ať si říká, co chce!

Kdo je pro vás nejdůležitější člověk? Manželka? Děti? To hovado Pávek? Ne, jste to přece vy osobně, tedy vaše „já“. Kdybyste neměl své „já“, nebyl byste tady a neměl byste ani manželku, ani své děti!   

Proč myslíte, že si tento ranní rituál dělám? Vzpomeňte si na vlastní rána, kdy nastavení vašeho nitra je mnohdy jen velmi málo pozitivní a spíše negativní, kdy uvažujete o tom, co vám za potíže a nesmysly tento den zase přinese. Má rána jsou díky kontaktu s Pavlíkem naprosto jiná. Já ho slovně radostně potěším a on skrze jím ovládané tělo odpovídá city radosti. Takže do velmi krátké doby po probuzení se my dva spolu dostaneme na vrchol sinusoidy pozitivního vnímání sebe i světa kolem a jsme spolu šťastni.

A teď mi řekněte: může mi třeba i v mých sedmdesáti plus /i když si dobře pamatuji, že jsem býval dříve možná alespoň jednou za čas idolem ženských srdcí/ zabránit v tom, abych si řekl, že jsem krásný kluk? A může mi někdo zabránit v tom, abych se radoval z toho, že tomu tak je? Nemůže, viďte! Takže takto já sám pro sebe naplňuji poučku mnohých esoteriků, kteří vám radí: řiďte si svůj život sami! A to až příliš často, aniž by vám sami řekli, jak to uskutečnit! A já si ho skutečně řídím! A do pozitivity!     

Pak se obleču a jdu do kuchyně. Tam otevřu ledničku, a říkám mu /Pavlíkovi/, tak co si dáš k snídani? A on mi kouká /očima těla/jakoby mně přes rameno a říká /třeba/: vajíčka se špekem. Tak si sedni ke stolu, připravím ti to, já na to. A chystám snídani a po chvíli se ho ptám: dáš si kávu nebo čaj?   A vyhovím tomu, co mne v mém nitru napadá, protože to je zpráva od něj. Má prostě chuť na to či ono! A pak donesu jídlo ke stolu a jíme spolu.

 Samozřejmě jím sám, ale hrajeme spolu takovou radostnou hru: tak co, Pavlíku, ptám se po prvním či druhém soustu: jak ti chutná snídaně? Chutná, viď! No bodejť by ti nechutnala, vždyť jsem ti ji připravil s láskou, říkám a nechám se své tělo fyzicky intenzívně zaradovat.

A tak se stále od časného rána pohybuji zaručeně ve vysoce pozitivních vibracích. A mé soustředění na povídání si s Pavlíkem bezpečně tlumí jakékoli negativní myšlenky, které by se ke mně chtěly dostat zvenčí. Například tak, že u snídaně čtu internet a nějaký politik nebo jiný idiot docela vážně prohlašuje, že Fiala je nejlepší premiér na celém širém světě. Tu myšlenku prostě k sobě nepouštím a tím pádem ani nemám hned poté chuť páchat sebevraždu.  

Prostě chráním své nitro před okolím tím, že se soustřeďuji na své nitro  /na Pavlíka/..

A při jídle v duchu rozebírám s Pavlíkem program, co budeme celý den dělat. A raduji se s ním, že to bude moc fajn. Možná vás překvapí, že reakce Pavlíka jako mého „já“ nebyla vždy vstřícná a někdy dával najevo i určitý odpor.

Povšimnu si pro vás ještě jednoho případu: když jsem před několika lety ještě vyrážel k večeru na vyjížďku na kole, už po ránu jsem ho na to připravoval. Pavlíku /říkám mu při snídani/ večer si uděláme ten desetikilometrový okruh tady na Blatech, co říkáš? Potřebujeme přece pohyb, ne? A to se obvykle dostavila očekávaná reakce, kdy jsem cítil, že Pavlíkovi se moc nechce a že by radši třeba něco studoval nebo psal na počítači. Je to celkem pochopitelné, v sedmdesáti už tělo pobolívá a mnohdy se člověku prostě hýbat nechce.  

Já jsem nikdy rozhodně nehrál a do dnešního dne v našem vztahu nehraji toho, kdo nařizuje a láme vůli toho druhého.

Obvykle jsem reagoval slovy: ale Pavlíku, když chceme mít zdravé tělo, musíme se hýbat, chlapče! To přece víš! No jo, ale když mne dnes bolí záda, asi jsem nějak hůř spal, tak nějak jsem vnímal jeho odpověď. A on třeba přitlačil: a ještě mne dnes bolí levé koleno. Nechme tu jízdu na zítra, prosím, sdělil mi můj vnitřní hlas. Co se dá dělat, Pavlíku, já na to. Ale mám pro tebe návrh! Hele, co kdybych tě, pokud dáš to jedno kolo, pozval do hospody na dvě plzničky? A hned jsem cítil z jeho strany zájem. Něco jako: jó, dvě plničky, to by šlo. Ale nezapomeň na to koleno, dost bolí! Tedy, Pavlíku, pokračuji: s tebou je to těžký, tě přesvědčit. A co bys řekl na to, kdybych ti tam k pivu přidal i bramborák /vím, že ho má rád!/ a třeba ještě jednu plzničku? A bylo to! Odpor byl zdolán, vyzvedli jsme pak večer už bez řečí kolo a jelo se.

Moji přátelé, nikomu nic nevnucuji. Ale dávám vám k dispozicí fungující kouzelnou formuli, kterak žít se svým malým „já“ ve vzájemné lásce a objetí. Jen je třeba být důsledný. Jistě byste taky nečekali, že vaše fyzická žena spokojí s tím, když si ji všimnete a promluvíte s ní jednou či dvakrát za týden.  

Celkově platí zásada: chvalte své „já“. Chvalte své tělo vždy, kdy je to možné! Kolikráte za den, týden nebo měsíc vás někdo z vašeho okolí pochválí? A kolikrát se můžete pochválit vy sami? Myslíte, že pochvala od někoho jiného je pro vás lepší? Proč? Je to minimálně na stejno. A vy se můžete pochválit mnohem častěji, kolikráte chcete.

A podobně je tomu i s tím, kdo a kolikráte vám na den, týden či měsíc udělá radost a třeba připraví příjemné překvapení. Vy to sami svému „já“ můžete udělat třeba desetkráte či vícekrát za den, pokud to uznáte za vhodné. A každá prožitá radost ve vás pozvedá vaše vnitřní vibrace a vrací vám nebo zlepšuje nejméně pro pár dalších chvil dobrou náladu.

Podstatné, je, že si opět vyladění svého vnitřního stavu řídíte vy sami. Nečekáte, až vám někdo tu náladu pozvedne a naopak, vy ji můžete pozvednou i každému kolem vás.

Ještě jeden aspekt při kontaktu svého „Já“ /tedy vás samotných/ s vaším malým „já“ je nutno brát v úvahu: je to strach či náznak deprese z něčeho, co k vám přece jen proniklo zvenčí. Pozor, vždy to zasáhne jen vaše ego, nikoli ducha, a vaše duše strach ega vnímá, ale ona /tedy vy/ ví, že to není její strach. Pak vy jako duch „Já“ se prostě spojíte s vaším „já“ a promluvíte si s ním, vysvětlíte mu, že se nemusí bát, že jste na to dva a ruku v ruce to přece zvládnete. Tím strach zeslabíte nebo ho svého ega a tedy i sebe ho zcela zbavíte.

Chcete příklad? Svého času jsem byl dlouho mimo domov a ve schránce jsem pak našel dopisy s hnědým pruhem. Ty novější vyhrožovaly správním řízení a vysokou pokutou na nezaplacení poplatku za moji Míšenku, knírače, kterého mi před časem přejelo auto. Promluvil jsem s Pavlíkem, ať se nebojí a že v tom není sám, že jsme na to dva. A že to určitě zvládnem i bez pokuty, a přišli jsme na úřad v klidu a on v dobré náladě, vysvětlili jsme situaci a zaplatili nakonec pouze dlužný poplatek, dokonce i běžnou pokutu mi paní odpustila. Kdybych tam ovšem přišel s vylekaným a provinile se tvářícím Pavlíkem, nepochybuji, že bychom to ve správním řízení vyfasovali naplno.  

Pro dnešek stačí. Příště si budeme ještě povídat, jak je výhodné mít své „já“ kdykoli v dobré náladě a jak se mnohem lépe řeší problémy v našem životě. Pokud tohle všechno vezmete za své a budete realizovat, hory problémů, které třeba máte, se vám budou podle Kristových slov řešit. Místo pohoří tak budete mít před sebou postupně pouze vrchovinu a pak i rovnou pláň.

Nezapírám, že tahle úzká cesta je náročná, ale kdo vytrvá, ten je za vodou.

Vraťme se dnes ještě k případu prvního láskyplného spojení vašeho mužského „Já“ v podobě ducha  vašeho ženského „já“ v podobě vašeho ega. Samozřejmě ještě zdaleka nejste na vodou, čeká vás ještě dlouhá cesta, ale nakročili jste správným směrem, na tu správnou Kristovu úzkou cestou do vlastního nitra a směřujete k žádoucímu cíli.

Nebojte se té práce, té cesty. Vám, kteří to vezmete vážně, pomohu, jako jsem pomohl už mnohým.  Pro dnešek se vraťme ke způsobu soužití muže/ducha/ a ženy /ega/ tak, jak ve vás probíhalo do chvíle vzájemného objetí a oboustranného přijetí sebe sama. Vzpomínáte si, jak to děvčátko sedělo někde smutně v koutě oné místnosti a ten muž uprostřed místnosti se o ni vůbec nestaral? Oba jste byli dvěmí bytostmi v jediné duši, tedy ve vás samotných. Tak vypadala situace uvnitř vás po dlouhá léta, pokud jste nikdy pořádně vědomě nežili svůj vnitřní život a žili jste životem vnějším se všemi jeho krásami a strastmi, ale i problémy a průsery. .

Abychom si to mohli lépe představit, udělejme tedy do jedné z oněch dvou delších zdí toho obyváku, kde jsou spolu ti dva ve vás a všimněme si dějů, které probíhaly ve vás chaoticky, ale často i opakovaně směrem k vnějším světu. Takže platí, že skrze okno k vám přichází děje a vjemy zvenčí, tedy děje z okolního vnějšího světa do vašeho světa vnitřního. Pokud se ve vnějším světě neděje nic, co by vás jako člověka nebo jako duši fyzicky či psychicky ohrožovalo, získává ve vaší duši převahu vaše mužské „Já“, které přichází shora a má klid, pohodu a pozitivní emoce rádo nade vše. Čili obrazně řečeno, pokud venku svítí slunce, zpívají ptáci, voní kytky  a je klid a pohoda, muž-duch se opírá parapet a užívá si toho, nač byl zvyklý ve své domovině tam nahoře. To jsou chvíle, kdy vy osobně máte skvělou náladu, je vám fajn a nejraději byste objímali celý svět.

A děvčátko tiše dřepí v koutě a je hodně smutné a nešťastné. Ale stačí maličkost, mráček na obzoru, nenadálá neradostná událost, něco, co ve vás probouzí nelad, strach, úzkost či depresi a situace se rychle mění. Představme si například, že se venku zatáhne těžkými mračny, slunce přestává svítit hřmí, objevují se blesky a začíná bouře. Co se děje v této situaci ve vašem vnitřním světě, aniž o tom máte tušení? Duch rychle odchází od okna /tohle on nemá rád!/ a skryje se za paraván, aby to běsnění venku neviděl. Ale než definitivně zaleze, poručí děvčeti, ať si ten problém za oknem vyřeší samo, je to přece jeho svět. A to malé děvčátko, možná tří, možná pětileté, stojí u toho otevřeného okna, děsí se tlučení okenic, hřmění, blesků a zmocňují se ho negativní emoce strachu, úzkosti a depresí. A vy člověk-duše, která jste ještě před chvíli prožívala klid a mír, jste náhle díky těmto prostým dějům v sobě vtažena do zmaru a neladu.

Pak se to uklidní, opět svítí slunce, pak opět bouří a vy psychicky lítáte z emocí pozitivních do emocí negativních jako „jojo“. A netušíte, že jste to jedině a jen vy, kteří máte kvalitu svého života v prožívání pozitivity v rukou tím, že svou ženu-ego naplníte svojí láskou a ona se bude postupně stále méně a méně bouřek ve vnějším světě bát!

Už aspoň vy, těch pár, co jste se do těchto řádek začetli, chápete, jak je to jednoduché být šťastný a v pohodě? A že to nezávisí na dění v okolním světě, jako na tom, jak vy sami zvládáte své nitro, ty dva v sobě?

 

Jděte úzkou stezkou do vlastního nitra a řiďte si tak svůj život sami!

Dnes budeme pokračovat tam, kde jsme posledně skončili. Tedy ve chvíli, kdy jste objevili své druhé „já“ a měli jste možnost poznat, co to znamená přijmout s láskou. Tedy praktické naplnění toho výroku o těch dvou v jednom domě podle Krista, vzpomínáte? Ale už posledně jsem vám naznačil, že řešit lásku k sobě pravidelným ponořováním se do svého nitra svým vnitřním zrakem je z hlediska všedního dne trochu kontraproduktivní. Váš partner je totiž velmi blízko vašemu fyzickému tělu a přirozeně chce, aby byl milován se vším všudy /tedy i se svým tělem/ a pokud možno dvacet čtyři hodin denně. Něco podobného, jako když žena ve vnějším světě se rozhodně nespokojí s mužovou pozorností jen v posteli, žádá si jeho přítomnost, pozornost a lásku pokud možno pořád v průběhu dne.

Proto je třeba onu vzájemnou vnitřní lásku dostat do dění běžného všedního dne. Uvedu vám dva příklady, jak je možno milovat nebo nemilovat své druhé „já“. Opět se na naše „já“ soustředíme pro větší názornost jako na pejska. Představte si situaci, kdy já  sedím u televize doma a můj pejsek je vedle mne. Sedí na zemi a kouká se na televizi se mnou. Je to logické, jsme přece pořád spolu, prakticky od narození.

Jako první si vezměme variantu, že já ještě ani netuším, že je se mnou a vůbec si jeho přítomnosti jako samostatné bytosti nevšímám ani si ji nijak neuvědomuji. Že prostě jsem jedním z těch asi osmi miliard lidí žijících na této zemi. Takže když zjistím, že jsem daný díl seriálu v televizi už viděl, řeknu si: kašlu na to, zhasím to, půjdu ven a trochu se ohřeju na sluníčku a jestli už budou jahody, nějaké si natrhám a sním. A vstanu, zhasím televizi a chystám se jít ven. Ale ouha, on ten pejsek je pánem mého těla a bez něj jít samozřejmě nemůžu. Takže prostě tak jako jsem to dělával léta před tím, popadnu vodítko, beze slova ho připnu ho pejskovi na obojek a trhnu s ním, aby šel se mnou. On je, jak jsem vám vždy říkal, trochu méně bystrý a pomalejší. On si právě třeba říkal, proč ta televize nehraje, a najednou onen škub, takže se poleká, cože se to po něm vlastně chce? Ani slůvko upozornění, ani gesto vůči němu, prostě nic.  A tak se postaví na zadní a zašprajcuje nohama, až konečně pochopí, že chcete, aby šel s vámi. A pak smutně ťape za vámi na to provaze.

 Vezměme si druhou variantu. Já už jsem s pejskem kamarád a komunikujeme spolu. Ve chvíli, kdy vidím, že už jsem ten díl seriálu viděl, se otočím k pejskovi a říkám mu: hele, bráško, že my už to viděli? Nezdá se ti? Ne? Ale já vím, že ano a ty mi určitě věříš, že jo! Hele, co kdybychom zhasli televizi a šli ven? Je tam hezky, já se budu trochu opalovat, ty si vyhřeješ kožíšek, a kamaráde, jestli tam už budou jahody, natrhám ti ty nejlepší a ty si spapáš! Tak pojď, jdeme! Zvednu se a zhasím televizi. A pozor, potřebuji vodítko a používat na svém pejskovi Pavlíkovi nějaké násilí? Ne, protože on mi přirozeně rozumí a už stojí u dveří a mlátí radostí ocasem do futer.

Který případ si vy a ten pejsek prožijete spolu lépe? Ten první nebo ten druhý? A kdy je ve vaší součtové duši radost z toho, že jdete spolu na zahradu? Prostě tak nepatrný rozdíl v chování sám k sobě a tak hluboký rozdíl mezi mrzutostí a negativitou a radostí a pozitivitou  uvnitř vaší vlastní psychiky! A záleží to jen a jen na vás! Prostě ši řídíte svůj život, jeho kvalitu v danou chvíli, vy sami!

Takže, přátelé, se svým druhým „já“ je třeba si povídat v průběhu všedního dne, jakoby chodilo vždy vedle vás! Povídat si, dělat mu radost a pochválit ho. Proč mnohdy čekáte zachmuřeně, až vás někdo pochválí, udělá vám radost, když si můžete posloužit sami sobě?

Protože, přátelé, věřte nevěřte, veškeré strachy, úzkosti, deprese, těžší i lehčí druhy negativity, které jako duše /člověk/ kdykoli prožíváte, má ve vás právě ona ženská část, vaše „já“, vaše ego! Chcete-li tyto stavy zmírnit respektive se jich rovnou zbavit, věnujte pochvalu či radost svému pejskovi, zapomene na ně a bude s vámi prožívat pohodu a radost, která je vašemu „Já“ přirozeností.  

Dám vám k dispozici příběh, jakýsi rituál, který provádím už více než pětadvacet let. Někteří z vás jistě pochopí, oč tu jde a pokusí se nainstalovat kreativně tyto prvky do svých životů. Na ty, kteří to nedokážou nebo odmítají, prostě s láskou seru.

Ráno, když se probudím /můj duch se vrátí do těla a potká se po nočním odloučení s Pavlíkem/, mám ve zvyku se s ním pozdravit. A zeptat se ho, jak se vyspal. Nahlas, přímou řečí, jako by ležel vedle mne: a protože obvykle cítím, jak se mu /tělu/ opět zavírají oči, ptám se ho, zda si chce ještě zdřímnout. Cítím, jak se mu zavírají oči, tak posunu o něco budík a oba ještě na chvíli usneme. Jako věkově na úrovni si to prostě můžeme dovolit. Když zazvoní budík podruhé a já se ho zeptám: tak co, Pavlíku, vstáváme? A zaposlouchám se citem do sebe: už chce vstávat, nebo ještě poležet? Když cítím, že ano, nedělám mu násilí a ležíme dále. Když však musím něco nutně hned po ránu udělat, řeknu mu to a domluvíme se spolu o tom, že je třeba stávat. Domluvíme se spolu! A vstáváme a jdeme do koupelny.

Opláchnu Pavlíka v teplé vodě a pak je na řadě studená. Úplně cítím, jak dělá „brr, to snad ne!“. Ale nedám jinak, přesvědčuji ho, že je to zdravé a že tu aspoň budeme spolu déle na tom světě. Pak se utírám a jdu k zrcadlu.

Kouknu se do zrcadla na něj /před zrcadlem stojím „Já“, v zrcadle je obraz mého těla, tedy „on“/. Ukážu na něj prstem a říkám mu /Pavlíkovi/ : kdy jsem ti naposledy říkal., že jsi krásný kluk? On se dívá na mne, já na něj a já se usměju, on samozřejmě v zrcadle též a říkám mu: hele, kdy jsem ti naposledy říkal, že jsi krásný kluk? Včera,  že? A dnes ti to říkám zase, jsi krásný kluk a kdyby ti někdo říkal něco jiného tak ho pošli do prdele. Máš z toho radost? Já velikou! A skutečně se při těchto slovech intenzívně raduji na fyzickém těle /to se vlastně raduje on/. Jsem přece krásný kluk, věřím tomu a každý kolem ať si říká, co chce!

Proč myslíte, že si tento ranní rituál dělám? Vzpomeňte si na vlastní rána, kdy nastavení vašeho nitra je mnohdy jen velmi málo pozitivní a spíše negativní, kdy uvažujete o tom, co vám za potíže a nesmysly tento den zase přinese. Má rána jsou díky kontaktu s Pavlíkem naprosto jiná. Já ho slovně radostně potěším a on skrze jím ovládané tělo odpovídá city radosti. Takže do velmi krátké doby po probuzení se my dva spolu dostaneme na vrchol sinusoidy pozitivního vnímání sebe i světa kolem a jsme spolu šťastni. A teď mi řekněte: může mi třeba i v mých sedmdesáti plus /i když si dobře pamatuji, že jsem býval dříve skutečným idolem ženských srdcí/ zabránit v tom, abych si řekl, že jsem krásný kluk? A může mi někdo zabránit v tom, abych se radoval z toho, že tomu tak je?

Nemůže, viďte! Takže takto já sám pro sebe naplňuji poučku mnohých esoteriků, kteří vám radí: řiďte si svůj život sami! A to až příliš často, aniž by vám sami řekli, jak to uskutečnit! A já si ho skutečně řídím!      

Protože pak se obleču a jdu do kuchyně. Tam otevřu ledničku, a říkám mu /Pavlíkovi/, tak co si dáš k snídani? A on mi kouká /očima těla/jakoby přes rameno a říká /třeba/: vajíčka se špekem. Tak si sedni ke stolu, připravím ti to, já na to. A chystám snídani a po chvíli se ho ptám: dáš si kávu nebo čaj?   A vyhovím tomu, co mne v mém nitru napadá, protože to je zpráva od něj. Má prostě chuť na to či ono! A pak donesu jídlo ke stolu a jíme spolu.

 Samozřejmě jím sám, ale hrajeme spolu takovou radostnou hru: tak co, Pavlíku, ptám se po prvním či druhém soustu: jak ti chutná snídaně? Chutná, viď! No bodejť by ti nechutnala, vždyť jsem ti ji připravil s láskou, říkám a nechám se své tělo fyzicky intenzívně zaradovat.

A tak se stále od časného rána pohybuji zaručeně ve vysoce pozitivních vibracích. A mé soustředění na povídání si s Pavlíkem bezpečně tlumí jakékoli negativní myšlenky, které by se ke mně chtěly dostat zvenčí. Například tak, že u snídaně čtu internet a nějaký politik nebo jiný idiot docela vážně prohlašuje, že Fiala je nejlepší premiér na celém širém světě. Tu myšlenku prostě k sobě nepouštím a tím ani nemám hned poté chuť spáchat sebevraždu.  

Prostě chráním své nitro před okolím tím, že se soustřeďuji na své nitro  /na Pavlíka/..

A při jídle v duchu rozebírám s Pavlíkem program, co budeme celý den dělat. A raduji se s ním, že to bude moc fajn. Možná vás překvapí, že reakce Pavlíka jako mého „já“ nebyla vždy vstřícná a někdy dával najevo i určitý odpor. Povšimnu si pro vás ještě jednoho případu: když jsem před několika lety ještě vyrážel k večeru na vyjížďku na kole, už po ránu jsem ho na to připravoval. Pavlíku /říkám mu při snídani/ večer si uděláme ten desetikilometrový okruh tady na Blatech, co říkáš? Potřebujeme přece pohyb, ne? A to se obvykle dostavila očekávaná reakce, kdy jsem cítil, že Pavlíkovi se moc nechce a že by radši třeba něco studoval nebo psal na počítači. Je to celkem pochopitelné, v sedmdesáti už tělo pobolívá a mnohdy se člověku prostě hýbat nechce.  

Já jsem nikdy rozhodně nehrál a do dnešního dne v našem vztahu nehraji toho, kdo nařizuje a láme vůli toho druhého.

Obvykle jsem reagoval slovy: ale Pavlíku, když chceme mít zdravé tělo, musíme se hýbat, chlapče! To přece víš! No jo, ale když mne dnes bolí záda, asi jsem nějak hůř spal, tak nějak jsem vnímal jeho odpověď. A on přitlačil: a ještě mne dnes bolí levé koleno. Nechme tu jízdu na zítra, prosím, sdělil mi můj vnitřní hlas. Co se dá dělat, Pavlíku, já na to. Ale mám pro tebe návrh! Hele, co kdybych tě, pokud dáš to jedno kolo, pozval do hospody na dvě plzničky? A hned jsem cítil z jeho strany zájem. Něco jako: jó, dvě plničky, to by šlo. Ale nezapomeň na to koleno, dost bolí! Tedy, Pavlíku, pokračuji: s tebou je to těžký, tě přesvědčit. A co bys řekl na to, kdybych ti tam k pivu přidal i bramborák /vím, že ho má rád!/ a třeba ještě jednu plzničku? A bylo to! Odpor byl zdolán, vyzvedli jsme pak večer už bez řečí kolo a jelo se.

Moji přátelé, nikomu nic nevnucuji. Ale dávám vám k dispozicí fungující kouzelnou formuli, kterak žít se svým malým „já“ ve vzájemné lásce a objetí. Jen je třeba být důsledný. Jistě byste taky nečekali, že vše fyzická žena spokojí s tím, když si ji všimnete a promluvíte s ní jednou či dvakrát za týden.  

Celkově platí zásada: chvalte své „já“. Chvalte své tělo vždy, kdy je to možné! Kolikráte za den, týden nebo měsíc vás někdo z vašeho okolí pochválí? A kolikrát se můžete pochválit vy sama? Myslíte, že pochvala od někoho jiného je pro vás lepší? Proč? Je to minimálně na stejno. A vy se můžete pochválit mnohem častěji, kolikráte chcete.

A podobně je tomu i s tím, kdo a kolikráte vám na den, týden či měsíc udělá radost a třeba připraví příjemné překvapení. Vy to sama svému „já“ můžete udělat třeba desetkráte či vícekrát za den, pokud to uznáte za vhodné. A každá prožitá radost ve vás pozvedá vaše vnitřní vibrace a vrací vám nebo zlepšuje nejméně pro pár dalších chvil dobrou náladu.

Podstatné, je, že si opět vyladění svého vnitřního stavu řídíte vy sami. Nečekáte, až vám někdo tu náladu pozvedne a naopak, vy ji můžete pozvednou i každému kolem vás.

Ještě jeden aspekt při kontaktu svého „Já“ /tedy vás samotných/ s vaším malým já je nutno bráít v úvahu: je to strach či deprese  něčeho, co k vám proniklo zvenčí. Vždy to zasáhne vaše ego, nikoli ducha, a vaše duše strach ega vnímá, ale to není její strach. Pak vy jako duch /Já/ se prostě spojíte s vaším Já a promluvíte si s ním a strach zcela zeslabíte nebo svého ega a tedy sebe ho zcela zbavíte. Chcete příklad? Svého času jsem byl dlouho mimo domov a ve schránce jsem pak našel dopisy s hnědým pruhem. Ty novější vyhrožovaly správním řízení a vysokou pokutou na nezaplacení poplatku za moji Míšenku, knírače, kterého mi před časem přejelo auto.

Promluvil jsem s Pavlíkem, ať se nebojí a že v tom není sám, že jsme na to dva. A že to určitě zvládnem i bez pokuty, a přišli jsme na úřad v klidu a on v dobré náladě, vysvětlili jsem situaci, zaplatili pouze dlužný poplatek, dokonce i běžnou pokutu mi paní odpustila. Kdybych och tam přišel s vylekaným a provinile se tvářícím Pavlíkem, nepochybuji, že bychom to ve správním řízení vyfasovali naplno.   

Pro dnešek stačí. Příště si budeme ještě povídat, jak je výhodné mít své „já“ kdykoli v dobré náladě a jak se mnohem lépe řeší problémy v našem životě. Pokud tohle všechno vezmete za své a budete realizovat, hory problémů, které třeba máte, se vám budou podle Kristových slov řešit. Místo pohoří tak budete mít vrchovinu a pak i rovnou pláň.

Nezapírám, že tahle úzká cesta je náročná, ale kdo vytrvá, ten je za vodou.

 

Chcete poznat Kristovu bezpodmínečnou lásku, o které pravděpodobně dosud toho moc nevíte? Tak čtěte!

Prožili jste si poprvé nebo snad již opakovaně svá setkání s vaším pejskem ve vnitřní kuchyni? Vám, kteří jste případně nepochopili, oč jde, dám k dispozici diskusní příspěvek paní Emilie, který mi v reakci na tento článek poslala. Zde je:

 Dobrý den, tak i když jsem si po delší době znovu vyzkoušela rituál, tak jsem plakala u toho svého pejska, akorát s tím rozdílem že ta krásná slova, „mám tě ráda“ jsem vyslovila něžně a s láskou mnohem lépe než poprvé, kdy to znělo pěkně tvrdě a bez citu. Děkuji. Jak se pěkně vyjevila i pravda, že si občas na něj neudělám tolik času, jak by si zasloužil, tak to hned napravím. Už si vůbec neumím představit, že by tady se mnou nebyl. Ještě jednou děkuji a ať i další naleznou svého věrného parťáka. S pozdravem Já a Emilka.

Pokud máte pochybnosti o tom, co jste si vlastně s pejskem ve vnitřní kuchyni prožili, klidně mi napište nebo zavolejte, rád to s vámi proberu případně vám to vysvětlím.

Nyní se už tím dále nebudeme zdržovat a ve vašem počítači nebo mobilu vám dnes přistane něco, co jsem ještě nikdy nikde takhle nezveřejnil. My si totiž dnes představíme rituál, po jehož „prožití“ si definitivně uvědomíte, jak mít rád či ráda sama sebe. A uděláte-li to pořádně, nastavíte své nitro na trvalé pozitivní vyladění své psychiky, zlepšíte svůj každodenní život a současně získáte přístup k tajemství, jak /řečeno Kristovými slovy/ „pohnout horou“ svých vlastních dříve neuvědomělých vnitřních problémů v podobě strachů, depresívních stavů a bloků získaných v mládí a v průběhu svého života.

Tak pojďme na to. Opět se podíváme do onoho vnitřního domu obývaného tchyní alias matkou oné mladé ženy, a těch dvou mladých bytostí s ní spolubydlících v našem domečku /a tedy v našem vlastním těle/.

Tentokráte necháme kuchyni stranou a půjdeme do obyváku. Pro jednoduchost je ten obývák prázdný, bez nábytku, možná proto, že se je vyklizen kvůli malování. Ale hlavně proto je prázdný, aby nic nepřekáželo vašemu vnitřnímu zraku v tom, co tam uvidí.

Namalujte si opět na papír obdélník nastojato zhruba o rozměrech 15x 25 centimetrů. Ten pro vás bude představovat půdorys onoho obýváku. Do levého spodního rohu obdélníku si namalujte křížek. A vy jako duše se svým vnitřním zrakem se prosím postavte do rohu oné místnosti v místě odpovídajícím tomu křížku a pohlédněte do oné prázdné místnosti. Je dobře osvětlena, protože ve zdech za sklem jsou rozsvíceny zářivky.

Dobře si prázdnou místnost prohlédněte. A nyní na chvíli přerušte pohled do místnosti a po chviličce ho znovu obnovte. A představte si, že uprostřed místnosti stojí váš duch. Samozřejmě dospělák, možná ho uvidíte jako muže /protože ve skutečnosti on mužem je/,  možná /zejména vy ženy/ jako ženu, podobnou vám samotné. Někdy, při vaší nezkušenosti v práci s vnitřním zrakem, uvidíte jen obrys postavy. Berte všechny varianty, všechny jsou správné.

Ona dospělácká bytost ve středu oné místnosti nehybně stojí a někam se kouká. Nechte ji být. A nyní vy jako ona duše stojící v rohu místnosti znovu prohledejte očima místnost a najděte tam někde děvčátko nebo chlapečka. Mělo by to být přirozeně děvčátko, ale obojí je správné a vy prostě /zejména muži/ přijměte, co vám vnitřní zrak přináší. Je to vlastně ona bytost, kterou v kuchyni představoval ten pejsek ležící pod stolem.

Nyní už tedy je to člověčí bytost. Dobře se dívejte, musí tam být. Pokud ji zatím nevidíte, vystupte z kouta a projděte místností. Mnohdy se ona bytost schovává v opačném koutě za postavou onoho ducha stojící ve středu místnosti.

Velmi pravděpodobně uvidíte ještě dítě, nevím, možná dvouleté, možná ještě mladší, možná o něco starší. Je to přísně individuální podle skutečné vyspělosti člověka a jeho momentální připravenosti na přijetí lásky k sobě.

Odhadněte pro sebe věk onoho dítěte a tečkou si zaznačte přesnou pozici onoho dítěte na plánku. A všimněte si, co dělá a jak se asi cítí. Možná sedí, možná stojí, je veselé a hraje si, je smuté a kouká před sebe do podlahy? Nebo se kouká na onoho ducha? A kam se kouká ten duch? Na vás jako duši, na to dítě nebo prostě někam do blba, kde vrány serou?

Pozn.: uvědomte si, že to dítě je živeno pouze vaší láskou a pozorností. Čím je tedy menší a smutnější, tím prožívá hůře veliký deficit vaší lásky a pozornosti. A možná už ani nedoufá, že by se jí lásky a pozornosti od vás jako ducha mohlo ještě dostat! A čím je od onoho ducha dále, případně zalezlé zcela v koutě, tím je na tom s vaší láskou a pozorností hůř.

Prostě věřte tomu, co vidíte. Je to dar andělů, to vidění, od andělů, kteří vám chtějí pomoci. Uvědomte si při pohledu do svého nitra, že pokud je to dítě smutné, daleko od onoho ducha a ten případně čumí tam, kde vrány serou /tedy do hmotného světa/, jaká je to asi láska mezi těmi dvěma? Žádná, nulová, nepatrná, zanedbatelná?

Chcete to změnit? Chcete přijmout onu maličkou bytost ve svém nitru za svou a chcete dosáhnout jejího láskyplného sepětí se svým duchem a tedy i jejich partnerského rovnovážného vztahu v rámci své duše? Uvědomte si, jak je asi duši /oné tchyni a tedy vám/, když uvnitř duše, domečku/ vládne neláska a tíseň? A jak jí /a teda vám/ bude, když se dostaví vnitřní láska, klid a mír, která se stane základem pro váš nový život?

Opravdu to chcete změnit? Udělejte tedy to, k čemu vás povedu. V řadě prvé vraťme do toho správného kouta onu duši /tchyni/ a ta nebude do dalších dějů příliš zasahovat. A teď vystupte z té duše svým vnitřním zrakem a vstupte jím do onoho dospěláka uprostřed, tedy ducha. Takže uvidíte vše v místnosti z perspektivy toho, kdo stojí uprostřed místnosti.

Pokud jste zaznamenala před oním přechodem, že onen dospělák čuměl tam, kde vrány serou, tak nyní ho vy svojí vůlí donuťte, aby se otočil čelem k onomu dítěti a uvědomil si prostřednictvím vás jeho přítomnost. Určitě se vám to podaří, protože teď vy jste on! A nyní on /a tedy vy, protože vše další se bude odehrávat tak, že budete konat a cítit jako on/ natáhněte ruce dlaněmi vzhůru směrem k dítěti, jako byste chtěli k němu jít a obejmou ho. Ale zatím zůstaňte na místě. Dobře si všimněte, zda a jak na to vaše dítě reaguje a uložte si to do paměti.

Současně za předpokladu, že fyzicky sedíte na židli, si položte fyzické ruce dlaněmi vzhůru na kolena. A teď si jako ona přítomná duše promluvte s oním dítětem. Řekněte mu svými slovy asi toto.

Jiřinko /vždy použijte zdrobnělinu svého vlastního jména/, kdo to stojí uprostřed místnosti? Poznáváš ho? Ano je to ten tvůj parťák, co s tebou bydlí v domečku a co si tě zatím všímal velmi málo nebo vůbec, ale podívej se, něco se hodně změnilo! Otočil se a kouká se na tebe a dokonce natahuje ruce směrem k tobě. A já ti mohu prozradit, že tě chce jít obejmout. A to je moc fajn, viď? To tu ještě nebylo!

A pokračujte v promluvě s tím dítětem:

Ale než mu to dovolím, prosím tě o jednu maličkost. Odpusť mu prosím, že to dělá až teď. On totiž nevěděl, že jste v tom těle dva. A pochopil to až po mém výkladu, ale důležité je, že to udělal. Víš, on za to tak docela nemůže. Nikdo mu nikdy neřekl, že jste dva. Ani maminka, ani tatínek, nedozvěděl se to ani ve škole, v knihách či televizi. Tak mu to prosím odpusť. A duše se na okamžik odmlčí a pak ještě řekne: a teď běžte k sobě a obejměte se!

A vy se s těma nataženým rukama vydejte ve svém vnitřní světě k tomu dítěti. Nepočítejte příliš s tím, že vám přiběhne naproti, ono vám ještě nevěří. A když k ní přijdete, vezměte ji do náruče a obejměte ji. Samozřejmě s  prožíváním lásky a krásných citů, kterých jste v danou chvíli schopna. Ona vás jistě obejme taky. A současně s oním objetím ve vnitřním světě zvedněte i své fyzické ruce, a položte pravou dlaň na levou paži, pravou dlaň na levou paži a své fyzické ruce přitiskněte k tělu. Objímáte se tak na dvou rovinách svého bytí a to je dokonalé.

Pak šeptejte svému dítěti v náručí skvělá slůvka o tom, jak ho máte ráda, jak ho milujete a jak ode dneška chcete s ním být už jen a jen spolu. Pokud vám milování ještě nejde, slibte mu, že se to naučíte, že se to chcete naučit.

Poté se dítěti omluvte za to, že jste si ho dosud nevšímala či nevšímal. Asi tak podobně, jak jsem to popsal výše. A dejte do toho cit a touhu to vše napravit.

A pak mu řekněte tyto věty:

A teď když jsme se,Jiřinko, tak šťastně potkaly a objaly a je nám spolu fajn /je vám skutečně fajn?/, tak ti slibuji, že od teď už tě nikdy nenechám samotnou. Od teď už budeme pořád na vědomé rovině spolu. Budeme si spolu povídat, budeme se spolu radit, co budeme dělat, a budeme taky vše spolu dělat a prožívat.   

A ještě chvíli setrvejte ve v onom objetí a pak z něj vyjděte. A poctivě si odpovězte, zda vám bylo lépe, fajn, možná jste plakala dojetím? A co to ve vás zanechalo?

To by bylo pro dnešek všechno. Je samozřejmé, že nemůžete třeba několikrát v běžném životě obejmout to dítě, hladit ho a mile s ním promlouvat. Ten cit lásky, který jste si prožila, je třeba dostat do průběhu všedního dne, být s Jiřinkou ve stálém kontaktu a ony chvíle vnitřní lásky prožívat co nejčastěji bez stálého ponořování se do vlastního vnitřního světa.

Myslíte, že to nepůjde? Ale ano! A o tom, jak se to dělá, si něco řekneme příště.

 

Klíčový rituál k prožití si situace s láskou k sobě samé ve vás osobně.

Dnes už půjdeme k věci. Vysvětlíme si, co to vlastně znamená mít rád sám sebe či samu. A k tomu se odrazme od Kristových slov o tom, že máme mít rádi své bližní jako sebe sama. Protože právě v tomto jeho výroku je vložena na pojem mít rád sám sebe váha nejvyšší. Tento výrok si totiž taky můžeme obrátit v tom smyslu, že kdo nemá rád sám sebe, neumí a ani nedokáže mít rád Kristovou bezpodmínečnou láskou ty kolem sebe, a to ani své nejbližší, rodiče, partnera a své děti.

Bez lásky k sobě zůstává vaše láska ke komukoli jinému jen láskou lidsky  podmínečnou. To je přesně ten typ lásky nikoli ducha, ale ega, láska, která v jistých intervalech v závislosti na tom, jak „milovaná“ bytost vyhovuje či nevyhovuje vašim představám o tom, jaká by měla být či nebýt, překmitává od zdánlivě hluboké lásky „tzv. k sežrání“ v odpor a nelásku a vede k hádkám a konfliktům. Kde pak máte onu „bezpodmínečnost“, kdy byste danou bytost měla milovat, ať je jakákoliv?

Ale o tom podrobněji jindy.

Myslím, že v tuto chvíli po přečtení předchozích textů je vám již jasnější, kdo ve vás je ten „sám“ a kdo je ten „sebe“. Ano, je to ženská energie „jin“ a mužská energie „jang“ podle východních náboženství, jinak tedy vaše ego a váš duch. Pokud jste už tedy tu zásadní změnu myšlení o sobě a změnu nazírání na tenhle svět akceptovali alespoň částečně, můžete dnes spolu se mnou pokračovat v náhledu do vlastního nitra ještě hlouběji.

Tím, kdo se ve vás označuje jako „sám“ a kdo by měl mít rád rovněž ve vás toho „sebe“, je vaše mužská energetická část, váš duch. A tím „sebe“, který má být milován, je pak ženská energetická část vás samotných, rovněž samostatná bytost ve vás, vaše ego. Logické, viďte?

Ptáte se, jak tyto dvě bytosti v nás rozeznat v té změti kostí svalů a šlach a vnitřních orgánů? Jen velmi obtížně a až po delším výcviku. Tyto dvě bytosti totiž nemají nic společného s tělem jako takovým. Jsou to dvě části vaší duše, tedy vás samotného, kterým tady na planetě Zemi ve své uniformě lidského těla jste. 

Abych vám ten ponor do vlastní duše při pátrání po tom, kdo je kdo a kdo koho má či nemá rád pokud možno usnadnil, mám zde návod na ponoření se do hloubi vaší duše pomocí jednoho zajímavého experimentu. Podotýkám ovšem, že předpokladem úspěchu zde je fakt, že máte již do jisté míry vyvinut fenomén vnitřního zření, ať mentálního nebo pocitového. Což do značné míry znamená, že jste své předchozí životy nepromarnili a dosáhli jste jistých duchovních výšin.

Podrobně vám popíši návod, jak postupovat. Prosím, to, co budete vnímat, je do pouze rituál, poměrně přesně,ale zjednodušeně zachycující realitu, kterou byste v její pravé podobě zatím nebyli schopni zachytit. Věřte prosím tomu, co vnitřním zrakem vidíte nebo prostě cítíte, je to pro vás podstatné!  

Nyní si představte svým vnitřním viděním nebo cítěním své tělo jako dům, ve kterém bydlí vaše duše a spolu s ní v tom domečku žijí ještě dva mladí lidé, dvě samostatné bytosti, a to jedno ženského /ego/ a druhé mužského pohlaví /duch/.

Pro tento případ soustřeďme na kuchyni v tom domě. Pro lepší představivost si nakreslete obdélník rozměrově tak 25 na 15 cm, s delším rozměrem na výšku. To pro vás představuje půdorys oné kuchyňské místnosti. V kratší stěně na obrázku blíže k vám si uprostřed ve vzdálenosti po asi půl centimetru na obě strany od svislé osy nakreslete dva body, to bude pro vás okno ve zdi vedoucí do zahrady. Pro větší názornost i můžete směrem ven nakreslit i dvě krátké šikmé čárky, které budou představovat okenice.

Již jsme si řekli, že naše tělo, náš dům, obývá duše /tchyně, dejme tomu matka oné ženy/a mladá žena a mladý muž. Tak nyní si představte, že onen mladý muž stojí v oné kuchyni u okna a dívá se směrem ven do zahrady. Nebude pro vás žádný problém ani to, když svým vnitřním zrakem vstoupíte do pohledu onoho muže a díváte se vlastně ven do té zahrady vy osobně. A představte si, že tak dva tři metry od okna roste nádherný keř šeříku a všimněte si, jakou má barvu.

Pokud jste se úspěšně dostali až sem, další postup vám už půjde také dobře. Nyní si dokončíme popis situace ve vaší vnitřní kuchyni za zády onoho mladého muže. U krátké zdi nahoře je kuchyňská linka. Stačí si ji vyznačit na náčrtu jednoduchou vlnovkou, později si ji představíte, je to klasika. U levé zdi bráno od okna stojí příborník, nakreslete si ho jako úzký delší obdélník. U pravé zdi je pak pohovka, zaznačte jako kratší úzký obdélník. Uprostřed kuchyně je stůl, zaznačte jako přiměřeně velký čtverec.

A pod oním stolem leží a odpočívá pejsek. Zadeček má pod stolem, přední část těla vysunutu z pod stolu směrem k oknu, hlavu položenu na packách a tudíž kouká na záda onoho muže. Ptáte se, proč právě pejsek? Již dříve jsem se zmínil, že pro naši potřebu můžeme po dobu vývoje v hmotných a jemnohmotných světech kdykoli zaměnit postavu ženy a zvířete, v tom případě pejska. A tady je to pro to, co si chceme prožít a poznat, velmi důležité.

Půjdeme dále. Pamatujte prosím, že nyní budete po celou dobu rituálu již spojeni svým vnitřním zřením s oním mladým mužem. Jak už jsem vám sdělil, mladý muž ve vás velmi pravděpodobně svoji mladou ženu /pejska/ nemá rád a tak celé dny kouká do hmotného světa za oknem a ani ho nenapadne se podívat zpět do vlastního nitra, do té vlastní vnitřní kuchyně.

No a teď si představte, jak onen mladý muž kouká ven a slyší za sebou otevírat dveře do té kuchyně. Neotáčí se, pořád kouká na ten šeřík, ale vnímá, že k němu zezadu přistupuje ona tchyně, matka jeho ženy, a pokládá mu ruku na rameno. A slyší, jak ona říká /rozčileně/: to už se nedá vydržet… proč ty si té své ženy /pejska/ nevážíš, proč ji vlastně nemáš rád?.. vždyť ona se stará o tělo, které je domovem vás obou, dělá všechny domácí práce, maká jak brok, zatímco ty se flákáš a čučíš ven z okna… a za ta léta, co takhle spolu žijete, ses ji ještě nikdy nepokusil oslovit, pohladit, říct jí, jak si jí vážíš a že ji máš rád… je nešťastná, po těch letech už moc nešťastná, a já s ní… udělej s tím prosím konečně něco, rozpláče se ona tchyně /duše/ a odchází dveřmi opět ven.

A vy v pozici onoho mladého muže se ještě chvíli koukejte na ten šeřík a říkejte si pro sebe: co když má ta tchyně pravdu? Proč já vlastně jsem se nikdy na tu ženu, toho pejska, v kuchyni pořádně nepodíval a nedal mu aspoň trochu poděkování a lásky? Měl bych to zkusit.

Prostě v sobě hledejte odhodlání se otočit a dovnitř podívat. Podle mých zkušeností to není tak jednoduché a mnozí s tím mívají problémy. Ale překonejte případný odpor, nechuť či jiný druh zábrany a otočte se ve svém vnitřním vidění od okna dovnitř kuchyně.

Nejdříve se dívejte svým vnitřním zrakem ponořeným do těla onoho mladého muže kolem sebe vodorovně, ve výši jeho očí. Povšimněte si oné kuchyňské linky, příborníku i pohovky. Pokud si budete skutečně přát to udělat, podaří se vám to. Pak se podívejte na desku onoho stolu uprostřed a sjeďte pak svým vnitřním zrakem pod stůl. A uvidíte tam ležet a odpočívat pejska.

Nenechte se vyvést z míry tím, že vám bude třeba věrně připomínat vašeho věrného čtyřnohého přítele, kterého máte nebo jste dříve měli doma. To je obvyklé. Ale není to on, ten váš čtyřnohý přítel. Tenhle pejsek je pro vás ztělesněním vašeho ega, té části vás samotné, která se cítí nemilována, má strach, obvykle se něčeho bojí a je trvale negativně vyladěna.

Dívejte se chvíli a dobře si ho prohlídněte. Jak reaguje, když zjistil, že jste se na něj podívala? Objevil se mu v očích zájem nebo jen vyčkává, co bude? Zvedl hlavu nebo ji nezvedl případně opět položil na své packy? A zkuste se na něj nacítit? Jak je mu? Co si asi myslí?

Je tu celá možná škála projevů jeho těla a cítění jeho emocí. U vás, kteří s láskou k sobě se chystáte teprve začít, to nebude nic moc. U vyspělejších možná zaregistrujete i známky radosti, vrtění ocáskem, případně se posadí a čeká.

Proč čeká? Protože vám ještě moc nevěří a nechce být zklamán. Po léta jste si ho nevšímali. A když jste se možná do svého vnitřního světa jednou za čas podívali, nevěnovali jste mu pozornost. Proto čeká, co uděláte.

V obou případech udělejte v oné vaší vnitřní kuchyni těch čtyři pět kroků od okna k tomu pejskovi a klekněte si k němu. Není vyloučeno, že při tom rozhodování, zda jít či nejít, budete muset překonávat i odpor k tomu to udělat. Až se vám to podaří, dejte nu ruku na záda a hlaďte ho, A pokuste se do toho hlazení dát i kus své osobní lásky. Máte ráda pejsky, nebo nemáte? A podrbejte ho za ušima a dělejte mu prostě to, co pejskům dělá dobře.

A pozorujte jeho reakce. Mnohé vám napoví o tom, jaký byl vzájemný vztah onoho pejska /ženy/ a muže /ducha/ ve vás dříve. A pak se přesuňte po kolenou před něj, vezměte mu do rukou hlavičku, podívejte se mu zblízka do očí a řekněte mu pět krát nahlas „mám tě rád“ či „mám tě ráda“. Ale s citem, prosím!

Dokázala jste to vůbec vyslovit nahlas? Pokud ano, bylo ten proto, že to máte říct nebo jste do svých slov dostala skutečný cit lásky? Nebo jste to dokázala říct jen v duchu? Nebo máte velký odpor tahle slova vůbec ze sebe jakýmkoliv způsobem dostat?

Tady vy sama přímo v sobě samé si prožíváte na sobě samé, jak je to ve vás s láskou k sobě samé! Myslím, že vám vaše intuice jasně napoví, jak to s vámi vlastně je. V každém případě tohle je pravdivé, pokud se to prožití rozchází s tím, že jste si dosud myslela, že s láskou k sobě problém nemáte, byl to omyl vašeho ega a rozumu.

Myslím, že k tomuto rituálu není zapotřebí více dodávat. Pro příště budu mít pro vás ještě jeden podobný, kdy sami v sobě poznáte, co je třeba na vnitřní rovině udělat, abyste se mohli na začátek oboustranné lásky k sobě postavit.

Tento rituál jsem ještě nikdy nezveřejnil. Čas konce věku nazrává, je načase to zveřejnit i s tím rizikem, že to nepochopíte a takzvaně vylijete s vaničkou nepochopení krásné jádro návodu, jak spasit sami sebe.

Mějte krásné májové dny!

 

Pozn:

prosím, nezaměňuje lásku k sobě za lásku k fyzickému tělu… fyzické tělo patří k oné ženě. Tak například za to, že jste na kole ujeli padesát kilometrů, nebudete děkovat svým nožičkám, nýbrž svému „sebe“, své ženské energii, která to tělo opatruje a činí způsobilým udělat to, co si jako duch usmyslíte

 

Satan je dobrý sluha, pokud vás láká, ale zlý pán, pokud se vám dostane na kůži.

Pak do toho vstoupila boží milost a bylo umožněno těm mužským duchům, kteří po stejné eony věků byli bez svých partnerek, aby mohly své ženské polovičce sejít ku pomoci a hodit jí ono světelné lano.

To se mělo stát na úrovni planety na rovině ZERO, tedy planety Země, a k tomu bylo nutno zde žijícího zvířecího člověka upravit pro přijetí dalšího energetického těla, tentokráte toho s mužskou energií. Jak se to stalo? Prostě dnešního člověka stvořily jakoby jen tak mimochodem mimozemské bytosti, v té době žijící na Zemi, se záměrem vybavit ho rozumem a použít ke své obsluze.  

Podrobnosti o tom, jak se to stalo, můžete najít v literatuře o sumerské civilizaci, která po sobě zanechala z dávných dob spoustu záznamů o tomto dění psaných klínovým písmen na hliněných tabulkách. U mne na webu vám mohu doporučit články na adresách: http://www.ragauian.cz/geneze-zecharia-…naucili-ve-skole/, http://www.ragauian.cz/nekonecny-zacate…naucili-ve-skole/, http://www.ragauian.cz/nekonecny-zacate…-v-rukou-prirody/, http://www.ragauian.cz/nahla-civilizace…tara-perska-rise/.

Je tam těch článků v rubrice Zecharia Sitchin „Planeta X“ povícero, pokud byste měli čas a náladu poznat tuto problematiku z historie lidstva. Oficiální historie a věda vám o tomhle asi nic nepoví.

Takže pojďme k tomu podstatnému v energetických tělech dnešního člověka.

Ano, i vy máte v sobě v sobě ony dvě samostatné bytosti, a to jak tu lezoucí zdola, tak tu sestupující shora. A kromě toho vy nejste v žádném případě hmotným tělem, vaše pravé já je součtovou duší, která tohle fyzické tělo po dobu života oživuje a spolupracuje s oběma bytostmi ve vašem nitru.

Všichni víte, že máte dvě centra vědomí. A to vědomí ega, to nízké ve vás, to sobecké, které lidé bez soustavném práce na svém nitru mnohdy jen těžko v sobě ve vztahu k ostatním zvládají, a vědomí ducha, to vysoké ve vás, které vás naopak vede k lásce k lidem a k vstřícnému přístupu k nim.

Obě tato centra ve vašem hmotném těle mají také svá odpovídající sídla.

Sídlem ega je tzv. solar plexus, přesně to místo, kde pociťujete problémy, pokud se dostanete do stresové situace, prožíváte strach a úzkost. V prostoru solar plexu existuje mnoho uspořádaných nervových uzlin, které vytváří něco jako lidský mozek pro správu fyzického těla. Sleduje a řídí pochody ve vašem těle. A je to žena, ženská energie ve vás, proto velmi touží po lásce vašeho ducha, vaší vlastní mužské části, která ji tak dlouho chyběla.   

Duch je rozprostřen po celé auře. Má ovšem svoje centrální místo působení a tím je lidské srdce. Proto hovoříme o tzv. božské jiskře ve svém srdci. Proto také vás při pozitivních, láskyplných emocech hřeje u srdce.

Ale duch obvykle nemá rád svoji ženu, správkyni těla, ve kterém taky pobývá.

Ptáte se proč? Tak za prvé mu kdysi utekla a byla nevěrná se Satanem, za druhé musel opustit kvůli ní nádherné prostory nebe a slézt do pro něj odporného prostředí tohoto světa. A za třetí zejména v počátečních inkarnačních cyklech nebylo o co stát, ona vnitřní žena byla a mnohdy ještě i dnes je více zvířetem než čímkoliv jiným a soužití s ní stojí pod psa.

No a vy jste ta součtová duše, v níž obě bytosti, ta shora i ta zdola, společně působí a pokud se jako žena muž ti uvnitř vás nemají rádi, perou se a hádají, jistě si dovedete představit, že oné duši, tedy vám, je z toho pěkně šoufl. 

Podívejme se na to, jak to všechno, ty tři bytosti, ve vás spolupracují. Žena, ego, má k dispozici své podvědomí, kde toho je uloženo tolik, že by tomu jeden nevěřil. Muž, duch, má své nadvědomí, o kterém je možno říci totéž. Duše má tzv. denní vědomí a snové vědomí. Denní vědomí je to vědomí, kterým, pokud jste právě neusnuli, sledujete tyto řádky. A nevidí ani do podvědomí, ani do nadvědomí.

Žena, ego je propojena svým podvědomím s předním mozkem a vysílá do něj to, o čem mnozí říkáváte, že se vám to vynořuje z podvědomí. Muž, duch, spolupracuje se zadním mozkem a vysílá do něj zase to své. Tyhle zasílané podněty se týkají chování a jednání člověka v reakci na okolní svět. Dostáváte totiž vždy dva podněty, jeden na sobecké případně násilné řešení situace /ego/, druhé na řešení pomocí lásky a odpuštění /duch/, a vaše duše napojená na mezimozek si pomocí své vlastní svobodné vůle z těchto dvou řešení vybere pro sebe to, které jí právě vyhovuje.

Kdo chcete znát tohle vše podrobněji, odkazuji vás na tyto texty v mém webu: 

Jistě pochopíte, že člověk, který sám o sobě ve smyslu tohoto výkladu nic neví, s tím prostě nemůže nic udělat. Prostě neví co. Jistě také pochopíte, že pánbíčkářství katolické a jiných církví je k ničemu, protože vás vede úplně někam jinam. Slibuje spasení, ale cestu k němu vám zatajuje. Prostě stejně jako mnozí sobečtí parchanti tohoto světa vás nechtějí z koloběhu zrozování tohoto světa pustit, kdo by makal na jejich majetky a měkké ručičky? A co moc, kterou tak nad vámi mají?

Samozřejmě je tomu tak i s jinými náboženstvími modernějšího střihu. Studiem podkladů byste se časem dostali k tomu, že živé byli vedle své židovské víry také iniciátory víry křesťanské a muslimské a stojí tedy za tím bordelem dnešního světa jako jeden muž.

Je mi to opravdu líto, ale Kristova věta o „široké cestě, která nikam nevede“ a „úzké cestě, která vede k bohu“ platí na to, jak je třeba postupovat v tomto světě, jak ulitá. Širokou cestou tedy jdou všichni ti, kteří hledají spásu směrem ven ze sebe, ve zkušenosti jiných, v jejich naukách a pod jejich vedením. A to bez rozdílu pro to, zda se jedná o náboženského fanatika, ateistu či esoterika. Jediná správná cesta vede dovnitř, k přestavbě sebe sama, působením vlastní duše na ty dva ve vás, aby se zase měli rádi.

Já vás nikam nevedu. a už vůbec ne po široké cestě. Jen vám vyprávím, kudy vede cesta, po které se máte vydat. A je jen na vás, jestli se pro ni rozhodnete.

Příště se zase uvidíme.

Stručná cestovní zpráva ze služebních cest Univerzem.

Absolvoval jsem kratší zdravotní dovolenou a nyní se vám opět mohu věnovat. Navážu na předchozí tři články a a podíváme se dnes spolu, jak korespondují s mým vhledem do věcí mimo tuto realitu tak, jak ji znám dnes. Prosím tedy, abyste vzali v úvahu, že „ragauian“ předchozího období je už minulostí, protože po dobu svého odmlčení na webu jsem hodně cestoval. Ale ne po vlastech českých a moravských, ani nikde jinde v blízkých i vzdálených dálavách tohoto hmatatelného hmotného světa.

Na těch cestách jinde jsem našel poznání, o kterém se asi nikde nic nedočtete, protože se naprosto vymyká tomu, jakou má lidstvo o světech mimo tuto realitu představu. A tohle moje poznání verifikuje to, co tady v prvních třech textech bylo řečeno.

Tak se pojďme na to podívat. Toto UNIVERZUM je tvořeno třemi velkými okruhy světů. Ty světy jsou odlišeny aktuální převažující životní vibrací na nich a tak jsou seřazeny nad sebou podle jejich konkrétní výše podobně jako jsou nad sebou seřazeny třeba rádiová vysílání na krátkých, středních či dlouhých vlnách.

Pokud si vzpomínáte na rozhlasové přijímače s ladičem programů nikoli tlačítkovým, nýbrž otáčivým, jistě jste již tehdy registrovali fázi úplného fázi vyladění dané stanice a fázi šumu mezi stanicemi. A tak to funguje i u jednotlivých světů: plné vyladění daného světa a šum mezi nimi, přes který ten svět pod vámi a nad vámi obvykle nevnímáte. .

Z tohoto pohledu si také můžeme ztotožnit krátké vlny s pásmem světelných světů, tedy SVĚTA, vlny dlouhé pak s pásmem světů temných, tedy ANTISVĚTA, charakteristického absencí Světla. 

Představte si dále svislou osu s mnoha a mnoha body protínajícími jednotlivé roviny světů. SVĚT jako takový, tedy ten světelný, začíná nahoře ve vibracích nejčistších duchovních světů a směrem dolů u světů ležících stále níže jejich světelné vibrace slábnou. ANTISVĚT je přímým opakem SVĚTA. Začíná u nejnižších vibrací s úplnou absencí čehokoli kromě temna a s tento trend je směrem nahoru ve vibracích provázen postupný „šíráním“, čili zesilováním určitého, byť minimálního a prakticky velmi obtížně rozlišitelného podílu světla /viz ony ohně na pobřeží močálu/. 

Tolik tedy o pozicích SVĚTA a ANTISVĚTA v rámci UNIVERZA. Ale kromě radiových vln v pásmu krátkých vln a vln dlouhých máme také k dispozici pásmo vln středních. A přesně podle Thowtovy poučky o tom, že platí „jak dole, tak nahoře“ máme i v rámci celého UNIVERZA podobné střední pásmo světů. Střední pásmo, které si můžeme pojmenovat jako světy jemnohmotné.  

Pásmo jemnohmotných světů je tvořeno na jedné straně určitým podílem světů světelných z jeho nejnižších vibračních částí, dejme tomu jeho třetinou, na straně druhé pak podílem světů temných z jeho vibračně nejvyšších částí,      rovněž zhruba jeho třetinou. Toto pásmo jemnohmotných světů tedy odděluje SVĚT a ANTISVĚT, ale jednotlivé jeho části jsou současně SVĚTA a ANTISVĚTA.  

Vyberme si pro názornost jediný svět mezi všemi ostatními, ten úplně střední na přímém rozhraní SVĚTA a ANTISVĚTA. Když tak učiníme, dostáváme se do situace, kdy pozorujeme ten jeden jediný svět mezi světy jemnohmotnými, a to svět, kterému my tady na planetě Zemi říkáme svět hmotný.

A představíme-li si tento svět jako určitou vibrační rovinu mezi spoustou ostatních rovin existujících ve vibracích nad ním i pod ním, pak si rovinu existence hmotného světa můžeme označit jako rovinu „ZERO“. Rovina „ZERO“ nám odděluje od sebe SVĚT a ANTISVĚT.  Jinak řečeno, obě kvality stojící na obou pólech duality, Světlo i temno, zde na Zemi mohou být v rovnováze.

Proč? Protože projevy Světla a temny /ducha a ega/ ve společné duši každého z nás se střetávají s podobnými projevy ostatních a my se je učíme zvládat a tím zejména zjemňovat svá ega za účelem výchovy lidských duší ponořených do uniformy pozemských hmotných těl.

Ale ono tomu tak právě teď není! Protože pozice roviny „ZERO“ vůči SVĚTU a ANTISVĚTU doznává v čase změny. Rovina „ZERO“, na níž se pohybuje planeta Země, se totiž v čase různě vlní a prohýbá. Pozice planety Země, tedy našeho hmotného světa, v určitých cyklických intervalech zapadá hlouběji pole do Antisvěta či zase vystupuje výš do pole Světa a je tak výrazně ovlivňována vlivy svého okolí, v němž se právě nachází.  A to má samozřejmě na planetu a lidstvo na ní vliv, který historikové popisují jako Věk zlatý, stříbrný, bronzový a Kalí-Yugu.

Víte-li, že podle buddhistů momentálně se Země nachází v období Kalí-Yugy, jistě vám to k současnému dění ve světě mnohé napoví.

Prosím, podíváte-li se zpět na minulý text číslo 3, můžete si položit rovnítko mezi situaci, kdy jsou lidé ještě zcela v zajetí onoho hlubokého močálu, se stavem, kdy tyto bytosti tam procházejí fázemi nejhlubšího temna ANTISVĚTA. Tedy oněmi dvěma třetinami jeho nejnižších vibrací. 

Fáze, kdy se ony bytosti nalézají již na břehu močálu a pokoušejí se vylézat na první kořeny obrovského Stromu života, je možno ztotožnit se stavem, kdy se tyto bytosti pohybují již světy „šírání“ /svit ohně, u kterého se ohřívají/. Stále ale ještě platí, že jsou zcela v zajetí Antisvěta.

Teprve v určité fázi jejich velmi obtížného výstupu vzhůru po nejvyšších kořenech dochází k tomu, že bytosti světla, které sestupují níže, háží těm lezoucím zdola svá světelná lana.

To je ovšem jen alegorický popis toho, co se děje ve skutečnosti. Ono házení lana se odehrává v nitru dnešního člověka, kde bytost sestupující shora /lidský duch/ se spojuje skrze lano /lidskou duši/ s bytostí lezoucí zdola /lidským egem/. A opakuji, cílem toho všeho, tedy PRAVÝM cílem lidského života zde je očištění, zjemnění dolní bytosti ega působením ducha a posléze po obvykle dlouhém vývoji v mnoha inkarnacích transformace obou ve společné duši zpět do duchovního světa.

Je tu někde řeč o majetku, moci, alkoholu a jiných drogách?

Jistě jste si všimli, že opět jsme u těch dvou v nás, které je třeba učinit podle Krista jedním /t.j. vyrovnat rozdíly vibrací těch dvou do stavu rovnováhy/, abychom úspěšně se postupně zbavovali bláta, kterou má na sobě z prvotních dob svého snažení o cestu vzhůru ona bytost vynořující se zdola.

Podívejme se nyní, co z výše uvedených informací pro bytost zvanou člověk žijící kdykoli na této planetě plyne:

Do doby vstupu do nejspodnější části jemnohmotného světa, kde se bytost zdola má šanci zachytit lana visícího od bytosti shora a zavěsit se na ně, je možné o této bytosti mluvit jako o předchůdci člověka, později pak jako o zvířecím člověku. Charakteristickou vlastností pro vysoké primáty a zvířecího člověka je absence ducha a intuitivního vnímání, vše v jeho životě je posazeno pouze na pudech a instinktech.

Zvířecí člověk je tady vybaven pouze fyzickým tělem a duší a není bytostí s vloženým plánem individuálního rozvoje v podobě ducha. Je v podstatě jen jednotkou ve stádě jemu podobných a po smrti svého fyzického těla jeho duše odchází podobně jako duše jiných zvířat do společné duše.

Od chvíle, kdy se zvířecí člověk stává člověkem dnešního typu, tedy od chvíle, kdy přijímá do svého těla po určitých úpravách zprostředkovaných mimozemskými bytostmi svoji duchovní složku, přestává jeho zařazení do stáda zvířecích lidí a stává se individuální lidskou bytostí. Na rozdíl od zvířecího člověka má již nikoli dvě, ale tři energetická těla, a to tělo fyzické s jeho nízkovibračním egem, jemnohmotnou duši a vysokovibrační tělo duchovního člověka.

A získává právo na svůj individuální vývoj, kdy je sice jako dosud odkázán na četné vlivy zvenčí, ale může začínat ve svých rozhodovacích procesech spoléhat na /zpočátku velmi nízkou/ kvalitu vlastní svobodné vůle. Po odložení svého hmotného těla v případě úspěchu svého konání a jednání neodchází do společné duše, ale postoupí o stupeň či dva po onom žebříku jemnohmotných vibrací směrem vzhůru, dále ven z temna.                              

Lidská duše ponořená v uniformě hmotného těla se tak v mnoha inkarnacích pohybuje kus po kousku směrem vzhůru jemnohmotnými světy. Přestože platí, že prakticky všichni tzv. praví lidé dnes se rodící opakovaně tady na planetě začínali své inkarnace jako duchovní lidé ve stejnou dobu, právě využívání osobní vůle každého z nich při práci na svém nitru vedlo k výraznému třídění úrovně podílu ega a ducha na práci jejich společné duše vůči jejich hmotnému okolí. Proto vidíte kolem sebe pár skutečně již vyspělých duší naplněných aspekty lásky a na druhé straně spoustu jedinců se snadno rozeznatelnými aspekty nelásky a případně i nenávisti u těch, kteří se ve vývoji vlastní vinou opozdili.

Jen ti skutečně dobří, kteří na sobě pracovali a právě dnes v období informačního boomu na sobě dále intenzívně pracují, mají šanci třeba již v této inkarnaci dosáhnout přechodového pásma mezi jemnohmotnými světy a světy duchovními. Křesťané tomu říkají spasení a dodávají k tomu, že musíte být hodní, modlit se, postit, dát církvi, co je její a pak se snad do toho nebe dostanete. A, vlastně, málem bych zapomněl, navíc si pro vás musí neznámo kdy a neznámo proč přijít ve svém druhém příchodu Ježíš Kristus.

Řekněme si ještě pár zajímavostí z oblasti dění v UNIVERZU v souvislosti se současnými událostmi na planetě Zemi. UNIVERZUM je bohem plánováno jako veliká škola pro vzestup bytostí, později také duší a dále lidských duší tam, kam patří, tam, kde je jejich původní domov. Ponořením plochy „ZERO“ hlouběji směrem do prostoru Antisvěta v posledních tisíciletích došlo k výraznému porušení zde panující rovnováhy sil mezi Světlem a temnem.

A toto porušení rovnováhy dané postupným rozpadem kvalitní spolupráce vyučujících, tedy STVOŘITELE vládnoucího SVĚTU a ANTISTVOŘITELE vládnoucího ANTISVĚTU, bylo dále velmi prohloubeno tím, že ponoření se roviny „ZERO“ s planetou Zemí hlouběji do prostoru ANTISVĚTA umožnilo i některým bytostem temných sfér, které by normálně neměly na Zemi přístup, aby na planetu v minulosti pronikly.

To je důvod, proč masa sobeckých lidí oddaných svému egu a preferujících své potřeby hmotných statků a moci nad ostatními je dnes tak na koni. Má totiž silnou podporu těch velmi temných přišlých z oblastí mimo temné části nemnohotného světa. Ale toto období Kalí-Yugy se ale opravdu chýlí ke konci a rovina „ZERO“ se Zemí na ni ležící vychází z temných sfér zpět ke Světlu /viz růst energií Slunce, oteplování Země, změna klimatu/ a lidstvo dostává novou šanci. Ale nikoli lidstvo jako celek.

Vývoj každého člověka bude podroben přezkumu v rámci jistých katastrofických událostí na Zemi a bude, jak říká bible, ten již se zvládnutým egem jsoucím ve vibrační rovnováze s duchem odklizen jako zrno do Boží sýpky. Ti ostatní, kteří této úrovně svého vnitřního bytí nedosáhli, dostanou roli potápěčů v onom pověstném jezeře plném síry.

Příště se zase uvidíme.

Vize Stromu života jako obrazu skutečného dění v nitru člověka této Země

I dnes zůstaňme u tématu oněch dvou soupeřících bytostí v našem nitru. Podíváme se spolu na jeden zajímavý mimosmyslový vhled do situace, který dokonale potvrzuje vše, co už bylo v prvních dvou statích řečeno. Prosím, pokud sem zabloudil náhodou člověk, který není schopen tuto vizi přijmout, nechť odejde a zapomene. Není mu to určeno.

Vy ostatní se zaposlouchejte do jakéhosi záznamu o služební cestě jednoho z mých klientů, velmi vnímavého jasnovidného člověka, kterého jsem požádal již před více než deseti lety o vizi tzv. Stromu života.

Ten tedy jednoho krásného dne vstoupil svým duchovním zrakem do vzestupného pravotočivého energetického víru a byl uveden do situace, v níž prožil poznání toho, jak to vlastně v tomto vesmíru a speciálně v oné přechodové zóně mezi hmotným a duchovním vesmírem vypadá. Text záznamu je zde:

— pak slyším vnitřní hlas: jdi k prameni a pokračuj dál stůj co stůj — po chvilce opravdu jsem u pramene, odkud jakoby „vyvěrám“ — vidím hlínu, bahno, močál, všechno najednou potemnělo a já slyším z dálky přicházející křik, pláč, sténání — zoufalé výkřiky o pomoc — zaměřuji se směrem toho zvuku a vidím veliké lidské utrpení — vidím lidi, spoustu lidí — lidé jsou všude kolem v bahně, špinaví, někdo po kolena, někdo po pás, ale tamhle dokonce jen ústa a nos koukají z močálu — cítím, jak já mezi tou opravdovou hrůzou jen tak lehce se poletuji, ten odér bahna a smradu rozkladu, hniloby je hrozný — toto přece není možné !!! napadá mě otázka, proč tady jsou, ti lidé, čím se asi provinili a kdo jim pomůže, těm nešťastníkům — a přichází odpověď — je to nevyhnutelnost dle jejich volby — letím dál a v dálce vidím něco jako pevninu a bláto a močál pomalu ustupuje — vidím některé z těch lidí, kteří se totálně vyčerpaní plazí po špinavé pláži blíž a blíž k pevnině — někteří už sedí na pevnině, objímají se, utírají si navzájem bláto a špínu ze svých těl — vnitřní hlas mi říká: láska, pomoc a jednota tě dovede k cíli — najednou se mi mění pohled /cítím jako bych se díval z ohně/, vidím kolem sebe ty lidičky, jak se tulí k sobě a celí vymáčení a studení se nahřívají u hořících větví různě rozesetých po pevnině — všude je sice ponuro, ale díky ohni ono temno slábne a cítím, jak paprsky světla ohně se rozpínají a ukousávají víc a víc z té ponuré atmosféry — tu a tam vidím i náznaky úsměvů těch zbídačených bytostí — pak vidím nějaké obrovské spletence něčeho — je to jako bludiště z nějakých trubek nebo hadic — netuším, co to je, ale někteří z lidiček po tom začínají chaoticky lézt, jakoby to chtěli přelézat — sem tam padají, ale začínají si navzájem pomáhat, protože jeden tu nic moc sám nezmůže — podávají kameny a po nich popolézají, někteří jsou už i výš a je úžasné pozorovat, jak se snaží jeden druhému pomáhat — tři tlačí jednoho, aby vylezl výš a on jim potom podává ruku a oni za ním lezou — jako mravenci v mraveništi — — a můj pohled se najednou začíná jakoby vzdalovat víc a víc — už vidím opravdu ty lidičky z dálky malinké jako mravenečky — ovšem to, co přichází za pohled z té velké dálky, je naprosto šokující — — to nejsou žádné hadice nebo trubky, které jsem viděl, ale kořeny obrovského stromu — vidím nekonečně velikánský strom, mohutný kmen, ze kterého vybíhají obrovské větve a menší a menší tvořící korunu, která není dohlédnutelná směrem vzhůru — jak ale pohled míří výš a výš, je víc a víc světla — je to úžasné — vidím, jak tak v půli se ta temná spodní část stromu mění do prozářeného nebo spíše světelného stromu, který čím výš tím víc nabírá na intenzitě své záře — až úplně nahoře se doslova rozpouští ve zlatobílém světle — — co mě ale udivuje ještě víc, je to, že tak, jak po tom stromě lezou lidičky zespodu snažíce jít výš a výš, tak i opačně, světelné bytosti různých hustot světla sestupují po větvích shora a shazují těm lezoucím zespodu něco jako zářící lana různých délek — a ti zdola, co dolezou k tomu lanu, ovazují si jej kolem pasu a ono je to jakoby potom nadnáší a pomáhá jim stoupat výš a výš — to vše se děje v onom pásmu přechodu z temné do světelné části stromu, o kterém je mi řečeno, že je STROMEM ŽIVOTA  — naprosto úžasný pohled a nepopsatelný prožitek — a slyším vnitřní hlas, který mi říká: i ty ses vydal na cestu dolů, abys pomohl 

Věřím, že pokud neodmítáte tuto vizi a priori, pokud ji přijmete za svou, pak je vám po přečtení řádek výše a předchozích textů zřejmé, co je tím spojujícím mostem mezi temným hmotným a světelným duchovním vesmírem.

Ano, je jím lidské tělo člověka páté rasy a lidstvo jako takové. V každém z žijících lidí probíhá děj spojení oné bytosti lezoucí zdola s onou bytostí, která jí shora shazuje ono světelné lano. Týká se to samozřejmě i těch z vás, kteří nechcete či ještě nemůžete naplno přijmout to, co je zde napsáno. Zákony Universa nelze obejít.

V první fázi vývoje tohoto vesmíru byly mužské a ženské energie vás jako tehdy čistě duchovních bytostí v nádherné rovnováze. A pak se prostě ženské energie mnohých původně jednotných duálů rozhodly následovat Lucifera a odešly na opačnou stranu vesmíru. Užila si to, ta vaše děvčata a teď chtějí zpátky. Moudřejší o mnoho trpkých, ale i neocenitelných zkušeností.

Podrobněji si něco o tom, proč a jak se ženské energie původně jednotných duchovních duálů v řadě případů rozhodly následovat příkladu „odbojných“ andělů, povíme v dalším textu.

Skutečný význam příběhu Adama a Evy z Genesis

Kniha Genesis a většina církví přijímaných děl dávné minulosti byla vybírána mezi ostatními především podle zásadně nesprávného kriteria: Podle toho, aby vaši mysl orientovaly směrem k vnějšímu světu a odvracely ji od možné pozornosti světu vnitřnímu.

Například Genesis vám dlouhými, složitými a nesrozumitelnými větami vypráví příběh Adama a Evy, který získává skutečný obsah teprve tehdy, když si uvědomíte, že Adam a Eva nejsou dvěma samostatnými bytostmi stojícími vedle sebe, nýbrž dvěma bytostmi /ego-duch, žena-muž/ propojenými uvnitř jednotného k tomu speciálně připraveného bytostného nosiče.

V Genesis se hovoří o tom, že se člověk provinil proti bohu tím, že jedl ze Stromu poznání. A tak se stalo, že podobně jako Bůh poznal dobré i zlé. A Bůh, s ním naložil, jak naložil. Biblický výklad znáte.

Podívejte se prosím ve zkratce na skutečný význam tohoto symbolického příběhu: Byla to právě Eva, kterou /údajně/ Bůh vyňal z Adamova těla /ve skutečnosti se v touze po poznání z vlastní vůle vydělila z původního jednolitého duchovního duálu – původního Adama/. A byla to opět Eva, která se vydala za poznáním toho zlého /ponořila se do hmotných světů/. S tím ovšem neměl Bůh nic společného, jak bylo řečeno ve vizi výše /cituji/: „je to nevyhnutelnost dle její volby“.

A poté, kdy poznala zlé a měla toho plnou řiť, dala na radu Satana /byla to zase Eva, která kecala s hadem/ a zatáhla do toho Adama, který zatím zůstal nahoře a o jehož svedení měl Satan taktéž eminentní zájem. Volala ho ku pomoci /podala mu jablko/ a on jedl. Tím se spojil oním světelným lanem s úrovní Evina bytí a poprvé poznal i on dobré i zlé v kontaktu s energiemi nízkovibračních hmotných světů skrze své spojení v duši s Evou /egem/.

Tady vyprávění knihy Genesis končí. My si ten příběh ale budeme vyprávět dál: Budeme si vyprávět o tom, jak se Satan /dnes za pomoci církví a dalších poskoků v řadách mocných tohoto světa/ snaží o to, aby ducha /Adama/ stáhl pomocí těla /Evy/ do vibrací vlastní zvířecí říše a uhasil v něm jeho božskou jiskru.

A budeme si také vyprávět o tom, jak již poučenou Evu /po mnoha inkarnacích váhání/ Adam skutečně přijme a svou silou lásky ji vyvede zpět do světů, kde smrt ztrácí nad lidmi svoji moc.

A uvědomíte si to nejpodstatnější: Bůh a Satan nejsou žádné entity čnějící vysoko nad vámi, vedle nichž si připadáte jako mravenečci bezmocní a neschopní čehokoli bez jejich laskavého souhlasu či nakopání do míst, kde záda přestávají mít slušné jméno.

Tohle falešné vidění do vás vkládá svět, církev a ateisté a proto se tady stále znovu rodíte a znovu umíráte.

Bůh a Satan jsou ve skutečnosti dvěma částmi vaší bytosti jako ego a duch a vy jako duše jste nositeli božské síly, pomocí které sami-pro-sebe-samé /jako Adam pro lásku k Evě/ můžete přemoci Satana v sobě /Evino ponoření do zvířecí přirozenosti/. Postupným pozvednutím jejích vibrací zpět na vibrační rovinu ducha se oba znovu zařadíte do Jednoty sebe sama a získáte právo vrátit se domů /do Světla/.

Pak dojde k tomu, o čem se můžete dočíst v 1. listě Korintským:

Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe.(1. list Korintským 15:45,47)  

Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. Pak se naplní, co je psáno: smrt je pohlcena, Bůh zvítězil. Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? (1. list Korintským 15:53-57)

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/1co.15.50-56.csp

Je velmi zajímavé porovnat tuto pasáž i s jiným překladem:

https://www.bible.com/en-GB/bible/162/1co.15.50-56.snc

Jste původně božskou jiskrou, jste tedy částí Boha samotného. Je tedy jen na vás, zda Eva /vaše ego, Satanova jiskra ve vás/ stáhne Adama do záhuby zvířecí přirozenosti, nebo zda Adam /Bůh ve vás/ zdolá svojí silou bezpodmínečné lásky tu satanskou jiskru a zdolá tak Eviny nízké pudy a instinkty. Jen tak mají ve společné nově získané Jednotě-sebe-sama ve vysokých světelných vibracích šanci dospět ke znovuzrození v duchu a opustit toto v podstatě slzavé údolí.

Po tisíciletí tu byly a jsou /dračí i ještěří/ síly v pro vás neviditelných a vámi nevnímaných dimenzích této země, které nechtějí, abyste to věděli. Ve vědění je totiž síla a bez těchto informací jste slabí a snadno manipulovatelní.

Všemi milovaný František Vatikánský a jeho posluhovači, stejně jako jejich předchůdci, si z vás dělají už po tisíce let kozy a vy jim stále znovu sedáte na lep.

Pokud vyhovíte mé prosbě o to, abyste se seznámili s „duchovní“ historií a současností působení římsko-katolické cézaro-papežské církve, pochopíte toto mé tvrzení v celé jeho hloubce. Spoustu důkazů a faktů naleznete mimo jiné v následujících textech — první je faktografickou analýzou toho, jak byly původní kristovské znalosti zcenzurovány a druhý je stručným historickým přehledem násilí proti lidstvu:

Chcete pokračovat po úzké cestě, nebo vás stále baví být za voly a kráčet za papežem a jemu podobnými onou širokou cestou podle Krista do záhuby své duše?

Pokud už nechcete být za blbce, tak příště nashledanou. Doufám, že obě bytosti ve vás, ta Eva lezoucí zdola, i ten Adam, který té Evě shora hodil světelné lano, se už na další pokračování určitě těší. Protože jejich vzájemná spolupráce díky vaší případné absolutní nevědomosti o jejich existenci a potřebách /zatím/ funguje jen nedokonale a to je příčinou všech potíží, které se táhnou vaším životem.

Příště si řekneme něco o tom, jak je toto Univerzum organizováno a řízeno.

Pokračujeme poukazem na channeling Pamely Kribe a netěleské bytosti jménem Jeshua..

Navažme na předchozí text, kde jsme si porovnali zajímavé originální výroky Steinerovy a Kristovy a konstatovali jsme, že oba tito velikáni světových dějin nám sdělují, že jsme vlastně nikoli vnitřně jednotné, nýbrž multi /více/ dimenzionální bytosti a že v nás /pokud ho samozřejmě neodstraníme/ stále běží spor mezi dvěma vnitřními bytostmi. A zbavit se toho sporu, k tomu vede jediná cesta, cesta učinit ty dva v jediném domě /tedy v sobě/ jedním/sjednotit je/, jak nás informuje Kristus.

Dnes se podívejme  ještě jednomu zdroji informací, kde narážíme na stejný příběh o těch dvou bytostech v nás. Vybral jsem pro vás některé pasáže channelingu v podání Pamely Kribbe v její kontaktu s netělesnou bytostí zvanou Jeshua.

Abych vám řekl pravdu, osobně nemám channelingy rád. Je jich v esoterické oblasti jak naseto, a naprostá většina spojuje částečky pravdy s hromadami polopravd a vyložených zavádějících informací, které nemohu jinak než nazvat nepravdami.

S jedinou výjimkou, kterou doporučuji vaší pozornosti. Tou je právě výše již zmíněný kontakt mezi Pamelou Kribbe a Jeshuou. Samotná Pamela dostala k fenoménu Jeshuy toto vysvětlení. On sám jí o sobě sdělil následující:

„Jsem ten, který byl mezi vámi a kterého jste znali jako Ježíš. Nejsem Ježíš vašich církevních tradic nebo Ježíš vašich náboženských spisů. Jsem Jeshua-ben-Joseph; žil jsem jako člověk z masa a kostí. Dosáhl jsem před vámi Kristovského vědomí, ale byl jsem podporován silami, které jsou v této chvíli mimo vaši představivost. Můj příchod byl vesmírnou událostí – sám jsem se tomu zpřístupnil. Nebylo to jednoduché. Neuspěl jsem v mých snahách předat lidem nezměrnost Božské lásky. Existovalo mnoho nedorozumění. Přišel jsem příliš brzy, ale někdo přijít musel. Můj příchod byl jako vhození kamene do velkého rybníku. Všechny ryby se rozprchly a kámen klesl do hloubky. Přesto byla i dlouho poté patrná zčeření hladiny. Dalo by se říci, že druh vědomí, který jsem toužil zprostředkovat, udělal svoji práci poté pod povrchem. Na hladině rybníka byla stálá zčeření. Dobře míněné, avšak zavádějící interpretace těchto zčeření rostly ve vzájemné boje ve jménu Ježíše. Ti, kteří byli dotčeni mou energií, pohnuti impulsem Kristovské energie, tento impuls ve skutečnosti nedokázali začlenit do své duševní a fyzické reality. Trvalo dlouhý čas, než Kristovské vědomí mohlo vkročit na planetu Zemi. Nyní ale tento čas nastává. A já se vracím a promlouvám skrze mnohé, skrze vše a všechny, kteří mě chtějí slyšet a kteří přišli, aby mě pochopili z tichosti svých srdcí. Nekážu a nesoudím. Má nejupřímnější naděje je mluvit k vám s nekonečnou a nezlomnou přítomností Lásky, která je vám přístupná kdykoli.

Jsem součástí mnohem širšího vědomí, většího bytí, ale já, Jeshua, jsem inkarnovanou částí tohoto bytí (nebo pole vědomí). Nemám příliš rád jméno Ježíš, jelikož ho dostihla zdeformovaná verze toho, co skutečně symbolizuji. „Ježíš“ je vlastněn církevními tradicemi a autoritami. Byl po mnohá staletí tolik formován, aby zapadl do zájmů církevních patriarchů, že obecný obrázek Ježíše je nyní daleko vzdálený tomu, co skutečně reprezentuje, a proto by mě skutečně potěšilo, kdybyste dokázali tento obraz propustit a osvobodit mě z tohoto dědictví. Byl jsem Jeshua, člověk z masa a kostí.“

Věřte prosím každičkému slovu z toho, co channelingem o Jeshuovi Pamela Kribbe stáhla z vyšších sfér. Já osobně jsem ve chvílích, kdy jsem jeho informace objevil a porovnal se svými intuitivními vjemy, konstatoval prakticky úplnou shodu postojů k vesmíru, zemi a člověku jako takovému. A tohle jsem ani zdaleka nezaznamenal u desítek, možná dnes už stovek channelingů, do kterých jsem aspoň nahlédl v průběhu svého života. 

Jednu věc ale zde musím v souvislosti s informacemi od Jeshuy konstatovat. Rozdíl mezi tím, co vám sděluje prostřednictvím Pamely on a tím, co vám sděluji já, je znatelný. A spočívá v tom, že Jeshua je jako mimotělesná bytost vysokých světů součástí kolektivní energie a je povinen dodržovat jiné zákony než já jako člověk. Jeshua totiž na rozdíl ode mne nemá svobodnou vůli a proto také na rozdíl ode mne nesmí porušit svobodnou vůli člověka žijícího v těle.

Nemůže proto vám dát konkrétní rady, návod a postup k dosažení toho, o čem hovoří. Tím by právě vaši svobodnou vůli porušil, a to zejména vaši povinnost samostatně hledat cestu k dosažení žádoucího cíle svých životů.

Já jako člověk tohle omezení nemám, má svobodná lidská vůle člověka v těle mi to umožňuje podobně jako Kristu před dvěma tisíci lety a to například i tímhle taky dělám.  

A nyní se podívejme, zda najdeme i u Jeshuy známky toho, že jím směrem k naší dimenzi reality vysílané informace podpoří to, o čem hovoří Steiner a Kristus. Pokud ano, nemůžeme se divit, protože jak sám říká, již před dvěma tisíci lety podle vlastních slov dosáhl Kristovského vědomí a o to intenzívněji je v něm obsaženo nyní, když už není omezeno zátěží jeho pozemského těla.

Ocitujme si část textu channelingu:

„Ve vašem emocionálním těle probíhá obrovská transformace. Emocionální tělo je velmi citlivé na strach, hněv a agresi a na všechny silné postoje, které vás snadno odvádějí ze svého středu.

Jak již ode mne víte, nízkovibrační emocionální tělo mající v nás blízko k satanským vibracím je jedním oněch ze dvou energetických těl tvořících vaši součtovou duši a je ve vás tou částí, která také zlu podléhá a také je ve vás schopno aktivně zlo ve vašem jednání a konání vždy provádět tím, že se ujme vlády nad vámi jako duší. 

Pokračujme v citaci:

„Vy všichni pracujete na zjemnění svého emocionálního těla /týká se pouze Pracovníků Světla/. Činíte tak skrze proces zvnitřnění: přijímáte zodpovědnost za emoce, které cítíte, zkoumáte je a následujete je zpět do jejich zdroje (zdrojů).“

Položili jste si alespoň nyní otázku, kdo ve vás vlastně pracuje na onom zjemnění svého emocionálního těla? A kdo vlastně přijímá zodpovědnost za to, že vy jako bytost duše vtělená do hmotného těla člověka přijímáte zodpovědnost za emoce, cítíte je a zkoumáte je a přispíváte k tomu, aby se odstřihly od zla, svého původního zdroje?

Je to ta druhá bytost ve vás, ve vaší duši. Bytost přicházející od Boha, váš vysokovibrační duch prodchnutý Láskou, který se zjemňováním svých emocí zvyšováním jejich vibrací dlouhodobě snaží o zjemnění a zvyšování vibrací vás samotných, tedy duše ponořené do vašeho hmotného těla.

Rozpoznáváte soulad se Steinerem, Kristem a pokud znáte mé předchozí práce, i s tím, co vám už po řadu let říkám já?

Pokračujme dále:

„V tomto procesu zvnitřnění nehledáte příčiny svých problémů ve vnějším světě, ale hledáte je uvnitř sebe samých. Tímto způsobem přebíráte zodpovědnost za svou vlastní energii a to je velký krok vpřed. Jakmile přijmete zodpovědnost za vše, co uvnitř vás existuje, můžete si zablokované emoce uvědomit a přeměnit je. Právě na tomhle nyní pracujete.

Vzpomínáte si, co o tomhle hovořil Steiner? Bylo to v textu minule:   

„Tato válka neskončí, dokud každý z nás ve svém vlastním nitru neobjevíme tragickou hrůzu své neuvědomělé vnitřní války. Každá válka ve vnějším světě je jen důsledkem nepřiznání si své vlastní vnitřní války jednotlivým člověkem a kolektivním vědomím lidstva jako celku.   …   Jestliže si přiznáte svůj vnitřní spor, duální spor ve vlastní duši, nebudete ho již nadále promítat do druhých lidí a vytvoříte v sobě a ve svém nejbližším okolí podmínky pro pěstování něčeho jako Kultury míru.

A připomeňme si Kristova slova o tom, že:

26 Ježíš řekl: Třísku v oku svého bratra vidíš, ale břevno ve svém oku nevidíš. Když odstraníš břevno ze svého oka, pak prohlédneš, abys odstranil třísku z oka svého bratra. a nikoli břevno v oku svém. 

Ano, je to přesně o tom. Co vyčítáme jiným, co nám na nich vadí, to, proč je často nenávidíme, není ničím jiným, než tím, že vidíme třísku v oku jiného a nikoli břevno v oku svém. Problém, který vidíme, je totiž naším vnitřním problémem, a jsme to my, kteří si s ním potřebujeme uvnitř sebe poradit. Jen tak“nebudeme ten problém nadále promítat do druhých lidí, ale vytvoříme v sobě a ve svém nejbližším okolí podmínky pro pěstování něčeho jako Kultury míru“.

Až se vám to podaří, budete žít mnohem víc intuitivním způsobem, než jak jste byli zvyklí. Vaše prostředí se bude také podrobovat tomuto intuitivnímu způsobu žití. Ve vašem srdci bude existovat mír a klid. Přesně tak, jak moc po tom toužíte! Všichni ve svém životě toužíte po stádiu uvědomění, ve kterém energie mezi vámi a druhými svobodně proudí. Po stádiu, ve kterém můžete otevřeně vyjádřit svoji lásku a ve kterém se můžete spolehnout na bezpečí světa a lidí kolem vás. Toužíte po tomto stavu vědomí, v němž víte, že je vše v pořádku a vy můžete být tím, kým jste.

Toužíte po pocitu svobody a bezpečí. A tato energie je vám zcela přístupná. Vy ale jste také těmi, kteří musí otevřít uvnitř sebe bránu, abyste přijali tuto božskou energii do své duše. Vnitřní svoboda, po které všichni toužíte, je blízko.

Poslechněte si ještě jednou Krista podle nefalšovaných záznamů z Nag Hamádí:

Jeho učedníci mu řekli: Kdy přijde království? (On pravil:) Nepřijde, když bude očekáváno. Neřekne se: „Hle, je tady!“, nebo: „Hle, tam!“. Vždyť království Otce je rozšířeno po celé zemi a lidé ho nevidí.“

Nevidí, neviděli a ve své naprosté většině nikdy neuvidí. To království totiž mají v každé inkarnaci od narození až do smrti již od Kristových dob v sobě a tam se oni vůbec, ale vůbec nikdy nedívají.

Chcete být jiní?

Pak pokračujte ve sledování mých příspěvků! 

 

Příloha:

Jak jsem již dříve zdůraznil, pokusím se naplnit stručný úvod svého opětovného vstupu na tento web smysluplným obsahem a postupně budu chtít opětovně rozklíčovat pro vás jednotlivé myšlenky k možnosti pokud možno plnému pochopení toho, co byste měli o sobě a o tomhle světě znát a vědět. Rád bych tím navázal na svou práci z minulosti, kterou jsem zde na webu již provedl a věřím, že se mi podaří pro vás znovu uspořádat fakta a návody k tomu, jak poznat sám sebe, jak poznat smysl vlastní cesty životem a jeho konečný cíl. Mnohé zpracuji nově ze svého dnešního, již opět s mým věkem mnohem zralejšího pohledu na daná témata, v něčem vás pak odkážu pro úplnost na texty, které byly v minulosti pro veřejnost mnou zpracovány zde na www.ragauian.cz a v nichž byste se měli pro lepší chápaní podstaty věci orientovat.

Pro skutečné zájemce o podstatné informace k doplnění tohoto prvního i druhého textu vám doporučuji k přečtení následující články:

http://www.ragauian.cz/jezis-kristus-cl…nad-nami-vsemi-1/

http://www.ragauian.cz/jezis-kristus-cl…pulaci-s-fakty-2/

http://www.ragauian.cz/jezis-kristus-cl…s-temi-bohy-je-3/

http://www.ragauian.cz/jezis-kristus-cl…smrti-na-krizi-4/

http://www.ragauian.cz/jezis-kristus-cl…svobodnou-vuli-5/

                               ***********************************

Ragauian se vrací aneb připomeňme si znovu, co je pro vás důležité

Vážení přátelé, rád bych se vrátil ještě jednou jako „ragauian“ do vašeho podvědomí prostřednictvím svého webu. Prostě cítím potřebu ozvat se těm z vás, kteří jste mé poselství již dříve nějakým způsobem byť jen částečně přijali i těm, kteří v záplavě esoterických proudů a frází hledáte dosud skutečně něco, za čím stojí za to jít.

Řekl bych, že jakýmsi startovním výstřelem pro můj vstup zpět na scénu www.ragauian.cz se v mém případě stal úryvek či spíše jakýsi výtah z knihy Paula Mackaye s názvem „Rytmy základního kamene“. Přišel mi prostřednictvím WhatsAp/u/ z mně neznámého zdroje jako mnohokráte přeposlán a velmi mne zaujal svojí pro mnohé skrytou hodnotu pro hledajícího člověka a lidstvo jako takové.

Hodnota toho, co dal Rudolf Steiner v tomto textu všem lidem, dnes chápe už jen málokdo, pravděpodobně téměř nikdo. Přitom jsou klíčem pochopení toho, proč a jak zde na povrchu této planety lidé žijí a návodem k tomu, jak by žít měli, aby se vyhli variantě svého budoucího bytí ve slavmém „jezeře plném síry“.

Dovolíte-li, pokusím se to rozvést do stavu, kdy se Steinerova stručná slova naplní srozumitelnější významem a bude zřejmé, oč v nich šlo a jde. Platná byla, jsou dosud a vždy budou.  

Získaný text zde volně parafrázuji:

Rudolf Steiner kdysi po první světové válce řekl, že je zde jedno velké nebezpečí. Lidé, kteří se věnují duchovní práci, se stávají zřetelnými cíli pro odpůrčí síly. Když se dostatečně otevřeme, odpůrčí síly mají větší možnost náš zasáhnout. Proto Rudolf Steiner řekl: „Tato válka neskončí, dokud každý z nás ve svém vlastním nitru neobjevíme tragickou hrůzu své neuvědomělé vnitřní války. Každá válka ve vnějším světě je jen důsledkem nepřiznání si své vlastní vnitřní války jednotlivým člověkem a kolektivním vědomím lidstva jako celku. Když pak někdy vstoupíme do svého vlastního nitra, býváme velmi překvapeni, jak málo dokážeme zvládat své vlastní duševní síly. Pokud si to někdy uvědomíte, buďte si však celkem jisti, že postupně přestanete hledat v druhých kolem sebe své nepřátele. Jestliže si přiznáte svůj vnitřní spor, duální spor ve vlastní duši, nebudete ho již nadále promítat do druhých lidí a vytvoříte v sobě a ve svém nejbližším okolí podmínky pro pěstování něčeho jako Kultury míru. Vytváření Kultury míru v sobě znamená, že člověk řeší a posléze i vyřeší své vlastní konflikty v sobě samém. Jen tak se může každý, kdo to dokáže, zúčastnit svým vlastním podílem na řízení osudu světa. A každý je zván, aby k tomu přispěl svým dílem.  

Pozn.: Rudolf Steiner (25. února 186130. března 1925/ rakouský filosof, literární kritik, pedagog, umělec, dramatik, sociální myslitel, esoterik. Byl zakladatelem antroposofie, waldorfského školství, biodynamického zemědělství, antroposofického lékařství.

Všichni, kteří čtete tyto řádky, jistě nepatříte k těm, kteří pouze hledí do obrazovky režimní televize a jistě se zajímáte o informace o světě i z jiných zdrojů. Jste tedy svědky toho, co se kolem nás děje. Svět jakoby ztrácí pevné kontury a na všech stranách se vše rozpadá a mění. Události nám kreslí stále měnící se obraz světa podobně jako šílený malíř plácá na plátno všemožné barvy bez ladu a skladu a zahlédnout v tom zmatku nějaký pevný orientační bod pro naše životy je prakticky nemožné.

Ani klasická útěcha věřících není tím správným ořechovým, čím po staletí bývala. Uctívaní bohové své ovečky buď přímo ženou do krvavé vřavy válek nebo k nim zarytě mlčí a ponechávají ty své ovečky ve víru válek a krizí stále více bez opory ve víře. Jste svědky toho, jak nás elity nás podvádějí a bezostyšně nám do očí lžou a pomocí nás samotných v pozicích bezpečnostních složek nás tlačí stále více ke zdi. Dříve jimi preferovanou demokracii postupně odhazují jako nepotřebný balast a stejně jako ve třicátých letech ji nahrazují manipulací a nátlakem vedoucím v řadě zemí až tendencím návratu fašismu.

Také se vám z toho všeho točí někdy hlava? Netušíte, co vy jako jedinec můžete pro sebe a své blízké udělat, abyste přežili a udrželi si optimismus a pozitivní vztah život, beze strachu denně vám dávkovanému vládou tohoto státu ve velkém? Cesta ke kvalitnímu životu i za těchto podmínek existuje. Už jsem o ní mnohé zde na webu napsal a teď se znovu pokusím vám ji přiblížit znovu.

Dnes jen velmi stručně a v náznaku, který dále poté rozvedu podrobněji. Vezměme slova Steinerova, skutečného velikána našich dějin, mystika a člověka skvěle vybaveného přístupem do sféry ducha a pro porovnání si je položme vedle slov jiného velikána lidských dějin, Ježíše Krista, a podívejme se na to, jak jejich výroky spolu souzní.

Možná budete překvapeni, že nosná myšlenka jejich výroků je prakticky totožná, přestože jejich životy od sebe dělí stovky let. 

Kristův výrok, který zde dnes použiji, nenajdete v bibli ani v kázáních církevních hodnostářů od kněze až po papeže. Dochoval se ve svém původním znění v podobě zápisků na papyrech v keramických nádobách ukrytých dva tisíce let a nalezených náhodou pasákem koz v jedné z jeskyní v Nag Hamádí v Egejské poušti. Je součástí většího dochovaného souboru Kristových výroků dnes nazývaným Tomášovým evangeliem. Podrobnosti o tomto nálezu najdete na https://magazin.gnosis.cz/tomasovo-evangelium/.  Jistě si dovedete představit, za těchto podmínek jen těžko mohla nenechavá pera či štětce katolíků při pozměňování biblických textů v průběhu oněch dvou tisíc let zasáhnout a tyto zápisy falšovat, jak bývalo jejich dobrým zvykem.  

Kristův výrok v originále zní takto /cituji/: Ježíš řekl: Když dva spolu uzavřou mír v jednom domě, pak mohou říci hoře: „Pohni se“, a ona se pohne.“  

Dnes vás chci upozornit na to, jak tato dvě tvrzení onu nepřehlednou barevnou slátaninu dění ve světě dokážou zjednodušit neuvěřitelným způsobem a převádějí tuto mazanici  doslova na srozumitelné prvočinitele.  

Klíčovým pojmem, který oba výroky světových velikánů spojuje, je odkaz na dualitu. Ale ne na tu, jak ji třeba známe v běžném životě, byť to většina lidí možná ani neuvědomuje. Prožíváme sice protiklady dobra a zla či pozitivity či negativity, ale je to pro nás každodenní samozřejmostí. A už skoro se nikdy nezamýšlíme nad tím, jak tyto duální děje v našem okolí můžeme my sami ovlivnit ve svůj prospěch. A už vůbec nás nenapadne, že bychom dokázali něco udělat se způsobem, jak tato duální jevy prožívat v sobě na své vnitřní rovině bytí. Nějak ovlivnit nebo řídit způsob prožívání těchto událostí ve vlastním nitru neumíme a ani nepovažujeme za možné.   

Jednu z těchto dualit můžeme pracovně nazvat dualitou ve vnějším světě. Ovšem její pozitivní či negativní aspekty vstupují do našich niter a dělají tam svou práci, obvykle aniž by její pochody v nás byly jakkoli regulovány. A o tom, kolik lidí je v důsledku těchto dějů ve svém okolí závislých na drogách, uklidňujících prášcích či dochází k psychologovi či jsou pod dozorem psychiatrů, se občas můžete dočíst na internetu či v novinách. Je jich neuvěřitelné množství a jejich počet stále narůstá.

Pokud si o tom chcete něco přečíst, pak zde:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/leky-zavislost-zdravotnictvi-odbornici-lekari-zmena-navykove-latky-drogy.A240418_082529_domaci_ikro

Dualita však nemá jen svůj rozměr ve vnějším světě kolem nás. Dualita má své místo i v našem nitru, je částí naší duše, jejího prožívání událostí tohoto světa. A o tom jsou informace poskytnuté lidstvu oběma duchovními mistry, Rudolfem Steinerem a Ježíšem Kristem.

Oba vás zcela jasně a srozumitelně informují o tom, co vy dnes obvykle vůbec nevíte a pokud o tom něco někde zaslechnete, usilovně se na to snažíte zapomenout. Informují vás o tom, že podobně jako křesťané ve vnějším světě vnímají působení duality Boha a Satana, máte i vy v sobě dualitu vnitřní, své ego a svého ducha. Jinak řečeno, částečku Boží a částečku Satana.

Tedy kus Dobra a kus Zla. Jak dole, tak nahoře /nebo analogicky jak uvnitř, tak venku/, to je zpráva, kterou nám už před Kristem a Steinerem zanechal před mnoha tisíci lety na Smaragdové desce v některé z egyptských pyramid Hermes  Trismegistos.

Pojďte se proto spolu se mnou znovu zaposlouchat do Steinerových slov. Mají svůj nadčasový význam podobně jako Kristova slova a věty, které unikly dvoutisícileté církevní úmyslně nepřátelské manipulaci.

Vezmeme-li si ze Steinerova tvrzení tu pasáž, kdy hovoří /cituji/: „Jestliže si přiznáte svůj vnitřní spor…“ a položme si vedle toho příslušnou pasáž Kristova výroku /cituji/: „Ježíš řekl: Když dva spolu uzavřou mír v jednom domě…“. Dostáváme se prakticky k totožnému významu, kdy nás oba upozorňují na to, že v sobě, ve vlastním lidském nitru, máme dvě samostatné bytosti, které nemusí žít spolu v průběhu našeho života zrovna v přátelském objetí.

A současně nás upozorňují na význam toho, co pro nás jako jedince, jako člověka této Země, znamená, pokud si přiznáme svůj vnitřní spor nebo se rozhodneme napomoci  tomu, aby ti dva v jednom /našem/ domě duše uzavřeli mír.

Steiner zdůrazňuje fakt, že /cituji/: „/ten spor pak/ nebudete již nadále promítat do druhých lidí a vytvoříte v sobě a ve svém nejbližším okolí podmínky pro pěstování něčeho jako Kultury míru.“  Čímž má na mysli to, že zakotvíte ve svém nitru klid a mír jednak v sobě samém, ale i vůči svému okolí.

Kristus pak pokračuje trochu možná méně srozumitelně /cituji/: „/pokud ti dva uzavřou mír v jednom domě/ pak mohou říci hoře: „Pohni se“, a ona se pohne.

Prosím, to neznamená, že budete hýbat Sněžkou či Kilimandžárem. Tato pasáž vám v Kristově podání dává naději, že když to první uděláte, budete moci pohnou horou svých problémů. A kdo z vás nemá bloky z dětství, strachy, úzkosti a deprese, které se vám nepředvídatelně vynořují z podvědomí?   

Pojďme se na to podívat blíže. Přijměte jako fakt, že každý z vás je multidimenzionální /vícenásobnou/ bytostí. Vy sami jste zde na planetě Zemi vtěleni do hmotného těla jako duše, a částí vaší duše jsou citové tělo /ženská energie, ego/ a duchovní tělo /mužská energie, duch/. Přitom platí, že po dobu vývoje vaší duše v hmotných světech, kdy si na sebe opakovaně berete stále nová a nová hmotná těla, je od prvopočátku vašich inkarnací značný rozdíl ve vibracích vašeho ega a vašeho ducha. A tato skutečnost, kdy se obě tyto bytosti podílí na myšlení, cítění a jednání vaší duše a tedy člověka jako celku, vede k oněm sporům a onomu napětí mezi nimi, které musí být vymazáno právě tím, že vy sami v sobě je máte učinit jedním.

Prosím, vy, kteří jste už přestali číst nebo se právě odejít chystáte, klidně běžte, pro vás tu dále nic nemám. Pro ty z vás, které těchto pár řádek zaujalo a chcete vědět víc, připravím pokračování. V tom se ale pouze vrátím trochu jinak k tomu, co už je v tomto webu zpracováno v řadě článků z dřívějších dob.

Níže pod čarou mám výběr článků, které mnohem šířeji rozvádějí to, co jsem zde dnes jen nastínil.

Mějte krásný den.   

 

Příloha:

Jak jsem v úvodu zdůraznil, pokusím se naplnit stručný úvod svého opětovného vstupu na tento web smysluplným obsahem a postupně budu chtít opětovně rozklíčovat pro vás jednotlivé myšlenky k možnosti pokud možno plnému pochopení toho, co byste měli o sobě a o tomhle světě znát a vědět. Rád bych tím navázal na svou práci z minulosti, kterou jsem zde na webu již provedl a věřím, že se mi podaří pro vás znovu uspořádat fakta a návody k tomu, jak poznat sám sebe, jak poznat smysl vlastní cesty životem a jeho konečný cíl. Mnohé zpracuji nově ze svého dnešního, již opět s mým věkem mnohem zralejšího pohledu na daná témata, v něčem vás pak odkážu pro úplnost na texty, které byly v minulosti pro veřejnost mnou zpracovány zde na www.ragauian.cz a v nichž byste se měli pro lepší chápaní podstaty věci orientovat.

Pro skutečné zájemce o podstatné informace k doplnění tohoto prvního textu vám doporučuji k přečtení následující články:

http://www.ragauian.cz/jezis-kristus-cl…nad-nami-vsemi-1/

http://www.ragauian.cz/jezis-kristus-cl…pulaci-s-fakty-2/

http://www.ragauian.cz/jezis-kristus-cl…s-temi-bohy-je-3/

http://www.ragauian.cz/jezis-kristus-cl…smrti-na-krizi-4/

http://www.ragauian.cz/jezis-kristus-cl…svobodnou-vuli-5/

                               ***********************************