Ježíš Kristus: Člověk nebo Bůh? Opravdu stále věříte tomu, že vás Kristus spasil svou smrtí na kříži? 4

Podstatných informací pro orientaci na duchovní Cestě je zoufale málo a adventní doba je velmi příhodná pro připomenutí opomíjených faktů o tom, kdo my lidé jsme a kam „kráčíme“.

Pokračujeme v seriálu s výkladem o tom, zda Ježíš Kristus byl člověkem nebo bohem či obojím. Kvůli plnému pochopení dalšího textu doporučuji se vrátit k prvním dílům, pokud jste tyto ještě nečetli. Budeme totiž pracovat s pojmy, které jsou málo známé a často chybně vysvětlované…

Každý z vás, nepravých lidí ponořených v těle přírody své Země, hledáte sami sebe a své místo ve společnosti. Na této cestě naleznete, máte-li štěstí, povědomí o těch dvou složkách sama sebe, o vědomí ega /ženy/ a vědomí ducha /muže/ a sladíte je do rovnováhy.

Tady, na této úrovni, kde v podstatě končí pozemský úkol duše tzv. pravého člověka umožňující mu pozdější vzestup, jste vy nepraví lidé teprve na startovní čáře. Tím, že jste dosáhli rovnováhy energií ve svém mikrokosmu a zrekonstruovali vlastní psychiku /tedy pročistili vlastní mikrokosmos od balastu naházeného tam touto společností, rodiči a lidmi kolem/, dosáhli jste stavu přípravy „nádoby“ vlastního těla k vstupu dalšího, v pořadí druhého vibračně vyššího duchovního těla do této pozemské reality.

Vaše nadvědomí /vědomí ducha/ je tímto vstupem obohaceno o další — vyšší — energo-informační obsah tohoto vyššího duchovního těla a s „výší“ jeho vibrací nad rovinou vnímání původní roviny níže postaveného duchovního těla vám přichází mnohé dary shůry a nadhled nad obzor vnímaný lidmi ve vašem okolí. Podobně tomu je v další fázi vašeho života s přijetím dalších duchovních těl. To ovšem platí, pokud se nevydáte cestou duchovní pýchy a tím se opět nepřikloníte pod vlivem tlaku okolí a z vlastní vůle zpátky k vibracím Satanova „sobectví a oddělenosti“.

Samozřejmě toto obohacování energo-informačního obsahu nadvědomí a setrvalý stav bezpodmínečné lásky podvědomí těla /ega/ a takto postupně rozšiřovaného nadvědomí ducha výrazně zkvalitňuje svým průnikem samotný energo-informační obsah vaší duše, tedy vašeho pozemského denního vědomí, kterým tady na zemi žijete.

Škála energo-informačních obsahů vyšších těl je velmi rozmanitá a variabilní. A do denního vědomí duše nemusí pronikat vždy v plné šíři, může být obsahově omezena. Tuto skutečnost je nutno vidět v pozadí tzv. geniality některých velikánů historie. V každé době historie lidstva byli — a stále jsou — na Zemi vysíláni do lidských těl nepraví lidé, kteří se v průběhu svého života dopracovávají k obsahu svých vyšších energo-informačních duchovních center a stahují informace potřebné v dané chvíli pro další vývoj lidstva.

Vzpomeňte si například na Leonarda da Vinciho s jeho velikým rozsahem vědomostí od umění po techniku a například speciální energo-informační obsah, který v podobě svých matematických a kosmických teorií stáhli na tuto planetu Issac Newton nebo Albert Einstein. V jiných oblastech ve své době vynikali například Giordano Bruno či Johannes Kepler v astronomii a Ludwig van Beethoven či Amadeus Mozart v oblasti hudby. V tom, že v technických oborech například někdo objeví „jen“ mechanismus hodinového stroje a jiný se dopracuje k teorii jaderné reakce, můžete také vidět rozdílnou úroveň energo-informačních úrovní, která těmto výjimečným lidem byla přístupna.

Co to vlastně je tzv. Boží Trojice? A kdo je Syn člověka alias Duch svatý?

Nu, a vybaveni těmito informacemi se pomalu dostáváme k pozici nejvyššího ducha tohoto vesmíru, Syna člověka alias Ducha svatého. Ten je v hierarchii duchovních bytostí duchem nejvyšším. Je třeba poznamenat, že poslední dvě dimenze duchovních světů, na jejichž špici se jeho nejvyšší „Já“ pohybuje, jsou čistě energetické a proto bytosti v nich žijící jsou čistou energií bez formy a tvaru.

Zjednodušené principiální schema duální struktury tohoto vesmíru. Země je jedinečná tím, že se zde setkávají bytosti ze všech vibračních úrovní.
Zjednodušené principiální schema duální struktury tohoto vesmíru. Země je jedinečná tím, že se zde setkávají bytosti ze všech vibračních úrovní.

 

Syn člověka, nejvyšší duch vesmíru a partner Stvořitele při jeho organizaci, má k dispozici tři druhy tvůrčích energií, které vstupují z božského vesmíru do vesmíru našeho. To je podstatou informace o tzv. trojjedinosti boží, kterou se církevním pantátům nepodařilo dosud zprasit. Česky je možno nazvat tyto energie jako čistota, spravedlnost a láska. Obdobu můžete nalézt v kabale v podobě tří sloupů tzv. Sefirotického stromu.

Bronze religious standard symbolizing the universe, used by Hittite priests; height: 34 cm; found at Alacahöyük; 2100-2000 BC; Product of Hattian art; Museum of Anatolian Civilizations, Ankara, Turkey.
Bronze religious standard symbolizing the universe, used by Hittite priests; height: 34 cm; found at Alacahöyük; 2100-2000 BC; Product of Hattian art; Museum of Anatolian Civilizations, Ankara, Turkey.

 

Podstatou oné trojjedinosti je to, že nejvyšší duch našeho vesmíru se může do formy /nádoby/ lidského těla po jeho dokonalé přípravě ponořit buď jen některou z oněch tří energií, nebo všemi třemi. Do osoby Ježíše Krista se konkrétně vtělila energie lásky.

Omyl v totálním ztotožnění Krista se Synem člověka, je možno dokladovat například i na tom, že věštby proroků starověku, které se vztahovaly k Synu člověka, předvídaly už tehdy, že bude králem /vládcem/ této Země. A tím vládcem Kristus rozhodně nebyl a ani nechtěl být, jak je v Bibli zapsáno.

K naplnění proroctví o tom je třeba — vedle dalších podmínek, které tady nebudu komentovat — aby se do připravené nádoby těla ponořila část energie Syna člověka v podobě spravedlnosti za současné přítomnosti energií lásky a čistoty na této Zemi.

Zapomenutý střípek informace o tom, jak tohle funguje doopravdy, se dochoval dokonce i v cenzurovaných církevních záznamech — to stejné se totiž stalo v případě Saula, známého jako sv. Pavel: Původně farizej a také římský občan Saul cestoval po Judsku a pronásledoval stoupence křesťanství. Když byl na cestě do Damašku, kam jel zatknout tamější křesťany, byl cestou oslepen světlem z nebe a slyšel promluvit hlas: „Saule, proč mě pronásleduješ?“:

1 Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků. ... 3 stalo se, když byl na cestě a blížil se k Damašku, že ho náhle ozářilo světlo z nebe. 4 Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: “Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?” 5 Řekl: “Kdo jsi, Pane?” On [odpověděl]: “Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. ... 10 V Damašku byl jeden učedník, jménem Ananiáš. Pán mu ve vidění řekl: “Ananiáši!” On řekl: “Zde jsem, Pane.” 11 A Pán mu řekl: “Vstaň a jdi do ulice, která se nazývá Přímá, a v Judově domě vyhledej Saula, jménem Tarského...
15 Pán mu řekl: “Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou, aby přinesl mé jméno před národy i krále a syny Izraele. ... 17 Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce a řekl: “Bratře Saule, Pán, [Ježíš,] který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.” (Skutky 9)

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/act.9.csp

Povšimněte si prosím pěkně v odst. 15 speciálně výrazu „nádoba“, což je biblický výraz pro tělo žijící osoby, do které vstoupí energie vyšší bytosti…

Také zde máte důkaz toho, že Ježíš rozhodně není ta stejná bytost jako Duch Svatý! Abychom byli úplně přesní, bylo by třeba ještě dodat, že Ježíš není totéž co Kristus » Nechápající církevní pantátové z těchto názvů udělali synonyma — jimi ale určitě nejsou.

Jak se narodil Ježíš? A jak se narodil Kristus?

Božství je věčné a sama Bible říká, že Boží zákony jsou neměnné. Což nešmakuje našim církevním papalášům a neustále vymýšlejí výjimky z těchto zákonů, aby své protilidské aktivity nějak zdůvodnili, babráci! Tak tomu je i s jejich dogmatickou trojnásobnou slátaninou o narození Syna Božího, o tzv. „neposkvrněném“ početí a o údajně „věčném“ panenství Ježíšovy matky… Tedy hned tři porušení Božích zákonů, aby toho nebylo málo.

Fyzická schrána člověka, která jednou bude v sobě nosit božskou energii, musí být řádně počata způsobem, který je na této planetě obvyklý. Tedy spojením dvou zárodečných pohlavních buněk, ať již přirozenou cestou nebo v dnešní době třeba i umělým oplodněním.

Narodí se člověk, vytvoří se tedy základní dualita ega a nejnižšího duchovního těla oné entity z vysoké — v tomto případě božské roviny. Ženská energie této entity, jak to uvádím výše, je jen lehce vtisknuta do podoby ega a musí být běžným postupem, určeným každému člověku této Země, zušlechtěna a přivedena k opětovné harmonii s mužskou energií ducha a v pozemských podmínkách odzkoušena.

Teprve znovu-dosažením opětovné stabilní vnitřní jednoty mužských a ženských energií — podřízením ega-ženy bezpodmínečnou láskou duchu-muži — tedy dochází k tzv. znovuzrození v duchu v pozemských podmínkách. Podaří-li se vám to, pak jste dokázali posunout ručičky nastavení příjmu energií Satanova programu „sobectví a oddělenost“ k nule a vytvořili situaci, kdy ve vaší duši kraluje program vašeho ducha z oblasti nejnižšího duchovna v podobě „láska a sjednocení“.

Tím, že tenhle stav v „nádobě“ svého těla ukotvíte, vytvoříte současně podmínky pro to, aby se nyní k energo-informačnímu obsahu nadvědomí mohl připojit energo-informační obsah, který jste si při odchodu do oné nádoby uložili v druhé nejnižší duchovní sféře a pak i ty vyšší, pokud je vlastníte. Samozřejmě jen natolik, nakolik jste si to při zpracovávání plánu této inkarnace naplánovali. Jistě pochopíte, je to podobné, jako když jedete k moři na dovolenou: Vezmete si s sebou jednu dvě knížky a nebudete na čtrnáct dní stěhovákem brát s sebou celou knihovnu.

Jednotlivá duchovní vědomí schází tedy shora postupně a jako poslední sestupuje do lidského těla energie pravého /nejvýše vibrujícího/ „Já“. V případě vtělení energií Ježíše Krista nebo Syna člověka pak dokonce jejich božská „Já“, které v oné trojjedinosti, pokud jde o určitý typ energie na nejvyšší rovině bytí, mají společné. Takže svým způsobem můžete Krista a Syna člověka považovat za jedinou bytost. Ale jen svým způsobem.

Sestupem a ukotvením božské energie lásky v multidimenzionální osobnosti Ježíše /ale až poté/ se stal /původně člověk/ Ježíš skutečně vyslancem božím na Zemi po linii božské energie lásky. Jinak řečeno: Člověk Ježíš se stal Kristem.

A je to. Avatar je zde a může začít naplno na rovině zdejší reality působit. Současně s duchovními těly mu sestupují k použití do této reality i kvality, které je možno nazvat v pozemském prostoru kvalitami magickými. A on si jich naplánoval k vzetí do svého života spoustu, aby lidi o své roli vyslance „božího“ přesvědčil. I když hodně toho církevní balíci v minulosti zveličili.

Pravá podoba tzv. panenského zrození

Takže pohádka o „panenském zrození“ má tedy skutečný podklad v duchovních dějích kolem sestoupení božské energie lásky do Kristova těla. Falešná verze narození dítěte — boha se dostala do pozdějších církevních dogmat díky /obvykle alkoholem, drogami a krvavou mocí zpitým/ papežům, kteří zcela vědomě svévolně falšovali /a kdykoli falšují/ a svým potřebám a potřebám církve upravovali /a dále upravují/, cokoli považovali /a považují/ pro prospěch svůj a moci církve za nutné.

Člověk Ježíš se prostě narodil normálně, jako kdokoli z nás. Poté, kdy připravil nádobu svého těla, došlo v okamžiku křtu v provedení Jana Křtitele /pozor, opět jen symbolika/, který popisuje bible, ke zrození pravého Krista v těle Ježíše.

To znamená, že dospělé tělo muže Ježíše bylo naplněno /oplodněno/ božskými energiemi lásky, které do jeho fyzického těla /tedy těla tvořeného jeho ženskými energiemi/ pronikly oním sestoupením energií Syna člověka /Ducha svatého/ — tedy způsobem, který skutečně nebyl poskvrněn ničím hmotným.

Fyzický člověk Ježíš byl velmi pravděpodobně synem onoho římského setníka Panthery, jak se poměrně nedávno provalilo a jak se na tomto webu také můžete dočíst:

Člověk Kristus byl skutečně synem Božím od chvíle, kdy do nádoby jeho těla po dokončení její přípravy za jeho pozemského života sestoupila jeho ostatní duchovní těla včetně těla s energií božské lásky, jedné ze tří tvůrčích energií Syna člověka /Ducha svatého/. Teprve v této chvíli se dá hovořit o „zrození“ Boha v něm.

Evidentně jasný symbolický význam tohoto okamžiku církev /z důvodů manipulace s vaším myšlením a vírou/ vůbec ve svém pohledu na Krista nerespektuje, převádí ho do hmoty — materializuje a zamlžuje jeho skutečnou podstatu.

Pozn.: Skutečnou příčinou tohoto církevního podvodu je právě vražení klínu mezi vás a Boha ve vás i zdůrazňováním vašeho „poskvrněného“ vstupu do této existence v kontrastu s Jeho „neposkvrněným“ početím. Vy jste ničím, on je bůh, říkají vám ti chrochtaví církevní otcové. Ne, nejsou blbí, jen jejich myšlení ke škodě vás všech, je zcela podřízeno jejich sobeckému egu. A vy jste pak v té pozici, kdy si netroufáte ani dýchat v úctě před jejich “Bohem“, který dokáže při narození při odchodu z lůna ženy za sebou dokonale sešít její panenskou blánu. Protože tohle vy nikdy nedokážete! A tak podle naprosto neautentického výroku Kristova v podobě „co je božího, bohu a co je císařovo, císaři“, propašovaného do evangelií dodatečně, vy dnes delegujete  pravomoci rozhodovat o sobě údajným zástupcům božím na Zemi, politikům a jiné havěti, kterou vynášíte na výsluní této společnosti, místo abyste je nechali žít pod kamenem, kam většinově patří. A žijete tak, jak žijete: ve strachu, depresích a úzkostech trpícího ega, bez šance spojit se s Bohem v sobě. Jak byste mohli, když o něm nevíte, že jo!  

Křest tedy obecně, nejen u nepravých lidí, by měl být pozemským aktem stvrzujícím prokazatelné dosažení sestupu nejvyššího duchovního těla lidské bytosti v inkarnaci po předchozím dosažení návratu mužských a ženských energií sebe sama do rovnováhy a tedy do Jednoty sebe sama.

Z výše uvedeného pohledu se vám zcela jistě bude jevit křesťany oblíbený křest novorozeňátek jako kropení děťátka smradlavou vodou a trapný pokus kněze ubohého maličkého tvorečka odstranit z této roviny bytí nachlazením s případným následným kolapsem jeho křehkých životních funkcí.

Nebo se snad od svého narození a případného křtu cítíte znovuzrozeni v duchu? Připadáte si od té chvíle, že jste zpět v nebi? Pokud ano, napište mi o tom.

Kristova mučednická smrt za „vykoupení hříchů a spasení lidstva“? Proboha ne!

Božství od narození a akt křtění novorozeného dítěte je částí mnohem širší církevní kamufláže sledující ďábelský cíl: Podsunout vám jako kukaččí vejce v zásadě největší — a z hlediska důsledků pro vás, jako duši se na této Zemi vyvíjející — i vůbec nejpodlejší lživé dogma o tom, že Ježíš Kristus svou mučednickou smrtí zemřel za vás všechny a v předstihu vás svou smrtí spasil!

Sleduje to logický cíl těch příživníků a nemakačenků, kteří žijí po tisíciletí z práce pravých lidí a chtějí si je pojistit na dalších tisíc let. Tato manipulace /budeme se jí později dále věnovat/ jim říká: Hele, kašli na všechno, jenom drž hubu, modli se a věř. Hlavně se o nic nesnaž a nic nevymýšlej, protože jinak se Ježíš nasere, že jsi jeho oběť nepřijal a speciálně tebe tady po svém příchodu nechá shnít.

Přesným odrazem této tisícileté manipulace je dnešní postoj naprosté většiny občanů tohoto státu v podobě nechuti k práci na svém nitru, který je vlastní jak těm věřícím, tak i ateistům. Umí svoji práci, ti pohůnci bráchy Satana, viďte? Sedli jste jim na lep dokonale. Zmátli bohužel vaši inteligenci tak, že vaše chování nejvíce ze všeho připomíná onoho krokodýla z onoho pradávného fousatého vtipu. Neznáte? Tady je:

Víte, jak se chytá krokodýl? Na břeh řeky se dá hromada špeku a hromada kostí obalených lepidlem. Krokodýl vyleze a zmaten učením krokodýlí odnože římsko-katolické církve zajásá: Ha, vy pitomci, na špek vám neskočím! A skočí do hromady lepidla.

Ukažme si teď jeden ze sedmi zlomků z Evangelia Ebionitů dochovaný v protikacířském díle „Panarion“ jejž napsal Epifanios ze Salamíny (cca 315–403). Zlomek je zajímavý především tím, že ukazuje scénu křtu, kdy do těla Ježíše vstupuje tzv. Duch svatý v symbolické podobě holubice.

Zůstaly nám jen zanedbatelné zlomky — pozitivní na tom je alespoň to, že každý dnes vidí, kteří nedouci byli těmi zločinci, kteří znehodnotili Ježíšovo učení. Dílo zkázy dokončil /ne/svatý Jeroným, když toto evangelium vyškrtl z biblického kánonu.

Evangelium Ebionitů ZLOMEK 4

Když byl lid pokřtěn, přišel také Ježíš a byl od Jana pokřtěn. A když vystoupil z vody, otevřela se nebesa a uviděl Ducha svatého v podobě holubice, jak sestupuje a vstupuje do něho. A hlas z nebe pravil: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení. Já jsem tě dnes zplodil." A to místo ihned obklopilo veliké světlo. Když to Jan uviděl, řekl mu: "Kdo jsi, Pane?" A znovu zazněl z nebe hlas a řekl mu: "Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení." Potom před ním Jan padl na zem a řekl: "Pane, prosím tě, pokřti ty mne." On se však bránil a řekl mu: "Připusť to, neboť takto je třeba všechno naplnit."

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006080017

Čtěte spolu se mnou a slyšte Boží hlas:

„Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení. Já jsem tě dnes zplodil.“

Kolik myslíte, že v tu chvíli člověku Ježíšovi bylo? Myslíte, že se ještě válel v kolíbce? Byl zplozen sestoupením Ducha svatého, ale ne k Marii! Duch svatý ve své energetické podobě nepotřebuje vstupovat do lůna ženy. Alespoň tedy, pokud není v těle. Jinak by se mu to určitě jako chlapovi líbilo, o tom nepochybuji.

Šlo o energetický děj, jehož souvislosti jsem popsal v kapitole výše. Ti nejprvnější mezi křesťany pravdu ještě ctili. Rád bych věřil, že pozdější vůdcové církve byli prostě jen blbí a nerozuměli tomu, co se vlastně kolem onoho počátku letopočtu dělo.

Ale bohužel, musím konstatovat, že ti chamtiví, kteří přišli po nich, se pustili svými Satanovu zvířecímu programu „sobectví a oddělenost“ podřízenými činy do práce a likvidovali a pozměňovali spisy, které jim nehrály do rukou. Povšimněte si dále níže prosím malého a přesto významného posunu smyslu sdělení v cenzurované variantě u Matouše. Podtržená Ebionitská část se jaksi ztratila, jako vždy v těchto případech je to jen náhoda? ;-)

13 Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu, aby se dal od Jana pokřtít. 14 Ten se velmi zdráhal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe a ty jdeš ke mně.“ 15 Ježíš mu odpověděl: „Jen to, prosím, udělej. Musíme splnit Boží vůli.“ A tak ho Jan pokřtil. 16 Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. 17 Současně se ozval hlas: „Toto je ten můj milovaný Syn, moje radost.“

https://www.bible.com/en-GB/bible/162/mat.3.snc

Překvapuje vás, že toto evangelium bylo římskou církví zlikvidováno? Aby bylo jasno: toto je nejoriginálnější a především pravdivý křesťanský záznam. Prvotní „Jakubova“ křesťanská církev tyto základní duchovní pravdy samozřejmě znala — toto bylo její evangelium!

Pozn.: Krást a lhát se prostě nevyplácí. Naše milá papežská nedochůdčata dávných dob lhala o narození božského dítěte, Ježíška a pak teprve zjistila, že je pitomé, aby byl zrozen klasicky ze semene muže. Některý z nástupců si proto přimyslel k tomuto příběhu pro oblbnutí svých oveček obcování Marie s Duchem svatým, aby vysvětlil Kristovo božství od narození jejím neposkvrněným početím. A aby to mělo grády, pak ji dodatečně další z pozdějších papežů jako Pannu Marii /samozřejmě se sexuálním aktem a porodem stále neporušenou panenskou blanou/ vyvýšil na nebesa a začal lidi nutit, aby se jí klaněli na barvotiskových obrázcích s Ježíškem u prsu… a pak zase někomu dalšímu dojde, že je nevhodné, aby tuhle Pannu zrodila matka poskvrněná hříchem a prohlásí za zrozenou bez hříchu i jí… kde asi by se ti kluci s rukama dozadu dostali za dalších tisíc let, kdyby jim byly dopřány? Asi k té o Červené Karkulce…

To klanění mimochodem porušuje Desatero a je tím co sama církev nazývá SMRTELNÝM HŘÍCHEM » A pssst, čistě mezi námi, ono i s tím ukřižováním a Jidášem to bylo poněkud jinak, než tvrdí pokrytci ve Vatikánu »

-pokračování-