Detail mlžných stop v komoře. Částice prolétávající vzduchem obsahujícím podchlazené páry v něm zanechávají stopu v podobě vysrážených kapiček vody.

Další důkazy zážitků v blízkosti smrti, NDE: Konference IANDS, shrnutí třiceti let výzkumu, část 3. — Zkoumání nepozorovatelného pomocí fyzických následků

Pokračování reportáže » z konference Mezinárodní asociace pro studium zážitků v blízkosti smrti, IANDS, která proběhla na podzim 2011. Redakčně doplněno a rozšířeno.

Bylo to v roce 1993. Kathleen Elmoreová jela přes křižovatku, když se na ni zleva přihnal náklaďák. „To nevypadá dobře,“ stačila si pomyslet.

„Umírat nebolí,“ prohlásila Elmoreová na konferenci Mezinárodní asociace pro studium blízké smrti. „Celý ten obrovský, nesmírný náraz se zdál, jakoby mi někdo poťukal na rameno a já šla přímo nahoru.“

Žena vyprávěla, že její vědomí vystoupalo asi do 18 metrů, do překrásného bílého světla, kde cítila „nesmírnou lásku“ a slyšela krásnou hudbu. Tam potkala tři bytosti, které jsou „nad anděly“ a které jí pomohly naplánovat život předtím, než se narodila. Hovořila s nimi a přitom se dívala dolů, jak ji lidé zachraňují. Když přišla zpět k životu, získala schopnost vidět energii v pozemském světě a kolektivní vědomí lidí.

Příhody, které se lidem stanou, když jsou klinicky mrtví nebo blízko klinické smrti, se nazývají zážitky v blízkosti smrti (NDE). S termínem přišel v roce 1975 vystudovaný lékař, filozof a psycholog Raymond Moody ve své knize Život po životě. Kniha přitáhla pozornost akademiků, kteří se dali na studování fenoménu a založili nadaci IANDS, která se výzkumem NDE zaobírá.

Studium následků

Dr. Bruce Greyson je lékař a ředitel oddělení percepčních studií na Virginské univerzitě. Tvrdí, že NDE jsou spolehlivé, protože vyprávění lidí, kteří klinickou smrtí prošli, se časem nemění. Greyson srovnával popisy NDE u těchto lidí s odstupem dvaceti let a objevil, že se za ty roky nezměnily. Vědec se domnívá, že klinická smrt je důkazem toho, že mysl je na mozku nezávislá, protože během klinických situací, kterými pacienti prošli, by normálně došlo k poškození mozku. Jeho výzkum však ukázal, že u lidí, jež NDE prošli, k žádnému odpovídajícímu poškození duševních funkcí nedošlo.
Dr. Bruce Greyson je lékař a ředitel oddělení percepčních studií na Virginské univerzitě. Tvrdí, že NDE jsou spolehlivé, protože vyprávění lidí, kteří klinickou smrtí prošli, se časem nemění. Greyson srovnával popisy NDE u těchto lidí s odstupem dvaceti let a objevil, že se za ty roky nezměnily. Vědec se domnívá, že klinická smrt je důkazem toho, že mysl je na mozku nezávislá, protože během klinických situací, kterými pacienti prošli, by normálně došlo k poškození mozku. Jeho výzkum však ukázal, že u lidí, jež NDE prošli, k žádnému odpovídajícímu poškození duševních funkcí nedošlo.

 

Doktor Greyson na konferenci IANDS zmínil, že někteří „pseudo-skeptici“, jak říká vědcům, kteří nejsou objevům v NDE otevřeni, věří, že jev klinické smrti je něco, co se vědecky studovat nedá, protože NDE není něco materiálního a nelze je měřit. Greyson nicméně argumentuje tím, že emoce také nemají materiální existenci, a přece se o nich provádí spousta studií:

„Jsou láska a strach materiální? Rozhodně je o těchto věcech hodně vědeckých výzkumů. Nemůžeme je vidět, ale určitě můžeme měřit následky a z těch následků se o nich vědecky mnoho naučíme.“

Při vědeckých výzkumech je mnoho věcí, které se měří nepřímo. Například studování temné hmoty, kterou fyzici zkoumají, se neprovádí přímým pozorováním její existence, ale nepřímými prostředky, jako vypočítáváním nesrovnalosti v odhadované hmotnosti vesmírného tělesa.

NASA před pár týdny oznámila, že její vesmírná loď Kepler potvrdila existenci neviditelné planety Kepler-19c tím, že pozorovala cyklus oběžné dráhy blízké planety Kepler-19c, která je zřejmě ovlivněna neznámou gravitační silou.

Greyson použil analogii bublinkové [nebo též mlžné] komory jako argumentu, že zážitky se smrtí lze studovat vědecky. Bublinková komora je nádoba, ve které vodou procházejí subatomární částice (elektrony, protony atd.). Ty za sebou nechávají stopu bublinek. Částice jsou příliš malé a rychlé na to, abychom je viděli, ale pozorováním bublinek, které se za nimi tvoří, se o nich můžeme dozvědět. Podle vědce je to podobné i se studováním NDE pomocí pozdějších následků.

Pohled na mlžnou komoru shora. Na pozorovací ploše právě probíhá rozpad thoriové řady, kdy se radon Rn-220 rozpadá alfa přeměnou na polonium Po-216, které se ihned poté rozpadá na olovo Pb-212.
Pohled na mlžnou komoru shora. Na pozorovací ploše právě probíhá rozpad thoriové řady, kdy se radon Rn-220 rozpadá alfa přeměnou na polonium Po-216, které se ihned poté rozpadá na olovo Pb-212.
Detail mlžných stop v komoře. Částice prolétávající vzduchem obsahujícím podchlazené páry v něm zanechávají stopu v podobě vysrážených kapiček vody.
Detail mlžných stop v komoře. Částice prolétávající vzduchem obsahujícím podchlazené páry v něm zanechávají stopu v podobě vysrážených kapiček vody.

Pozn. redakce: Tzv. bublinková komora je podobná mlžné komoře a to jak v aplikaci, tak v základním principu. Obvykle je vyrobena jako velký válec naplněný kapalinou » Wilsonova mlžná komora je fyzikální přístroj umožňující pozorovat dráhy elektricky nabitých částic » Částice prolétávající vzduchem zanechávají stopy, které lze následně vyfotografovat.

„Pro opravdové vědce je nejvyšší autoritou zkušenost, ne teorie,“ prohlásil Greyson.

Někteří lidé se domnívají, že lidé, kteří zážitky s blízkou smrtí prožili, musí být nábožensky založení a vše je jen jejich představivost. Ale jsou i lidé, kteří před klinickou smrtí nábožensky založení nebyli, a Greyson ve skutečnosti objevil, že jedním z následků NDE je pokles nábožnosti. Výzkum také ukázal, že osoby, kteří NDE prošli, po něm tíhnou více k logickému uvažování.

Kromě psychologických změn jsou běžně hlášeny i elektromagnetické následky. Lidem po NDE se například velmi rychle vybíjejí baterky v náramkových hodinkách nebo jim hodiny doma ukazují rychlejší nebo pomalejší čas než normálně. Někteří se dokonce setkali s tím, že vyhodili žárovku nebo jak procházejí kolem rádia a televize, sama od sebe se přehodí stanice. Greyson zmínil i případ jedné osoby, na kterou přestaly reagovat automatické dveře. Kandidátka věd Jane Katraová, která také měla na konferenci slovo, uvedla, že po klinické smrti začala být citlivá na vibrace a elektromagnetická pole. Bylo pro ni těžké zvyknout si na žití v domě rodičů, protože z různých pokojů mohla slyšet nejrůznější věci.

Na základě takovýchto stavů je obtížné popřít, že NDE skutečně existuje, protože pouhé halucinace nebo když je člověk blízko smrti, takové následky nepřináší. Greyson a doktor Mitchell Liester právě začínají nový výzkum elektromagnetických účinků NDE. Na základě dat sesbíraných pomocí dotazníku provedou studii, ve které budou měřit elektromagnetická pole lidí po klinické smrti a jejich účinky na hodinky.

Pozn. redakce: Zopakujme prostý fakt ohledně materialistického popírání NDE, které se snaží vše „vysvětlit“ pomocí jakési halucinace v mozku. Oni materialisté sice naměří např. EEG, nicméně stejně netuší, co je příčinou těchto elektrických signálů — proto ani o žádné vysvětlení nejde. Je o klasickou záměnu následku s příčinou… Nehledě na fakt, že máme doloženy případy NDE ve stavu zcela nefunkčního mozku… Oni ti chytrolíni materialisté naměří následky energetického působení naší duše a vydávají ty následky za příčinu… Chápete ten vtip? Mimochodem, vědomí dokazatelně NESÍDLÍ V MOZKU — čtěte více zde »

Milo Heerkens: Moje osobní zkušenost s klinickou smrtí

Milo napsal tento text, své osobní svědectví, do redakce Epoch Times jako reakci na tuto sérii článků. Jeho svědectví dokonale zapadá mezi ta ostatní…

Milo Heerkens: Zážitek v blízkosti smrti (NDE) jsem si prožil, když mi bylo osm — ale jeho význam jsem si uvědomil až o mnoho let později. K NDE došlo, když jsem byl v roce 1984 v kómatu jako výsledek dlouhodobého onemocnění ledvin.

Do devětadvaceti byl můj fyzický i duchovní růst pomalý. Teprve v tomto věku jsem si uvědomil, že to, co jsem jako malý chlapec před mnoha lety zažil, byla vlastně klinická smrt. Od té doby vyhledávám informace o fyzické i duchovní rovině. Naučil jsem se, že lidský život má nezměrnou hodnotu, kterou v žádném případě nelze vyjádřit penězi.

O materiální vlastnictví se nezajímám. Je super ho mít, ale když zemřeme, jediná věc, kterou si můžeme sebou vzít, jsou znalosti a vzpomínky. Od doby, kdy jsem prošel NDE, se ve mně něco vyvíjí, ale jen málo lidí je ochotno mě poslouchat a porozumět mi. Někteří dokonce říkají, že jsem blázen, a drží se ode mě dál.

Získal jsem dary, jako jasnozřivost a velkou citlivost. Někdy vidím aury. Fyzické tělo se vytrácí a jediné, co zůstane, je duše, která odhalí traumata, jaká lidé snášejí. Rozhodl jsem se druhým pomáhat za použití toho, co vidím, ale mnozí neradi slyší, když jim říkám: „Neměl bys kouřit nebo pít nebo přepracovávat se.“ Proto i když třeba dopředu vidím, co se někomu stane, nechám to být, protože je to pro duchovní růst toho člověka to nejlepší. Učíme se z omylů, abychom byli silnější. Na naší cestě se setkáváme s věcmi, které můžeme vyřešit a které patří k našemu duchovnímu růstu.

Cítím se dost izolovaný, protože u druhých vidím tolik moc věcí, které jiní nevidí. Mám tendenci nechat se citově unést, a to pak zraňuje mne samotného, protože mně přitahuje bolest a utrpení druhých. Moje obavy a starosti se pak usazují do mého slabého místa — ledvin.

Při klinické smrti jsem doslova vyšel z těla na výlet časem. Viděl jsem a zažil věci ze své minulosti i budoucnosti. Některé z těch budoucích věcí, které jsem při NDE zažil, se ještě nestaly, a jiné se staly už před lety. Cesta časem byla tak neskutečná a ohromující. Průvodce mi dělal můj zesnulý děda, který mi pověděl všechno o životě teď i co přinese budoucnost.

Viděl jsem, že společnost zažije obrovský propad a hodně lidí bude trpět. Ti, kteří nechtějí naslouchat [poznání?], budou ze Země odstraněni.

Plavil jsem se časem, viděl Zemi seshora a obdržel vědomosti, kterým je stále ještě těžké porozumět. Naučil jsem se, že život a smrt jsou jedno a to samé. Existuje jenom život. Lidé se na smrt dívají jako na něco, čemu je se třeba vyhnout, ale přitom je to nepřetržitý proces. Když někdo zemře, někde jinde už se narodí dítě, a ta samá duše získá příležitost růst a být lepší.

Všechno, co se děje v našich tělech, může být pozorováno i v přírodě. Je tam neustálé doplňování a odstraňování jídla a odpadu. Po plavbě časem byl návrat do chorého těla na Zemi dost bolestivý. Byl jsem naštvaný a dokonce chtěl zemřít, protože ta „druhá strana“ je o tolik krásnější, než je to zde. Když jste to nezažili, nemůžete si to představit.

Milo Heerkens, Nizozemsko, 25. 2. 2012

-pokračování-


Zdroj a další informace: