Učili se u Hitlera a byl jejich vzorem Goebels? Druhá šelma Janova zjevení při práci…

Po jedenácti letech, kdy česká média, stejně jako většina světových, mlčela či tvrdošíjně hájila stále neobhajitelnější verzi teroristických útoků proti obyvatelům Spojených států amerických z 11. září 2001, se ledy pomalu začínají hýbat. Novinář Milan Vidlák, bývalý redaktor Lidových novin, který nyní píše pro časopisy ZEN a Právo&Byznys z vydavatelství Mladá fronta, připravil o jedné z nejvýznamnějších událostí moderních dějin obsáhlý seriál. Uzemněte se aspoň na chvíli a seznamte s pravdou o útoku americké CIA a vlády proti vlastnímu státu.  

2 letadla, 3 demolované budovy

Jedenáctého září 2001 celý svět přikovaný k televizním obrazovkám užasle sledoval, jak se — domněle v důsledku nárazu letadel — řítí k zemi americký symbol, dvě věže Světového obchodního centra (WTC). Co se však toho dne skutečně stalo, dosud nevíme. Rovněž nás, obyčejnou lůzu, jaksi opomněli informovat, že demolována byla i budova WTC7.

wtc_map

Devatenáct sebevražedných útočníků s nožíky na otevírání krabic tehdy údajně uneslo čtyři letadla komerčních společností American Airlines a United Airlines, všem se povedlo přemoci posádku, přelstít celou leteckou obranu USA a narazit do dvou mrakodrapů v New Yorku i nejstřeženější budovy světa Pentagonu, sídla amerického ministerstva obrany ve Washingtonu. Dalšímu útoku pak zabránili pasažéři jednoho z unesených letadel; po souboji se čtyřmi teroristy na palubě letu číslo 93 se boeing zřítil u Shanksville v Pensylvánii.

Pochybnosti o pravdivosti oficiální verze, které provázejí prakticky každou významnou dějinnou událost od útoku na Pearl Harbor, po vraždu prezidenta Kennedyho, se vyrojily i tentokrát. I tentokrát byly označeny za konspirační teorie. Tento výraz byl ovšem vymyšlen těmi, kdo nám vládnou. Byl vymyšlen jako posměšné, pejorativní označení pro znevěrohodnění nežádoucích informací a nepohodlných tazatelů. Nechceme říci, že jsou správné všechny informace označené za tzv. konspirační — dodejme jen tolik — prosíme vážené čtenáře: Používejte vlastní hlavu a intuici k posouzení pravosti všech dostupných zdrojů. Univerzálně platí poučka o posuzování střípků informací v kontextu, v souvislostech.

Jedenáct let po útocích (v době psaní této analýzy) je oficiální verze tehdejších událostí plná děr a protimluvů natolik zjevných, že stále více Američanů požaduje vysvětlení.

Vzniklo dokonce Hnutí za pravdu o 11. září, jež sdružuje pozůstalé po obětech útoků s odborníky – architekty, inženýry, demoličními experty, fyziky, statiky, hasiči, piloty a dalšími – a volá po novém vyšetřování.

Podle průzkumu deníku New York Times a americké televize CBS z roku 2006 věří oficiální verzi událostí pouze 16 procent Američanů. Z těch 84 procent, kteří si myslí, že jim vláda ohledně útoků z 11. 9. lže, je 36 procent přesvědčeno, že šlo o takzvaný „inside job“ – tedy že v útocích byla zapojena samotná americká vláda a mocní lidé v jejím pozadí.

To samo o sobě není argument z nejvážnějších; koneckonců, 54 procent Američanů také věří v existenci UFO. Protože však 11. 9. je jedním z klíčových mezníků moderních dějin, který ze dne na den postavil na hlavu zahraniční politiku nejmocnější země planety se všemi důsledky citelnými po celém světě, je neradno odbýt věčnou otázku „cui bono?“ mávnutím ruky.

I proto se časopis Právo&Byznys rozhodl připravit seriál, ve kterém se tehdejšímu dění bude podrobně věnovat. Nejde nám o senzace, o hledání Boží tváře v kouři padajících dvojčat WTC, o numerologický, kabalistický nebo psychoanalytický výklad událostí 11. 9. Jde o to, že s pravdivostí oficiální verze těchto událostí stojí a padá všeobecná důvěra v organizaci běhu věcí tohoto světa. Existuje mnoho náznaků – a podstatně řidčeji – i důkazy o tom, že náš běžný „oficiální“ obraz o tom, jak funguje světská moc ve svých nejvyšších patrech, je přinejlepším neúplný a přinejhorším záměrně lživý. Právo&Byznys chce patřit k těm, kteří se pokoušejí tento obraz doplnit o klíčové chybějící tvary a barvy, případně přispět k vytvoření obrazu nového, realističtějšího. Činí tak s plným vědomím rizika, že může někdy šlápnout vedle či sledovat falešnou stopu.

PŘÍBĚH JMÉNEM AL-KÁIDA

Proto vznikl náš seriál, jehož první díl o roli jednotlivých atentátníků v teroristickém útoku a pozadí organizace al-Káida právě čtete. V prosincovém čísle jsme informovali o tom, jak americké – převážně obchodní – zájmy ovlivnily válku na Balkáně v 90. letech. USA do Bosny prokazatelně pozvaly arabské mudžáhidy, které Pentagon a CIA vycvičily a především vyzbrojily pro boj proti Sovětům v Afghánistánu, kteří zde vedli válku v letech 1979–89. Práce těchto námezdných žoldáků ale po pádu železné opony neskončila. Naopak. Na začátku 90. let se nejprve přesunuli do Bosny, kde se připojili k bosenské armádě a teroristické organizaci Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK) – a pomohli tu rozdmýchat jednu z nejkrvavějších válek v Evropě.

Jedním z velitelů UÇK byl i Mohamed Zavahrí, bratr v té době druhého muže teroristické organizace al-Káida Ajmána Zavahrího. Ten dostal od vůdce organizace Usámy bin Ládina za úkol shánět peníze na vedení operací na Balkáně. Dnes málokdo ví, že sám bin Ládin vlastnil od roku 1993 až do své smrti bosenský pas a do Bosny přivedl cca 3000 vycvičených bojovníků, aby bojovali proti Srbům. Někteří členové Kosovské osvobozenecké armády, kteří své válečné úsilí financovali z prodeje heroinu, byli zase cvičeni v teroristických táborech provozovaných Usámou bin Ládinem. Po uzavření takzvané Daytonské mírové smlouvy v roce 1995 dostaly bosenské pasy na dvě tisícovky bin Ládinových teroristů, kteří sehráli klíčovou úlohu jak ve srebrenickém masakru, tak například o čtyři roky později v incidentu v kosovské vesnici Račak, na jehož základě bylo bombardováno Srbsko jako údajný hlavní agresor.

 

 

Bezprostředně po útocích 11. září 2001 byl však z těchto činů překvapivě obviněn právě americký spojenec z válek v Afghánistánu a na Balkáně Usáma bin Ládin a jeho do té doby nepříliš známá teroristická síť al-Káida. Pět ze sedmi Arabů v centru útoků 11. září dorazilo do USA přímo z Bosny.

Nestandardní cestu útočníků do USA a dny a týdny před útoky popisuje například italský dokument ZERO: Vyšetřování 11. září, který způsobil před pěti lety pozdvižení na filmovém festivalu v Římě, ale i celá řada dalších svědectví a výpovědí. „Byl jsem ředitelem oddělení víz na americkém konzulátu v saúdskoarabské Džiddě od září 1987 do března 1989,“ říká americký diplomat Michael Springman. „Byl jsem v té době zapleten do záležitosti ,víza pro teroristy‘. Týkalo se to lidí, které verbovala CIA a její agent Usáma bin Ládin. Posílali se do Ameriky, ať už na instruktáž, jak být dobrým teroristou, za odměnu nebo kvůli informacím o tom, co dělali v Afghánistánu. Šlo o to, jak vyhazovat předměty do povětří, sestřelovat a provádět státní převraty. Jsem přesvědčen, že americká vláda spolupracovala s různými arabskými a muslimskými organizacemi, aby je vycvičila a vyzbrojila a poslala na Balkán svrhnout vládu Slobodana Miloševiče a jeho spojenců.“ Tahle taktika podle něj i řady dalších politiků, úředníků, expertů i novinářů trvala na Balkáně do zmíněného roku 2001.

Americké tajné služby, které v průběhu této války pouze dovážely zbraně, však po skončení války nezaměstnaným mudžáhidům nadále vyplácely mzdu. Díky mnoha svědectvím mudžáhidů před německými soudy je prokázáno, že byli najímáni prostřednictvím pentagonských subdodavatelů, a to především soukromou firmou MPRI (Military Professional Resources Incorporated), která slouží jako jakýsi tajný nástroj americké armády.

Pokud chce Pentagon provést nějakou špinavou práci a obává se, že nesežene peníze a nedostane souhlas od Kongresu, předá věc této firmě,“ doplňuje věc této firmě,“ doplňuje Jürgen Elsässer, německý investigativní novinář a autor knihy Jak dorazil džihád do Evropy. Pět ze sedmi hlavních útočníků ze dne 11. září, kteří přijeli z Bosny, bylo tedy nepřímo placeno Pentagonem, šest jich bylo vycvičeno přímo v USA. Například Mohamed Atta, uváděný jako pilot letu číslo 11, který narazil do severní věže Světového obchodního centra, navštěvoval od července 2000 mezinárodní školu na Maxwellově letecké základně v Alabamě.

Každý, kdo někdy cestoval do USA, potvrdí, že o sobě musí sdělit spoustu detailních údajů a čelit nepříjemným otázkám, rozhodně tedy nejde o žádnou formalitu. Podle diplomata Springmana na ambasádě v Džiddě působilo tajně mnoho agentů CIA, kteří vydávali mnoho víz mnohem jednodušším způsobem velmi podezřelým osobám. Rovněž žádosti většiny z patnácti útočníků z 11. září, kteří víza na této ambasádě dostali, ani v nejmenším nesplňují požadavky pro udělení víz. Neměli dokonce ani správně vyplněné políčko destinace.

Po příjezdu do USA však teroristé oproti očekávání nepracovali v utajení na přípravách komplikovaného útoku ani nepřipomínali fanatiky oddané svému cíli. A tak si v předvečer nejdůležitějšího dne svého života zmíněný Atta s kolegou al-Omarim zajeli na výlet z Bostonu, kde měli unést letadlo, do Portlandu, kde se pořádně odvázali ve striptýzovém baru a nakonec platili útratu kreditní kartou na své jméno. Atta na sebe upozorňoval neustále – po celou dobu svého pobytu ve Státech údajný náboženský fundamentalista podle mnoha svědků šňupal kokain a každičký večer do sebe lil litry vodky a vykřikoval u toho, že je zaměstnancem American Airlines, či „do prdele s Bohem“. A přestože podle záznamu z letecké školy nedokázal vzlétnout ani s malou cessnou (a tak prostě nechal stroj na ranveji a odešel), po prohýřené noci vyrazil spolu s kumpánem v 6 ráno do Bostonu, kde měli pouhou půlhodinu na to, aby stihli nastoupit do letadla, jež měli následně unést a navést na cíle v New Yorku. Když pomineme, že takové „utajené“ jednání absolutně nedává smysl, ve skutečnosti neexistuje jediný důkaz, že byli zrovna tito dva na palubě letu číslo 11 – kromě tvrzení FBI.

Další únosci na tom nebyli lépe. Třeba Hani Hanjour dokázal podle oficiální verze udělat s Boeingem 757 otočku o 270 stupňů v rychlosti 800 km/h ve výšce šesti metrů nad zemí, tedy manévr, jenž je podle pilotů a leteckých instruktorů zcela nemožné provést i pro ta největší pilotská esa. A mezi ně Hanjour při vší úctě nepatřil. „O létání neměli ani ponětí. Bylo mi jasné, že jako piloti nemají šanci,“ prohlásil o Hanjourovi, který nedokázal bezpečně pilotovat ani malé jednomotorové letadlo, a jeho kumpánech jejich letecký instruktor Rick Garza.

Nehledě na to, že se osmatřicet metrů široký boeing vtěsnal do pětimetrové díry v Pentagonu a nezanechal po sobě trosky v podobě křídel, motorů, kufrů cestujících či samotných těl obětí. (Útoku na Pentagon se P&B bude věnovat v samostatném textu.)

CNN reportáž z Pentagonu: A co když to nebylo letadlo? Co když na Pentagon dopadlo něco jiného?

This 9/11 video that was aired once and never aired again! CNN reporter says: …no evidence for plane having crash…!!

KRITIKA ABSURDITY

Ale i kdybychom připustili, že oficiální verze může být pravdivá a Attovi a spol. se opravdu podařilo unést letadla a provést s nimi nějakým zázrakem všechny potřebné manévry, v příběhu přibývá čím dál víc děr a absurdit. Tak třeba pouhý den po útocích hlásil ve zprávách CNN ministr spravedlnosti John Ashcroft (možno dohledat na internetu), že byl v troskách WTC nalezen pas jednoho z únosců. V troskách těch budov, které se zřítily v důsledku toho, že se uvnitř roztavilo všechno včetně 200 tisíc tun ocelových sloupů a v prach bylo obráceno? Opravdu?

Přestože se obdobné letecké havárie vyšetřují i dva roky, americké vládě bylo okamžitě jasné, že stojí za útoky bin Ládin. Proč by ale něco takového dělal zrovna on, když pracoval pro americkou tajnou službu? Po třech dnech pak FBI oznámila, že zná identitu všech únosců.

Problém je však v tom, že nejméně sedm těchto údajných únosců se stále těší skvělému zdraví – ano, téměř polovina sebevražedných teroristů je naživu.

 

16. září 2001 si Abdul Aziz al-Omari, Attův parťák z portlandského baru a jeden z únosců letu číslo 11, který měl narazit do severní věže WTC, přišel stěžovat na ambasádu v Džiddě, že nemá s útoky nic společného. Poté tento pilot arabských aerolinií obdržel oficiální omluvu od amerického úřadu v Rijádu. O šest dní později vstal z mrtvých i Valíd al-Šehrí, který hlásil, že je doma v marocké Casablance a s útoky nemá nic společného. Třiadvacátého září zveřejnil britský The Daily Telegraph protesty dalších dvou teroristů, kteří měli zemřít při útocích – Sahída al-Ghamdího a Ahmeda al-Námího, pilotů Saúdskoarabských aerolinií. Sedmadvacátého americká televize CBS udělala rozhovor se Salemem al-Hazmím, který prý zemřel po nárazu letu č. 77 do Pentagonu. I jedenáct let po útocích jsou však všichni na seznamu útočníků.

„Nedokážeme určit identitu pachatelů,“ říká v dokumentu ZERO: Vyšetřování 11. září profesor moderních dějin na univerzitě v britském Sussexu Nafíz Mossadek Ahmed. „Poukazovat na tento problém nemá co dělat s konspiračními teoriemi, jde jen a pouze o kritiku naprosto absurdního vyšetřování.“

Zajímavá je i samotná figura Usámy bin Ládina – podle americké vlády a většiny mainstreamových médií se k útokům přiznal na videu, které bylo nalezeno v jednom afghánském domě, jejž údajně opustila al-Káida. Profesor Ahmed upozorňuje hlavně na zřetelný fakt, že má bin Ládin na ruce zlatý prsten, což je v islámu nepřípustné. Na nemnoha záznamech, na kterých se bin Ládin objevil, navíc nikdy nesedí zvukový záznam s tím, co terorista skutečně říká. A jak je proboha možné, že na každém záznamu vypadá bin Ládin úplně jinak? Na videu ze 7. září 2007 je bin Ládin aspoň o deset let mladší než na pásce z 26. prosince 2001. Evidentně jde o různé lidi – nebo se dá zřetelný rozpor vysvětlit třeba tím, že si začal barvit vousy a nechal zvětšit nos? To těžko.

BÝVALÝ NÁMĚSTEK MINISTRA ZAHRANIČÍ USA: NÁŠ SPOJENEC BIN LÁDIN ZEMŘEL V ROCE 2001, ÚTOKY NA WTC BYLY VNITŘNÍ OPERACÍ.

Že je tento důkaz zfalšovaný, naplno řekl například bývalý křesťanskodemokratický italský prezident Francesco Cossiga (zemřel v roce 2010). Podle něj za útoky 11. září stála CIA a izraelský Mossad a byly provedeny za účelem falešného obvinění muslimských zemí a pro vytvoření falešné záminky k invazi do Afghánistánu a Iráku. Cossiga může mít pravdu, a nemusí, je to pouze tvrzení, navíc politika, i když vysloužilého.

S šokujícím tvrzením, které by leccos vysvětlovalo, ale přišel i náměstek tří amerických ministrů zahraničí Steve R. Pieczenik, jenž v roce 2011 po údajném zabití bin Ládina prohlásil, že je připraven zveřejnit před soudem jméno vysokého generála, který mu řekl, že americký spojenec bin Ládin zemřel v roce 2001 a že útoky 11. září byly tajnou vnitřní operací, takzvaným inside jobem – přesně jako si to myslí i miliony Američanů a stále víc lidí po celém světě. „Zemřel několik dnů po 11. září nikoli proto, že by ho zabily speciální síly, ale protože jsem původem lékař, věděl jsem, že lékaři od CIA jej léčili a na zpravodajském soupisu bylo, že měl Marfanův syndrom. Bush mladší o tom věděl, zpravodajská komunita o tom věděla také,“ řekl Pieczenik v rozhlasovém pořadu Alex Jones Show. Pieczenik také prohlásil, že lékaři CIA navštěvovali bin Ládina v červenci 2001 v americké nemocnici v Dubaji. Tuto informaci přinesl i francouzský deník Le Figaro.

Pieczenik se vyjádřil i k údajnému zabití Usámy v Pákistánu v roce 2011 tajným americkým komandem, a podpořil tak spekulace, že celé dopadení nejhledanějšího teroristy světa – kdy ho v Pákistánu bezbranného zastřelilo komando, místo aby byl zajat, jeho tělo shodili do moře a zveřejněna byla na první pohled zfalšovaná fotografie, která byla vzápětí stažena – bylo pouhou předvolební fraškou prezidenta Obamy. Faktem je, že kromě pochybných videozáznamů, nalézaných na pochybných místech, bin Ládina nikdo neviděl a jednoduše se po něm slehla zem, ačkoli byl nejhledanějším mužem planety. Překvapivé rovněž je, že nebyl z útoků 11. září oficiálně nikdy obviněn. Mohl opravdu těžce nemocný americký spojenec (o bin Ládinových problémech s ledvinami se spekulovalo dlouho – o jeho smrti na selhání ledvin pak mluvil na CNN v roce 2002 i bývalý pákistánský prezident Parvíz Mušaráf ) a obchodní partner rodiny amerického prezidenta George W. Bushe i konzultantské společnosti doyena americké politiky Henryho Kissingera posloužit k takto podlému podvodu?

Podezření, že celé protiteroristické tažení vyvolané 11. zářím sleduje zcela jiné zájmy než americkou bezpečnost, posílil bývalý britský ministr zahraničí Robin Cook v červenci 2005. Napsal v deníku Guardian, že teroristická organizace al-Káida v podobě, jaké je prezentována, je podvod. „Faktem je, že žádná islámská skupina teroristů zvaná al-Káida neexistuje. Každý věci znalý bezpečnostní důstojník to ví. Ale existuje propagandistický stroj, který nutí veřejnost uvěřit v nedefinovanou entitu reprezentující zlo pouze za účelem přesvědčit televizní diváky, aby přijali (…) vedení války proti terorismu. Tuto Potěmkinovou vesnici staví USA. Al-Káida, doslova databáze, byl původně počítačový soubor se jmény tisíců mudžáhidů najatých a cvičených CIA proti Rusku.“ Měsíc po zveřejnění článku zemřel Cook v devětapadesáti náhle na infarkt, takže se od něho již nic zajímavého nedozvíme.

Bývalý důstojník francouzské vojenské rozvědky Pierre-Henri Bunel, který sledoval sítě islamistických teroristů na Balkáně, zjistil, že mají původ v CIA. Podle něj nebyla al-Káida jen databází, ale i intranetem, který CIA používala pro povolávání rezerv z řad mudžáhidů pro specifické teroristické akce po celém světě. Tento intranet byl vytvořen pod záštitou Organizace islámské konference (OIC), která sídlí právě v Džiddě v Saúdské Arábii, o níž již byla řeč. Krátce nato byl Bunel obviněn, usvědčen a uvězněn na základě nevěrohodného tvrzení, že prováděl špionáž pro Srbsko.

CLINTONOVÁ: AL-KÁIDA V SÝRII FUNGUJE

Intranet, o němž Bunel hovořil, ovšem pravděpodobně funguje dodnes a na vývoji současných událostí ve světě je víc než patrná shoda konfliktu na Balkáně s průběhem konfliktů v Libyi, Egyptě, Sýrii (a nejnověji v Alžírsku či Mali). V médiích hojně omílaná pohádka o tom, jak v těchto válkách bojují na jedné straně hodní povstalci a občané toužící po demokracii proti tyranským diktátorům, bere postupně zasvé. Bašára Asada se totiž v Sýrii snaží svrhnout především „al-Káida“ vyzbrojovaná Západem.

O tom, že ze zahraničí naverbovaní islamisté opět provádějí teroristické útoky na civilní obyvatelstvo v podobě sebevražedných bombových atentátů, popravují prezidentovy stoupence rituálním setnutím hlavy, rekrutují nezletilé chlapce a rabují křesťanské kostely, už mluví i organizace Human Rights Watch. A že al-Káida, respektive jedna její odnož Džabhát Nusrá, podporuje syrské rebely (ve skutečnosti mudžáhidé drtivou většinu takzvaných rebelů sami tvoří), byla nucena připustit i americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová.

Kdo přesně stál za útoky 11. září a jak byly provedeny, se už možná nikdy nedozvíme. A popsat přesný průběh těchto teroristických útoků zatím prostě není možné. Jedno je ale jisté – přinejmenším už víme, jak se nestaly. I proto je nezbytné usilovat o nové vyšetřování, které by zodpovědělo alespoň nějaké důležité otázky, jež oficiální verze i staré vyšetřování zcela „opomněly“.