Co má společného šelma z Janova zjevení s fašismem? Jak to souvisí s Ukrajinou? Jak vznikl fašismus doopravdy?

Ukrajina je stále horké téma. Provedli jsme si spolu v minulých dílech hloubkovou historickou analýzu pozadí konfliktu, který má kořeny daleko v 16. století. Poukázal jsem rovněž na historické spojení církve s fašismem. Tedy, nebyl jsem to já, ale dějepisná fakta.

Jak konflikt na Ukrajině graduje a fašismus začíná pohlcovat své první oběti, nutí nás tato skutečnost ke změně redakčního plánu a k dalšímu osvětlování pravé podstaty problému jménem fašismus.

Fakta o spojení mezi církví a fašismem z ukrajinské současnosti mluví jasnou řečí.

Ale minulost? Existují pro tato – zdánlivě šílená tvrzení – nějaké důkazy? Předem slyším a chápu námitky vážených čtenářů, kteří byli stejně jako já naprogramováni již na základní škole povrchním pohledem na dějiny. Přiznám se, že i mně podobná tvrzení přišla ještě nedávno přitažená za vlasy. Než jsem si je začal ověřovat. Dovoluji si vám dnes nabídnou výsledky svého pátrání po faktech, po tom jaká je skutečná pravda – která jak známo osvobozuje.

Dějiny se stále opakují. Co už kdysi bylo je to, co má ještě být. To co už bylo, se děje i nyní a co ještě bude, už kdysi bylo.

A bude se to dít tak dlouho, dokud my všichni jako lidé nepochopíme, že jsme manipováni ze dvou stran. Komu a k čemu slouží tato manipulace? K tomu pochopení by vám rád pomohl i tento web. Řešení je třeba hledat uvnitř sama-sebe, jak se píše například v seriálu Dvě cesty. K pochopení souvislostí v naší sdílené kolektivní realitě vám snad pomůže i tento text.

Aktualizace 18.5.2014: Přidány další překlady a spousta nových důkazních fotografií.

Současné spojení fašimu na Ukrajině s Vatikánem jsme si už demaskovali a je obecně dobře známo. Než se vydáme na cestu do minulosti, připomeňme si fakta pár obrázky.

ukraine-Fascists-Oleh-Tiahnybok,-leader-of-Svoboda-party,-talks-with-Ukrainian-Orthodox-priests-backstage-at-anti-government-protests-on-Dec.-11,-2013-in-Kiev
Ukraine Fascists Oleh Tiahnybok, leader of the Svoboda party, talks with Ukrainian Greek Catholic Church Archbishop Emeritus Lubomyr (Guzar) at anti-government protests on 2013-12-11 in Kiev.

strana Svoboda Oleh Tjahnibok

Historickou analýzu musíme začít v okamžiku, kdy byla první šelma ze Zjevení uzdravena – tj. v okamžiku podepsání tzv. Lateránské dohody… vlastně těsně před ní. Posuneme se nyní v čase do doby po první světové válce, kdy se mimo jiné mohutně šíří komunistické ideje. Představme si že se nacházíme v Itálii okolo roku 1919.

Jak vznikl fašismus? Kdo a jak dostal fašisty k moci?

V Itálii vládne revoluční nálada ze které těží mj. extremistický socialistický vůdce jménem Mussolini. Jezuitská diplomacie si ho vyhlédla jako vhodný nástroj a brzy jej získává na svou stranu. Zbývá otázka jak tohoto extremistu dostat k moci.

Alcide de Gasperi, Stefano Cavazzoni e don Luigi Sturzo all'uscita della sede del Partito Popolare Italiano, 1921
Alcide de Gasperi, Stefano Cavazzoni e don Luigi Sturzo all’uscita della sede del Partito Popolare Italiano, 1921

Kdo se toho ujme? Don Luigi Sturzo, jezuita (na obrázku zcela vpravo), se stává v lednu 1919 předákem a jedním ze spoluzakladatelů italské kato­lické strany. (Partito Popolare Italiano, PPI was a colossal political force in Italy: between 1919 and 1922, no government could be formed and maintained without the support of the Italian Popular Party.) Byla sehnána i finanční pomoc. Tu poskytuje americká Mor­ganova banka – 100 milionů dolarů a úvěr na dalších 50 milionů dolarů.  (viz L. Sturzo: Italy and the New World Order; Londýn, 1944, str. 45; a dále L. Korněj: Dům Morganů, 1933, str. 307).

Na scénu přichází kardinál, státní tajemník, Gasparri

M. Francois Charles–Roux byl v té době francouzským velvyslancem ve Vatikánu a říká: „V době, kdy budoucí vůdce (Mussolini) byl prostým poslancem, kardinál Gasparri, státní tajemník, s ním měl tajný rozhovor… Fašistický vůdce souhlasil s tím, že papež by měl mít časnou (světskou) nadvládu nad částí Říma … Když mi kardinál Gasparri vyprávěl o tomto rozhovoru, skončil těmito slovy: »Měl jsem jistotu, že pokud se tento muž dostane k moci s tímto slibem, zvítězíme.« … »Ne­budu se zmiňovat o četných jednáních mezi tajnými agenty Pia XI. a Mussoliniho« …′′ (viz Francois Charles Roux: Huit ans an Vatican; Flammarion, Paříž, 1947, str. 47).

Jinými slovy tady vzniká základ dohody, kterou později pozná svět pod názvem Lateránská smlouva.

Oficiální založení fašistické strany v Itálii se datuje od jejich sjezdu roku 1919. Aby fašisté podchytili co nejvíce obyvatel, slibovali dokonce i proti-církevní program, vyhnání papeže z Říma, zabavení církevního majetku – když ptáčka lapají – známe to všichni ;-)

Don Luigi Sturzo hraje svůj part

Když Mussolinimu roku 1921 hrozilo, že se v parlamentu vytvoří silné spojenectví katolických a liberálních stran se socialisty a tím, že se fašismus nedostane k moci, zasáhl biskup Achilla Ratti, pozdější papež Pius XI. tak, že překazil sjednocení těchto sil (měl v parlamentu přece svého člověka – Sturza).

Mussoliniho pochod na Řím v říjnu roku 1922
Mussoliniho pochod na Řím v říjnu roku 1922

Když Mussolini organizoval svůj pověstný pochod na Řím v říjnu roku 1922, aby si vynutil zavedení fašistického režimu – financovala celou akci Vatikánská banka Banco di Roma (viz časopis The nineteenth Century and After, únor 1943, č. 58–59).

„16. listopadu 1922 zvolil parlament Mussoliniho v poměru hlasů 306 ku 116. Na tomto shromáždění můžeme vidět katolickou skupinu Dona Sturza,  křesťanských demokratů, kteří jednohlasně zvolili první fašistickou vládu.′′ (viz Pietro Nenni: Six ans de guerre civile en Italie; Librairie Valois, Paříž, 1930, str. 146).

Mimochodem, o 10 let později přinesl analogický manévr stejný výsledek v Německu. Katolická strana »Centrum« (Zentrum, Střed) katolického kněze Kasseho zajistila svou masivní podporou na­cistickou diktaturu. Ale o tom později.

Proč Vatikán podporuje fašisty?

vatican-fascist-mussolini-politicsTo je velmi dobrá otázka, která je klíčem k pochopení toho všeho. Důkazů a stop k pravdě je k dispozici mnoho, je snadné se z nich ztratit… pokusím se vybrat jen pár zajímavých, jako třeba tyto:

  • Hlavní základnou Mussoliniho bylo město Milán. Odtud se fašismus šířil po celé Itálii. Anglický katolík Gwynn píše o Piovi XI. toto: Vatikán měl velký prospěch z toho, že papež ještě jako milánský arcibiskup (Achilla Ratti) si získal úctu a oblibu fašistů. Mussolini, když mu byly oznámeny výsledky volby, prohlásil: »Myslím, že s příchodem Pia XI. se vztahy mezi Itálií a Vatikánem zlepší.« (viz D. Gwynn: The Vatican and the war in Europe, str. 98).
  • Papež Pius XI. nenáviděl také komunismus a liberální politické sys­témy. Proto podporoval fašismus všemi prostředky. Když ho někteří varovali, že jedná s fašisty, prohlašoval: „Vím to, oni alespoň nevěří ve fetiše liberalismu.′′ (viz C. Sforza: Pius XI., the Roman Church and fascism; Neither liberty nor bread, New York, 1940, str. 166).
  • Potvrzení máme od amerického katolického kněze Doyleho: „Křižácké tažení proti komunismu bylo hlavním motivem vlády Pia XI.′′ (viz La Piana, The politi­cal heritage of Pius XII, Foreing Affairs, New York, duben 1940, str. 498).
Na oslavu Lateránské smlouvy byla vydána celá řada pohlednic.
Na oslavu Lateránské smlouvy byla vydána celá řada pohlednic.

Kořeny vzájemné sympatie mezi fašismem a papežstvím můžeme nalézt nejspíše už v encyklice Humanum Genus papeže Lva XIII. z 20. dubna 1884, ve které je zavržen každý, kdo prosazuje náboženskou svobodu, oddělení církve od státu, vzdělávání dětí nekatolickými učiteli a zvláště těžkým zločinem víry je označena myšlenka nezávislosti na katolické církvi!Tato bula papeže Lva XIII. nebyla nikdy jeho následovníky odvolána, ani pozměněna. Z důvodu neomylnosti papeže ve věcech teologických platí bula od svého vzniku stále. Platila i v období první a druhé světové války a platí i v současné době.

Fašismus byl jednoduše nástrojem jak prosadit myšlenky této buly v praxi. Ukážeme si to o něco dále na příkladu Lateránské smlouvy, kterou Vatikán uzavřel s fašisty.

Mussolini rozhodně má Vatikán v oblibě

V době od prosince 1922 do ledna 1923 Mussoliniho vláda nařídila, aby ve všech školních, nemocničních a soudních budovách byly zavěšeny kříže, zvýšila tresty za urážku katolického náboženství a duchovenstva, zavedla hodnost kaplanů u vojenských útvarů, zvýšila plat farářům…

Strana PPI: Jezuita don Luigi Sturzo, Alcide de Gasperi, Stefano Cavazzoni
Strana PPI: Jezuita don Luigi Sturzo, Alcide de Gasperi, Stefano Cavazzoni

V roce 1926 dal papež příkaz k rozpuštění katolických stran. Strana Popolari stále více překážela Vatikánu ve spolupráci s fašismem, protože ti lidé stále měli své svědomí a odmítali fašismus podporovat.

Sturzovu roli i jeho jisté prozření zakončené exilem hezky dokumentuje poctivý zápis na anglické Wikipedii s mnoha odkazy na literaturu. Hodně vypovídá skutečnost, že v exilu dvakrát odmítl výhodné nabídky Vatikánu na katolické funkce:

Sturzo was not among the 14 PPI members who defected from the party—under pressure from Pope Pius XI—to approve the Acerbo Law in July 1923.[8] Sturzo was forced to resign as the general secretary of the PPI on 10 July 1923,[9] after being unable to obtain the support of the Vatican to continue to oppose Mussolini.[10] He further resigned from the Party board on 19 May 1924.[9] After the departure of Sturzo, the Vatican endorsed the formation of Unione Nazionale, a pro-fascist Catholic political party, which hastened the rupture of the PPI, and provided political cover for its former members to join Mussolini’s inaugural government.[11]
Sturzo was exiled from Italy for 22 years, first in London (1924-1940), then in the United States (1940-1946).[12] Sturzo left Rome for London on 25 October 1924. Officially, Sturzo was consigned to a 3 month study trip in London; ... He moved to the residence of the Oblates of St. Charles in Bayswater, and then in January 1925 to the Servites at the Priory of St. Mary in Fulham Road, where he was asked to leave in early 1926.[13] That year Sturzo refused an offer from the Vatican, communicated through the Cardinal of Westminster Francis Bourne, of a chaplaincy in a convent in Chiswick and lodging for his twin sister, Nelina, in exchange for ending his journalistic activity and issuing a "spontaneous declaration" that he was completely retired from politics.[14] After the signing of the Lateran Treaty in 1929, Sturzo was offered an appointment as a Canon of St. Peter's Basilica in Rome, again, in exchange for his permanent renunciation of politics.[3]

Zdroj: Farrell-Vinay, Giovanna. 2004. „The London Exile of Don Luigi Sturzo (1924-1940).“ HeyJ. XLV, pp. 158-177.

Mussolini a Gaspari podepisují Lateránskou smlouvu

Lateránská dohoda 11. února 1929, kterou Mussolini ukázal svou vděčnost, dala Svatému stolci kromě 1 750 000 000 lir i nadvládu nad územím města Vatikánu. POZOR: Dodnes je Lateránská dohoda základem konkordátu mezi Vatikánem a Itálií z roku 1985! Konkordát se o Lateránskou smlouvu opírá a uznává její plnou platnost bez ohledu na její fašistické politické po­zadí.

Je třeba zdůraznit jeden zásadní fakt, o kterém skoro nikdo nemluví. Proč ten ostych? Jen pravda nás osvobodí, cituji proto první článek obžaloby církve – totiž první článek Lateránské smlouvy:

Art. 1: L'Italia riconosce e riafferma il principio consacrato nell'articolo 1° dello Statuto del Regno 4 marzo 1848, pel quale la religione cattolica, apostolica e romana è la sola religione dello Stato.
Článek 1: Itálie uznává a znovu potvrzuje zásadu stanovenou v článku 1 statutu království ze 4. března 1848, jehož prostřednictvím je církev katolická, apoštolská a římská jediným státním náboženstvím.
  • http://www.vatican.va/roman_curia/secretariat_state/archivio/documents/rc_seg-st_19290211_patti-lateranensi_it.html
  • http://cronologia.leonardo.it/storia/a1929n.htm

Římskokatolické vyznání bylo na prvním místě fašisty prohlášeno za státní náboženství. Církevní sňatek získal občanskou platnost a ve školách byl povinně umístěn katolický kříž. To není překlep! Koneckonců, všichni to známe velmi dobře z naší nedávné historie – komunisté také deklarovali svou ideologii v zákonech. Opakuji, aby nebylo pochyb:

Mussolini byl kamarádem papeže, což dokázal tím, že papežský katolicismus prohlásil oficiální státní ideologií. Už jen tento prostý fakt vyvrací jakékoliv pochyby o spolupráci papeže a fašismu. Fašismus je pevně a neoddělitelně spojen s Vatikánem a papežem.

Zkuste si prosím vzpomenout na výše uvedená slova papeže Lva XIII. v encyklice Humanum Genus – neodvolanou a proto stále platnou doktrínu našich papežských otrokářů – zkuste si vzpomenout až zase uslyšíte z Vatikánu něco o lásce. Tohle je reálná katolická láska podle papeže.

V roce 1931 se objevilo nedorozumění mezi Vatikánem a Mussolinim: Fa­šisté napadli spontálně z lidu vzniklou katolickou organizaci Katolická akce za to, že shromažďuje okolo sebe protifa­šistická hnutí. Papež samozřejmě svým ovečkám nemohl říci na rovinu, že nemají bojovat proti fašistům, protože on s nimi kamarádí – nevypadalo by to dobře…

V září 1931 byla uzavřena dohoda za podmínek, že Katolická akce se nebude plést do politiky. Dále, že vedoucí Akce budou pouze přátelé fašismu jmenovaní biskupy a že praporem katolických organizací se stane fašistický prapor.

Papež v prosinci 1931 nařídil katolíkům ve školství, profesorům a učitelům skládat slib a přísahu věrnosti fašistickému režimu. Tohle šlo daleko nad rámec toho, co bylo nutné udělat pro urovnání sporu a je to další důkaz papežské podpory fašistům.

Katolicko-fašistická Itálie útočí na Etiopii

4. října 1935 vpadla italská fašistická vláda do Habeše (Etiopie). Přepadení Habe­še pobouřilo ostatní státy, ale Vatikán mlčel. Veřejnost žádala proti Itálii sankce, ale Vatikán to nedovolil.

Dobová karikatura (nejspíš nechtěně) ukazuje zbabělost  fašistického útoku proti podstatně slabšímu neagresivnímu státu
Dobová karikatura (nejspíš nechtěně) ukazuje zbabělost fašistického útoku proti podstatně slabšímu neagresivnímu státu

Milánský arcibiskup, fašista a jezuita Schuster, žehnaje italským vojákům od­ cházejícím do Habeše, mimo jiné 25. října 1935 řekl: „S pomocí Boží, všichni svorně do díla! Splníme svou vlasteneckou a katolickou povinnost. Je to nyní zvlášť důleži­té. Prapor Itálie přináší na pláně Habeše vítězství vítězícího znamení božského kří­že!′′ „Hrdinná armáda na rozkaz své země a za cenu své krve otevře dveře Habeše pro katolickou civilizaci. V tuto minutu italský prapor na pláních Habeše vítězně vztyčuje Ježíšův kříž, trhá okovy otroctví a otvírá přímou cestu misionářům evange­lia.′′ (viz G. Salvemini: The Vatican and the Ethiopian war, str. 193; A. Tondi: Jezuité; str. 82).

Duchovenstvo pořádalo sbírky zlata a stříbra na válečné potřeby „na zničení ka­cířské etiopské církve′′. Mussolini dostal od biskupů zprávu: „Pro vítězství Itálie je italské duchovenstvo ochotno roztavit kostelní zlato a bronz zvonů.′′ (viz G. Salvemini: The Vatican and the Ethiopian war, str. 193).

Takto vypadají výdobytky státního náboženství: Žehnání zbraní a modloslužby přímo na bojištích. Větší zneužití nenásilných kristovských myšlenek si ani nelze představit.
Takto vypadají výdobytky státního náboženství: Žehnání zbraní a katolické mše přímo na bojištích. Větší zneužití nenásilných kristovských myšlenek si ani nelze představit.

Etiopie však byla již dávno křesťanskou zemí. Ona nepotřebovala nový kříž a nové misionáře evangelia. Jediným jejím kacířstvím bylo, že vyhnala jezuity. Analogie se současnou Ukrajinou a misionářskými aktivitami katolická církve tamtéž je přímo mrazivá. Na dokumentaci se můžete podívat zde »

Před čtením následujícího popisu chování papeže je třeba zdůraznit, že papežská církev je absolutistickou organizací, kde sebemenší neposlušnost se trestá v lepším případě vyloučením z církve.

Nevím jak vám, ale mně prostý selský rozum proto říká že obvyklá obhajoba katolíků ve stylu »že to byla jen selhání jednotlivých osob« je prostým pokrytectvím. Nic neprojde bez papeže, který byl ochoten válčit proti lidem kteří s nejlepší vůlí chtěli jen reformovat křesťanství… to asi nemusím nějak extra připomínat, zažili jsme toho dost v Čechách a na Moravě…

Pius XI. ponechal italskému duchovenstvu v podpoře války volné pole působnosti… Navenek hlásal že se modlí za mír, za dobro obou národů a za spravedlivé a smírné řešení (viz G. Salvemini: The Vati­can and the Ethiopian war, str. 198). Mlčel však, když Itálie v poutech přivezla do Benátek hlavu koptické církve Matiase (viz L. Lehmann: Vatican policy …, str. 18).

Export fašismu do Německa

mussolini_greets_hitler

„Hitler bral svou hnací sílu od Mussol­iniho. Ideál nacistů je stejný, jako v Itálii. Protože Mussolini je v čele, má Berlín všechny sympatie… V roce 1923 se fašismus Mussoliniho prolíná s nacionálním socia­lismem. Mussolini se spřátelil s Hitlerem, kterého zásobuje zbraněmi a penězmi.′′ (viz Antonio Aniante: Mussolini; Grasset, Paříž, 1932, str. 123).

K čemu chtěl Vatikán použít Hitlera?

Už jsme si o jednom důvodu řekli výše – jednoduše řečeno to byla snaha potlačit svobodné myšlení v duchu encykliky Humanum Genus papeže Lva XIII. z 20. dubna 1884.

Edmond Paris, Tajná historie Evropy i světa
Edmond Paris, Tajné dějiny Evropy i světa

Druhý důvod, pro který chtěla papežská moc Hitlera použít, byl stejný jako ten kvůli kterému už začala první světovou válku: Nejdříve byla vytvořena z učebnic dobře známá záminka s atentátem. Vatikán pak naléhal na rakouského císaře France Josefa, aby „potrestal Srby“.

To bylo tou hlavní motivací: zaútočit proti ortodoxní církvi, proti nenáviděnému a staletému soupeři.

Za malým srbským národem spatřoval Vatikán Rusko, tradičního ochránce ortodoxních věřících na Balkáně a na Východě. A Moskva je centrem východního křesťanství, stejně jako Řím toho západního.

Aktuální dění na Ukrajině má stejný cíl. Tím cílem je Rusko, potažmo jeho církev » Přesně proto vidíme angažmá katolíků v tomto konfliktu, tak jak jsme je dokázali v minulých textech. Střípky informací začínají vytvářet obraz…

„Pro Řím se stala tato záležitost nejdůležitější; vítězství papežské monarchie nad carismem může být chápáno jako vítězství Říma na rozkolem Východu.“ (viz Pierre Dominique: La politique des Jesuites, str. 246).

Co se nepodařilo v první válce, mělo se napravit v další. Vím že tohle tvrzení bude většině národa znít poněkud fantasticky — jediné co mohu odpovědět je toto: Nevěřte mi. Ověřte si to sami. Začít můžete u výše zmíněné manipulace Vatikánu na Ukrajině skrze uniatskou řecko-katolickou církev »

Nechtěl jsem více nafukovat už tak rozsáhlý text a připravil jsem proto pro zájemce malé nahlédnutí do ideologického pozadí nacismu v separátním článku » Především tam chci poukázat na to, jak se Hitlerův Mein Kampf snaží předem ospravedlnit pozdější válečné výboje… a co je velmi pozoruhodné: Opakovaně je zdůrazňována a ospravedlňována agrese konkrétně proti Rusku.

Nejkompletnější souhrn informací ohledně angažmá vatikánské jezuitské armády při výrobě fašismu naleznete nejspíše ve zmíněné knize Tajné dějiny »

Historie německého fašismu v bodech

Pacelli with Pope Pius XI (Ambrogio Damiano Achille Ratti)
Pacelli with Pope Pius XI (Ambrogio Damiano Achille Ratti)
  • Po 1. sv. válce byl monsignor Pacelli, budoucí papež Pius XII., diplomatem papežské kurie a nunciem v Mnichově, ve hlavním městě katolického Bavorska, líhni fašismu.
  • 29. prosince 1919 přijel Pacelli do Berlína. Zde tlumočil papežovy sympatie Ně­mecké republice a přání Vatikánu ustanovit s Německem diplomatické styky. Pacelli byl hlavním poradcem Pia XI.′′ (viz D. Gwynn: The Vatican and the war in Europe, str. 138).
  • V roce 1924 podepisuje Svatý stolec konkordát s Bavorskem.

Přes půl století vládla v Německu podnikatelská katolická strana Středu. Střed se také účastnil každé vlády od prosincové revoluce 1918 až do roku 1933, kdy vládu předal fašistům. Předsedou katolických odborových svazů byl katolický kněz Kaas, papežův důvěrník. Střed byl tedy podporován Vatikánem. Strana Středu připravila cestu německému fašismu, poz­dějšímu nacismu, a současně i Hitlerovi k moci. (viz Zeitschrift für Sozialismus, Kar­lovy Vary, č. 9, 1934: Dass Dritte Reich und die Kirchen).

Adolf Hitler se zdraví  s papežským vyslancem Albertem Vassallem na masovém fašistickém srazu. Fanoušci papeže nám jistě vysvětlí, že právě vysvětluje Hitlerovyi aby byl hodný a nezlobil.
Adolf Hitler se srdečně zdraví s papežským vyslancem Albertem Vassallem na masovém fašistickém srazu. Fanoušci papeže nám jistě vysvětlí, že Alberto právě domlouvá Hitlerovi aby byl hodný a nezlobil ;-)
  • V září 1930 vstoupila vláda katolického Středu v jednání s fašisty o jejich účasti ve vládě. Jednání byla obnovena v říjnu 1931 s konkrétní podobou – účastí Hitlera ve vládě. Pravicové křídlo Středu se na sjezdu v Harzburgu rozhodlo předat moc Hitlerovi. Předcházelo tomu jednání mezi Středem a Hitlerem prostřednictvím tajného papežova komorníka jezuity Franze von Papena. Tomu se také podařilo i zlikvidovat všechny nepohodlné vůdce strany a vlády – konkurenci Hitlera.
  • Roku 1931 vyhlásila Danatbank bankrot (pravděpodobně uměle vyvolaný s cílem vyhrotit sociální situaci), následoval postupný finanční krach všech bank, 6 milionů Němců bez práce. To nahrálo komunistům a fašistům. Adolf Hitler se spolčil s tiskovým magnátem Alfredem Hugenbergem, který mu vyrobil velkou publicitu vedoucí k vítězství ve volbách.
  • V prezidentských volbách 13. března 1932 byl Adolf Hitler druhý. V parlamentních volbách pak už vyhrál.
  • Vláda ve­dená Brüningem byla nucena 30. května 1932 podat demisi.
  • 1. června 1932 na Brü­ningovo místo nenastoupil nikdo jiný než sám Franz von Papen. (viz Ambassador Dodd ́s Dairy, New York, 1941, str. 82). President Paul von Hindenburg Papena prohlásil kancléřem, i když tento předtím údajně slíbil šéfovi strany Ludwigu Kaasovi že žádnou nabídku nepřijme. To byla první jezuitská intrika.
  • 3. června 1932 Franz von Papen vyloučen ze strany Zentrum.
  • Ve volbách z července 1932 získala NSDAP nejvíc hlasů a kancléř Franz von Papen nabídl Hitlerovi úřad místokancléře, ale Hitler místo bez pravomocí odmítl a žádal o ustanovení kancléřem.
  • Katolík von Papen se domáhal otevřené fašistické diktatury. Vládl mimořádnými dekrety, uzákonil fašistické úderné oddíly
  • Von Papen vypsal nové volby na listopad, při kterých nacisté opět zvítězili, Hitler ale stále odmítal přijmout cokoli menšího než kancléřský úřad. Kancléřem se stal generál Kurt von Schleicher.
  • Jezuita von Papen zosnoval další intriku: Tajně nabídl Hitlerovi kancléřství za podmínky, že se sám stane místokancléřem, a přesvědčil prezidenta Hindenburga, že von Schleicher plánuje puč. Intrika se vydařila…
  • V lednu 1933 se Hitler stal kancléřem a jezuita von Papen vicekancléřem.
  • 27. února 1933 v Berlíně nacisté sami založili požár Říšského sněmu — načež z jeho založení obvinili komunisty. Tím ve společnosti vyvolali strach a získali záminku aby 28. února prezident Hindenburg mohl omezit občanská práva a dát soukromé nacistické armádě SA neomezené pravomoci. Vidíme tu další děsivou podobnost s fašisty na Ukrajině. Ti zaplatili ostřelovače na Majdanu a povraždění lidé byli záminkou pro svržení vlády. Fakta o kterých mainstreamová média hlasitě mlčí, lze zatím ještě dohledat např. zde » Snajpry v Kyjevě najali lídři Majdanu nebo zde » Kiev snipers hired by Maidan leaders – EU’s Ashton phone call. Čtěte rychle, než budou zcenzurována.
  • 24. března 1933 katolík Hitler v Říšském sněmu prosadil tzv. zmocňovací zákon, který mu dal diktátorské pravomoci.
  • V březnu 1933 byla zahájena další část rozhovorů o spolupráci fašistů se Středem. Jednání zprostředkovával kněz Kaas. Jednou z podmínek podpory Hitlerovského režimu byl Kaasův návrh na konkordát s Vatikánem. Hitler ochotně souhlasil.
Members of the Cabinet Hitler, which was formed in January 1933, are pictured during the parade of the Reichswehr after the ceremonial opening of the Reichstag in the Garrison Church in Potsdam, Germany, 21 March 1933. From left: Reich Minister of the Interior, Wilhelm Frick, Vice Chancellor Franz von Papen, Reich Chancellor Adolf Hitler, and Reich Minister Hermann Göring.
Members of the Hitler’s Cabinet, which was formed in January 1933, are pictured during the parade of the Reichswehr after the ceremonial opening of the Reichstag in the Garrison Church in Potsdam, Germany, 21 March 1933. From left: Reich Minister of the Interior, Wilhelm Frick, Vice Chancellor Franz von Papen, Reich Chancellor Adolf Hitler, and Reich Minister Hermann Göring.

Zdroj: http://www.corbisimages.com/stock-photo/rights-managed/42-50438958/third-reich-frick-von-papen-hitler-and, http://www.bild.bundesarchiv.de/archives/barchpic/view/9966911

V intrikách Vatikánu byl účinně zapojen i předák Středu, kněz Kaas. Hitlerova vláda byla dílem von Papena, vůdce pravého křídla katolických politiků. (viz J. Steel: The future of Europe, str. 216–217).

S Hitlerovým souhlasem se Goering a Strasser spojili s monsignorem Kaasem, stranickým šéfem katolického Centra.′′ (viz Walter Gorlitz and Herbert A. Quint: Adolf Hitler; Amiont, Dumont, Paříž, 1953, str. 32).

Ve stejné době se němečtí biskupové setkávají na konferenci ve Fuldě a ke svému prohlášení využili Hitlerův projev z Potsdamu: „Musíme připustit, že nejvyšší zástupce říšské vlády, který je zároveň hlavou nacionálně socialistického hnutí, veřejně a slavnostně prohlásil, že je uznávána nedotknutelnost katolického učení, práce a ne­změnitelná práva církve…′′ (viz Mercure de France: Pius XI. and Hitler; 15th of January 1934).

Následuje nacistický plakát k volbám do Reichstagu 15. 10. 1933. Plakát ukazující papežskou podporu Hitlerovi. Skoro ani není co dodat…

Poster for the elections for the Reichstag: Adolf Hitler with the papal nuncio Alberto Vassallo di Torregrossa at the cornerstone laying of the Haus der Deutschen Kunst (House of German Art) in Munich, Germany, 15 October 1933. Torregrossa says: I didn't understand you for a long time. I tried to for a long time. Today, I understand you. For the election campaign, a sentence is added: Today also every German Catholic understands Adolf Hitler and votes with Yes! on 1933 November 12., Munich, Germany
Poster for the elections for the Reichstag: Adolf Hitler with the papal nuncio Alberto Vassallo di Torregrossa at the cornerstone laying of the Haus der Deutschen Kunst (House of German Art) in Munich, Germany, 15 October 1933. Torregrossa says: I didn’t understand you for a long time. I tried to for a long time. Today, I understand you. For the election campaign, a sentence is added: Today also every German Catholic understands Adolf Hitler and votes with Yes! on 1933 November 12., Munich, Germany

Jako přes kopírák: Konkordát s Vatikánem a uvolnění místa fašismu

Von Papen odjíždí 4. dubna 1933 do Říma. Drží v ruce Hitlerovu žádost o konkordát s Vatikánem. Bude také muset napodobit Mussoliniho předběžné dohody s Vatikánem.

V Německu i v Itálii se odehrává totéž: V Itálii zajišťuje Mussolinimu přístup k moci katolická strana dona Sturza; v Německu dělá totéž pro Hitlera kato­lická strana Středu monsignora Kaase.

V obou případech tento pakt zpečeťuje konkordát a katolicismus se stává oficiální ideologií státu. Vidíme vznik nového společenského řádu — katolického fašismu.

20. července byl konkordát uzavřen. Je velmi zábavné sledovat, jak perfektně se Vatikán poučil z italských zádrhelů a všechny již předem v konkordátu ošetřil. Perfektně to ukazuje např. článek 16, nutící biskupy přísahat věrnost fašistické vládě — de-facto tím celá církev byla postavena do služeb Hitlera — připomínám onu totalitní hierarchii katolické církve!

Vzhledem k silnému — převážně protestantskému — Prusku si ve Vatikánu tentokráte nemohli dovolit doslovně zkopírovat 1. Lateránský bod o státním katolickém náboženství. Nicméně články 5, 13, 21 a obzvláště 16 dosáhly něčeho velmi podobného. Dokonalý úspěch Vatikánu. Nás, co jsme se už výše poučili, že dobrý katolík Hitler ve skutečnosti pracuje podle plánu jezuitů, to samozřejmě nepřekvapuje!

Když člověk domyslí do důsledků body 16 a 32 — dojde mu, že vlastně docela dobře ospravedlňuje pozdější násilné zásahy proti anti-fašistickým katolíkům!

Následuje výběr z ustanovení konkordátu:

  • svoboda vyznání a praktikování náboženství (článek 1)
  • duchovní postaveni na úroveň státních úředníků (článek 5)
  • církevní obce a obdobné organizace jsou spolky veřejného práva, církev má právo vybírat církevní daně (článek 13)
  • katolická výuka je povinným předmětem na školách (článek 21)
  • přísaha biskupů, že budou poslouchat vládu: „Přísahám a slibuji, že budu respektovat ústavně vytvořenou vládu a budu dbát na to, aby ji respektoval můj klérus“ (článek 16)
  • záruka duchovní péče v armádě (článek 27)
  • ochrana katolických organizací a spolků, umožnění návštěvy bohoslužeb (článek 31)
  • žádné členství duchovních v politických stranách či činnosti v jejich prospěch (článek 32)
  • tajný dodatek pro osvobození duchovních od všeobecné povinné vojenské služby

Fakt, že konkordát zůstal v platnosti po pádu Hitlerovy říše a přetrval další půlstoletí, ukazuje, že Vatikánu velmi vyhovoval.

Po válce byla nadnesena otázka platnosti konkordátu. Spolkový ústavní soud rozhodl 26. března 1957, že konkordát je platný a je nadále součástí německého právního řádu. Zůstává tak jedinou platnou německou mezinárodní smlouvou uzavřenou Hitlerem.

Vatikánský konkordát legalizuje Hitlerovu fašistickou vládu

Podpis konkordátu. Zleva doprava: Katolický kněz Kaas, vícekancléř von Papen, Pizzardo, státní sekretář Pacelli (Pius XII.), Ottaviani, Buttmann, Montini (Paul VI.),  KLee, 20.7.1933, Berlín
Podpis konkordátu. Zleva doprava: Katolický kněz Kaas, vícekancléř von Papen, Pizzardo, státní sekretář Pacelli (Pius XII.), Ottaviani, Buttmann, Montini (Paul VI.), KLee, 20.7.1933, Berlín

Zdroj: http://ghdi.ghi-dc.org/sub_image.cfm?image_id=3205

Konkordát s Německem byl prvním mezinárodním dokumentem uzavřený Hitlerem a Vatikán byl prvním státem, který uzavřením smlouvy legalizoval jeho vládu (viz J. Steel: The future of Europe, str. 218).

Katolický spisovatel Josef Rovan komentuje diplomatickou smlouvu mezi Vatikánem a nacistickou říší z 8. června 1933 takto: „Konkordát papeže vtiskl nacionalisticko-socialistické vládě, téměř všude považované za vládu složenou z usurpátorů, pokud ne přímo z banditů, pečeť smlouvy s nejstarší mezinárodní mocností – Vatikánem. Byla to jakási charta mezinárodního uznání.“ (viz J. Rovan: Le catholicisme politique en Allemagne, Paris, 1956, Ed. du Seuil, str. 231).

Když v roce 1933 konkordát donutil biskupy složit přísahu věrnosti nacistické vládě, byly již otevřeny koncentrační tábory … přesvědčivě to dokazuje kompilace citátů od Guentera Lewyho. Najdeme v nich zdrcující důkazy od takových osobností, jako byl například kardinál Faulhaber a jezuita Gustav Gundlach.“ (viz Saul Friedlander: Pie XII. et le III.e Reich; Ed. du Seuil, Paříž, 1964).

„Obecné termíny konkordátu byly mnohem příznivější než všechny ostatní podobné smlouvy podepsané Vatikánem. Kancléř Hitler mne požádal, abych papežského státního tajemníka, kardinála Pacelliho ujistil, že bude bezprostředně umlčovat antiklerikální snahy.“ (Franz von Papen: Mémories; Flammarion, Paříž 1953, str. 207).

Když splnila své poslání a připravila cestu fašistickému jezuitskému teroru, prohlásila se katolická strana Středu (Zentrum) dne 5. červen­ce 1933 za rozpuštěnou. Současně se rozešla i katolická Bavorská strana lidová. Část jejich politických vůdců přešla ihned k fašistům.

Franz von Papen dostal řád jak od papeže, tak i od Hitlera

Červenec 1932: Franz von Papen mluví v rozhlasu, povšimněte si prosím nacistické černé pásky na jeho rukávu.
Červenec 1932: Franz von Papen mluví v rozhlasu, povšimněte si prosím nacistické pásky na jeho rukávu.

Malá odbočka pro dokreslení obrazu: Papež vyznamenává papežského komorníka von Papena Velkým křížem řádu Pia IX. Evidentně si velmi váží toho, že jeho komorník úspěšně splnil svůj úkol. Když se podíváme čeho důležitého »dobrý« katolík Franz von Papen v politice dosáhl, tak vidíme jasně co bylo tím úkolem – instalace Hitlerovy vlády.

Roku 1934 pronesl von Papen tato slova: »Třetí říše je první mocenskou organizací, která nejen pochopila, ale také převedla do praxe nejvyšší principy papežství.« (viz nacistický Der Volkischer Beobachter, 14.1.1934)

Když Pius XI v r. 1939 zemřel, jeho nástupce Pius XII. neobnovil von Papenovi titul papežského komorníka (Papal Chamberlain). Tento titul byl ovšem obnoven Janem XXIII. 24. 6. 1959.

V srpnu 1944, po návratu z Turecka, měl von Papen své poslední setkání s Hitlerem a dostal od něho vojenský rytířský kříž za zásluhy (Knight’s Cross of the Military Merit Order).

Dvě ocenění od papeže a od Hitlera nás už po prostudování historických dat nemohou překvapit. Naopak, jak dokazují fakta výše uvedená: Hitler byl vděčný za získání moci, papež naopak za předání státní moci katolíku Hitlerovi.

Na dalším obrázku můžete vidět staré dobré kamarády hezky pohromadě: Nový papežský nuncius Cesare Orsenigo, von Papen a říšský ministr dopravy von Eltz-Rübenach.

Die feierliche Fronleichnams-Prozession an der Spitze der päpstliche Nuntius Monsignore Cesare Orsenigo dahinter Vizekanzler [Franz] v. Papen und Reichsverkehrsminister [Paul] v. Eltz-Rübenach. 31. Mai 1934
Die feierliche Fronleichnams-Prozession an der Spitze der päpstliche Nuntius Monsignore Cesare Orsenigo dahinter Vizekanzler [Franz] v. Papen und Reichsverkehrsminister [Paul] v. Eltz-Rübenach. 31. Mai 1934
Zdroj: http://www.bild.bundesarchiv.de/archives/barchpic/view/19328229, http://www.bild.bundesarchiv.de/archives/barchpic/view/29762624

Papen byl členem exklusivního pánského klubu „Deutscher Herrenklub“ spisovatele Arthura Moellera van den Bruck. Byl také členem neslavně známého elitního klubu vojenských maltézských rytířů (Sovereign Military Hospitaller Order of Saint John of Jerusalem of Rhodes and of Malta). Von Papen jako člen fašistické vlády stanul před soudem v Norimberku, ale nebyl odsouzen.

Není od věci posvítit si i na soudruha jménem Arthur Moeller van den Bruck, který v roce 1923 vydal knihu s  výstižným názvem Das Dritte Reich (The Third Reich) propagující nacismus. Tolik k onomu speciálnímu klubu pro pány a k zálibám soudruha Papena.

Účinné maskování pro Vatikán

Hitlerovi současníci chápali docela dobře, co se ve skutečnosti děje. Ti co se nepoddali, byli ovšem velmi rychle vyvražděni. Dobová karikatura: Der Wolf im Schafspelz, Tuschezeichnung, Karl Hubbuch, 1933
Hitlerovi současníci chápali docela dobře, co se ve skutečnosti děje. Ti co se nepoddali, byli ovšem velmi rychle vyvražděni. Dobová karikatura: Der Wolf im Schafspelz, Tuschezeichnung, Karl Hubbuch, 1933

Jakmile se dostali fašisté k moci, začali zatýkat katolické kněze zastávající poli­tický anti-fašistický katolicismus… Téměř do posledního muže vyvraždili celou stranu Středu. A Vatikán mlčel. Ve skutečnosti dal konkordát Hitlerovi možnost legálně zasáhnout proti anti-fašistickým katolíkům — jen to bylo hezky skryto v zamotané právnické řeči. Viz výše v popisu článků konkordátu.

Zemřeli ti svatí, co svou víru brali vážně a poctivě. Stejně jako dříve Katolická akce v Itálii – buď se museli poklonit před fašismem, nebo zemřít.

Obdobně jako v případu Mussoliniho museli být odstraněni ti, co bránili papežskému záměru s Hitlerem. Proto Vatikán mlčel.

Jak jsme už uvedli výše, Hitler měl být použit hlavně jako nástroj k expanzi na východ, proti Rusku. Vše bylo naplánováno. A obětování několika nevědomých oveček bylo po válce skvělým maskováním – podívejte se, i my máme své katolické oběti.

Fašisticko-katolické Německo

Vidíme opět stejné schéma jako o něco dříve v Itálii: Papežský katolicismus se de-facto stal státní ideologií. Viz výše v popisu článků konkordátu.

Jezuitský fašismus dosáhl vítězství totálním pokatoličtěním Německa. Nastalo po­vinné vyučování katolického náboženství na všech stupních škol, zachování a roz­množení všech církevních škol, zachování Katolické akce s fašistickou podobou, za­ chování a rozmnožení práv katolické církve.

Koncem května 1933 se konference biskupů usnesla na pro-fašistickém dokumen­tu. V něm psali, že zvláštní význam má vůdcova autorita, což se v zásadě nerozchází s učením katolické církve… (!!) Biskupové v dokumentu slíbili podporovat Hitlerovu zahraniční politiku. Děkovali Hitlerovi za jeho pronásledování bezvěrců… Dokument vyzýval Hitlera k další­ mu pronásledování a likvidování bezvěrectví a všechny katolíky k jeho plné podpoře. Dokument byl podepsán kardinálem Bertramem, Schultem a Faulhaberem a 22 arci­biskupy a biskupy. (viz Der katholische Episkopat in der Nationalen Revolution Deustchlands, Freiburg, 1934, kap.III.).

Laskavý čtenář nechť sám rozhodne, jak se toto slučuje s Kristovým učením.

Reich Conference of German Christians at the Sportpalast in Berlin (November 13, 1933).
Reich Conference of German Christians at the Sportpalast in Berlin (November 13, 1933).
Cardinal Bertram plays a crucial role in shaping the attitude of the German bishops in relation to the National Socialist state, STATE FUNERAL for Bishop Bares, 1935
Cardinal Bertram plays a crucial role in shaping the attitude of the German bishops in relation to the National Socialist state, *STATE*FUNERAL* for Bishop Bares, 1935

14. října 1933 vystoupilo Německo ze Společnosti národů a na ospravedlnění tohoto kroku vyhlásila vláda předčasné volby do říšského sněmu a plebiscitu. Volby se konaly za zuřivého teroru fašistů. 6. listopadu kardinál Bertram katolíkům nařídil, aby všichni volili fašistický stát.

Bacha, z Vatikánu přichází »hrozné« odsouzení Hitlera

hitler-attend-churchV roce 1937 Pius XI. pod tlakem veřejného mínění musel „odsoudit′′ rasistické teorie jako nesmiřitelné s katolickým učením a zásadami. „Odsouzení′′ sepsal s pomocí jezuitů v encyklickém dopise, který jeho obhájci nazývají jako „hrozný′′. Má název Mit brennenden Sorge (S palčivou starostí) a spíše, než odsouzení nacismu, rasismu a antisemitismu, se z dopisu dovídáme o odsouzení všech, kdo by chtěli nějakým způsobem porušit konkordát uzavřený s Německem. Nacistický rasismus je tak 14. března 1937 údajně dostatečně „odsouzen′′, není však odsouzen Hitler (!) hlavní propagátor rasismu. A Vatikán dbá na to, aby neodsoudil „výhodný′′ konkordát.

Jaký to úžasný protiklad: Za pět dní na to vyhlásil Pius XI. další encykliku (rovněž sepsanou jezuity), ve které odsoudil komunismus. Kromě jiného v této encyklice také žádal zahájení boje proti všem svobodným demokraciím. Katolík Hitler svou vojenskou expanzí jednoduše jen plnil přání svého pána papeže.

Laskavý čtenář nechť se zamyslí a sám si udělá úsudek nad dalším prapodivným faktem: Katolík Adolf Hitler nikdy nebyl exkomunikován! Jiní křesťané byli vyloučeni z církve třeba jen za to, že svou víru brali vážně a snažili se v dobrém úmyslu o nápravu poměrů v církvi… Zarážející protiklad…

Papež Pius XII. přichází na scénu

pacelli2Pius XII. (rodným jménem Eugenio Maria Giuseppe Giovanni Pacelli) byl od 2. března 1939 až do své smrti papežem a nejvyšším vládcem státu Vatikán.

Před svým zvolením papežem sloužil jako sekretář Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti, apoštolský nuncius a kardinál státní sekretář, v kterýchžto úřadech dojednal smlouvy mezi řadou států a Vatikánem, z nichž nejznámější je tzv. Říšský konkordát – jak jsme si rozebrali výše.

22. června 1920 byl Pacelli jmenován apoštolským nunciem v Německu, nicméně nunciatura se z Mnichova do Berlína přestěhovala až v roce 1925, po dojednání a podepsání konkordátu s Bavorskem.

Jako nuncius Berlíně spolupracoval s Ludwigem Kaasem, který byl vynikajícím expertem na vztah mezi církví a státem a působil v Deutsche Zentrumspartei (v roce 1928 se stal jejím předsedou).

Poté co byl zvolen papežem byl do Berlína vyslán jako nuncius Cesare Orsenigo. Cesarovy vztahy s nejvyššími fašisty jsou podle obrázků evidentně velmi srdečné:

Rozpor s tzv. oficiální historii

Je jasné, vážení čtenáři, že informace předkládané v tomto článku jsou pro většinu z vás takříkajíc šíleně neuvěřitelné. V učebnicích se nich jaksi nepíše. Vězte že ještě nedávno ta fakta byla neuvěřitelná i pro mne – než jsem si je začal ověřovat… ale fakta jsou prostě fakta a mluví jasnou řečí…

Opakovaně zdůrazňuji, že tato publikace nemá za cíl útočit na křesťany. V žádném případě nezpochybňuji množství poctivých křesťanů, kteří se řídili svým svědomím a často byli pronásledováni. Jen prosím uvažujte a odpovězte si sami na následující prostou otázku:

Vylučuje se existence mnoha pronásledovaných poctivých křesťanů s existencí zákulisní reality na kterou poukazuje tento text? Totiž s tím, že na nejvyšší úrovni, často skrytě, byla fašistická moc podporována Vatikánem?

Poctivá odpověď zní: Nikoliv! Nevylučuje!

A známé detektivní pravidlo tvrdí: Pokud chceš pochopit jednání lidí, musíš najít motiv. Jak jsme již dříve v tomto textu ukázali – Vatikán měl a stále má dobrý motiv k expanzi na východ. Používá k tomu vše, co je zrovna dostupné – a Hitler byl důležitý nástroj k útoku na Rusko. (Mimochodem, i proto tohle všechno úzce souvisí s dnešním děním na Ukrajině. Analýzu ukrajinského dění v historických souvislostech si můžete prostudovat sami.)

Takže tu máme rozpor mezi vatikánskou propagandou a tvrzeními, které udávají např. byvalý jezuita Edmond Paris nebo Albert Rivera a jiní, kteří se rozhodli ulehčit svému svědomí a promluvit pravdu o skutečných praktikách jezuitů, kteří jsou de-facto vatikánskou armádou, i když se to oficielně nepřiznává.

Pár stop k tajné historii

Mohli bychom začít s jedním historickým nacistických plakátem, který se nepodařilo včas zcenzurovat. Už ten sám o sobě jako důkaz stačí. Alberto Vassallo di Torregrossa byl poslední papežský »apoštolský« nuncius v Bavorsku (1925–1936).

Poster for the elections for the Reichstag: Adolf Hitler with the papal nuncio Alberto Vassallo di Torregrossa at the cornerstone laying of the Haus der Deutschen Kunst (House of German Art) in Munich, Germany, 15 October 1933. Torregrossa says: I didn't understand you for a long time. I tried to for a long time. Today, I understand you. For the election campaign, a sentence is added: Today also every German Catholic understands Adolf Hitler and votes with Yes! on 1933 November 12., Munich, Germany
Poster for the elections for the Reichstag: Adolf Hitler with the papal nuncio Alberto Vassallo di Torregrossa at the cornerstone laying of the Haus der Deutschen Kunst (House of German Art) in Munich, Germany, 15 October 1933. Torregrossa says: I didn’t understand you for a long time. I tried to for a long time. Today, I understand you. For the election campaign, a sentence is added: Today also every German Catholic understands Adolf Hitler and votes with Yes! on 1933 November 12., Munich, Germany

Toto samo o sobě stačí, nicméně můžeme pokračovat.

Pro pochopení souvislostí je třeba dodat alespoň něco málo o tom kdo jsou jezuité. To si rozebereme níže. Prozatím jen znovu opakuji již zmíněný absolutistický rys katolické a jezuitské mocenské struktury. To zdůrazňuji především proto, že jsou často omlouvána špatná jednání různých katolíků tzv. selháním jednotlivce. Nikdo v katolické církvi nedělá nic bez vědomí a bez souhlasu nadřízených. Tak to prostě je.

Nyní už jen několik obrázků ukazujících výborné vztahy mezi fašisty a Vatikánem. Pár fotografií nám zbylo i přes cenzuru a snahu tyto souvislosti zakrýt.

Např. Cesare Orsenigo, papežův nuncius v nacistickém Německu, jak se baví s Adolfem Hitlerem na novoroční párty 1.1.1935.

Cesare Orsenigo, Pope Pius XII's nuncio to Nazi Germany, meets with Adolf Hitler, 1935-1-1
Cesare Orsenigo, Pope Pius XII’s nuncio to Nazi Germany, meets with Adolf Hitler, 1935-1-1

Nebo Cesare Orsenigo jak se výborně a nenuceně baví s nechvalně známým Goebbelsem.

Der Nazipropaganda-Minister Goebbels begruesst Nuntius Orsenigo im Propaganda-Ministerium.
Der Nazipropaganda-Minister Goebbels begruesst Nuntius Orsenigo im Propaganda-Ministerium.

Nebo Cesare Orsenigo na privilegovaném místě vedle nejlepšího katolického přítele Hitlera na nacistické tiskové konferenci.

Von links nach rechts: Reichsminister Dr. Goebbels, Reichskanzler Adolf Hitler, und der paepstliche Nuntius Osenigo auf dem Empfang der auswertigen Presse in Berlin.
Von links nach rechts: Reichsminister Dr. Goebbels, Reichskanzler Adolf Hitler, und der paepstliche Nuntius Orsenigo auf dem Empfang der auswertigen Presse in Berlin.

Katolík Adolf Hitler, seznamte se

Stejně tak skrz cenzuru prosákly (pro Vatikán nepohodlné) fotografie dokazující že Hitler byl »dobrým« papežským-katolíkem navštěvujícím katolické mše i se svými »hnědo-košilatými« nohsledy. Hitler byl nepochybně »dobrým« katolíkem, stejně jako další fašističtí diktátoři typu generála Franca a další.

hitler-attend-church
Katolík Hitler navštěvoval katolické mše.
Catholic Church demonstrating its support of the Falangist (Fascist) General Francisco Franco.
Catholic Church demonstrating its support of the Falangist (Fascist) General Francisco Franco.

Kvality dobrého katolíka Hitlera nám potvrzuje jiný věrný syn Vatikánu — generál Francisco Franco:

»Adolf Hitler, son of the Catholic Church, died while defending Christianity. It is therefore understandable that words cannot be found to lament over his death, when so many were found to exalt his life. Over his mortal remains stands his victorious moral figure. With the palm of the martyr, God gives Hitler the laurels of Victory.« (Spanish dictator Francisco Franco, Knight of the Order of Christ, published on the 3rd of May 1945, the day of Hitler’s death, „Reforme“, 21st of July 1945.)

Nacisté navštěvovali katolické mše dokonce i organizovaně, jak se dozvídáme ze soudobého nacistického tisku, který se nepodařilo zcenzurovat…

Hitler's Brown Army attending church services. Published by Nazis during Hitler's reign: Das Braune Heer, mit einem Geleitwort von Adolf Hitler.
Hitler’s Brown Army attending church services. Published by Nazis during Hitler’s reign: Das Braune Heer, mit einem Geleitwort von Adolf Hitler.

Stejně jako výše zmíněný »dobrý« katolík, jezuita a papežský komorník Franz von Papen, který dovedl Hitlera k moci…

Franz von Papen (Front Left) heads Catholic Mass Procession
Franz von Papen (Front Left) heads Catholic Mass Procession

A kdo jsou to ti jezuité proboha?

Mnišský řád byl představen jako centralizovaná polovojenská organizace. Vedle obvyklých řádových slibů poslušnosti, čistoty a chudoby, měli jezuité navždy skládat slib, že budou vykonávat výhradně příkazy římského papeže a generála řádu. Zajímavostí řádu je i fakt, že členové nemusí nosit mnišské uniformy-hábity. To je důležité pro tajnou práci mezi lidmi. Což využíval právě třeba i von Papen.

Václav Bílek píše, že podle Ústavy Tovaryšstva Ježíšova byl řád rozdělen na čtyři třídy:

  • Třídu profesů (profesorové, asistenti a provinciálové a generál. Je to nejvyšší třída)
  • Třídu duchovních pomocníků (koadjuktorů)
  • Třídu učitelů a studentů (scholastiků)
  • Třídu nováčků (absolventů noviciátu – noviců. To je nejnižší stupeň).

Jezuitský řád praktikuje mocenský absolutismus vůči vedoucím autoritám – jejich vůdce přezdívaný též černý papež je nejvyšším diktátorem, kterému se neodmlouvá. Neoficiálně se mluví o tom že v současnosti má nejspíše větší moc než normální »bílý« papež. Hodně z tohoto absolutismu se promítlo i do současné církve, která se tím ještě více vzdálila původnímu kristovskému učení.

Moc generála je opravdu neomezená a často se zvrhne v nestvůrnou tyranii (jako například čerstvý případ Ledóchowski). Úřad generála je doživotní; generál jmenuje podle vlastního a neodvolatelného uvážení všechny superiory… (viz Alighiero Tondi: Jezuité, str.107-109).

Bývalý jezuitský kněz A. Tondi doplňuje, jakým učením jsou profesorové vzděláváni, podle jakých pravidel se v dnešní době řídí a jakou poslušnost musí vyvinout, aby byl duch řádu zachován. Je jich více ale např. následující body byly dlouho drženy v tajnosti:

  • »Učení sv.Tomáše Aquinského… je povinné« (Epitome Instituti Societatis Jesu, Romae, 1943, čl.315).
  • »Jiná učení se nepřipouštějí ani ústně ve veřejných kázáních, ani v knihách, které nemohou být vydány bez předchozího schválení generálním představeným. Ba co více, odlišným míněním v obvyklých věcech … je třeba, pokud je to možné, předejít.« (Pravidlo 42).
  • Nikdo nesmí zavádět nová a původní učení, i když jsou v souladu s katolickou vírou; každý musí být připraven podřídit svůj vlastní názor názoru tovaryšstva.
  • atd…

(viz Alighiero Tondi: Jezuité, Praha, 1958, str.120).

Hitlerův papež a papežův Hitler

…aneb Tajná historie Pia XII. Na základě toho co už víme, by bylo samozřejmě přesnější říci papežův Hitler. Od konce války probíhaly hádky o tom, zda byl Pius XII. svatý, nebo padouch pomáhající Hitlerovi. Nikdy nebylo možné udělat jednoznačný soud kvůli nedostatku informací. Jak jsme si už naznačili, zákulisní intriky Vatikánu nedělají žádní troubové, naopak, mozky přesahující většinu lidí na Zemi. Tajná odnož jezuitského řádu, ti nejlepší z nejlepších, kteří jsou mistry v maskování svých manipulací.

Autor dále uvedené knihy John Cornwall je zkušený badatel z Jesus College z anglické Cambridge ověnčený žurnalistickými cenami.

Je velkou ironií, že John Cornwall byl přesvědčen o nevině Pia XII. a chtěl napsat jeho obhajobu.

John Cornwall sám v roce 2000 napsal: Argumenty se doposud zaměřovaly hlavně na válečné chování Pia XII. Nicméně, Pacelliho vatikánská kariéra se začala o dost dříve.

Zdálo se mi, že řádné vyšetřování Pacelliho bude vyžadovat rozsáhlejší bádání, než jakýkoli jiný pokus v minulosti. Tak jsem se rozhodl pro hledání v tajných archivech ve Vatikánu. Díky tomu, že jsem chtěl napsat obhajobu papeže – byl jsem tedy na straně Vatikánu – přístup mi byl povolen. O šest let dříve jsem v knize s názvem »Zloděj v noci« bránil Vatikán proti obvinění, že papež John Paul I. byl zavražděn vlastními církevními spolupracovníky.

Jezuitští úředníci mi umožnili přístup k tajným materiálům: Výpovědi pod přísahou shromážděné před 30 lety pro proces Pacelliho kanonizace, dále archiv vatikánského Státního sekretariátu, zahraničního úřadu Svatého stolce. Také jsem čerpal z německých zdrojů týkajících se činností Pacelliho v Německu v roce 1920 a 1930, včetně jeho jednání s Adolfem Hitlerem v roce 1933.

Vyplenil jsem dokumenty o Pacellim až z roku 1912. Později jsem seděl několik týdnů v prašné kanceláři v jezuitském ústředí, v těsné blízkosti náměstí svatého Petra v Římě a dumal nad tisíci stranami zapsaných svědectví lidí pod přísahou, kteří znali Pacelliho během jeho celého života.

V polovině roku 1997 jsem byl ve stavu morálního šoku. Materiál co jsem získal totiž nebyl ospravedlněním – nýbrž více než skandálním obviněním.

Ukázalo se zaprvé, že Pacelli byl jasně anti-židovský. Ukázalo se, že dopomohl k moci Hitlerovi a zároveň narušil potenciální katolický odpor v Německu.

A co hůř – Pius XII. je velkým pokrytcem – protože po válce byl naprosto neadekvátně vychvalován za vystupování proti nacistické perzekuci Židů. Ukázalo se, že Pius XII. popíral a trivializoval holocaust, přestože měl spolehlivé znalosti o jeho skutečném rozsahu.

Tato kniha je rovněž dalším nezávislým potvrzením toho, že v katolické církvi vládne princip absolutní moci a ideologie autokratické papežské kontroly. Tento princip Pius podporoval více než jakýkoli jiný vatikánský vládce. Opakovaně na tento fakt upozorňuji v souvislosti se stálou snahou omlouvat problémové katolické vůdce. Všechny tyto omluvy jsou do nebe volajícím pokrytectvím – vše katolické je mocensky přímo a diktátorsky řízeno z ústředí.

Tajná historie Pia XII. (The secret history of Pius XII.) Vanity Fair, 1999
Tajná historie Pia XII. , nakladatelství Vanity Fair, 1999. Dlouhodobě skrývané dokumenty Vatikánu odhalují nové a šokující obvinění z druhé světové války: Papež Plus XII. ve snaze o absolutní moc pomohl Adolfu Hitlerovi zničit německou katolickou politickou opozici a uzavřel hluboce cynickou smlouvu s největším ďáblem 20. století.

Kniha The secret history of Pius XII., Vanity Fair, 1999 je on-line k nahlédnutí např. zde: http://www.bibliotecapleyades.net/vatican/esp_vatican55.htm

Hitler byl podporován nejen z Vatikánu, ale i z USA

wall-street-The-Rise-Of-HitlerJiž delší dobu je známo, že nástup nacismu umožnili i jistí bohatí průmyslníci (jako například Henry Ford nebo Levi Strauss) a bankéři svázaní s USA. Mimochodem, hned na začátku tohoto textu jsme se zmínili o podpoře italského fašismu ze strany Morgan Bank. Velmi dobře to prozkoumává Antony C. Sutton ve svých pracech.

Poměrně nedávno se provalilo, že s Hitlerem kolaboroval dokonce i Hollywood. Pro nezasvěcené možná šokující informace. Ale ono to dává perfektní smysl, když si prostudujete vlastnické struktury těch nejbohatších světových korporací, tak zjistíte že nitky se sbíhají v poměrně úzkém okruhu majitelů. Přesně v tom bodě, který je ve Zjevení nazýván druhou šelmou.

Podrobnější rozbor jsme si udělali již dříve v textu Dvě šelmy vládnou Zemi » Člověka úplně mrazí, jak do sebe střípky informací začínají zapadat a jak se před ním zjevují obrysy spolupráce zmíněných dvou šelem. To vše zapsáno před 2000 lety.

Ben Urwand napsal knihu »The Collaboration: Hollywood’s Pact With Hitler« ve které cituje dokumenty, dokazující že Hollywoodská studia aktivně spolupracovaly s nacistickou propagandistickou mašinérií.

Jako hlavní důvod jsou uváděny obchodní zájmy… ovšem, my co jsme si již prostudovali provázanost a spolupráci oněch dvou šelem, my již tušíme že hlavním motivem skrytým v pozadí je ještě něco trochu jiného…

The-Collaboration-Hollywoods-Pact-With-Hitler-book“Hollywood is not just collaborating with Nazi Germany,” Urwand told the New York Times. “It’s also collaborating with Adolf Hitler, the person and human being.” Ben Urwand.

V centru knihy je Hitler sám, který byl filmem fascinován a rozpoznal jeho manipulační potenciál. Kniha dokumentuje jak židovští šéfové studií nejen cenzurují filmy, ale i rovnou vyrábí propagandistické záběry pro Hitlera. Ostatně na celé symbolice nacistického hnutí, značkách, vlajkách je vidět vliv profesionálů z oboru PR… Kolaborace začala již v roce 1930.

“I would say there were a few shocking moments, probably starting with the document I discovered in the National Archives in Washington which explained how MGM was insulating its profits… There was a law in Germany that foreign businesses couldn’t export currency. They made an exception for MGM because they were financing the production of German armaments.” Ben Urwand.

http://www.independent.co.uk/news/world/americas/hollywood-helped-adolf-hitler-with-nazi-propaganda-drive-academic-claims-8679322.html

Dlouhý seznam fašistických zločinců

Seznam katolických fašistických diktátorů bohužel obsahuje další položky. Příště budeme pokračovat dalšími nejkřiklavějšími případy papežské zvůle: Franco ve Španělsku, ustašovské Chorvatsko… Kruh se uzavírá u Bandery na Ukrajině, kterého vzývá stádo dutých hlav i v současnosti, aniž by tušilo co činí.

Dějiny světa i se všemi svými souvislostmi se stále opakují. Co už kdysi bylo je to, co má ještě být. A co se nyní děje je to, co se bude znovu dít, aniž je to co nového pod sluncem. To co už bylo, se děje i nyní a co ještě bude, už kdysi bylo. (Edmond Paris)

A jaké z toho všeho plyne ponaučení?

Vše co se na Zemi děje je součástí velké školy lidstva. Jedinou naší záchranou je pravda: Vidět a pochopit, abychom se už nenechali manipulovat a zatahovat do kolotoče dalšího násilí. Řešení nenajdeme vně sebe, nýbrž na úzké cestě do vlastního nitra… jak nám říkají mudrci už celá tisíciletí.

Ještě jednou zdůrazňuji – tento text není útokem proti křesťanům – naopak by rád všem pomohl k pochopení smutné reality: Kristovo jméno zneužívají ti, kteří ve skutečnosti před námi jeho informace chtějí skrýt. Neustále ženou lidstvo do dalších a dalších uměle vykonstruovaných konfliktů stylem rozděl a panuj. Kdy to konečně pochopíme? Lidičkové, informace jsou zde! A je na každém z nás, jaké z toho učiní závěry…

Zopakuji nakonec úžasně pozitivní slova, kterých není nikdy dost. Mluví Don Miguel Ruiz: »Jak lze změnit svět? Odpověď je snadná. Tím, že změníte svůj vlastní svět. Když vás žádám, abyste mi pomohli změnit svět, nemluvím o planetě Zemi. Mám na mysli svět, který existuje ve vaší hlavě. Nedokážete změnit svět, jestliže nezměníte nejdřív svět, který máte v sobě. Změna začíná u Vás. Změňte svět tím, že budete mít rádi sami sebe, že si budete užívat života plnými doušky a svůj osobní život proměníte v rajský sen. A já vás žádám o pomoc, protože vy jste jediní, kdo tuhle změnu může provést.«

Změňte svět tím, že budete mít rádi sami sebe. Potřebné informace naleznete i na tomto webu » 

Pokud chcete, aby ta vnitřní změna byla doopravdy účinná, bylo by dobré vědět co se uvnitř lidské mysli děje doopravdy. Kdo je to ten SÁM kdo má mít rád SEBE? Pokud tu změnu myslíte vážně, můžete se dozvědět jak lidská mysl funguje třeba v seriálu Dvě cesty »

http://www.ragauian.cz/stvoritel-satan-a-studijni-program-lidske-duse-v-hmotnych-svetech-1/