Symbol Vesica Piscis znázorňuje stvoření života a zrození duality mezi ženskou a mužskou energií.

Posvátná geometrie: Vesica Piscis symbolizuje bránu života neboli zrození duality a zrození člověka jako trojice ducha-těla-duše. Souvisí i s označením Krista „rybáře lidí“. Pythagoras i Platón to věděli!

Geometricky je Vesica Piscis tvar vzniklý průnikem dvou kruhů o stejném poloměru, které se protínají tak, že střed každého z kruhů leží na obvodu kruhu druhého. Doslovný překlad z latiny znamená „rybí měchýř“.
Geometricky je Vesica Piscis tvar vzniklý průnikem dvou kruhů o stejném poloměru, které se protínají tak, že střed každého z kruhů leží na obvodu kruhu druhého. Doslovný překlad z latiny znamená „rybí měchýř“.

Vesica Piscis symbolizuje, jak se Jednota sama-v-sobě odděluje a vytváří dva nezávislé, ale vzájemně provázané aspekty (ženské a mužské), které jsou nezbytné pro tvoření v tomto Univerzu.

Tyto aspekty mohou být také považovány za Matku Zemi spojující se s Otcem Nebe, aby porodily dítě — „slunce“. Proto tento symbol je „bránou (portálem) života“ a představuje také lůno ženského pohlaví, jakožto tvůrčí podstatu zrozenou z vody.

„Slunce“ nebo dítě je „sjednocujícím se člověkem“, jehož život probíhá v kole, neboli v cyklech reinkarnací.

Vesica Piscis symbolizuje i zrození člověka jako posvátné trojice ducha, těla a duše

Pozn. redakce: To je jinými slovy totéž, co vám už dlouho říká ragauian.cz o lidské tzv. součtové duši » Symbolicky, v jednom domě těla spolu bydlí ego (tělo) a duch (božská jiskra). Dohromady spolu tvoří duši — a ta duše to jste vy, i každý jeden váš bližní, tak jak se znáte v běžném životě. To co většina lidí naneštěstí nezná, je jejich duální podstata, to jest ti dva, co tam uvnitř spolu bydlí…

Pokud doopravdy chcete pozvednout své vědomí, je pro vás důležité vědět, že tzv. součtová duše člověka obsahuje 2 základní oddělená vědomí: Ego-tělo a duch. • Duše obsahuje 7 základních energetických vrstev spojených s jednotlivými čakrami. • Čakry 5–7 (horní vnitřní elipsa) patří duchovnímu člověku, duchu. • Čakry 1–3 (spodní vnitřní elipsa) patří hmotnému člověku, egu. • 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno! Ano, Cestou ke sjednocení sebe-sama je kristovská Láska k sobě-sama!
Pokud doopravdy chcete pozvednout své vědomí, je pro vás důležité vědět, že tzv. součtová duše člověka obsahuje 2 základní oddělená vědomí: Ego-tělo a duch. • Duše obsahuje 7 základních energetických vrstev spojených s jednotlivými čakrami. • Čakry 5–7 (horní vnitřní elipsa) patří duchovnímu člověku, duchu. • Čakry 1–3 (spodní vnitřní elipsa) patří hmotnému člověku, egu. • 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno! Ano, Cestou ke sjednocení sebe-sama je kristovská Láska k sobě-sama!

Pythagoras o tom ještě věděl, než ty znalosti byly ne-svatou římskou církví potlačeny

Pythagoras

Pythagoras ze Samu (též Pýthagorás, řec. Πυθαγόρας ο Σάμιος, nar. okolo 570 př. n. l. ostrov Samos) byl ne náhodou přezdívaný otec čísel. Tento řecký filozof podle všeho ještě znal pradávné Poznání zasvěcenců — kde Vesica Piscis symbolizuje křižovatku (rozhraní) „vodního“ světa hmoty Matky Země s božským světem Otce Nebe. Pythagoras proto viděl matematiku jako cestu duchovního osvobození, protože zřejmě věděl o geometrické podstatě naší reality » Jeden (1) byl Monad, tvůrce mnoha a součet všech. Dva (2) byl Duad [Dyad], separační oddělující síla duality, zatímco ((1+2=3)) byla posvátná a „sjednocující se“ trojice vytvořená monadou a duadou. A to je naše lidská součtová duše, jejímž účelem je dovést ty dvě vědomí uvnitř nás zpět do Jednoty »

Pythagoras byl ve skutečnosti zasvěcenec a gnostik

Ze zachovaných zlomků a citátů plyne, že pro Pythagora bylo důležité učení o poměru duše a těla:

Duše je nesmrtelná a po smrti přechází do jiných tvorů, je v těle vězněna jako v hrobě („Tělo je hrob“, řecky sóma – séma).

Úkolem a posláním člověka je uvolňovat duši z této vazby a tak si připravovat nesmrtelnost.

Pythagoras prý také říkal, že s lidmi je to jako s diváky na olympijské slavnosti: Jedni tam hledají slávu, druzí bohatství a třetí — filosofové — jen přihlížejí. Odtud se patrně odvozuje i Platónovo a Aristotelovo přesvědčení, že teoretický postoj ke světu je ten nejvyšší (řecké theóros znamená „divák“). Z astronomického zájmu pythagorejské školy vyplynul později, v době helénismu, „astrologický fatalismus“ — přesvědčení o nezvratném osudu, určeném polohou hvězd, a z něho pak i nauka o „věčném návratu“ téhož po uplynutí Velkého roku, kterou v 19. století převzal Nietzsche. Tuto pozdější deformaci ovšem musíme jako gnostici odmítnout, jelikož dobře víme že osud jsou jen kulisy této „reality“. Co se svým životem uděláme, je ovšem v našich rukou a v našich silách!

Stejně tak to věděl slavný Platon

Pythagorejská tradice měla velký vliv na Platóna, který byl evidentně dalším zasvěcencem v řadě a jehož nepřekonatelnou velikost hezky dokresluje např. následující citát (a nikoli náhodou jsou jeho nezapsané výroky všemi temnými zpochybňovány):

„The safest general characterisation of the European philosophical tradition is that it consists of a series of footnotes to Plato.“ (Alfred North Whitehead, Process and Reality, 1929).

For a long time, Plato’s unwritten doctrines [101][102][103] had been controversial. Many modern books on Plato seem to diminish its importance; nevertheless, the first important witness who mentions its existence is Aristotle, who in his Physics writes: „It is true, indeed, that the account he gives there [i.e. in Timaeus] of the participant is different from what he says in his so-called unwritten teachings (ἄγραφα δόγματα).“ [104] The term „ἄγραφα δόγματα“ literally means unwritten doctrines and it stands for the most fundamental metaphysical teaching of Plato, which he disclosed only orally, and some say only to his most trusted fellows, and which he may have kept secret from the public.

Simplicius quotes Alexander of Aphrodisias, who states that „according to Plato, the first principles of everything, including the Forms themselves are One and Indefinite Duality (ἡ ἀόριστος δυάς), which he called Large and Small (τὸ μέγα καὶ τὸ μικρόν)„, and Simplicius reports as well that „one might also learn this from Speusippus and Xenocrates and the others who were present at Plato’s lecture on the Good“.

Their account is in full agreement with Aristotle’s description of Plato’s metaphysical doctrine. In Metaphysics he writes: „Now since the Forms are the causes of everything else, he [i.e. Plato] supposed that their elements are the elements of all things. Accordingly the material principle is the Great and Small [i.e. the Dyad], and the essence is the One (τὸ ἕν), since the numbers are derived from the Great and Small by participation in the One“. [110]

#11 Ježíš řekl: „Ve dni, [kdy] jste [byli] jedním, stali jste se dvěma. Jestliže se stanete dvěma, co učiníte?“

Stylizovaná Vesica Piscis také zřejmě souvisí s nejstarším křesťanským symbolem, který se nazývá „ichthys“ nebo „ježíšova ryba“... To dále přímo souvisí s označením Ježíše Krista jako „rybáře lidí“.
Stylizovaná Vesica Piscis také zřejmě souvisí s nejstarším křesťanským symbolem, který se nazývá „ichthys“ nebo „ježíšova ryba“… To dále přímo souvisí s označením Ježíše Krista jako „rybáře lidí“.

Stylizovaná Vesica Piscis je také zřejmě nejstarší křesťanský symbol, nazývaný „ichthys“ nebo „ježíšova ryba“, což přímo souvisí s označením Ježíše Krista jako „rybáře lidí“. Zde jsme znovu u pravého kristovského poselství, které dává lidem návod jak dosáhnout sjednocení sebe-sama » Kristovská energie dává „rybám“ možnost návratu zpět do Jednoty! V tom je role Krista-rybáře!

Souvislost se sakrální (2.) čakrou

Sakrální čakra se nachází v dolní části břicha, která je napojena na reprodukční (sexuální) systém. Toto je posvátné místo stvoření. Představuje náš emocionální svět. Jejím živlem je voda.

Zřejmě kvůli symbolice stvoření života a zrození duality mezi ženskou a mužskou energií paní Laural Virtues Wauters spojuje symbol Vesica Piscis také s taoistickou tradicí vnitřní harmonie mezi jinem (ženou / energií Matky Země) a jangem (muž / energií Otce Nebe).

A zde musíme protestovat. Osobně velmi silně cítím souvislost Jin-Jang harmonie se srdeční čakrou a symbolem Merkaby » Tuším že právě zde je kořen mnoha a mnoha nepochopení, které zavádí lidičky na scestí na jejich cestě zpět do Jednoty… uvažujte srdcem a důkladně si prociťte toto:

Geometricky je Vesica Piscis tvar vzniklý průnikem dvou kruhů o stejném poloměru, které se protínají tak, že střed každého z kruhů leží na obvodu kruhu druhého. Doslovný překlad z latiny znamená „rybí měchýř“.

Vesica piscis symbolizuje, jak se Jednota sama-v-sobě odděluje a vytváří dva nezávislé, ale vzájemně provázané aspekty (ženské a mužské).

Merkaba reprezentuje spojení lidského těla s duchovním tělem a také energii lásky v srdeční čakře. — Merkaba je hebrejské označení pro vozidlo, které nese lidskou duši mezi nebem a zemí (ve smyslu energetických vibrací). — Merkaba to je tetrahedron (čtyřstěn) ukazující nahoru (reprezentuje mužskou energii, oheň, ostří nebo meč) a spojený s dolů-ukazujícím tetrahedronem (reprezentujícím ženskou energii, vodu, kalich resp. grál). Podle pravidla »jak nahoře, tak dole« může symbolizovat buď energetické pole člověka, Země nebo celé galaxie.

Zatímco Merkaba reprezentuje spojení lidského těla s duchovním tělem a také energii lásky v srdeční čakře. První tetrahedron (čtyřstěn) Merkaby ukazuje nahoru (reprezentuje mužskou energii, oheň, ostří nebo meč) a je spojen s dolů-ukazujícím tetrahedronem (reprezentujícím ženskou energii, vodu, kalich resp. grál).

Jasně je vidět, že funkční Merkaba má v sobě vyváženost mužské energie a ženské energie — a to je přesně to stejné, co lidem doporučuje Taoismus! Cítíte to?

Merkaba je i hebrejské označení pro vozidlo, které nese lidskou duši mezi nebem a zemí (ve smyslu energetických vibrací) — a její smysl je SJEDNOCENÍ a NÁVRAT do „nebe“ — tedy přesně opačný než „oddělení“ u symbolu Vesica Piscis!

Zdroje:

Nepřekonatelnou velikost Platónovu, hezky dokresluje následující citát:

„The safest general characterisation of the European philosophical tradition is that it consists of a series of footnotes to Plato.“ (Alfred North Whitehead, Process and Reality, 1929).

  • [101] Rodriguez-Grandjean, Pablo (1998). Philosophy and Dialogue: Plato’s Unwritten Doctrines from a Hermeneutical Point of View. Twentieth World Congress of Philosophy. Boston.
  • http://www.bu.edu/wcp/Papers/Anci/AnciRodr.htm
  • [102]  Reale, Giovanni (1990). Catan, John R. (ed.). Plato and Aristotle. A History of Ancient Philosophy. 2. State University of New York Press.
  • [103] Krämer, Hans Joachim (1990). Catan, John R. (ed.). Plato and the Foundations of Metaphysics: A Work on the Theory of the Principles and Unwritten Doctrines of Plato with a Collection of the Fundamental Documents. State University of New York Press. ISBN 978-0-7914-0433-1.
  • [104] Aristotle. „Physics“.
  • [109] Gaiser, Konrad (1980). „Plato’s Enigmatic Lecture ‚On the Good’“. Phronesis. 25 (1): 5–37. doi:10.1163/156852880×00025.
  • [110] Aristotle. „Metaphysics“. (Greek: τὰ μετὰ τὰ φυσικά; Latin: Metaphysica)
  • [112] Gomperz, H. (1931). „Plato’s System of Philosophy“. In Ryle, G. (ed.). Proceedings of the Seventh International Congress of Philosophy. London. pp. 426–431. Reprinted in Gomperz, H. (1953). Philosophical Studies. Boston: Christopher Publishing House 1953, pp. 119–124.
  • https://en.wikipedia.org/wiki/Plato#Unwritten_doctrines

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>