Reinkarnace — další hmotné důkazy znovuvtělování duše: Jiří Palka, Trutz Hardo, Walter Semkiw 5

V tomto seriálu předkládáme důkazy o tom, že v historii lidé věděli o skutečnosti reinkarnace a poznání o převtělování duše bylo součástí původního raného křesťanství » Ano i prvotní křesťané to věděli, než toto poznání cézaropapežští mocipáni potlačili! To jsou důkazy takříkajíc literárně-historické. Ovšem nejlepší důkazy jsou ty ze života. Několik velmi dobře doložených už jsme si uvedli v předchozích dílech počínaje tímto » Podíváme se teď na další svědectví reálných lidí.

Zpravidla se na své předešlé pozemské životy nepamatujeme. Krom církevní ideologie, která ovlivňuje celý tzv. Západ dodnes, toto zapomenutí bývá hlavní důvod, proč neuznáváme myšlenku reinkarnace. Stále se však objevují lidé, kteří si více či méně zřetelně vybavují některé ze svých dřívějších životů…

Další důkazy znovuvtělování duše

Řekli jsme si v našem seriálu už hodně podrobností o potlačené znalosti toho, že duše se může vícekrát spojit s tělem, jinými slovy — může se znovu „inkarnovat“. Obyčejně si zážitky z minulých životů nepamatujeme. Někteří z nás přesto takové vzpomínky mají a jejich vlastní zkušenost dosvědčuje, že na Zemi žijeme více než jednou.

V Čechách se výzkumem důkazů o fenoménu převtělování zabýval např. pan Jiří Palka, kterému vyšlo několik knih

prevt_karma

  • Palka, Jiří: Převtělování, Jak byla prokázána existence převtělování — léčebná metoda využívající vzpomínky na minulé životy v hypnóze atd.
  • Palka, Jiří: Převtělování a karma.
  • Palka, Jiří: Důkazy o existenci převtělování a karmy (1994-2002).

Jiří Palka se narodil roku 1922 v Praze. První duchovní zážitky měl v sedmi letech. Došlo k nim samovolnou meditací. O čtyřicet let později nalezl popis takové meditace v knize od PhDr. Paula Bruntona Hledání Nadjá. Tento zážitek se pak opakoval během života mnohokrát a nesouvisel s žádným náboženstvím ani vírou v Ježíše apod. To jsou jen jiné způsoby, jak můžeme k takovému zážitku dojít.

Během jedné meditace viděl i sám sebe kdysi v minulosti jako mladého muže v nuzně zařízeném klášteře. Vnímal svatost toho místa. V důsledku toho pokládal celý život za samozřejmé, že existuje převtělování, a celý život si přál žít alespoň nějakou dobu v klášteře.

Náš mozek není sídlem vědomí

Stalo se mu také, že se ocitl mimo své fyzické tělo. Také se setkal s někým, kdo takový zážitek měl. Zjistil přitom, že i mimo tělo je při plném vědomí, vidí a slyší, má svou paměť, svou povahu, může jít, kam chce atd.

Z toho vyplývá, že náš mozek není sídlem vědomí, ale něčím jako telefonní centrálou / převodníkem / přijímačem-vysílačem mezi fyzickým tělem a nefyzickým vědomím. Teprve z Ameriky si přivezl literaturu, podle které jsou tyto skutečnosti známy desetiletí.

K tomu je možno dodat, že v současnosti jsou k dispozici zcela seriózní zprávy od mnoha dalších lidí — vědců i lékařů. Na některé z nich se zcela jistě budeme muset v tomto seriálu ještě podívat, aby nás nikdo nemohl obvinit, že zamlčujeme pravdu… Máte se na co těšit, milí čtenáři…

Po prozkoumání takového kvanta důkazů si jeden říká, proč mají lidé takový problém tuto pravdu přijmout? Proč před tímto faktem zavírají oči? Kde je žába na prameni poznání? Kdo to ví, odpoví ;-)

Ukázky z Palkovy knihy Důkazy o existenci převtělování a karmy

Tato Palkova kniha je poměrně útlá a je takovým stručným přehledem bádání na tomto poli v historii s mnoha odkazy na literaturu. Díky relativnímu stáří v ní nenajdete čerstvé případy — jako např. Most času »

Další důkazy

Jiným druhem důkazů, že převtělování existuje, je ověřování toho, co někteří pacienti v hypnóze vyprávějí. Často se tam objeví něco, co bylo možno ověřit, a co mimo pacienta nikdo nemohl vědět.

Při své návštěvě v Holandsku v r. 1985 jsem viděl v televizi takovýto dokumentární film: uspali mladou ženu, která vypravovala, že v minulém životě žila v Belgii, kde pracovala na statku jako děvečka. Znala jméno města, které bylo na dohled, znala jméno řeky opodál a podrobně popsala zákruty té řeky a polohu statku. Vypravovala, že stavěli nový chlév. Základy byly z kamene, nadstavba ze dřeva. Pod jedním z opěrných sloupů byl do kamene vytesán letopočet 1824.

Televizní štáb se s ní do Belgie rozjel, není to tak daleko. Nalezli ono město, nalezli řeku a pravděpodobné místo, kde žila. Marně ale pátrali po nějakém chlévě s letopočtem. Když tak hledali hodinu, půjčila si mladá žena v jednom statku holínky a vidle a začala v chlévě vyhazovat hnůj. Když ho vyházela tři čtvrti metru, narazila na kamenné základy s letopočtem 1824. Nikdo ve stavení o tom nevěděl.

Takových příkladů existují stovky a bylo by lacinou senzacechtivostí se tím zde zabývat. Příslušnou literaturu naleznete v seznamu literatury pod jmény autorů Dr. Currie, Dr. Wambach, Joan Grant, Jeffrey Iverson aj.

Vzpomínky malých dětí

Třetí druh důkazů o převtělování nám poskytují lidé, kteří se na své minulé životy pamatují bez hypnózy. Nejčastěji se s tím setkáváme u dětí do 8 nebo 10 let. U dospělých zcela ojediněle. A ti mlčí, aby je okolí neprohlásilo za blázny.

Některé dítě začne vypravovat o minulosti ihned, jakmile začne mluvit. V Evropě a v Americe je rodiče zpravidla pokárají, že si vymýšlí a aby nemluvilo hlouposti. Tím je zakřiknou. Dítě pochopí, že o tomhle by nemělo mluvit a v pozdějších létech vzpomínky se ztratí.

V Indii a jinde je tomu jinak. Tam se převtělování pokládá za samozřejmé. Rodiče dítěti naslouchají s vážností. Jsou případy, kdy dítě vypravovalo, že je někdo v minulém životě zabil a rodiče to dají k soudu. Pak zde máme případy převtělování doloženy dokonce soudně. Jako např. tento:

Chlapec jménem Ravi Šankar se narodil v r. 1951 v indickém distriktu Kanauj. Mezi druhým a třetím rokem života začal vypravovat, že se ve skutečnosti jmenuje Munna Prasad a že je synem holiče z distriktu Čipatti. Během let vypravoval více a více podrobností o svém minulém životě. Znal jména všech členů své bývalé rodiny a jména sousedů. Tvrdil, že když mu bylo 6 let, dva příbuzní ho odlákali do opuštěné zahrady, kde ho zabili tím, že mu prořízli hrdlo břitvou. Oddělili hlavu od těla a zahrabali je na různých místech. Když se chlapec ten den nevrátil domů, začali rodiče po něm pátrat. Hlásili to rovněž policii. Ta našla řadu svědků, že chlapec se svými příbuznými někam odcházeli. Ti dva tvrdili, že se s ním po chvíli rozešli a že nevědí, co se mohlo stát. Nebylo možno jim cokoli dokázat.

Rodiče Šankara se nakonec rozhodli do onoho města zajet. Chlapec je z nádraží bezpečně vedl ke svému dřívějšímu domovu a poznal své dřívější rodiče i sourozence. Pak nalezl i ten sad, kde ho zabili, a vyhrabal zbytky svého těla z písku. Oba dřívější podezřelí byli zatčeni a odsouzení na doživotí. Udělali to proto, že v případě smrti chlapce by se jeden z nich stal dědicem toho holiče. Interval mezi oběma životy chlapce byl 6 let.

Stevenson-Children Who Remember Previous Lives

Dr. Ian Stevenson, profesor psychiatrie na universitě ve Virginii, uveřejnil prvý takový případ ověřených vzpomínek dítěte na minulý život v r. 1960, a to v Časopise americké společnosti pro psychická bádání »

Od té doby uveřejnil takových studií desítky a vydal několik knih. Počet případů, které prošetřil, dosahuje 2000. Mnohokrát navštívil Indii a procestoval milion kilometrů, aby získal výpovědi svědků, záznamy o úmrtí, soudní spisy.

Ind jménem Hemendra Banerdží, nyní usedlý v Los Angeles v Kalifornii, věnoval tomuto tématu přes 20 let života a od r. 1955 shromáždil asi 1100 ověřených případů. Založil Indický institut pro parapsychologii. Na základě svých studií byl v r. 1970 pozván do USA. Američané ho zahrnovali otázkami, zda se i jiné národy převtělují, než jenom Indové. Proto vydal v r. 1980 knihu AMERICANS WHO HAVE BEEN REINCARNATED (Američané, kteří se převtělili).

Vědecky podložená literatura o převtělování a problémech s tím souvisejících by tedy zaplnila pěknou knihovnu. Přesto se tato fakta dostávají do povědomí lidí jen pomalu.

Je to proto, že jsme byli vychováni v křesťanském duchu a tyto novinky narážejí na náš podvědomý odpor. V USA bylo při průzkumu veřejného mínění zjištěno, že 85 % lidí je o existenci převtělování přesvědčeno. Ale to je málo, když uvážíme, že tento vědní obor existuje tam již několik desetiletí.

Je to také způsobeno okolností, že církve tam mají velkou moc. Vlastní nejen noviny a časopisy, ale i televizní vysílačky a ovlivňují školství. Typické pro americké autory je, že se vyhýbají jasné odpovědi na tuto otázku. (Pozn. redakce: Bohužel ano, církev má stále velkou moc, nejen v USA, to ona je zcela nepochybně ta prudce jedovatá žába na prameni poznání).

Ať jde o lékaře nebo o psychology, jsou odkázáni na soukromé pacienty a jednoznačným prohlášením, že převtělování existuje, by se připravili o část svých pacientů. A tak je jen na tobě, čtenáři milý a pozorný, abys k otázce převtělování zaujal stanovisko, které pokládáš za správné.

Pokračování našich lásek a manželství z minulého života v tomto vtělení

Jakmile začneme mluvit o existenci mimo fyzický svět, hned se někdo zeptá, zda se tam setkáme s těmi, které máme rádi.

Bylo vysvětleno, že v takovém případě vzniká silové pole (karmické vlákno) mezi námi a milovanou osobou. Rovněž mezi námi a osobou nenáviděnou nebo takovou, ke které máme jakýkoli silný a dlouhodobý citový vztah. Toto pole nás k ní dovede, jak v intervalu mezi dvěma životy, tak v životech příštích.

Jak uvedl Dr. Moody ve svých knihách ŽIVOT PO ŽIVOTĚ a SVĚTLO PO ŽIVOTĚ — a před ním a po něm mnoho dalších — stačí, abychom si po klinické smrti představili toho, s kým se chceme setkat, a již jsme u něho. Rychlost, jakou se astrální tělo pohybuje, je prý tak velká, že za dvě a půl minuty obletí svět.

Jak vysvětlila Dr. Wambachová ve své knize ŽIVOT PŘED ŽIVOTEM — a po ní mnoho dalších, většina lidí si sama vybírá rodiče nebo rodinu, do které se chce narodit. Je samozřejmé, že volíme takovou rodinu, kde nejméně jednoho jejího člena známe z minulosti, protože jsme s ním již mnohokrát žili. A protože ho máme rádi. Jsou ovšem i lidé lhostejní, kteří této otázce nevěnují pozornost nebo většinu intervalu mezi dvěma životy prospí. Ti se pak mohou narodit do prostředí zcela cizího a mají to o to těžší. Ale i to je součástí jejich karmy.

Nejen, že si vybíráme rodiče, ale často už před vtělením jsme spolu s někým, koho máme velmi rádi. A dohodneme se, že já se narodím jako muž a ty jako žena a že se pak setkáme a vezmeme se. Dr. Wambachová mluví o případech, kdy se tak příští rodiče dokonce dohodli s další lidskou bytostí, čekající na vtělení, že se později u nich narodí jako jejich dítě. Že to bude trvat dvacet a více let zřejmě nehraje roli.

Trutz Hardo v knize Aktuální reinkarnace píše o tom, jak děti samy dokazují své znovuzrození a jak se to ověřuje

Trutz, Hardo-Aktualni reinkarnace

Další nezávislá práce zkoumající vzpomínky dětí na minulý život. V této knize děti přesvědčivým způsobem vyprávějí o svém minulém pozemském životě. Dozvíte se, jak vědci tyto výpovědi sledují, jak je vědecky přezkoumávají a přesvědčují se, že tvrzení dětí jsou správná.

Reinkarnace již není jen věcí víry nebo filozofování. Je vědecky dokazatelná ověřenými vzpomínkami dětí. Všichni budeme moci nyní přemýšlet a hovořit o znovuzrození jako o něčem samozřejmém, neboť myšlenkám o reinkarnaci patří budoucnost.

Autor předkládá třicet tři příběhů dětí z celého světa, které se rozpomínaly na dřívější život. Ve většině případů jsou tyto vzpomínky potvrzeny lidmi, kteří ještě žijí, podobně jako žili v dřívějším životě vzpomínajících dětí. Často jsou znovu vybavené zážitky velmi pohnuté.

Ukázka z knihy Aktuální reinkarnace

Již od tří let upadal David Morris, syn zubního chirurga Samuela Morrise z Jeruzaléma, do jistého druhu tranzu a promlouval v něm rodičům neznámým jazykem, z něhož mohli rodiče pouze tu a tam zachytit a uhádnout nějaké slovo. Protože této hatmatilce nerozuměli, říkali jí giberština. Časem si na jeho příležitostné a zvláštní promluvy zvykli a věnovali jim již jen malou pozornost. Jednoho dne, když bylo Davidovi dvanáct let, zavolala matka svému muži rozčileně do ordinace, aby přišel okamžitě domů. David seděl na zemi a právě postavil ze všech svých kostek a jiného materiálu velký hrad, který vypadal jako pevnost. Tato konstrukce připadala panu Morrisovi nějak povědomá. Klekl si vedle Davida na podlahu a zeptal se ho, co staví. Syn mu odpověděl v oné neznámé řeči. Ze všeho co řekl, mohl otec rozumět pouze slovu ,chrám‘. Napadlo ho, že tento chrám vypadá podobně jako rekonstrukce jednoho chrámu, který viděl sám na vlastní oči: Byla to rekonstrukce chrámu krále Šalamouna. Lékař naléhal na syna, aby mu pověděl ještě více o tomto chrámu a připravil si kazetový magnetofon k nahrávání. Chtěl zaznamenat Davidova slova. Nahranou kazetu pak přinesl k učenci jménem dr. Zevi Hermann, který byl považován za autoritu ve starosemitských jazycích. Ten byl velmi udiven, když v této giberštině, jak jazyku říkal dr. Morris, rozpoznal starohebrejštinu, která se značně odlišovala od dnešní hebrejštiny, a to ve flexi, akcentech i gramatice. Syn přitom mluvil tímto jazykem zcela bez chyby! Jedna z jeho vět zněla: ,Král promlouvá ke svému lidu: Následujte mě a já vás dovedu k velikosti.’

Ukázka z knihy Děti, které už žily předtím

Trutz Hardo vypráví ve své knize „Děti, které už žily předtím“ mj. dále citovaný příběh. Děti v této knize vzpomínají na svůj minulý život a dokáží svou předchozí identitu dosti přesně popsat a doložit. Příběh 3letého chlapce pozoroval Dr. Eli Lasch, který se proslavil vyvíjením lékařského systému v Gaze jakožto součásti programu Izraelské vlády v 60. letech. Dr. Lasch, jenž zemřel v roce 2009, stihl předal tento příběh autoru knihy. Chlapec z našeho příběhu pochází z etnické skupiny drúzů a v jeho kultuře se reinkarnace všeobecně uznává. Nicméně tento příběh překvapil i místní komunitu:

Chlapec se narodil s dlouhým červeným mateřským znamínkem na hlavě. Drúzové věří, stejně jako další kultury, že jsou mateřská znamínka propojená se smrtí z minulého života.

Pozn. redakce: Nejde o žádnou slepou víru. Možná to materialistům přijde fantastické, nicméně dnes je to vědecky dokázaný fakt! Jednoznačné důkazy poskytuje mj. práce Dr. Stevensona »

Když se chlapec dostal do věku, kdy začal mluvit, hned pověděl své rodině o předchozí smrti – byl prý zabit sekerou, a to ránou do hlavy.

Je zde zvykem, že starší vezmou 3leté dítě do domova jeho minulého já, pokud si na něj vzpomene. Tento chlapec věděl, kam mají jít, takže cestu absolvovali. Když do vesnice dorazili, vzpomněl si dokonce i na své minulé jméno.

Kdosi z této vesnice prozradil, že muž, tedy minulá inkarnace tohoto chlapce, zmizel před 4 roky. Jeho rodina a přátelé došli k závěru, že se nedopatřením zatoulal do nepřátelského teritoria, což se zde občas stává. Chlapec si také vzpomněl na jméno jeho vraha. Když jej potkal, údajnému vrahovi zbělal celý obličej, jak řekl Lasch, ale k vraždě se nepřiznal. Poté malý kluk dovedl starší na místo, kde leželo jeho „minulé“ tělo. Přesně na tom místě našli kostru člověka s dírou v lebce na stejné pozici, kde má chlapec na hlavě mateřské znamínko.Též nalezli i osudovou sekeru. Když to obviněný zjistil, tak se k vraždě přiznal. Dr. Lasch, jediný místní člověk, který nepatří mezi drúzy, byl po celou dobu přítomen a příběh viděl na vlastní oči.

Další ukázky Hardovy práce

Dr. Walter Semkiw v knize Born Again shrnuje nejznámější případy reinkarnace

Walter Semkiw-Born Again

V knize „Born Again“ jsou shrnuty v současnosti známé nejdůležitější důkazy o reinkarnaci, včetně případů prozkoumaných Dr. Ianem Stevensonem na University of Virginia. Dr. Semkiw metodicky prezentuje zásadní případy reinkarnací v dobře čtivém textu. Naleznete tu případy jako třeba James Huston / James Leininger.

Dr. Semkiw ukazuje na různé indicie v těchto důkazních materiálech. K ním patří mj. zjištění, že rysy obličeje, osobnostní rysy, talenty a vášně mohou zůstat konzistentní v obou zdokumentovaných životech dané osoby…

Duše si plánují své budoucí životy

Dr. Semkiw přezkoumává rovněž velmi významný Stevensonův případ dvojčat, který ukazuje, že si duše plánují své budoucí životy — a to dokonce ve vztahu k dalším duším. Takže blízcí a zamilovaní se mohou sejít díky reinkarnaci opakovaně — i když role se mohou měnit. Například matka může být příště dcerou atp. Jde tady totiž o tu školu, na kterou vás opakovaně upozorňujeme » Je to škola hrou, ve které si každá osobnost potřebuje vyzkoušet a načerpat co nejvíce zkušeností. Teprve hluboké prožití vede duše k poznání…

SETHOVY PROMLUVY, Jane Roberts
SETHOVY PROMLUVY, Jane Roberts

Mimochodem, pro všechny vážné zájemce o poznání, toto společné plánování více duší o současné inkarnaci velmi přehledně a logicky popisuje také Seth, jehož práci tímto srdečně doporučuji »

Je příznačné, že se také ukázalo, že náboženství, národnosti i etnická příslušnost se může změnit ze života do života — jak se ukázalo např. v případu reinkarnace Anne Frankové » Když si lidé uvědomí, že mohou být židy nebo muslimy v jednom životě, a křesťany, buddhisty nebo hinduisty v jiné inkarnaci, a naopak… násilí na základě rozdílů v kulturní identitě pak bude vypadat jak směšná hloupost.

Jsou zde také prezentovány tzv. cizojazyčné (xenoglossy) případy zkoumané Dr. Stevensonem, kdy jednotlivci mohou mluvit a rozumět cizímu jazyku, který se nikdy neučili. Tyto případy ukazují, že osobnosti z minulých životů stále existují uvnitř duše.

Nezávisle zkoumané případy např. Penney Peirce, stejně jako mnoho dalších případů Iana Stevensona, ukazují, že duše může obývat více než jedno tělo najednou!

Je tu dokonce i případ týkající se sebevraždy osoby ve vlastním dřívějším životě… ano, svou smrtí před zodpovědností nikdo neuteče ;-) Stejně jako třeba křižáci vraždící na příkaz papeže nebo vojáci vymlouvající se na velitele…

Kristus to ví a říká to celému lidstvu zcela jasně: Jak zaseješ, tak sklidíš »

-pokračování-


Literatura: