Órigenovo dílo „De principiis“ — první systematické vylíčení křesťanské věrouky aneb pravá, originální podoba křesťanství

Pokračujeme ve studiu vztahu křesťanství a reinkarnace. Řekli jsme si už, že Órigenés z Alexandrie (185–254) byl jedním z nejvlivnějších teologů raného křesťanství a odkazovali jsme se na jeho dílo. Řekneme si o něm nyní trochu více, protože on je naše veledůležitá stopa a důkaz ohledně původní pravé podoby křesťanství.

Je třeba zdůraznit, že byl ve své době většinově uznávaným PRAVOVĚRNÝM teologem.

Je velkým paradoxem, že tento velký pravověrný křesťan, byl posmrtně prohlášen heretikem. Vypovídá to velmi přesně o překrucování původní Kristovy nauky v katolické církvi.

Začneme tím, že si ukážeme pravou, originální podobu křesťanství na jeho spisech. V dalších dílech se podíváme na důkazy o pravdivosti tohoto učence a o tom, že jeho posmrtné odsouzení bylo čistě účelovou politickou manipulací — která ovšem bohužel přetrvala dodnes :-( Každý si pak může učinit úsudek o pravdivosti toho, co hlásá současná První šelma Janova Zjevení »

Órigenovy spisy se nám dochovaly jen ve zlomku, vinou sporu o origenismus, který nakonec v roce 553 na Druhém konstantinopolském koncilu vedl k posmrtnému odsouzení samotného Órigena a tím i k ničení jeho spisů — a jak je dobře historicky doloženo — pálení spisů i nesouhlasících občanů byla v církvi vždy oblíbená kratochvíle… V řeckém originále se proto z Origenova díla dochovalo jen velmi málo, větší část se máme jen v latinských překladech pocházejících od Jeronýma a Rufina.

Jedno je hodné povšimnutí: Rufinus se hodně snaží, jako příznivec Órigena, uvést spis „De principiis“ do pravdivého znění, které nevyvolá vůči Órigenovi podezření z kacířství.

Dílo „De principiis“ mj. obsahuje některá místa, která poukazují na preexistenci, putování duší a reinkarnaci » Zdá se, že tato místa v r. 398 nevzbuzovala žádné pohoršení — jinými slovy — tyto pravdy byly tenkrát ještě známé a potlačeny byly až později.

A tohle vše je další indicie při našem stopování, jak původní kristovské poznání postupně mizelo. Rufinus se ještě maximálně poctivě pokoušel držet pravdy, zatímco u ne-svatého Jeronýma zvítězilo ego, později se skamarádil s papežem Damasem, stal se na jeho příkaz vrchním cenzorem a pravdu i Órigena zavrhl… Primárním se stalo jeho postavení v katolické (jistě dobře placené hierarchii) a pravda šla do háje… Další informace o cenzuře Bible jsou podrobně rozebrány zde »

De principiis aneb o pravých základech křesťanství: Člověk dostal nejen svobodnou vůli, ale i osobní odpovědnost za svou duši

Spis Περί ἀρχῶν (Peri archón „O základech“, De principiis) obsahuje nejstarší křesťanský teologický systém. Órigenés tento spis napsal v Alexandrii v letech 202–203. Z řeckého textu máme jen čtyři zlomky, avšak celý text se dochoval v Rufinově latinském překladu.

Sestává ze čtyř knih, které pojednávají o následujících tématech: Bůh, svět, svoboda a zjevení. Tyto okruhy považuje Órigenés za základní principy (základy) křesťanské nauky:

  • 1. kniha – zabývá se nadpřirozeným světem, duchovní podstatou Boha, hierarchií tří božských osob a jejich charakteristickými vztahy ke světu.
  • 2. kniha – zabývá se hmotným světem, stvořením člověka, člověkem jako padlou bytostí uzavřenou v hmotném těle, Adamovým přestupkem a vykoupením vtěleným Logem. Popisuje též víru ve vzkříšení, poslední soud a budoucí život.
  • 3. kniha – popisuje, jak andělé pomáhají lidem a jak jim démoni brání v dosažení spásy, vykládá učení o svobodné vůli a osobní odpovědnosti; předkládá také osnovu morální teologie.
  • 4. kniha – je rekapitulací základních učení.

Celé dílo v angličtině je k dispozici např. zde:

Klíčové Órigenovo dílo „De principiis“ zaujímá mezi jeho spisy zvláštní místo a nakonec vedlo k jeho posmrtnému lživému odsouzení. Podle Jeronýmovy (Hieronymus) zprávy v dopise 84,10 bylo toto Órigenovo dílo určeno jen malému okruhu. Teprve později jej učinil všeobecně známým Rufinus.

Povšimněte si milí čtenáři podobnosti s Tomášovým evangeliem » které bylo označeno jako „tajné“ a určeno jen malému okruhu pokročilých Kristových žáků. Je to vcelku logické a nakonec i sám Kristus zmiňoval nepochopení ze strany svých žáků — jednoduše: Jen vyspělé duše dokáží přijmout a pochopit tuto Kristovu vysokou školu, tuto hlubokou pravdu o fungování věčných božských zákonů tohoto Univerza.

Proto pozdější vrchní papežský cenzor, ne-svatý Jeroným, neměl při vytváření biblického novozákonního kánonu až takový problém toto Tomášovo evangelium » zcenzurovat, zlikvidovat a před lidstvem na 2000 let utajit. On totiž nejspíš ani sám nechápal, že drží v ruce nejvyšší Kristův poklad a klíč k tzv. věčnému životu.

Myšlenky z díla „De principiis“

  • Bůh je beztělesný a nezměřitelný.
  • První stvoření nebylo materiální.
  • Uvnitř stvoření existují stupně: různé nehmotné úrovně a pozemsky viditelný svět.
  • Země je pro lidi místem výchovy.
  • Osud si vytváříme my sami. Má funkci „léčebného prostředku“ proti dřívějším pochybením. Životní poměry na zemi poskytují člověku možnost, aby se učil a vyvíjel k dobrému.
  • Cílem lidí je návrat do vysokých (nehmotných) úrovní. Všeobecným cílem ve stvoření je „apokatastasis“, t.j. návrat všech věcí na místo, odpovídající jejich podstatě.  Pro člověka to znamená „stát se podobným Bohu“. A z této „podobnosti“ by se mohlo stát „sjednocení, neboť v dokonalosti a v ukončení ‚je Bůh vším ve všem’“ (srov. 1. Kor. 15,28).
  • Tato apokatastáze se uskutečňuje v mnoha etapách a stupních. Pro člověka to znamená proputovat mnoho vývojových stupňů.
  • Órigenés nazývá duši „něčím uprostřed mezi slabým tělem (které je v podstatě identické s egem) a mezi vůli majícím duchem“ (De princ. I1,8,4).
  • Duch neboli „nús“ (řecky: nous) to je to nejvyšší v člověku (Órigenés píše v této souvislosti také o „rozumu“.
  • Duší (psýché) se stává „nús“ prostřednictvím „pádu z ráje“ do hmoty, tj. vtělením neboli inkarnací »
  • Z řečeného vyplývá způsob „putování duší“: od anděla k člověku a zase nazpět k andělu. V tomto „putování duší“ spočívá pro člověka možnost, aby přišel na tuto zemi jako člověk vícekrát.
  • Existuje sled světových cyklů, to znamená, že ustavičně dochází k „pádu“ vysokých bytostí, a tím k vytváření nových světů.
  • Za nedostatky světa jsou odpovědni tvorové, nikoli Stvořitel.

Duše je mostem mezi mezi slabým tělem a vůli majícím duchem, Ježíš to učil a Órigenes to ještě věděl

Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.
Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří tělu, tj. hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.

Povšimněte si prosím milí čtenáři, že prapůvodní originální křesťanství popsané Órigenem je v dokonalé shodě s Tomášovým evangeliem. A je samozřejmě ve shodě i s tím, co vám současným jazykem vysvětluje Pavel Karpeta na těchto stránkách! A musí tomu tak být, jelikož pravda je samozřejmě jen jedna!

Toto pra-křesťanství bylo ještě funkční úzkou Cestou do Království — jak praví samotný Kristus v Tomášově evangeliu » Funkční cestou — na rozdíl od současného zfalšovaného křesťanství ve formě cézaro-papežského katolicismu » Cestou nejen funkční, ale i praktickou, přinášející člověku okamžité pozitivní výsledky a šťastný život tady a teď! Tyto informace jsou k dispozici zcela zdarma na těchto stránkách, pro všechny, kdo opravdu chtějí jít tou Cestou…

Proč vůbec člověk žije v hmotném těle na Zemi? Co je jeho cílem a smyslem života? Odpovědí je slavný antický filozofický výrok „poznejte sami sebe a poznáte všechno“

Dále odkazovaný text je jakýmsi moderním vyjádřením díla „De principiis“ a také odpovědí na otázku „jak poznat sám sebe“ »


Církevní teologové mlží seč jim síly stačí!

Teologové se snaží vytvářet dojem, že Órigenes vědění o znovuzrození nikdy opravdově nevztahoval ke Kristovu učení, ale věnoval se mu nanejvýš jako vedlejšímu tématu. Takové výpovědi nejsou udržitelné například tváří v tvář „Komentáři k Janově evangeliu“, kde se Origenes na několika stranách zabývá tématem reinkarnace (kniha VI, kap. 7: Jan jako znovuzrozený Eliáš).

Fakt, že se „církevní otec“, významný a všeobecně uznávaný teolog raného křesťanství, vážně zabýval převtělováním a znovuzrozením a uvedl je do vztahu s Kristovým učením, je jistě církvi, alias První šelmě Janova Zjevení » velmi nevhod. Víme, že se hodně snažila o likvidaci „De principiis“ a toto dílo se nám dochovalo jen díky osobní statečnosti Rufinově…

Víme proto přesně, že Órigenés pro pokročilé studenty sepsal v letech 202–203 první křesťanský teologický systém — což jsou skutečné základy křesťanství — ve kterých je převtělování neboli „putování“ duše obsaženo.

Z církevního a dogmatického hlediska je rouhavou myšlenkou především možnost vykoupení sebe-sama vlastním úsilím a toto poznání silně odporuje lživým dogmatům o vykoupení světa Ježíšovou misí a smírčí obětí.

Na církevní lži existují jasné a selsky prosté proti-argumenty

Ptejme se důrazně, kde v Ježíšových slovech nalezneme jasnou oporu pro „vykoupení jiného člověka“ skrze Ježíšovu smrt?

Nikde!

Nevyplývá naopak z jeho učení, že co člověk zaseje, to musí také sklidit, že tedy musí sám sklidit úrodu, pro kterou zasel zrno?

Tento výrok je jasné podobenství pro zákon karmy »

A kdyby bylo skutečně v Božím plánu zakotveno, že Syn Boží má spasit zemi a lidstvo svou násilnou smrtí, proč by se tedy Kristus vůbec namáhal během svého krátkého pozemského života lidi nesmlouvavě a důrazně napomínat: „Čiňte pokání! Následujte mne, následujte mé slovo!“?

-pokračování-


Zdroje: