Archiv pro rubriku: Ivo Wiesner

Ing. Ivo Wiesner (1933–2008) je pro mne srdeční záležitostí. Stál u zrodu mého probouzení se do četných oblastí mimo realitu tohoto světa a byl to on, kdo ve mne probudil touhu poznávat a znát dávnou historii střední Evropy a českého etnika v ní. Jeho dílo je rozsáhlé a přináší řadu podnětných informací, které vám spolu s mými texty a dílem Zecharii Sitchina pomohou vytvořit si obraz, který vám oficiální věda jednadvacátého století nemá šanci dát.

Bohové a apokalypsy /1/

Hledání pravdy? Aneb věda, která nic neví a nahrazuje to dogmaty

Věda i náboženství mají mnoho společného, protože hledání pravdy bylo vždy podstatou všech náboženství v čase jejich jara. Hledání pravdy také je, nebo by mělo být, podstatou existence a činnosti vždy. Ale je tomu tak vždy?

Coin of Emperor Constantine I depicting Sol Invictus with the legend SOLI INVICTO COMITI, circa 315
Coin of Emperor Constantine I depicting Sol Invictus with the legend SOLI INVICTO COMITI, circa 315

Když ve 4. století prohlásil římský císař Konstantin I. (Flavius Valerius Conslantinus) křesťanství za státní náboženství, skončilo pronásledování křesťanů a byl dán počátek budování mocné síly ne-svaté církve římské (tzv. cézaropapismus znamená sloučení moci císaře a papežství v zájmu ovládání oveček). Etatizací (zestátněním) získala římská církev moc a bohatství, ale křesťanství za to zaplatilo ztrátou čistoty Kristova učení, které bylo překrouceno a přizpůsobeno potřebám a záměrům římského státu pro ovládání ovčanů » Hledání pravdy postupně upadlo v zapomenutí, protože v čase boje o moc i území byla pravda utopena v moři krve a utrpení nekřesťanských národů, především Keltů a Slovanů.

Pokračování textu

Atlantide-1

Ivo Wiesner: Ukázka z knihy Děti moudrých draků aneb něco málo o historii osídlení této Země

Nedávno jsem dotáhl do konce zveřejňování textu knihy vynikajícího českého autora Ivo Wiesnera /1933–2008/ s názvem Národ v lénu bohů… můj záměr se setkal s jednoznačným úspěchem, mnozí z vás mi to dali a stále dávají najevo při osobní či elektronické komunikaci a jsem tomu opravdu rád… připomeňme si osobnost tohoto vynikajícího člověka a spisovatele, jehož dílo nedošlo v naší zemi zdaleka takové popularity, jakou si zaslouží…

Ivo Wiesner byl absolventem písecké reálky a brněnské techniky. Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii v oblasti výzkumu a rozvoje plastických hmot. Byl autorem více než 330 patentů a asi 50 odborných a vědeckých prací publikovaných v různých odborných časopisech. Zabýval se esoterikou, historií dávných civilizací, starověkými technologiemi a především skrytými dějinami českého národa. Napsal tyto knihy:

Světlo z dávných věků, Národ v lénu bohů, Předpeklí ráje, Bohové a apokalypsy, Děti moudrých draků, Rozprávění s bohy, Poutníci do země andělů, Alchymie a theurgie svatého ohně, Stezka draka, Temné mocnosti proti stezce draka a spolu s manželkou přeložili védský spis o létání Vimaanika Shaastra.

Pokračování textu

Ivo Wiesner: Děti moudrých draků — prolog

S nadhledem a lhostejností pohlížej na rozkoš, bolest, ztrátu i zisk, vítězství i porážky. Jsou to pouhé malichernosti tohoto světa, nepatrné kaménky na dlouhé cestě k Pravdě, které nepřežijí tvé hmotné tělo. (Sutta Nipata)

Prolog

Ti, co požadují důkazy jevů, stejně nejsou schopni je přijmout jako pravdu, ať je jakkoliv průkazná. Proto je požadavek podání důkazu pouhou výmluvou pro lenivou mysl. (Dalajláma)

Od raného mládí jsme byli vychováváni ve zdánlivém bezpečí a jistotě karteziánsko-newtonovského paradigmatu. Mnozí si ochotně osvojili aroganci materialistického světonázoru s jeho pragmatickými argumenty o všemoci hmoty. S posvátnou úctou a hlubokým obdivem pohlížíme na bizarní chrám vědy, ale uniká nám skutečnost, že je podepřen velkým množství nouzových opěr.

Statisticky významná výpověď o existenci vědomí člověka i po smrti a po zániku hmotného lidského těla

Lékaři a thanatologové dokáží dost dobře vysvětlit faktum smrti individua a výmluvně popíší i samotný proces umírání člověka. Na dotaz co je po smrti tvrdí, že „nic“. Jenže co je to „nic“? Poslední poznatky kvantové mechaniky dost přesvědčivě prokazují, že „nic“ vlastně nemůže existovat, protože v rámci Universa má i „nic“ vždy zcela konkrétní a nenulový obsah. Člověk se ale skládá z hmotného těla a nehmotné entity, která je nepřesně pojmenována jako „vědomí“. Biologické interpretace kvantové mechaniky vedou k poznání, že „vědomí je zcela specifickou formou energie, jejíž podstata nám ale stále uniká. Tvrzení vědců, že po smrti člověka již není „nic“, není tedy pravdivé, ale jde zřejmě pouze o jedno z mnoha mylných dogmat materialistické filozofie.

Pokračování textu

gospel-thomas.net-cover

ETICKÝ KODEX ČLOVĚKA a pár slov o tom, jak ho naplnit činy aneb Kristova úzká Cesta do království Otce /3/

Seznamujeme se zde již v třetím pokračování » s textem etického kodexu člověka, který pro vás zpracoval český spisovatel a vizionář Ivo Wiesner. Tento kodex nese v sobě souhrn informací o tom, co a jak by měl znát a respektovat člověk, žijící právě tady a teď  na planetě Zemi, aby se přiblížil se cíli svých inkarnací — znovuzrození se v duchu a definitivnímu odchodu k životu do světů vyšších vibračních rovin bez nutnosti dalších inkarnací na této Zemi. Při příležitosti začtení se do tohoto věky prověřeného kodexu si povíme i tentokrát něco o tom, co ho může vhodně doplnit. Totiž něco o tom, jak tento etický kodex v dnešních podmínkách naplnit konkrétními skutky.

Pokračování textu

ETICKÝ KODEX ČLOVĚKA a pár slov o tom, jak ho naplnit činy /2/

V první části » jste se začali seznamovat s textem etického kodexu člověka, který pro nás všechny připravil na základě dlouholetého studia starých dochovaných písemných materiálů český spisovatel a vizionář Ivo Wiesner. Souhrnně dal dohromady soubor informací o tom, co a jak by měl člověk, žijící v dané inkarnaci na této planetě znát a respektovat, aby naplnil smysl svého pobytu zde a přiblížil se cíli svých inkarnací — znovuzrození v duchu a odchodu k životu do světů vyšších vibračních rovin. Z jeho podání je zřejmé, že veškeré tyto informace byly na Zemi přítomny již v dávné minulosti a byly známy našim předkům. Příčinou  jejich „zapomnění“ a dnešní neznalosti ze strany lidstva je především to, že si před mnoha staletími uzurpovala monopol na duchovní vedení  lidstva ta proslulá parta Satanových pohůnků ve Vatikánu a dodnes řádí mezi námi jak černá ruka.

Pokračování textu

ETICKÝ KODEX ČLOVĚKA a pár slov o tom, jak ho naplnit činy /1/

Český spisovatel Ivo Wiesner nám daroval svou prací na řadě svých knih nesmírné hodnoty svého ducha. Osobně si jeho práce velmi vážím, protože jeho závěry ze studia pramenů z tohoto světa i z channelingových zdrojů velmi dobře korespondují s těmi, kterých se za mého života dostalo mně osobně. Podívejme se dnes spolu na jeho pohled na to, jak by měl člověk na Zemi žít, aby byl jeho život v souladu se zákony Univerza /chcete-li: zákony božskými/ a naplnil tak své osobní poslání. Spisovatelův originální a pronikavý vhled do spleti dějů v našem bezprostředním okolí, kterému dnešní člověk diky dokonalé dezinformační masáži bohužel naprosto většinově nevěnuje žádnou pozornost, si rozvineme a doplníme o to, co i v těchto pramenech chybí a proto vám to ani Ivo Wiesner nemohl předat. Doplníme si to /již po kolikáté/ i o mé poznámky, týkající se způsobů konkrétní realizace zásad etického kodexu v jeho textu uvedených.

Tentokráte si představíme souborný text tohoto tzv. „etického kodexu člověka“. Tento kodex v režii Ivo Wiesnera obsahuje informace o stvoření člověka, jeho údělu a poslání dle záměru Stvořitele tak, jak je tento skvělý český badatel v dávné historii lidstva našel a extrahoval z řady starých textů, které měl možnost prostudovat. Informuje nás v tomto kodexu, že člověk  byl stvořen  jako polydimenzionální / v mé terminologii multidimenzionální / bytost jinými vyššími bytostmi po božské linii shora podobně jako ony byly stvořeny dříve těmi ještě vyššími. Uvádí, že nejvyšší částí polydimenzionální bytosti zvané „dnešní člověk“ / a tedy jedině skutečně „živou“ částí člověka v pravém slova smyslu / je sekvence samotného Stvořitele a Božské Matky, která byla při stvoření do něj vložena a proto je jejich přímým potomkem / vlastní tedy božskou jiskru, je jako původně zvířecí člověk spojen s člověkem duchovním /.

Pokračování textu

Ukázka z knihy Poutníci do země andělů aneb něco málo o historii předků Slovanů a jejich příchodu do Evropy

Pokračuji v programu vašeho seznámení s dílem vynikajícího českého autora Ivo Wiesnera /1933–2008/, tentokráte knihy s  názvem Poutníci ze země andělů. Připomeneme si tak osobnost tohoto vynikajícího člověka a spisovatele, jehož dílo se zabývá dávnou historií slavných předků našeho národa a je protiváhou západně pojaté historiografické verze existence Slovanů v Evropě jako jakéhosi „omylu“ dějin, se kterým se naši nejbližší sousedé, Germáni již několikráte pokusili po dobrém i po mnohem méně dobrém razantně vypořádat. A snaží se o to dodnes.

Pokračování textu

pf-2017c

Co znamenají Vánoce? Zimní slunovrat nebo slavnosti narození Ježíše Krista? A co na to staří Slované?

Sice jsme tento text nestihli publikovat k Vánocům, tak se můžete se stromečkem alespoň stylově rozloučit a navíc… ony tyto informace jsou pro své poučení potřebné v každé roční době…

Opakovaně a z mnoha úhlů pohledu jsme již na ragauian.cz vysvětlili, že tzv. „božské zrození Ježíše z panny“ je velkým podvodem katolické církve » Smrtelným podvodem, který vám brání objevit skutečnou podstatu Kristova učení »

Fra Angelico, Nativity, 1440-41, fresco, Convento di San Marco, Florence
Fra Angelico, Nativity, 1440-41, fresco, Convento di San Marco, Florence

Tento podvod je samozřejmě úzce spojen s Vánoci. Většina z nás brzy přestane věřit na pohádku o Ježíškovi, který nosí dárky a Ježíše zařadí na celý svůj život do kategorie mýtů.

Když se o tématu Vánoc bavíte s rodiči, tak stereotypně dostáváte odpověď v jednom stylu: „My přece nemůžeme děti ošidit o tuto krásnou fantazii.“ Chápu sice tyto rodiče velmi dobře, ale tato hra je ve skutečnosti podvodem na dětech…

Pokračování textu

Národ v lénu bohů — historická úloha českých zemí, Moravy a Slezska jako nového duchovního centra světového vývoje pro příští staletí /VIII/

Pokračujeme s knihou vynikajícího českého autora Ivo Wiesnera „Národ v lénu Bohů“ »

Ostatně tentýž princip nacházíme u mnoha starých, ale i nedávných národů. Několik rodin tvořilo rod, v jehož čele stál obvykle nejstarší a nejmoudřejší praděd či děd, jehož rozhodnutí nad členy rodu nemělo odvolání. Každý rod měl svůj rodový znak — totem, obvykle stylizovanou podobu váženého zvířete, rostliny, hvězdy, či jiného jevu. Někdy se stávalo, že rod postupně přijal i totemové jméno významného předka. Řadou rodů byl tvořen kmen, v jehož čele stál obvykle druid zrozený z jeho středu, který se opíral o kmenovou radu složenou z náčelníků jednotlivých rodů. Kmenový náčelník měl nad kmenem neomezenou moc a plně odpovídal pouze Nejvyšší Bytosti, či prostřednictvím druidského velekněze podřízeným bohům.

Pokračování textu

Národ v lénu bohů — vaši předkové se po tisíciletí bránili germanizaci! A teď vás ten grázl Sobotka a spol. chtějí islamizovat! Jste hodni odkazu svých předků nebo mu to dovolíte? /VII/

Byli naši předkové údajní pohané či barbaři, za jaké je po dlouhá staletí neprávem označuje katolický klér » a jím inspirovaní historici hrající na germánskou notu?

Pojem „barbaři“ byl použit již Řeky původně pro všechny národy, jejichž řeči Řekové nerozuměli. Později tento termín nabyl až pejorativního významu zdůrazňujícího civilizační nevyzrálost a méněcennost některých etnik projevující se hrubostí, krutostí a nevzdělaností.

Od Řeků toto pojetí v podstatě převzali i Římané, kteří již za barbary považovali všechny národy a etnika neřímského původu, přestože mnohé z nich neměly o nic horší kulturu než Řím samotný. Příkladem mohou být především Keltové. Když křesťanská církev římská získala koncem 4. století n. l. rozhodující vliv v západní části rozpadající se Římské říše, vytvořila si velmi pevný ideologický a mocenský klíč k ovládnutí vytvářející se mocné říše germánských Franků.

Tím začíná usilovné a cílevědomé pronásledování „pohanů“, tedy národů a etnik ideu západního (římského) křesťanství nevyznávajících. Katolický klérus úzce spojený s franckými panovníky začíná používat ideu křesťanství jako zásadní ideologické zdůvodnění expanze francké říše do původního keltského a slovanského prostoru. Začíná období násilného šíření západního (římského) křesťanství „ohněm a mečem“, především do prostoru obsazeného západními a přímořskými Slovany.

Pokračování textu

ceskekorunovacniklenoty-cz5

Národ v lénu bohů — český národ se stává předmětem zotročujícího přechodu na katolickou křesťanskou víru /VI/

Jestliže tak podrobně hovořím o Libuši, bylo by chybou nezmínit se také o skvělém pokladu, který přináší věnem rodu Přemyslovců. Traduje se, že tento poklad je dosud skryt v hloubi Vyšehradu a spolu s duhově zářícím zlatým trůnem v budoucím čase jednou vyjde na povrch. Věnná část pokladu byla přemyslovskými panovníky dále rozmnožována.

Pokud někdy panovník v nouzi část pokladu vyzvedl, tak desetinásobek brzy vrátil. Mnoho cizích králů a dobrodruhů se tento poklad snažilo získat, ale bez úspěchu. Místo jeho uložení vešlo do hrobu spolu s posledním Přemyslovcem zrozeným „po meči“. Jak úžasný to musel být asi poklad, můžeme stěží odhadnout z velikosti, vzácnosti a čistoty drahých kamenů, zasazených v korunovačních klenotech českých králů, které prý byly z přemyslovského pokladu pro tento účel kdysi vyzvednuty.

Nejprve pro Václavovu korunu, z níž byly převzaty i do korunovačních klenotů krále českého a římského Karla, toho jména čtvrtého. Jedná se o skupinu obrovských spinelů, rubínů a safírů, vesměs pocházejících z Orientu, i když je možné, že některý ze safírů pochází z Jizerských hor od Safírového potoka.

Jistě mnohého čtenáře napadne, odkud Liban věnný poklad získala. Je pravděpodobné, že to byla část pokladu vyšehradského nemethonu, která byla dána i věnem novému budoucímu národu, pokud se nejednalo o celý poklad svatyně. O značném stáří drahokamů svědčí mimo jiné i prastarý a nepříliš dokonalý způsob opracování do nepravidelných „muglí“. Tak tvrdé a houževnaté kameny jako jsou rubíny a safíry se musely starým mistrům brusičům opravdu obtížně opracovávat.

Tuto vysoce kvalitní repliku vyrobil jeden z nejlepších českých zlatníků a výtvarníků – Jiří Urban. Foto: ceskekorunovacniklenoty.cz
Tuto vysoce kvalitní repliku vyrobil jeden z nejlepších českých zlatníků a výtvarníků – Jiří Urban. Foto: ceskekorunovacniklenoty.cz

Pokračování textu

Ivo Wiesner: Národ v lénu bohů. Soubor starých pověstí Keltů, Nýsanů a Čechů /V/

Staré pověsti zemí českých a moravských

Mnohem starší, odhadem asi z období vrcholící „halštatské éry“, je pověst o ohnivém býku, vztahující se k jeskyni Býčí skála v Moravském krasu. V této jeskyni se nacházela jedna z nejdůležitějších svatyní té doby, která sloužila jednak ke slavnostnímu nastolování krále či knížete Keltů, jednak byla místem kultovního pohřbu zemřelého krále žehem.

                                        Býčí skála

Svatyně sama byla zasvěcena obávanému božskému oráči a dřevorubci Esuovi, který se zde často zjevoval jako bílý či zlatý býk. Byla zde i posvátná kovárna, v níž druid-kovář prastarým předepsaným způsobem vykoval pro nového krále meč, dýku, přílbici a pancíř, ale mrtvému králi naopak tuto zbroj odebíral a rituálním způsobem ji zničil. Patrně se zde konaly i pohřby žehem druidů a popel mrtvých se odevzdával lesům, loukám a potokům. Keltové, podobně jako Árjové, věřili, že smrt je jenom „středem dlouhého života“, která otevírá brány nových poznání.

Pokračování textu

Ivo Wiesner: Národ v lénu bohů. Příchod slovanských Nýsů. Keltové i Blaničtí rytíři /IV/

Nositeli a šiřiteli keltské kultury v českém, moravskoslezském a slovenském (západním) prostoru byli potomci prvé keltské vlny, která k nám dorazila někdy kolem 8. století př. n. l. Tito Keltové se usídlili na vrchovinách a v podhůří hor, v zalesněných územích horních povodí našich řek.

Keltové — původní obyvatelé území Čech, Moravy a Slezska

Keltská opuková hlava héroa ze Mšeckých Žehrovic, 3. st. př. n. l. Tzv. "héroové" jsou synové nesmrtelných bohů s pozemskými ženami.
Keltská opuková hlava héroa ze Mšeckých Žehrovic, 3. st. př. n. l. Tzv. „héroové“ jsou synové nesmrtelných bohů s pozemskými ženami.

Byl to lid přinášející s sebou již vykrystalovanou duchovní kulturu, pevnou sociální organizaci a na svou dobu velmi pokročilé technické znalosti a dovednosti. Hlavní slovo měla kněžská elita — druidové, která dohlížela i na vojenskou a správní šlechtu. Prostý lid „ambakté“ byl veden a vychováván v duchu vysoké sociální i duchovní etiky k pracovitosti, vzájemné snášenlivosti, poslušnosti náčelníků a druidů a k uctívání bohů.

Pokračování textu

Ivo Wiesner: Národ v lénu bohů. Dionýsos, Alexandr Veliký a Nýsové, praotcové Čechů, Moravanů, Slezanů… /III/

Dochovalo se několik verzí mýtů o Dionýsovi a já uvádím verzi, o níž se domnívám, že je v nejmenší míře zasažena mladšími vlivy: Zeus našel zalíbení v Semelé — překrásné dceři pozemského krále Kadma. Diova náklonnost, jak už to chodí, nezůstala bez následků. Při předčasném porodu Semelé zemřela a nedonošeného synka si Zeus zašil do svého stehna (podle jiné verze do boku) a tak jej donosil místo zemřelé matky.

Naxos tetradrachmon shows Dionysos, ca. 410 B.C
Naxos tetradrachmon shows Dionysos, ca. 410 B.C

Syn obdržel jméno Dionýsos, což v překladu znamená přibližně „prostředník mezi Diem a národem Nýsů“, kterýžto národ měl Zeus v oblibě a vyvolil jej k výchově svého syna. Dionýsos vyrůstal a pod dohledem mudrce Siléna a nymf získal všestranné vzdělání tak, jak určil Zeus.

Nýsové byli jedním z čelních árijských kmenových svazů, který Árjům dával krále i vojevůdce a přední mudrce. Nýsové žili v pohádkově krásné zemi Nýsaie, rozkládající se mezi řekami Kofénem (Kábul) a Indem. Hlavní město Nýsa leželo na úpatí hory Méros, na kterou spolu často vystupovali a kde rozmlouvali otec se synem, tedy Zeus s Dionýsem.

Když dospěl a ukončil svůj výcvik, dostal Dionýsos od otce dva hlavní úkoly: Prvým úkolem bylo dobytí a civilizování Orientu (Indie) a druhým bylo sjednocení starých Řeků a pozvednutí jejich ducha.

Pokračování textu

Pověst dávných let, (rusky По́весть временны́х лет) se zachovala mj. v Radivilské kronice, zobrazena je ukázka 14. strany | Radziwill Chronicle, page 14: Oleg of Novgorod's campaign against Constantinople (see Rus'–Byzantine War 907).

Národ v lénu bohů — Slovanská mytologie o stvoření světa a člověka. Co je animismus a gnóze a jak spolu souvisí?

Tento text doplňuje seriál Národ v lénu bohů » Obsahuje další stopy, které nezávisle na Ivo Wiesnerovi potvrzují obrovskou duchovní úroveň Praslovanů, kterou mezi řádky můžete vyčíst i v oficiálních encyklopediích. Ačkoliv se oficiální západní „věda“ ruku v ruce s církví snaží vytvořit dojem, že Slované byli „pohané“ a „neznabozi“, opak je pravdou. Ve skutečnosti bychom mohli naše předky nazvat gnostiky — tedy těmi, kteří skutečně vědí, jak tento svět funguje a znají jeho skutečnou historii, ne tu zfalšovanou, kterou nám vnutila drakoniánská církev.

Ve skutečnosti je to tato církev, která zničila Kristovo gnostické učení o poznání sama-sebe a dodnes vede lidstvo po široké modlářské cestě do nikam — jak jsme podrobně doložili v dalších textech o historii církve na ragauian.cz » Dejme slovo encyklopedii:


Slovanská mytologie » je souhrn představ o přirozenosti světa a bozích Slovanů. Vychází z tzv. proto-indoevropské mytologie a nejblíže má k mytologii Baltů. Díky snaze katolického Západu o její likvidaci je zachována pouze ve zlomcích a v nepůvodní podobě. Pokusy o rekonstrukci slovanské mytologie proto vychází především ze zpráv křesťanských autorů brojících proti přežívajícímu „pohanství“, kronikářů, folklóru, lingvistiky a komparativní mytologie. I přes potlačování však existuje bohatý materiál svědčící o animistickém pohledu na svět a také o sezónních slavnostech, svědčících o cyklickém chápání času.

Pokračování textu

Ivo Wiesner: Národ v lénu bohů /II/

Pradědové Keltové

Víme, že část populace Hyperborejců se před kataklysmatem zachránila a odešla ve dvou kolonách na jih, ale kam ve skutečnosti odešli? Mapa nás poučí, že Lomonosovův hřbet (pravděpodobně Hyperborea) jedním koncem svého oblouku se dotýká Novosibiřských ostrovů a druhým koncem Ellesmerova ostrova, sousedícího s Grónskem.

Hyperborejci tedy mohli odcházet nejspíše přes Ellesmerův ostrov do Grónska a podél jeho východního pobřeží měli možnost přeplout na Island a odtud dále na Britské ostrovy nebo do Skandinávie. Postupovat z Ellesmerova ostrova západ ním směrem bylo zřejmě nemožné vzhledem k existenci kanadského ledovce. Druhá kolona po dosažení Novosibiřských ostrovů měla možnost volby postupu západním směrem, nebo jihozápadním směrem podél Leny, přes Sibiřskou plošinu a dále podél horských masivů Sajan a Alatau.

Západní směr byl pravděpodobně již v té době neprůchodný, protože v cestě stála hustá bažinatá tajga Západosibiřské nížiny. To vše jsou pouze předpoklady vycházející z reálné situace.

Skutečnost je taková, že od počátku 3. tisíciletí př. n. l. se po obou kolonách Hyperborejských vyhnanců slehla zem. Nedlouho po zániku země Hyperborejců se na Euroasijské pevnině takřka náhle vynořují dvě nové entity: Keltové a Árjové, přičemž Keltové se vynořují v západní Evropě a Árjové na východě v podhůří Hindúkuše.

Domnívám se, maje pro to dobré důvody, že Keltové i Árjové jsou přímými potomky oněch dvou zmizelých kolon hyperborejských utečenců.

Pokračování textu

Ivo Wiesner: Národ v lénu bohů /I/

Povězte mi, Čechové, zda víte, kým jste? Jak
sladké je jméno ráje, z něhož přicházíte?
Zákonem Nejvyššího vám úděl je dán. Zda
mu dostojíte?

Lúcíno cudná, tvůj již panuje bratr
Chraň jinocha, který přijíti má
jím končí železné plémě…
(Vergilius)

Prastará tradice říká, že na Zemi je mýtické posvátné místo, kolem něhož po dlouhých věcích vyroste město proslulé duchovní čistotou. Na konci Železného věku se v tomto městě setkají „Čistí“ (bohové s malým „b“), aby s tímto národem vstoupili do nového Zlatého věku, jak stanoví vůle Nejvyššího.

V prastarém jazyce je ono posvátné místo zváno „PRAGA ALBHA“, což znamená „Místo setkání Čistých“.

Městu pak bude dáno jméno „PRAGA“

Josef_Mathauser-Praha

Pokračování textu