Heart 45081946

Sebeláska, karmický zákon a smysl života — nejdůležitější témata člověka! Víte už, kdo jste vy osobně? Víte už, jak prakticky realizovat lásku k sobě-sama? Nemá to nic společného se sobectvím!

Připomeňme si nejdůležitější témata lidského života a také webu ragauian.cz, který vám nabízí průvodce na tu nejdůležitější Cestu… Krom toho vám pomáhá i osvětlit dění na „Konci věku“… Jde především o cíl naší pozemské pouti — věříme, že naši čtenáři již znají cíl, kterým je návrat do Jednoty, sjednocení sebe-sama. Žijeme ve výjimečném čase a toto sjednocení je nutné dosáhnout co nejdříve!

Sebeláska — jak ji prakticky realizovat?

Téma sebelásky je na poli osobního rozvoje a duchovního poznání opakovaně přetřásaným tématem. Přesto mnohdy zůstává nepochopeno. Sebeláska je nejenom mentální koncept, který se lze naučit — především v té Lásce musíte žít! A ke skutečnému prožívání opravdové Kristovské Lásky musíte nejdříve poznat sami-sebe — přesně tak, jak vám ragauian již dlouho osvětluje!

Podívejme se teď na pohled Hany Čechové (www.intuitivnisrdce.cz), který žel není přesný… ale pokusíme se vám ukázat, kde jsou háčky a co na jejím pohledu není správně… neděláme to samoúčelně, nýbrž protože aktuálně je EXTRÉMNĚ DŮLEŽITÉ dokončit svou Cestu životy a každý by měl mít možnost poznat skutečnou Pravdu, ve smyslu Poznání kým jste doopravdy!

Ona dáma má pravdu v tvrzení že „sebeláska není sebekompenzace“. Ano, neznamená to, že si „ukrojíte větší kousek koláče“ nebo pojedete na dražší dovolenou… o „požitky“, majetky a penízky samozřejmě vůbec nejde, jak výstižně říká „Marcelka z hor“ zde »

Jde o to dát pozornost sobě, dát lásku své druhé polovině…

Klíčem je pochopení slavného výroku „Poznejte sami-sebe!“

Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.
Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.

Sebeláska není sebekompenzace

Následuje citace dle Hany Č., která říká: Ze sebelásky se skutečně u mnoha lidí v mnoha případech stává pouze sebekompenzace, která se odehrává v rámci polaritního vnímání, které nás učí, co sebeláska je a co sebeláska není a jak ji praktikovat… Pokud třeba hodně pracuji, pak projevem sebelásky může být, že si dopřeji volný čas, který strávím s rodinou nebo si dopřeji odpoledne, ve kterém si něco hezkého koupím a odpočinu si. Domnívám se, že pokud vycházíme pouze z této roviny, zůstáváme na povrchu ve snaze vybalancovat sebe sama. … Nezáleží tolik na tom, co děláme, ale s jakým uvědoměním to děláme.

Jedním z nejpatrnějších projevů sebekompenzace (nikoliv sebelásky) je, že si něco dopřeji, protože si to přeci zasloužím. Mám emočně nenaplňující vztah, tak si dopřávám dortíky, protože si to přeci zasloužím a „mám se rád“. Podobné vzorce můžeme vysledovat v různých aspektech našeho života a slouží pouze jako zastírací mechanismus. …

Pozn. redakce: Nyní sledujte pečlivě… Ona dáma má pravdu, žel opět vám neříká to hlavní — co je to ten zmiňovaný „stín“ — a tudíž většina jejích úvah vede do nikam a nedává vám praktický návod — na rozdíl od ragauiana:

Základním projevem sebelásky je ochota dívat se do vlastního nevědomého obsahu, do svého vlastního stínu, který soucitně pozoruji, pracuji s ním a přijímám ho. … Sebeláska není o tom něco si užít pro věc samotnou, něco vybalancovat v rámci své identity ale hluboké uvědomění sebe sama v každém okamžiku, které vychází z překročení vlastní polarity. Teprve to je skutečná sebeláska, která otvírá srdce bezpodmínečné lásce nejen pro sebe sama, ale také pro všechny ostatní. Sebeláska vychází z hlubokého prožití jednoty v sobě sama a tím automaticky s celým světem a celým zázrakem stvoření.

Poznejte sami-sebe!

Pozn. redakce: „Hluboké uvědomění sebe-sama“ — ano, jistě krásné řečičky — ale bohužel tam chybí plné uvědomění a pochopení toho, kdo jsme my lidé! Ona prostě nechápe co říká! Zopakujme — POZNEJTE SAMI-SEBE! Až když to uděláte a začnete naslouchat sami-sobě, pak objevíte svou vlastní duální podstatu.

Ve skutečnosti je totiž lidská podstata duální a její jednou polovinou je ego-tělo-podvědomí, jakožto svým způsobem nezávislá část naší mysli. Ona dáma sice nekonkrétně mluví o „stínu“, ale to nestačí! Lidské pochopení musí jít dál a hloub!

Ego je ta persona, která hraje Hru zvanou život a se kterou se ztotožňují neprobuzení lidé » Předpokládejme teď, že čtenář si již uvědomuje, že ego je jen malá, malinkatá část jeho celé osobnosti, část která je sice plně zaujata Hrou, část která funguje v podvědomí a vytváří emoce — nicméně, v hloubce mysli je daleko více, jak jsme vysvětlili mj. zde » Již jsme vám také detailně ukázali jak funguje tato iluze reality, která je pro ego ovšem velmi reálná » Takže pokud pracujeme s výrazem „vystoupení z identity“ — toto tzv. „vystoupení“ dává smysl jen symbolicky tak, že si uvědomujete fungování Hry života, nicméně doslovně vystoupit z této role nelze — je jen nutné ji zahrát co nejlépe! A k tomu vám právě pomůže Kristovská láska-k-sobě — v podstatě doslova pak dojde ke spolupráci těch dvou vědomí uvnitř vás — ega a ducha. Ve skutečnosti to byl hlavní účel Kristovy mise, aby vám pro dnešní dobu Konce věku tento návod dal »

Tomáš 48. Ježíš řekl: Když dva spolu uzavřou mír v jednom domě, pak mohou říci hoře: "Pohni se", a ona se pohne.
Tomáš 48. Ježíš řekl: Když dva spolu uzavřou mír v jednom domě, pak mohou říci hoře: „Pohni se“, a ona se pohne.

Důkazy pro toto tvrzení naleznete v sobě. Pak teprve můžete žít skutečnou Kristovskou lásku, která se odehrává mezi zmíněnými dvěma entitami — egem a duchem! Teprve potom si šokujícím způsobem uvědomíte o čem to je! Když pak konečně naleznete tuto úzkou Cestu — poté je to už velmi jednoduché!

Rady či nástroje, které se běžně nabízejí, jsou dokonale o ničem, citujme si pár příkladů: „Tak si něčím udělejte radost. Tak opusťte ten vztah, který vás nenaplňuje. To vše je pouze dočasné uspokojení identity. Opustím vztah, který mě nenaplňuje, a vytvořím další stejný. Koupím si něco hezkého a až euforie vymizí, budu potřebovat další zdroj sebelásky. Je to skutečně sebeláska? … V rámci identity vytváříme vždy pouze sebekompenzaci. Říká Hana dále a má v tom víceméně pravdu… Nicméně jako údajné „řešení“ vám nabízí pro změnu další ZAVÁDĚJÍCÍ nesmysl, který vychází z buddhismu a východních filozofií obecně… Takto nesmyslně Hana pokračuje: Teprve vystoupení z vlastní identity nabízí možnost pochopit, ale hlavně niterně prožít, skutečně sjednocující sebelásku. Vystoupením z identity, dávám paradoxně zároveň prostor identitě, aby se uzdravila.

Zásadní omyl této dámy a jí podobných falešných proroků spočívá v tom, že v žádném případě nejde o vzdávání se vlastní identity — a přesně v tomto je i smysl kristovského učení: Jde o dosažení nového typu Jednoty — to, co Kristus skutečně učil (na rozdíl od buddhismu), spočívá v integraci a kultivaci ega do vaší duchovní osobnosti, do vašeho duchovního Já — tj. povznesení ega, které se stane věčnou součástí vaší duchovní integrity, vašeho Já!

Papyrus s textem Tomášova evangelia z Nag Hammadi v Egyptě. Tomášovo evangelium je autentická a nejlépe dochovaná Kristova informace, kterou máme k dispozici. Jako jediné uniklo církevní cenzuře. Důkazy o jeho pravosti najdete v našem seriálu o vzniku Nového zákona (Tajnosti církve).
Papyrus s textem Tomášova evangelia z Nag Hammadi v Egyptě. Tomášovo evangelium je autentická a nejlépe dochovaná Kristova informace, kterou máme k dispozici. Jako jediné uniklo církevní cenzuře. Důkazy o jeho pravosti najdete v našem seriálu o vzniku Nového zákona (Tajnosti církve).
Toto jsou skrytá slova, která řekl živý Ježíš, a která zapsal Didymos (dvojče) Judas Thomas. — Tomáš 1. Juda Tomáš řekl: "Kdo nalezl výklad těchto slov, nezakusí smrt."
Toto jsou skrytá slova, která řekl živý Ježíš, a která zapsal Didymos (dvojče) Judas Thomas. — Tomáš 1. Juda Tomáš řekl: „Kdo nalezl výklad těchto slov, nezakusí smrt.“
Tomáš 22. Ježíš viděl malé děti, které pijí mléko. Řekl svým učedníkům: Ty děti, co pijí mléko, se podobají těm, kteří vcházejí do království. Řekli mu: Vejdeme, když jsme dětmi, do království? Ježíš jim řekl: Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole, a když to, co je mužské, a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí, když své oči budete mít na místě svých očí a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou, obraz místo obrazu — pak vejdete do království.
Tomáš 22. Ježíš viděl malé děti, které pijí mléko. Řekl svým učedníkům: Ty děti, co pijí mléko, se podobají těm, kteří vcházejí do království. Řekli mu: Vejdeme, když jsme dětmi, do království? Ježíš jim řekl: Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole, a když to, co je mužské, a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí, když své oči budete mít na místě svých očí a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou, obraz místo obrazu — pak vejdete do království.
Tomáš 48. Ježíš řekl: Když dva spolu uzavřou mír v jednom domě, pak mohou říci hoře: "Pohni se", a ona se pohne.
Tomáš 48. Ježíš řekl: Když dva spolu uzavřou mír v jednom domě, pak mohou říci hoře: „Pohni se“, a ona se pohne.
Tomáš 106. Ježíš řekl: Když dva učiníte jedním, stanete se Syny člověka. A když řeknete: "Horo, pohni se", tak se pohne.
Tomáš 106. Ježíš řekl: Když dva učiníte jedním, stanete se Syny člověka. A když řeknete: „Horo, pohni se“, tak se pohne.
Tomáš 70. Ježíš řekl: To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.
Tomáš 70. Ježíš řekl: To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.

Přesně o tom je slavný Kristův výrok „udělejte ze dvou jedno“ »

Nejhorší je ale fakt že Hana a jí podobní falešní proroci vám mezi bláboly podávají střípky pravdy — o to víc je jejich učení KATASTROFIČTĚJŠÍ! Citujme si ještě pár pravdivých střípků:

Tato sebeláska nehledá zdroj mimo sebe, je zdrojem v sobě sama. … Sebeláska vychází z hlubokého přijetí stavu věcí, světa i sebe sama takového, jaký jsem. Nejedná se ale o tak často mylně chápanou pasivitu. Toto přijetí je velmi aktivní, otevřené, laskavé a soucitné. … První kroky tedy povedou do pozorování obsahu mysli. …

Ano, pozorování své mysli je dobrou technikou k poznání sama-sebe, nicméně následující závěr falešné prorokyně je vpravdě satanský a zavádějící…

Cesta do pekel aneb bludy o potlačování ega

Citujme si její další nesmysl v závěru, který je opět jedním velkým omylem přicházejícím z Východu — jde o dobře známé potlačování ega, o kterém vám ragauian.cz permanentně říká, že vede do pekel… Tak bacha, pár bludů o potlačování ega nakonec, jak říká slepá Hanička: „Naším úkolem je sledovat opičí mysl [tím myslí evidentně ego] a ztišit ji skrze meditace, návrat do přítomného okamžiku, spojení s vlastním prožíváním. Další techniky, které se nabízí je například praktikování soucitu, vděčnosti, mantry či modlitby. Tato cvičení nabízejí možnost zkrotit mysl do takové míry, že se začneme spojovat s vyšším vědomím. …“

Nakonec nicnechápající falešná prorokyně VELKOU lež zamaskovala velkou pravdou, když prohlásila že jde o probuzené Kristovské nebo chcete-li Budhovské vědomí. Toto Kristovské vědomí ve skutečnosti totiž zahrnuje integrované ego — což je ovšem opak toho, co vám slepá Hanička nabízí…

Rozuměj, kdo můžeš. Prosím, prosím. S Kristovskou láskou, mějte se rádi a „uzavřete mír v jednou domě“ přesně tak, jak radí skutečný živý Kristus v Tomášově evangeliu »

Tomáš 5: Poznej, co máš před svou tváří, a co je ti skryto, se ti odhalí. Neboť nic není skrytého, co nebude odhaleno.
Tomáš 5: Poznej, co máš před svou tváří, a co je ti skryto, se ti odhalí. Neboť nic není skrytého, co nebude odhaleno.

Úzká Kristovská Cesta

Dvě cesty: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá. (Mt 7:13–14)
Dvě cesty: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá. (Mt 7:13–14)

Kristovská Cesta je zásadně rozdílná oproti východnímu potlačování ega — nicméně není to samozřejmě ani řádění ega. Milované ego, které „uzavřelo mír s duchem v jednom těle“, nemá potřebu a nechce někomu ubližovat — zůstává jen jediné — „láska k pravdě“ resp. k poznání — a to je také věc, kterou se Ti osvícení nemusí bát projevit tam, kde to má smysl. K tomu patří další slavný výrok o svíci, která se neukrývá:

Tomáš 33: Ježíš řekl: „To, co slyšíš svým uchem, skrze jiná ucha zvěstuj na vašich střechách. Neboť nikdo nezapaluje svíci a nedává ji pod [kryt?], ani ji nedává na skryté místo, ale dává ji na svícen, aby každý, kdo vchází a vychází, spatřil její světlo.“

Karma jako produkt mysli?

Již jsme si řekli něco o karmě » Z našeho pohledu je nejvýstižnější přirovnání karmického zákona k fyzikálnímu zákonu o zachování energie. Hmota neexistuje, jak už objevili dokonce i materialističtí vědci ;-) Celý tento svět je energetické povahy, jak naši čtenáři již jistě vědí »

Co k tomu říká Hanička: … Pojďme se ale nyní podívat ještě hlouběji až tam, kam nesahá příběh mysli. Když vstoupíme do meditace, jedním ze základních cvičení je uvědomění prostoru, který vzniká mezi myšlenkami. Pokud existuje niterný prázdný prostor, na kterém se mysl odvíjí jako na plátně, potom, když do tohoto prostoru vstoupíme, stane se mysl jen divadlem s různými rolemi. … V tomto prázdném prostoru si uvědomujeme skutečnou podstatu bytí, zažíváme stav — já jsem.

Pozn. redakce: Toto je jistě pravda a naši osvícení čtenáři stejně jistě chápou, že zde se jedná o pohled z pozice ducha existujícího mimo 3D prostor a čas… stejně tak ale od ragauiana už víte, že meditace nejsou vhodnou technikou duchovního vývoje, protože vynechávají, ignorují ego — naším úkolem ovšem není ego ignorovat, ani potlačovat — nýbrž kultivovat pomocí lásky k sobě a následně integrovat = sjednotit sama-sebe.

Toto v žádném případě nedělají meditace, jelikož ty naopak ego jakoby „vypínají“, což je přesný opak toho, co byste měli dělat — dát pozornost sami sobě!

POZOR! Dále už vám falešná prorokyně radí zcela zavádějící metody a cesty do pekel. Dodržujte při čtení nezbytnou duchovní hygienu, je to skutečně nebezpečné — právě proto se tím dnes zabýváme, abychom vás varovali. Citujeme Hanu Č.:

Nejrychlejší způsob, jak se vymanit ze své karmy je osvobodit se z vlastní identity skrze prázdnotu, úplné vyprázdnění mysli. Toto vyprázdnění není stav, ve kterém neexistují myšlenky, myšlenky stále přirozeně vyvstávají, ale neexistuje žádná identifikace s nimi ani identita, která by je dál rozvíjela a následně prožívala. Pro řadu lidí může být ale obtížné takto svou cestu uchopit. Vzdát se své identity a stát se naprostou prázdnotou je děsivé, je to velmi děsivý stav pro identitu samotnou, která je tím otřesena v základech a umírá, začne se tedy zcela přirozeně bránit. … Identita zcela zapomněla na to, že tento stav prázdnoty je přirozený stav bytí a pravdy, ze kterého vše vyvěrá. …

-konec citace-

V předchozím odstavci se evidentně popisuje snaha o návrat do Jednoty, do oceánu vědomí ze kterého se identita = ego = osobnost původně oddělila. Osudový omyl všech podobných falešných proroků spočívá v tom, že tohle není cesta člověka!

Kristovská Cesta nevede do záhuby a k rozpuštění ega, jejím cílem je integrace ega, jeho povznesení na vyšší, „věčnou“ duchovní úroveň…

Jak prosté, milý Watsone… když poznáte sami-sebe, poznáte vše!

Smysl života a životní poslání

Hledání smyslu života je naléhavým tématem v rámci osobního rozvoje, duchovní cesty. Přejeme si zcela přirozeně vědět, proč jsme tady, co tady máme dělat, jaké máme talenty a jak je co nejlépe uchopit… Hana Č. uvádí několik inspirujících myšlenek, ale opět je nutno mít na paměti, že ona ve skutečnosti nic nepochopila — klíčem ke všemu je opět POZNAT-SÁM-SEBE!

Velká kosmická hra!

Merkaba reprezentuje spojení lidského těla s duchovním tělem a také energii lásky v srdeční čakře. — Merkaba je hebrejské označení pro vozidlo, které nese lidskou duši mezi nebem a zemí (ve smyslu energetických vibrací). — Merkaba to je tetrahedron (čtyřstěn) ukazující nahoru (reprezentuje mužskou energii, oheň, ostří nebo meč) a spojený s dolů-ukazujícím tetrahedronem (reprezentujícím ženskou energii, vodu, kalich resp. grál). Podle pravidla »jak nahoře, tak dole« může symbolizovat buď energetické pole člověka, Země nebo celé galaxie.
Merkaba reprezentuje spojení lidského těla s duchovním tělem a také energii lásky v srdeční čakře. — Merkaba je hebrejské označení pro vozidlo, které nese lidskou duši mezi nebem a zemí (ve smyslu energetických vibrací). — Merkaba to je tetrahedron (čtyřstěn) ukazující nahoru (reprezentuje mužskou energii, oheň, ostří nebo meč) a spojený s dolů-ukazujícím tetrahedronem (reprezentujícím ženskou energii, vodu, kalich resp. grál).
Autor: Stanislav Grof. Buďte jako děti, říká Ježíš! Není jisté, zda si je pan profesor vědom úžasné inspirace, která mu možná nevědomě přišla, když maloval tuto kresbu... Povšimněte si fascinující až šokující symboliky Kristovského srdce, které přitahuje ono dítě (ego!) ze chřtánu příšerné šelmy. Dítě se veze v autíčku, které symbolizuje vozidlo duše, merkabu. Smrtící povahu šelmy vyjadřuje lebka — mrtví nežijí, jak praví Kristus. ANO! TO JE PŘESNĚ TO CO MUSÍME UDĚLAT. Aktivovat Kristovskou lásku-k-sobě — pravá láska je úzce spojena se srdeční čakrou a to ona člověku umožní překonat oddělenost sama-sebe, kultivovat a energeticky pozvednout ego, aby se obě oddělené poloviny božské jiskry v duši mohly znovu sjednotit!
Obraz nakreslil Stanislav Grof. Není jisté, zda si je pan profesor Grof vědom úžasné inspirace, která mu možná nevědomě přišla, když maloval tuto kresbu… Buďte jako děti, říká Ježíš! Povšimněte si fascinující až šokující symboliky Kristovského srdce, které přitahuje ono dítě (ego!) ze chřtánu příšerné šelmy. Dítě se veze v autíčku, které symbolizuje vozidlo duše, merkabu. Smrtící povahu šelmy vyjadřuje lebka — mrtví nežijí, jak praví Kristus. ANO! TO JE PŘESNĚ TO, CO MUSÍME UDĚLAT. Aktivovat Kristovskou lásku-k-sobě — pravá láska je úzce spojena se srdeční čakrou a to ona člověku umožní překonat oddělenost sama-sebe, kultivovat a energeticky pozvednout ego, aby se obě oddělené poloviny božské jiskry v duši mohly znovu sjednotit!

Život v těle na Zemi má smysl — je to velká kosmická hra, Země je „místo pro zážitky“, prostor pro možné povznesení sebe-sama, jak jsme rozebírali např. v paralelním seriálu zde »

Pro úspěšné a smysluplné zakončení této hry je ovšem NYNÍ na „konci času“ nutno projít Úzkou Branou. Tím, co vám umožní projít Úzkou Cestou, je Kristovská láska k sobě »

Z myšlenek Hany bychom ještě mohli vypíchnout tu o opuštění rozumové cesty a o vyladění na srdce, na intuici — což je v podstatě jen jiný způsob jak říci: „Žijte v lásce k sobě“ ;-) DALEKO EFEKTIVNĚJŠÍ ovšem je, když si člověk uvědomí svou podstatu a jednoduše se snaží naslouchat sobě. „Dejte pozornost sami-sobě“ — toto v podstatě odpovídá poučce o životu v přítomném okamžiku! Energie lásky následně proudí tam, kam člověk směřuje pozornost — proto je Kristovská Cesta daleko efektivnější než cokoliv jiného!

Naslouchání sama-sobě a kultivace sebe-sama skrze lásku následně dovolí vašim vlohám (darům), aby se přirozeně otevíraly a rozvíjely. Vaše srdce, neboli Kristovská Láska, vás tak povede i ke splnění vašeho poslání a smyslu…

22 komentářů u „Sebeláska, karmický zákon a smysl života — nejdůležitější témata člověka! Víte už, kdo jste vy osobně? Víte už, jak prakticky realizovat lásku k sobě-sama? Nemá to nic společného se sobectvím!“

  1. Zdravím, pane Karpeto Vás i ostatní návštěvníky vašeho webu.

    Kdysi (asi před 24 lety) jsem se pokoušel jít tzv. indickou cestou a docházel jsem na meditace jednoho učitele. Prováděly se meditace na „sebe“ se zastavením myšlení. V nauce bylo konstatováno, že při správném postupu jako identitata zůstane pouze Vědomí (úmyslně píši s velkým písmenem jako odkaz na to, že bylo řečeno, že vědomí je zdrojem všeho, tedy onen křesťanský bůh a i jiní bohové jiných náboženství). Až po tud bych se vším souhlasil. Pak ale také bylo řečeno, že se člověk musí vzdát své identity, splynout s oním Vesmírným vědomím, a sjednotit se s ním jako Ono.

    Když jsem si to probíral se svou zkušeností, kterou jsem doposud nasbíral, vyšlo mi úplně něco jiného. Přesný opak. Výsledkem má být Individualita, ovšem ne jakákoliv. A v tom je asi ten zakopaný pes. Individualita má být následně prospěšná celému Stvoření. A to sobecká individualita není ani náhodou. Nakonec jsem potvrzení našel u dvou českých mystiků minulého století.
    1. U Prof. Ing. Karla Makoně, který vysvětloval především křesťanskou mystiku a který přímo ve svém díle (49 knih volně ke ztaření na internetu) zmiňuje, že musí vzniknout vlastní individualita.
    2. U Květoslava Minaříka, který ve svém díle (také možno stahovat volně na internetu) píše, že jednou při meditaci se rozprostřel po celém Vesmíru až do okamžiku, kdy mu přišlo na mysl, že pokud udělá ještě „krok“, tak zanikne.

    Mě z toho vyšlo asi toto:
    Před narozením jsem pouze ono vesmírné Vědomí, které ví vše, protože je Vším. Při narození je však toto Vědomí zindividualizováno do malého bodu, který získává tělo a stává se tak individualitou a může se vyvíjet do potřebných kvalit, aby tato individualita mohla již dále existovat ve Věčnosti (opět potvzení v díle Karla Makoně) jako „samostatná entita“.

    Řečeno jednoduše: než jsem se narodil, byl jsem vším, ale bylo mi to platné jako mrtvému košile. (Asi jako v tvrdém spánku beze snů, kdy mi také není nic platné, že má vyšší složka s někde courá.) Teprve „oblečením se do individuality“ začíná můj vědomí život, ovšem úkolem je vychovat individualitu, které bude dovoleno jako individualita pokrašovat i po odložení těla.

    Asi přede dvěma leta jsem narazil na vaše stránky a začal jsem také zkoušet svoje dvě části, Jaroslava a Jaroslávka.

    Zatím mnoho zkušeností nemám, ale zdá se, že se v poslední době věci začínají velice urychlovat, tak snad něco získám i já.

    Děkuji za vaše stránky a přeji Vám mnoho zdraví a výdrž s námi „příliš nechápajícími“.

    1. Děkujeme moc za hluboké zamyšlení a sdílenou zkušenost. Pro mne osobně je velice potěšující, že jsou takoví, kteří hledají (a nacházejí). Shrnu-li to, ano:

      1. na počátku bylo jedno propojené vědomí (Zdroj), líbí se mi přirovnání oceán vědomí

      2. z něj se vydělily jednotlivé božské jiskry toužící po individualizaci a zážitcích

      3. cílem je návrat „domů“ ke Zdroji, ovšem s jistou „přidanou hodnotou“, která je pro Zdroj žádoucí

      …proto:

      A. pokud někdo učí, cituji: „člověk se musí vzdát své identity, splynout s oním Vesmírným vědomím, a sjednotit se s ním jako Ono“ — je to klasický „východní“ omyl protože to by byl návrat do bodu 1 (který Zdroji nic nepřinese)

      B. něco z Minaříka znám (ne důkladně) ale podle toho jej vnímám spíše jako zastánce klasické joģy a jeho cíl opět ono „východní rozplynutí v nirváně“, zbavení se utrpení jak učí např. i většina buddhistických směrů… nebo se pletu?

      C. informace o Makoňovi je zajímavá a pro mne nová (cituji: „…individualita se musí vyvíjet do potřebných kvalit, aby mohla dále existovat ve Věčnosti“)… ale vlastně mne nepřekvapuje ;-) poněvadž u Krista to bylo, jen to Církev zničila a utajila!

      D. individualita — souhlas, líbí se mi ale více výraz kultivovaná individualita ;-) tj. ta která žije relativně ve vysokých vibracích a jejíž zušlechtění se dosáhne právě za pomoci pravé, nepodmíněné Kristovské Lásky — přesně podle návodu který vám vysvětluje ragauian — zkuste to, <3 ♥︎ ☯ ❤︎ doporučuji!

      Řekl bych také malinko jinak tento citát: „při narození je však toto Vědomí zindividualizováno do malého bodu…“ — raději bych mluvil o oddělení od Jednoty. Přičemž cílem je opět sjednocení…

      PS: Pozn. nakonec kvůli vyjasnění terminologie… Už jsem také zjistil, že někteří duchovní lidé, kteří nějak cítí, že de-facto existujeme jen díky vyzařování Zdroje… pro některé z nich to tedy znamená „jako že jsme propojeni se vším“ a NECHÁPOU a odmítají proto fakt, že žijeme v oddělenosti.

      Pro vyjasnění: SAMOZŘEJMĚ ŽE ŽIJEME V ODDĚLENOSTI, i když jsme ve stejném vyzařování Zdroje jako celý vesmír…

      To oddělení přesněji řečeno není způsobeno inkarnací do těla, i když někdy gnostici tělo nazývají vězením duše. Ve skutečnosti je vězením duše celý tento planetární systém, součástí vězení je i tzv. astrál, kde žijeme mezi životy…

      Něco málo o podstatě tohoto vězení jsme rozebírali zde, pro ty kdo skutečně chtějí chápat a vědět:

      * iluze hmoty »

      * iluze času »

      * božská jiskra »

      I KDYŽ SAMOZŘEJMĚ existuje JEDINÁ PODSTATNÁ VĚC: žijte v Kristovské lásce, to je Cesta ven… kdo chce, ragauian mu ukáže směr…

      1. Děkuji za komentář.
        Mohu s ním pouze souhlasit.

        Co se týče odkazů na stránky o hmotě, času a Boží jiskře, četl jsem je (četl jsem velkou většinu zdejších článků) a vlastmě mi potvzovaly moji zkušenost nebo dedukci (tam, kde ještě vlastní zkušenost nemám), včetně závěrů kvantové fyziky (mám drobnou zkušenost).

        Příspěvek jsem se snažil minimalizovat, proto je trochu kostrbatý, kdybych jej napsal srozumitelněji, musel by být mnohem další a ještě bychom se museli domluvit na některých obratech, jejichž význam může každý chápat jinak.

        Co se týká Mynaříka, myslím. že jej do dnes nepochopili ani jeho následovníci, u kterých je patrný odklon k indickým naukám (budhismus i hinduismus). Přítom Minařík v jednom díle jasně říká (není to citace): Duch po odložení těla odkládá postupně při cestě za nejvyšším stavem (Čistým Vědomím vlastní existence jako nehmotná identita – myslím, že slovo individualita nepoužíval) odkládá postupně všechny energie, které cestou do hmoty posbíral pro konkrétní život individua v těle, životem je přepracoval a přidal nově vytvořené, a podle toho, zda dokázal většinu odevzdat nebo ne, zůstával na určité úrovni duchovního bytí. Nejvyšší stav podle něj byl ten, kdy dokázal odevzdat všechno a zůstala pouze ona čistá duchovní existence vlastního bytí (podle mne duchovní individualita).

        Co se týká Makoně, ten podle mne šel ještě dál, když prohlásil, že člověk přijde do života jako čisté individuální vědomí, jehož úkolem je během života se dopracovat stavu, kterému se obvykle říká „osvícení“. Před odložením těla je nutné dojít do stavu poznání (prožití): „Jsem nesmrtená existence!“ Pak člověk může existovat jako individualita ve Věčnosti, kde se může věčně vyvíjet k dokonalosti. Poslední šance osvícení je ještě krátce po odložení těla, ale nedoporučoval nato spoléhat.
        Pro ty, kteří nedosáhli osvícení měl jen smutnou zprávu, že zažijí „tzv. druhou smrt“, neboli konečný zánik indivduality po spotřebování energie vytvořené během života (po smrti těla již nejde žádnou novou energii získávat). Individalita zaniká, zůstává čistá energie bytí, která může začít znovu.

        Řečeno ještě jinak, člověk se do těla narodí jako nová bytost a pak buď směřuje k věčnosti, nebo k zániku individuality.

        U Květoslava Minaříka jsem pochopil energie (svět podle něj je pouze elektromanetické povahy, tedy přesné řečeno hmotný svět), u Karla Makoně jsem pochopil Kristovo učení a tuto cestu jsem si vybral pro sebe (i za cenu vyhnání od gurua).

        A tato cesta se mi líbí i na těchto stránkách.

        Abych také přidal svůj konkrétní přídavek, popíšu poslední dění při práci s Jaroslavem a Jaroslávkem.

        Podařilo se mi je poměrně rychle přimět ke spolupráci a když jsme se všichni tři pěkně sešli, najednou mnou proběhl nápad. Pan Karpeta říká, že ego je ženské podstaty a duch mužské podstaty, což to vyzkoušet jinak. A koamžitě se mi před vnitřním zrakem zjevilo ego jako krásná, asi osmnáctiletá dívka, a duch se změnil na asi dvacetiletého mládence. Pak nastalo velké převapení. Oba se chytli za ruce a začali ode mne odcházet. Líbilo se mi to natolik, že když jsem chtěl naásledující dny pokračovat, již jsem nemohl pracovat s Jaroslavem a Jaroslávkem, ale vždy přichází dívka s mládencem ruku v ruce.

        Přeji hezký den a mnoho pohody.

        1. Znovu musíme děkovat za inspirující příspěvek… víte vy jste šťastný člověk :-) ta vnitřní komunikace pro mne osobně je jen na úrovni pocitů… mimochodem také mne na počátku napadlo že by to mohl být pár — v jistém smyslu je to jako „vnitřní manželství“ nebo „sjednocení boha a bohyně“ jak se o tom také někdy mluví… pokud byste se uvolil — vaše zkušenost v CELKOVÉM OBRYSU by zde mohla být publikována… věřím že by to mohlo některým dalśím pomoci tu Cestu projít také. Budeme rádi za podobný příspěvek.

          Mimochodem, kloubouk dolů za opuštění „gurua“, to dokáže jen málokdo, bohužel stádní chování je součást našeho dědictví od našich tvůrců… neodpustím si při tom ZDŮRAZNIT ZNOVU VÝZVU VŠEM: POŠLETE MISTRY I GURUY DO HÁJE, nepotřebujete je! JEDINÉ CO MUSÍTE, je neustávat ve HLEDÁNÍ CESTY! Neustávejte, dokud nenaleznete, úzkou bránu a Cestu zpět ke Zdroji máte všichni v sobě. Poznejte sami-sebe, poznejte jak funguje naše vědomí v těle… a Cesta se vám otevře!

          Pro mne osobně je skutečně asi nejsilnější nástroj to „dejte pozornost sami-sobě“…

        2. ad. „Minařík v jednom díle jasně říká (není to citace): Duch po odložení těla odkládá postupně při cestě za Čistým Vědomím vlastní existence … odkládá postupně všechny energie, které cestou do hmoty posbíral pro konkrétní život individua v těle, životem je přepracoval…“

          * zajímavé, v které knize to je? vím že jich má fakt hodně…

          ad. »Co se týká Makoně, ten podle mne šel ještě dál, když prohlásil, že člověk přijde do života jako čisté individuální vědomí, jehož úkolem je během života se dopracovat stavu, kterému se obvykle říká „osvícení“. Před odložením těla je nutné dojít do stavu poznání (prožití): „Jsem nesmrtená existence!“ Pak člověk může existovat jako individualita ve Věčnosti, kde se může věčně vyvíjet k dokonalosti. Poslední šance osvícení je ještě krátce po odložení těla, ale nedoporučoval nato spoléhat.

          Pro ty, kteří nedosáhli osvícení měl jen smutnou zprávu, že zažijí „tzv. druhou smrt“, neboli konečný zánik indivduality po spotřebování energie vytvořené během života (po smrti těla již nejde žádnou novou energii získávat). Individalita zaniká, zůstává čistá energie bytí, která může začít znovu.«

          * opět velmi pozoruhodné, pravda, to s tou druhou smrtí je uvedeno mj. i ve Zjevení, jak uvádíme na tomto webu… víte prosím konkrétněji zdrojovou literaturu?

          ad. „Řečeno ještě jinak, člověk se do těla narodí jako nová bytost a pak buď směřuje k věčnosti, nebo k zániku individuality.“

          …ano, jen bych dodal že spíš asi bych to chápal jako první vstup do koloběhu reinkarnace. tak to silně cítím!

        3. moje poznámky k vaší výměně názorů… dobře se doplňujete a máte pravdu… ale pozor, celý ten proces, jak říká ME, probíhá v mnoha inkarnacích… a onen pád z Jednoty sebe sama a pozdější návrat do znovusjednocení je součástí hry… pravdu má ME, když říká, že východní esoterika se svojí snahou potlačit a vůbec nevyvinout lidské ego je úpadková… ego, tedy přijetí oněch energií, které je později třeba propustit, musí být dokonalé, aby se následné očišťování mohlo podařit… nezapomínejte také do svých úvah /jama/ vložit jako klíčový parametr dualitu a potřebu dosažení vnitřní rovnováhy… to je klíč!… pozor na to: skutečné poznání je dáno pouze a jen prožitím srdcem, tedy city ve vlastním nitru, a ty jsou záležitostí ega, které proto do procesu vzestupu potřebujete / a musíte / zapojit… ono deklarované odkládání energií na cestě vzhůru se děje vlastně zušlechťováním padlé části sebe sama, tedy ega, a jeho přivedením do vibrací velmi blízkých vibracím ducha… opět je pravdou, že úplné rozpuštění individuality na základě absolvování školy duší zde je nemožné, dosáhnout zcela původního stavu splynutí obou svých částí vyžaduje další vývoj mimo pozemské světy… a ještě jedna poznámka: představíme-li si duchovní vesmír jako patrový panelák, každý z lidí začal individuálně existovat v jiném patře… ne všichni pak nutně absolvovali pád do hmoty… ti, kterým se to podařilo, mají jistý strop ve svém možné vývoji směrem k Bohu… limitní jsou pro ně vibrace, v nichž se stali individualitami… takže nějaká úplná rovnost před Bohem je iluzí… ale jak říká Kristus: Otec má pro lidi v nebi hodně příbytků… a ne proto všichni mohou doufat, že budou v nebeském Jeruzalémě bydlet na skvělé adrese v rezidenční čtvrti… existují taky nějaké satelitní sídliště, kde o ně taky bude dobře postaráno…

  2. Minařík toto myslím říká ve svém životopise „Kéčara“, neboli Poutník nebesy, ale momentálně to nejsem schopen dohledat.

    Makoň to myslím také napsal ve svém životopise „Cesta vědoní“, zde se to pokusím dohledat.

    Jen pro zajímavost, pouze u těchto dvou mystiků jsem objevil jejich tzv. „Nebeská jména“.

    Pokud se týká mé zkušenosti, rád se podělím, pokud budu mít s čím.

    U Makoně mne nejvíce zaujala jeho všta: (není to přímá citace):
    Kdyby vládcové tohoto světa věděli, jaké mám možnosti, museli by mne nechat zabít.

    Také předvídal, že rozvoj duchovního vědění bude od náboženství přebírat věda.

    1. Makoň v knize „Blahoslavenství“ říká (cituji):
      Vždyť odjinud, než z lidského života, nelze do věčnosti vejít.

      Nebo ze stejné knihy:
      „Člověk musí přejít z něčeho, co zatím zažívá jako jedinou skutečnost, do něčeho, co jako skutečnost nikdy ještě nezažil. Zmocňuje se ho při nejmenším hrůza, která hraničí s pocitem prudkého umírání, které se může projevovat jako takové i fysiologicky. Ví-li však člověk, že za hrůzou, kterou zažívá, je sama existence Boží, a že hrůzu zažívá právě proto, že se snažil o ztišení svými prostředky za účelem přechodu do věčnosti, je klid věčné existence, a že vlastně nastávající hrůza je příznakem probíhajícího přechodu do nestvořeného ticha, ze kterého zpětně vyplývá dědictví země, jak bylo vysvětleno, pak tato znalost dosud nezažitých účinků člověku usnadňuje přemožení sebe samého a urychluje přechod. Dosáhne-li pak přechodu tímto prostředkem, splnil podstatnou část toho, co se nazývá Cesta, a zbývá mu projít ještě uskutečněním, které se nazývá Pravda a Život.“

      Nebo ještě toto:
      „Nejsnáze pochopíme další výklad, budeme-li si vědomi, že člověk, který následuje Krista, dělá dvojí práci, která má jediný smysl, vrátit se k tomu, kdo jej stvořil a kdo rozvinul celý vesmír.
      Dvojitost této práce spočívá v tom, že člověk jednak rozvíjí své lidství co největší měrou, aby jeho semeno, jímž je lidská individualita, bylo zralé a mělo naději vyklíčit ve věčném světě, jednak všech svých rozvinutých sil používá jako prostředků ke vstupu do věčného života.
      Všimněme si, že pravím „svých rozvinutých sil“ nikoliv jen ctností, protože pak bychom se omezovali v možnosti jít se vším, co máme k dispozici do věčnosti, a tak část, kterou bychom nechali stát vně, by nám zabránila vstoupit. Člověk nemá být rozdvojen ani ve své podstatě, ani ve své činnosti, naopak má směřovat od mnohosti všeho druhu k jednotě a k jednoduchosti. I pláč, zármutek, radost jsou a mohou být rozvinutými silami, které mohou vydatně pomoci na cestě do věčnosti, jak Ježíš upozorňuje ve svých blahoslavenstvích. „

    2. Děkujeme!

      …s tím Makoněm, našel jsem toto volně ke stažení… (a mimochodem, nakoukl jsem letmo např. do jeho komentáře k Abdrushinovi – ty bohužel svědčí o dost velké myšlenkové zkostnatělosti Makoně… nicméně každý může posoudit sám) http://www.makon.cz/dilo.html

      …co se týče Vaší zkušeností, určitě by mělo smysl alespoň rámcově nastínit jak vaše Cesta vedla od hledání k úspěšné aplikaci poznání sebe a pak sebe-lásky. Osobně bych velmi rád zde dal prostor takové „nápovědě“ ve formě uceleného textu… Jsem si jist že cokoliv může pomoci hledajícím je extrémně cenné pro ty hledající duše i pro Zdroj…

      1. Děkuji za Váš názor.

        Vlastně mi pomohl asi poodhalit, proč se Makoň na Lorbera díval „spatra“.

        Pokud to s Lorberovou literaturou provedl jako Vy, tzn., že si vybral namátkou pouze jednu, dvě knihy, do kterých nakoukl, a zrovna to byly knihy typu „Moucha“, „Saturn“ nebo „Země přirozená a duchovní“, nutně se musel na Lorbera dívat tak, jak se díval. Vzhledem ke svému poznání.

        Lorber nebyl mystik ve významu, že by hledal duchovní Pravdy. Byl to praktikující křesťan, který nějakým způsobem získal dar pro automatické mluvení a automatického psaní a to ještě v tranzu a teprve v bdělé stavu ještě dělal nějaké korekce.

        Makoň, na rozdíl od Lorbera, hledal duchovní pravdy a našel je. Dosáhl tzv. „osvícení“ v koncentračním táboře, když si jej gestapák vybral jako jednu ze šesti obětí. Makoň byl poslední v řadě a když mu esesák ukázal, že za chvíli bude řada na něm, tak Makoň pochopil, že s Mystikou prohrál a svého života se vzdal bez nároku na nějakou posmrtnou odměnu. A právě v této chvíli poznal onu Pravdu, ze kterou se mi všichni ženeme. a o tom, co pochopil pak psal. Výsledkem této proměny byl stav „svobody“ (jak říkal, do této chvíle jsem byl byt asi nejvíce ze všech vězňů – trvalo to 4 dny -, ale pak po dobu 4 měsíců nedostal ani ránu. Ve svých knihách pak psal, že během tohoto předělu pochopil celý význam Bible – její symboliku a vzkaz pro následovníky, toto poznání pak měl úkol předávat dál.

        Před válkou se hodně zabýval indickými naukami a pak je srovnával s křesťanskou mystikou i s obvyklým křesťanským chápáním nauky v církvi.

        Napsal k tomu i jednu zdařilou pomůku: Každý je příjemcem čisté Božské Pravdy, ale průchdem živého lidského těla dojde k různému stupni zkomolení (on říkal transformace“), takže každý podaný výsledek je pak zabarven osobností a dosavadními názory člověka, který nám sděluje svoje pochopení pravdy. A platí to, podle mne, pro duchovní i světské lidi.

        Makoň mimo jiné také napsal, že nám toho podává velmi málo ze svého vědění, ale kdyby nám toho nyní řekl více, že bychom mu nevěřili ani to málo, co nám podává. Ale že v budoucnu přijdou mnozí pokročilejší, kteří nám tyto Pravdy budou předávat.

        Makoň se stal jakýmsi mým vzorem znalého mystika a proto o něm rád hovořím. Bohužel se stává, že jej občas špatně cituji (např. s onou druhou smrtí, kdy jeho podání jasně ukazuje na význam převtělování a význam osvobození). Bude-li potřeba, uvedu to na pravou míru, jinak nebudu tento web raději zatěžovat svými úvahami.

  3. K tomu opuštění Gurua:
    Nebylo to zase tak složité, protože v té době jsem měl již přečteného Makoně (kterého jsem si vyvolil jako člověka vhodného k následování) a četl jsem Jakoba Lorbera (psal údajně diktát od Ježíše Krista (např. „Dětství a mládí Ježíše Krista!, „Velké Janovo Evangelium“, „Dopisy Ježíše a Abgara Ukkamy z Edessy“ – mimochodem Makoň jej neuznal ani za hodna povšimnutí – Lorberovy knihy jsou také volně ke ztažení na Internetu) a tam Ježíš hovořil o sobě jako o „Bohu, omezeném tělem“ a tohoto Boha jsem si vybral za svého vyvoleného Mistra (později se ukázalo, že mne Kristus přitahoval k sobě vlastně sám, např. přes onoho opuštěného gurua a jeho žáka, přes kterého se ke mě původně dostalo celé dílo Karla Makoně na CD) a tak nebylo těžké se rozhodnout, koho následovat. Šlo to vlasně samo, jen oststní ve skupině to nomohli pochopit.

    1. Ano to potvrzuje to, co jsem o Makoňovi napsal před chvílí… Znal jsem Lorbera už dřív, patří mezi ty co se pokoušeli vyčistit církevní deformace… vlastně je to krásné kolik bylo poctivě hledajících… vždy jen mi je při vidění této historie moc smutno, když vidím jak účinně peklo na Západě zničilo původní Kristovské poznání… v podstatě skoro nikoho nenapadlo jít časově před Jeronýmovu zcenzurovanou Bibli. Fakt ale je že Tomášovo evangelium bylo znovuobjeveno až po druhé světové, a Origenes byl od 6.st. církevně stavěn do pozice heretika

      Ve vašem případě to vidím že to možná bylo tím že jste skutečně DOOPRAVDY POCTIVĚ hledal a věřil vnitřnímu hlasu. Znám osobně mnoho smutných případů, kdy křesťané hledali více důkladněji do hloubky jen proto aby nakonec skončili v pasti oficiální katolické propagandy a jejich pokroucených výkladů na teologické fakultě — vzdáleni od Boha daleko více než když na tu školu šli.

  4. Ještě k tomu
    „pokud byste se uvolil – vaše zkušenost by zde mohla být publikována“.

    Uvolit se mohu, což o to, ale přidám k tomu ještě jeden postřeh od Karla Makoně:

    „Jen si musíme být vědomi toho, že právě tak, jak je bezpečné a jisté následovat Krista, tak je problematické následování kteréhokoliv následovníka Kristova, jakoby to byl Kristus sám, protože Kristův příklad je universální, příklad kteréhokoliv jeho následovníka je pouhým konkrétním použitím universálně platného pravidla na konkrétní příklad. Mám ve zvyku tuto skutečnost zpřístupňovat matematickou analogií. Obecný vzorec na dvojmoc dvoučlena je: (a+b)2 = a2 + 2ab + b2
    Avšak nikomu, kdo má podle tohoto jednoduchého vzorce počítat není předložen pouhý vzorec ke znovupropočítání. Předpokládá se, že vzorec zná. Jednomu se dá podle téhož vzorce propočítat třeba:
    (1+a)2
    jinému: (1-a)2
    opět jinému: (3a2b4 – 2a3b)2
    Přestože všichni předpokládáme správné počtáře, budou počítat podle téhož nahoře napsaného vzorce, budou podle něho obdobně postupovat, budou mít k disposici odlišné východisko a dospějí ke správnému, ale odlišnému výsledku. Řečeno obecně, každá lidská individualita je odlišná a dochází k odlišným, ale ne proto ke špatným závěrům, neboť lidská individualita nemá být smazána, nýbrž „na sebe vzata“, povýšena do řádu věčnosti, uvedena jako v matematice, podle věčného vzoru. To ovšem znamená, že ten, kdo tento rozvoj dokázal někam dovést, chápe i jiné obdobné rozvoje a pozná, které z nich jsou správné, protože nezkušenému se jeví jako vzájemně si odporující.“

    Právě u Makoně jsem se třeba dočetl, že někoho může posunovat „meditace“ a jinému by doporučil „četbu s vloženým přemýšlením“, a to bylo přeně to, co mi sedlo ze všeho nejlépe.

    1. K té matematice a zobecňování, něco na Vaší úvaze je, mám ale zkušenost: vím že nejsem génius… vím jen to že osobně mi v matice velmi pomáhaly konkrétní případy k lepšímu pochopení, jen abstrakce pro mne často byly obtížné peklo…

      K meditacím jen zopakuji před čím ragauian varuje — meditace potlačují nebo i zcela ignorují ego, což je v rozporu s tím Kristovým „uzavřením míru v jednou domě“… omluvou Makoňovi budiž že ono pravé a nejhlubší jádro Kristova učení prostě bylo dlouho nedostupné

      1. A jsme zase u toho, co daný výraz představuje a co si kdo pod pojmem meditace představuje. Někteří říkají „pokus o zastavení mysli“, jení se pokoušejí pracovat s energiemi, jiní pracují s pčedstavami, jiní pracují s myšlenkami, jiní zase postupují podle Ragauiana a jiní zase jen relaxují. Takže ne vždy to musí vést k potlačení ega, i když se vyjadřuji stejným termínem.

        Před tím, že člověk sám sebe neumí správně ohodnoti (teď mám na mysli pouze posouzení své dosažené duchovní úrovně) varuje i Makoň. Je dobře se nechat ohodnotit i někým jiným, nejlépe pokročilejším člověkem (k tomu původně sloužil ten tzv. Guru), nebo si raději o sobě myslet to hoší než to lepší – přidávám já.

      2. Makoň tím vyjádřil tu skutečnost, že v Bibli je obsažen návod pro osvobození člověka během jednoho života.

        Symbolicky – Starý i Nový zíkon představují návod na jeden jediný lidský život, během něhož lze dosáhnout osvobození.
        Nový zákom je totéž, jen je to ukázáno zkráceneji pomocí Ježíše.

        A některá symbolika podle Makoně:
        Kristus – naše božská podstata
        Pana Marie – nesmrtelná Duše, ze které se rodí jednotlivé duchovní zárodky
        Učedníci – vlastnosti člověka
        Herodes – sobecký, materialistický rozum
        Jeho syn – trochu formovaný rozum pomocí náboženství, v podstatě ale stejně krutý, jako Herodes
        Svatý Josef – osvícený rozum
        Andělé . duchovní síly
        Zékazy a příkazy – pomůcky pro člověka, kdy a jak se má zařídit v určitých chvílích a situacích, které před něj klade život atd.
        Podobně je to se starými klasickými pohádkami.

  5. Co hledám, nemohu najít, ale zase jsem u Makoně narazil na něco, co se vtahuje k dnešní době ( a zárověň i k všem dobám ostatním). Výňatek je z díla „Mystika I“:

    Kdybychom neměli Zjevení, jen velmi těžko bychom ze samotného Kristova života poznali to, co bylo napsáno v Kapitole „Já jsem cesta“. Tam jsme si rozdělili vzestup duše na tři části: 1) očistnou, 2) zasvěcovací a 3) spojovací. Chceme-li však vyložiti Zjevení, musíme si první očistný stupeň zase rozdělit na tři stupně, druhý zasvěcovací na dva a třetí spojovací opět na dva. Takže se dostaneme k sedmistupňovému rozdělení mystické cesty, jak se s ním setkáváme téměř ve všech spisech křesťanských a východních mystiků všech dob. K tomuto, jakož i k předchozímu třístupňovému rozdělení se budeme stále vracet, kdykoliv si budeme chtít vysvětlit nějaké duchovní stavy nebo stupeň duchovního poznání.
    Apokalypsa začíná slovy: „Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby ukázal svým služebníkům, co se v brzku musí státi.“ (I,1)
    Tato slova je třeba citovat jen proto, aby se nikdo nesnažil vyčísti v Apokalypse všelijaká proroctví, vztahující se ještě na naši dobu. Jsou tam věci, které se musí vbrzku státi, „neboť doba je blízko“ (I,3). Jde o pouhý lidský život, v němž má být dokonáno zasvěcení a poznání Boha. Je však nepravděpodobné, že by svatý Jan, který všude projevuje takovou moudrost, najednou snesl do několika kapitol svého Zjevení proroctví o tolika hrůzách, které mají čekati lidstvo v jednom lidském věku. Můžeme tedy právem předpokládat, že všechny hrůzy, které bude líčit, budou mít následující účinek. Odradí duchovně nevědomé, aby jim přikládali nějaký význam, zvláště když uvidí, že se z nich téměř vůbec nic nesplní. Někteří sice budou považovati ono pověstné apokalyptické zvíře za Nerona nebo, jak dnes soudí za Domiciána, ale všechno, co se okolo tohoto zvířete říká, nebude se krýti ani s jedním, ani s druhým. Tak se sv. Janu podaří, aby odvedl všechny nepovolané od čtení svého spisu a uzavřel jej na nedobytný zámek před všemi světskými lidmi. Je to opravdové umění napsati o něčem, jako je cesta k Bohu tak, aby rozuměli jen ti, kdo jsou k tomu povoláni. Přesto nemohu mít nikomu za zlé, kdo v nějakých těch těžkých dobách, nebo za všelijakých světových převratů, si sedne před Apokalypsou a buď vlastním výkladem nebo za pomoci jiných vykladačů, najde v ní svou dobu a bude tím posilněn v naději, že nastanou zase doby klidnější a lepší. Také pro tyto lidi je jistě psána určitá část Zjevení a bude jim sloužit stejně dobře dnes, jako sloužila k podobným účelům před 1 000 lety a jako bude sloužit dalších 1 000 let.“

  6. Zdravím,

    v tomto časopise (https://vehvezdach.cz/produkt/casopis-ve-hvezdach-lidovy-lecitel-802017/)
    jsem minulý týden objevil článek o Božence Cibulkové – https://www.bozenkacibulkova.cz/
    Nic jsem od ní nečetl, jenom, že to asi může být také zajímavé. Jestli jste o té paní někdy slyšeli nebo znáte její knihy?
    Tak jenom např. téma do diskuse, když jste tady zmínili pány Makoně a Minaříka o kterých jsem se dozvěděl až zde v diskusy.

    1. Podíval jsem se na stránky, a hned jsem se začetl. A objevil:

      „Jen jednou jsem si toto tělo přisvojil, ale vícekrát ne. V Duchu nyní chodím, v Duchu jsem živ, v Duchu učím ty, kteří si zaslouží být Duchem vyučeni. Čekají-li na můj příchod v těle, budou čekat marně, neboť soudný den je nezjeví, ani kterýkoli jiný den.

      Více zde: https://www.bozenkacibulkova.cz/products/slovo-kristovo-1-1952-puvodni-zneni-/

      Přesně to zapadá do myšlenky Karla makoně, že Bible se má nechat tak, jak je, ale každá nová doba vyžeduje její nový výklad podle vědění a vyjadřování současné populace.

      Paní Cibulková na mne zapůsobila velmi dobře a uvědomil jsem si, že byla také současnicí Makoně i Minaříka.

      1. Trochu jsem si prošel text paní Cibulkové a působí to na mne dojmem, že je to spíše určeno pro praktikující křesťany, kterým došlo, že se současným učením křesťanských církví zůstávají trčet na místě, a oni by rádi začali jít dále k pochopení života v těle. Nicméně toto dílo může být pomocníkem, kdykoli se člověku zdá, že poněkud momentálně odbočil, nebo začal být poněkud vlažný (jak jsem např. pochopil momentálně u sebe).

        Našel jsem při procházení Makoňův text o současné církvi a tak jej připojuji:
        „Chtěl bych ještě při této příležitosti ukázat na rozdíl mezi touto cestou (míněna cesta Ježíše – Jama) a běžnou křesťanskou cestou. Křesťané po celý středověk a potom až do l9. století se kojili bláhovou nadějí, že budou-li zbožně a poctivě žít, přijdou do nebe. Tento způsob myšlení se opravdu dá nazvat opiem. Velmi přispěl k tomu, že mocní tohoto světa snáze ovládali poddané, odvolávajíce se na dobrodiní, které na věky kyne ubohým a plačícím po smrti. Nekyne, protože duše, která to všechno zažívala, zemře. Sami dobří křesťané se uchylovali k názoru, že pravá láska k člověku je láska k duši, která má být spasena bohabojným životem, a pak opomíjeli konkrétní sociální péči strádajícím tělům ubožáků. Tělo přece není duše a mnoho na něm nezáleží, říkali. Beztak zahyne. Tyto omyly právem odstranily toto náboženství z místa, které neprávem zaujímalo. Ježíš hlásal něco úplně jiného. Aby to nevyšlo najevo, bylo dokonce nutno zakazovat znalost celého Ježíšova učení. Tak daleko to došlo s úpadkem v náboženství.“

        1. Dovolím si ještě jednu citaci od Karla Makoně z knihy Mystika I, sned se bude hodit:

          „Nakonec právem nezůstane ušetřen otázky, jak se má rozuměti Nanebevstoupení Páně a Nanebevzetí Panny Marie. To je jedna z částí Nového zákona nejvíce stíhaná nepochopením a urážkami. Její symbolický výklad je však nadmíru snadný a je sám o sobě nejlepším důkazem, že celá duchovní cesta Kristova, jak ji ukázal svým životem, je prožitá náboženská zkušenost a nejen pouhá historie. Zkušenost tato praví, a to stejně v hinduistické józe jako v mohamedánském sufismu nebo v křesťanské mystice, že nevejde-li člověk již nyní v těle za nynějšího svého života do stavu nebe (nevstoupí-li na nebesa), nedosáhne vůbec konce duchovní cesty, tedy konečného a trvalého spojení s Bohem. Důležité je, že Ježíš vstupuje na nebesa jako se pravá duchovní podstata vrací do své pravé duchovní vlasti, kdežto lidská duše, symbolisovaná Pannou Marií, je vzata do nebes (všimněte si správného rozlišení v církevním názvosloví. Nanebevzetí Panny Marie na rozdíl od Nanebevstoupení Pána Ježíše). Tu je velké zaslíbení, o němž např. nevěděl T. G. Masaryk, a proto se obával, že se po smrti rozplyne v nějakou neurčitou kaši, stane-li se mystikem. Nic takového se nestane s člověkem, který dokoná nejvyšší část svého duchovního vývoje. Jeho lidská individualita bude zachována. Není to radostné poselství? A jak krásně je vyloženo v Novém zákoně.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>