Příběhy ze života Druhé šelmy Janova Zjevení aneb 200 let terorismu USA. Seznam amerických válečných zločinů, teroru a válek. Proč Česká televize cenzuruje pravdu o válkách USA-NATO?

„Třesu se někdy o svou vlast, když pomyslím na to, že Bůh je spravedlivý.“ — Thomas Jefferson

usa-democracy-vietnam-1

Největší zloděj křičí „chyťte zloděje“

Protože i u nás právě teď naplno probíhá snaha nastolit novou totalitu zdánlivé liberální „demokracie“, diktaturu jediného „správného“ neo-liberálního názoru a protože nám naši milí sluníčkoví demokraté hodlají vnutit tuto americkou „demokracii“ za každou cenu, podívejme jak je to s ní doopravdy, abychom věděli do čeho jdeme… USA, velmi podobně jako Vatikán, totiž pečlivě dbají na budování svatouškovského obrazu sama-sebe. Věci ale nejsou takové, jak se zdají na povrchu. Pro mne osobně nastalo prozření teprve nedávno, protože propaganda Západu pracuje důkladně. Možná tato fakta pomohou k osvobození i vám osobně… Možná jste již něco z toho věděli dříve, ale téměř jistě vám nikdo nedal tato fakta do souvislosti s celou historií lidské rasy a člověka dnešního typu, jehož zrod je spojen s dávným Sumerem a Babylonem. Pro někoho možná bude překvapivá souvislost s prastarými biblickými proroctvími…

Protože nám masová média a jejich presstitutky neustále vtloukají do hlavy jak „svaté“ Spojené Státy údajně brání demokracii po celém světě, přičemž žádnému lžiredaktorovi nepřijde divné, že USA zas a znovu svévolně dělají policajta na cizím území kam je nikdo nezval a dělají to v rozporu s mezinárodními smlouvami i s protiválečnou Chartou OSN… právě proto je teď nutné připomenout seznam teroristických činů prováděných Spojenými státy. Můžeme dodat, že i pro nás v redakci je detailní seznam dokonalým šokem. Přesahuje rozměr, který si běžný člověk vůbec dokáže představit! Neméně šokující je, jak si temní vládci USA před svými občany, i před většinou světa, dokáží udržovat masku „svatoušků“, spoléhajíce přitom na krátkou paměť lidí…

FED, Twelve Reserve Banks buildings from 1936
FED, Twelve Reserve Banks buildings from 1936

Budeme se soustředit hlavně na dobu po vzniku FEDu, protože od tohoto časového bodu poměrně rychle došlo k výrazné likvidaci občanské svobody v USA, byl to počátek novodobého finančního otroctví pod zdánlivě neviditelným chomoutem bohatých mocenských klanů. A samozřejmě — USA začaly být intenzivně používány jako „železná pěst“ anglo-sionistických bankéřů, aniž by o tom většina amerických ovčanů něco věděla…

Podle ovoce poznáte je, pravil Kristus

usa-democracy-will-come

Dnes už je celému světu zřejmé, že NATO je jen maskou pro teroristické akce USA a bylo stvořeno především proto, aby anglo-sionisté získali alibistické posvěcení pro války, které USA pro bankéře vedou… V podstatě to stejné se stalo ve Vietnamu, v Jugoslávii » i v Iráku, v Lybii… a koneckonců o to stejné se nyní snaží i v Sýrii pod vymyšlenými záminkami vybájených chemických útoků »

Spojené státy se pravidelně uchylovaly a uchylují k extrémnímu násilí — zejména vojenskému. Následuje seznam veřejně známých ozbrojených intervencí a jiných trestných činů. Samozřejmě není úplný, ale lepší asi nenajdete… Zdroje najdete na konci a v tomto článku vynecháváme většinu zločinů USA před rokem 1936, jak už bylo zmíněno výše…

Pozn. redakce: Myslíme si že božská spravedlnost ve formě karmy v současnosti Američany již dostihla. Proč tohle tvrdíme? Jednoduše proto, že Američané se dnes stali úplnými otroky bank a to pomocí astronomického státního dluhu USA…

Začalo to v Babylonu…

A která teroristická skupina udělala tohle?! — A uviděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Vykonává všechnu pravomoc té první šelmy v její přítomnosti. Nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná rána byla vyléčena. Činí veliká znamení, takže nechá i oheň z nebe před zraky lidí sestupovat na zem... Zjevení 13:11-13
Která teroristická skupina udělala tohle?! — A uviděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Vykonává všechnu pravomoc té první šelmy v její přítomnosti. Nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná rána byla vyléčena. Činí veliká znamení, takže nechá i oheň z nebe před zraky lidí sestupovat na zem… Zjevení 13:11-13

Přinesli jsme vám na ragauian.cz již rozbor Janova Zjevení, které na tzv. konci věku prorokuje příchod dvou satanských šelem, které budou v jistém čase po nějakou dobu vládnout světu. Šelma je symbolikou pozemské mocnosti a symbolický popis druhé z nich jednoznačně pasuje na USA » zatímco První šelmou je Vatikán s jeho falešným náboženstvím pro manipulaci s davy oveček. Zjevení také naznačuje že to vše má počátek v Babylonu a že to Novým Babylonem ve velmi blízké době i skončí.

nwo-council_13-think_tanks-trilateral-un-bilderberg-club_of_rome

Druhou šelmou nejsou obyčejní lidé země ani politici, nýbrž mocenské kruhy, bohaté klany, především anglo-sionističtí bankéři, kteří dnes USA de-facto vládnou, zemi vysávají a používají ji jako svou mocenskou paži, jako železnou pěst ve snaze ovládat svět. Ptáte se, jak by mohli bankéři vládnout? I to jsme již vysvětlili, podívejte se zde »

Síly v pozadí nejviditelněji používají pro prosazování svých zájmů politickou skupinu, kterou někdy nazýváme také američtí globalisté nebo neo-konzervativci alias neokoni. To je skupina, která má svá silná chapadla bohužel i v ČR, to je skupina která také ovládá NATO…

Americký sen aneb princip vlády bankovní Druhé šelmy

Satanské síly v USA vytvořily také ozbrojenou alianci NATO, která má údajně bránit demokracii, ale ve skutečnosti je sama největší teroristickou organizací na světě! Pokud vám to přijde neuvěřitelné, tak stačí mrknout např. na fakta ohledně války USA-NATO proti Jugoslávii, kde se definitivně provalilo že NATO slouží jen jako „křoví“ pro USA, aby amíci mohli říkat „to my neee“, to naše humanitárně bombardovací koaliace. Bohužel všichni spojenci v koalici se stali spoluviníky… bohužel vč. naivních lidí z České republiky, protože jen o chvilku předtím nás do NATO zatáhl pekelný Václav Havel »

Americké války začínají…

1622 – Americké války začínají prvním útokem na indiány v roce 1622 v Jamestownu, poté následovala válka s indiány (Algonquini) v Nové Anglii v letech 1635-1636 a válka v letech 1675-1676, která skončila zničením téměř poloviny měst v Massachusetts. Další války a potyčky s indiány pokračovaly až do roku 1900.

Američané vyvraždili asi 100 miliónů indiánů, což je genocida, výrazně převyšující masové vraždění židů Hitlerem (4-6 milionů obětí).

U.S. Battleship Maine Explodes, triggering Spanish-American War
U.S. Battleship Maine Explodes, triggering Spanish-American War

1898 – Španělsko-americká válka. Američtí vojáci vybojovali Filipíny od Španělska, 600 000 Filipínců bylo zabito. Americký prezident William McKinley prohlásil, že prý mu Bůh přikázal, aby dobyl Filipínské ostrovy, konvertoval jejich obyvatele ke křesťanství a přivedl je do civilizace. McKinley řekl, že mluvil s Bohem, když se o půlnoci procházel po jedné z chodeb Bílého domu. Útok pod falešnou vlajkou (false-flag) použitý Amerikou pro vyvolání této války: 15. února 1898 došlo k výbuchu na bitevní lodi „Maine“, ta se potopila a bylo zabito 266 členů posádky. Americká vláda okamžitě obvinila Španělsko. Po 100 letech byla loď vyzvednuta ze dna a bylo zjištěno, že loď byla vyhozena do povětří zevnitř. Je tedy možné, že se vládci rozhodli, že nebudou čekat na příležitost k útoku na Španělsko a rozhodli se věci urychlit tím, že obětují několik set životů. Také Kubu vybojovali na Španělsku a dodnes je tam americká vojenská základna.

22. 6. 1898 – Během španělsko-americké války se na Kubě vylodili američtí vojáci, kteří měli podporu kubánských partyzánů, kteří vedli boj proti španělským kolonizátorům už od roku 1895. V prosinci roku 1898 americké síly začaly „pacifikační“ operaci proti kubánským povstalcům, kteří nechtěli složit zbraně. 20. května 1901 bylo ukončeno americké vojenské velení na Kubě. Nicméně američtí vojáci zůstanou na ostrově. Je schválena nová ústava pro Kubu, podle které Spojené státy mají zvláštní práva v této zemi. Ve skutečnosti byl nad Kubou stanoven americký protektorát.

1898 – Havaj. Obsazení ostrova americkými vojáky.

1899-1901 – Americko-filipínská válka.

1899 – Nikaragua. Američtí vojáci napadli přístav Bluefields.

1901 – Vyslání vojsk do Kolumbie.

1902 – Invaze do Panamy.

1903 – Invaze USA do Hondurasu, Dominikánské republiky a Sýrie.

1914-1918 – série invazí do Mexika. V roce 1910 začalo silné rolnické hnutí Francisca Pancho Villa a Emiliana Zapata proti loutce USA a Anglie, diktátorovi Porfirio Diazovi. V roce 1911 Diaz uprchl ze země a místo něj přišel liberál Francisco Madero. Ale ani on nevyhovoval Američanům, a v roce 1913 opět pro-americký generál Victoriano Huerta svrhl Madera a zabil jej. Zapata a Villa přitlačili, a na konci roku 1914 obsadili hlavní město Mexico City. Junta Huerta se zhroutila a Spojené státy přešly k přímé intervenci. Už v dubnu 1914 se v mexickém přístavu Veracruz vylodili američtí vojáci, kteří tam zůstali až do října. Prezidentem Mexika se mezitím stal ostřílený politik a hlavní vlastník půdy V. Carranza. Porazil Villa, ale oponoval imperialistické politice Spojených států a slíbil provést pozemkovou reformu. V březnu 1916 americká armáda pod velením Pershinga překročila mexickou hranici, ale nebyla to pro ně zrovna procházka růžovým sadem. Vládní vojáci a partyzánské armády P. A. Villy a Zapaty dočasně zapomněli na občanské nepokoje a sjednotili se proti Pershingovi a vyhodili ho ze země.

lusitania sunk by a submarine 213776a

1917-1918 – Účast v první světové válce. Nejprve Amerika „udržovala neutralitu“, tj. prodávala zbraně za astronomické částky a bankovní domy pohádkově bohatly. USA vstoupily do války až v roce 1917, ztratily pouze 40 000 lidí…

Pozn. redakce: Skuteční vládci USA, tj. bankéři, zatáhli USA do této války mj. pomocí záměrného, plánovaného potopení parníku Lusitania, které silně ovlivnilo veřejné mínění » A to samozřejmě proto, aby se mohli ekonomicky „napakovat“.

Skutečným cílem intervence USA v Rusku byla podpora trockistických bolševiků

wall-street-bolshevik

Pozn. redakce: Dalším důležitým plánem globalistů bylo stvoření bolševismu. Možná je to pro někoho šokující, ale bolševismus stvořily společnou rukou obě dvě západní šelmy Zjevení — byl to velmi pravděpodobně první pokus o nastolení tzv. Nového světového řádu (NWO). Ještě si o tom někdy povíme více, ale v zásadě zde jde o duchovní zotročení lidstva — satanovy šelmy se pokouší stvořit ideologický systém, který zablokuje duchovní vývoj. Katolicismus přestal fungovat, tak měl přijít bolševismus. Tyto plány naboural paradoxně Stalin, když bolševismus posunul na slovanskou-ruskou národní kolej a vypověděl západním loutkovodičům poslušnost — zdá-li se vám tato informace příliš šokující, tak vězte, že máme velmi silná historická fakta, která tohle dosvědčují — mj. fakt že Lenin i Trocký byli silně na Západě podporováni — zde najdete podrobnou analýzu »

Celý ten zdánlivě nesmiřitelný souboj socialismu a kapitalismu začal až poté, co se bolševici v Rusku vymkli svým loutkovodičům na Západě. Bolševismus v Rusku už skončil a nepozorovaně se přestěhoval do Bruselu, kde bují jako rakovina… jen pod jiným názvem… o tom podrobněji někdy příště.

Carl J. Richard, When the United States Invaded Russia
Carl J. Richard, When the United States Invaded Russia
American troops in Vladivostok, 1918
American troops in Vladivostok, 1918

1918-1922 – Intervence do Ruska. Celkem se jí účastnilo 14 zemí. Američané si přivlastnili hodně ruských zlatých rezerv, když je vzali admiralovi Kolčakovi kvůli slibu o dodávce zbraní. Slib však nesplnili. Tohle zlato je zachránilo během Velké hospodářské krize, kdy se vláda rozhodla vypořádat s obrovskou nezaměstnaností najmutím na civilní službu. Pro zaplacení za tuto neplánovanou práci bylo potřeba obrovské množství peněz, a tehdy se ukradené zlato hodilo. Tohle však není jediná zpráva o ztraceném zlatě (více o tom zde: http://jinezpravy.blogspot.cz/2012/08/teorie-o-vzniku-banky-ceskoslovenskych.html)

1918-1920 – Panama. Po volbách se do země posílají vojáci k potlačení nepokojů.

1919 – Kostarika. Povstání proti režimu prezidenta Tinoco. Pod tlakem USA Tinoco odstoupil, avšak nepokoje v zemi se nezastavily. Proběhlo vylodění amerických vojáků pro „ochranu amerických zájmů“. Prezidentem byl zvolen D. Garcia. V zemi byl obnoven demokratický systém.

1919 – Američtí vojáci bojující na straně Itálie proti Srbům v Dalmácii.

1937 – Nikaragua. S pomocí amerických vojáků se Somoza dostal k moci, když svrhl legitimní vládu Hamída Sacasa. Somoza byl diktátorem a jeho rodina vládla v zemi příštích 40 let.

1939 – Vyslání vojsk USA do Číny.

1941 – Jugoslávie. Převrat v noci z 26. na 27. března 1941, který provedly anglo-americké zpravodajské služby, v důsledku státního převratu byla svržena vláda Cvetkoviće-Matcheka.

1941-1945 – Zatímco sovětská vojska bojovala s nacistickou armádou, Američané a Britové dělali to, co dělají obvykle – teror. Systematicky ničili civilní obyvatelstvo Německa, čímž ukázali, že nejsou o nic lepší než nacisté. Toto bylo děláno ze vzduchu pomocí kobercového bombardování měst, která neměla nic společného s válkou a válečnou výrobou: Drážďany, Hamburk. V Drážďanech bylo během jedné noci zabito přibližně 120.000–250.000 civilistů, většina z nich byli uprchlíci.

Stručně řečeno: 1) pomáhat SSSR začali až v roce 1943, předtím byla podpora jen symbolická, 2) výše podpory byla malá a nechali si za to draze zaplatit (viz tzv.“Lend Lease“) (tedy žádná nezištná pomoc, jak mnozí získali mylný pocit v hodinách historie), zároveň přitom sověty špehovali a 3) současně Amerika tajně pomáhala nacistům, i když se o tom teď přímo nemluví. Obchod je obchod. Mimochodem, Bushův dědeček Prescott Bush se na tomto přímo podílel.

Obecně zločiny Spojených států během druhé světové války jsou nevyčíslitelné. USA např. podporovaly extrémně násilnické chorvatské fašisty [ustašovce — a činily to společně s Vatikánem], ustašovci se pak aktivně zapojili do protisovětského boje…

USA se [na konci války, když bylo jasné že Reich je poražen] také dohodly s Hitlerem, že maximální počet vojáků byl nasazen do boje proti Sovětům a Američané pak snadno pochodovali vítězně od města k městu, aniž by se setkali s jakýmkoliv odporem.

Oheň z nebe, předpovězený v Janově Zjevení 13:13

On August 9, 1945, the American B-29 bomber, Bock's Car left Tinian carrying Fat Man, a plutonium implosion-type bomb. Of the 286,00 people living in Nagasaki at the time of the blast, 74,000 were killed and another 75,000 sustained severe injuries.
On August 9, 1945, the American B-29 bomber, Bock’s Car left Tinian carrying Fat Man, a plutonium implosion-type bomb. Of the 286,00 people living in Nagasaki at the time of the blast, 74,000 were killed and another 75,000 sustained severe injuries.
Hiroshima, August 1945
Hiroshima, August 1945

1945 – Dvě atomové bomby svržené na vyčerpané Japonsko měly za následek smrt asi 200 tisíc (podle jiných zdrojů 0,5 milionu) lidí, většinou žen a dětí. Široce rozšířená domněnka o tom, že bomby byly shozeny pro záchranu životů Američanů není pravdivá. Bomby byly shozeny za účelem zastrašení nového nepřítele, Stalina, když Japonsko se již snažilo vyjednat kapitulaci. Vedoucí velitelé druhé světové války, včetně Dwighta D. Eisenhowera, Chestera Nimitze a Curtise Lemaye, všichni neschvalovali použití atomových bomb proti poraženému nepříteli. Kromě toho byly bomby shozeny navzdory zákazu Haagské úmluvy z roku 1907 – „neexistuje žádná omluva pro neomezené ničení nebo útoky na civilisty a civilní objekty jako takové“. Nagasaki byl námořní základnou … Po okupaci Japonska americkými vojsky zemřelo hladem 10 milionů lidí. Také, jako obvykle, Američané plně prokázali svou „civilizovanost“: dobrou tradicí bylo nošení „suvenýrů“, vytvořených z kostí a jiných částí těla mrtvých Japonců.

1945-1991 – SSSR. Samozřejmě, že všechny protisovětské sabotáže, teroristické činy, provokace není možné uvést. Měli bychom zvláště zmínit angloamerický plán „Nemyslitelné“, který byl odtajněn před několika lety, a nezpůsobil žádný zájem v „demokratických“ médiích. Toto není překvapující, jelikož plánem bylo zaútočit společnými fašistickými, britskými a americkými vojsky na Sovětský svaz už v létě 1945. Jaký demokrat se tohle odváží říct? Zajatí Němci se neodzbrojovali sovětskými „spojenci“, nikdo tu armádu nerozpouštěl, váleční zločinci nebyli potrestáni. Naopak, nacisté byli shromážděni do stotisícové armády, která jen čekala na rozkaz zopakovat svůj blitzkrieg. Naštěstí, Stalinovi se podařilo přesunout sovětské vojáky a tím neutralizovat američano-fašisty a ti se neodvážili na americkou „demokratizaci“. Nicméně, přátelství Američanů s nacisty pokračovalo. Prakticky žádný válečný zločinec v západním Německu nebyl potrestán, mnozí sloužili v NATO a na nejvyšších pozicích ve vládě. V té době Spojené státy, které měly monopol na jaderné zbraně, se začaly připravovat na preventivní válku, která měla být zahájena v roce 1948. Za prvních 30 dnů bylo naplánováno shození 133 atomových bomb na 70 sovětských měst, z nichž 8 na Moskvu a 7 na Leningrad a později se plánovalo shození dalších 200 atomových bomb. Nicméně, kontrolní výpočty ukázaly, že americké strategické letectví v letech 1949-1950 stále nemohlo zasadit smrtelný úder Sovětskému svazu, tak aby nebyl schopen odporu (plán „Dropshot“), takže „demokratizace“ byla odložena.

1947-1949 – Řecko. Američtí vojáci jsou zapojeni do občanské války, kde podporují fašisty. Pod záminkou „ochrany demokracie“ USA zasahují do konání prvních všeobecných voleb v Itálii a posílají bojové lodě 6. flotily do italských přístavů, aby se zabránilo komunistické straně dostat se k moci mírovou cestou. Během několika desítek let po válce, CIA a americké korporace nadále zasahují do voleb v Itálii a utrácí stovky milionů dolarů za zablokování volební kampaně komunistů. Popularita komunistů byla založena na jejich aktivní účasti v protifašistickém hnutí, když vedly všechny síly odporu.

1948-1953 – Vojenská akce na Filipínách. Rozhodující role v represivních operacích proti filipínským lidem. Smrt tisíců Filipínců. Americká armáda zahájila kampaň proti levým silám v zemi ještě v době, kdy ti bojovali proti japonským útočníkům. Po válce Spojené státy přivedly k moci řadu loutek, včetně prezidenta, diktátora Marcose. V roce 1947 byly finančně podporovány pro-americké síly kvůli otevření amerických vojenských základen na Filipínách.

1948 – Peru. Vojenský převrat provedený Amerikou. K moci se dostal Manuel Odria. Nedemokratická vláda se v budoucnu vyzbrojovala a byla podporována Amerikou, další volby se konaly až v roce 1980.

1948 – Nikaragua: vojenská podpora kvůli kontrole nad vládou. O diktátorovi Anastasio Somozovi americký prezident Roosevelt řekl: „Je to sice hajzl, ale je to náš hajzl.“ Diktátor byl zabit v roce 1956, ale jeho dynastie zůstala u moci.

1948 – Kostarika. Amerika podporuje vojenský převrat vedený José Figueresem Ferrerem.

1949-1953 – Albánie. Spojené státy a Velká Británie uskutečnily několik neúspěšných pokusů o svržení „komunistického režimu“ a nahrazení ho prozápadní vládou z řad fašistických kolaborantů a monarchistů.

1950 – Povstání v Portoriku potlačeno americkými vojsky. V té době tam pokračoval boj za nezávislost.

1950-1953 – Ozbrojený zásah v Koreji přibližně milionu amerických vojáků. Smrt stovek tisíc Korejců. V roce 2000 vyšlo najevo hromadné vraždění desítek tisíc politických vězňů armádou a policií Soulského režimu, kterého se dopustil během korejské války. Toto bylo děláno na příkaz Ameriky, která se obávala, že vězňové, kteří byli zadrženi za své politické přesvědčení můžou být zachráněni armádou KLDR. Američané aktivně používali chemické a biologické zbraně vyrobené pro ně nacistickými zločinci a testovanými na vězních.

1950 – Počátek americké vojenské pomoci Francouzům ve Vietnamu. Dodávka zbraní a vojenské poradenství, zaplacení poloviny vojenských výdajů Francie.

1951 – Americká vojenská pomoc čínským povstalcům.

1953-1964 – Britská Guyana. Během 11 let se USA a Velká Británie třikrát snažily zabránit příchodu k moci demokraticky zvoleného vůdce Dzhegena, který prováděl neutrální a nezávislou politiku. Ta by podle Spojených států mohla vést k budování společnosti alternativní ke kapitalismu. Pomocí různých nástrojů od stávek až po terorismus, Spojené státy zařídily jeho odchod z politické scény v roce 1964, výsledkem bylo, že Guyana, jedna z nejvíce prosperujících zemí v regionu se začátkem roku 1980 stala jednou z nejchudších.

VIDEO: Ekonomický vrah John Perkins vysvětluje jak funguje spolupráce bankéřů a státní moci USA při rozkrádání planetárního bohatství

1953 – Írán. Populární politik Mosaddek se rozhodl znárodnit ropný průmysl Íránu (1951), který kontrolovala anglo-iránská naftařská společnost. Tak ekonomické zájmy Velké Británie byly porušeny. Pokusy Spojeného Království „ovlivnit“ Mosaddeka s pomocí hlavy státu Šáha selhaly. Mosaddek provedl referendum, v němž získal 99,9 % hlasů a dostal mimořádnou pravomoc, převzal velení ozbrojených sil, a nakonec sesadil Šáha a poslal ho do vyhnanství. Británii a Spojené státy vyděsilo, že Mosaddek se neopíral pouze na nacionalisty a kleriky, ale i na komunistickou stranu Íránu. Ve Washingtonu a v Londýně se rozhodli, že Mosaddek připravuje „sovětizaci“ Íránu, takže CIA a britská zpravodajská služba MI5 provedla operaci na svržení Mosaddeka. V Íránu začaly nepokoje, kde se střetli monarchisté podporovaní USA a Británií a příznivci Mosaddeka, proběhl státní převrat organizovaný armádou. Šáh se vrátil do Teheránu a na oficiální schůzce s hlavou CIA na Blízkém východě řekl: „Získal jsem tento trůn díky Alláhovi, národu, armádě a tobě.“ Mosaddek byl zatčen, souzen íránským soudem a odsouzen k dlouhému trestu odnětí svobody a zbytek svého života strávil v domácím vězení. Šáh zrušil rozhodnutí o znárodnění ropného průmyslu Íránu. Šáh Pahlavi se na čtvrt století stal žalářníkem pro íránský lid.

1953 – Nucená deportace Inuitů (Grónsko), která skončila degradací tohoto národa.

1954 – Guatemala. Guatemalský prezident Jacobo Arbenz Guzman vedl zemi v letech 1951-1954 a pokusil se dostat obchod se zemědělskými produkty (hlavní vývozní artikl) pod kontrolu státu. Tím ovlivnil zájmy americké společnosti „United Fruit“, na kterou připadalo 90 % vývozu Guatemaly. Arbenz byl obviněn, že je tajný člen komunistické strany a chce vybudovat komunismus v Guatemale (což byla lež). „United Fruit“ apeloval na pomoc americké vlády. CIA najala několik stovek guatemalských vojáků, kteří vtrhli do Guatemaly ze sousedního Hondurasu. Armáda, podplacena CIA, odmítla Arbenze poslouchat, a ten uprchl do Mexika, kde zemřel o 20 let později. K moci v Guatemale se dostal velitel ozbrojených sil. Spojené státy uvítaly změnu vlády a vyzvaly novou guatemalskou vládu, aby se nemstila Arbenzovi. Poté tam Amerika rozmístí své bombardéry. Roku 1999 americký prezident Bill Clinton přiznal zapojení zpravodajských služeb USA v porušování zákona v nedávno ukončeném vnitřním ozbrojeném konfliktu v Guatemale. Šéf Bílého domu to řekl v guatemalském hlavním městě, kde byl v průběhu jeho cesty po střední Americe. Podpora guatemalské armády (podílející se na „brutální a trvalé represi) zpravodajskými službami USA byla chybou ze strany Spojených států, která by se neměla opakovat,“ řekl Clinton. Clinton učinil takové prohlášení v reakci na opakované výzvy guatemalských obránců lidských práv s cílem otevřít přístup do tajných archivů amerických tajných služeb, který by se definoval rolí Washingtonu a guatemalské armády ve „špinavé válce“, která byla doprovázena vnitřním ozbrojeným konfliktem v Guatemale. V nedávno zveřejněné zprávě z guatemalské „Komise Pravdy“ se uvádí, že USA opakovaně zasahovaly do vnitřních záležitostí Guatemaly během konfliktu. Takže CIA „přímo či nepřímo podporovala některé nezákonné operace“ vlády proti povstaleckým silám. Až do poloviny 80. let, „americká vláda vyvíjela tlak na guatemalské orgány, aby zachránily nespravedlivou sociální a ekonomickou strukturu v zemi. Podle „Komise pravdy“, v průběhu 36leté občanské války v Guatemale, která skončila v roce 1996 podepsáním mírové dohody mezi vládou a povstalci bylo zabito nebo se pohřešuje více než 200 tisíc lidí. V průběhu ozbrojeného konfliktu existovala celá řada závažných porušení zákona, z nichž za většinu je zodpovědná armáda a zpravodajské služby.

Tibetský Dalajlama ve službách CIA

14th Dalai Lama (sixth from left) flees from Tibet to India across the Himalayas, following a failed uprising against the Chinese occupation, 1959.  Of all the lies that surround the Dalai Lama, surely the greatest is that he is a champion of non-violence. This aspect of the image that he likes to portray of himself and with which he has mesmerised the media and much of the world is actually just another part of the myth. The truth of the matter is that from the mid-1950s through to the mid-1970s there was an active and violent Tibetan resistance movement that was funded by the CIA. (Photo by Popperfoto)
14th Dalai Lama (sixth from left) flees from Tibet to India across the Himalayas, following a failed uprising against the Chinese occupation, 1959. Of all the lies that surround the Dalai Lama, surely the greatest is that he is a champion of non-violence. This aspect of the image that he likes to portray of himself and with which he has mesmerised the media and much of the world is actually just another part of the myth. The truth of the matter is that from the mid-1950s through to the mid-1970s there was an active and violent Tibetan resistance movement that was funded by the CIA. (Photo by Popperfoto)
The declassified documents show that the Dalai Lama received a personal subsidy from the US government – a covert payment arranged by the CIA – of 180,000 US Dollars per year from 1959 through till at least 1974. To put this in a modern context 180,000 dollars in the 1950s would be worth nearly 1.5 million today, and 180,000 dollars in the seventies would be worth nearly 800,000 today.
The declassified documents show that the Dalai Lama received a personal subsidy from the US government – a covert payment arranged by the CIA – of 180,000 US Dollars per year from 1959 through till at least 1974. To put this in a modern context 180,000 dollars in the 1950s would be worth nearly 1.5 million today, and 180,000 dollars in the seventies would be worth nearly 800,000 today.

1956 – Zahájení americké vojenské pomoci tibetským povstalcům proti Číně. Militanti se cvičili v zámořských základnách CIA, také jim byly dodávány zbraně a vybavení.

1957-1958 – Indonésie. Stejně jako Nasser, Sukarno byl jedním z vůdců „třetího světa“ a udržoval neutralitu v období studené války, několikrát navštívil SSSR a Čínu, znárodnil holandský majetek, odmítl zakázat komunistickou stranu a rychle rozšiřoval svůj vliv mezi voliči. To vše, podle Spojených států, sloužilo jako „špatný příklad“ pro ostatní rozvojové země. Aby se zabránilo „šíření špatných myšlenek v zemích třetího světa“, CIA začalo vyhazoval hodně peněz za volby, byl vytvořen plán na atentát na Sukarna, byl vydírán vykonstruovaným sex filmem a pomocí opozičních důstojníků byla zahájena válka proti v Sukarnově vládě, která nebyla úspěšná.

1958 – Libanon. Okupace země, boj proti rebelům.

1958 – konfrontace s Panamou.

1958 – Americká vojenská pomoc rebelům na ostrově Quemoy v boji s Čínou.

1958 – V Indonésii začíná povstání, které CIA připravovalo už od roku 1957. Američané poskytovali protivládním rebelům vojenskou pomoc bombardováním a poradenstvím. Po tom, co bylo sestřeleno americké letadlo se CIA stáhlo a povstání se nezdařilo.

1959 – Amerika napadne Laos, začínají první střety amerických vojáků ve Vietnamu.

1959 – Haiti. Potlačení lidového povstání proti proamerické vládě.

1960 – Ekvádor. Poté, co Jose Maria Velasco byl zvolen prezidentem Ekvádoru a odmítl se podrobit americkým požadavkům na přerušení všech vztahů s Kubou, Američané uskutečnili několik vojenských operací. Podporují se všechny protivládní organizace, přijde i na krvavé provokace, které jsou pak připsány vládě. Nakonec Američané zorganizovali převrat a k moci přijde agent CIA Carlos Arosemana. Amerika si brzy uvědomí, že prezident není dostatečně přátelský Washingtonu a snažila se provést další převrat. V zemi začaly nepokoje, které byly potlačeny pod americkým vedením. K moci se dostala vojenská junta, která začala teror v zemi, volby byly zrušeny, začalo pronásledování politických odpůrců a samozřejmě, především komunistů. USA zůstaly spokojeni.

1960 – Americké síly vchází do Guatemaly, aby se zabránilo svržení loutkové vlády USA. Pokus o převrat se nezdařil.

1960 – Podpora vojenského převratu v Salvadoru.

1960 – 1965 – Kongo / Zair. V červnu 1960 Lumumba se stal prvním premiérem Konga od získání nezávislosti. Belgie si ale ponechala kontrolu nad nerostným bohatstvím v Katanga, a významní úředníci Eisenhowerovy správy finanční zájmy a spojení v této provincii. Na slavnostním ceremoniálu u příležitosti Dne nezávislosti, Lumumba vyzval lidi k ekonomickému a politickému osvobození. Po 11 dnech Katanga vystoupila ze země. Brzy byl Lumumba svržen ze svého postu s pomocí Spojených států, a v lednu 1961 se stal obětí teroristického útoku. Po několika letech občanské války se k moci dostal Mobutu spojený s CIA, který vládl zemi po více než 30 let a stal se miliardářem. Během této doby se míra korupce a chudoby v této zemi bohaté na suroviny dosáhl takových rozměrů, že dokonce zarážel i jeho velitele z CIA.

1961-1964 – Brazílie. Po příchodu prezidenta Goularta k moci byla země na cestě k nezávislé zahraniční politice, obnovila vztahy se socialistickými zeměmi, vystoupila proti blokádě Kuby, omezila příjmy z vývozu TNC, znárodnila dceřiné společnosti ITT a pokračovala v provádění ekonomických a sociálních reforem. Navzdory skutečnosti, že Goulart byl velký statkář, Spojené státy jej obvinily z „dominance komunistů ve vládě“ a byl sesazen ve vojenském převratu. V příštích 15 letech vládne vojenská diktatura, kongres byl uzavřen, politická opozice je roztroušena, v soudnictví vládne tyranie, kritika prezidenta je nezákonná. Odbory byly kontrolovány vládou, protesty byly potlačeny policií a armádou. Zmizení lidí, „eskadry smrti“, kult neřestí a divoká mučení se stala nedílnou součástí vládního programu „morální rehabilitace“. Brazílie přerušila vztahy s Kubou a stala se jedním z nejspolehlivějších spojenců USA v Latinské Americe.

1961 – Američané zabíjejí prezidenta Dominikánské republiky Rafaela Trujillo, kterého sami přivedli k moci ve 30. letech. Brutální diktátor nebyl zabit pro otevřené loupení země (60 % příjmu země šlo přímo do jeho kapsy), ale za to, že jeho dravá politika způsobila příliš mnoho škody americkým společnostem.

1961 – Kuba. V roce 1961, CIA měla k dispozici rozpočet (560 milionu dolarů), který šel na financování zvláštní skupiny „Mongoose“, která zorganizovala bombardování kubánských hotelů a dalších objektů, napadala dobytek a zemědělské pěstování, přidávala toxické chemikálie do vyvezeného cukru z Kuby atd. Na začátku roku 1961 Spojené státy zrušily diplomatické vztahy s Kubou a vyhlásily ekonomickou blokádu. V dubnu zorganizovaly ozbrojený útok kubánských kontrarevolucionářů v Zátoce sviní.

1962 – Guatemalský diktátor Miguel Ydigoras Fuentes potlačí s pomocí Američanů lidové povstání, stovky lidí se pohřešuje, je široce rozšířené mučení a zabíjení, země se ponořila do teroru. Američany vyškolení absolventi nechvalně známé „School of the Americas“ byli dobří zejména v mučení a masových vraždách civilistů.

1963 – El Salvador. Zničení disidentů s protiamerickými názory.

1963-1966 – Dominikánská republika. V roce 1963 byl demokraticky zvolen nový prezident Bosch. Vyzval zemi k pozemkové reformě, zajištění lidí levným bydlením, umírněnému znárodnění podniků a omezení nadměrného využívání země zahraničními investory. Boschovy plány byly považovány za „vplížení do socialismu“ a rozhněvaly Spojené státy, tisk v USA oznámil, že je „rudý“. V září 1963 byl Bosch svržen ve vojenském převratu, se souhlasem Spojených států. Když po 19 měsících v zemi vypuklo povstání a vytvořila se hrozba návratu Bosche k moci, Spojené státy poslaly na pomoc pro potlačení povstání 23 000 vojáků.

1963 – Američané aktivně pomáhají straně v Iráku zničit všechny komunisty v zemi. Mimochodem, s pomocí CIA se Saddám Husajn dostal k moci a pak bojoval s Amerikou nenáviděným Íránem.

1964 – Krvavé potlačení panamských národních sil, které požadovaly vrácení práv k Panamskému průplavu.

1964 – Amerika podporuje vojenský převrat v Brazílii, vojenská junta svrhla zvoleného prezidenta Joao Goularta. Režim Generála Castelo Branco je považován za jeden z nejkrvavějších v dějinách lidstva. Eskadry smrti vycvičené CIA mučily a vraždily každého, kdo byl považován za politického soupeře Branco, především komunisty.

1964 – Kongo (Zair). Amerika podporuje příchod k moci diktátora Mobutu Sese Seko, který se později stal známým svou krutostí a ukradl zbídačené zemi miliardy dolarů.

1964-1974 – Řecko. Dva dny před volbami, v srpnu 1967, byl v zemi proveden vojenský převrat, aby se zabránilo opětovnému příchodu k moci premiéra George Papandreou. Intriky proti němu ze strany americké armády a CIA, které se nacházely v Řecku, začaly hned po jeho zvolení do funkce v dubnu 1964. Po převratu bylo zavedeno stanné právo a zavedena cenzura, začala zatýkání, mučení a vraždy. Počet obětí v průběhu prvního měsíce panování „černých plukovníků“ pod záminkou záchrany národa od „komunistického převratu“ dosáhl 8 tisíc lidí.

1965 – znárodnění ropy v Indonésii, Washington a Londýn opět reagovaly provedením převratu, při němž byl dosazen diktátor generál Suharto. Diktatura hromady kostí – půl milionu lidí. V roce 1975 Suharto obsadil Východní Timor a zničil třetinu populace, a udělal z ostrova obří hřbitov. „New York Times“ pojmenoval tuto tragédii „jedním z nejvíce divokých masakrů v moderních politických dějinách“. Na tato zvěrstva presstitutky nevzpomínají…

1965 – Vojenská pomoc proamerickým vládám Thajska a Peru.

Americké demokratické peklo ve Vietnamu

US democracy in Vietnam: Children running after a napalm attack. The girl in the centre has had her clothes and part of her skin burnt off.
US democracy in Vietnam: Children running after a napalm attack. The girl in the centre has had her clothes and part of her skin burnt off.
US democracy in Vietnam: Over 200 civilians are killed by USA soldiers in the village of My Lai. The media held the story for months before it became public knowledge. Colin Powell, later in the USA government, was involved in the cover-up.
US democracy in Vietnam: Over 200 civilians are killed by USA soldiers in the village of My Lai. The media held the story for months before it became public knowledge. Colin Powell, later in the USA government, was involved in the cover-up.

1965-1973 – Válečná agrese proti Vietnamu. Během války bylo zabito 250 000 dětí, 750 000 bylo zraněno a zmrzačeno. Bylo shozeno 14 000 000 tun bomb a min, což se rovná ekvivalentu 700 hirošimských atomových bomb a je třikrát větší než tonáž bomb, použitých v druhé světové válce. Vietnamská válka stála život 58 000 amerických vojáků, většinou branců, zraněných bylo 300 000. Desítky tisíc lidí spáchali sebevraždu v nadcházejících letech, nebo byli duševně a morálně zničeni svou vojenskou zkušeností. V roce 1995, 20 let po porážce amerického imperialismu, vietnamská vláda oznámila obrovské množství zabitých lidí ve válce – 4 000 000 vietnamských civilistů a 1 100 000 vojáků. Současně se prováděla „vynucená urbanizace“, včetně vyhnání rolníků z půdy bombardováním a chemickou defoliací džungle. V nechvalně slavném masakru v My Lai v roce 1968, američtí vojáci zabili 500 civilistů (více zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_My_Lai). Mezi květnem a listopadem 1967 se četa, známa jako „Tiger Force“ (více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Tiger_Force) přehnala přes centrum Vietnamu a přitom umučila a pozabíjela neznámý počet civilistů. Ve Vietnamu byly provedeny krvavé vojenské operace jako „operace Phoenix“, která dosáhla vrcholu v roce 1969, kdy bylo téměř 20 000 vietnamských partyzánů a jejich příznivců zabito eskadrami smrti, organizovanými Spojenými státy. Četa prošla více než 40 vesnic, mimo jiné, spáchala útok na 10 starých farmářů v údolí Song dne 28. července 1967, a naházela granáty na ženy a děti do tří podzemních úkrytů v okolí Chu Lai (http://en.wikipedia.org/wiki/Chu_Lai_International_Airport) v srpnu 1967. Vězni byli mučeni a popravováni, jejich uši a kůže byly drženy jako suvenýry. Jeden voják z „Tiger Force“ usekl hlavu dítěti, aby si vzal náhrdelník z krku a lidi byli zabíjeni kvůli svým zlatým zubním korunkám. Bývalý velitel čety, seržant William Doyle, vzpomíná: „Zabili jsme všechny, koho jsme potkali. Bez ohledu na to, že to byli civilisté. Neměli tam být.“ Rolníci byli zabíjeni, když odmítali jít do tranzitního centra, které americké ministerstvo zahraničí kritizovalo v roce 1967 pro nedostatek potravin a přístřeší. Obklopené betonovými zdmi a ostnatým drátem, tyto tábory byly v podstatě věznice. Když bývalý hlavní lékař čety Larry Kottinghem popisoval extrémní krutost, která se projevovala vůči rolníkům, tak řekl: „To bylo tehdy, když všichni na sobě nosili náhrdelník z odřezaných uší.“ Armádní vyšetřování, které trvalo čtyři roky a začalo v roce 1971 (nejdelší za dobu této války) z 30 obvinění ze zločinů proti mezinárodnímu právu, včetně narušení Ženevské úmluvy z roku 1949, ani jeden z těchto lidí nebyl dokonce ani obviněn. Jediným potrestaným byl seržant, kvůli kterému vyšetřování začalo, kvůli jeho zprávě o stětí hlavy dítěti. Až do dnešního dne, USA odmítá odtajnit tisíce zpráv, které by mohly vysvětlit, co se stalo a proč byl případ uzavřen. 11. září 1967 armáda USA zahájila operaci “Wheeler“ (více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Wheeler/Wallowa). Pod velením podplukovníka Geralda Morse, „Tiger Force“ a další tří divize napadly desítky vesnic v provincii Quang Nam. Úspěch operace byl měřen počtem usmrcených Vietnamců. Harold Fisher, bývalý zdravotník vzpomíná: „Šli jsme do vesnice a prostě stříleli do každého. Nepotřebovali jsme nějakou výmluvu. Pokud tu byli, tak zemřeli.“ Na konci kampaně článek ve vojenských novinách „Stars and Stripes“ chválil Sama Ibarra z „Tiger Force“ za tisíce zabitých během operace „Wheeler“. Téměř půl milionu veteránů z Vietnamu bylo léčeno na posttraumatické stresové poruchy. Jeden voják z „Tiger Force“, Douglas Teeters, užíval antidepresiva a prášky na spaní kvůli denním a nočním můrám, protože nemohl vymazat obraz zastřelených rolníků, zatímco ti mávali letáky shozenými americkými letadly a zajišťující jim bezpečnost. Tohle nebyly jedinečné případy, ale každodenní zločiny, při plném vědomí velitelů na všech úrovních. Veteráni vyprávěli o tom, jak oni osobně znásilňovali, řezali uši, hlavy, svazovali pohlavní orgány dráty od polních telefonů a pouštěli proud, vyhazovali lidi do vzduchu, pálili bez rozdílu na civilisty, srovnávali vesnice se zemí v duchu Chinggiskhana, zabíjeli zvířata a psy pro zábavu, otrávili zásoby potravin a obecně pustošili krajinu jižního Vietnamu, když nebudeme počítat obvyklá zvěrstva války a devastaci způsobenou bombardováním. Průměrný věk amerického vojáka ve Vietnamu byl 19 let. Masakr v My Lai.

1966 – Guatemala. Američané dosazují svoji loutku Julia Cesara Mendeze Montenegro do vlády. Američtí vojáci vstoupili do země, byly uspořádány hromadné masakry indiánů, kteří se považovali za potenciální povstalce. Byly zničeny celé vesnice, proti poklidným zemědělcům se aktivně používal napalm. Po celém státě mizí lidi, aktivně se používá mučení, ke kterému američtí experti vyškolili místní policii

1966 – Vojenská pomoc proamerické vládě Indonésie a Filipín. Navzdory krutosti represivního režimu Ferdinanda Marcose na Filipínách (60 000 osob bylo zatčeno z politických důvodů, vláda oficiálně zaměstnávala 88 expertů na mučení), George Bush Sr. o několik let později pochválil Marcose za „dodržování demokratických zásad“.

1967 – Když Američané viděli, že ve volbách v Řecku může vyhrát pro ně nevhodný George Papandreous, tak podpořili vojenský převrat, který na 6 let ponořil stát do terorismu. Aktivně se využívala mučení, vraždy politických oponentů Georgiose Papadopulose (který byl mimochodem agentem CIA a předtím nacista). Hned první měsíc své vlády nechal popravit 8 000 lidí. USA se přiznaly k podpoře tohoto fašistického režimu až v roce 1999.

1968 – Bolívie. Lov na slavnou revoluční gardu Che Guevary. Američané ho chtěli naživu, ale bolivijská vláda se tak bála mezinárodního protestu (Che Guevara se ještě během svého života stal kultovní postavou), že se rozhodla ho zabít rychle.

1970 – Uruguay. Američtí experti na mučení učí své dovednosti používat místní obhájce „demokracie“ proti protiamerické opozici.

1971-1973 – Bombardování Laosu. Na tuto zemi bylo shozeno více bomb než na nacistické Německo. Na začátku února 1971 americko-saigonské jednotky (30 000), při podpoře amerických letadel z Jižního Vietnamu napadly území v jižním Laosu. Eliminace populárního vládce státu – Prince Sahouneka, který byl nahrazen americkou loutkou Lol Noloyem, který okamžitě poslal vojáky do Vietnamu.

1971 – Americká vojenská pomoc při revoluci v Bolívii. Prezident Juan Torres byl nahrazen diktátorem Hugo Banzerem, který jako první ze všeho poslal na bolestivou smrt 2 000 jeho politických oponentů.

1972 – Nikaragua. Americké síly vstupují do země kvůli podpoře vlády, příznivé pro Washington.

V Chile je vidět učebnicový příklad spolupráce První i Druhé šelmy Janova Zjevení

Augusto Pinochet en el Te Deum, Catedral de Santiago, 1973 | Los miembros del nuevo gobierno militar de Chile, sentados en la iglesia de Santiago para una solemne misa de Te Deum, EL 19 de septiembre de 1973 tras el derrocamiento del gobierno del presidente Salvador Allende. El general Augusto Pinochet se ve sentado a la izquierda.
Augusto Pinochet en el Te Deum, Catedral de Santiago, 1973 | Los miembros del nuevo gobierno militar de Chile, sentados en la iglesia de Santiago para una solemne misa de Te Deum, EL 19 de septiembre de 1973 tras el derrocamiento del gobierno del presidente Salvador Allende. El general Augusto Pinochet se ve sentado a la izquierda.
Augusto Pinochet en el Te Deum, Catedral de Santiago, 1986 | Te Deum je katolická mše nejvyšší vážnosti i významu a značí absolutní podporu ze strany cézaro-papežského systému
Augusto Pinochet en el Te Deum, Catedral de Santiago, 1986 | Te Deum je katolická mše nejvyšší vážnosti i významu a značí absolutní podporu ze strany cézaro-papežského systému
Pope John Paul II with Augusto Pinochet; Santiago de Chile, 1987
Pope John Paul II with Augusto Pinochet; Santiago de Chile, 1987

1973 – Chile. CIA ve spolupráci s Vatikánem zařídila převrat v Chile, aby se zbavila prokomunistického prezidenta. Allende byl jedním z nejvýznamnějších chilských socialistů a snažil se provést v zemi ekonomické reformy. Začal proces znárodnění klíčových odvětví ekonomiky, zavedl vysoké daně na činnost nadnárodních korporací a uložil moratorium na zaplacení veřejného dluhu. Důsledkem bylo, že se to vážně dotklo zájmů amerických společností (ITT, Anaconda, Kennecot a další). Poslední kapkou pro USA byla návštěva Chile Fidelem Castrem. V důsledku toho CIA dostala rozkaz uspořádat svržení Allendeho. Je ironií, že pravděpodobně poprvé v historii, CIA financovala komunistickou stranu (chilští komunisté byli mezi hlavními politickými konkurenty Allendeho strany). V roce 1973, chilská armáda, kterou vedl generál Pinochet uspořádala státní převrat. Junta pozastavila ústavu, rozpustila Národní kongres, zakázala politické strany a masové organizace. Způsobila krvavý teror (v kobkách junty bylo zabito 30 000 chilských vlastenců a 2 500 se pohřešuje). Junta zrušila sociální a ekonomické úspěchy národa, země se vrátila k latifundistas, podniky k jejich bývalým majitelům, nahradila škody zahraničním monopolům, atd. Byly zrušeny vztahy se SSSR a jinými socialistickými státy. V prosinci roku 1974 byl Augusto Pinochet prohlášen prezidentem Chile. Antinárodní a antilidová politika junty vedla k prudkému zhoršení situace v zemi, zbídačení dělníků, výrazně se zvýšily náklady na bydlení. V zahraniční politice vojensko-fašistická vláda následovala vedení USA.

1973 – Jomkipurská válka. Sýrie a Egypt proti Izraeli. Amerika pomáhá Izraeli zbraněmi.

1973 – Uruguay. Americká vojenská pomoc při převratu, který vedl k totálnímu teroru po celé zemi.

1974 – Zair. Vládě byla zamítnuta vojenská podpora, cílem USA bylo obsazení přírodních zdrojů. Americe nevadí, že všechny peníze (1 400 000) si přivlastnil Mobutu Sese Seko, vůdce země, také jí nevadí, že se aktivně podílí na mučení, věznění oponentů bez soudu, okrádá hladovějící obyvatelstvo atd.1974 – Portugalsko. Finanční podpora pro-amerických sil ve volbách, a to kvůli zamezení dekolonizace země, kde po dobu 48 let vládl fašistický režim loajální USA. Na pobřeží Portugalska se provádí cvičení NATO ve velkém měřítku s cílem zastrašit soupeře.1974 – Kypr. Američané podporují vojenský převrat, který měl vynést k moci agenta CIA Nikose Sampsona. Ten se však nepovedl, ale toho dočasného chaosu využili Turci a napadli Kypr, doposud jsou stále tam.1975 – Maroko okupuje Západní Saharu za podpory americké armády, i přes odsouzení mezinárodního společenství. Odměnou je, že Americe je povoleno umístit vojenské základny v zemi.

1975 – Austrálie. Američané pomáhají nahradit demokraticky zvoleného premiéra Edwarda Vitlema.

1975 – Kambodža. Dvoudenní útok na Kambodžu, kde vláda zadržela americkou obchodní loď. Neoficiální příběh: Američané se rozhodli v zájmu obnovení image nepřemožitelné velmoci uskutečnit „reklamní válku“, i když byla posádka bezpečně propuštěna po kontrole. Přitom americké jednotky skoro zničily loď, kterou zachraňovaly, ztratily několik desítek vojáků a několik vrtulníků. Ztráty ze strany Kambodže nejsou známé.

1975-2002 – Pro-sovětská vláda Angoly čelí rostoucí opozici z hnutí „Unita“, které je podporované Jižní Afrikou a tajnými službami USA. SSSR poskytl vojenskou, politickou a ekonomickou podporu v organizaci zásahů kubánských vojáků v Angole, poskytl angolské armádě velké množství moderních zbraní a odeslal do této země několik stovek vojenských poradců. V roce 1989 kubánské jednotky opustily Angolu, ale občanská válka pokračovala až do roku 1991. Konflikt v Angole skončil až v roce 2002, po smrti trvalého vůdce „Unita“ Jonase Savimbi.

1975-2003 – Východní Timor. V prosinci 1975, den po odchodu amerického prezidenta Forda z Indonésie, který se stal nejcennějším nástrojem Spojených států v jihovýchodní Asii, vojáci Suharto s požehnáním USA napadli ostrov a používali zbraně USA v této agresi. V roce 1989 indonéské jednotky, sledující cíl násilné anexe Timoru, zničily 200 tisíc z jeho 600 tisícového obyvatelstva. Amerika podporuje tuto agresi a zamlčuje krveprolití na ostrově.

1978 – Guatemala. Vojenská a ekonomická pomoc proamerickému diktátorovi Lucasovi Garcia, který zavedl jeden z nejvíce represivních režimů v zemi. Více než 20 000 civilistů bylo zabito při finanční pomoci USA.

1979-1981 – Série vojenských převratů na Seychelách – malé zemi vedle východního pobřeží Afriky. Přípravy puče a invaze žoldnéřů se zúčastnila Francie, Jižní Afrika a americká rozvědka.

1979 – Střední Afrika. Více než 100 dětí bylo zabito, když uspořádali protest proti povinnosti nákupu školní uniformy výhradně v obchodech patřících prezidentovi. Mezinárodní společenství odsoudilo zabíjení a vyvíjelo tlak na zemi. V těžkých dobách střední Africe přišly na pomoc Spojené státy, pro které byla výhodná tato pro-americká vláda.

1979 – Jemen. Amerika poskytuje vojenskou pomoc povstalcům, aby se zavděčila Saúdské Arábii.

1979-1989 – Sovětská invaze do Afghánistánu. Po četných útocích mudžahedínů na území Sovětského svazu, vyprovokovaných a zaplacených Amerikou, se Sovětský svaz rozhodl poslat vojáky do Afghánistánu a udržet tam pro-sovětskou vládu. Mudžahedíny bojující s oficiální vládou Kábulu, k nimž patřil jeden z dobrovolníku ze Saúdské Arábie, Usáma bin Ládin, podporovala Amerika. Dá se říci, že válčili rukama afghánských povstalců. V roce 1989 sovětští vojáci opustili Afghánistán, kde pokračovala občanská válka mezi znepřátelenými frakcemi mudžahedínů a kmenovými sdruženími.

1980–1992 – El Salvador. Pod záminkou zhoršující se vnitřní situace v zemi, která by mohla přerůst do občanské války, Spojené státy zpočátku rozšířily svou vojenskou přítomnost v Salvadoru skrze nasazení poradců a poté začaly i provedení speciálních operací s využitím vojensko-špionážního potenciálu Pentagonu a Langley na trvalém základě. Důkazem toho je fakt, že asi 20 Američanů bylo zabito nebo zraněno při nehodách vrtulníků a letadel během provádění průzkumných nebo jiných misí nad bojištěm. Existují také důkazy americké angažovanosti v pozemním bojí. Válka oficiálně skončila v roce 1992. Ta stála Salvador 75 000 mrtvých civilistů a americké ministerstvo financí 6 miliard dolarů, odebraných z kapes daňových poplatníků. Od té doby žádné sociální změny v zemi nenastaly. Hrstka bohatých stále vlastní a řídí zemi, chudí se stali ještě chudšími, opozice se potlačuje „eskadrami smrti“. Například ženy byly zavěšeny na stromech za jejich vlastní vlasy, byla jím useknutá prsa, vystřižen vnitřek genitální oblasti a nasazen jim na tvář. Mužům byl uříznut penis a strčen jim do pusy, děti byly roztrhány ostnatým drátem přímo před jejich rodiči. To vše bylo provedeno ve jménu „demokracie“ americkými odborníky a tak každý rok umíralo několik tisíc lidí. Aktivně se na vraždách podíleli američtí absolventi Graduate School of the Americas (School of the Americas), která je známá pro její výcvik mučení a teroristické aktivity.

80. léta – V Hondurasu fungují vojenská komanda smrti, vycvičená a zaplacená USA. Počet obětí zabitých v této zemi se odhaduje na desítky tisíc. Mnozí důstojníci z týmu smrti byli vyškoleni ve Spojených státech. Honduras se proměnil na vojenskou základnu pro boj USA proti Salvadoru a Nikaragui.

1980 – Vojenská pomoc Iráku kvůli destabilizaci nového protiamerického režimu Íránu. Válka trvala 10 let a počet obětí se odhaduje na jeden milion. Amerika protestuje, když OSN se snaží odsoudit iráckou agresi. Navíc Spojené státy odstraní Irák ze seznamu „zemí, které podporují terorismus“. Současně Amerika tajně posílá Íránu zbraně přes Izrael v naději, že se uskuteční pro-americký převrat.

1980 – Kambodža. Pod tlakem USA organizace „World Food Program“ vysílá Thajsku potraviny za cenu ve výši 12 milionů dolaru, tyto potraviny dostanou Rudí Khmeří, tj. předchozí vláda Kambodži, která je zodpovědná za zabití 2,5 milionu lidí za 4 roky vlády. Kromě toho, Amerika, Západní Německo a Švédsko poskytují stoupencům Pol Pota zbraně přes Singapur, gangy Rudých Khmerů terorizují Kambodži ještě 10 let po pádu režimu.

1980 – Itálie. V rámci „Operace Gladio“ Amerika zprostředkuje výbuch na nádraží v Bologna, je zabito 86 lidí. Cílem bylo zdiskreditovat komunisty v nadcházejících volbách.

1980 – Jižní Korea. S podporou Američanů bylo zabito tisíce demonstrantů ve městě Kwangju. Protest byl namířen proti používání mučení, masovému zatýkání, zmanipulovaní voleb a osobně proti americké loutce Chun Doo Hwanovi. O několik let později mu Ronald Reagan řekl, že „udělal hodně pro udržení 5 000 let staré tradici oddanosti svobodě“.

1981 – Zambie. Americe se velmi nelíbila vláda této země, jelikož nepodporovala Amerikou hodně milovaný apartheid v Jižní Africe. Takže se Američané snažili zorganizovat převrat, který měli provést zambijští disidenti s podporou jihoafrických vojsk. Pokus o převrat se nezdařil.

1981 – USA sestřelují dva libyjské letouny. Útok byl zaměřen na destabilizaci antiamerické vlády M. Kaddáfího. Současně byly provedeny ukázkové manévry u pobřeží Libye. Kaddáfí podpořil Palestince v jejich boji za nezávislost a svrhl předchozí pro-americkou vládu.

1981-1990 – Nikaragua. CIA řídí invazi do země povstalců a pokládání min. Po pádu diktatury Somozy a příchodu k moci Sandinistů v roce 1978, Spojeným státům bylo jasné, že v Latinské Americe může vzniknout „další Kuba“. Prezident Carter se uchyloval k sabotáži revoluce v diplomatické a ekonomické formě. Jeho nástupce Reagan vsadil na sílu. V té době byla Nikaragua nejchudší mezi nejchudšími zeměmi na světě, bylo tam jen pět výtahů a jeden eskalátor, a i ten nefungoval. Ale Reagan prohlásil, že Nikaragua představuje hrozné nebezpečí, a když pronášel svou řeč, tak se v televizi ukazovala mapa USA, která se plnila červenou barvou, jako by představující jdoucí nebezpečí z Nikaragui. Během 8 let byli lidé z Nikaragui napadáni Contras, vytvořených USA ze zbytků Somozovy stráže a ostatních příznivců diktátora. Byla zahájena totální válka proti všem progresivním sociálním a ekonomickým programům vlády. Reaganovi „bojovníci za svobodu“ pálili školy a kliniky, byli zapojeni do násilí a mučení, bombardování a střelby do nevinných lidí, což vedlo k porážce revoluce. V roce 1990 se konaly volby, během kterých Amerika utratila 9 milionů dolarů na podporu proamerické strany (National Opposition union) a vydírání lidí, kterým řekli, že když strana získá moc, nájezdy Contras financovaných z USA přestanou a místo toho bude zemi zajištěna masivní pomoc. Sandinisté opravdu prohráli. Během 10 let „svobody a demokracie“ žádná pomoc do Nikaragui nebyla nikdy doručena, ale ekonomika byla zničena, země zbídačená, vznikla negramotnost a sociální služby (které byly před příchodem USA nejlepšími ve střední Americe) byly zničeny.

1982 – Vláda Jihoafrické republiky Surinam začala provádět socialistické reformy a pozvala kubánské poradce. Americké zpravodajské služby podporovaly demokratické a pracovní organizace. V roce 1984 pro-socialistická vláda odstoupí jako výsledek dobře organizovaných občanských nepokojů.

1982–1983 – Teroristický útok 800 amerických mariňáků proti Libanonu.

1982 – Guatemala. Amerika pomáhá dostat se k moci generálovi Efrain Rios Monttovi. Po 17 měsících ve funkci zničil 400 indiánských vesnic.

1983 – Vojenská intervence v Grenadě, asi 2 000 mariňáků. Zničení stovek životů. V Grenadě proběhla revoluce, která přivedla k moci skupiny levicové orientace. Nová vláda této malé ostrovní země se snažila provádět ekonomické reformy s pomocí Kuby a Sovětského svazu. Spojené státy se obávaly „exportu“ kubánské revoluce. Navzdory skutečnosti, že vůdce grenadských marxistů Maurice Bishop byl zabit ostatními členy strany, Spojené státy se stejně rozhodly napadnout Grenadu. Formální verdikt o použití vojenské síly byl vyhlášen „Organization of Eastern Caribbean States“, důvodem pro zahájení vojenské operace byly američtí studenti jako rukojmí. Americký prezident Ronald Reagan řekl, že se připravuje kubánsko-sovětská okupace Grenady, a že v Grenadě jsou sklady zbraní, které mohou být použity mezinárodními teroristy. Po dobytí ostrova (1983) bylo zjištěno, že studenti nejsou drženi jako rukojmí a sklady byly plné starých sovětských zbraní. Před invazí USA oznámily, že na ostrově je 1 200 kubánských commandos. Poté, vyšlo najevo, že Kubánců na ostrově nebylo více než 200, z nichž třetina byli civilní specialisté. Členové revoluční vlády byli zatčeni a předání americkými vojáky kumpánům USA. Soud, jmenovaný novou vládou, je odsoudil k trestům vězení. Shromáždění OSN podstatnou většinou odsoudilo tuto akci. Prezident Reagan k tomu řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani.“

1983 – Destabilizační činnost v Angole: podpora ozbrojených protivládních sil, teroristické útoky a sabotáže v podnicích.

1984 – Američané sestřelili dvě íránská letadla.

1984 – Amerika nadále financuje protivládní povstalce v Nikaragui. Když kongres oficiálně zakázal převádět peníze do rukou teroristů, CIA jednoduše klasifikuje finanční prostředky jako tajné. Kromě peněz, „Contras“ získávali i účinnější pomoc: Nikaragujci chytili Američany jak pokládají miny ve 3 zálivech, to znamená, že vedli typickou teroristickou činnost. Věc byla projednána u Mezinárodního soudního dvora, Amerika byla odsouzena k zaplacení 18 miliard dolarů, ale nevěnovala tomu pozornost.

1985 – Čad. Vláda vedená prezidentem Habré, podporovaná Američany a Francouzi. Tento represivní režim používal nejstrašnější mučení, pálení lidí zaživa a jiné techniky zastrašování obyvatel: elektrické šoky, vložení výfukového potrubí vozidla člověku do úst, držení v jedné cele s hnijícími mrtvolami a hladomor. Je doloženo zničení stovek zemědělců na jihu. Výcvik a financování režimu bylo na Američanech.

1985 – Honduras. USA vysílají odborníky na mučení a vojenské poradce pro nikaragujské Contras, kteří jsou známí pro své brutální a sofistikované mučení. Spolupráce Ameriky s vlivnými obchodníky s drogami. Jako kompenzaci honduraská vláda dostane 231 milionů dolarů.

1986 – Útok na Libyi. Bombardování Tripolisu a Benghází. Mnoho obětí. Důvodem byl teroristický útok, který spáchaly agenti libyjských tajných služeb na diskotéce v Západním Berlíně, populární mezi americkými vojáky. V květnu 1986 během cvičení americké flotily byly potopeny dvě libyjské válečné lodě, další byla poškozena. Na otázku novinářů, zda válka začala, mluvčí Bílého domu řekl, že proběhly „pokojné mořské manévry v mezinárodních vodách“.

1986-1987 – „Válka tankerů“ mezi Irákem a Íránem. Útoky letectva a námořních sil válčících stran na ropná pole a tankery. Spojené státy vytvořily mezinárodními síly k ochraně komunikace v Perském zálivu. Tohle bylo začátkem stálé přítomnosti amerického námořnictva v Perském zálivu. Nevyprovokovaný útok USA na íránskou loď v mezinárodních vodách, zničení íránských ropných plošin.

1986 – Kolumbie. Americká podpora proamerického režimu „v boji proti drogám“. Do Kolumbie bylo převezeno velké množství vojenského materiálu, poté co kolumbijská vláda prokázala svou loajalitu k USA: v „sociálních čistkách“, tj. zničení odborových předáků a členů nějakých více či méně významných hnutí a organizací, zemědělců a nevýhodných politiků pro „očištění“ země od protiamerických a protivládních elementů. Aktivně se používala brutální mučení, například v letech 1986-1988. Centrum Pracovníků ztratilo 230 lidí, téměř všichni byli nalezeni umučení k smrti. Za pouhých šest měsíců, „čištěním“ (1988) bylo zabito více než 3 000 lidí, pak Amerika řekla, že „Kolumbie má demokratickou formu vlády a významně neporušuje stupeň mezinárodně uznávaných lidských práv“. Od roku 1988 do roku 1992 bylo z politických důvodů zabito kolem 9 500 lidí (včetně 1 000 členů jediné nezávislé politické strany „Vlastenecký svaz“), do toho není zahrnuto 313 mrtvých rolníků a 830 politických aktivistů se pohřešovalo. Do roku 1994 se počet usmrcených osob z politických důvodů již rozrostl na 20 000. Následující případy začlenit do „boje proti drogám“ určitě nejde. V roce 2001 se kmen indiánů snažil pomocí pokojných protestů nedopustit těžbu ropy na svém území americkou firmou „Occidental Petroleum“. Firma se samozřejmě neptala na povolení a poslala vládní síly na civilisty. Výsledkem bylo napadení dvou vesnic v regionu Valle del Cauca, bylo zabito 18 lidí, z toho 9 dětí. Podobný incident se stal v roce 1998 v Santa Domingu. Při pokusu přehradit cestu byli zabiti 3 děti a desítky lidí byly zraněny. 25 % kolumbijských vojáků chrání zahraniční ropné společnosti.

1986-2000 – Nepokoje na Haiti. Během 30. let zde USA podporovaly diktaturu rodiny Duvalierů dokud proti ní nevystoupil kněz Aristide. Mezitím CIA tajně pracovala s „eskadrami smrti“ a obchodníky s drogami. Bílý dům předstíral, že podporuje návrat Aristideho k moci po jeho svržení v roce 1991. Po více než dvou letech prodlení americká armáda obnovila jeho vládu. Ale až poté, co dostala záruku, že nebude pomáhat chudým na úkor bohatých a bude následovat principy „tržní ekonomiky“.

1987-1988 – USA pomáhají Iráku v jeho válce proti Íránu nejen zbraněmi, ale i bombardováním. Navíc Spojené státy a Británie poskytly Iráku zbraně hromadného ničení, včetně smrtícího plynu, kterým bylo otráveno 6 000 civilistů v kurdské vesnici Halabja. Právě tento případ citoval Bush v předválečné rétorice v ospravedlnění americké agrese v roce 2003. O skutečnosti, že chemické zbraně byly poskytnuty Amerikou, která chtěla změnit antiamerický režim v Íránu se samozřejmě nějak „zapomněl“ zmínit.

1988 – Turecko. Vojenská podpora země během masových represí vůči nespokojeným s proamerickou vládou. Široce rozšířené používání mučení, včetně mučení dětí, tisíce obětí. Kvůli tomu má Turecko třetí místo ve výši finanční pomoci USA. 80 % tureckých zbraní se kupuje ve Spojených státech a USA mají v zemi vojenské základny. Tolik prospěšná spolupráce umožňuje turecké vládě, aby páchala trestné činy, bez obav, že „mezinárodní společenství“ přijme protiopatření. Například v roce 1995 byla zahájena kampaň proti kurdské menšině: 3 500 vesnic bylo zničeno, 3 miliony lidí zůstaly bez domova a bylo zabito několik desítek tisíc. Ani „světové společenství“, natož Spojené státy se vůbec neobtěžovaly zabývat touto skutečností.

1988 – CIA zajišťuje výbuch letadla „PanAm“, které letělo přes Skotsko a byly zabity stovky Američanů. Tento incident byl přičítán arabským teroristům. Ukázalo se, že použité detonátory se vyrábí v Americe a jsou prodávány výhradně CIA a ne Libyi. Spojené státy několik let tlačily na Libyi ekonomické sankce (a přitom čas od času prováděly bombardování měst), že ta se nakonec rozhodla „přiznat“ svou vinu v roce 2003.

1988 – Invaze vojsk USA do Hondurasu kvůli ochraně teroristického hnutí „Contras“, které po mnoho let útočilo odtud na Nikaraguu. Vojska jsou v Hondurasu dodnes.

1988 – Loď USS „Vincennes“, která v Perském zálivu sestřelila raketou íránské letadlo s 290 cestujícími na palubě, včetně 57 dětí. Letadlo právě vzlétlo a nebylo ani v mezinárodním prostoru, ale nad íránskými teritoriálními vodami. Když se loď „Vincennes“ vrátila na základnu v Kalifornii, obrovský jásající dav ji přivítal s transparenty a balónky, orchestrem a pochodem, a ze samotné lodě z hlasitých reproduktorů zněla bravurní hudba. Hrdiny vítali dělostřeleckou palbou. „Kara-Murza“ píše o obsahu článků publikovaných v amerických novinách věnovaných sestřelenému íránskému letadlu: „Když čteš tyto články, tak hlava jde kolem. Letadlo bylo sestřeleno z dobrých úmyslů a cestující „nezemřeli nadarmo“, protože Írán se může zamyslet…“ Namísto omluvy Bush starší řekl: „Nikdy se nebudu omlouvat za Spojené státy. Nezajímají mě fakta.“ Kapitán křižníku „Vincennes“ byl oceněn medailí za statečnost. Pozdější vláda USA plně uznala svou chybu a nelidské jednání. Nicméně, do dnešního dne USA nesplnily své povinnosti na náhradu morální a materiální škody příbuzným obětí v důsledku tohoto bezprecedentního činu. …

1989 – Ozbrojený zásah v Panamě, zajetí prezidenta Noriega, který zůstal v americkém vězení. Byly zabity tisíce lidí, v úředních dokumentech byl jejich počet snížen na 560. Rada bezpečnosti OSN byla téměř jednomyslně proti okupaci. Spojené státy vetovaly rezoluci Rady bezpečnosti, a začaly plánovat jejich další „záchranné operace“. Rozpad sovětského protizávaží, vůči všem očekáváním, že tato situace ušetří USA nutnosti ukázat bojovnost, vedl k tomu, že „poprvé po mnoha letech se  Spojené státy mohly uchýlit k síle bez obav o ruskou reakci“, jak řekl po invazi do Panamy jeden ze zástupců amerického ministerstva zahraničí. Ukázalo se, že navrhovaný rozpočet Pentagonu po skončení studené války ze strany Bushovy administrace, již bez výmluvy „ruské hrozby“ byl ještě větší než předtím.

1989 – Američané sestřelili dva libyjské letouny.

1989 – Rumunsko. CIA se podílí na svržení a vraždě Ceausesca. Zpočátku s ním Amerika zacházela velmi vlídně, protože vypadal jako skutečný konfident v socialistickém táboře: nepodporoval vstup sovětských vojsk do Afghánistánu a bojkot olympijských her v roce 1984 v Los Angeles, trval na současném rozpuštění NATO a Varšavské smlouvy. Ale na konci 80. let, se ukázalo, že nepůjde cestou zrádce socialismu, jako Gorbačov. Navíc tomu překážely čím dál větší odhalení oportunismu a zrady komunismu, znějící z Bukurešti. V Langley bylo rozhodnuto, že Ceauşescu musí byt odstraněn (samozřejmě bez souhlasu Moskvy to tehdy nešlo…) Operací byl pověřen vedoucí oddělení CIA pro východní Evropu, Milton Borden. Nyní uznává, že akce na svržení socialistického režimu a odstranění Ceausesca byla naplánovaná americkou vládou. Nejdříve bylo zpracované světové veřejné mínění. Prostřednictvím agentur byly do západních médií puštěny negativní informace o diktátorovi a rozhovor s rumunskými disidenty, kteří uprchli do zahraničí. Leitmotivem těchto publikací bylo: Ceauşescu mučí lidi, krade veřejné peníze a nerozvíjí ekonomiku. Informace na Západě měla velký úspěch. Souběžně s tím proběhl PR (propagace) nejvíce pravděpodobného nástupce Ceausescu, kterým byl zvolen Ion Iliescu. Tato nominace nakonec vyhovovala i Washingtonu i Moskvě. Přes již „čisté“ Maďarsko od socialismu se rumunské opozici tiše dodávaly zbraně. A nakonec, současně v několika světových televizních kanálech byl odvysílán příběh o vraždách civilistů tajnými agenty rumunské tajné služby „Securitate“ ve městě Timisoara, „hlavním městě“ rumunských Maďarů. CIA nyní přiznává, že to byla skvělá foto-montáž. Všechny oběti vlastně zemřely přirozenou smrtí, a mrtvoly byly speciálně přivezeny na místo z místní márnice, jelikož nebylo těžké podplatit lidi ze sanitky. Před 15 lety byla poprava bývalého generálního tajemníka Rumunské komunistické strany a jeho manželky Eleny prezentována jako projev vůle lidu, kteří svrhli nenáviděný komunistický režim. Nyní je však jasné, že to byla další operace CIA, která byla pouze kryta fíkovým listem „boje s totalitarismem“.

1989 – Filipíny. Vládě pro boj proti převratu je poskytnuta letecká podpora.

1989 – Američtí vojáci potlačují nepokoje v Panenských ostrovech.

1990 – Vojenská pomoc guatemalské proamerické vládě „v boji proti komunismu“. V praxi se to odráží na masových masakrech, do roku 1998 oběťmi střetů se stalo 200 000 lidí, pouze 1 % zabitých civilistů je „zásluhou“ protivládních rebelů. Je zničeno více než 440 vesnic, desítky tisíc lidí uprchly do Mexika, více než milion uprchlíků je uvnitř země. V zemi se rychle šíří chudoba (1990 – 75 % populace), desetitisíce umírají hladem, otevírají se farmy na výrobu dětí, které pak rozřežou na orgány pro bohaté americké a izraelské klienty. Na amerických kávových plantážích lidé žijí a pracují za podmínek jako v koncentračním táboře.

1990 – Podpora vojenského převratu na Haiti. Populární a legitimně zvolený prezident Jean-Bertrand Aristide byl svržen, ale lidé ho začali aktivně požadovat zpět. Poté Američané spustili dezinformační kampaň, že je duševně nemocný. Amerikou dosazený generál Prosper Anvil byl nucen uprchnout na Floridu v roce 1990, kde nyní žije v přepychu za ukradené peníze.

1990 – Začíná námořní blokáda Iráku.

1990 – Bulharsko. Amerika utrácí 1 500 000 dolarů na financování soupeřů Bulharské socialistické strany během voleb. Nicméně BSS vyhrává. Amerika i nadále financuje opozici, což vede k brzkému odstoupení socialistické vlády a nastolení kapitalistického režimu. Výsledek: kolonizace země, zbídačování lidí, částečné zničení ekonomiky.

1991 – Rozsáhlé vojenské akce proti Iráku, na které se podílí 450 000 vojáků a několik tisíc kusů moderní techniky. Bylo zabito nejméně 150 tisíc civilistů. Úmyslné bombardování civilních objektů pro zastrašení obyvatelstva Iráku. Pro první invazi do Iráku Amerika použila následující výmluvy:

Tvrzení vlády USA:

  • 1) Irák napadl nezávislý stát Kuvajt
  • 2) Husajn vyrábí jaderné zbraně použije ho proti Americe
  • 3) Irák nechtěl začít mírové rozhovory a stáhnout vojáky
  • 4) zvěrstva irácké armády v Kuvajtu
  • 5) použití zbraní hromadného ničení iráckou armádou
  • 6) Irák se chystal zaútočit na Saúdskou Arábii
  • 7) V Iráku není demokracie

Fakta:

  • 1) Kuvajt byl po staletí části Iráku a britští imperialisté ho odtrhli pomocí síly ve 20. letech 20. století kvůli politice „rozděl a panuj“. Žádná země v regionu neuznala tento stát.
  • 2) Plány na výrobu jaderných zbraní byly v počáteční fázi, pod touto záminkou můžeme bombardovat většinu světa. Jeho záměr zaútočit na Ameriku byl samozřejmě čirým výmyslem.
  • 3) Když Amerika napadla Irák, mírová jednání byla již v plném proudu a irácká armáda opouštěla Kuvajt.
  • 4) Nejhorší zvěrstva typu vražd novorozeňat popsaných výše byla vymýšlená americkou propagandou.
  • 5) Amerika sama poskytla Husajnovi tyto zbraně.
  • 6) Důkazy doposud nejsou.
  • 7) Američané sami dosadili Husajna k moci.

1991 – Kuvajt. Schytal to i Kuvajt, který Američané „osvobodili“: stát byl bombardován, byli zavedeni vojáci.

1992-1994 – Okupace Somálska. Ozbrojené násilí proti civilnímu obyvatelstvu, vraždění civilistů. …

1992 – Angola. V naději, že získá bohaté zdroje ropy a diamantů Amerika financuje svého prezidentského kandidáta Jonasa Savimbiho. Ten prohrává. Před a po těchto volbách mu Spojené státy poskytují vojenskou pomoc pro boj s legitimní vládou. Během konfliktu zemřelo asi 650 000 lidí. Oficiální příčina podpory rebelů je boj proti komunistické vládě. V roce 2002 Amerika získala požadované výhodné podmínky pro své firmy a ze Savimbiho se stala přítěž. USA po něm chtěly aby zastavil boje, ale on odmítl. V této souvislosti řekl jeden americký diplomat následující věc: „Problém s loutkami je ten, že ne vždy škubnou, když taháte za nitku“. Na tip od americké zpravodajské služby byla „loutka“ nalezena a zničena vládou Angoly.

1992 – V Iráku se nezdařil proamerický převrat, který měl nahradit Husajna americkým občanem Sa’d Salih jabr.

1993 – Rusko. Američané pomáhali Jelcinovi zastřelit několik set lidí při útoku na Nejvyšší radu. Trvale kolují nepotvrzené zvěsti o amerických odstřelovačích, kteří pomáhali v boji proti „červeno-fašistickému převratu“. Kromě toho, Američané se postarali o vítězství Jelcina v příštích volbách, i když pár měsíců před tím ho podporovalo pouze 6 % Rusů.

1993-1995 – Bosna. Hlídky během občanské války v bezletových zónách, sestřelená letadla, bombardování Srbů.

1994-1996 – Irák. Pokus svržení Husajna pomocí destabilizace země. Ani na den se nezastavilo bombardování, lidé umírali hladem a nemocemi kvůli sankcím, stále probíhaly výbuchy na veřejných místech. Za tímto účelem Američane používali teroristickou organizaci Irácký národní kongres (INA). Docházelo dokonce k ozbrojeným střetům se silami Husajna, jelikož Američané slíbili podporu Národnímu kongresu ze vzduchu. Nicméně podpora nepřišla. Teroristické útoky byly namířeny proti civilistům, Američané doufali, že tím vyvolávají hněv lidí na režim Saddáma Husajna, který umožňuje vše. Režim to však dlouho netrpěl a v roce 1996 byla zničena většina INA. Do nové irácké vlády INA také nikdo nepustil.

1994-1996 – Haiti. Blokáda směřující proti vojenské vládě, vojáci obnovují prezidentskou funkci pro Aristida 3 roky po převratu.

1994 – Rusko. První a druhá čečenská kampaň. Již v roce 1995 se objevily zprávy, že někteří Dudajevovi militanti byli školeni ve výcvikových táborech CIA v Pákistánu a Turecku. USA, jak je známo, označily ropná bohatství Kaspického moře za zónu svých životních zájmů a ničily stabilitu na Blízkém východě. Přes prostředníky v této oblasti USA pomáhaly živit myšlenku oddělení severního Kavkazu od Ruska. Jim blízcí lidé s velkými pytli peněz podněcovali Basajevův gang na „džihád“ v Dagestánu a dalších oblastech. Kromě toho, v USA, podle údajů uvedených na internetových stránkách „Federální agentury pro vyšetřování“, se nachází 16 čečenských a pro-čečenských organizací. …

1995 – Mexiko. Americká vláda sponzoruje kampaň proti Zapatistům. Pod rouškou „boje proti drogám“… jde ale o území, která jsou atraktivní pro americké společnosti. Pro zničení místních lidí se používají vrtulníky s kulomety, rakety a bomby. Gangy vycvičené CIA zabíjí populaci a široce používají mučení. …

1995 – Chorvatsko. Bombardování letišť Srbské Krajiny před postupem Chorvatů.

1996 – Rwanda. 6 000 civilistů bylo zabito vládními jednotkami, které jsou vyškoleny a financovány Amerikou a Jižní Afrikou. V západních médiích byla tato událost ignorována.

1996 – Kongo. Americké ministerstvo obrany se tajně účastnilo války v Demokratické republice Kongo (DRK). Do tajné operace Washingtonu v Konžské demokratické republice byly zapojeny i americké společnosti, jedna z nich je spojena s bývalým americkým prezidentem Georgem HW Bushem. Měli tam ekonomické zájmy v těžebním sektoru Konžské demokratické republiky. …

1997 – Američané uspořádali sérii bombových útoků v kubánských hotelech.

1998 – Súdán. Američané zničili raketovým úderem farmaceutickou továrnu, když prohlásili, že ta vytváří nervový plyn. Protože tato továrna vyráběla 90 % léků v zemi, a import ze zahraničí Američané samozřejmě zakázali, výsledkem raketového útoku byla smrt desítek tisíc lidí. Prostě je nebylo čím léčit.

1998 – 4 dny bombardování Iráku poté, co inspektoři hlásili, že Irák nebyl dostatečně kooperativní.

1998 – Afghánistán. Útok na bývalé výcvikové tábory CIA, které používaly islámské fundamentalistické skupiny.

USA-NATO likviduje Jugoslávii pod lživou záminkou

Letouny NATO zasáhly 12. dubna 1999 ve 12:15 při útoku na železniční most u obce Grdelička jižně od Bělehradu osobní vlak.
Letouny NATO zasáhly 12. dubna 1999 ve 12:15 při útoku na železniční most u obce Grdelička jižně od Bělehradu osobní vlak.

usa-nato-bombarduje-protizakonne-jugoslavii-1999

1999 – Zničení Jugoslávie. Více zde » V rozporu s pravidly mezinárodního práva, za obcházení OSN a Rady bezpečnosti, USA-NATO zahájily kampaň 78denního bombardování suverénního státu Jugoslávie. Agrese proti Jugoslávii, která proběhla pod záminkou „zabránění humanitární katastrofě“, způsobila největší humanitární katastrofu v Evropě od druhé světové války. Více než 32 000 bojových vzletů, byly použity bomby o hmotnosti 21 tisíc tun, což odpovídá čtyřnásobku síle atomové bomby na Hirošimu. Více než 2 000 civilistů bylo zabito, 6 000 zraněných a zmrzačených, více než milion zůstalo bez přístřeší a 2 miliony bez zdroje příjmů. Bombardování zničili výrobní kapacitu a infrastrukturu každodenního života Jugoslávie, což vedlo ke zvýšení nezaměstnanosti na 33 % a strhlo 20 % obyvatel pod hranici chudoby, způsobilo přímé ekonomické ztráty ve výši 600 miliard dolarů. Jugoslávie, stejně jako celá Evropa utrpěla dlouhotrvající škody na ekologickém prostředí. Z důkazů shromážděných Mezinárodním tribunálem pro vyšetřování amerických válečných zločinů v Jugoslávii, které předsedal bývalý americký generální prokurátor Ramsey Clark, je zřejmé, že CIA vyzbrojila a financovala gangy Albánských teroristů (tzv. Kosovská osvobozenecká armáda, KLA) v Jugoslávii. Za účelem financování bojovníků KLA CIA vytvořila dobře organizovanou kriminální strukturu pro obchod s drogami v Evropě. Před začátkem bombardování Srbská vláda poskytla NATO mapu Jugoslávie, kde byly vyznačeny objekty nepodléhající bombardovaní, jelikož to způsobí ekologickou katastrofu. Američané s jim vlastním cynismem začali bombardovat právě ty objekty, které byly uvedeny na srbské mapě. …

2000 – Převrat v Bělehradě. Američané svrhli jimi nenáviděného Miloševiče — toho stejného, který byl později mezinárodním soudem uznán za nevinného »

2001 – Invaze do Afghánistánu. Typický program Američanů: mučení, zakázané zbraně, hromadné zabíjení civilistů, ujištění o blížící se rekonstrukci země, používání ochuzeného uranu, a nakonec vycucaný z prstu „důkaz“ o angažovanosti bin Ládina v teroristických útocích 11. září 2001, který je založen na pochybném videu se špatným zvukovým signálem a zcela odlišným člověkem od bin Ládina.

 

2001 – Američané se honí po celé Makedonii za albánskými teroristy z Kosovské osvobozenecké armády, kteří byli vyškoleni a vyzbrojeni samotnými Američany v boji proti Srbům.

2002 – Američané posílají vojska na Filipíny, jelikož mají strach z občanských nepokojů.

2002-2004 – Venezuela. V roce 2002 se tam uskutečnil proamerický státní převrat, opozice nelegálně svrhla populárního prezidenta Huga Cháveze. Hned další den začalo lidové povstání na podporu prezidenta, Chávez byl zachráněn z vězení a vrátil se na svůj post. Nyní tam probíhá boj mezi opozicí, podporované Američany a vládou. Venezuela je bohatá na ropu. …

2003 – „Protiteroristická operace“ na Filipínách.

Zničení Iráku bylo významnou příčinou vzniku ISIS

Huge Error: "2003 U.S. invasion of Iraq fueled the creation of the Islamic State (ISIS) today and must serve as a warning against similar rash military intervention in Syria", former U.S. special forces chief Mike Flynn, told Der Spiegel.
Huge Error: „2003 U.S. invasion of Iraq fueled the creation of the Islamic State (ISIS) today and must serve as a warning against similar rash military intervention in Syria“, former U.S. special forces chief Mike Flynn, told Der Spiegel.
Islamic State (ISIS) formed in the wake of the U.S. invasion of Iraq, said U.S. General Mike Flynn. Photo: AP
Islamic State (ISIS) formed in the wake of the U.S. invasion of Iraq, said U.S. General Mike Flynn. Photo: AP

2003 – Irák.

2003 – Libérie.

2003 – Převrat v Gruzii. Přímou pomoc gruzínské opozici poskytoval americký velvyslanec v Tbilisi, Richard Miles, to znamená, že to bylo provedeno se souhlasem Bílého domu. Mimochodem, Miles byl už dlouho nechvalně známý jako hrobník režimů: byl velvyslancem v Ázerbajdžánu když k moci přišel Hejdar Alijev, byl v Jugoslávii při bombardování a při svržení Slobodana Miloševiče, byl v Bulharsku, když parlamentní volby vyhrál dědic trůnu Simeon Saxe-Coburg Gotha, který zůstal v čele vlády. Kromě politické podpory, Američané podporovali opozici i finančně. Například Sorosova nadace přidělila 500 000 dolarů radikální opoziční organizaci „Kmara“ („dost“). Ten taky financoval oblíbenou opoziční televizní stanici, která hrála klíčovou roli v podpoře „růžové revoluce“ a říká se, že poskytoval finanční podporu mládežnické organizaci, zodpovědné za pouliční protesty. Kromě toho, podle „Globe and Mail“ právě za peníze Sorosových organizací do Tbilisi na speciálních autobusech z různých měst sváželi opozičníky…

2004 – Pokus o převrat v Rovníkové Guineji, kde jsou slušné zásoby ropy. Britská zpravodajská služba MI6, CIA a španělské tajné služby se snažily propašovat do této země 70 žoldáků, kteří měli svrhnout režim prezidenta Theodore Nguema Mbasogo Obisango s podporou místních zrádců. …

2004 – Proamerický převrat na Ukrajině.

2008 – Rusko-gruzínská válka. (Více v ruštině zde: http://politica100.narod.ru/12_2.html)

2011 – Tunis.

2011 – Egypt.

2011 – Libye. Nálety NATO uvrhly tuto kdysi podle afrických standardů prosperující zemi zpět do středověku, a co hůř, ponořily ji do občanské války. Západ použil vojenské síly, aby tu instaloval poslušný, leč nepopulární režim neschopný si poradit se zakořeněnými náboženskými a kmenovými rozepřemi, které zemi trhají na kusy. Libyjská ropa a plyn byly hlavním cílem vojenské intervence NATO ve jménu „osvobození“ Libyjců od „diktatury“ plukovníka Kaddáfího (více zde: http://www.vlastnihlavou.cz/libye/)

2011 – Arabské jaro.

Další americký převrat na Ukrajině

2014 – Ukrajina, Maidan. Výsledkem americké podpory byl vznik fašizující vlády »  která vede občanskou válku proti vlastním obyvatelům. Upřímnou soustrast Ukrajino :-(

azov-batalion-ss-ukraine2

azov-batalion-ss-ukraine5

bandera-ukraine-4-Ihor_Miroshnychenko-Wolfsangel-rune

Konec amerického zla v nedohlednu?

us-terrorist-Syrian-Rebels

I v roce 2018 tu stále máme například americký džihádismus v Sýrii (více zde: http://www.jinezpravy.blogspot.cz/search/label/Sýrie, www.vlastnihlavou.cz/syrie-pravda-o-syrii-syrska-opozice/).

Momentálně se v Sýrii dějí šílenosti hrozící vznikem globálního konfliktu » což evidentně plyne ze zoufalství neokonů i bankéřů v pozadí, když petro-dolar stojí na hraně zániku díky nástupu petro-yuanu…

VIDEO: Svědectví bývalého šéfa NATO o příkazu rozvrátit 7 zemí do 5 let

Bývalý šéf NATO, americký generál Wesley Clark prozradil, kdo naplánoval již před 20 lety rozvrat Blízkého východu. Rozvrat, který přinesl miliony mrtvých, uřezané hlavy, zničená města, desetimiliony uprchlíků. V roce 2007 generál Clark veřejnosti sdělil, jaký dostal Pentagon příkaz v září 2001. Byl to příkaz napadnout Irák a rozvrátit „7 zemí do 5 let“. Mají zpoždění, k útoku na Írán zatím nedošlo — velmi pravděpodobně právě proto že Sýrie požádala o pomoc Ruskou federaci, a díky tomu se Sýrie udržela.

Prolhaná Česká televize a její cenzura

O tomto svědectví dnes ví díky altermédiím miliony lidí na celém světě. Je veřejně dostupné i na YouTube. Na Kavčích horách ale pravda nikoho nezajímá… ČTV je sice zdánlivě nezávislá a měla by být objektivní, namísto toho je baštou proamerického neokonského multikulti liberalismu, který hodlá zničit národní státy v Evropě.

Když ČTV neplní svou funkci… je čas ji zrušit… mezitím se podívejte alespoň zde:

VIDEO: Wesley Clark, US 4 Star General — USA will attack 7 countries in 5 years

Wesley Clark (bývalý velitel sil NATO v Evropě) 3. října 2007, Commonwelth Club of California, San Francisco – Kalifornie: … Deset dnů po 11.9. jsem procházel Pentagonem. Důstojník ze štábu (Joint Staff) si mne zavolal do své kanceláře a řekl mi: „Pane, chtěl bych, abyste věděl, že chceme zaútočit na Irák.“ Zeptal jsem se: „Proč?“ Odpověděl: „To my nevíme.“ Řekl jsem: „Spojují Saddáma s 11.9.?“ Odpověděl: „Ne.“

Pak jsem zašel do Pentagonu o asi 6 týdnů později a navštívil jsem tu samou kancelář. Řekl jsem: „Proč chceme zaútočit na Irák?“ On mi řekl: „Bohužel, je to ještě horší.“ Sebral kus papíru ze stolu a řekl: „Právě jsem dostal tohle memorandum od Ministra obrany. Píše se tam, že máme zaútočit a zničit vládu v sedmi zemích během pěti let.“ „Začneme Irákem a pak se přesuneme do Sýrie, Libanonu, Libye, Somálska, Súdánu a Iránu”.

Rozhovor s Paulem Wolfowitzem z roku 1991

Řekl mi: „Ale jednu věc jsme se naučili. Zjistili jsme, že můžeme v této oblasti – na Středním východě – použít svá vojska, a Sověti nás nezastaví.“ Tvrdil: „Máme tak pět až deset let, abychom vyčistili tuto oblast od starých sovětských klientských režimů – Sýrie, Iráku, Iránu – než povstane nová velká supervelmoc, co nám bude moci být rivalem.“

„Víte, účelem vojsk je najednou začínat války a měnit vlády. To není odstrašování od konfliktů. Budete provádět invaze do zemí… Víte, v mysli se mi všecko převracelo. Když jsem se na to podíval, bylo to jako popření všeho, co jsme vyznávali.

Wesley Clark: This Country was Taken Over by a Group of People

Tuto zemi převzala skupinka lidí, a to politickým pučem. Wolfowitz a Chenney a Rumsfeld a můžete si vzpomenou ještě na půl tuctu dalších kolaborantů z projektu Nového amerického století. Tito chtějí, abychom destabilizovali Střední východ. Převrátit ho vzhůru nohama. Uchvátit ho pod naši kontrolu.“

Lze říci něco pozitivního závěrem?

Bohužel, je to smutný fakt — od roku 1814 veškerý teror pochází ze Spojených států a nebyl nikdy potrestán. Ano i dnes slavný islámský stát ISIS byl stvořen CIA »

Ale nebojte, božské zákony fungují neomylně a karmický zákon dostihne i USA, jakožto policejního psa globalistů. To stejné dostane jezuitský Vatikán. Na „konci věku“ obě šelmy Janova Zjevení dostanou svou „odměnu“. A ta doba je blízko…


Zdroje a další informace:

Nezákonné války aneb Jak země NATO sabotují OSN a terorizují svět. Kronika od Kuby po Sýrii

ISBN: 978-80-271-0499-4. Kniha "Nezákonné války" od švýcarského odborníka Daniela Gansera se zabývá nezákonnými válkami ve druhé polovině 20. a ve 21. století. Kromě dvou případů Ruska a jednoho případu Srbska se jedná o dlouhý faktografický seznam agresí USA-NATO po celém světě, občas s britskou či francouzskou pomocí. Konkrétně Írán, Guatemala, Kuba, Vietnam, Nicaragua, Srbsko, Afghánistán, Irák, Libye, Ukrajina, Jemen a Sýrie...
ISBN: 978-80-271-0499-4. Kniha „Nezákonné války“ od švýcarského odborníka Daniela Gansera se zabývá nezákonnými válkami ve druhé polovině 20. a ve 21. století. Kromě dvou případů Ruska a jednoho případu Srbska se jedná o dlouhý faktografický seznam agresí USA-NATO po celém světě, občas s britskou či francouzskou pomocí. Konkrétně Írán, Guatemala, Kuba, Vietnam, Nicaragua, Srbsko, Afghánistán, Irák, Libye, Ukrajina, Jemen a Sýrie…

Aktivity NATO jsou zcela v rozporu s původním zaměřením Charty OSN z roku 1945, podle níž válku smí vést pouze země, která je napadena, a válka proti nějakému státu smí být vedena pouze s mandátem OSN.

Již přes 70 let jsou vedeny války, které tento mandát vůbec nemají, jsou tedy nezákonné, jsou zločinem proti lidskosti, agresí prosazovanou zájmy určitých mocenských skupin. Ganser neúprosně odhaluje vlastní pozadí těchto chtěných eskalací konfliktů.

Zároveň autor připomíná, že podle zprávy Valného shromáždění OSN z roku 1974 je agrese nejtěžší a nejnebezpečnější formou protiprávního použití síly. Agrese je v OSN definována jako použití ozbrojených sil některým státem, namířené proti suverenitě, územní nedotknutelnosti či politické nezávislosti jiného státu, nebo jinak neslučitelné s chartou OSN.

Daniele Ganser se specializuje na dějiny po roce 1945 a mezinárodní politiku a je jedním z nejvýznamnějších společenských kritiků a analytiků v Evropě. V centru jeho zájmu je otázka míru, geostrategie, vedení skrytých válek, boj o surovinové zdroje a hospodářská politika. Je zakladatelem a ředitelem Swiss Institute for Peace and Energy Research (SIPER) v Basileji. Svými publikacemi a vystupováním v médiích burcuje pozornost široké veřejnosti, aby se více zamýšlela nad stavem světa a nenechala se ovlivňovat zkreslenými zprávami mainstreamových médií.